O řízení auta ve Finsku

Nadpisem jsem začal jako by to byla pohádka, ale není... Finsko je Evropa, navíc ta vyspělá. Žádné zásadní překvapení se tu nekoná, jako je tomu například v Africe, kde to fakt stojí za to... 

Aktualizace článku 2020

Tímto článkem bych spíše sumarizoval některé místní souvislosti, které by možná mohly potencionálnímu cestovateli / řidiči uniknout.

Finsko je obrovská země a všude je to daleko středoevropskými měřítky. Tři hodiny cestování mezi městy se mezi domorodci považuje za „kousek“ a tomu odpovídají i najezděné vzdálenosti. Finové jsou neskutečně ohleduplní lomeno neradi interagují, tomu odpovídá i pořádek na cestách s asertivním a defensivním stylem jízdy. Pokud nevíte, co to je, tak dávají přednosti všemu, neradi se někam cpou a obecně spěchají pomalu.

Na tuto vlastnost se rychle adaptovali chodci a cyklisté, kteří tak nějak automaticky počítají s tím, že jim na přechodu všechno zastaví. Přijde mi, že zásadně nenavazují s řidičem oční kontakt a prostě skáčou do cesty. Je to asi nejnebezpečnější věc pro řidiče (daleko větší než sobi a losi). Při každém odbočování vpravo se dvakrát přesvědčím, že se trasa nekříží s kamikaze cyklistou, neboť cyklisté jezdí rychle po širokých chodnících a plně očekávají, že jim auta na přechodech a kříženích zastaví. Kamarádku Češku na kole auto v této situaci dokonce srazilo (protože taky jela po tmě bez světel).

Cyklistů (i řidičů) ale jinak není třeba se obávat, lidé jsou na severu ohleduplní a cyklista není druh, který musí plechovkáři zabít, tak to funguje dobře. Určitě je to bezpečnější než jezdit na kole po Praze.

Finsko je oáza řízení, nevěřili byste že někde v Evropě "nemají" dopravní předpisy, respektive že není potřeba se jimi řídit, protože stačí selský rozum a ohleduplnost. Je to skvělé a zároveň neuvěřitelně otravné.

Na druhou stranu byste nečekali, že v zemi, kde není nic jiného než místo, je tak obtížné až nemožné zdarma parkovat ve větších městech. Neobejdete se bez parkovacího kotouče, alespoň časově omezená stání 2–4 hodiny se najít dají. Kotouče hlídají důchodci soukromých společností a nepřestane mě fascinovat jak frekventovaně to dělají. Parkopedia bude váš kamarád. 

 

Parkování "u baráku" je pak relativně střízlivě placené vždy za vyhrazené stání na pozemku vlastníka nemovitosti a nemusíte řešit takový ten sídlištní boj. V podstatě platí, že mít auto je nic, proti tomu mít ho kde parkovat. Zejména u lepších lokalit k bydlení je potřeba počítat s tím, že parkování stojí tak 40 € na měsíc a ve veřejných parkovacích domech kolem 80 € měsíčně. Státní v přírodě mimo město je v pohodě. Co chci říct, nepodceňujte dostupnost parkování. Poslední zajímavostí k tématu je, že je někdy od roku 2020 legální parkovat v protisměru.

Finové mají snad ve všech autech (ne)závislé vytápění, které se napájí ze sítě přes časově spínané zásuvky v bedýnkách u stání. Místo s touto krabičkou se považuje automaticky za vyhrazené pro jeho nájemce.

Zajímavostí je také značka zákaz stání rozdílná pro liché a sudé kalendářní dny – většinou se nachází v obytných blocích. Na její význam jsem se ale musel zeptat, tedy jako dodatková tabulka "platí v sudé dny".

Ve Finsku je převelice oblíbená přednost zprava. Najdete ji i na docela významných křižovatkách ve městě a je potřeba na to stále myslet. Druhá věc: hlavní cesta není téměř nikdy označena kosoštvercem - není tam prostě žádná značka a na připojujících se komunikacích vidíte zboku trojúhelníky "dej přednost v jízdě", což v kombinaci s oblíbenými přednostmi zprava úplně mění hru o řešení křižovatek jak ji známe z Česka. Dávejte na to pozor.

