2026-07-31

Přeprava dětí v historických vozidlech v ČR

V různých skupinách fanoušků historických aut se objevují dotazy na téma používání dětských zádržných systémů u vozidel starších 30. let a zda, případně jak správně v historických vozidlech přepravovat děti.

Hláška „Já tam ty úchyty ISOFIX pro tu autosedačku nějak navařím, abych mohl jet....“ je velmi častá.

Jak to tedy je s bezpečnostními pásy v autech a autosedačkami u nás?

Připomeňme si trochu historie:
  • povinnost použít bezpečnostní pás vpředu mimo obec platila od 1.1.1967
  • rozšíření na všechna sedadla platí od roku 1976
  • povinnost použít bezpečnostní pás i v obci na všech sedadlech platí od 1.1.1990

Požadavky na bezpečnost silničních dopravních prostředků se od té doby hodně změnila. Doba, kdy platilo, že v osobním automobilu je možné přepravovat jakékoli množství osob mladších 12. let pokud to nebrání řízení vozidla je dávno pryč. Stejně tak již dávno neplatí věková hranice 12 let pro možnost jízdy na sedadle vedle řidiče vepředu.

Problematiku řeší zákon o provozu na pozemních komunikacích č. 361/2000 Sb. ve znění účinném od 1.7.2018. Konkrétně § 6 odstavec 1. Výchází přitom z evropské směrnice (2003/20/ES).

Historických vozidel, respektive vozidel, která byla k provozu schválena bez bezpečnostních pásů se týká konkrétně písmeno b)

Řidič je povinen nepřepravovat ve vozidle kategorie M1, N1, N2 nebo N32), které není vybaveno zádržným bezpečnostním systémem:

  1. dítě mladší tří let,
  2. dítě menší než 150 cm na sedadle vedle řidiče,

Takže ve vozidlech bez bezpečnostních pásů:

  • nelze nikdy přepravovat dítě mladší tří let
  • vedle sebe posadíme jen osobu vyšší než 150 cm bez ohledu na věk
  • na zadních sedadlech bez pásů vozíme děti od tří let výše bez omezení

Pokud je vozidlo vybaveno bezpečnostními pásy:

  • pro přepravu dětí platí obecná úprava jako pro jakékoli jiné současné automobily
  • limit pro používání dětských sedaček je pak 150 cm výšky a 36 kg váhy (překročí-li se jen jeden údaj, dítě už mít sedačku nemusí)
  • vpředu může dítě sedět od narození, když je ovšem v dětské sedačce
  • pokud bude dítě v tzv. dětském vajíčku, pak pouze proti směru jízdy a s vypnutým airbagem

2026-07-27

Nesmyslné dopravní značení ve Finsku

Pokud jste se po finských silnicích projeli více než jednou, pravděpodobně jste zažili ten pocit úzkosti: stojíte na křižovatce, která vypadá jako jasná hlavní, a před sebou nemáte žádnou značku. Nebo projíždíte městskou zástavbou a marně přemýšlíte, jestli má ten rozjetý náklaďák zprava dát přednost nebo dostat.
Řidiči BMW jsou stejní všude.
Zatímco česká autoškola nás driluje v zákoně č. 361/2000 Sb., kde je každá situace popsaná do posledního detailu (o který se i tak dá u soudu hádat), finský zákon Tieliikennelaki (729/2018) funguje na úplně jiné logice: vizuální minimalismus a povinná paranoia.

Křížové odbočení vlevo je zábava na páteční odpoledne. Ještě vylepšené o ZIP.

1. Neviditelná hlavní silnice: Hra na tvary zezadu

V Česku funguje binární logika: když má vedlejší „trojúhelník“, hlavní musí mít „kosočtverec“. Pokud ho nemá, český řidič začne brzdit, protože čeká přednost zprava.
Nebezpečná křižovatka není značka navíc, ale hlavní silnice už by byla.

Ve Finsku má vedlejší silnice značku B5 (Dej přednost v jízdě), ale vy na hlavní komunikaci nemáte nic. Předpokládá se totiž, že jste aktivní pozorovatel, ne jen pasivní čtenář cedulí před sebou. Tomuto konceptu se říká identifikace (liikennemerkin muoto) – schopnost poznat značku podle jejího unikátního tvaru zezadu.

