Zobrazují se příspěvky se štítkemOstrava. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemOstrava. Zobrazit všechny příspěvky

2021-05-19

Všechny cesty vedou do Varšavy

Jezdit do Varšavy z Ostravy je zajímavé téma. Shromažďuji si zde poznámky, až je budu zase hledat a třeba přijdou vhod i někomu dalšímu.

Veřejnou dopravou

Nejpohodlněji vlakem to bylo a je složité, protože je na cestě hraniční přechod, který rozbíjí tarifní systém. Už jsem o tom kdysi psal (zkratka: kupujte jízdenky v předstihu). V době covidu bylo zase problémem používat hromadnou dopravu, po které byla povinná karanténa.

Nejrychleji je to letadlem z Mošnova, ale linka je od doby zřízení při pandemii pozastavená. Všechna spojení do leteckého HUBu (rozbočovače) jsou cílená na přestup do dalších leteckých spojů. Takže to také obvykle není řešení pro běžného cestovatele.

Autobusová spojení firmami jako Flixbus či Student Agency jsem nikdy nevyužil. Kvalita bývá slušná a zpoždění odpovídá situaci na dálnicích. Upozornění: linky bývají dlouhé, a tak může být zrádné se spoléhat na časy odjezdu a příjezdu. Na palubě se kolikrát mluví docela dost ukrajinsky.

Autem

Jedním z řešení pro pandemické časy je spojení osobním automobilem po dálnici. Situace se zásadně zlepšuje každým rokem. Od Bohumína je krásná dálnice až do Częstochowe. Rychlostní limit 140 km/h a místy až 3 pruhy. Kolem Katowic bývají ve špičce kolony na některých sjezdech. Použití dálnice je zdarma, ale časem zřejmě bude zpoplatněna. Prostor pro mýtnou bránu je vybudován u obce Krostoszowice, kde poměrně s jistotou kontroluje Straż Graniczna.

V tento moment (5/2021) končí dálnice za městem Częstochowa odkud se dále pokračuje po staveništi až do Piotrków Trybunalski. Je to taková ta půlená přetížená dvouproudovka s úzkým a širokým průběžným pruhem, navíc s dlouhým úsekovým radarem. Je to poslední nepříjemný úsek na trase.

Za městem Piotrków Trybunalski pokračuje dálnice A1 na Łódź a Warszawu s povolenými 140 km/h. Alternativně je možné použít S8 (E67), která je nyní ve standardu silnice pro motorová vozidla 120 km/h s velmi dobrým povrchem v podstatě dálničním stylu.

Cesta po dálnicích je automatickou volbou pro jízdu autem. Náročné to může být pro slabší vozidla a méně zkušené řidiče, neboť se zde setkávají kamiony jedoucí 80 km/h v pravém pruhu a osobáky se 140+ v levém pruhu. V čase dopravní špičky je polská dálnice slušně stresující prostředí.

Motorkou

Měl jsem také důvod několikrát absolvovat cestu mezi Varšavou a Ostravou na motocyklu. Zde bylo hlavním cílem se vyhnout dálnicím i za cenu dvojnásobného cestovního času okolo 7 hodin jízdy.

Varianta 1: Nejpřímější je cesta od Bohumína po polské silnic 78 přes Wodzisław Śląsk, Rybnik, Gliwice, Tarnowskie Gory a Miasteczko Śląskie. Tu jsem jel v pracovním odpoledni tam a brzkém večeru zpět a byla absolutně příšerná. Je to přetížená obslužná komunikace plná aut, semaforů a přechodů. Marná je dvojice kruhových objezdů u Rokitnica, kde to stálo ze všech stran. Ani předjíždění stojících aut na motorce z ignorování dvojité plné čáry to neudělala rychlejší, zato příšerně vysilující.

Dále to bylo na Čenstochovou lepší (po silnicích 908 a 904). Odtud plynule po silnici 91 směrem na Radomsko a Piotrków Trybunalski. Tento úsek je v současnosti alternativou k rozestavěné dálnici A1 (E75) a tak může být plnější zejména v případě nehody. Po dojezdu do Piotrków Trybunalski ale dojdete k zjištění, že zde není žádná menší cesta do Varšavy. Navigace vás chce svést na silnici pro motorová vozidla S8, která má dálniční charakter. Přiznám se, že mi byla vždycky zima nebo už tma, a tak jsem ji využil k poslednímu úseku cesty. Hustota provozu byla vždy velmi nízká.

