Jak se saunouvat ve finské sauně ve Finsku

Článek o tom, jak si užít saunu se chystám napsat už přes rok, nicméně až teď jste se dočkali. Jeho hlavní pointa je přiblížit, jak probíhá saunování ve finské sauně autenticky ve Finsku. V Česku jsem strávil ve výhřevně tohoto typu maximálně několik jednotek hodin, zatímco na severu mám za sebou již desítky hodin a proto bych rád sumarizoval některé zkušenosti, protože zejména se začátkem nového semestru se v saunách na kolejích opět vyrojilo množství nováčků a na kultuře uvnitř sauny se to pozná…

Hned na úvod bych chtěl říct, že jsem nenarazil na internetu na žádný vyloženě špatný článek o tom jak se saunovat v češtině. Většinou pokrývají vše potřebné, možná až zbytečně stresují s některými detaily, ale  principiálně jsou v pořádku. Tím bych také vynechal takové to varování „poraďte se se svým lékařem“, sekce jak se saunovat, aby vám bylo špatně je na konci článku.

Organizace saunování. Proti českému welness stylu, kdy se v sauně, bazénku a vířivce válíme den až dva o víkendu je finské saunování expresní. V podnájmech a na kolejích jsou sauny zapnuté jen po určitý čas a to obvykle ve vyhrazených hodinových blocích, za to v podstatě každý den v týdnu. Saunování je tedy akčnější a většinou je akorát dát si tzv. 3 kolečka tzn. vstupní sprcha, vyhřátí, sprcha, chladnutí venku a ještě dvakrát totéž. Vychází to tak akorát na tu hodinu a je to fajn relaxační, ale nevypadá to jak z hotelového katalogu.

Co s sebou? Protože sauna je ve Finsku v každém druhém domě, pravděpodobně to do ní nemáte daleko. Vzhledem k tomu, že převlékárny jsou mnohdy brouzdaliště, doporučuji nechat doma co nejvíce oblečení. Osvědčilo se mi chodit jen v ručníku a nazouváky s hodinkami a lahví na pití v rukou. Tato konfigurace se mi osvědčila i když přecházím mezi budovami v -20°C, hřeje už jen ten pocit, že za chvíli vám bude více než teplo. Poznámka: chození čerstvým sněhem v přezůvkách už ale příště vynechám, málem mi upadly prsty.

A teď to, co vás všechny zajímá. Finská sauna je přirozeně smíšená a nahatá. Je to dáno historickým vývojem tohoto jediného teplého místa v domě a severskou mentalitou, že jsou si všichni rovni. Veřejné sauny jsou převážně oddělené podle pohlaví a chodí se do nich jen tak bez ručníku i plavek. Smíšenou veřejnou jsem viděl jen v hotelu za polárním kruhem, kde hosté zůstávali ručnících. Jak je to se saunami soukromými záleží na domluvě. Pokud bydlíte na některých kolejích _OAS, pak máte většinou rezervovanou svoji hodinu v sauně a tento problém si vyřešte s osazenstvem. Když budete mít finské kamarády, půjdou nahatí, když budete mít Čechy a Slováky budete ručníkovat a hůř plavkovat, protože pro mnoho lidí je to prostě mentální zábrana a něco hrozně nepřirozeného. Doplněno: ono ani starší Fini občas nejsou tak "hr" a raději uspořádají dvě kola sauny pro muže a ženy zvlášť...

Erasmácké ubytovny ve Finsku jsou vyjímka, mnohdy mají přímo vyhrazené časy pro muže a ženy zvlášť, pak je možnost si za příplatek rezernovat svůj vlastní čas, kdy si to řešte opět po svém. V časech pro pány nebývá problém a kromě pár stydlivých asijatů se jede nahatý styl a nikomu to (po úvodním šoku) nepřijde divné. Zato dámy to mezi sebou podle vyprávění divně hrotí a pokaždé jsou skoro všechny v plavkách a kolikrát ještě přihodí i ručník, neptejte se mě proč to mají tak složité. Plastové plavky v sauně jsou domorodci považovány za nevhodné, protože když se tělo potí, tak je potřeba pot odvádět pryč, jelikož obsahuje tělesné nečistoty, které jinak zůstávají pod plavkami.

Když tedy přijdete do sauny, dáte si první důkladnou/očistnou sprchu, naplníte kyblík horkou vodou a jdete dovnitř. Přes dveře do sauny se chodí jak nejrychleji je možné a ideálně ve větším počtu, aby se zbytečně nevětralo při courání. Poté se usadíte na nekterém ze dvou pater. Důkladnější pravidla říkají, že se na dřevo nesedá přímo, ale podkládá se ručník z hygienických důvodů. Ve veřejných saunách je obvykle před vstupem dovnitř trhací role se speciálními jednorázovými dečkami či jsou někde poskládané. 