Na severu se hodně dodržují předpisy, zejména rychlost. Šach-mat je městská dálnice, kde se je maximum 80 km/h. V Česku neoficiálně platí, že když už chcete jet 80, tak buďte vpravo a neblokujte levý pruh pro spěchající lidi se 120 na tachometru (Ostrava #rudná #místecká). Fin klidně pojede 80 vedle vás zrcátka na zrcátka až do doby, než bude muset odbočit.

Dodržování rychlosti má své důvody: na některých tazích a obecně v obcích, jsou na každé druhé křižovatce automatické rychlostí radary a nikdy nevíte, který funguje. Je dobré jezdit podle navigace Waze, který má aktuální pozice těch zatracených bedýnek. P.S. radary jsou označené značkami, že se měří, ale od značky k radaru může být i více než 5 km… Výše pokuty je pro místní progresivní a odvíjí se podle mzdy, jak je to pro cizince nevím. Doplněno: V roce 2018 policie instaluje nové radary, které umí monitorovat změnu rychlosti, až 150 metrů před bodem měření.

Jsou ale trasy, kde radary nejsou, které vedou převážně lesy, ale i tak jezdí místní slušně, kvůli možnosti střetu se zvěří. O losech a sobech na vozovce toho bylo napsáno hodně a místní z nich mají obavy (je to nejčastější druh nehody). Rozdíl proti našim srnám je v tom, že ty pod auta skákají nečekaně, zatímco sob je tak blbý, že na cestě stojí i když se na něj řítíte. Zvěř na cestách je běžná až někde na severu kolem Oulu a výše.

Doplňuji: podařilo se mi sedět na předním místě v autobuse, který soba nabral. Bylo to hodně na severu u Inari. Stádo stálo za lehkou zatáčkou a v momentě spatření se ukázalo, že z povolené rychlosti to třínapravový autobus na sněhu nezabrzdí. Řidič to tedy vzal středem a nabral dva soby (to jsou ti menší než losi). Po zastavení šel zjistit co se stalo a z druhého autobusu, jsem se dozvěděl, že jednoho soba museli dorazit, aby netrpěl. Nehoda se musí ohlásit na policii, ale záhy se zjevil majitel stáda, který si mrvé soby naložil a odvezl. Domorodci tvrdí, že někteří majitelé navádějí stáda kolem cest, protože částka z pojištění je vyšší než výkupní. Po asi 45 minutách jsme s potlučeným autobusem pokračovali 12 hodinovou cestu Finskem.

Kromě dálnice Helsinki – Lahti, je většina cest s jedním jízdním pruhem v daném směru, ale stejně nemáte důvod předjíždět, protože všichni jedou podle rychlostního limitu. Pokud je cesta do kopce, tak se otevře stoupací pruh pro kamiony a vy máte možnost se zbavit nepohodlných aut před sebou. V průběhu stoupacích pruhů nejsou kamery (až za) a tak i domorodci kolikrát přidají… 

Záležitost hodně ovlivňující provoz je počasí. V létě není moc co řešit, protože je pořád vidět a nejhůř prší. V tmavém období od listopadu do února je to větší "legrace". Na autech majitelů bydlících mimo město naleznete téměř vždy do montovaná přídavná dálková světla (kolikrát jsou předsunuty nárazníkům a na české STK by z realizace vybouchli, navíc zejména Švédové si montují lichý počet světel), ale jejich používání kazí fakt, že je musíte zhasínat protijedoucím autům. Na druhou stranu, na neosvětlené cestě v noci a za deště toho s 2x 55 W žárovkových H4 moc neuvidíte a přitom víte, že tam někde ve tmě jsou losi či sobi…

Z drobností ještě tasím poznatek, že Finové používají nějaký hrubozrnný asfalt nebo jeho úpravu, který docela hlasitě šumí, a ještě více na zimních pneumatikách, ale tady je tolik ticha, že to nikomu nevadí. Oprava: on je to normální asfalt, ale je vydrápaný v hlavní stopě od pneumatik s hroty v době než nasněží...

