2016-12-30

Finský Erasmus: stravování a jídlo

Jedna z mých největších obav byla, před vycestováním do Finska, otázka, jak se tam uživím. (aktualizováno 6/2017) Vy, co mě znáte víte proč, neboť mezi mé nejvýznamnější kulinářské počiny patřil čaj a polévka z pytlíku. Proto jsem se rozhodl, že případným dalším cestovatelům objasním a ostatní čtenáře seznámím s tamějším režimem v oblasti gastronomie.
Jedna z ustálených představ říká, že ve Finsku je všechno drahé. Nerad bych to vyvracel, nicméně ceny potravin jsou podobné (Německé), případně ne dramaticky vyšší. Na ubytování si tak lze uvařit základní pokrmy v běžném nákladu, kterým je kromě peněz i hromada času. Komplikací může být třeba dostupnost vhodného nádobí či spolubydlící, který dělá nepořádek.



Co je mnohem zajímavější je systém školního stravování. Každý VŠ student je oprávněn využívat dotovaných obědů v rámci všech univerzit na základě předložení kartičky KELA, kterou jsem obdržel společně se zápisem na Vaasan Yliopisto. Domácí studenti mají průkazku spojenou s platební kartou, výměnní studenti dostali růžovo-červené (barva se mění podle roku) papírové kartičky. Největší výhodou je skutečnost, že tato sleva platí v kterékoliv univerzitní restauraci ve Finsku, což přijde vhod na výletech.




Sleva zajistí snížení ceny obědu z cca 6,80€ na cca 2,30€, což je velmi příjemná hodnota i na naše poměry a zejména pokud uvážíte, že cena menu v běžné restauraci začíná na 10€ za porci. A z čeho se jídlo skládá?



Systém je samoobslužný, nejprve je možné nabrat si salát, poté vodu a 1 sklenici sirupu či mléka. Hlavní jídlo je možné si naložit samostatně, avšak není radno k sobě kombinovat přílohy a masa, která nejsou na vývěsce u sebe, protože pokladní se pak zlobí a chce účtovat dva obědy. Taktéž je možné si předplatit kupón na kávu po obědě. Ještě před usednutím je zvykem ukrojit si pečivo v ceně a namazat máslem či slaným máslem. Zkrátka za ty peníze nesmírný luxus...



Pokrmy jsou většinou velmi dobré a obtížně se srovnávají například s menzou na VŠB, protože ten rozdíl (i vizuální) je dramatický ve prospěch Finů. Ve všech jídelnách je k výběru také jedno vegetariánské jídlo, protože mnoho seveřanů vyznává bezmasé stravování z přesvědčení.



Nejvíce fascinující je finská slušnost. Jak už jsem nadhodil, káva se platí s obědem nebo samostatně, nicméně samotné vydání je plně samoobslužné, na nepříliš hlídaném stolku mimo hlavní frontu. Kdo chce kávu, se zde jednoduše obslouží a zajde zaplatit k pokladně nebo odevzdat kupón. Je mi vcelku jasné, že v Česku by se našlo více neplatících než placích "zákazníků" a snad by zmizely konvičky. Taktéž stůl s pečivem stojí volně a využívají ho jen ti, kteří jedí oběd. Patří to k jejich nátuře být čestní.



Na druhou stranu, co je povoleno (není zakázáno) je přeplňování. Společně (s taktéž věčně hladovými Slováky) jsem na oběd chodil zásadně s prázdným žaludkem a naložil si na talíř porci, která byla dostatečná pouze v případě, že každý další kousek by už přepadl. Personál s tím nikdy neměl problém a i kdyby měl, tak nic neřekl. (on vám to totiž z kulturního důvodu říct nechce a raději si stěžuje erasmáckému koordinátorovi) Není nad to, si užít hlavní jídlo dne bez práce...




