Finské obchody, supermarkety a nákupní zvyky

V dalším obecném článku o Zemi tisíců kaluží bych rád revidoval znalosti ohledně nakupování, zejména proto, že jsem narazil na starší články, které jsou již dnes neaktuální – rozpoznávací znamením je skutečnost, že mluví o zavřených obchodech o nedělích, což už dnes není pravda.

Maloobchodní trh ve Finsku má nám poněkud neznámé prvky, které se hodí za to vypíchnout. Zejména skutečnost, že naprostá většina zboží se prodá v supermarketech a případně specializovaných hypermarketech, malých či specializovaných obchůdků je málo. Nejvíce je to vidět na drobných potravinách, například prodejnu pekárny či sýrárnu budete hledat opravdu těžko. Je to dáno hustotou obyvatel, mzdami zaměstnanců a třeba u těch pekáren taky tím, že Finové pečivo moc nejí.

Ve všech zmíněných obchodech a v podstatě všude v zemi zaplatíte kartou a není potřeba mít vůbec hotovost, snad jen kvůli kolečka do vozíku. Do specialit také patří zmínit, že téměř všechny lahve a plechovky jsou zálohované a vrací se v obchodě do strojů. Proto nikde neuvidíte se povalovat PET lahve a když už, tak je někdo fofrem "uklidí".

Kam na průběžný nákup či svačinu? Do supermarketu! V centru města se obvykle nachází nějaký K-market, S-market, Siwa či Sale, které odpovídají různě velkým našim Albertům, Hruškám či Billám. Pokud budete po supermarketech pátrat, určitě bude nějaký v podzemním patře obchodních domů Stockmann či Sokos.

Ještě menší prodejnou jsou R-kioski u kterých naleznete ekvivalent v Žabkách. Hádám, že do R-kiosu zavítáte asi málokdy, jejich největší síla je v rychlosti nákupu a speciálních službách, neboť umí doplnit kredit na lítačce do MHD a podobné vychytávky jako terminály Sazky (včetně různých loterií, poštovních známek atp.). Bonus, o kterém erasmáci moc neví, že v nich lze zakoupit na studentskou slevu nejlevnější kávu do velkého kelímku (1,5 €).

Když máte okamžitý hlad a zrovna koukáte, co byste kde zakousli, tak díky absenci pekáren a otravnosti chození do supermarketu je variantou skočit do nějakého řetězce fast foodu. Skutečně je základní cheesburger v McDonald nejlevnějším jídlem, kterým se dá rychle sehnat, protože stojí 1 €, což je stejná cena jako u nás za obloženou housku. Tento trend odpozoroval i BurgerKing, který už má také Chicken/Cheese/Hamburger za jedno éčko.

Stranou tak stojí Hesburger, neboť jako domácí značka rychlého občerstvení si drží prestiž a jejich sýrová bulka je za 2,60 €. Já tam osobně chodím, když chci z nějakého důvodu sedět déle a utratit více, protože to zkrátka není jako všude jinde i když vlastně je. Všechny tyto řetězce mají v noci jinou (dražší) nabídku než ve dne! Nechtěl jsem se do toho motat, ale jestli hledáte normální teplé jídlo, koukněte se, zda je okolo nějaká univerzitní restaurace, protože ty bývají zdaleka nejlevnější a můžete do nich i když nejste studenti.

Jak je to s týdenním nákupem? Obvykle se někde za městem nachází nákupní zóna. Překvapivě často to není gigantické nákupní středisko českého typu (tedy vlastně zastřešené město s butiky), nicméně taky tam pořídíte všechno. Mnou oblíbená kombinace jsou řetězce Prisma a Lidl, protože oba patří mezi ty nejlevnější s dostatečně širokým sortimentem. Překvapivě není Lidl tím automaticky nejlevnějším, ale v některých produktech se přetahují právě s Prismou, a tak vám doporučuji zavítat do obou. Záleží pak na vás, mě přijde nudné kupovat si za stejné peníze stejné výrobky, které znám z domů (rozdíl v kvalitě jsem nezaznamenal).

Dále můžete narazit na K-Citymarket, který je obyčejně nejdražší z jmenovaných nebo obstojné Minimani, které mi pro změnu připomíná Globus tím, že má oranžový styl prodejen. Zásadně se pak nechodí do dnes nejlevnější řetězce Kärkkäinen, protože jeho majitel otevřeně popírá holokaust.

