2017-11-15

O řízení auta ve Finsku

Nadpisem jsem začal jako by to byla pohádka, ale není... Finsko je Evropa, navíc ta vyspělá. Žádné zásadní překvapení se tu nekoná, jako je tomu například v Africe, kde to fakt stojí za to... Tímto článkem bych spíše sumarizoval některé místní souvislosti, které by možná mohly potencionálnímu cestovateli / řidiči uniknout.


Finsko je obrovská země a všude je to daleko středoevropskými měřítky. Tři hodiny cestování mezi městy se mezi domorodci považuje za „kousek“ a tomu odpovídají i najezděné vzdálenosti. Finové jsou neskutečně ohleduplní lomeno neradi interagují, tomu odpovídá i pořádek na cestách s asertivním a defensivním stylem jízdy. Pokud nevíte, co to je, tak dávají přednosti všemu, neradi se někam cpou a obecně spěchají pomalu.



Na tuto vlastnost se rychle adaptovali chodci a cyklisté, kteří tak nějak automaticky počítají s tím, že jim na přechodu všechno zastaví (a občas i mimo). Protože taky neradi interagují, tak zásadně nenavazují s řidičem oční kontakt a prostě skáčou do cesty. Toto je druhá nejnebezpečnější věc pro řidiče (první jsou zvířata), alespoň já ji tak cítím, neboť při každém odbočování vpravo trnu, aby mi pod kola nevjel kamikaze cyklista.



Cyklistů jinak není třeba se obávat, v 95 % případů mají své oddělené trasy. Velmi často vedou po chodnících, ale protože Finsko je velká země s širokými chodníky, lidé jsou ohleduplní a cyklista není druh, který musí plechovkáři zabít, tak to funguje dobře.

Na druhou stranu nechápu, že v zemi, kde není nic jiného než místo (já vím, že jste to ještě neslyšeli), je tak neuvěřitelně obtížné zdarma zaparkovat ve městech. Neobejdete se bez parkovacího kotouče, alespoň časově omezená stání 2–4 hodiny se najít dají. Parkopedia bude váš kamarád. Finsko je podzaměstnaná země, kde si i jídlo na talíř v restauraci musíte dát sami, nicméně pikolíků na kontrolu těch kotoučů mají hromady a můžete si být více jistí, než nejistí, že to přijde někdo zkontrolovat. Sám jsem málem dostal pokutu, když jsem přišel 5 minut pozdě (pokuta je 60 €).


Finové mají snad ve všech autech nezávislé vytápění, které se napájí z 220 V časově spínaných zásuvek v bedýnkách u stání. Místo s touto krabičkou se považuje automaticky za vyhrazené pro jeho nájemce.


Zajímavostí je také značka zákaz stání rozdílná pro liché a sudé kalendářní dny – většinou se nachází v obytných blocích. Na její význam jsem se ale musel zeptat, tedy jako dodatková tabulka "platí v sudé dny".

Na severu se hodně dodržují předpisy, zejména rychlost. Šach-mat je městská dálnice, kde se je maximum 80 km/h. V Česku neoficiálně platí, že když už chcete jet 80, tak buďte vpravo a neblokujte levý pruh pro spěchající lidi se 120 na tachometru (Ostrava #rudná #místecká). Fin klidně pojede 80 vedle vás zrcátka na zrcátka až do doby, než bude muset odbočit.


Dodržování rychlosti má své důvody: na některých tazích (Tampere – Vaasa) a obecně v obcích, jsou na každé druhé křižovatce automatické rychlostí radary (stejné, jako mě vyfotily v Estonsku) a nikdy nevíte, který funguje. Je dobré jezdit podle navigace Waze nebo jakéhokoliv jiného podpůrného systému, který má aktuální pozice těch zatracených bedýnek. P.S. radary jsou označené značkami, že se měří, ale od značky k radaru může být i více než 5 km… Poznámka: Výše pokuty je progresivní a odvíjí se podle platu.


Jsou ale trasy, kde je radarů málo, třeba Jyväskylä – Vaasa, ty vedou převážně lesy, ale i tak jezdí místní slušně, kvůli možnosti střetu se zvěří. O losech a sobech na vozovce toho bylo napsáno hodně a místní z nich mají oprávněné obavy. Rozdíl proti našim srnám je v tom, že ta pod auta skočí nečekaně, zatímco sob je tak blbý, že na cestě stojí i když se na něj řítíte. Já jsem je zatím nepotkal, takže doplním až později svůj zážitek.