A teď něco k té zmíněné přenositelnosti bonusu do jiných měst. Protože mám rád jídlo bez připravování, protože za něj nechci příliš platit (když nemusím) a protože jsem Čech (výborný důvod), tak jsem při každém výletu po Finsku zavítal do nějaké univerzitní stravovny. Myslím si, že pokud bych tuto kartičku neměl, tak i za plnou cenu jde o velmi výhodnou nabídku, kde se najíst.




Občas mi to dalo práci vygooglit, kde dané provozovny jsou, takže přikládám také odkaz, pokud jste ve spěchu a na mobilním internetu.


Třešnička na závěr: Finové téměř nejí polévky, zejména ne ve škole, kde jsou raritou. Jenom ve čtvrtky mívají Hernekeitto, což je extrémně hustá hrachová polévka. Taktéž nemají chléb našeho typu, po kterém se mi brzo začalo stýskat. No naštěstí už jsem doma s přístupem k domácí kuchyni... 

Závěr

Proti předpokladům. že stravování bude jedna z největších výzev, se nakonec problémy minimalizovaly na pouhé řešení konvenčních problémů. Třeba když mi Ukrajinec snědl mé zásoby a vymlouval se na opilé kamarády. 



Mé ubytování bylo naštěstí v bloku nazvaném Olympia, které má strategickou polohu proti nejvýznamnějším supermarketům ve Vaase (Lidl a Minimani, připomínající náš Globus) a tak nebyl problém dojít si pro cokoliv téměř kdykoliv. Z tohoto hlediska úplně propadla nejznámější lokalita k bydlení Linna, ze které je to do Lidlu daleko. Doporučit mohu ještě Larkan, který má taktéž dobrou polohu vzhledem k městu a obchodům.



Co ještě stojí za zmínku je finský řetězec McDonald's s názvem Hesburger. Rozdíl oproti jiným fastfoodům se dá najít, nicméně není zase tak zásadní. Ve Vaase v době mého pobytu McDonalds zkrachoval, ale nebylo to způsobeno mnou...




P.S. jestli máte po tomto článku hlad, tak si pro něco zajděte...

Studenti ve Finsku mají fajn život, dostávají od státu peníze na studium a mohou využít dotovaného stravování (za cenu velkých daní jejich rodičů). Nejlépe se má ten, kdo daně neplatí, ale má zdejší statut studenta, peníze sice nedostane, ale na jídlo má nárok. Slovo zdejší je podstatné, neboť se zahraničním ISICem tyto výhody automaticky nezískáte.

2016-12-24

Finský Erasmus: Cože, to už je konec?

Obvykle jsem začínal první odstavec hodnocením počasí, nicméně tentokráte bych se rád zaměřil pouze na slunce. Klasickou vlastností života na severu je polární den či noc. I když se ve Vaase přímo neprojevuje, stejně je vliv na délku světla výrazně vyšší než v ČR a hlavně mi to nabourává vnímání dne.





Začátek rozednění je totiž v druhé polovině prosince kolem půl desáté ráno a kdykoliv předtím je normální noc, takže brzké vstávání je “prakticky nemožné”. Navíc v kombinaci se světelnými podmínkami východu slunce do poledne, následované okamžitým západem slunce, kdy je ve 3 tma, je den poměrně krátký. Informatik den nepotřebuje, ale působí to zvláštně jet v 1 hodinu na kole na oběd za pocitu, který bych měl v létě v Česku v 6 ráno, pomineme-li sníh. Většinu dnů je stejně oblačno až mlžno, jak to známe z Ostravy, jen to vzduch není tak jedovatý…


6. prosince je doma dobře známé datum, ve Finsku ale nic jako Mikuláš neexistuje, místo toho slaví svůj den nezávislosti (Itsenäisyyspäivä) z roku 1917. Stejně jako na našeho 28. října je volno a večerní ceremoniál, kdy jsou do prezidentského paláce v Helsinkách pozvány významné osobnosti a v TV je živě přenášen 2 hodinový proces podávání rukou a domorodci to se zaujetím sledují.



