Sokolovny jsou nevhodné pro sportování

Dřív či později se u někoho z tělocvičné jednoty objeví argument, že sokolovna jako taková je dnes naprosto nevhodná pro víceméně jakýkoliv sport. Zejména ta univerzalita zabíjí (a někdy doslova), když se ve florbalovém souboji odrazí míček od ripstolí a hráč nadále letí na kovovou konstrukci hrazdy. Co s tím tedy?

Není možné zuniverzálnit přirozeně multifunkční sokolovnu, respektive to jde, ale zabije ji to. Dobrý příklad je nástavba basketbalové haly nad nejstarší sokolovnu Sokola pražského z roku 1863. Jednoúčelová sportoviště vznikají všude (v nákupních centrech, továrnách), případně jejich nanásilné kombinace (chodím hrát florbal do bývalého vojenského krytu, kde jsou po stranách mantinelů terče pro lukostřelbu). Spojujícím prvkem je spartánské zařízení sportoviště. Ano profesionální, ale oku nelahodící. Protože být estetický je a) náročné b) drahé.

Jak z toho ven podle mě? Je třeba nabízet cvičební program, který sokolovnu využívá v souladu s původním účelem. Mám na mysli různé hromadné lekce, případně posilovací stroje v místech nářaďoven a jiných zákoutí. Zkrátka jiná náplň než pronájem plochy pro badminton nebo futsal (a nemyslete si, že někdo používá pěnový míč, který vyžadujete papírovou cedulkou na dveřích).

Budoucnost je podle mého ve vysoce estetických prostředích a kvalitním vybavení, které je lákavé ve všech směrech. Říká se tomu Instagram faktor, protože když budete přispívat na sociálních sítích fotografie z takových míst, váš sociální statut se zvýší proti všem „amatérům“ cvičích ve sklepě nákupního střediska s utilitárním designem.

Nezbytným faktorem je pak dořešení všech detailů jako je osvětlení nebo problém sokoloven – vzduchotechnika. Taková klimatizace je dneska standard bez které to nejde a ano, stojí to spoustu peněz + elektrické energie, ale je třeba hledat řešení jakým mohou být solární panely na střeše (vyzkoušený model), geotermální čerpadlo apod. Lidé žádají komfort a také jsou schopni za něj zaplatit více, což doufám v kombinaci s exkluzivními prostory může fungovat i ekonomicky. Cenotvorbě a skutečnosti, že sport pro všechny nemusí být nutně nejlevnější ze všech se bude věnovat můj jiný příspěvek.

Je potřeba o sokolovně přemýšlet jinak než o sportovních halách a tomu přizpůsobit náplň hodin. Ozdobnost a historický kontext místa je třeba využít v prospěch vyznění a ne jako nevýhodu proti jednoúčelovým sportovištím. A co si o tom myslíte vy? Napiště mi do komentáře

Sokol musí změnit obchodní politiku

Koukám se tak na stránky posilovny či supermarketu se sportovními aktivitami či jak to nazvat, kam chodím cvičit v zahraničí. Podívejte se, co nabízí:

S jednou registrací můžu do 241 fitcenter v 6 zemích v Evropě za cenu 500 Kč měsíčně (reálně jsem se připojil v akci za 380 Kč měsíčně) a zavázal jsem se platit 2 roky.

A teď pro porovnání Sokol na http://sokol.eu/mapa (která momentálně nefunguje)

Ale na Sokol.cz to jde:

Docela dobrá síť poboček! Ještě bychom mohli započítat Sokol na Slovensku, který by mohl mít o nějakou obchodně-„politickou“ unii zájem. Světový svaz sokolstva je už pak příliš odlišné a různorodé uskupení na to, abychom měli sdílený obchodní model.

Jak to tedy funguje u nás? V rámci spolku můžu navštěvovat jednotu ve které jsem zaregistrovaný a jejíž příspěvky daného oddílu mám zaplacené. Když chci chodit do dvou jednot (nebo víc!) současně vznikají problémy, které nechce nikdo moc řešit, protože neví jak (navíc je dvojí registrace problém kvůli zdrojům financování).

