Šotoušův průvodce po Helsinkách

V tomto finském hlavním městě jsem strávil poměrně dost času na to, poskytnout prvonávštěvníkovi některé informace. Nechci se pasovat do role průvodce, nicméně troufám si shrnout některé drobnosti pro rychlou orientaci. Článek stárne, v roce 2020 se hodí přečíst i tento článek.

V Helsinkách je možné spatřit metro, tramvaje a autobusy. Nově se rozjíždí systém elektrobusů, které se pomalu dostávají i do centra. Sousední města Espoo i Vantaa (čti Espó i Vantá) již nějaké nabíjecí stanice pro pantografová vozidla mají. V centru jsem v březnu 2017 viděl teprve její stavbu.

Vzhledem k rozloze města není potřeba během turistické návštěvy systém MHD využívat, protože všude se dá dojít pešky. "Oba dva" nejlevnější ho(s)tely Omena Hostel a Eurohostel jsou dobře umístěny pro šetření na lístcích. Poznámka: finové nemají označovače a tak platnost lístku běží od času zakoupení i když má většinou dostatečnou časovou rezervu.

Hlavním šotoušským místem je centrální vlakové nádraží (rautatieasema), kde se potkává metro, tramvaje a autobusy. Železnice je organizována jako terminující nádraží o cca 20 kolejích. Zprostřed vyrážejí vlaky do vzdálenějších destinací a z okrajů příměstské vlaky. Prozatím existuje pouze jeden státní dopravce VR - Valtion rautatiet (novinka). Již byla také dokončena změna barevného schématu z červené na zelenou.

Zajímavostí je okružní linka I a P, kdy ve stejný moment v 10 minutovém intervalu vyjíždějí z protilehlých krajních nástupišť vlaky na letiště po dvojkolejné smyčce proti sobě. Kromě pár minutového rozdílu v cestovní době nezáleží na volbě.

Z vozidel jsou k vidění jednotky Alstrom Pendolino, Stadler Flirt, motoráky Dm12 (nejblíže v Tampere) z Česka a pak vlaky push-pull tvořené lokomotivou Sr1 či Sr2, patrovými vozy s krtečkem, vloženými jedničkovými a jídelními vozy bez patra a řídícím vozem pro zamezení nutnosti přepřahání. Výsledná souprava mi však vizuálně dost vadí svou zubatostí. Bonbónkem jsou vlaky, které z Helsinek vyjíždějí v jedné soupravě, ale po cestě se rozpojují společně s větvením trati. Od druhé poloviny 2017 jsou taky vidět nové lokomotivy Vectron v barvách VR na nákladních vlacích. Jelikož železnice není úplně můj obor, doporučuji tento článek. (plán železniční sítě)

Městské autobusy jsou koncentrovány na přilehlém náměstíčku, kdy jím projíždí všechny linky. Toto je typický finský přestupní model fungující v každém městě. K vidění jsou většinou severské značky Volvo či Scania a občas lze zahlédnout i Mercedes-Benz či Solaris. Národním folklórem v autobusové dopravě jsou zastávky na znamení, kdo si při stání pod označníkem nezamává, ten nejede.

Dálkové autobusy vyrážejí z pešky asi 10 minut vzdáleného Kamppi, což je obchoďák v jehož suterénu je rozsáhlé ústřední autobusové nádraží. Kromě místních dopravců odtamtud vyjíždějí spoje firmy Onnibus, což je nejlevnější možnost, jak cestovat na hlavních trasách.

Tramvajové linky jsou prakticky vedeny. Vozový park je monotónní, vesměs jde o znízkopodlažněné tramvaje místního výrobce Valmet. Poté postarší plně nízkopodlažní Bombardiery a našince zaujmou nejnovější vozy firmy Transtech, které jsou lokálně vyrobené, nicméně prakticky lze říct, že jde o vozy Škoda. Tyto "Škodovky" jsou dobře maskovány a jejich podobnost s Bombardiery je vysoká. Na první pohled je prozradí moderněji řešené informační transparenty. Na druhý pohled lze zahlédnout i okřídlené logo. Bombardier končí! (odkaz: zajímavé šotomísto) (další pěkné šotomísto je na ústí Jätkäsaari)

Specialitou je okružní linka pivní tramvaje Koff. Je to jediný sólo červený vysokopodlažní vůz, který postává vedle hlavního nádraží na kusé koleji, odkud vyráží. Jízda je dost drahá záležitost, navíc pivo Koff je to snad nejhorší, které lze ve Finsku sehnat, osobně ho přirovnávám k Ostravaru, který stál načepovaný týden na slunci, ale nechci nikoho ovlivňovat svými názory...