Začíná proces zahřívání vzduchu naléváním vody na horké kameny. Podle výkonu topidel se dává pozor, aby se pec nepřelila a příliš nezchladla, ale také aby to přežili saunovaní. Jako lepší se mi zdá cákat tam po troškách, ale pravidelně. Teplota uvnitř je něco mezi 80 – 120°C, dobré jsou teploty pod 100, protože pak se ještě potíte do mokra. Obvykle jsou teploměry rozbité a jede se pocitově. Kdy je dobré brzdit je moment, kdy vám hoří uši. Někdo říká, že optimální je být schopný dýchat nosem, ale u mě to moc nefunguje, protože v ten moment je mi zima. Většina začátečníků lije na pec vědra vody hned od začátku a když už se tam nedá vydržet, tak se utečou chladit. Profesionálové v saunování ze začátku velice decentně přilévají, kdy snad ani není horko a ve chvíli, když už je osazenstvo prohřáté, tak tomu naloží a udělají skutečné peklo.

Další nejčastější otázka je jak dlouho být v sauně. Jen v Česku a Maďarsku jsem viděl v sauně přesýpací orientační hodiny, ale to byla jediná místa, kde jsem viděl odpočet. V sauně se sedí tak dlouho dokud je to příjemné, případně lehoulince přes. To se pozná ták, že už se vám blbě sedí, nemůžete najít pohodlnou pozici – alespoň u mě. Tato doba se liší individuálně podle osoby saunovaného a podle té osoby, která lije vodu na pec. V každé sauně se najde nějaký dobrovolný hasič, který to přehání, nadrhuhou stranu nováčkům je horko příliš brzy. Najděte v partě někoho normálního a pověřte ho/ji přilévací funkcí, respektive jde automaticky o toho, kdo je neblíže k peci. 

Jakmile tedy opustíte saunu přichází rychlosprcha na smytí potu, neměla by to být voda ledová, ale spíše chladnější. Pokud máte k dispozici jezero, obvykle se vybíhá do něj bez sprchy a je to tedy s tím správným šokovým stavem. Ještě poznámka: jezera jsou mělká - neskačte do něj, ale lezte po žebříku. Do hloubky se chodí po molu, které klouže (kromě toho, že slovo molo je finštině vulgarita), upozornění neblokujte schůdky nerozhodností o tom, jestli skutečně vlezete do studené vody a prostě se ponořte. „Pobavilo“ mě za polárním kruhem, kde jsem plaval ve vysekané díře v ledu, když nějaké asiatky převáděly cirkus na žebříku o studené vodě, zatímco já po více než 30 sekundách už pomalu ztrácel vědomí. (poznámka díra v ledu se nedělá v hloubce, to by bylo fakt nebezpečné). 

Pokud nemáte jezero, tak si dejte sprchu a po omytí si ji přepněte na na ledovou. Kupodivu je to mnohem náročnější než skočit do jezera. Mám mnohem raději si vzít ručník a jít schladnout ven. Čím větší zima tím lépe, pokud je sníh, můžete si dát andělíčky, ale šok je stejný jako skok do vody. Venku se tak odbývá ta relaxační část a doplnijí tekutiny. Za ten čas, co chodím do sauny jsem postupně opustil ideu, že správná sauna je ta, kdy si způsobíte teplotní šok. Podstatné je se zahřát a pak důkladně zchladit, příčemž infarkt k otužování nepatří. Způsobit si příkoří ano, ale jen decentní. Když vám začně být zima, je čas pro návrat do sauny. Obykle je dobrá zábava sledovat tváře kolemjdoucích, kteří se v polární bundě klepou zimou, zatímco vy stojíte v žabkách a ručníkem před vchodem do budovy.

Zasedací pořádek v sauně? Do typické sauny na kolejích se vleze 6-7 lidí na horní patro, přičemž na spodním „z profíků“ nikdo není, pokud není nátřesk. Nejteplejší místo je v protějším rohu od pece, kde sedí bohužel obvykle ten nejcitlivější, zatímco matador sedí u pece, kde je největší zima a přilévá vodu, protože se mu zdá, že to ještě není ono. To je prostě nějaká zvrhlá tradice à la Murpyho zákony. Nejideálnější je poloha vleže, ale většinou na to není prostor. Pro rovnoměrné zahřívání je dobré dát si nohy taktéž na horní patro, alespoň v sedě.

Jakmile váš čas vyprší následuje důkladné omytí mýdlem a odchod. Já osobně spojuji odchod „po lehku“ s tou chladnoucí částí a sprchu si dávám až doma, kdy pak rovnou skočím do pyžama. Mezi účinky sauny patří zejména zvýšená ospalost. U mě se vyvinul zajímavý stav, kdy sice nejsem typicky ospalý, ale padá mi únava na oči, že stejně nemůžu koukat na monitor = jdu spát.

