Jak jsem kupoval zánovní skútr

Rozhodnutí pořídit přítelkyni skútr padlo v mé hlavě asi vteřinu poté, co bylo jasné, že se stěhuje z centra Ostravy zpátky do okrajové části okrajové městské části. Tento příběh pokrývá analýzu, která vedla k rozhodnutí o pořízení skútru a hlavně tu zábavnou část s realizací tohoto nápadu.

Na začátku mi bylo jasné, že dopravovat se z místa bydliště kamkoliv jinam pouze za pomocí příležitostné a zdlouhavé MHD přejde Míšu po realizaci „druhé“ jízdy. Respektive změna životního stylu z pěší docházkové vzdálenosti od klíčových míst Ostravy a od páteřních tramvají do oblasti, kde jezdí autobus 3x do hodiny s přestupem, je příliš razantní.

Naneštěstí ještě nežijeme v době osobní multimodální přepravy a už vůbec nejsme v geografické oblasti, kde mladí opovrhují vlastnictvím automobilu (jako údajně v Německu – zdroj 5/2016 Československý dopravák), tak automatická volba padla na zakoupení druhého automobilu. Jenže při úvaze nad finanční náročností provozování dalšího auta, při zohlednění už tak ucpaného města a hlavně neexistenci dostatečně velké garáže to jednoduše nebylo možné nebo alespoň rozumné.

Co s tím tedy provést? Naštěstí má mě, který jsem nejen její přítel, ale také přítel jednostopých dopravních prostředků a tak jsem bez váhání navrhnul pořízení skútru s objemem 125 cm³, který má tu výhodu, že jej lze v ČR provozovat s řidičským oprávněním na automobil skupiny B. Návrh na koupi levnějšího 50 cm³ skútru jsem zamítnul, protože po zkušenostech, kdy mě jako fotografa na závodech Ocelovéhomuže předjížděli i cyklisté, mi nepřijde nízká konstrukční rychlost 45 – 60 km/h bezpečná (dobrý paradox).

Skútr se od motorky liší tím, že má automatickou převodovku a je obvykle tak kapotovaný, aby bylo možné na něm jezdit i v běžném oblečení, což oceníte v ten moment, kdy prší nebo dopršelo a kdy při jízdě na klasickém motocyklu máte boty naskrz mokré nebo alespoň špinavé. Navíc je svými rozměry tak malý, že ve městě neřešíte kolony (které projedete) ba dokonce parkování (vleze se všude).

Začal jsem tedy zkoumat nabídky prodejců a inzertní portály. Po logickém vyloučení nových značkových skútrů (65 000 Kč) jsem se přesunul k úvaze nad starším značkovým modelem (35 000 Kč), jenže nabídka (a barva!) byla omezená a cena se zdála být dost vysoká. Proto jsem krátce prostudoval i nové čínské výrobky (30 000 Kč) a nakonec skončil pročítáním jakýchkoliv inzerátů, které mě ovšem nenadchly, protože provozní vozidlo prodává málokdo a většinou jsou to už rozebrané kusy plné problémů stěží upotřebitelné na náhradní díly.

Až jednoho dne jsem objevil na Aukru ideální aukci! Dobře vypadající skútr vyrobený v roce 2010 po prvním majiteli s pouhými 2500 najetými kilometry, nikdy nehavarovaný. Jedinou komplikací podle popisu bylo horší startování za studena a skutečnost, že stál v Brně. Já technik, který už leccos opravil, jsem odhadnul, že oprava bude snadná a bude spočívat ve vyladění sytiče na karburátoru. O vydražení za částku lehce přes 11 000 Kč rozhodla skutečnost, že byl v červené barvě.

Jak už jsem výše popsal, na fotografiích vypadalo vozidlo skutečně skvěle, očekávat nějaké zásadní závady ve 2500 km mi přišlo zbytečné navíc, když získalo čerstvou STK. S prodávajícím jsme se dohodnuli na zaslání dokladů k přepisu, který provedl, a domluvili se, kdy si skútr převezmu. Protože se mi nechtělo jezdit takový kus republiky autem a vlak jsem z důvodu chybějícího podpůrného vozidla zavrhl, tak mi naštěstí kamarád den předem vyzvedl autem náhradní kapotáž, kterou prodejce také vlastnil, a já vyrazil s druhým řidičem na své motorce.

Při příjezdu se však skútr jevil o poznání škaredší než na fotografiích, které byly prý loňské. Také množství rezavých detailů napovídalo něco o tom, že skútr stál snad celou zimu pod sněhem. No známe čínský pozink a chyběla jedna dvouletá STK (že by 2 zimy?). Na otázku, jak se otevírá podsedlový prostor, prodejce reagoval, že nefungoval nikdy a tak jej ani nepsal do závad. Také se mi podle stavu plastové kapotáže nezdálo, že by skútr nikdy nespadnul, ale prodejce se dušoval, že co bych za ty prachy nechtěl a že mi dal zdarma plasty náhradní. Třešničkou na dortu byla dramaticky sjetá zadní pneumatika, což připisoval kvalitě čínského materiálu (na STK musel být technik slepý).

