Finské obchody, supermarkety a nákupní zvyky

V dalším obecném článku o Zemi tisíců kaluží bych rád revidoval znalosti ohledně nakupování, zejména proto, že jsem narazil na starší články, které jsou již dnes neaktuální – rozpoznávací znamením je skutečnost, že mluví o zavřených obchodech o nedělích, což už dnes není pravda.

Maloobchodní trh ve Finsku má nám poněkud neznámé prvky, které se hodí za to vypíchnout. Zejména skutečnost, že naprostá většina zboží se prodá v supermarketech a případně specializovaných hypermarketech: malých či specializovaných obchůdků je málo. Nejvíce je to vidět na drobných potravinách, například prodejnu pekárny či sýrárnu budete hledat opravdu těžko. Je to dáno hustotou obyvatel, mzdami zaměstnanců a místní nedůvěru v neznámo.

Ve všech zmíněných obchodech a v podstatě všude v zemi zaplatíte kartou (psáno 2018) a není potřeba mít vůbec hotovost (2025 stále přijímají i hotovost). Do specialit z roku 2018 také patří zmínit, že téměř všechny lahve a plechovky jsou zálohované a vrací se v obchodě do strojů. Proto nikde neuvidíte se povalovat PET lahve a když už, tak je někdo fofrem uklidí. 

Kam na průběžný nákup či svačinu? Do supermarketu! V centru města se obvykle nachází nějaký K-market, S-market, Siwa (ty už nejsou) či Sale, které odpovídají různě velkým našim Albertům, Hruškám či Billám. Pokud budete po supermarketech pátrat, určitě bude nějaký v podzemním patře obchodních domů Stockmann či Sokos.

Přibližné cenové uspořádání obchodů od nejlevnějších

1. Lidl
2. S-market
3. Prisma
4. K-citymarket
5. K-supermarket
6. Sale
7. K-market
8. R-kioski
9. benzínka

Ještě menší prodejnou jsou R-kioski u kterých naleznete ekvivalent v Žabkách. Hádám, že do R-kiosku zavítáte asi málokdy, jejich největší síla je v rychlosti nákupu a speciálních službách, neboť umí doplnit kredit na lítačce do MHD a podobné vychytávky jako terminály Sazky (včetně různých loterií, poštovních známek atp.). Je výhodně se do nich zastavit i pro kafe s sebou třeba do vlaku.

Když máte okamžitý hlad a zrovna koukáte, co byste kde zakousli, tak díky absenci pekáren a otravnosti chození do supermarketu je variantou skočit do nějakého řetězce fast foodu. Skutečně je základní cheesburger v McDonald nejlevnějším jídlem, kterým se dá rychle sehnat, protože stojí 1 €, (bejvávalo). V roce 2025 byl pro tento účel nejlepší řetězec Hesburger, který nabízel nejlepší bezmasý burger za 1,5 €. Jen si dávejte pozor na čas, severský fastfood je neskutečně pomalý.

Studenti vybavení vhodnou kartičkou se stále nejlépe nají v menze. Pokud teda okolo nějaká univerzitní restaurace je. Nabízejí i obědy pro externí lidi okolo 9 € a jsou tak o něco levnější než běžné restaurace. Jídlo je zdravé, estetické = v pořádku, ale není to žádná super hitparáda v porovnání s běžnou restaurací.

Jak je to s týdenním nákupem? Obvykle se někde za městem nachází nákupní zóna. Překvapivě často to není gigantické nákupní středisko českého typu (tedy vlastně zastřešené město s butiky), nicméně taky tam pořídíte všechno. Mnou oblíbená kombinace jsou řetězce Prisma a Lidl, protože oba patří mezi ty nejlevnější s dostatečně širokým sortimentem. Rozdíly v kvalitě potravin jsem obecně nezaznamenal.

Dále můžete narazit na K-Citymarket, který je obyčejně nejdražší z jmenovaných (ale má dobré slevy na boty a oblečení) nebo obstojné Minimani, které mi pro změnu připomíná Globus tím, že má oranžový styl prodejen. Zásadně se pak nechodí do dnes nejlevnější řetězce Kärkkäinen, protože jeho majitel nahlas popírá holokaust.

Velké obchody jsou v současném Finsku otevřené téměř pořád, což dříve nebývalo a je o tom spousta zavádějících informací po internetu. Jediné faktické omezení je ukončení prodeje alkoholu v 21 hodin díky prohibici. Jakmile odbije 9. večerní, už chlast pokladní přes kasu nedostane. Obchod pak dále jede i do 23 hodin a stále častěji je non-stop, protože se velké firmy vydaly do boje proti online obchodům a vynutili si příslušné změny zákonů. Dokonce svátky-nesvátky. Nakupoval jsem 23:30 o Štědrém dni v supermarketu na nádraží. Tohle kdyby věděli Češi!

