Finsko, ve stručnosti konec léta

Projekt, na kterém jsem spolupracoval s firmou v rámci školy nebyl plně dokončen, respektive je zde stále prostor pro zlepšování, a tak jsem přijal nabídku na něm dále pracovat po promoci a prázdninách doma...

Česko jsem opustil v posledním srpnovém týdnu, abych první dny strávil v Tampere u Igi a její mamky. Mimo kontroly probíhající stavby tramvajové trati se mi taky podařilo organizovat nákup a přesun nové pračky a její zapojování. Koupit redukci na vodovodní přípojku je ve finštině (ale i angličtině) docela výzva, nicméně povedlo se a nikoho jsme nevytopili...

Druhá část dobrodružství v Tampere byla spojená s nutností se sbalit, naložit a dopravit do Jyväskyly, kde jsme si měli v posledních předvíkendových hodinách provozu kanceláře vyzvednout klíče od nového ubytování. Byt byl tradičně bez jakéhokoliv nábytku, protože jsem již opustil erasmáckou ubytovnu. Před odjezdem od Igi bylo potřeba chvíle "rabování" a přemísťování lupu v podobě gauče či jídelního stolu do vypůjčeného vozíku, který byl sice obrovský, ale jeho víko mělo stupňovitě se zužující tvar, které učinilo jeho přiklápění značně dobrodružné až rozčilující.

Cesta proběhla bez problémů, až na závěrečné parkování, neboť vchod do domu byl plný přesunujících se nájemníků, kteří zaparkovali (na Finy netradičně), kdekoliv se dalo, a tak na mě zbylo sice bezpečné, ale trochu vzdálenější místo, na kterém jsem o pár hodin později dostal 60 € pokutu za "parkování" v zákazu stání. Momentálně tuto aféru řeším s místním oddělením Klubu aktivních seniorů, které tyto otravné agenty posílá do ulic. Nicméně jak je na severu zvykem i u okýnka na radnici si můžete stěžovat anglicky, formulář je v angličtině a výsledek je možné sledovat online. Schválně pro porovnání pošlu Igi řešit protest na Městskou policii v Ostravě...

Další drama nastalo, když jsem si jel na původní místo ubytování vyzvednout své vozidlo, které tam na mě 3 měsíce čekalo a kterému se za tu dobu z neznámých důvodů vybila baterie. Telefonátem na asistenční službu jsem dostal radu, jak správně nastartovat po kabelech, protože mi to předtím nešlo (je potřeba to nechat nějakou chvíli spojené). Po chvilce to chytlo, já přejel ke sloupečku pro zimní vyhřívání a odtud připojil na nabíječku. Vozidlo je tedy zprovozněno a já doufám, že další hovor na asistenčku od ÚAMKu nebude už zase rok potřeba.

Ještě před návratem toho prvního auta i vozíku, se nám podařilo ulovit pracovní stůl na facebookovou inzerci, protože se do auta předtím nevešel.

Cestu Jyväskylä-Tampere umím už zpaměti i s místy radarů, na cestu zpátky jsem se rozhodl zkontrolovat stav WRC trati Ouninpohja, která leží velmi po cestě. První fakt: tato cesta byla před letní Rallye Finland docela rozbitá, nicméně už je zase opravená. Místní kamarád posměšně říkal, že v centrálním Finsku se silnice opravují jenom kvůli rally. Druhý fakt: jet "nejnáročnější trať rallye na světě" s prázdným vozíkem je docela blbý nápad, a tak jsem to vzal ještě více kondičně než obvykle. Zpátky jsme pak z ekonomických důvodů použili autobusu, ze kterého to konečně není domů taková strašná štreka.

Po náročném víkendu začal náročný týden, neboť se zde rozběhl akademický rok i se všemi akcemi s tím související. Dále jsem si nechal opravil své jízdní kolo, kterému přeskakovala přehazovačka takovým způsobem, že jsem z toho šílel. Nicméně cena elementárního zásahu byla vysoká, což mě "baví" sledovat v kontrastu s tím, jaké hrozné křápy si za ne až tak levný peníz kupují místní výměnní studenti, kterým podobné lapálie hrozí mnohem dřív než mi po ujetí 4 000 km.

Jelikož z principu své národnosti nemohu vynechat akci, která je pro mě zadarmo, přihlásil jsem se na zdejší Finlandia Marathón, jehož nemalé startovné mi uhradila firma. Trať na 10 km se běžela v deštivém a sychravém pátečním večeru. Stejném jako loni, když tu byli, teď už manželé, Konvičkovi. Výsledek 54:40 splnil má předsevzetí mít čas pod hodinu, neboť jsem neměl ponětí o výsledku, protože 10 km normálně neběhám. Celý víkend jsem pak cítil protesty proti pohybu od svalů na nohou. Za hodinový sportovní výkon nás pak firma odměnila asi 2 hodinovým sezením v sauně přilehlého drahého (normální finská cena) hotelu s plným minibarem. Sportu zdar!

No a o víkendu, když přestalo pršet jsme šli s Igi zkontrolovat Tomovo oblíbené místo k přespání ve volné přírodě. Úchvatné je především tím, že se na něj jede malým trajektem, který je poháněn lidskou silou, nicméně místo samotné bylo v nádherném podzimním dni přecpáno lidmi. Po drobné turistice naučnou stezkou jsme se ještě vydali zkontrolovat místní letiště, které odpovídá provozem Mošnovu a na kterém jsem z pochopitelných důvodu nikdy nepřistával.

OK, to jen tak, co se tady děje v mezičase.