V provozu lze svátečně zahlédnout kloubový vůz Düwag GT 6, který slouží pro objednané jízdy. Odehrává se v něm také klip finské zpěvačky Chisu. (odkazy: přehled vozidel a historické jízdy) Za 5€ se můžete v sezóně projet také historickou tramvají, která pravidelně jezdí z Kauppatori.

Proslýchá se, že se bude stavět nová má být trasa tramvaje / S-Bahnu, nicméně v tento moment jsem o stavu projektu nezjistil více, než to, že je stále na papíře.

Metro je krásně jednoduché, protože má tvar dvouzubé vidličky a síť se dá projet na jeden lístek. Co překvapí je fakt, že v podzemí se nacházejí jen 4 stanice a zbytek je povrchový. ~~Stále odkládanou stavbou je plánované prodloužení nerozvětvené části.~~ Prodloužená část otevřena 18.12.2017 do sousedního města Espoo. Ve stavbě je od roku 2019 S-Bahn s názvem Jokeri line.

Klasické historické památky města se dají zvládnout i za jeden den. Kam vyrazit, pokud máte času více? Volba číslo 1 je tramvajové muzeum Ratikkamuseo u tramvajové vozidlo Tölö (čti: tele), je zdarma a uvnitř jsou historické vozy a panely v angličtině o historii dopravy. Nicméně informační vývoj se zde zastavit kolem roku 2000.

Jednu stanici (Aviapolis) od zmíněné okružní linky na letiště Vantaa se nachází letecké muzeum Ilmailumuseo. Je placené a lze se v něm seznámit s finským letectvím. Z historických důvodů se muzeum zbytečně nezabývá počátky a v podstatě prvními exponáty je válečná technika z WW2 a mladší. (Kontrolní otázka: proč mají letadla modrý hákový kříž?). Muzeum ve Vantě shledávám lehce méně propracovaným než podobné muzeum v Jyväskyle.

Posledním dopraváckým muzeem o kterém vím, je finské muzeum železnice Rautatiemuseo v 45 minut vzdálené Hyvinkää. Dostat se tam lze příměstským vlakem VR za asi 10€. (Byl jsem tam v létě 2019), kdy jsme taky zavítali na úzkorozchodku v Jokoinenu, což se hodí do výletního trianglu Helsinki - Tampere - Turku, jestli jezdíte na FIPku.

V samotných Helsinkách je systém bikesharing za denní poplatek 5€. Vyzkoušel jsem jej a je dobře použitelné i když stojanů není mnoho. Finové obecně jezdí všude na kole, takže i helsinská infrastruktura odpovídá. V kombinaci s až přehnaně slušnými řidiči aut, je cyklistika vhodný způsob, jak se někam dostat.

Při zmínce o používání železnice se hodí uvést, že státní dopravce VR, neuznává pro studentskou slevu průkaz ISIC, je na to třeba průkazka vydaná finskou KELou. Můžete to risknout - kontrola kartičky (kromě QR kódu z jízdenky) se mi děje tak ve 40 % případů, ale nesmíte vypadat moc jako turisti. Alternativa: pokud kupujete lístek s dostatečným předstihem, pak saver ticket cena i pro dospělého odpovídá studentské.

Pokud vás netlačí čas, je ekonomičtější cestovat autobusem Onnibus, kde není žádná sleva potřeba, jelikož o ceně rozhoduje včasnost nákupu. Tyto autobusy jsou obecně sardinkobusy.

Vzdálenosti ve Finsku se počítají jednotkami hodin, cokoliv do 4 hodin cesty považují domorodci za "blízko". Pokud chcete poznat zemi více, doporučuji z Helsinek přejet do Tampere, které je jen 2 hodiny daleko.

Doprava v Tampere začíná být od roku 2018 zajímavá, protože zde budují tramvaje. (článek, článek) Dosud byla doprava zajišťována autoelektrobusy, v minulosti trolejbusy (jeden je v muzeu Vapriikki).

Vlaky mají pěkně frekventované nádraží pro nějakou tu fotku. Odjíždějí odtud motoráky Dm12 směrem na Hääpamaki, kde je u stanice muzeum parních lokomotiv a vrakoviště.

Tampere se hodí navštívit, protože je zde na místní poměrny slušné množství výletních cílů, jako například 2+ rozhledny. Viz tento výlet.

V jiných finských městech si z mimopřírodní turistiky asi nesednete na zadek, zejména jde-li zvyklí na pět hradů za víkend v rámci našeho středoevropského historického dědictví. Nicméně zabavit a obohatit se na znalostech se dá také dobře, jen to chce jiný přístup.