2021-05-08

Postřehy z Polska

"Prožíváme-li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz."

Vyhodit na mráz tedy přímo ne, původní myšlenka byla dokonce v opačném duchu, a to vyhodit se z mrazu do tepla. Přestěhování se do dříve neobývané země má jak výhody, tak i výzvy k řešení, jak už to, tak bývá. 

První věc po příjezdu ze severu: jídlo má chuť. Jídlo z lepších restaurací je úplným požitkem. Finové vaří příšerné amarouny. V Polsku nám chutná snad všechno, a ještě je to vylepšené o báječné ceny. Vyloženě je u menu stejné číslo, jen to nejsou eura, ale złote.

Také je nutné si pochválit jarní počasí, respektive jsme se v čase posunuli tak o měsíc dopředu. Druhý týden v březnu a nikde nebyl sníh. Sice bylo pořád docela chladno (4 °C), ale ta naděje, že to nebude trvat o moc dlouho byla skvělá. Jak do dopadlo už víme (na konci dubna stále 9 °C).

Jazykový posun je taktéž zajímavý, protože z polštiny rozumím docela dost, to ovšem neznamená, že v ní dokážu konverzovat. Taková ta myšlenka, že já mluvím česky a oni polsky funguje tak do Katowic a poté je to stejně beznadějné, jako zkoušet polštinu v Praze. Jídlo si objednám, na různých místech se domluvím, ale omezení takový druh konverzace je nějak málo, a navíc mi chybí instantní reakce, které mám v jiných jazycích naučené.

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak náročné je nakupovat v zahraniční pekárně s obsluhou, která neumí nějaký nelokální jazyk? "Dejte mi 4 nivové rožky a co jsou tamty pletence?" V samoobsluze samozřejmě není pečivo tak atraktivní a spousta lidí ho stejně berou holou rukou, proč nejsou nikde kleště? Objevil jsem, že v Česku máme lepší pečivo, Poláci zase umí lepší saláty.

Jestli něco zlomila pandemie s covidem, tak je to placení hotovostí. Měsíce jsem ji nepotřeboval, kromě vojenského skanzenu nedaleko Warky. Takže i jedno pivo kartou a taky to asi znamená konec spropitného, zařiďte se. Ve Waršavě jsem ovšem takhle zjara nikde nepotkal žádné okýnko na výdej točeného piva, je to hold "jiná kultura".

Ajťačina se dá dělat odkudkoliv, stačí k ní notebook a připojení je sice pravda, stejně jako je možné opravit auto na ulici, přesto to mechanici nedělají. Docela dost se mi v nepřizpůsobeném prostředí rozjela ergonomie na práci. Takový povzdech, abych se příště lépe zařídil. 

Taktéž krátce po našem příjezdu zavřeli tělocvičny a ostatně všechno, takže jak vyplnit čas po práci jinak než sezením u počítače? První z možností bylo chození. Varšava má opravdu spoustu parků a věděli jste, že je v centru města sjezdovka s lanovkou?

Varšava je úžasná pro cyklistiku. Po širokých bulvárech se táhnout cyklostezky oddělené od aut a nekončí skoky přes obrubníky do křižovatek. Je to promyšlené, denně použitelné a funkční. Navíc je město postavené na rovině, takže až budete příště zakládat hlavní město, tak na to myslete.

Varšava je často prezentována jako moderní město, v záběrech mrakodrapy atp., ale ona skutečně je. Toto místo je navrženo jako velké město, proti kterému je Praha přerostlá středověká vesnice. Další vývoj nutně nemůžou mít tato dvě města podobný.

Nové technologie: všechno se dá půjčit. Na městská kola a koloběžky si snad už všichni zvykli. Teda až na parkování na vyhrazených místech. V polské metropoli mám na aplikaci také elektrické skútry a dokonce auta. Takový ten nenápadný konec vlastnictví některých věcí pro obyvatele měst pomalu prostupuje dále – parkování soukromého auta je tu za trest. Iiris někdy plácla vcelku odpovídající hodnocení, že Varšava je levnější Berlín.

Doprava? Z minula si z Varšavy pamatuji, že řidiči autobusů jsou přeučení z raketoplánů, protože ze všech zastávek odjížděli zásadně na plný plyn. Nyní jsem si všiml, že "závody" od semaforů k semaforům jsou velmi oblíbenou kratochvílí majitelů aut. Shrnul bych to tak, že pořád někdo naprosto zbytečně akceleruje a v zápětí brzdí.