Ani nevím jak jsem se připletl do studentského průvodu ke dni nezávislosti, kdy tiché procesí s pochodněmi prošlo městem až k sousoší na náměstí, kde zazněly projevy a zpěv sboru. Díky zkušenostem ze sokolských stafáží mi už ani nepřijde tak zvláštní stát v první řadě podobné akce… Nicméně pomalou chůzí a stáním v -8°C se docela snadno prochladne, a tak jsme se společně s ostatními výměnnými studenty připojili k plánové akci na sledování výše zmíněného přenosu a k návštěvě sauny, jak jinak…


Ten týden byl ostatně netradiční, protože kromě volna v úterý mi hořely všechny možné termíny na projekty. Jedním z nich byla závěrečná prezentace do semináře o eHealthu, kterou však učitelka posunula bez upozornění o den dříve. Protože to byl týmový projekt mne a 3 Slováků, tak jsme samozřejmě neměli skoro nic nachystáno dopředu (jak je u nás studentským zvykem) a tak mám za sebou svou první prezentaci “z patra” v angličtině. 


Abyste zase neměli pocit, že mé celé studium bylo pořád jenom z párty do párty, tak jsem nejen po večerech usilovně programoval úkoly do předmětu, který paralelně studuji na VŠB a vůbec mi to nešlo a dělalo si to, co chtělo, ale to není zajímavé pro čtenáře tohoto příběhu. Takže rozlučková párty na univerzitě byla fajn. Skončil jsem druhý ve znalostní soutěži o Finsku, což mi bylo k ničemu, protože hodnoceno bylo pouze první místo. Nicméně šlo spíše o formální akci, takže ta “pořádná” rozlučková párty byla o den později v klubu. Rozlučková bylo proto, že někteří z výměnných studentů dokončili předměty a další týden už byli pryč. 



Po delší odmlce jsem měl možnost si také naplnit šotoušské touhy, neboť do Vaasy přijel parní vlak a projížděl po manipulační vlečce do přístavu, kde jsem před i po výměně kolejí žádný vlak nikdy neviděl. Jízdné bylo vysoké, takže jsem ani nemusel zabírat místo dětem a vrhl se na lovení snímků. 



Použil jsem klasické metody z Ostravy na focení MHD a vyrazil na kole. Teda doma jsem nikdy nenaháněl na kole vlak a už vůbec ne na sněhu a ledu, ale zase jsem tak moc na výběr neměl - místní na to šli auty. Povedlo se mi pár snímků na klasických místech a strávil tak celý den postupným focením a následným přebíráním výtvorů. Šotoušství je pro mé finské kamarády natolik exotické, že si mě dokonce vybrali jako téma pro interview jako cvičení do nějakého předmětu. Ve finštině si jej můžete přečíst rovněž na mém blogu.



Když už byla řeč o kole, nevzdal jsem se jeho používání ani v zimě a na ledu, přičemž do konce pobytu jsem spadl se symbolicky pouze 3 krát. Čímž si otevírám téma pro typičtější zimní sport, kterým je bruslení. Od začátku pobytu se těším, že si zajezdím na nějakém zmrzlém jezeře, či mnohé ledové ploše. Předpokladem proto bylo zapůjčení bruslí, což se ukázalo jako kámen úrazu, protože zde není žádná půjčovna - každý má své vlastní. Tak vám alespoň popíšu, jak probíhá výroba ledové plochy na kterou jsem koukal z okna svého pokoje. 


Základem bylo škvárové hřiště, které vždy po napadnutí sněhu ujezdil traktor. Několikrát jim to roztálo, ale když už se zdála situace stabilní, tak tu silně vlnitou plochu srovnali radlicí a začali polévat vodou z vlečky. Vytváření ledu trvalo asi týden a bylo kombinované s odhrnováním nového sněhu. Určitě nejde o nic levného neboť počet moto hodin traktorů byl vysoký. Když už byl led dobrý, přibyly branky a já jsem zjistil, že lední hokej je velmi hlasitá hra, neboť nárazy puku do hokejek jsou docela slyšet takhle nad ránem. 