Když už jsem u cest, kromě dálnice Helsinki – Lahti, je většina cest s jedním jízdním pruhem v daném směru, ale stejně nemáte důvod předjíždět, protože všichni jedou podle rychlostního limitu. Pokud je cesta do kopce, tak se otevře stoupací pruh pro kamiony a vy máte možnost se zbavit nepohodlných aut před sebou. V průběhu stoupacích pruhů nejsou kamery (až za) a tak i domorodci kolikrát přidají…


Záležitost hodně ovlivňující provoz je počasí. V létě není moc co řešit, protože je pořád vidět a nejhůř prší. Já jsem tu však celý rok, což obnáší také tmavé období, což už taková legrace není. Na autech majitelů bydlících mimo město naleznete téměř vždy do montovaná přídavná dálková světla (kolikrát jsou předsunuty nárazníkům), ale používání kazí fakt, že je musíte zhasínat protijedoucím autům. Na druhou stranu, na neosvětlené cestě v noci a za deště toho moc s 2x 55 W žárovkových H4 neuvidíte a přitom víte, že tam někde ve tmě jsou losi či sobi… A kdyby ne zvířata, tak pořád pátráte po těch blbých radarech…


Z drobností ještě tasím poznatek, že Finové používají nějaký hrubozrnný asfalt nebo jeho úpravu, který docela hlasitě šumí, a ještě více na zimních pneumatikách, ale tady je tolik ticha, že to nikomu nevadí. Oprava: on je to normální asfalt, ale je vydrápaný v hlavní stopě od pneumatik s hroty.

Cena benzínu je znatelně vyšší než u nás, pakliže doma tankujete za 30 Kč (1,25 €) litru N95, tady se dá zaplatit i 1,46€ (37 Kč), což se projeví, když jezdíte hodně a to děláte, protože je všechno daleko. Se spotřebou kolem 6,5 litru počítám, že 100 km je za 10 €. Hustota čerpacích stanic je ovšem dobrá a každých 50 km se dá natankovat na nějaké ze samoobslužných pump… Dokonce jsem viděl v Juustoportti i originální Tesla supercharger, ale i tak raději nechte svůj elektromobil zatím doma.

Hlavní trasy nikoho nepřekvapí, když z nich ale sjedete objevíte ohromné množství nezpevněných cest. Hliněné cesty jsou plné děr a výmolů, překvapivě se po nich dá jezdit docela rychle, zejména když nic nevíte o mechanických částech náprav. Nicméně v zimě je jejich stav lepší, když jsou tedy prohrnuté (respektive dokud nezastavíte). Na jaře když roztají tak se mění na slizké klouzačky, přičemž se s trochou ruční brzdy může stát i Opel Agila speciálem alá BMW pro Drift Days. V létě zase práší a to hodně.



A teď něco k mému příběhu: Do Finska na druhý studijní pobyt jsem se autem vydal poté, co jsem po tom prvním prohlásil, že na rok bych si auto vzal (na půlrok to podle mě nemá cenu - cesta je drahá a zážitků je i tak dost). Docela mě k tomu inspiroval i Martin, který tu byl přede mnou (protože naše fakulta neumí nikam jinam jezdit). 

Volba automobilu je na vás. Zvládné to jakékoliv (provozuschopné) auto. Kvůli startům v zimě se doporučuje benzíňák na kvalitních zimních kolech (více v části zimní provoz). Já jsem sem dojel i s tou mojí legrační zelenou nákupní taškou, viděl jsem slovenskou Felicii a pod okny na kolejích stojí 207 z italské Boloně… 

Zásadně se totiž bije rozpor mezi vozidlem, které je vhodné na 1800 km cestu do Finska s potřebami na provoz automobilu tady "kolem komína". Má nejčastější pravidelná trasa měla 10 km ze studeného až zmrzlého startu do centra a zpátky se zastávkou v obchodě (typicky někoho dovést či vyzvednout z dálkového autobusu). Malý benzíňák byla tedy technická výhoda, neboť se za těch 30 minut alespoň zahřál a chtělo to jen 2 nastartování. Mezi městy to taky jezdí slušně, jen 2 hodiny po rovné cestě v 80 km/h by zasloužily tempomat.