Docela nezvyklé z pozice řidiče i chodce je polská zelená šipka doprava na křižovatce. Jede se tady americký model, takže do prava je možné odbočovat i přes zelenou pro přilehlé chodce. U nás je v této situaci zelená až pro chodce za rohem. Je to dost matoucí, protože přes mou pěší zelenou občas dojíždějící auto najede na přechod. Po chodnících se nyní pohybují všechna možná elektrická vozítka a připomíná to dost finské kamikadze cyklisty. Od volantu pak nevím, kam se dívat dřív.

Dostal jsem k telefonu nová sluchátka s funkcí aktivního potlačení okolního ruchu (ANC), nejsou to ta nejlepší, přesto jsem si to jednou na ulici zapnul bez hudby a byl to docela zážitek jít tichem. Neztlumí to bezprostřední rachot náklaďáku, ale odruší to ten konstantní hukot na pozadí. Docela fajn na klidnou procházku po náročném dni.

Co tady nefunguje je třídění odpadu. Všechno se hází do skluzu na chodbě do jedné popelnice a nikde ve dvoře ani na ulici nejsou barevné kontejnery. "Velký špatný."

Dlouhodobější pobyt v Polsku je zajímavý, protože byl vždycky blízko, akorát jsem jej nikdy neudělal. Konečně také nemusím jezdit  pro vybrané výrobky do Dino marketu v Chalupkách nebo Biedronky v Českém Těšíně a navíc jsem si ten seznam upravil.

2021-05-05

Jawa 300 recenze

Na nové Jawě 300 CL mám najeto přes 2000 km, takže si dovolím další zhodnocení stále ještě poměrně čerstvého majitele.


Motorka je nádherná a dělá mi radost. Tady bych mohl skončit. Určitě lze koupit lépe vyrobené, praktičtější a zejména levnější motorky. Když do toho dáte ještě bazar, tak tato Jawa nemá šanci, ale už to nebude nová Kývačka.

Doporučím zásadně neporovnávat novou Jawu s originální předlohou. Současná motorka totiž jede, brzdí, svítí a má i takové bezpečnostní věci jako ABS. Veterány nechte na krátké vyjížďky a srazy, ty už do běžného provozu nepatří.

Objem 300 ccm a 17 kW jsou asi pro vyježděnějšího motorkáře málo, respektive v rychlostech do 100 km je všechno parádní, ale o moc více se tomu nechce. Akcelerace odpovídá výkonnostním parametrům. Nicméně když si koupíte třístovku, tak asi nečekáte, že to pojede na okruhu jako litrový závodní stroj, ne? Jestli se vracíte do jedné stopy či už víte, že nikam nespěcháte, tak je to dobrá volba.

Maximální rychlost s mými 100 kg je 115 km/h podle navigace a 120 km/h podle budíku. S větrem v zádech po dálnici z kopce jsem to rozjel na 127 km/h podle GPS. Tím se definovaly také maximální cestovní vlohy: jel jsem po silnici pro motorová vozidla na plný plyn se zařazenou šestkou a rychlost neklesala pod 110 km/h, ale víc to nejede. 

Aby to neznělo, že motor je slabý a pomalý. V provozu to jede moc hezky a zrychluje fofrem, není to stará Jawa. Když chci jet stovkou, dám plyn a za moment jsem tam.

Nadruhou stranu i v plné rychlost svítí světlo dobře i na potkávačku. Zajímavá je světelná stopa dálkového světla s krásnou kruhovou stopu a lemovaným okrajem.

Kvalita výroby a sváry jsou slušné, ale není to prémiovka. Mohlo by to být uděláno lépe za ta prachy, na druhou stranu motorky zavedených výrobců, co jsou udělány lépe taky stojí více. Mě nejvíce vadí provedení konektorů, jiným zase stahovací pásky držící vodiče. To si srovnejte podle svého mechanicko-estetického cítění. Viditelné sváry na rámu jsou hezké, pod sedlem je to maras, ale to není vidět a drží to.

Zážitky za řídítky jsou parádní, motorka je docela malá, a tak se lehce naklápí do zatáček. Na motocyklu vypadá větší člověk jako já asi poněkud zábavně, ale to mi nevadí, protože se nevidím. Manipulace a parkování je snadné. Boční stojan je divný, hlavní by se mohl více zhoupnout, ale když nejezdíte na ničem jiném, tak je to v úplně pořádku.  