Varianta 2: Použít opět tu hrouznou silnici 78, ale za městečkem Miasteczko Śląskie lze odbočit na silnici 789 směrem na Żarki, 786 Koniecpol, Włoszczowa, Końskie, 728 Nowe Miasto nad Pilicą a Grójec. Tato trasa byla po příjemných vlnitých a lehce zatáčkovitých okreskách. Kamiony a traktory se tam vyskytovaly v pracovní den, ale ty jsou všude. V Bobolice je hezký zámek. Poslední úsek E77 za Grójec byla poměrně rušnou cestou s kouskem dálničního úseku, kterému by se však mělo dát vyhnout.

Varianta 3: tentokráte jsem vyrážel z Opavy a o víkendu, takže jsem jel na Raciborz a dále po motorkářské silnici 45 na Kędzierzyn-Koźle, Olesno a Wielun. Pokračoval jsem na Zdunska Wola a vcelku zbytečně na Łódź, odkud po silnici 72 na Rawa Mazowiecka, abych to vzal zase po rychlé S8 na Varšavu. Nicméně z Lodže by se dalo jet i po menších cestách na Skierniewice a dále do hlavního města. Na této trase se mi líbil sobotní malý provoz, a tedy docela vysoká cestovní rychlost i když to byly všechny okresky s 50-70-90 cyklem.

Co zvolit záleží od typu motocyklu a jak kam spěcháte. Jestli jedete na silničním stroji na Nordkap, tak zřejmě o polské okresky nestojíte a stejně po nich pojedete za Varšavou směrem na Litvu (varianta Lomza). Na nekapotovaném naháči nebo staré (ale i nové) Jawě bych na dálnice nenajížděl, protože vás smetou z cesty řidiči BMW jedoucí 250 v hodině. 

Plánování

Tolik k mým postřehům o cestě na Varšavu. K plánování se hodí webová stránka mydrive.tomtom.com nebo calimoto.com, která umí pracovat s typem vozidla "motorka". Waze by mělo být možné přepnout do režimu motocyklu také. Klasické Mapy.cz či Google Maps neumí bohužel nastavit kochací trasu.

A ještě dovětek: Polsko je v posledních letech pocitově dynamičtější, než je Česko, takže se staví výrazným tempem, a i navigace byla občas překvapená z dokončených úseků a nových kruhových objezdů. Jestli jste jeli Polskem naposledy pár desítek let zpátky, budete mile překvapeni.

Co číst dále?

 

2019-08-29

Vegetarian restaurants in Ostrava

It's not that easy, but it's manageable! Depends quite a lot if you are looking for lunch time offer or in permanent menu available anytime. I am referring to city-center places. Updated 10/2020

Restaurants

Number one place where to go is  Black Kale superfood bar. English is working there smoothly. Payment with card not problem. Food is served during day, but lunch offers are the best.
 
Very nice vegetarian food you can get also nicely in Burfi Ostrava. Daily gluten-free option.

You also want to try PLATO Café.

Less hipster is the Zdravá Jídelna at "Chelčického 5, Ostrava" There is vegetarian and also glutenfree menu from Monday to Thursday. Payment cards accepted.
 
Vegetarian option is daily at IQ Restaurant Ostrava. It's more like canteen than restaurant. English is working there smoothly. All meals are served if restaurant is open.

Restaurace Jindřiška is very classic czech cuisine and there is available quite often vegetarian or gluten free option as lunch offer at  during lunch time. No English service or menu there, but it's cheap and authentic. Recommended for advantageous foreigners. Payments with cards supported.

Fancy but affordable is daily menu (sometimes vegetarian) in restaurant part of Hotel Imperial. Service there is fully English because it is best city-center hotel. Lunch menus are surprisingly normal priced.

More eastern traditional food you can get from Pelmeški. Vegetarian version are not a problem. I like the place and food personally a lot.

Radegastovna (at Masarykovo náměstí) is having one vegetarian meal as daily option during lunch time, but as I spot it's salad almost all the time.

Slezska P.U.O.R. should have also vegetarian lunch menu option regularly. 

Indian restaurant Makalu have also vegetarian meal daily. If you are up to indian food, there is buffet style restaurant Salaam namaste just few foot steps from Makalu. Vegetarian option is present.

Karolina shopping mall food corner have some vegetarian options too. It's convenient to go there, English is force-able. Locals consider this place to go for food as lame.

Brocoli pizza and bowling is accessible in Koruna Pub (Ostrava - Poruba)

Premium restaurant Potrefená husa would be good tip, they have two vegetarian meals in daily offer, but well, it's fried cheese and salad all the time, so basically as any other place. 

Some meals you may also get in healthy food store on tramstop Stodolní in direction of Elekra. (not tested)

Fast food

Well that's the option for eating fried cheese as our national food and obviously only one vegetarian meal available everywhere. Unusual is placing this cheese inside bun.

"Hungry window" or bistro is at Husův sad nearby to trolleybus stop. It may look suspicious but it's completely all right. They have vegetarian burger or Hermelín (blue cheese) in bun. Other quite same option is at first part Stodolní street, just few crowns more expensive.