Cena benzínu je znatelně vyšší než u nás, pakliže doma tankujete za 30 Kč (1,25 €) litru N95, tady se dá zaplatit i 1,46€ (37 Kč), což se projeví, když jezdíte hodně a to děláte, protože je všechno daleko. Se spotřebou kolem 6,5 litru počítám, že 100 km je za 10 €. Hustota čerpacích stanic je ovšem dobrá a každých +/- 100 km se dá natankovat na nějaké ze samoobslužných pump… Dokonce jsem viděl v Juustoportti i originální Tesla supercharger a obecně je vidět docela dost nabíjecích míst. LPG ve Finsku není, E85 naopak je, ale ne všude. Diesel, N95 a N98 je jistotou. Ještě se dá koupit MPÖ, což je nafta do strojů, která je osvobozená od daně a proto je levná (asi jako naše emulzní nafta)? Strategie nákupu benzínu mám na konci článku o obchodech, ve zkratce: nejlevnější je Shell za městem v pracovní dny.
 

Hlavní trasy nikoho nepřekvapí, když z nich ale sjedete objevíte ohromné množství nezpevněných cest. Hliněné cesty jsou plné děr a výmolů, překvapivě se po nich dá jezdit docela rychle, zejména když nic nevíte o mechanických částech náprav. Nicméně v zimě je jejich stav lepší, když jsou tedy prohrnuté. Na jaře když roztávají tak se mění na slizké klouzačky, přičemž se s trochou ruční brzdy může stát i Opel Agila speciálem pro Drift Days. V létě zase práší a to hodně.

A teď něco k mému příběhu: Do Finska na druhý studijní pobyt jsem se autem vydal poté, co jsem po tom prvním prohlásil, že na rok bych si auto vzal (na půlrok to nemá cenu - cesta je drahá a zážitků je i tak dost). Docela mě k tomu inspiroval i Martin, který tu byl přede mnou (protože naše fakulta neumí nikam jinam jezdit). 

Volba automobilu je na vás. Zvládne to jakékoliv (provozuschopné) auto. Kvůli startům v zimě bez externího vyhřívání je lepší benzíňák na kvalitních zimních kolech (více v části zimní provoz), nicméně pokud máte nafťák, tak to logicky zvládne taky. Já jsem sem dojel i s tou mojí legrační zelenou nákupní taškou, viděl jsem slovenskou Felicii a pod okny na kolejích stojí 207 z italské Boloně… Zásadně se totiž bije rozpor mezi vozidlem, které je vhodné na 1800 km cestu do Finska a po Finsku s potřebami na provoz automobilu "kolem komína". Má nejčastější pravidelná trasa měla 10 km ze studeného až zmrzlého startu do centra a zpátky se zastávkou v obchodě (typicky někoho dovést či vyzvednout z dálkového autobusu). Malý benzíňák byla tedy technická výhoda, neboť se za těch 30 minut alespoň zahřál. Mezi městy to taky jezdí slušně, jen 2 hodiny po rovné cestě v 80 km/h by zasloužily tempomat.

Důvodů proč si sem vzít i nevzít auto je několik – ale ten hlavní: Finové platí "svatou" a obrovskou daň z vlastnictví automobilu (my ji nemáme) a obrovské pojistky, což dělá dohromady asi 1000 € ročně a víc (článek o ceně vlastnictví auta). Výši daně ovlivňují produkované emise a také druh paliva, přičemž za nafťák se platí přibližně dvojnásobek než za benzíňák.

Ve výsledku tedy místní studenti nemají svá auta. Finové nesmí řídit vůz se zahraniční registrací bez přítomnosti majitele (aby se nevyhývali daním). Jak je to tedy pro cizince se zahraničním autem? Když tu budete déle než 6 měsíců nepřerušeně nebo rok s přerušením, tak ovšem daň z vozidla musíte zaplatit také. Vychytávka: pokud máte auto pro studijní účely a doložíte finské potvrzení o studiu místnímu finančáku, tak jste osvobozeni od platby. Jinak se můžete jednou vydat trajektem do Tallinnu nebo do IKEA v Haparanda, abyste měli klid v duši, ale takový postup se prodraží. Jak přítomnost automobilu kontrolují mi zatím není úplně jasné, vím o českém autě, jehož majitel na to kašle a je připraven zaplatit pokutu kdyby něco - zatím mu to vychází. Mě osobně nikdo přímo nekontroloval, ale ono to může být také automatické z kamery.

