2017-03-20

Jak se sbalit na Erasmus do Finska na půl roku

Po zvládnutí obtížností s administrativou přihlášení na výměnný pobyt, začne každému vrtat v hlavě, jak se na takovou výpravu sbalit. I já jsem chvíli dumal a po zjištění, že internet není s tímto nápomocen a následnou reálnou zkušeností, dávám dohromady tento článek pro ostatní.


O cílové destinaci, Finsku, si každý představí hromady sněhu a ledu, což je sice pravda, nicméně záleží na ročním období. Já jsem se na sever vydal v podzimním semestru, což je v Česku ten zimní. Škola začínala koncem srpna a končila před Vánoci, což znamenalo projít si severským podzimem. 


Ten se vyznačuje tím, že je posunutý proti našemu, nicméně průběh je stejný. Na konci léta to bylo na kraťasy a postupně se stále více ochlazovalo. Tuším, že v listopadu mi zvonil telefon z domova o tom, kde mám zimní kola na auto, když už jsem stál na zamrzlém jezeře (nicméně pak ještě roztálo). Tolik k teplotám pro očekávání balení. 


Nejšílenější mrazy a vůbec nejhorší část roku je ve Finsku v průběhu ledna až února, kdy teploty padají skutečně dlouhodoběji pod -20°C. Zatímco doma se už v polovině března jezdí na kolech a odzimovávají motorky, tak na severu je pořád sníh a teploty kolem -5°C. Je dobré s tím počítat.


Jako muž a fanoušek (nikoliv realizátor) minimalismu nebylo tak těžké rozhodnout, co si s sebou vzít za oblečení. Na hromadu jsem si naházel sady tričko-spoďáry-ponožky na 14 dní, což byl mnou vynalezený ideální poměr mezi objemem a otravností to prát. Přihodil dvoje jeansy, tepláky, kraťasy, mikinu, nepromokavou svrchní bundu, zimní bundu a svetr. 


Ze své podstaty nedisponuji marnivostí v oblékání, takže jsem prostě vybral své nejlepší kusy, které jsem měl v šatníku a pro zjednodušení outfitu a problémům s praním, zvolil vše v černé barvě. Dále následovaly trable s botami, jelikož normální zimní jsem na konci minulé zimy vyreklamoval a nové se v srpnu ještě koupit nedají. Objevil jsem proto ve skříni plastové sněhule a tím ukončil úvahy s jakými botami přežít sníh. 


Jako běžné boty jsem zvolil nezničitelné Prestiže a musím jim do továrny napsat děkovný dopis, protože v původní kondici vydržely nonstop denní používání od srpna do listopadu. I když babička si stěžovala, že ty její jí vydržely "jen" 20 let a že to není to, co bývalo. Dále jsem přihodil jedny sálovky do posilovny (či na běhání) a nazouváky (po ostravsku cukle) na doma. Zde bych chtěl varovat před podobným režimem další zájemce: finský podzim je z principu ve znamení dešťů a nemít boty na přezutí se ukázalo nedomyšlené. Poznámka: domorodci chodí ve stylových gumácích.


Když nastala zima (na konci října), tak jsem přepnul z režimu pořád v mikině a svetru na svou lyžařskou zimní bundu, kterou jsem později doplňoval svetrem, čepicí, šálou a rukavicemi. Je fajn nezapomenout na tuto zimní bižuterii, protože při srpnovém balení to vypadá divně. Jo, také jsem měl s sebou sportovní termoprádlo alias podvlékačky, které výborně hřálo při sezení ve škole, protože Finové uvnitř univerzity moc netopili.


Jedním dechem také dodávám, že extrémní výbavu v podobě lyžařských oteplovaček jsem s sebou neměl, protože byly objemné a postrádal jsem je pouze u koulovaček za polárním kruhem. Nicméně pro mě, který i doma chodí všude v kalhotách nebyl problém přežít půl roku s dvojicí džínů.


Abych ukončil část o oblečení nejpalčivější otázkou. Jak je to s praním? Předpokládám, že budete (stejně jako všichni) bydlet v nějaké buňce od XOAS. V každém bloku mají prádelnu pro nájemníky, která je buď zdarma nebo se platí jednotlivé vyprání (u mě 1,7€). Po rezervaci termínu se stačí dostavit k pračce, vysypat do ní svůj 14 denní koš s prádlem, za hodinku to přeházet do sušičky a po další hodince poskládat do komínku ve své skříni. To je vše. 