No upřímně kdyby skútr už nebyl přepsaný, tak s ním neodjedu, ale už byla zaplacena poloviční záloha a docela jsem se obával, že bych ji nedostal zpátky. Navíc část obchodu už byla uzavřena tím, že díly odjely den předem autem. Jednání o slevě byla neúspěšná s tím, že cena byla určena aukcí, což je argument, který také používám vůči věčným spekulantům, nicméně stejně jsem mu je neměl dát. Ale znáte to, ty klíčové argumenty vás vždycky napadají až zpětně…

Měl jsem tedy skútr a až na drobné komplikace s doprovodným vozidlem se mi podařilo s ním ujet 150 km dlouhou cestu domů. Ještě než stihl vychladnout motor, tak se Míša chopila šroubováku a chtěla si vyměnit boční kapotáž, čím určila, že následující dva týdny bude skútr rozmontovaný. Ráno se totiž ukázalo, že problém se startováním je o dost horší, než jsem čekal zejména po zjištění, že tam žádný zázračný šroub není. Jak jsem to nakonec vyřešil, popisuji v technické rozborce, pro toto vyprávění je to nepodstatné.

Z kritických záležitostí zbývalo vyměnit zadní pneumatiku. Vy, co už jste motorku/skútr někdy viděli, tak víte, že pro sundání zadního kola je potřeba rozmontovat tlumiče a dalších pár zbytečností, každopádně to nejde tak snadno jako u auta. (a vy ostatní jste se to teď dozvěděli) Rozhodl jsem se, že pro absenci vhodného nářadí to přenechám servisu a při průzkumu objevil skvělý motopneu servis u Havířova, který se specializuje na čínské výrobky, čímž jsem si ušetřil vyslechnutí nadávek od techniků, kteří pracují se značkovými motorkami.

Jelikož nešlo o pouhý pneuservis, ale i servis, objednal jsem kromě přezutí také doladění mé vlastní opravy startování (protože to nebylo spolehlivé), seřízení brzd a vůbec celkovou kontrolu motorové části, ze které vyplynulo, že to bylo docela dost rozštelované. Zaplatil jsem 3000 Kč za opravu a užíval si 10 km cestu domů.

Jako ve správném příběhu následuje zlom, hádáte správně, nedojel jsem. Po 8 km jízdy se při rozjezdu ozvala rána a motocykl přestal akcelerovat. Díky znalosti variátoru jsem diagnostikoval, že došlo k přetržení řemene a zavolal si odvoz zpět do servisu dodávkou. Jsou tam ale tak úžasní, že za pár hodin to měli dokončené a já si skútr odvážel znovu a tentokráte již funkční! Cena 1000 Kč.

Při této příležitosti mi konečně zaklaply všechny skutečnosti, díky kterým můžu publikovat tento článek. Technik mi totiž sdělil, že ve variátoru jsou vyměněny válečky, ale řemen byl původní a jeho servisní interval je 8000 km! Což by odpovídalo opotřebení některých dalších částí. Já si prostě myslím, že se na tachometru neotočila číslice a tak skútr nemá najeto 2500 km, ale 12500 km!

Společně jsme s technikem konstatovali, že čínský skútr není BMW, aby někdo stáčel kilometry. Prostě si ze mě prodejce Petr Sedláček z Brna (aukro účet petr1smejkal) udělal dobrou legraci nebo alespoň prokázal, že jeho popisy inzerátů nelze považovat za věrohodné. Poučení pro mě, nekupovat další motorová vozidla bez předchozí prohlídky i když už mi to několikrát vyšlo…

Ale co s tím, stejně by bylo nutné provést údržbu, akorát jsem to musel udělal najednou. Ve skútru je nyní všechno spotřební nové, po výměně baterie (750 Kč) a regulátoru nabíjení (1054 Kč) je spolehlivý a zdolává kilometry ostravských silnic s brněnskými RZ, což zdejší řidiče čekající v kolonách, které projíždím, rozčiluje ještě o to více.

Následuje období, kdy probíhá sběr provozních informací a zážitků. Míša se na skútru učí teprve jezdit resp. nabírá odvahu a zkušenosti. Co jsem se na něm jezdil já, tak 125 je ideální dopravní prostředek do města, protože s maximálkou v 70 km/h lze jezdit bezpečně i po větších cestách i když Rudná je stále na seznamu zakázaných ulic (fascinují mě cyklisté, co tamtudy jezdí). Projíždění kolonami, přijet na čas, schopnost odvést drobnosti (teda téměř všechno) a hlavně nevázat se na neoptimální trase na MHD jsou značné výhody při rozumných nákladech.

Na závěr jedná vtipná historka, neboť se Míša dříve bála parkovat se skútrem ve městě, protože by prý mohla dostat pokutu. Na to jsem ji odpověděl otázkou, že kde by asi ten lísteček našla, když nemá stěrače. Od té doby hledá volná zákoutí k odstavení bezproblému. Skútry a obecně jednostopá vozidla jsou výborné dopravní prostředky s úplně jiným cestovním prožitkem než obyčejné ježdění plechovkou. Souhlasíte?