Velké obchody jsou v současném Finsku otevřené téměř pořád, což dříve nebývalo a je o tom spousta zavádějících informací po českém internetu. Jediné faktické omezení je ukončení prodeje alkoholu v 21 hodin díky prohibici. Jakmile odbije 9. večerní, už to oficiálně pokladní přes kasu nedostane, i když se někdy stopka bere až od momentu, když uzavřou příslušnou nápojovou sekci: co máte v košíku si tedy můžete koupit. Obchod pak dále jede i do 23 hodin. Jako i u nás platí, že o pátečním odpoledni s večerem a sobotě vypukne nákupní horečka a je lepší se v tento čas obchodům vyhnout.

Fini jsou schopní kupovat v supermarketu i rybářské potřeby (protože je tam mají), nicméně existují i specializovanější obchody, ale není jich mnoho. Klasický je XXL-Sport, kde si kromě běžného vybavení můžete koupit i loveckou zbraň (a že jich tam mají). Našemu ElectroWorldu odpovídá místní Gigantti, avšak další velký obchod s elektrem tady asi není. 

Hobbymarkety a kutilské potřeby zastupuje mnou oblíbená Biltema, železářství je K-Rauta a náhradní díly pro auta, cyklo, lodě a obecně všechno možné je i v síti Motonet.

Všimli jste si faktu, že co Čech to majitel e-shopu? Finskou jedničkou je Verkkokauppa.com a to je tak asi všechno co z domácích hráčů znám, ještě Power.fi. Domorodci jinak nakupují na německém Amazonu a pak klasicky v Číně.

Co oblečení? V rámci těch větších obchodních center lze najít klasické butiky o kterých nic nevím, stačilo mi, že jsem se v nich snažil si koupit bundu. Tamtéž i samostatně v centru se nachází všechny klasické značky H&M, C&A, New Yorker a podobné. Nevím jestli potěší nebo naštve skutečnost, že tyto obchody mají cenovky jak v eurech, tak českých korunách, protože jde o globální zboží. Nezapomeňte, že místní s 3x větší kupní silou vnímají cenu proti nám jako třetinovou. Co chodí domorodkyně prohrabávat jsou rozšířené second handy "kirppis", kde jsou hadříky, ale i domácí vybavení za jednotky euro. Mají na to docela dobrou strategii, kdy si vy jako prodejce pronajmete místo na měsíc, umístěte do něj své věci a podle toho, jak jsou atraktivní nebo drahé si je lidé koupí a tím se zaplatí nájem, zbavíte se věcí a ještě vyděláte. Přijde mi to geniální a myslím, že by se to chytlo i u nás.

Ještě chodím kupovat benzín do auta: Domácím premiantem je síť Neste a podle toho vypadají ceny (mají ovšem skvělé zázemí jako vzduch do kol atp), mnohem lepší je zavítat ke stanici ABC. Překvapivě jsou nejlevnější stanice Shell, protože Fini začali Shell bojkotovat za ekologickou katastrofu v deltě Nigeru. Shell má dynamické ceny, stanice v centru města je drahá přes týden a u nákupního centra je naopak levná a o víkendu si to prohodí. Pokud máte jako já starší benzíňák, potěší vás skutečnost, že na severu je hojně rozšířený provoz vozidel na E85, jeho cena je obvykle 60 % z ceny Naturalu 95 a v motoru to hoří taky. Etanol nemají všude, je třeba trochu se koukat, ale stále je docela dobře dostupný, zatímco v Česku zmizel z prodeje. Standardem jsou 24/7 samoobslužné benzínové pumpy, kde se platí kartou (občas přijímají i bankovky), hustota čerpacích stanic mi přijde slušná.

Docela by se hodilo zmínit bonusovou S-kartu, což je koncept platební karty a řetězců obchodů, do které vstoupíte po zaplacení 100 € a poté čerpáte peníze za vstup zpátky v podobě cashbacku a nějaký slev. Je to rozšířené, ale já to nemám - v Prismě se občas zeptají, tak ať víte.

Tolik k mé sumarizaci finských nákupních zvyklostí. Snad to pomůže pro přehled nebo snad něco hledáte. Až si vzpomenu na další, tak článek rozšířím...