Na začátek předpokládejme, že víte kdo je mileniál z generace Y a mladší. Dobrým předpokladem pro pochopení je i tento článek.
Svět se mění a Sokol na to reaguje velmi pomalu. Obecně kopanec do 128 letého vývoje v Sokole přinesl rok 1990 a obnova Sokola lidmi ze současné věrné gardy, kterým se povedlo, i přes všechny nesporné zásluhy, vrátit ideu spolku do roku 1948. Dalších 25 let v Sokole kopíroval vývoj společnosti a jejich priorit.
Podle mého názoru nastal a dozrává čas, kdy je potřeba se zamyslet, zda-li je současné nastavení cvičení (a všechno ostatní) v Sokole dostatečně atraktivní pro nastupující generaci. Nemyslím tím těch pár fandů, které máme kam řadím taky sebe, ale hlavně širší veřejnost (protože tak to za idealizované 1. republiky bylo). Lidé z Generace Y dnes začínají chodit do práce a utrácet peníze, rozhodují se kam pošlou své děti cvičit a nebo vykonávat činnosti, kde se o přidělují peníze Sokolu. Na(ne)štěstí mají přehled, nebo ho mohou mít snadno, o světě za hranice Česka.
Co se změnilo? Především je to změna myšlení z doby komunismu, kterou měli jejich rodiče: nevyčnívat z řady, brblat (ale pro zlepšení nic neudělat), „rozkrádat stát, místo okrádání rodiny“ a podobná hesla, která samozřejmě neplatí na všechny bez vyjímek.
Dnes se ve spojitosti s masou lidí hovoří role komunikace, individuální kreativity, vliv osobnosti a dalších vlastností, které přidávají do všeho o hodně víc práce než jen nařídit jednotná pravidla pro všechny. Že to platí si můžete jednoduše porovnat na záznamech všesokolských sletů, rozdíl v chování účastníků sletu z 1938 a 2018 je značný. Dnešní stav pak samozřejmě není špatný, je jiný.
Co se s tím dá dělat? Rozhodně se to dá tento fakt popřít, ignorovat a zaspat tak dobu ještě více. Nejlepší bude vymyslet a aplikovat nový přístup pro vhodnou cílovou skupinu a nechat ostatní být tak jak jsou a na co jsou zvyklí. Nicméně to vyžaduje změnu myšlení činovníků, změnu v jejich pracovních stereotypech o které obvykle nestojí, protože „to přidává práci“. Také je možnost to přenechat někomu jinému, kdo má o transformaci zájem, ale pak je třeba s touto osobou spolupracovat a ne jen dodávat pravidelnou dávku argumentů „proč to nejde“.
Jak to tedy dělat lépe? Kdybych toto věděl jistě, otevřu si s tím tělocvičnu sám. Nicméně nějaké nápady: Hodně se mi líbilo rozřazení osobností ve článku Ondřeje Šteffla „Podle sebe soudím všechny„, týká se sice školství, ale i Sokole děláme stejnou chybu (stojí to za přečtení a zamyšlení). Rozdělení na hráče, strážce, racionály a idealisty není vůbec od věci. Taktéž se snažíme být organizací pro všechny všech věkových kategorií, což dle mého názoru funguje zejména protože různé věkové skupiny nepřicházejí mezi sebou do kontaktu s vyjímkou činovnických pozic, kde to naopak pro tyto důvody vře.
Další pěkný postřeh z článku na Respektu: „…odpor ke studentské akci vyrůstá z podobného podhoubí jako mnoho dalších témat rozdělujících českou i světovou společnost. Generaci, která „všechno ví a všemu rozumí“, se tak trochu hroutí svět, ve kterém je zvyklá žít. Všechno se strašlivou rychlostí mění, ženy odmítají setrvat u plotny, homosexuálové chtějí uzavírat sňatky, společnost si dovoluje kritizovat posvátnou jadernou energii. Věci jsou tak nějak složitější, než byly dřív. Nepřítel v podobě všemocné komunistické strany zmizel, nového není snadné nalézt. Mladí vyrážejí do ulic a sahají vědcům na jejich výsostná témata. Není ale dobře, že už nedrží ústa a krok jako kdysi my? „
Určitě mě budou napadat další příspěvky, určitě napadly i vás, pošlete mi je do komentáře níže.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Dotaz, připomínka, oprava?
(pokud máte problém s vložením příspěvku, vyzkoušejte to v prohlížeči Chrome)