Local thing to try are FÆNCY FRIES. No meat options available.

More ideas

Please drop them to comment zone.

2019-02-13

Knihovna jako veřejný obývák

Konečně jsem měl příležitost navštívit již 3 měsíce otevřenou knihovnu Oodi v Helsinkách. Slavnostní otevření proběhlo při 101. výročí založení Finské republiky a akci provázel obrovský zájem, nekonečná fronta a budova městské knihovny praskala ve švech. Tolik na úvod k fenoménu hlavní knihovny souměstí Helsinki, který zarezonoval i v českých médiích (část Obývák na severu). Fotky byly pořízeny v knihovně Oodi.


Finský systém knihoven mám velmi rád a chybí mi v Česku, zejména v Ostravě. Myslím si však, že plánovaná budova Černé kostky bude mít jiný charakter než severské knihovny, což je škoda. (nebo, že by ne?) Vysvětlím vám proč:

Začneme tím, jak to funguje jinde. Do finské knihovny nejen v Helsinkách lze přijít bez registrace. Pokud projdu kolem recepce a vím, že nepotřebuji knihy s sebou, na místní počítač nebo rezervovat vlastní místnost, tak je mi budova přístupná. Od té chvíle se mohu procházet mezi regály s knihami, náhodně si je půjčit a vracet na místo. Mým hlavním cílem je najít si volné místo na některém z mnoha sedaček, křesel, židlí, lavic nebo u stolu, číst si nebo si spíše otevřít vlastní notebook, připojit se na WiFi a vypracovávat nějaký úkol. Ve volné chvíli si lze odskočit na toaletu nebo zajít k pultu pro kávu či drobné občerstvení. V takovém prostředí lze pak strávit libovolnou dobu většinou do zavírací doby kolem 20. večerní.



Jak to vnímají (většinou) studenti? Odpovím, že bývá v hlavních časech obtížné najít volné místo k sezení, k večeru či o víkendu je to mnohem více v pohodě, nicméně nikdy jsem nebyl v knihovně sám. Tento způsob studia je vysoce populární, většinou protože je knihovna vybavena vším potřebným, vypadá obvykle mnohem lépe než vaše vlastní místnost na kolejích, je tichá a zároveň jde stále o místo sociálního kontaktu, protože jsou kolem vás další studenti.

V knihovně jsem napsal velkou část své diplomové práce a dalších úkolů pro univerzitu a v současné době podobná místa využívám pro vzdálenou práci. Je to skvělé místo pro práci, pokud z nějakého důvodu nemůžu být v kanceláři, většinou protože někam cestuji.



A teď k Česku: Místní si odpoví, že podobná místa u nás nejsou a já to potvrzuji s jednou vyjímkou (o které vím), a tou je Národní technická knihovna v Praze Dejvicích. Tam jsem se jednu slunečnou březnovou neděli snažil najít místo k sezení, protože všude byla spousta českých i výměnných studentů. Takže i u nás lze postavit a provozovat knihovnu žádaného konceptu. Do knihovny se nechodí volně, ale přes registraci, nicméně i když jsem ji neměl, tak jsem byl schopný se dovnitř dostat, protože na místě byla obsluha.



A teď k Ostravě: VŠB-TUO v Porubě má knihovnu i hezkou studovnu (ve staré budobě nazvaná NOVÁ knihovna), nicméně je věčně prázdná, protože se do ní chodí přes „letištní bezpečnostní prohlídku“, kdy je potřeba si batoh zamknout ve skříňce před vstupem. Zoufalství dovršuje fakt, že i když jsem řádným studentem univerzity, tak si musím vyřídit extra registraci. Vedení školy je překvapené, že většina lidí raději sedí na volných gaučích na chodbách. Ekonomická fakulta v centru má knihovničku malou, navíc starý slepenec budov nemá hezká prostředí pro studium na chodbách, kde místo sedaček naleznete většinou tvrdé lavice.



Ostravská univerzita má budovu hlavní knihovny poměrně novou, ale přiznám se, že jsem v ní nikdy nebyl, protože si z obrázku myslím, že tam není až tak mnoho místa k práci. Uznávám, že tady mám mezeru. Dále máme v Ostravě knihovnu vědeckou, která je také jenom pro registrované účastníky a studovna je nepříjemně zastaralá, kde všechno vrže. O tom, že jde o nevyhovující prostředí se už 20 let ví a momentálně se už asi opravdu rozjíždí projekt na stavbu nové budovy tzv. Černé kostky, která sjednotí všechny sklady knih. 