Jak to tedy funguje u nich? V rámci jejich klubu si můžu bez jakýchkoliv problémů a nutnosti osobního kontaktu zajít do kterékoliv z tělocvičen z mapky. Přes mobilní aplikaci se zaregistrovat na hromadnou lekci či se v daném místě domluvit na indiviuální trénink. Jít cvičit můžu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu – takže i v neděli ve 3 ráno, protože do tělocvičny se dostanu přes dvojité dveře na magnetickou kartu a po naskenování otisku prstu.

Taky jsem si rychle spočítal, že navštěvováním 3 oddílů (což dělám) v Česku je částka 450 Kč měsíčně podobná tomu (původem Švédskému) fitcentru, kde je to za 380 Kč. V obou organizacích zaplatím zhruba stejný registrační poplatek (Sokol má roční, fitko má jednorázový při nepřerušení). Poznámka: severské částky si vydělte +/- 3, aby se to dalo porovnávat s českými cenami.

Jaký je zážitek ze sportování? V domovské jednotě si oddíl v podstatě vedu sám, vybavení je staré, zázemí mizerné (čím horší podmínky, tím lepší vzpomínky?)- Momentálně mi hlavně nevyhovuje pevné uspořádaní rozvrhu, tzn. cvičení mužů je v úterý a pátek a kdybych chtěl do posilovny, tak nemůžu přijít nikdy jindy. Respektive já můžu, ale rozhodně to není věc kterou by mohli dělat ostatní. U jiných jednot je to samozřejmě jiné, otázka jak moc… Po cvičení bych si rád dal saunu (kterou doma nemám), nicméně tu v sokolovně nám zavřela hygiena. Ale máme hospodu! Socializační stránka je dobrá, pokud tedy pivo a utopenec je váš fitness styl…

Do zahraničního fitka většinou spěchám na zabookovanou hodinu, protože když se nedostavím, dostanu napomenutí a budu vyloučen na 3 týdny z rezervací. Po vedené hromadné hodině s cvičitelem si občas zajdu na stroj nebo na gymnastickou část si něco procvičit nebo zamířím do šatny a odtud do přihlých sprch se saunou. Prostředí je příjemně nové a čisté. Trochu mě rozčiluje, že v časech po práci je zde trochu více lidí než bych chtěl a bylo by mi pohodlné. Mám pocit, že za stejné peníze získávám více, případně mnohem menší kompromis

A teď co s tím? V Souzvucích 2/2019 jsem dostal od sestry Jariny za uši, že bych chtěl dělat ze vzletné idee Sokola jenom posilovnu (ona to teda byla cílená provokace, ale to teď není důležié). Já neznám prvorepulikový Sokol stejně jako o 60 let starší činovnice nezná pravděpodobně žádnou posilovnu zevnitř, to není nic urážlivého, jen důležitý detail. Já se vlastně jenom snažím napasovat své sportovní potřeby (a že nejsou nijak extrémní) na nabídku Sokola. Jak k tomuto modelu přiroubovat vzdělavatelskou činnost je extrémně důležitá otázka a výzva, nicméně mise Sokola a všestrannost potřebuje ten sportovní základ.

Druhá věc kterou my vzdělavatelé nebereme v potaz je obchodní model. Historicky jsme přesvědčeni, že každý sám, rád a dobrovolně odvede své příspěvky a bude se dále podílet na činnosti jednoty. Už to, že paní v kanceláři dělá papírování jako zaměstnání nás pobuřuje, protože je to proti myšlence spolku. Jako mladší ze vzdělavatelů pak plně chápu, že se padající sokolovna se převede do vlastnictví města, které má peníze na opravu (on to nechce nikdo, ale přesto se to děje). Ale kdybych se to snažil vysvětlit věrné gardě, tak mě umlátí „francouzskými holemi a rozjezdí nákupními vozíky“, protože my líné děti od počítačů ničemu nerozumíme. To je hold daň za organizaci pro všechny věkové kategorie.