Důvodů proč si sem vzít i nevzít auto je několik – doplním několik faktů, které nejsou na první pohled tolik vidět. Finové platí obrovskou daň z vlastnictví automobilu a obrovské pojistky, což dělá dohromady asi 1000 € ročně(!) (článek o ceně vlastnictví auta ve Finsku s ještě horšími čísly). Ve výsledku tedy místní studenti nemají svá auta (hurá Česko, kde má každý druhý nějakou německou ojetinu pojištěnou na rodiče). Když tu budete déle než 12 měsíců nepřerušeně, tak ovšem daň z vozidla musíte zaplatit také, ale pokud máte auto pro studijní účely a doložíte potvrzení o studiu místnímu finančáku, tak jste osvobozeni od platby, což se hodí. Jak to kontrolují nevím, ale celníci snímají RZ kamerami po příjezdu trajektem. 
P.S Finové nesmí řídit vůz se zahraniční registrací bez přítomnosti majitele.


Studenti samozřejmě mají řidičáky i když jejich získání stojí v přepočtu na naše neuvěřitelné peníze. Autoškola je dvoustupňová a součástí je například jedna celá vyučovací hodina ovládání světel. Z hospodských diskusí vyplynulo, že nejlepší místo, kde si trénovat řízení je zamrzlé jezero (ale musí ho někdo odhrnout!). Říká se, že Finové jsou dobří řidiči, což je pravda jenom napůl. Ano, umí jezdit rallye po zasněžených lesních cestách, ale zase jsou úplně nepoužitelní ve městech. Nic je nevyděsí více než podélné parkování na těsno a obecně se neumí prosadit v provozu (viz druhý odstavec), takže bych to neviděl černobíle…


To je všechno, co mě momentálně napadá k tématu. Později doplním i zkušenosti s jízdnou v zimě, protože mě právě čeká. Moje dosavadní zkušenost se zimou je pouze v tom, že jsem se snažil na uježděném sněhu rozjet na křižovatce do kopce s pneumatikami bez hřebů a na celou zelenou jsem projel jenom já, a ještě to bylo na oranžovou. Článek vzniká, protože si Jarda půjčuje mé auto, tak doufám, že to budu mít ještě čím vyzkoušet…

Takže přidávám i sem útržek ze článku o pneumatikách s hřeby, který popisuje zimní automobilovou zkušenost, než ji dopíšu kompletně. Téměř všechna osobní auta ve Finsku používají v zimě kola s hřeby, ale běžně není problém jezdit jen s normálními zimními pneumatikami. Problém nastane v momentě, kdy to klouže fakt hodně a tím, že se vaše auto chová jinak než všechna ostatní, pak je třeba být dvakrát obezřetný, a hlavně nikde nezastavovat, protože takové dávání přednosti do kopce je na do tvrda (a hladka) uježděném sněhu/ledu docela "peklíčko", zejména když se někdo "nasáčkuje" příliš těsně za vás...

Zimní zkušenost: vždycky jsem si říkal, proč se u nás tak nadměrně solí a sníh se prostě nenechá, případně se jenom neodhrne. Po zimně ve Finsku je mi to jasné: nároky na řidiče jsou na takovém podkladu o alespoň stupeň vyšší. Čerstvý sníh není problém, ale jakmile už není podklad asfalt začíná legrace a to je tady většinu zimy. Posyp kamínky pomáhá, ale v podstatě jde o vzácný jev - štěrkují se hlavně chodníky. Jak jsem zmínil, podklad se ujezdí a ohladí a hrabe to i autům s hřeby. 


Jednu pěknou neděli jsem se vydal si projet nejslavnější erzetu WRC Ouninpohja a vše šlo nádherně v lehkém driftu do chvíle než jsem zastavil v kopci. Pokus rozjet se ztroskotal, takže jsem postupně couval 100 metrů do místa, kde se pneumatiky chytly. Nevtipnější moment byl, když jsem při pokusu jet dopředu - jel dozadu. Abych nestrašil, zbytek cesty odpovídal zažitým zimním zvyklostem včetně dálnice. Nicméně v Jyväskylë je křižovatek s rozjezdy do kopce až nadměrně hodně. Suma sumárum: ježdění mě tady neuvěřitelně baví, ale maximálně se snažím jezdit mimo dopravní špičku.

Jak připravit vůz na zimu? Doma jsem sbalil s sebou rozmražovač zámků a sprej na čelní sklo, protože se na ně už 10 let prášilo a můžu říct, že šlo o velmi užitečné pomocníky. Jednak mi zamrzaly zámky dveří a to takovým způsobem, že párkrát i když centrál odemknul, tak jsem šel na místo řidiče ze zadní řady, protože nešlo oteřít dveře. Zamrzlá okna snad netřeba ani zmiňovat. Vlhkost z dýchání v interiéru byla ubíjející, protože po příjezdu nešla vyvětrat, neboť po otevření dveří hned mrzla na oknech. U novějších aut s klimatizací by to nemuselo být tak otravné. 