Do budovy Černé kostky se vkládají velké naděje, nicméně já odhaduji, že půjde o budovu pro skladování knih a nikoliv pro realizaci konceptu knihovny Oodi. Městskou knihovnu v pasáži u Sýkorova mostu znám z cest okolo, kdy jde opět pro místo skladování knih a nějaký prostor pro koncerty a akce, nicméně opět asi nelze jen tak přijít a dělat si něco svého.



Přece jenom od čeho je knihovna než od skladování knih, nicméně ono to může fungovat i jinak, jak jsem si vyzkoušel. Mým hlavním cílem bylo v minulosti vyzvednout knihu a zmizet, studovna zde byla pro periodika a knihy, které se nepůjčovaly ven, a tak mě nikdy nenapadlo, že bych si v knihovně vypůjčenou knihu přečetl a hned vrátil, ale možná to byl jenom můj pohled na věc. 

S rozvojem práce z domova se bude potřeba takových míst ještě zvyšovat, protože sedět v kavárně 4 hodiny u jedné kávy majitele oprávněně štve. Nadruhou stranu domácí obývák neposkytuje dostatečný klid na práci a hlavně dobrou ergonomii. Co-workingová centra toto částečně řeší a i v Ostravě existují, nicméně jsou většinou určená dlouhodobě samostaným profesionálům a náhodná veřejnost v nich není až tak vítaná. Tato role zkrátka v městském prostoru chybí a jejím podchycením se podle mě dá získat zasloužená publicita v rámci Česka.

Knihovna Oodi je v rámci finských knihoven vyjímečná v tom, že velice viditelně potlačuje potřebu skladování knih, který je v třípatrové budově vyčleněno jenom jedno podlaží. Zbytek zabírají přednáškové sály či nekomerční kinosál. Dále nejrůznější studijní prostory a zákoutí, místnost pro počítačové hraní, speciální technika jako 3D tiskárny pro veřejné použití po registraci a školení. 



Prostory jsou vzdušné a vysoce moderní. Měl jsem spíše pocit, že jde o obrovský obývák pro celé město. V jedné části jde v klidu studovat, v druhé si dát pracovní schůzku, kousek dále přivedly rodiče děti, kavárnička a mezi tím vším jsou knihy a periodika k přečtení. Z budovy je poměrně hezký výhled do okolí a i když to má místy zbytečně extravagantní řešení interiéru bylo vidět, že si lidé přicházejí místo prohlédnout ze zvědavosti i protože chtějí užitečně strávit hodinu do odjezdu vlaku z nedalekého hlavního nádraží.  

Mi se ten nápad ohromně líbí a dokud nenarazí na příliš mnoho blbů, kteří prostory začnou cíleně ničit, tak to bude fungovat jako epicentrum dění. Finská mentalita je nicméně poměrně v pohodě a lze očekávat, že většinou bude vše v pořádku. Moje vize je, že by šlo podobnou stavbu od významného architektonického studia zasadit do centra Ostravy třeba na místo už odepsané budovy obchodního domu Ostravica. V řešení by šlo navázat na koncept slavného schodiště, nicméně celý projekt by mohl být pojat zcela nově. Možná že by šlo také zkombinovat potřebu koncerní síně s tímto městským obývákem, kdo ví. Každopádně lokatila na náměstí Dr. E. Beneše by to byla skvělá, neboť by zaplnila nejreprezentativější místo Ostravy a s trochou štěstí by mohla sloužit jako srdce pro setkávání nebo pro práci. 



Obávám se však, že tento koncept je trochu příliš ambiciózní a že na to politická reprezentace nemá odvahu a podporu obyvatelstva (stačí neškodný nápad nové tramvaje), protože slyšitelné hlasy se snaží Ostravu zaskanzenovat. Dobře už totiž bylo… (A co teprve rauš z kostkovaného komína!) Taktéž asi chybí instituce, která by podobný projekt zastřešila. Zdá se, že všechny dostupné finanční prostředky v dalším období spořádá oprava nemocnice a již zmíněná koncertní hala.

Abych myšlenku upřesnil, nejde vůbec o to, že je to budova úplně volně přístupná nebo že je pobyt v ní zdarma či bez žádné registrace. To by v našichg podmínkách asi příliš nefungovalo, respektive bylo by těžké uhlídat pohyb osob a jejich činnost. Nicméně pointa je v tom, že je to dostatečně velké místo na to, aby mohlo být středobodem. Něco tak automatického jako víkend v nákupním středisku či podobný současný model...