A jak na to prakticky? Bylo by fajn, kdyby nám jednotám dodala naše servisní organizace (ČOS) tu mobilní aplikaci a potřebný backend (technologické zemí) a my v jednotě se budeme snažit koordinovat cvičitele a podepírat mezitím sokolovnu aby nespadla. Cvičenci budou fungovat maximálně v samoobslužném režimu, aby neblokovali kancelář platbami v hotovosti. Sportovní oddíly budou nadále fungovat tak, jak doposud, ale opět trenéři nemusí nahánět svěřence, aby měli zaplaceno, protože bez vyřízených závazků se nedostanou do budovy. Tyto myšlenky jdou rozvinout ještě mnohem dále (při zpětné kompatibilitě samozřejmě)

Jako taky nemusíme dělat nic, já se nemusím snažit nic inovovat, budu si platit nějaké normální fitko a vydělávat těžké peníze, abych si tu sokolovnu pak někdy z nostalgie od města odkoupil. S partou vrstevníků se pak budeme do důchodu scházet u piva v krojích, vzpomínat a vůbec budeme jako Baráčníci. Rád své myšlenky podrobím brainstormingu, nejsem 100 % přesvědčený, že jsou správné, ale o další nefunkčnosti současném modelu to vím skoro jistě.

Nedávno jsem narazil na slova našeho dnes již zesnulého jednatele župy Moravskoslezské, který odkazoval na myšlenky Miroslava Tyrše: „Žádná, ani nejskvělejší minulost, nýbrž jen zdravá a činná přítomnost zaručuje nám budoucnost.“

A jaký je váš pohled na věc? Napiště to do komentáře.

Sokol: Kdo je bratr či sestra

Přemýšleli jste někdy o problému, jak v Sokole identifikovat koho lze oslovovat bratře či sestro? Je to poměrně nový problém, ale máme spoustu zaměstatnanců mimo volené orgány, kteří nemusejí být členy Sokol a přesto se v něm pohybují. Typicky vrátní apod.

Dále jsem tuto otázku řešil, když jsem psal do Tyršova domu, kde se také vystkytuje poměrně velký počet osob v pracovně-právním vztahu namísto činovnicko-spolkového. Jak je oslovovat? Nazdar je jasné, jestli má někdo něco proti tykání a tomuto pozdravu, tak neakceptoval spolkovou kulturu a asi by měl spolek opustit, nicméně to „bratře“ či „sestro“ je vyšší úroveň společenského standardu.

Co s tím? Historicky na to odpovědět neumíme, protože tu tento jen tu v minulosti zřejmě(?) nebyl… Nějaké nápady? Použijte komentáře

Sokol pro mileniály

Na začátek předpokládejme, že víte kdo je mileniál z generace Y a mladší. Dobrým předpokladem pro pochopení je i tento článek.

Svět se mění a Sokol na to reaguje velmi pomalu. Obecně kopanec do 128 letého vývoje v Sokole přinesl rok 1990 a obnova Sokola lidmi ze současné věrné gardy, kterým se povedlo, i přes všechny nesporné zásluhy, vrátit ideu spolku do roku 1948. Dalších 25 let v Sokole kopíroval vývoj společnosti a jejich priorit.

Podle mého názoru nastal a dozrává čas, kdy je potřeba se zamyslet, zda-li je současné nastavení cvičení (a všechno ostatní) v Sokole dostatečně atraktivní pro nastupující generaci. Nemyslím tím těch pár fandů, které máme kam řadím taky sebe, ale hlavně širší veřejnost (protože tak to za idealizované 1. republiky bylo). Lidé z Generace Y dnes začínají chodit do práce a utrácet peníze, rozhodují se kam pošlou své děti cvičit a nebo vykonávat činnosti, kde se o přidělují peníze Sokolu. Na(ne)štěstí mají přehled, nebo ho mohou mít snadno, o světě za hranice Česka.

Co se změnilo? Především je to změna myšlení z doby komunismu, kterou měli jejich rodiče: nevyčnívat z řady, brblat (ale pro zlepšení nic neudělat), „rozkrádat stát, místo okrádání rodiny“ a podobná hesla, která samozřejmě neplatí na všechny bez vyjímek.