V mezidobích přicházely výsledky zkoušek, čímž se zdárně naplňoval můj studijní plán a přibývaly kredity. Dokonce takovým způsobem, že poslední zkoušku jsem už ani nebral příliš vážně. Také bylo potřeba se zamyslet nad odjezdovými náležitostmi a ještě několikrát navštívit “mezinárodní kancelář. Při té příležitosti jsem zjistil, že srpnový déšť, který mě zdržel na první registrační schůzku na univerzitě způsobil, že možná budu vracet malou část stipendia, čímž by se z něj stal zatím nejdražší déšť v životě. Uvidíme, jak se s tím na VŠB poperou...


A jak jsem naložil s posledním víkendem? Především bylo potřeba začít rozprodávat ten pracně a draze nabytý majetek. Nikoho nepřekvapí, že v zimě (a v momentě, kdy většina studentů odjíždí) nechtěl nikdo nic kupovat. No naštěstí se mi podařilo zamaskovat všechny vady vlastnosti jízdního kola a najít mu kupce. Nábytek, teda pokud tak lze nazývat stůl a židli, se značnou ztrátou postupně také zmizel. Taktéž se uskutečnila definitivně rozlučková párty a tak jsem byl připraven zabouchnout naposledy dveře, ponechat Ukrajince svému osudu a odjet... 



Cesta zpět probíhala podle plánu. V Helsinkách jsem tak měl 40 minut čas na přestup mezi vlaky, a tak jsem usoudil, že by bylo fajn si naposledy zajít na oběd za dotovanou cenu. S těžkými zavazadly jsem odkráčel z hlavního nádraží na univerzitu, kde jsem se řádně najedl. Nikdy jsem neměl rád to úsloví, že “svět je malý”, ale i tak jsem zde potkal spolužáka s Vaasy, což vzhledem tomu, že jsem se zde zdržel asi 20 minut vytváří statistickou pravděpodobnostní anomálii. 


Na vlak na letiště jsem poněkud běžel, nicméně vše jsem stihl (včetně přebalení kufru při odbavení, protože byl moc těžký) a po zpoždění letadla dorazil do Prahy. Zde mě už čekala Míša po návratu z Anglie a společně nás vypekly České dráhy, jak jinak, když přemístily zastávku Airport Express autobusu bez většího upozornění, takže nám ujel RegioJet. Při té příležitosti ještě Míše upadlo kolečko na kufru a tak se stala cesta domů o něco fyzicky náročnější. Opět a znovu říkám, že Hlavní nádraží v Ostravě měli zbourat namísto rekonstrukce a už jsem otevíral dveře domů. Poněkud jsem nemohl uvěřit, že jsem skutečně doma, protože ten pocit byl zvláštní…


Zbývá si uvědomit, co mi pobyt v zahraničí přinesl. Vyhodnotit, pokračovat ve vnímání rozdílů a nějak rozumně to využít. Rozhodně to stálo za to! Spousta kamarádů má podobně nadšené zkušenosti, což si můžete ověřit. Děkuji, že jste věnovali čas čtení mých příběhů, to je však už vše, i když se toho odehrálo mnohem více než se vlezlo do článků. Více někdy osobně...


2016-12-11

Erasmus ve Finsku: rozcestník příspěvků

V rámci pokusu o využití všech bonusů, které vysokoškolský systém umožňuje, jsem vycestoval a pobýval ve Finsku na půl roku výměnného studia. Oprava 2017: Na rok a půl. Oprava 2018: ...?

Jako obyvatel českého metropolitního města a student technické univerzity jsem se přestěhoval do takového malého města na pobřeží Botnického zálivu a začal docházet na zdejší téměř humanitní univerzitu. Oprava: Po půl roce u moře jsem se přesunul do vnitrozemí, nicméně k jezeru, jak jinak...