Jak je to v jiných místech ve Finsku, která jejichž knihovny jsem navštívil? Tritonia ve Vaase byla mým první setkáním s tímto konceptem a velmi rychle jsem si jej oblíbil. Zánovní helsinská univerzitní knihovna Helsingin yliopiston pääkirjasto, Kaisa-talo (neplést s městskou Oodi) mě rovněž uchvátila a v běžných dnech se v ní špatně hledá volné místo i přes její velikost. Ne všude je to perfektní, například knihovna Libri na univerzitě v Jyväskyle je zastaralá a příšerně barevně řešená, nicméně stále plná, protože sleduje zmíněný koncept (od května 2019 má být v rekonstrukci, tak uvidíme). V Tampere se městská knihovna Metso asi nejvíce podobná našim knihovnám. Byla postavena už v roce 1987, míst k sezení nemí mnoho a vybavení je omšelé. Tehdy extravagantní budova se má také dočkat rekonstrukce. Knihoven je samozřejmě mnohem více, tady zmiňuji ty ve kterých jsem byl alespoň dvakrát. Většina ve výčtu jsou univerzitní knihovny, pak jsou tu také městské.



Tolik k mé úvaze nad knihovnou jako veřejným prostorem či spíše městským obývákem. Úplně jsem se nepotápěl do spletitosti financování a údržby (ačkoliv jsou to asi nejpodstatnější parametry). Knihovna Oodi byla hodně drahá (95 miliónů euro), nicméně slouží jako výstavní světové dílo. Že to u nás jde potvrzuje Národní technická knihovna v Praze o které se toho překvapivě ví velmi málo. 

No a co s tím udělá Ostrava je otázka, neboť se u nás nesmí nic měnit, protože Ostrava je zjevně historické město (pozn. které tu před 18. stoletím skoro ani nebylo). Památkově chránit se musí všechno, co si představitelé příslušných institucí pamatují ze svého dětství. Nadruhou stranu existuje protipól nutnosti vymýšlet extravagantnosti jako je návrh fakulty umění Ostravské univerzity, který starousedlíky jenom více vyprovokuje. 

V konečném důsledku se tak staré budovy vyprazdňují a na dosud volných plochách vznikají nové, protože to je cesta nejmenšího odporu. Že to odskáče třeba nejnověji budova ekonomické fakulty VŠB je v konečném důsledku vlastně jedno, protože až památkově chráněný dům po 50 letech chátrání spadne (protože se nesmí přetvořit), tak bude alespoň nová volná plocha. Poslouchat hlasy lidí, že původní účel bude složit dále je past, stejně jako životem překypující obnovená kavárna Elektra. Ale to je jenom odbočka zasazující věci do kontextu, Finové jsou snad ještě více konzervativní než Češi, nicméně pozoruji, že když někdo dostatečně zanalyzuje situaci, bouchne do stolu a něco udělá, tak mu to projde bez věčného reptání všech okolo.

Jak to vidíte vy mi můžete napsat do komentáře pod článkem.
Další slavná knihovna

2018-09-05

Výměna InKarty ČD na ODISce

Rád s sebou nosím minimum karet a dokladů, proto mám nahranou zákaznickou Kartu Českých drah na kartě Dopravního podniku Ostrava, protože pak ve vlaku ukazuji jenom kartičku a nemusím mít jízdenky vytištěné, což mi při mé minimální frekvenci ježdění vlakem plně vyhovuje. 



Historicky jsem měl první ODISku a na ní přidal kartu ČD, která pak funguje ve všech vlacích ČD kdekoliv v ČR i když se na vás občas divně dívají a ptají, jestli je to ta správná karta. Nemůže pak na ní být elektronická peněženka ČD, ale tu k ničemu nepotřebujete, pokud si kupujete všechny jízdenky kartou online.

ODISku jsem si objednával jako jeden z prvních (nezaměstnanců DPO) a tak jsem měl dokonce nějakou atypickou bez loga z tenčího plastu s expirací na 6 let, které právě letos uplynuly a daly vzniknout tomuto článku.

Objednal jsem si novou ODISku a když byla připravena k vyzvednutí (po 7 dnech), zašel jsem tam s přáním o výměnu. Paní mi odebrala starou kartu, přesunula platný kupón a peníze z elektronické peněženky. Dále chtěla vidět platný ISIC (nebo potvrzení o studiu), aby mi mohla přesunout studentský profil (to by podle mě nemělo být vůbec třeba).

A pak začala legrace, neboť jsem se ji zeptal, jestli mi vrátí starou kartu, že je na ní InKarta. To byla otázka, kterou jsem ji rozhodil a čímž zahájila 10 minutový hovor na Speciální kartové centrum DPO odkud dostala odpověď, že nevrátí a že si to mám pořešit s ČD na nádraží.

Mezitím se mi samo v systému ČD zablokovala stará inKarta s informací "Karta zablokována k 16. 8. 2018 In-Kartu lze odblokovat pouze u pokladní přepážky ČD." (respektive nevím, jestli to nezpůsobil některý z těch telefonátů, protože mi to přijde divné, aby to bylo propojeno). 