Studenti samozřejmě mají řidičáky i když jejich získání stojí v přepočtu na naše neuvěřitelné peníze. Autoškola je dvoustupňová a součástí je například jedna vyučovací hodina ovládání světel. Říká se, že Finové jsou dobří řidiči, což je pravda jenom napůl. Ano, umí jezdit rallye po zasněžených lesních cestách, ale zase jsou úplně nepoužitelní ve městech. Nic je nevyděsí více než podélné parkování na těsno, takže bych to neviděl černobíle…

Jak je to ve Finsku a ježděním v zimě? Nejprve přidávám i sem útržek ze článku o pneumatikách s hřeby, který popisuje zimní automobilovou zkušenost. Téměř všechna osobní auta ve Finsku používají v zimě kola s hřeby, ale běžně se dá jezdit legálně jen s normálními zimními pneumatikami. Problém nastane v momentě, kdy to klouže fakt hodně. Vaše auto se pak chová jinak než všechna ostatní - je třeba být dvakrát obezřetný, a hlavně nikde nezastavovat, protože takové dávání přednosti do kopce je na do tvrda (a hladka) uježděném sněhu/ledu docela "peklíčko". V Jyväskylë je křižovatek s rozjezdy do kopce až nadměrně hodně.

Zimní zkušenost: vždycky jsem si říkal, proč se u nás tak nadměrně solí a sníh se prostě nenechá, případně se jenom neodhrne. Po zimně ve Finsku je mi to jasné: nároky na řidiče jsou na takovém podkladu o alespoň stupeň vyšší. Čerstvý sníh není problém, ale jakmile už není podklad asfalt (ale ledové zrcadlo nebo zmrazky) začíná legrace a to je tady většinu zimy. Posyp kamínky pomáhá, ale štěrkují se hlavně chodníky. Jak jsem zmínil, podklad se ujezdí a ohladí a hrabe to i autům s hřeby. 

Jak se cítím po druhé zimě? Přijde mi, že záleží na momentálních podmínkách. Mizerná je kombinace uježděného sněhu, který taje a mrzne nebo na který nově nasněží. Hodně to klouže bez hřebů a bez nich mi to čím dále víc přijde nebezpečné. Na křižovatkách protáčí kola i místní s předokolkami a vůbec všechny rozjezdy jsou dost vyleštěné a pomalé. Nadruhou stranu i když je trvale pod nulou, tak se vyjezdí pruhy na asfalt, kde se auto chová normálně. Popisovaná situace se týká ledna a února, pak už je to zase pohoda. Ideální by bylo mít pohon 4x4. Poslední moje strategie byla nevyjíždění v dopravní špičku, pokud jsou podmínky dopravně nepříznivé, protože se tím eliminují problémy.

Čím více jezdím, tím mám z provozu v zimě větší respekt (protože ostatní účastníci), ale v jestli vás baví řídit tak je to s dávkou respektu zábava (a co teprve na opuštěném odhrnutém parkovišti). Jestli nemáte rádi ježdění v zimě v Česku, je možné že se to ve Finsku spraví, jelikož podmínky jsou stabilnější.

Jak připravit vůz na zimu? Doma jsem sbalil s sebou rozmražovač zámků a sprej na čelní sklo, protože se na ně už 10 let prášilo a můžu říct, že šlo o velmi užitečné pomocníky. Jednak mi zamrzaly zámky dveří a to takovým způsobem, že párkrát i když centrál odemknul, tak jsem šel na místo řidiče ze zadní řady, protože nešlo oteřít dveře. Zamrzlá okna snad netřeba ani zmiňovat. Vlhkost z dýchání v interiéru byla ubíjející, protože po příjezdu nešla vyvětrat, neboť po otevření dveří hned mrzla na oknech. U novějších aut s klimatizací by to nemuselo být tak otravné. 