Následující články popisují příběhy, které nová životní situace přinesla. Z zábavného příběhu Erasmáka se vyklubala příručka o Finsku v češtině, takže jsem chronologické příspěvky ještě trošku rozřadil podle kategorií. Už jsem ve Finsku potkal docela velkou skupinu Čechů a Slováků, kteří tento můj blog znají a pomohl jim s přípravou, to mě těší!

Obecné informace o životě ve Finsku pro Erasmáky:
  1. Jak se sbalit na Erasmus - půlrok ve dvou kufrech
  2. Finský Erasmus v papírech - o administrativě na pozadí
  3. Náklady, ceny a finance na Erasmus do Finska
  4. Stravování a jídlo a seznam univerzitních restaurací
  5. Jak používat saunu a o kultuře uvnitř
  6. Cestování do Finska z Prahy letadlem - sbírka poznámek (anglicky)  
  7. University of Vaasa: studijní plán a předměty
  8. JAMK University of Applied Sciences: studijní plán, předměty (plánováno) 
  9. Co dělat ve Vaase, tipy na výlety
Rozšíření přehledu o Finsku pro pokročilé:
  1. Vztah mezi Finskem a Švédskem - jak se vnímají severské národy 
  2. Autem ve Finsku, zkušenosti a poznatky i pro neřidiče
  3. Pobyt ve Finsku a severský design
  4. Stereotypy o Finsku, Finech a Finkách aneb návštěva v domácnosti (anglicky)
  5. Pneumatiky s hroty - zkušenosti uživatele
  6. Šotoušův průvodce po Helsinkách o dopravě v hlavním městě a Finsku
  7. Interview se mnou ve finštině o mé zálibě ve focení vozidel
A teď příběh Erasmáka ve 3 semestrech. Články vycházely v intervalu asi 2 - 3 týdny a popisují to nejdůležitější ze zdejšího folklóru, prožitků a výletů.
  1. Cesta Ostravana do finské Vaasy leta Páně 2016
  2. Finský Erasmus začíná aneb první dojmy
  3. Finský Erasmus pokračuje plavbou do Švédska
  4. Zima se blíží výletem do Tampere
  5. Škola volá, nicméně po zkoušce výlet do Jyväskyly
  6. Finský Erasmus, který je v Anglii
  7. Život za zdí - výlet do Oulu
  8. Za Polárním kruhem
  9. Finský Erasmus: Cože, to už je konec?
  10. Prázdninový návrat do Finska (EN/CZ) od Pavla
  11. Cesta Ostravana do finské Jyväskylÿ léta Páně 2017
  12. Finský Erasmus už zase začíná
  13. Finský Erasmus opět v zajetých kolejích - září v jednom článku
  14. Finský Erasmus, který je v Rumunsku - tradiční nonsence výlet 
  15. Akcivní podzim, není možno aby nebylo přímo veselo
  16. O výletu za hranice EU a ještě dál
  17. A zima je tady...
  18. Na hackathon do Helsinek
  19. Falešný návrat a Vánoce
  20. Má první opravdová finská zima
  21. Finsko, už sám za sebe
Až nastane někdy ten správný čas, tak všechny své příběhy vyexportuji do formátu ebooku, protože, zjišťuji, že toho čtení začíná být poměrně hodně...

Pokud jste to už dočetli, existuje spousta další blogů erasmáků ve Finsku, některé přejde psaní po vystoupení z letadla, jiní se drží déle. Za mě několik výběrů a blogů kamarádů: příběhy fashion blogerky, která byla ve Vaase. Pro obecný kulturní základ poslouží blog výměnné studentky. Dále Tereza, která tady studovala a teď je tu au-pair. Pak tu byl třeba Pavel a hlavně Tomáš, který tak nějak neví, kdy a jestli vůbec odejít...

A na závěr spolužákovo video ze semestru ve Vaase




2016-12-03

Finský Erasmus: za Polárním kruhem

Mám "rád" zákon schválnosti! Ve chvíli kdy jsem zveřejnil poslední příspěvek, že jsem rád, že nesněží, tak začalo. Napadlo asi 15 centimetrů sněhu, a proto se všichni výměnní studenti vrhli na koulování a focení všeho zasněženého okolo, tuž to jsem se taky musel přidat...