Po projetí louže jsou chromy – zejména výfuky – zaprskané. Protože je to naháč, tak při jízdě strašlivě fouká odevšud. Na větší rovnou cestu jsem i trochu zalehnul a konečně si prohlédl rychloměr na který z normální pozice nevidím. Jezdecká pozice a pohodlí? Sedlo je vcelku tvrdé. Jel jsem na tom 6,5 hodiny z Ostravy do Varšavy mimo dálnice a zadek mě poněkud bolel, ale přehlušila to zima. Kratší projížďky jsou v pohodě. Jezdím sám, protože pro dva neindicky veliké lidi to není. Ne že by to nešlo, ale můj batůžek tento stroj nemá rád.

Nová Jawa navíc strhává velkou pozornost. Buď lidé ví, o co jde a jdou ji prohlížet (zejména ty sváry pořád) a nebo jsou to lidé, kteří si myslí, že je to renovace. Možná se to uklidní až jich/jestli bude více, ale i majitelé starých Jaw hlásí, že si nevypijí kávu na benzince či jinde v klidu. Pro jízdu inkognito doporučuji SV650.

V recenzi se píše, že zvuk má být podobný originálu, což po nastartování na volnoběh nikdo neslyší - já taky ne. Kde se to podobá je při rychlejší jízdě pod plynem, tam tu Javu poznám. Motor je jednoválec, ale vůbec nevibruje. I po 6 hodinách jsem měl ruce klidné bez třepotání. Dejte si hodinku na Konopnici a budete vědět co myslím.

Úžasné na Jawách je komunita lidí okolo. Identifikuji několik skupin: sběratelé + renovátoři, bývalí majitelé, mladá generace hledající rodinné stříbro a pak je tu asi milion hejtrů, co jim uniká, že cílem Týnce nad Sázavou není znovu motorizovat svět. Naprosto unikátní je sít dealerů, kteří jsou vesměs fandové a starají se, to snad nemá žádná jiný značka.

Co na Jawách není super je samotná továrna a její obchodní vedení v čele s panem Kraftem. Že nevyrábí nové motorky mi nevadí, to je složitá věc na globálním trhu. Oni ale nevyrábí ani příslušenství, takže je třeba si všechno udělat na koleně sám. Dostupnout doplňků a vylepšení je zásadně lepší pro veterány. Jawa v Týnci je sotva dealer - takové "české zastoupení indického a čínského výrobce". Jejich styl komunikace je těžce zastaralý. No dobře, nevím, co vlastně dělají, ale jako zákazníkovi a se mi to vážně nelíbí.

Zpátky k motorce. Byl jsem sice na záruční reklamaci koncovek výfuků, ale zručný prodejce a servisák z Paskova to obratem vyřešil. Spotřeba mi prozatím vycházela kolem 3,7 l/100. Zejména na kruhových objezdech drhnu bočním stojanem, ne moc často, ale když na to přijde tak to není prima. Zrcátka nutně potřebují extendery, přičemž to levé má tendence se pořád sklápět - vyřešilo lepidlo.

Ostatní věci mi fungují dobře. Zde musím zmínit, že některým kusům zhasínal motor z volnoběhu. To je velký průšvih, se kterým se nedalo nic dělat, pokud nastal. Osobně se mi to stalo párkrát v zimě nebo se studeným motorem na připomenutí. Beru to jako daň za jeden z prvních kusů v provozu. 

Stojí to za ty prachy? To si musí odpovědět každý sám. Je možné si koupit i levnější motorky se stejným logem, pakliže to má být dopravní prostředek. Jestli to má být víkendovka na projížďky a na účtu máte peníze, pak asi není co řešit. Jestli máte raději dny a noci v garáži při opravách s rukama od oleje, pak doporučuji jít cestou renovace: Nikdy se na tom pořádně nesvezete, bude vás to stát určitě více, ale budete mít vlastnoručně splácaného veterána jako spousta dalších.

Počkat na nového Péráka? Jestli jste čekali 5 let na Kývačku, tak další 2 či kolik to ještě bude zvládnete. Co s ostatními variantami jako 42 či fourty-two? Mi se líbí, zatím se neprodávají. Bude jich asi o dost méně než kývaček, které si postupně docela dost lidí toužící mít Jawu pořídí – odhaduji.

Co číst dále? Do jiného svého článku si odkládám řešení různých technických záležitostí.