2016-08-19

Cesta Ostravana do finské Vaasy leta Páně 2016

Toto je první příspěvek na blogu se týkající se mé dlouhodobé dislokace do Finska, do města Vaasa, které leží na západním pobřeží, severně od Helsinek a počtem obyvatel je srovnatelné s Havířovem. V tomto článku však chci popsat, jak probíhala cesta. Inspirací k nadpisu byl zajímavý sešitek „Cesta Ostravana do Ameriky léta páně 1893“.


Vyrazil jsem z domu pěšky na zastávku Stodolní, neboť mi o dva dny dříve skončila lítačka na MHD a nasedl na spoj RegioJet společnosti RegioJet, který jsem opustil v Praze na Wilsonově nádraží. Cesta probíhala jako obvykle, zajímavostí bylo sdílení coupé s nějakými balíky z Hané, kteří jeli vlakem snad podruhé v životě, přičemž poprvé to bylo Pendolinem a pořád tyto různé typy vlaků porovnávali. Olej do ohně přiléval stevard, který se za celou cestu zastavil pouze dvakrát a tím popouzel zmíněnou skupinku ještě k větším diskusím. No pojďme dále…



V Praze jsem použil „mnou vynalezeného“ zlepšováku linky AirportExpress, která má jednorázové lístky za 60 Kč prodávané u řidiče a zakoupil si v eShopu Českých drah lístek autobusem DPP za 42 Kč, přičemž uplatnit lze veškeré slevy ČD. (režijkáři!) Komplikací je nutnost mít tento doklad vytištěný předem nebo nějak přes okénko u řidiče podat svůj chytrý přístroj ke kontrole.


Na letiště jsem dorazil v čase dle očekávání a po konstatování, že jsem vlastně neměl nic moc časovou rezervu, jsem se odbavil a přichystal k nástupu do letadla. Novinkou pro mě bylo zjištění, že odlet z Prahy z Letiště Václav Havel (překlad z angličtiny) vypadá jinak z terminálu 1 a 2. Proč? Lety mimo EU totiž projdou po odevzdání kufrů pouze pasovou kontrolou, načež se vstoupí do bezcelního prostoru a osobní inspekce probíhá až před bránou do letadla. Na terminálu 2 určeného pro lety do EU jsou společné bezpečnostní prohlídky hned na začátku a pak už se může cestující pohybovat volně a s klidem po bezcelní zóně. To jsem zase něco objevil…


Po půlhodinovém zpoždění se Airbus společnosti ČSA odlepil od země a vyrazil „přes“ Poznaň, Rigu, Tallinn do letiště Vantaa v Helsinkách. Po přistání a východu z chobotu přes restauraci, protože někdo navrhl pěkný vyhlídkový bar v cestě, jsem úspěšně, ale špatně odbočil a vydal se na prohlídku letiště. Vcelku brzy jsem se našel, jen jsem zjistil, že při cestování bez doprovodu Míši mi chybí ta osoba, která pořád nahlas pochybuje o tom, že vím, co dělám. Uklidňovat sám sebe je pěkná nuda, ale přece se kvůli tomu nebudu učit stresovat!



Letiště samotné nápadně připomíná Mošnov, ne snad velikostí nebo počtem cestujících, ale tím, že k němu vede nová železniční trať s nádherně designovanou stanicí a zakopaným kolejištěm. Tady jsem byl poprvé zmaten, neboť se mi zdálo, že to „metro“ má na obou stranách stejnou konečnou a nebyl jsem až tak mimo, neboť trať je obousměrná smyčka do úvrati v centrálním nádraží v Helsinkách. Je tedy možné jet oběma směry, rozdíl je v 5 minutách jízdní doby.



Pokud by vám použité vozy přišly povědomé, tak to není náhoda. Jezdí zde dvojice spřažených souprav od Stadleru známého v Česku jako LeoExpress, akorát tady je v regionální verzi mnohem více místa. Tímto spojem jsem se dostal až do výchozího bodu dalšího povědomého dopravního prostředku, který je vlak Pendolino Finských drah, který také vyrobil Alstom a proto je téměř identický jednotkami Českých drah. A něco, čím jsem ještě nejel, by nebylo…?


Ve chvíli nástupu do posledního vlaku byla již má časová rezerva opět rozpuštěna v sérii zpoždění a prostojů, a tak nezbylo na krátkou prohlídku hlavního města. Provozní zajímavost: vozy Pendolino vyjíždějí z významnější konečné opačně seřazené, tedy za lokomotivou vagón s nejvyšším číslem, což se hodí vědět při volbě místenky (kde jsem jen tuto zvláštnost viděl?). A co potěší železničního fandu (a zmate nepřítele), je rozpojování dvojice spřažených souprav ve městě Tampere, protože se zde trať rozděluje do Vaasy a do Jyväskyly a každý vlak pokračuje samostatně. Jízda příjemně ubíhala při psaní nejen tohoto článku a tak jsem byl za 3,5 hodiny  v novém městě, zpoždění vlaku činilo asi 10 minut.



Pak mě vyzvedli lidé z Univerzity, povozili po městě, než jsme sehnali klíče od mého ubytování a konečně jsem se dostal na pokoj. Proti očekávání pouhých čtyř bílých stěn mám v pokoji čtyři bílé stěny a jednu skříň, ovšem lustr chyběl a tak jsem strávil první večer hledáním místa, kde je možné zakoupit žárovku, ale o těchto příhodách zase v některém z dalších článků…

2 komentáře :

  1. Ivo, moc pěkné. Děkuji a doufám, že se dočkám dalších článků. Nezoufej. Každý začátek je těžký a uvidíš, že na zážitky budeš vzpomínat dlouho. Takže držím palce a zase pošli odkaz na další články. Draha

    OdpovědětVymazat
  2. Přečteno i z Frenštátu ,odkud Tě všichni zdravíme,držíme palce při zařizování holobytu a těšíme se na další fotečky z interiérů i exteriérů vzdáleného severu! Teta Z.

    OdpovědětVymazat

Dotaz, připomínka, oprava?
(pokud máte problém s vložením příspěvku, vyzkoušejte to v prohlížeči Chrome)