Nicméně sníh neměl dlouhého trvání a po pár dnech postupně zmizel. Při té příležitosti jsem zjistil, že do mých (globálně) jediných zimních bot teče a tak se procházky v břečce staly o něco mokřejšími. Co se hodí zmínit je fakt, že Finové nesolí cesty ani chodníky, jenom odhrabují a sypou kamínky, takže ulice vypadají o mnoho lépe než ty příšerné solné roztoky a mapy, které zbudou po tání doma. 



Kromě toho, že mě docela dost pronásleduje škola, respektive všelijaké úkoly, reporty a zkoušky, tak jsem se stal součástí sauna týmu, protože relaxace je třeba. Ten se ve složení Adama, Davida a mě pravidelně schází v některé za saun, které nedílně patří k ubytování. Při té příležitosti máme v mezinárodním Česko-Slovenském prostředí prostor podiskutovat věci, které se dějí okolo. Do sauny se totiž nedá chodit o samotě, protože je to nuda a cimrmanovské živé obrazy mám už zvládnuté.



Na párty není zrovna mnoho prostoru, ale když se udělá, tak vyrazím(e) do místního "svatostánku" ve Fontáně (klub nikoliv kašna). Naposledy jsem tam zcela náhodou potkal Finku, kdy z konverzace vyplynulo, že její mamka je zrovna v Ostravě na služební cestě, tak jsem se snažil získat zpětnou vazbu na město. Body pro nás téměř žádné, rozčarování nad kvalitou služeb a prý rozbité domy ve městě. Proč to zmiňuji je fakt, že mi nikdy nedošlo, že ta obluda, co už měla dávno spadnout, stojí naproti Hotelu Imperial a tak si cizinci při ubytování v nejluxusnějším hotelu v Ostravě pamatují zříceninu v centru města. Vidíte, jak jsme "slavní"!


Mám za sebou další zkoušku a za odměnu jsem si nadělil v září zakoupený 4 denní výlet do Laponska, což je severní oblast Finska. Takže pokud jsem normálně na severu, tak jsem byl ještě více a při té příležitosti jsem se dostal za hranici Polárního kruhu. Normálně bych mohl při té příležitosti asi hodinu citovat Dobytí severního pólu, ale nikdo z Čechů či Slováků to tu nezná. 



Takže o co šlo: 650 km dlouhý 10 hodin trvající přesun z Vaasy do dědinky Luosto, kde kromě hotelu není vůbec nic. No teda je tam malá samoobsluha a sjezdovka, otázka hádat, co tam bylo dříve. Ubytování bylo překvapivě luxusní a tak jsem se řádně najedl při švédských stolech (tady se jmenují jen bufet, Švédy nemají rádi) a pak společně s ostatními účastníky zájezdu rekreoval v bazénku či sauně.



Cílem nebylo se válet v hotelu, ale prozkoumat Lapland. Navštívili jsme sobí "farmu", kde jsme se projeli na sáních tažených těmito zvířaty, a Husky safari. Ono to teda s představou o tomto plemenu nemělo mnoho společného, ale i tak byla možnost svést se na saních tažených psy. Ale když máte místo psů mě?



Cestou zpátky na ubytování jsme se ještě zastavili na dalším sauna místě, které bylo nachystáno pro rituální skok do vody otvorem v ledu. Aktivita se nazývá ice-swimming, nicméně s plaváním to nemá mnoho společného, protože déle než minutu ve vodě nikdo nevydržel.


Možná máte pocit, že tento příspěvek je přesaunový, pak alespoň vidíte, jak je tady tato činnost obvyklá. Kromě nějakého historického pozadí je to totiž jedno z mála míst, kde se dá zahřát a hovořit s lidmi. V podstatě je to paralela k českému chození do hospody. Oficiální zdůvodnění má zdravotní základ, ale ve svých vlastních pozorováních jsem dospěl k závěru, že návštěvou sauny se jenom mnozí domorodci snaží ušetřit za jinak drahý alkohol pro následnou párty.


