Sokol musí změnit obchodní politiku

Koukám se tak na stránky posilovny či supermarketu se sportovními aktivitami či jak to nazvat, kam chodím cvičit v zahraničí. Podívejte se, co nabízí:

S jednou registrací můžu do 241 fitcenter v 6 zemích v Evropě za cenu 500 Kč měsíčně (reálně jsem se připojil v akci za 380 Kč měsíčně) a zavázal jsem se platit 2 roky.

A teď pro porovnání Sokol na http://sokol.eu/mapa (která momentálně nefunguje)

Ale na Sokol.cz to jde:

Docela dobrá síť poboček! Ještě bychom mohli započítat Sokol na Slovensku, který by mohl mít o nějakou obchodně-„politickou“ unii zájem. Světový svaz sokolstva je už pak příliš odlišné a různorodé uskupení na to, abychom měli sdílený obchodní model.

Jak to tedy funguje u nás? V rámci spolku můžu navštěvovat jednotu ve které jsem zaregistrovaný a jejíž příspěvky daného oddílu mám zaplacené. Když chci chodit do dvou jednot (nebo víc!) současně vznikají problémy, které nechce nikdo moc řešit, protože neví jak (navíc je dvojí registrace problém kvůli zdrojům financování).

Jak to tedy funguje u nich? V rámci jejich klubu si můžu bez jakýchkoliv problémů a nutnosti osobního kontaktu zajít do kterékoliv z tělocvičen z mapky. Přes mobilní aplikaci se zaregistrovat na hromadnou lekci či se v daném místě domluvit na indiviuální trénink. Jít cvičit můžu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu – takže i v neděli ve 3 ráno, protože do tělocvičny se dostanu přes dvojité dveře na magnetickou kartu a po naskenování otisku prstu.

Taky jsem si rychle spočítal, že navštěvováním 3 oddílů (což dělám) v Česku je částka 450 Kč měsíčně podobná tomu (původem Švédskému) fitcentru, kde je to za 380 Kč. V obou organizacích zaplatím zhruba stejný registrační poplatek (Sokol má roční, fitko má jednorázový při nepřerušení). Poznámka: severské částky si vydělte +/- 3, aby se to dalo porovnávat s českými cenami.

Jaký je zážitek ze sportování? V domovské jednotě si oddíl v podstatě vedu sám, vybavení je staré, zázemí mizerné (čím horší podmínky, tím lepší vzpomínky?)- Momentálně mi hlavně nevyhovuje pevné uspořádaní rozvrhu, tzn. cvičení mužů je v úterý a pátek a kdybych chtěl do posilovny, tak nemůžu přijít nikdy jindy. Respektive já můžu, ale rozhodně to není věc kterou by mohli dělat ostatní. U jiných jednot je to samozřejmě jiné, otázka jak moc… Po cvičení bych si rád dal saunu (kterou doma nemám), nicméně tu v sokolovně nám zavřela hygiena. Ale máme hospodu! Socializační stránka je dobrá, pokud tedy pivo a utopenec je váš fitness styl…

Do zahraničního fitka většinou spěchám na zabookovanou hodinu, protože když se nedostavím, dostanu napomenutí a budu vyloučen na 3 týdny z rezervací. Po vedené hromadné hodině s cvičitelem si občas zajdu na stroj nebo na gymnastickou část si něco procvičit nebo zamířím do šatny a odtud do přihlých sprch se saunou. Prostředí je příjemně nové a čisté. Trochu mě rozčiluje, že v časech po práci je zde trochu více lidí než bych chtěl a bylo by mi pohodlné. Mám pocit, že za stejné peníze získávám více, případně mnohem menší kompromis

A teď co s tím? V Souzvucích 2/2019 jsem dostal od sestry Jariny za uši, že bych chtěl dělat ze vzletné idee Sokola jenom posilovnu (ona to teda byla cílená provokace, ale to teď není důležié). Já neznám prvorepulikový Sokol stejně jako o 60 let starší činovnice nezná pravděpodobně žádnou posilovnu zevnitř, to není nic urážlivého, jen důležitý detail. Já se vlastně jenom snažím napasovat své sportovní potřeby (a že nejsou nijak extrémní) na nabídku Sokola. Jak k tomuto modelu přiroubovat vzdělavatelskou činnost je extrémně důležitá otázka a výzva, nicméně mise Sokola a všestrannost potřebuje ten sportovní základ.

Druhá věc kterou my vzdělavatelé nebereme v potaz je obchodní model. Historicky jsme přesvědčeni, že každý sám, rád a dobrovolně odvede své příspěvky a bude se dále podílet na činnosti jednoty. Už to, že paní v kanceláři dělá papírování jako zaměstnání nás pobuřuje, protože je to proti myšlence spolku. Jako mladší ze vzdělavatelů pak plně chápu, že se padající sokolovna se převede do vlastnictví města, které má peníze na opravu (on to nechce nikdo, ale přesto se to děje). Ale kdybych se to snažil vysvětlit věrné gardě, tak mě umlátí „francouzskými holemi a rozjezdí nákupními vozíky“, protože my líné děti od počítačů ničemu nerozumíme. To je hold daň za organizaci pro všechny věkové kategorie.

A jak na to prakticky? Bylo by fajn, kdyby nám jednotám dodala naše servisní organizace (ČOS) tu mobilní aplikaci a potřebný backend (technologické zemí) a my v jednotě se budeme snažit koordinovat cvičitele a podepírat mezitím sokolovnu aby nespadla. Cvičenci budou fungovat maximálně v samoobslužném režimu, aby neblokovali kancelář platbami v hotovosti. Sportovní oddíly budou nadále fungovat tak, jak doposud, ale opět trenéři nemusí nahánět svěřence, aby měli zaplaceno, protože bez vyřízených závazků se nedostanou do budovy. Tyto myšlenky jdou rozvinout ještě mnohem dále (při zpětné kompatibilitě samozřejmě)

Jako taky nemusíme dělat nic, já se nemusím snažit nic inovovat, budu si platit nějaké normální fitko a vydělávat těžké peníze, abych si tu sokolovnu pak někdy z nostalgie od města odkoupil. S partou vrstevníků se pak budeme do důchodu scházet u piva v krojích, vzpomínat a vůbec budeme jako Baráčníci. Rád své myšlenky podrobím brainstormingu, nejsem 100 % přesvědčený, že jsou správné, ale o další nefunkčnosti současném modelu to vím skoro jistě.

Nedávno jsem narazil na slova našeho dnes již zesnulého jednatele župy Moravskoslezské, který odkazoval na myšlenky Miroslava Tyrše: „Žádná, ani nejskvělejší minulost, nýbrž jen zdravá a činná přítomnost zaručuje nám budoucnost.“

A jaký je váš pohled na věc? Napiště to do komentáře.