Vyrazil jsem tedy do ČD centra, kde jsem vyděsil svým požadavkem další pokladní, která začala rovnež zběsile telefonovat a nic nevyřešila. Po 20 minutovém zoufalém dlubání do počítače za asistence druhé pokladní mi vystavila novou žádost o vznik této karty. A stejně jako v minule mám v systému zkomolené jméno i když formulář byl v pořádku. Vypadalo to, že číslo staré karty přinesené na lístečku mě uchránilo od ještě delšího čekání.

Co z toho vyplývá? Hlavně neztraťte ODISku s Kartou ČD v jednom, protože obnovení je na hodinu u dvou přepážek... Doufám, že na patřičných místech optimalizují tento proces, protože expirujících ODISek bude v čase přibývat. A teď si představte, že měsíčník DPO už jde nahrát i na platební kartu, to už bude pro všechny paní úřednice konečná, vystupte prosím...

Night money change in Ostrava (Nocny kantor w Ostrawie)

It happened to me many times that I was stopped on my night walk in Ostrava by (polish) people and asked where they can change money or withdraw. Answers about ATMs are easy since they are open 24/7 and except Euronet cash machines on Stodolní are all of them without any fee traps, just to put ATM to Google Maps or to Mapy.cz.



How about cash change? There isn't anything open during night and weekends except one place, which is international cash desk of Czech railways on Main train station Ostrava hl.n.. You can easily go there with tram 2, 8, 18 from Stodolní tram stop or reach it with car by following tram rails.



As I checked they offers good money exchange rate as same as during day. Place is open whole night except few small breaks:

Monday-Sunday
  • 06:15 - 11:05
  • 11:35 - 17:15
  • 18:00 - 23:00
  • 23:15 - 01:00
  • 01:15 - 04:50
So now you can party more with enough Czech crown in your hands...

2018-06-15

Nová éra urbanismu v Ostravě


Čtvrteční odpoledne se uskutečnila ve starých koupelnách DOV nenápadná panelová diskuse, která nebyla příliš propagována, přesto se na ní sešlo několik významných jmen ostravského veřejného života, mimojiné primátor či ředitel dopravního podniku. Ačkoliv téma dopravy bylo okrajovou částí bloku Smart City, zaujala mě jako dopravního fandu některá “nová” témata v této oblasti. Dopravní podnik Ostrava se podle posledních indicií posunul na jednu z vedoucích dopravních společností v oblasti inovací, na druhou stranu je uvnitř stále plný kostlivců a zasloužilých pracovníků, dodejme. Teď už k samotným tématům.



Diskuse byla zahájena konstatováním, že termíny jako Smart City a Big Data jsou již ohrané a příliš abstraktní, na druhou stranu zaznělo, že je třeba sbírat data odkud, kam, kdy a jak lidé cestují a jen na základě takových z dat získaných informací lze plánovat dopravní obslužnost, aby nebyla založena na dobrých zdáních a pocitech. Jedním z nástrojů má být i digitální model města Ostravy, na kterém je možné zkoumat dopady rozhodnutí ještě před nasazením do praxe, například za pomocí evolučních algoritmů. K tomuto přispívají změny technologií, jak získávat data nejen o pohybu cestujících. V historii jsme se v Ostravě posunuli z manuálního sčítání lidí na zastávkách či křižovatkách se statistickými výpočty nad oblastmi do současnosti, kdy jsou dveře vybaveny sčítacími senzory. V budoucnu pak budou využívána data mobilních operátorů z anonymizovaného pohybu uživatelů, a třeba i z bezpečnostních kamer. Když jsou tato data posbírána, lze začít těžit informace, protože těžba má v Ostravě dlouhou historii.

Pan ředitel Daniel Morys hovořil o mobilitě jako službě, kdy cestující nezajímá, jak se kam dostanou, cílem je být na jiném místě v rozumném čase a s rozumnými náklady. Zde byl nadhozen termín mikromobility, v rámci které lze svážet obyvatele téměř od domovních dveří na páteřní trasy MHD na základě predikce a skutečnosti, že o ní budou zákazníci vědět a využívat ji. Znalosti přepravních proudů v reálném čase mohou vést k dynamickým jízdním řádům a podobným, dnes teoretickým, konceptům, které dřív či později zamíchají kartami na trhu. Jestli Vám takový přístup přijde příliš vzdálený, máte částečně pravdu, ale nezapomínejte s jakým “překvapením” došlo k dramatickému zásahu do taxislužeb či krátkodobých ubytovacích služeb za poslední léta a jak proti nim různí dinosauři ostře vystupují, protože ztrácí půdu pod nohama.