Praní jsem zvládl i já, který nikdy předtím nic nepral. Žetonů jsem měl 10 a použil jsem jich 8 s tím, že poslední byl o tom, dovést zpět domů čisté oblečení - tak jsem byl úsporný!


Další sekcí byla kuchyně. Očekával jsem nevybavený byt a takový jsem taky obdržel. Z domů jsem si přivezl vše potřebné pro vaření. Příbor, nože, kastrůlek, pánev, prkénko, misku, talířky a hrníček. Na místě jsem si koupil porcelánový talíř, protože ta má miska vypadala jako pro psa. Nezbytný byl džbánek a malá rychlovarná konvice. Chyběla mi jen naběračka na polévky. Vzhledem k počtu domácích akcí (resp. při cenách v hospodách) bych příště zvážil trochu větší párty-set v podobě kalíšků či stolních her či alespoň karet.


Jak jsem již zmínil, v mém pokoji nebylo po příjezdu kromě vestavěné skříně vůbec nic. Je to místní folklór, takže bych si přibalil lampičku a žárovku, ať alespoň něco vidíte. Zbytek vybavení (stůl, židle a lustr) jsem musel pořídit v secondhand obchodech a na facebookovou inzerci. S sebou jsem si přivezl nafukovací postel se spacákem, polštářem a kupodivu dobře jsem na tom spal zmíněného půl roku. Praktická byla ramínka, prádelní šňůra a prodlužovačka. Také jsem postrádal kus látky jako závěs a ideálně s žabkami, protože než začala polární noc, tak bylo světlo v pokoji ubíjející.


Jako technik jsem nemohl vynechat různorodé nářadí a doplňky k jízdnímu kolu (pumpičku s redukcí, duše a osvětlení). Určitě bych přihodil do kufru izolepy, stahovací pásky a elektrickou čokoládu, protože mnohé z těchto věcí jsem použil při opravách svých či kamarádských věcí. Poznámka: příště bych rovnou zavítal do skladovacích kójí za kolárnou, byla tam spousta vybavení v bezprizorním stavu.


Jistě tento seznam není kompletní, jen vypichuji ty nejpodstatnější věci. Prozíravě jsem si vzal s sebou dvojici ručníků a jednu osušku do sauny. Pro venkovní koupání (a ice swimming) jsou fajn rovněž plavky. Doufám, že ze článku vyplývá, že je třeba si s sebou přivést maximum nezbytných věcí a pokusit se omezit lokální dokupování. Nicméně vše standardní se tam prodávalo a s patřičnou přirážkou (a občas bez) se dalo pořídit i na místě v supermarketu.


Už teď asi přemýšlíte, jak to všechno narvat do kufru. No já se s menším tlakem vlezl do velkého kufru, velké krosny a příručního batohu. Strategie byla původně nacpat se do jednoho zavazadla, ale zpětně jsem rád, že jsem si připlatil 30€ za druhý kufr u ČSA, protože dokupování věcí ve Finsku by bylo v součtu výrazně dražší. 


Samostatnou kapitolou je import alkoholu. Rozhodně doporučuji se zásobit zejména vysokoprocentními nápoji, protože se za ně v zemi s prohibicí nedoplatíte. Jen pro příklad v Kauflandu zakoupená 0,7l Tullamore Dew za 10€ se ve finském Alco prodává za 32€. Já své nápoje přelil do plastových lahví pro ušetření váhy. Poslední volná místa v kufru je třeba vyplnit jídlem pro první den a když se vejde, tak i nějaké národní speciality (za mě to byly Hašlerky z jistého Salmiakki důvodu).


Doufám, že jsem na nic ve svém malém průvodci nezapomněl a případným cestovatelům poskytnou hodnotné informace. Můžete se i zeptat v komentáři a pokud si vzpomenu, tak odpovím. Pokud vás zajímá můj pobyt více, tak odkazuji na rozcestník příspěvků.

Žádné komentáře :

Okomentovat

Dotaz, připomínka, oprava?
(pokud máte problém s vložením příspěvku, vyzkoušejte to v prohlížeči Chrome)