V běžném obchodě lze koupit alkohol do 8 % podílu v roce 2025. Za poslední roky to vyrostlo z 4,7 na 5,5 až na 8 s liberalizací trhu. Cokoliv silnějšího se prodává ve státním monopolizovaném obchodě Alko, které zavírá o nedělích a státních svátcích. Chudáci vinaři.

Jako i u nás platí, že o pátečním odpoledni s večerem a sobotě vypukne nákupní horečka a je lepší se v tento čas obchodům vyhnout. Nejhorším dnem na nákup je 20. červen = den před slavnostmi Slunovratu, kdy nezbyde v regále ani špekáček.

Fini jsou schopní kupovat v supermarketu i rybářské potřeby (protože je tam mají), nicméně existují i specializovanější obchody. 

• sport
• XXL Sports
• Intersport
• Budget sport
• elektro
• Gigantti
• Power
• univerzál
• Tokmanni
• Puillo
• hobby
• Biltema
• K-rauta
• auto-moto
• Motonet
• Biltema
• second hand
• kirppis
• tori.fi (online)

Všimli jste si faktu, že co Čech to majitel e-shopu? Češi jsou neskutečně zmlsaní kvalitou online obchodů, na tohle Finsko nemá. Zásilka však obvykle do týdne dorazí.

Co oblečení? V rámci těch větších obchodních center lze najít klasické butiky. Tamtéž i samostatně v centru se nachází všechny klasické globální značky. Nevím jestli potěší nebo naštve skutečnost, že tyto obchody mají cenovky jak v eurech, tak českých korunách (v eurech levnější). 

Úplným převratem byl vstup dánského řetězce Normal na trh se sítí drogérií. Předtím tu nic takového nebylo, kosmetika byla relativně drahá v supermarketech a chudáci teď musí řešit teenagery závislé na dělání make-upů.

Domorodkyně chodí prohrabávat rozšířené second handy "kirppis" a podporovat tím cirkulární ekonomiku. Najdete v nich hadříky, ale i domácí vybavení za jednotky euro, kterým lze vybavit studentský holobyt do použitelného stavu. Mají na to docela dobrou strategii, kdy si vy jako prodejce pronajmete místo na týden, umístěte do něj své věci a podle toho, jak jsou atraktivní nebo drahé si je lidé koupí a tím se zaplatí nájem, zbavíte se věcí a ještě vyděláte. Přijde mi to geniální a myslím, že by se to chytlo i u nás, pokud by lidi moc nekradli.

Docela často lze narazit na opravnu obuvi a výrobnu klíčů tzv. suutari. Koncept je stejný jako u nás a překvapivě jejich služby nestojí tak moc jak by člověk očekával.

Ještě chodím kupovat benzín do auta: Domácím premiantem je síť Neste a podle toho vypadají ceny (mají ovšem skvělé zázemí jako vzduch do kol atp). Stanice ABC jsou také drahé, ale většinou umístěné na strategických cestovních místech, pokud to není automat, tak se v nich i vaří. Překvapivě levné jsou stanice Shell, protože je Fini začali kdysi bojkotovat za ekologickou katastrofu v deltě Nigeru. 

Benzínové stanice mají dynamické ceny: v centru města je drahá přes týden a u nákupního centra je naopak levná a o víkendu si to prohodí. Pokud máte jako já starší benzíňák, potěší vás skutečnost, že na severu je hojně rozšířený provoz vozidel na E85, jeho cena je obvykle 60 % z ceny Naturalu 95 a v motoru to hoří taky. Etanol nemají všude, je třeba trochu se koukat, ale stále je docela dobře dostupný, zatímco v Česku zmizel z prodeje. Hustota čerpacích stanic mi přijde více než slušná i daleko na severu.

Většina obchodů je rozdělená podle majitelů na S nebo K skupinu. Jejich zákazníci mají bonusové kartičky, sbírají bodíky a lojaálně nechodí do těch ostatních obchodů. Je to ujeté, ale pochopíte tak uspořádání na S-markety, Sale, Kmarkety a Krauty. Lidl stojí samostatně a kdysi málem vstup na trh nezvládl.

Jestli si chcete užít něco z finské pomalosti, zajděte si do obchodního domu Stockmann případně Sokos, které připomínají zašlou slávu československých prvorepublikových nákupních patrových domů. Hned pochopíte proč ten koncept šel do kytek - však je Finové také postupně zavírají jako prodělečné.

Tolik k mé sumarizaci finských nákupních zvyklostí. Snad to pomůže pro přehled nebo snad něco hledáte.