Stál jsem venku a vyplácelo se mi odhrnovat čerstvý sníh pokaždé když napadl (denně) - vyhnul jsem se škrábání před jízdou. Nečekaný problém představovaly zmrazky na vnitřní straně disků - kola byla nevyvážená a nemělo to jak roztát ani při delší jízdě. Nejhorším zážitkem bylo oživování auta po 3 týdnech, kdy jsem byl o Vánocích doma. Za tu dobu napadlo asi 30 centimetrů sněhu, který utvořil nerozbitnou krustu při lehkém tání. Vysekával jsem čelní sklo alespoň 15 minut. Pod autem se navíc vytvořilo jezero ze kterého nešlo bez vnější pomoci vyjet. Druhou zimu jsem parkoval v garáži. :) Pozitivní zprávou je nabíjení baterky, které není problém z bedýnek pro připojení nezávislého vytápění (je v nich 230 V zásuvka). Obhlížením parkoviště jistě naleznete nějakou, která není zamčená a u které nikdo nestojí.

Vozový park

Finsko je bohatá země, proto se zde vyskytují převážně vozy prémiovějších značek+. Základní úroveň, co si tady lidé, kteří nerozumí autům kupují jsou Toyoty a Škodovky, protože japonská a německá auta (nemyslete si, že jsme nějak významní) mají docela slušnou pověst. Je tu nepřekvapivě hodně vozů Volvo a lze zahlédnout i Saaba. 

Vozový park je spíše mladší a stará auta jsou hlavně doménou různých minorit. Místní totiž musí platit slušně vysokou daň, pojistku a parkování, takže buď mají na pořádné auto nebo ho nemají vůbec. Drahé je díky podílu lidské práce servisování, takže než držet starý krám, je jednodušší si koupit nové auto (ono i 3x vyššími platy je nové auto jiné kafe)

Pokud byste tu nechtěli vypadat za balíka, investujte i u svého běžného vozu do pěkných nesériových disků kol. Zaznamenal jsem, že mezi městy se liší složení značek podle toho, jak silný je tam dealer. Ve Vaase byla spousta Škodovek, v Jyväskyle je jich citelně méně. Ve větších městech pak očekávatelně klesá množství outdoorové výbavy jako světelných ramp a cross-country verzí, téměř nikdy nechybí přídavné elektrické vytápění.

Země tisíců jezer je známá nejvyšší počtem oldtimerů v přepočtu na obyvatele a místní tu hodně ujíždějí na amerických vozech z 60'+, které lze zahlédnout více než často. Motorek je ve Finsku na můj vkus hodně málo, souvisí to s daněmi a počasím. Ostatně nechápu, co tu s těmi silničními stroji vůbec dělají, protože veškeré asfaltové cesty jsou beznadějně rovné a ty klikaté jsou nezpevněné. Je tu také hromada 50/125 motorek pro mládež, kterou rodiče trestají tím, že si postavili dům někde mimo civilizaci. MHD ve Finsku je proti nám bídná. 

Z důvodu, že větší polovinu roku je tu hnusně, je tu značný výskyt "velorexů", co můžete řídit i před 18. rokem života (mopoauto). Skútr v zemi, kdy se všude jezdí na kole nepředstavuje až takovou výhodu, protože s ním musíte na cestu k autům, a proto se hodně prosazují elektrokola. Upřímně i jako motorkář bych tu měl raději elektrokolo než skútr. Jízdni kolo je jediná věc, která bývá ve Finsku odcizena a u hezčích kusů ve městě nejspíše také bude.

Ojetiny motorových vozidel jsou tu proti nám drahé a jejich import omezený, protože je zatížený dovozní daní. Občas lze zahlédnout na FB inzerci vozy vskutku levné, ale pointou je, že jsou podinvestované a cena práce je tu vysoká. Baví mě sledovat kilometrové nájezdy, prozatím to vyhrálo Volvo 850 za 800€ se 750 000 km. Úplně střeštěné jsou ceny motorek, kdy i u starých kusů byla cena minimálně dvojnásobná než v Česku. Pokud chcete levné auto ze zahraničí, stále platí, že se musíte podívat v Německu, to ví i Finové.

Tento článek je průběžně aktualizován, poslední verze 4/2019.

Více o cestě na sever autem v prvním příspěvku, doufám, že jste nepřeskočili Martinův článek no a dále pak klasický rozcestník…
Kdyby to o severských cestách nestačilo, tak tady je vlog mého bratrance a jeho ženy, kteří jsou v Norsku a Švédsku...