V oblasti dopravy se diskuse dále dotkla kombinované přepravy. Za Ostravu se hovořilo o doplnění MHD o cyklistiku, dnes v podobě Rekol, ale nadhozeno bylo i téma sdílených automobilů a právě budoucí otázky, jak do současného systému budou zapadat třeba nové technologie autonomních automobilů. I s řešením podobných problémů pomohou moderní postupy, ale je potřeba mít podklady pro jejich rozhodování. Zde z publika zazněla rýpavá poznámka na téma, že autobus 28 z Václavovic byl dnes ve špičce nacpaný a že se hodí řešit problémy současné. Na to pan ředitel pohotově reagoval stručnou odpovědí, jak je systém příměstské MHD financovaný, a otázku jako nahrávku na směč vrátil s tím, že na základě dat o přepravním toku by mohlo DPO městským částem doporučit objednávku více spojů v konkrétní časy. Tolik k bodům týkajících se dopravy.



Dále se hovořilo o urbanistické stránce města, jak spolu souvisejí pojmy počet obyvatel a hustota zalidnění. Zajímavostí z tohoto bloku bylo, že sice Ostravu opouštějí lidé, ale data říkají, že mnoho z nich zůstává poblíž v aglomeraci, tedy že nepřechází do jiných měst. Pěkným bodem bylo také, že Ostrava jako město nemusí být pro některá témata pionýrem řešení, kdy například problém bytové výstavby ve vztahu k legislativě za nás vyřeší Praha, Brno či Plzeň. Posledním bodem byla možnost rozvoje, zatímco ostatní města již musí růst jen směrem ven, Ostrava má unikátní možnost růst směrem dovnitř, například, že geografické centrum Ostravy v Nové Vsi je nepopsaným listem papíru.

Jak vidíte, zazněla témata přízemní i v pravdě snová. Je dobré vědět, že naši zástupci a představitelé města o věcech rozvoje města přemýšlí a věnují se podobným diskuzím, na které nás (veřejnost) zvou a zajímá je náš názor, a to nejen z důvodu kampaní do dalších volebních období. Alespoň takový dojem ve mně a i ostatních nejen tato sešlost zanechala, protože zájem je projevován opravdu dlouhodobě. Na nás je neponechat osud všech zmíněných plánů v rukou nostalgiků, podle kterých už dobře bylo a kteří razí heslo žádná inovace = dobrá inovace, protože zaspání doby je velmi drahá záležitost. Dobře promyšlená řešení byla a budou záležitostí přestiže.

2017-06-23

Jan Čapek - sokol a legionář

V tomto příspěvku bych rád shrnul pár životopisných dat o sokolu a legionáři Janu Čapkovi, který byl významnou osobností Moravskoslezského regionu a Těšínska. Jeho osoba je v současnosti poměrně dobře vymazána ze všeobecného povědomí i když tomu tak nebylo vždy. Kromě totalitního režimu tomu jistě přispívá i matoucí příjmení, které mnohdy evokuje spíše bratrskou dvojici Karla a Josefa než bratra sokola.


Jako vzdělavatel Sokolské župy Moravskoslezské a T. J. Sokol Moravská Ostrava 1 jsem se společně s historikem Tomášem Ruskem pustil do organizace pietního aktu u jeho hrobu v Orlové, který jsme v sobotu 17.6.2017 uskutečnili a ze kterého pochází fotografie a text níže. Pro úplnost dodávám, že kytice položili členové Sokolské stráže. Děkuji všem delegacím a návštěvníkům, které přišly uctít Čapkovu památku.



Nejprve reportáž orlovské televize:



Anotace


Proslov za spolek Sokol:

Sešli jsme se dnes proto, abychom si připomněli sokolského bratra a legionáře Jana Čapka v termínu, kdy by oslavil své 141. narozeniny a 99. výročí úmrtí. Dnešní den je nám vhodnou příležitostí, abychom vás seznámili s jeho významem pro rozvoj sokolské myšlenky na Těšínsku a jeho vedoucího postavení v zápase za naši nezávislost v první světové válce.



Jan Čapek se narodil 17. června 1876 v Michli u Prahy. Po absolvování měšťanské školy se vyučil tehdy populárnímu řemeslu – rukavičkářství. Později ale otřásla krize tímto oborem a Jan hledající ve svých 25 letech zaměstnání nalezl uplatnění jako úředník v dole Eleonora v nedaleké Orlové-Doubravě. Ještě před přestěhováním do místní části Kopaniny byl v Praze ovlivněn sokolskou ideou navštěvováním vinohradského Sokola. Tohoto ducha se mu podařilo přenést do Slezska, kde se stal součástí vznikající nejvýchodnější jednoty České obce Sokolské.



Ze svého působení v Praze už věděl, co Sokol je, co chce a kam směřuje a rozvíjel tak tělocvičnou činnost ve své nové jednotě v Doubravě. Je zde také možné vysledovat krystalizaci jeho životních hodnot v duchu Tyršových ideálů. Rovněž se mu za krátko podařilo splynout se slezským lidem a nebyl považován za přistěhovalce.

