Finský Erasmus: stravování a jídlo

Jedna z mých největších obav před vycestováním do Finska bylaotázka, jak se tam uživím. Vy, co mě znáte víte proč, neboť mezi mé nejvýznamnější kulinářské počiny patřil čaj a polévka z pytlíku. Proto jsem se rozhodl, že výměnné studenty a ostatní čtenáře seznámím s tamějším režimem v oblasti gastronomie. Poslední aktualizace 7/2019

Seznam restaurací v jednotlivých městech

Jedna z ustálených představ říká, že ve Finsku je všechno drahé. Nerad bych to úplně vyvracel, nicméně ceny potravin jsou podobné (Německé), případně ne dramaticky vyšší snad jen s vyjímkou zeleniny a pečiva. Na ubytování si tak lze uvařit základní pokrmy v běžném nákladu, kterým je kromě peněz i hromada času. Komplikací může být třeba dostupnost vhodného nádobí či nepořádný spolubydlící.

Co je mnohem zajímavější je systém školního stravování. Každý VŠ student je oprávněn využívat dotovaných obědů v rámci všech univerzit na základě předložení kartičky KELA, kterou jsem obdržel při zápisu. Domácí studenti mají průkazku spojenou s platební kartou, výměnní studenti dostávají růžovo-červené (barva se mění podle roku) papírové kartičky. Největší výhodou je skutečnost, že tato sleva platí v kterékoliv univerzitní restauraci ve Finsku, což přijde vhod na výletech. Tuto slevu nelze uplatnit na náš ISIC, nicméně většina personálu u kasy se nevyžívá ve studiu předkládaného dokumentu a tak to více méně funguje na ISIC taky. 

Sleva zajistí snížení ceny obědu z cca 7,50€ na 2,60€, což je velmi příjemná hodnota i na naše poměry a zejména pokud uvážíte, že cena menu v běžné restauraci začíná na 10€ za porci. V rámci cestování po Finsku se vyplatí si na univerzitní jídlo zajít i bez slevy, protože je to stále nejlevnější způsob jak se dosyta najíst. A z čeho se jídlo skládá?

Systém je samoobslužný: Nejprve je možné nabrat si salát na samostatný talířek, poté 1 sklenici sirupu nebo mléka, další sklenice vody je zdarma. Hlavní jídlo si nabíráte sami na velký talíř. Přílohy je možné vzít si obě, ať už brambory či rýži. Avšak z hlavního chodu není radno k sobě kombinovat pokrmy, která nejsou na vývěsce u sebe, protože pokladní se pak zlobí a chce účtovat dva obědy - není to švédský stůl! Taktéž je možné si předplatit kupón na kávu k/po obědě. Ještě před usednutím je zvykem ukrojit si pečivo v ceně a namazat máslem. Zkrátka za ty peníze nesmírný luxus...

Pokrmy jsou většinou dobré a obtížně se srovnávají například s menzou na VŠB. Finské univerzitní restaurace jsou mistry v přípravě amarounů bez chuti, ale to strávník pozná až po několika měsících konzumace. Polévky se považují za hlavní chod, jejich úlohu nahrazuje salát. Ve všech jídelnách je k výběru také jedno vegetariánské i bezlepkové jídlo, protože mnoho seveřanů vyznává bezmasé stravování z přesvědčení a taktéž mají různé diety, třeba nesnášenlivost laktózy je v populaci velmi vysoce zastoupena. Pokud toto řešíte, budete z obědů nadšení!

Jak už jsem nadhodil, káva se platí s obědem nebo samostatně, nicméně samotné vydání je plně samoobslužné na obvykle nepříliš hlídaném stolku mimo hlavní frontu. Kdo chce nápoj, se zde jednoduše obslouží a zajde zaplatit k pokladně nebo odevzdat kupón. Zdejší mentalita neuznává heslo, že "kdo neokrádá stát, okrádá rodinu" a tak není potřeba všechno ukrutně hlídat.

Na druhou stranu, co je povoleno (není zakázáno) je přeplňování. Společně (s taktéž věčně hladovými Slováky) jsem na oběd chodil hladový a naložil si na talíř porci, která byla dostatečná pouze v případě, že každý další kousek by už přepadl. Personál s tím nemá problém, a i kdyby měl, tak nic neřekne. Nicméně je extrémně nevhodné vyhazovat nesnězené jídlo, už třeba proto, že to musíte udělat sami při vrácení talířů. Některé restaurace mají kýbl na zbytky postavený na váze, takže hned vidíte číslo svého plýtvání.

A teď něco k té zmíněné přenositelnosti bonusu do jiných měst. Protože mám rád jídlo bez připravování, protože za něj nechci příliš platit (když nemusím) a protože jsem Čech (výborný důvod), tak jsem při každém výletu po Finsku zavítal do nějaké univerzitní stravovny. Myslím si, že pokud bych tuto kartičku neměl, tak i za plnou cenu jde o velmi výhodnou nabídku, kde se najíst. Původně byl seznam zahrnut, ale nyní je přesunutý do samostatného článku.

Třešnička na závěr: Finové téměř nejí polévky, zejména ne ve škole, kde jsou raritou. Jenom ve čtvrtky mívají Hernekeitto, což je hustá hrachová polévka, která zasytí. Jde o zvyk z armády. Taktéž nemají chléb našeho typu, po kterém se mi brzo začalo stýskat.

Další moudra o pobytu ve Finsku naleznete v rozcestníku příspěvků. Tématicky se ještě hodí odkázat na příspěvek o nakupování (nejen potravin).