Finsko, ve stručnosti podzim

Běžný život pokračuje, tak abych nezapomněl, co se děje a ostatním dal vědět, že jsem stále naživu.

Výhodně jsem na inzerci zakoupil robotický vysavač a mám z něj radost, což je známka stárnutí. Je to fajna kravina, která se dříve či později zamotá do kabelů, takže po návratu domů jde o překvapení, která nástraha jej dostala tentokrát.

Přestěhovala se nám kancelář do nově zrekonstruovaných prostor. Úspěšně se mi podařilo téměř nebýt v náhradním skleníku, kde na nás zbytek firmy zapomínal včetně zásobování, takže jsme tam neměli ani čaj. A protože naším stěhováním byla ukončena 3/4 roku trvající rekonstrukce, tak nemohla chybět "kolaudační" párty. Když jsme šli s 6 kolegy pro zásoby, tak jsem se tázal sám sebe, jak to mají naplánované, že pivo musí dojít ještě před začátkem, což se taky stalo. Nakonec byla vyslána posila do obchodu ještě dvakrát, naposledy 5 minut před ukončením prodeje alkoholu ve 21 hodin. Finové jsou divný národ, celý týden se v open-space ani v kuchyňce nikdo nebaví, všichni jsou zticha a aby měli nějaké socializační tendence, tak musí být opilí na šrot, což považuji za extrémně nesympatické, neboť pak na další den dělají, že se nic nestalo a zase se s nikým nebaví.

Někdy v květnu tohoto roku jsem prohlásil, že se do Vaasy už nejedu. Takže jsme jeli s Igi do Vaasy se potkat s našimi kamarády, kteří odtamtud ještě neutekli. Zvolil jsem cestu autem, protože zpátky jsme měli vést nějaké žďorby. Jak zoufalé město to je se ukázalo po "honičce" na 20 km dálnici před městem, kdy jsem se rozhodl odplatit otravovi se špatně seštelovanými světly tím, že jsem vyrovnal rychlost na maximální dovolenou v momentě, kdy mě začal v rychlém pruhu předjíždět. Abyste rozuměli, ve Finsku je jezdí podle předpisů, oni rychlostní limit neberou jako doporučený. Takže jsem zahlásil šach a celou dobu ho držel vedle sebe, což mi přišlo zábavné. Ve chvíli, kdy jsem odbočoval na sjezd prohlásila Igi, že toho řidiče zná, že chodí zpívat karaoke. Taková je to dědina.

V sobotu jsem si stanovil jako hlavní cíl vyzkoušet Rekola známá z Ostravy i jiných měst, ale také nově ve Vaase, protože město a studentská unie oslovila tento (český) start-up. V rámci Finska jde o ideální volbu místa, neboť bez kola se Vaase nehnete (všude je to trochu dál) a zároveň je MHD mizerná (a drahá). A tak mám ve svém profilu další město, systém funguje stejně jako u nás.

Cesta zpátky pak probíhala standardně, a protože rád jezdím jinými cestami než obvykle, chtěl jsem navštívit město Virrat. Při té příležitosti jsem si nakreslil ohodnocený graf silnic mezi Jyväskylou a Vaasou, aby zjistil, že neexistuje výrazně výhodnější trasa, jsou tady v podstatě 3 plně vzdálenostně i časově ekvivalentní cesty. Obecně je řízení ve Finsku poněkud monotónní a náročné zejména když nemáte tempomat, nicméně občas to vypadá i romanticky, tak jsem pořídil krásné podzimní video. 

Na poslední zářiový víkend si město Jyväskylä připravila program v podobě "festivalu" světel, který se projevoval tak, že některé lokality byly netradičně nasvíceny a na vodu vypuštěny lodičky se svíčkou po vzoru Večera sokolských světel. Programově se navíc akce bila s Nocí vědců, všude po městě bylo plno lidí, MHD jezdila zdarma. "Bylo to sice hezké, ale že bych to musel vidět dvakrát?"

O tomtéž víkendu jsem navíc našel na Facebooku info, že z důvodu modelářské burzy je vstup do zdejšího leteckého muzea zdarma a tím byl určen sobotní program. V muzeu už jsem byl před dvěma roky, a tak jsem se dozvěděl, že se nic nezměnilo. Tentokrát jsem však ušetřil 5 € na vstupném, které jsem vzápětí vydal za palačinku, kterou prodávali zdejší skauti a ke kterým se připojila česká skautka se kterou se znám od vidění.

Několikrát jsem zmínil, že začíná být zima a mě dostihla skutečnost, že nemám žádnou pozdně podzimní bundu, protože se mi velbloudo-koženková na jaře rozpadla. Nezbývalo než vyrazit na nákupy, které byly neuvěřitelně otravné, protože jsem měl představu, co bych asi tak chtěl, což je vždy problém. Nyní již znám všechny obchody v okolí, přesto však lov dopadl dobře. V jednom luxusním butiku nabízeli bundy s cenovkou kolem 200 € a žádná nebyla hezká, naštěstí jsem při odchodu narazil do stojanu, kde měli zboží zlevněné o 75 % po focení katalogu. Takže po předchozím dvoudenním neúspěšném lovu na bundu mých představ se zrovna tam nacházel ideální model. Co tím chci říct, že už nechci obchody zase hodně dlouho vidět...

Už dlouho jsem nezmínil žádný alkohol. První říjnový čtvrtek vypukla Finy dlouho očekávaná studentská akce, na kterou se i sjížděli z okolních měst. Cílem bylo projít od 10 do 30 hospod a v každé si dát nějaký nápoj nebo jídlo. Za nasbírání dostatečného počtu známek byl pak uchazeč ohodnocen "akademickým" titulem, když byl ještě schopný dojít na místo, kde se to vyhodnocovalo. Já jsem se účastnil prvním rokem, a tak mi náležel pouze titul nejnižší, který nebylo těžké naplnit. Asi největším přínosem takové akce je zjištění, že se tu na každém rohu taktéž nachází nějaká hospoda či bar, které jsem byl schopný za celou dobu přehlédnout. V závěrečném místě programu jsem se pak už podruhé ocitl pod pódiem, když hraje Pete Parkkonen.

Začal se blížit termín mého krátkého návratu do ČR, a tak jsem chtěl navštívit místo, kam jsem se už dlouho chystal a tím je muzeum a hřbitov železniční techniky v Haapamäki. Místo, které v českém ekvivalentu kombinuje Lužnou u Rakovníka a Českou Třebovou. Velice elegantně se mi podařilo dorazit jeden týden po ukončení letošní sezóny, a tak se na místo musím vrátit v květnu dalšího roku. Naštěstí se dá si projít podél trati odstavené vozy i když nevím co je větším hřbitovem, protože z druhé strany plotu jsem viděl parní mašiny skutečně srostlé s okolní přírodou.

Říjen jsem ukončil dvoutýdenní návštěvou domova s mezizastávkou v Krakově při výletu s Kroužkem přátel MHD z Ostravy, protože připravený program byl, jak bývá zvykem, vyšperkovanými dopravními zajímavostmi i příjemnou společností. Navíc jsem zjistil, že spojení Helsinki-Krakow-Ostrava je při dobrém načasování rychlejší a snad i pohodlnější než Helsinki-Praha-Ostrava, jen tentokrát bylo potřeba nejít spát a jít na autobus, protože dostat se na ranní lety z letiště Vantaa je ze vzdálenějšího Finska nemožné.