Dnes se ve spojitosti s masou lidí hovoří role komunikace, individuální kreativity, vliv osobnosti a dalších vlastností, které přidávají do všeho o hodně víc práce než jen nařídit jednotná pravidla pro všechny. Že to platí si můžete jednoduše porovnat na záznamech všesokolských sletů, rozdíl v chování účastníků sletu z 1938 a 2018 je značný. Dnešní stav pak samozřejmě není špatný, je jiný.

„Generace mileniálů, která už vyrostla v prostředí globalizace i nových technologií, na jedné straně sice často nepožívá sociálních výhod, které mají jejich rodiče a prarodiče, a je zasažena v podobě prekarizace „tekutostí“ na pracovním trhu, ale zároveň je v tomto „tekutém“ světě doma. Stále více chápe, že tradiční organizace nejsou jejich mluvčími, že ideově i institucionálně zamrzly v minulém století.“

zdroj Planetu přebírají mileniálové, Jiří Pehe, článek deníkn.cz, 2019

Co se s tím dá dělat? Rozhodně se to dá tento fakt popřít, ignorovat a zaspat tak dobu ještě více. Nejlepší bude vymyslet a aplikovat nový přístup pro vhodnou cílovou skupinu a nechat ostatní být tak jak jsou a na co jsou zvyklí. Nicméně to vyžaduje změnu myšlení činovníků, změnu v jejich pracovních stereotypech o které obvykle nestojí, protože „to přidává práci“. Také je možnost to přenechat někomu jinému, kdo má o transformaci zájem, ale pak je třeba s touto osobou spolupracovat a ne jen dodávat pravidelnou dávku argumentů „proč to nejde“.

Jak to tedy dělat lépe? Kdybych toto věděl jistě, otevřu si s tím tělocvičnu sám. Nicméně nějaké nápady: Hodně se mi líbilo rozřazení osobností ve článku Ondřeje Šteffla „Podle sebe soudím všechny„, týká se sice školství, ale i Sokole děláme stejnou chybu (stojí to za přečtení a zamyšlení). Rozdělení na hráče, strážce, racionály a idealisty není vůbec od věci. Taktéž se snažíme být organizací pro všechny všech věkových kategorií, což dle mého názoru funguje zejména protože různé věkové skupiny nepřicházejí mezi sebou do kontaktu s vyjímkou činovnických pozic, kde to naopak pro tyto důvody vře.

Další pěkný postřeh z článku na Respektu: „…odpor ke studentské akci vyrůstá z podobného podhoubí jako mnoho dalších témat rozdělujících českou i světovou společnost. Generaci, která „všechno ví a všemu rozumí“, se tak trochu hroutí svět, ve kterém je zvyklá žít. Všechno se strašlivou rychlostí mění, ženy odmítají setrvat u plotny, homosexuálové chtějí uzavírat sňatky, společnost si dovoluje kritizovat posvátnou jadernou energii. Věci jsou tak nějak složitější, než byly dřív. Nepřítel v podobě všemocné komunistické strany zmizel, nového není snadné nalézt. Mladí vyrážejí do ulic a sahají vědcům na jejich výsostná témata. Není ale dobře, že už nedrží ústa a krok jako kdysi my? „

Určitě mě budou napadat další příspěvky, určitě napadly i vás, pošlete mi je do komentáře níže.

Sokol: Vy ještě nutíte výbor scházet se osobně?

Spolupráce a komunikace mezi členy výboru, komise či předsednictva je naprosto kritická pro dosažení dobrých výsledků. Ani v moderní době není třeba popírat, že osobní setkání s lidmi má své kouzlo a váhu, ale uvědomili jste si někdy důsledky, když zde není jiná možnost?

Tato otázka není tolik aktuální pro jednoty, kde lze předpokládat, že jsou členové poblíž místa působnosti. I zde se může stát, že aktivní činovník získá novou práci či se přestěhuje a jeho dobrovolná práce pro jednotu upadá, protože v časech setkávání výboru je ještě v práci nebo na opačném konci města?