Zákon říká: „Podívej se do té ulice vedle. Vidíš tam zezadu trojúhelník nebo osmiúhelník STOPky? Vidíš. Tak víš, že je to vedlejší ulice a ty jsi na hlavní.“ Pokud tam ty tvary nevidíte, automaticky je to § 19 pravidlo pravé ruky (tasaarvoinen risteys), a to i na jasně hlavní široké asfaltce.
  • Je značka pod neviditelným úhlem? 
    • Jste jen málo ostražití a jedete moc rychle. 
  • Je to na stejné ulici jednou tak a podruhé naopak? 
    • Jedete moc rychle a jste málo ostražití.
Tohle je nelegální i tady říkali, ale je to tam furt.

2. Past jménem „alue“: Kdy křižovatka neexistuje

Tohle je pro Čecha největší past. Někdo vyjíždí z uličky mezi domy, která má jméno, je vyasfaltovaná a možná je tam značený i přechod. Mám mu dát přednost nebo ne?
Dává černé vozidlo přednost zprava nebo co? Zajímavý vjezd k ABC Hyvinkää

Podle § 24 finského zákona dostáváte přednost od všech, kteří vyjíždějí z místa ležícího mimo pozemní komunikaci, kterými jsou:

  • Dvory nebo areály nemovitostí (piha),
  • Parkoviště (pysäköintialue),
  • Čerpací stanice nebo obytné zóny (pihakatu).
Jsou tam v režimu „vjíždění na silnici“ a dávají přednost i cyklistům na chodníku. Jak bezpečně poznat, jak se klasifikuje každé takové místo neexistuje, prostě buďte opatrní.

Lidl, jasné místo ležící mimo pozemní komunikaci. Značka netřeba, přednost zprava se neuplatňuje, protože je tam ten obrubníček.

3. Zapomeňte na „Měl jsem přednost“

V ČR se při nehodě hledá viník: „On tam vjel, on porušil § 22, tečka.“ Ve Finsku se hledá ten, kdo neudělal maximum pro to, aby k nehodě nedošlo (ennakointivelvollisuus).
Nepřehlédnutelná "dej přednost v jízdě". Však je tam stejně jednosměrka.

Základem je § 3: „Tienkäyttäjän on noudatettava varovaisuutta vaaran ja vahingon välttämiseksi.“. Účastník provozu musí dbát opatrnosti, aby se vyhnul nebezpečí. Finský soud vám klidně napaří spoluvinu (vastuun jakautuminen), i když jste byli na hlavní.
Argument soudu:
„Ano, on vám nedal přednost. Ale vy jste viděl, že se blíží příliš rychle. Proč jste nepředvídal a nezpomalil? Tím, že jste trval na své přednosti, jste způsobil nehodu.“. Výsledek? Dělení viny 70/30 nebo 50/50. Přednost v jízdě ve Finsku není právní nárok na náraz, ale jen instrukce, kdo by měl jet první, pokud jsou všichni pozorní.
Tahle přednost je pro koho? Zejména dívám-li se zboku.

4. Pozitivní logika: Značka není zákaz, ale privilegium

V Česku dodatková tabulka pod zákazovou značkou většinou ukazuje na oběť, které se něco zakazuje.
  • Český příklad: Značka „Zákaz stání“ + tabulka s autobusem. Logika: Stání je zakázáno jen pro autobusy. Všichni ostatní tam stát smí. 
  • Pro zákaz všem mimo někoho se používá termín "mimo", to asi víte.


  • Finský příklad (C38 + H18): Značka zákaz stání + tabulka taxi znamená zákaz státní platí pro všechny kromě taxi (tedy mimo). Tabulka zde nevytváří omezení, ale naopak výhradní privilegium pro danou skupinu.

    • Taxi je dodatková tabulka značky, ale 30 je zóna, protože má žlutý podklad.

Ve Finsku tabulka neříká „komu se to zakazuje“, ale „pro koho ta značka neplatí“. Tedy přesně naopak. Už jsem to viděl na nějakém domě i domotané, že tam bylo "vain talon asukkaille", čímž se majitelé sami vyloučili použím "jen pro". 