Hodí se také poznamenat, že výlety v zimě v této části světa jsou docela omezené: Vyrazili jsme hned po rozednění v 10, poté sledovali ve 14 hodin západ slunce no a ve 3 jsme šli za tmy "na večeři".



Další den jsem zvolil (namísto pokusu o běžkování) expedici do ametystového dolu. Po vcelku úchvatném výstupu k místu samotnému, nám průvodce po přednášce o tomto kameni nechal kolovat minerály. Později jsme se vrhli přímo na jeho těžbu, respektive pokus o nalezení svého vlastního "šťastného kamene".



Proč to zmiňuji je fakt, že jsem tady objevil výborný business model. V přednášce zaznělo, že místo je unikátní také tím, že nepoužívají trhaviny ani mechanizaci a veškerá činnost se děje pouze ručně. Takže nám všem dali kladívka, abychom začali kutat svůj ametyst, který si můžeme odnést společně s podmínkou, že může být jenom jeden a že nesmí být větší než do dlaně - všechny ostatní námi nalezené kameny zůstanou důlní společnosti. 

Ha! Takže zde ručně nepracují zaměstnanci, ale turisté! Že vstupné činilo 15 € už jenom zlepšuje účetní bilanci. Mám pocit, že si takovou atrakci otevřu v Ostravě taky, akorát to bude o uhlí...


Při cestě zpátky do Vaasy jsme zastavili v Rovaniemi, kde se na schengenské hranici Polárního kruhu nachází Santova vesnička. Nevím jak vy, ale kromě toho, že Santu jako národ nemáme rádi, tak jsem si ho nikdy nespojoval s Finskem, přitom je to jejich "národní hrdina" na export. Samotná vesnička je typicky komerční, můžete si tu koupit všelijaké nesmysly či použít Santovu poštu a tím hlavním lákadlem je osobní setkání. 


Já jsem se Santy ptal, jestli tam pracuje celý rok, na což mi odpověděl, že ano, ale zejména před Vánoci je to náročné. Tak jsem pokračoval dotazem, kde na to bere energii být pořád tak pozitivně naladěný a on mi odpověděl, že od dětí. Logickou indukcí jsem dospěl k závěru, že se ten lump v podstatě živí dětskou energií a tudíž by k němu neměly být žádné další děti puštěny!  No nic, tak jsme se s ním vyfotili, vyplázli za to 40 € a s jeho přáním bohatých Vánoc odešli. Tím skončil výlet do Laplandu.


V aktuálním týdnu se toho mnoho nedělo, protože se blížil kritický pátek, ve kterém mě čekaly dvě zkoušky, a bylo potřeba se na ně učit. Výsledky budu vědět až za dlouho, nicméně protože nás mělo hodně alespoň jednu zkoušku, tak jsme se setkali u mě v kuchyňce a společně hodili náročný týden za hlavu. 



Ještě zpráva o počasí, střídavě sněží, taje a mrzne a občas to přináší velmi zajímavé situace. Samozřejmě, že jsem se nevzdal dojíždění do školy na kole, protože bez něj je to moc zdlouhavé. Nicméně jednoho večera při jízdě po oblevě se mi zdálo, že je chodník příliš lesklý a ve snaze zastavit a sesednout jsem sebou švihl o zem. (možná jsem neměl zastavovat) Proto jsem další ráno raději vyrazil pěšky, teda ono by to na bruslích šlo snadněji, protože všechno příšerně klouzalo. Nicméně cestou mě objíždělo na kole pár babiček a lidí na skútrech, takže jakmile to posypali, tak jsem se za řídítka zase vrátil. 




Ať koukám do kalendáře, jak chci, tak mi tady zbývá už jen 14 dní, takže honem rychle dokončit všechny možné úkoly, úlohy a poslední zkoušky před cestou domů, lístky už mám koupené...