Originálně se tvrdí, že dávat si saunu je dobré ze zdravotního hlediska. Odbočka: potvrzuji, dvakrát týdně sauna, každodenní jízda na kole do školy a kondiční běhání i v -15°C a za 3/4 roku jsem nebyl ani jednou nemocný s vyjímkou 14 denního vánočního návratu do Česka. Nevěřil bych, ale fakt to funguje jako prevence. Neoriginálně tvrdím, že sauna je finský prostředek jak ušetřit za přezdaněný alkohol, protože po sauně stačí i jedno dětské pivo (0,3l plechovka) a jste v náladě. 

Říká se, že tradiční finská párty je ta se saunou a pitím, ale nemohu to potvrdit jednak tím, že pak padá únava jít dále někam do klubu a za druhé jsou na akci dámy namalované a přece to nezruinují. Takže velkou párty se saunou jsem zažil jednou, kdy šlo o akci florbalového týmu a ženy nebyly přítomny, Pavel mě ale doplnil, že takovou akci zažil při oslavě léta (Juhannus). Jsou lidé, kteří pijí pivo i přímo v sauně, musí se pít rychle jinak zteplá, a osobně mi to přijde jako nechutnost, navíc to není úplně ono zdravotně, ale nízkoprocentní alkohol se ještě teoreticky dá. Nikoho jsem neviděl pít nic tvrdšího (kromě Pavla na fotách), ale u Rusů bych se nedivil, někteří z nich jsou u saunování fakt divní...

Ještě jsem slíbil, že objasním způsob, jak si udělat saunou špatně. Doporučuji se zejména hodně najíst, to je tutovka. Články píšou něco o 2 hodinách před a po, mě osobně vycházela ještě dobře lehká večeře ukončená 30 minut před saunou a potom se dá najíst opět čehokoliv lehčího téměř hned. Nicméně 3 porce těstovin dožvýkané před pár minutami vám udělají náročné chvíle… Taky je dobré si zapomenout láhev na vodu a tu hodinku to sušit bez pití. Dobré je taky sedět v sauně v horkém koutu po celém dni na lačno, dobře se z toho motá palice. Kombinace sauny a alkoholu jsem už zminoval a ani to nezkoušel. Jo taky je fajn jít do sauny s nějakou začínající rýmičkou a hůř. Ono se to v tom vlhkém parnu fajně šíří a docela dobře to další den poznáte, jestli tam někdo takový byl. Případně je stejně výtečné se jít saunovat nedoléčený, ostatní vám "poděkují".

Aktivity v sauně: mezi evergreen seznamování s Finskem je poklepávání se se jalovcovými větvičkami pro dobré prokrvení. Nevím, ještě jsem to nikho neviděl dělat. Další tradice je přidávání vůní do vody, která se pak lije na žhavé kameny. Zde jedno důrazné varování: používejte jen vůně k tomu určtené, borci tam nalili šampón, který se samozřejmě spálil a sauna byla smradem odstavená týden. Zajímavá vůně kromě lesa či máty je malá trocha piva přidaná do džberu na vodu, ale kdo by to tam lil, když to „pivo“ stálo takové peníze. O tradici grilování párků na kamenech jsem slyšel, ale taktéž jsem neviděl nikoho to dělat, podle některých Finů je to stejně nechutné jako tam být v plavkách. Osobně jsem ještě vymyslel čtení v sauně, když jsem byl sám a abych nemusel trénovat cimrmanovy živé obrazy, tak jsem si s sebou vzal Kindle v nepromokavém pouzdře, překvapivě teplo byl menší problém než pot kapající na displej a to, že jsem se málem připekl, jak mě vzal děj… Stále nejlepším využitím je konverzace s ostatními, finové tak údajně řeší i obchodní záležitosti. Saunovací kultura je ve Finsku ekvivalentem české hospodské-pivní kultury…

Ve Finsku se nejčastěji setkáte s finskou saunou (nečekaně), kdy se lije voda na horké kamery, ale také s kouřovou saunou. Ta je v podstatě sváteční záležitostí někde na chatě, protože příprava trvá dlouho (6-8 hodin). Jde o iglú s principem udírny, kdy se na přímém ohni nahřívají velké kameny, které později sálají teplo. 

Tím jsem zevrubně popsal všechny náležitosti finské sauny ve finsku, které jsem chtěl předat začátečníkům a zájemcům. Můj postoj vychází ze zkušeností, proto se může mírně lišit od akademického pojetí, nicméně věřím, že si v něm každý najde to své.

Suma: ne plavky, s sebou ručník na sezení a druhý na utírání, nazouváky pro chlazení venku, láhev na vodu. Ne na lačno, ne hned po jídle. Uvnitř pomalé prohřívání a pak tak dlouho, jak je vám to příjemné a především odpočívat…

Kam dále? Rozcestník...