Stál jsem venku a vyplácelo se mi odhrnovat čerstvý sníh pokaždé když napadl (denně) - vyhnul jsem se škrábání před jízdou. Nečekaný problém představovaly zmrazky na vnitřní straně disků - kola byla nevyvážená a nemělo to jak roztát ani při delší jízdě. Nejhorším zážitkem bylo oživování auta po 3 týdnech, kdy jsem byl o Vánocích doma. Za tu dobu napadlo asi 30 centimetrů sněhu, který utvořil nerozbitnou krustu při lehkém tání. Vysekával jsem čelní sklo alespoň 15 minut. Pod autem se navíc vytvořilo jezero ze kterého nešlo bez vnější pomoci vyjet. Pozitivní zprávou je nabíjení baterky, které není problém z bedýnek pro připojení nezávislého vytápění (je v nich 230 V zásuvka). Obhlížením parkoviště jistě naleznete nějakou, která není zamčená a u které nikdo nestojí.

 

Vozový park

Finsko je bohatá země, proto se zde vyskytují převážně vozy prémiovějších značek+. Základní úroveň, co si tady lidé, kteří nerozumí autům kupují jsou Toyoty a Škodovky, protože japonská a německá auta (nemyslete si, že jsme nějak významní) mají docela slušnou pověst. Je tu nepřekvapivě hodně vozů Volvo a občas lze zahlédnout i Saaba. Vozový park je spíše mladší a stará auta jsou hlavně doménou různých minorit. Místní totiž musí platit slušně vysokou daň z vlastnictví automobilu, takže buď mají na pořádné auto nebo ho nemají vůbec (studenti).  


Pokud byste tu nechtěli vypadat za balíka, investujte i u svého běžného vozu do pěkných nesériových disků kol. Zaznamenal jsem, že mezi městy se liší složení značek podle toho, jak silný je tam dealer. Ve Vaase byla spousta Škodovek, v Jyväskyle je jich citelně méně. Ve větších městech pak očekávatelně klesá množství outdoorové výbavy jako světelných ramp a cross-country verzí, téměř nikdy nechybí přídavné elektrické vytápění.



Země tisíců jezer je známá nejvyšší počtem oldtimerů v přepočtu na obyvatele a místní tu hodně ujíždějí na amerických vozech z 60'+, které lze zahlédnout více než často. Motorek je ve Finsku na můj vkus hodně málo, souvisí to s daněmi a počasím. Ostatně nechápu, co tu s těmi silničními stroji vůbec dělají, protože veškeré asfaltové cesty jsou beznadějně rovné a ty klikaté jsou nezpevněné. Je tu také hromada 50/125 motorek pro mládež, kterou rodiče trestají tím, že si postavili dům někde v dupě, protože MHD ve Finsku je proti nám bídná. Z důvodu, že větší polovinu roku je tu hnusně, je tu značný výskyt těch Velorexů, co můžete řídit i před 18. rokem života. Skútr v zemi, kdy se všude jezdí na kole nepředstavuje až takovou výhodu, protože s ním musíte na cestu k autům, a proto se hodně prosazují elektrokola. Upřímně i jako motorkář bych tu měl raději elektrokolo než skútr.
 



Ojetiny motorových vozidel jsou tu drahé a jejich import omezený, protože je zatížený dovozní daní. Občas lze zahlédnout na FB inzerci vozy vskutku levné, ale pointou je, že jsou podinvestované a cena práce je tu vysoká. Vyloženě mě baví sledovat kilometrové nájezdy, prozatím to vyhrálo Volvo 850 za 800€ se 750 000 km. Úplně střeštěné jsou ceny motorek, kdy i u starých kusů byla cena minimálně dvojnásobná než v Česku. Pokud chcete levné auto ze zahraničí, stále platí, že se musíte podívat v Německu, to ví i Finové.

Další poznatky přibydou postupně...

Více o cestě na sever autem v prvním příspěvku, doufám, že jste nepřeskočili Martinův článek no a dále pak klasický rozcestník

Kdyby to o severských cestách nestačilo, tak tady je vlog mého bratrance a jeho ženy, kteří jsou v Norsku a Švédsku...




Žádné komentáře :

Okomentovat

Dotaz, připomínka, oprava?
(pokud máte problém s vložením příspěvku, vyzkoušejte to v prohlížeči Chrome)