Situace je pak naplno vidět na župách a v samotné ČOS, kde se fyzické vzdálenosti natahují a ve výsledku to znamená bojkot práce vyššího orgánu. Z Ostravy do Prahy jsou to 3,5 hodiny vlakem při dobrém počasí a být zde jednou měsíčně je docela problém, pakliže vaše zaměstnání nedovoluje práci z vlaku. Proč to tedy neotočit a nebýt virtuálně přítomen na jednání a být při tom fyzicky ve své kanceláři v zaměstnání. Zdržet se navíc 2 hodiny k pracovní době je obvykle menší problém, než si vzít dovolenou a vydat se na alespoň 9 hodinový neplacený výlet do Tyršova domu. Na nákladech se navíc ušetří za nemalé jízdné

Jaké jsou nevýhody? Jednou za čas je skutečně dobré setkat se osobně, aby lidé nepřišli o vzájemný kontakt a mohli probrat témata mimo agendu. Nicméně takový sraz může mít neformální charakter a prospěje mu, pokud nikdo z přítomných není v práci – zejména z řad činovníků, kteří jsou za sokolskou práci placení.

Technických nevýhod je více. Jsou zde nějaké nároky na technické vybavení, nicméně v současnosti je moderní tred BYOD (přines si své zařízení) a dá se očekávat, že každý člověk v produktivním věku vlastní notebook nebo chytrý telefon. Horší je situace s protistranou, tedy místem kde se lidé setkávají osobně. Je potřeba dobrého připojení k internetu, všesměrový mikrofon či jiné vybavení pro telekonference. Dále osoba která setkání vede a je schopná konferenční hovor připravit a spustit. Taktéž místo setkání může být problémem, pokud je místnost příliš velká nebo se špatnou akustikou. Kvalitě zvuku nepřidá ani vrzající podlaha a velká vzdálenost mezi účastníky. Pokud chcete příklad kde je všechno špatně, odkazuji se na místnost Tyršova klubu v Tyršově domě, kde se schází předsednictvo vzdělavatelského odboru. Vhodná je místnost menší, odpovídající velikost setkání tedy 10-15 míst u normálního stolu s dostatkem měkkých látek aby byl zvuk tlumený.

Požadavků před zavedení nového řešení je hodně a obvykle se k nim staví super negativně zejména ti, kterých se netýká. Činovníci svolávající setkání jsou obvykle ti, kteří jsou fyzicky na místě tak jako tak a kdyby nebyli, tak sraz nesvolají. Uvedené problémy jsou pro ně zbytečnou investicí a raději budou tvořit nátlak na ostatní, aby přijeli a udělali jim situaci jednodušší.

Jaké jsou náklady? Jednorázové do zařízení, školení a stavebních či dispozičních úprav. Měsíčně k nějakému softwaru pro telekonference pokud není používaná bezplatná verze či verze pro neziskový sektor. Je třeba také počítat se změnou návyků při organizaci srazu a agentě při jeho jeho zahájení.

Jaké jsou výhody? Můžete zvýšit zájem stávajících členů v účasti na setkání či si jejich zájem udržet i když se jejich životní situace změní. Dále můžete zapojit nové členy pro které jsou fyzická setkání nepraktická či nemožná. Obecně je také možné zapojit více lidí, byť pasivně do projednávání. Jak je zavedenou praxí, zápisy z jednání mnohdy záměrně neobsahují všechna diskutovaná témata. Výhodou pro pořízování zápisů je schopnost nahrávání i interního zveřejnění. V budoucnu se očekává i automatický přepis hovoru do formy textového záznamu při zapojení umělé inteligence.

Obecně se považuje telekonference za flexibilní přístup k práci a ve světě současného byznysu za naprosto normální postup, možná ne v Česku, ale zahraniční firmy vás spíše pozvou na pohovor na Skype než na fyzickou návštěvu jejich kanceláře. Není zde důvod, aby se trendu neúčastnil Sokol.

Váš názor ři reakce je vítána v diskusi.