5. Zastavení vs. Stání: Jen dva stupně šedi

Zatímco my v ČR rozlišujeme čtyři stavy (zastavení z vůle, zastavení vozidla, stání a parkování), Finsko zná jen dva:

  1. Pysäyttäminen: Zastavení.
  2. Pysäköinti: Všechno ostatní je stání.
Pokud vám značka dovoluje stát pro nakládání, nejste podle finského práva nelegální překážkou - pokud je ulice fyzicky průjezdnáTo je stejné. - teda finský řidič zaparkuje (on neumí stát) na přilehlé stezce pro chodce a cyklisty, protože tam přece nikoho neomezuje.
Kéž by pro tuto situaci byla nějaká konkrétní značka. Třeba zákaz stání a K+R pro letiště to je moc.

Já teda žádného cyklistu nevidím a místa je v celé zemi dost. Tady konkrétně i zeleně.

A teď ta zajímavost. Výjimkou jsou tramvajové koleje – tam je zákon nadřazen značce a nesmíte omezit plynulý průjezd (esteetön kulku) za žádných okolností podle § 37 i když je tam značka říkající něco jiného. Tramvaj je ve Finsku posvátná (je to drážní vozidlo), teda pokud nejste chodec, to vám dává přednost jako auto na přechodu.
Takže zákaz parkování? A proč ne tedy zastavení, když nesmím omezit tramvaj.

Na přechodu vás tramvaj pustí, pakliže je vyznačen a to i když nemusí.
6. Vyhrazené stání 
Tohle musím doplnit. Ona totiž neexistuje značka pro vyhrazené stání. Takže zákaz parkování (stání) slouží i pro to. Obvykle i v kombinaci se zónou, případně ještě parkovacím kotoučem a dny platnosti. Zajímavé, že tady už dodatkové tabulky fungují standardně. Jakože, když je někde modré P bez ničeho, tak to neznamná, že tam můžete stát. Obvykle je někde cedulka „rezerováno“ (varattu), případně krabička pro zimní předehřev a to je taky automaticky rezervované stání.
7. Ještě větší absurdity
Podle finských předpisů (které doplňují zákon o provozu o environmentální hledisko) smí motor běžet na volnoběh maximálně 2 minuty. Pokud ale teplota klesne pod -15 °C, finská velkorysost se zdvojnásobí na 4 minuty. Hlavně, že důležité věci jsou podchycené.
Zatímco v ČR je parkování v protisměru (vlevo) na obousměrné silnici hrdelní hřích, ve Finsku je to od roku 2020 v zastavěných oblastech zcela legální. Můžete prostě přejet do protisměru a zaparkovat čumákem proti jedoucím autům. Zákon jen suše dodává, že tím nesmíte nikoho ohrozit.
Legální parkování v protisměru je super vynález i za snížené viditelnosti

Zipování! Ani nemusím pokračovat, co? Zatímco v Česku je dané zákonem, ve Finsku to neexistuje pakliže není na místě specifická značka E30 platná jen od roku 2020. Není dne, aby finské řidiče tato novinka nepřekvapila a nenaštvala, protože oni už 15 minut stojí v koloně a někdo je předjel volným levým pruhem.
Povinnost jízdy při pravém okraji vozovky. Jeden by řekl jasňačka, ale Finsko tento koncept v mnoha situacích opouští ve prospěch plynulosti a vhodnosti v zastavěných oblastech. Mimo obec se stále předpokládá jízda vpravo. Nicméně když budete za 425 km odbočovat vlevo, klidně se zařaďte už teď, protože pak by vás tam nemuseli pustit.
Výukové povolení na autoškolu se dá získat snadno, takže neexistence právního rámce silničního zákona se předává z generace na generaci. Co je ovšem gól je nutnost označení vozidla výcviku bílým trojúhelníkem - nezávisle na barvě vozidla.
Řádně označené vozidlo autoškoly

8. Pumpičkáři
Cyklista na cyklostezce paralelně s hlavní je také na hlavní. To je docela hezké pravidlo a upřímně situaci v přednostech ve Finsku už stejně nelze znepřehlednit více. Hezky to ukazují tady.

Závěrem
Finský silniční zákon není vymyšlený jako „na hlavu postavený“, ale systém postavený na předpokladu, že každý řidič je dospělý a nehledá způsob, jak ho ohnout. Finsko vás nenutí číst jen cedule, ale nutí vás číst silnici jako celek – v Česku známo jako "co tím chtěl básník říci". Je to zajímavé  prázdninové odlehčení pro řidiče, kteří mají pocit, že žijí v zemi, kde je přeznačkováno – vidíte, může to být i naopak.
 
Jestli vás tohle téma bavilo, tak tu mám i další specifika: třeba o švédštině!