Ve styku se svým okolím, bratry a přáteli působil dojmem rozvážným a uzavřeným, takže se mu dostávalo všeobecné úcty a vážnosti. Byl také krajně skromný a nenáročný, mnoho toho nenamluvil, nekouřil a byl přísný abstinent. V pramenech se mu také dostává přízvisek správného, spravedlivého člověka, nesmlouvavého vlastence a rozeného vůdce.


V orlovské jednotě byl zvolen v roce 1904 náčelníkem a vnesl zde opravdové sokolské bratrství a družnost, ale také nesmlouvavou kázeň. Mnoho vzpomínek zmiňuje jeho až pedantský přístup ke správnosti nástupů a vzorné upravenosti při přehlídkách. Dva roky poté byl zvolen náčelníkem Sokolské župy Moravskoslezské a v této funkci vydržel až do svého odchodu na frontu v roce 1915. Za jeho působení župa významně rostla, jen počet členů vystoupal z 1800 na 4100. Pořádaly se župní slety a navštěvována byla i mezinárodní cvičební klání. Například toho v Ljublani se zúčastnil i sám Čapek jako závodník.

Jeho soused ve vzpomínkách vypráví, že s radostí sledoval jeho činnost i když se prý vídali jen zřídka, neboť bratr Čapek trávil mnoho času sokolskou činností v Ostravě a Orlové nebo zdlouhavým cestování mezi těmito městy. Účastnil se také různých schůzí a nácvičných sjezdů. Dá se tedy říct, že byl svou sokolskou činností velmi vytížen, ale nezapomínal na svou rodinu s manželkou a dvěma syny.


V roce 1915 byl odvelen na frontu, kde se dá říct, plně využil sokolských zkušeností a ducha pro formování dobrovolnického sboru o kterém si povíme později.

Za Sokol zbývá říct, že Jan Čapek padl 17.6.1917 v den svých narozenin a jeho pohřeb na rodné hroudě byl v pravdě regionální i národní manifestací. Účastnil se i starosta České obce sokolské br. Josef Scheiner [:Šajner:], který vyzvedl vzorné sokolské vlastnosti br. Čapka, jemuž vždy podle Tyršova hesla osobnost nebyla ničím a celek vším, jenž v sobě ztělesnil sokolskou ideu, která v něm vydala nejkrásnější květ a zaslouží si slávy a díků celého národa.



Z vděčnosti si dala později založená Sokolská župa Těšínská jméno Jana Čapka do štítu, také armáda uctila jeho památku tím, že po něm pojmenovala opavský pěší pluk 34 plukem Střelce Jana Čapka a v neposlední řadě Sokolská jednota Moravská Ostrava nazvala svou tehdy novou velkou sokolovnu „Čapkova“, ze které se ovšem vlivem historických událostí odkaz legionáře vytratil a lidé začali používat přenesený termín „na Čapkárně“ i pro sousední aquapark. Co by na to asi řekli naši předkové?


Ti, kdo dnes vstupují v řady sokolské, nemají mnohdy ani zdání, co znamenalo přihlásit se v Čapkově době do Sokola a nebojácně v něm pracovat, být stále hlídán nebo jen bez postihu nosit sokolský kroj. Buďme proto rádi za dnešní stav věcí a pracujme na jeho udržování a zlepšování. Nepodléhejme nacionalismu, ale buďme vlastenečtí. Nebo také dobovými slovy: Stůjme na stráži, nedopusťme, aby věc sokolská, která není pro strany, ale pro národ veškerý utrpěla újmy a dbejme, aby zůstala vždy spolehlivou oporou naší mravní a fyzické zdatnosti!


Čapek jako legionář

Proslov za ČSoL pronesl Tomáš Rusek spatra, proto nemám k dispozici písemný přepis. Jen podotýkám, že na sobě má uniformu italského legionáře. Pro studium této oblasti doporučuji oficiální materiály ČSoL nebo ve stručnosti část informačního letáčku. Nebo jestli umíte italsky... Souhrnné video situace italských legií s dobovými záběry (ehm ruských legií).


Další zdroje

Pokud vás problematika zajímá více, doporučuji si  přečíst odbornou Tomášovu práci "Sokol a legionář Jan Čapek, druhý život „národního hrdiny"", která je psána moderním jazykem s rozsáhlým výzkumem na pozadí. Z dalším materiálů může posloužit nafocená kniha Čapkův památník ze sokolského archivu.


Pro kompletnost naše fotogaleriefotogalerie Kateřiny Adamusové z akce a jedna drobnost, která nás potěšila v restauraci Jindřiška.


P. S. můžu to opakovat stále a vždy se najde nějaký expert, který to dělá jinak...