2017-11-15

O řízení auta ve Finsku

Nadpisem jsem začal jako by to byla pohádka, ale není... Finsko je Evropa, navíc ta vyspělá. Žádné zásadní překvapení se tu nekoná, jako je tomu například v Africe, kde to fakt stojí za to... Tímto článkem bych spíše sumarizoval některé místní souvislosti, které by možná mohly potencionálnímu cestovateli / řidiči uniknout.


Finsko je obrovská země a všude je to daleko středoevropskými měřítky. Tři hodiny cestování mezi městy se mezi domorodci považuje za „kousek“ a tomu odpovídají i najezděné vzdálenosti. Finové jsou neskutečně ohleduplní lomeno neradi interagují, tomu odpovídá i pořádek na cestách s asertivním a defensivním stylem jízdy. Pokud nevíte, co to je, tak dávají přednosti všemu, neradi se někam cpou a obecně spěchají pomalu.



Na tuto vlastnost se rychle adaptovali chodci a cyklisté, kteří tak nějak automaticky počítají s tím, že jim na přechodu všechno zastaví (a občas i mimo). Protože taky neradi interagují, tak zásadně nenavazují s řidičem oční kontakt a prostě skáčou do cesty. Toto je druhá nejnebezpečnější věc pro řidiče (první jsou zvířata), alespoň já ji tak cítím, neboť při každém odbočování vpravo trnu, aby mi pod kola nevjel kamikaze cyklista.



Cyklistů jinak není třeba se obávat, v 95 % případů mají své oddělené trasy. Velmi často vedou po chodnících, ale protože Finsko je velká země s širokými chodníky, lidé jsou ohleduplní a cyklista není druh, který musí plechovkáři zabít, tak to funguje dobře.

Na druhou stranu nechápu, že v zemi, kde není nic jiného než místo (já vím, že jste to ještě neslyšeli), je tak neuvěřitelně obtížné zdarma zaparkovat ve městech. Neobejdete se bez parkovacího kotouče, alespoň časově omezená stání 2–4 hodiny se najít dají. Parkopedia bude váš kamarád. Finsko je podzaměstnaná země, kde si i jídlo na talíř v restauraci musíte dát sami, nicméně pikolíků na kontrolu těch kotoučů mají hromady a můžete si být více jistí, než nejistí, že to přijde někdo zkontrolovat. Sám jsem málem dostal pokutu, když jsem přišel 5 minut pozdě (pokuta je 60 nebo 80€).


Finové mají snad ve všech autech nezávislé vytápění, které se napájí z 220 V časově spínaných zásuvek v bedýnkách u stání. Místo s touto krabičkou se považuje automaticky za vyhrazené pro jeho nájemce.


Zajímavostí je také značka zákaz stání rozdílná pro liché a sudé kalendářní dny – většinou se nachází v obytných blocích. Na její význam jsem se ale musel zeptat, tedy jako dodatková tabulka "platí v sudé dny".

Na severu se hodně dodržují předpisy, zejména rychlost. Šach-mat je městská dálnice, kde se je maximum 80 km/h. V Česku neoficiálně platí, že když už chcete jet 80, tak buďte vpravo a neblokujte levý pruh pro spěchající lidi se 120 na tachometru (Ostrava #rudná #místecká). Fin klidně pojede 80 vedle vás zrcátka na zrcátka až do doby, než bude muset odbočit.


Dodržování rychlosti má své důvody: na některých tazích (Tampere – Vaasa) a obecně v obcích, jsou na každé druhé křižovatce automatické rychlostí radary (stejné, jako mě vyfotily v Estonsku) a nikdy nevíte, který funguje. Je dobré jezdit podle navigace Waze nebo jakéhokoliv jiného podpůrného systému, který má aktuální pozice těch zatracených bedýnek. P.S. radary jsou označené značkami, že se měří, ale od značky k radaru může být i více než 5 km… Poznámka: Výše pokuty je progresivní a odvíjí se podle platu.


Jsou ale trasy, kde je radarů málo, třeba Jyväskylä – Vaasa, ty vedou převážně lesy, a tak jezdí místní slušně, kvůli možnosti střetu se zvěří. O losech a sobech na vozovce toho bylo napsáno hodně a místní se jich fakt bojí. Já jsem je zatím nepotkal, a tak se nebojím, jen zuřivě sleduji horizont…

Když už jsem u cest, kromě dálnice Helsinki – Lahti, je většina cest s jedním jízdním pruhem v daném směru, ale stejně nemáte důvod předjíždět, protože všichni jedou podle rychlostního limitu. Pokud je cesta do kopce, tak se otevře stoupací pruh pro kamiony a vy máte možnost se zbavit nepohodlných aut před sebou. V průběhu stoupacích pruhů nejsou kamery (až za) a tak i domorodci kolikrát přidají…


Záležitost hodně ovlivňující provoz je počasí. V létě není moc co řešit, protože je pořád vidět a nejhůř prší. Já jsem tu však celý rok, což obnáší také tmavé období, což už taková legrace není. Na autech majitelů bydlících mimo město naleznete téměř vždy do montovaná přídavná dálková světla (kolikrát jsou předsunuty nárazníkům), ale používání kazí fakt, že je musíte zhasínat protijedoucím autům. Na druhou stranu, na neosvětlené cestě v noci a za deště toho moc s 2x 55 W žárovkových H4 neuvidíte a přitom víte, že tam někde ve tmě jsou losi, co rádi stojí na cestě… A kdyby ne zvířata, tak pořád pátráte po těch blbých radarech…


Z drobností ještě tasím poznatek, že Finové používají nějaký hrubozrnný asfalt nebo jeho úpravu, který docela hlasitě šumí, a ještě více na zimních pneumatikách, ale tady je tolik ticha, že to nikomu nevadí. Cena benzínu je znatelně vyšší než u nás, pakliže doma tankujete za 30 Kč (1,25 €) litru N95, tady se dá zaplatit i 1,46€ (37 Kč), což se projeví, když jezdíte hodně a to děláte, protože je všechno daleko. Se spotřebou kolem 6,5 litru počítám, že 100 km je za 10 €. Hustota čerpacích stanic je ovšem dobrá a každých 50 km se dá natankovat na nějaké ze samoobslužných pump… Dokonce jsem viděl v Juustoportti i originální Tesla supercharger, ale i tak raději nechte svůj elektromobil zatím doma.


A teď něco k mému příběhu: Do Finska na druhý studijní pobyt jsem se autem vydal poté, co jsem po tom prvním prohlásil, že na rok bych si auto vzal (na půlrok to nemá cenu). Docela mě k tomu inspiroval i Martin, který tu byl přede mnou (protože naše fakulta neumí nikam jinam jezdit). Volba automobilu je na vás. Obecně by to mělo zvládnout každé auto. Kvůli startům v zimě se doporučuje benzíňák na kvalitních zimních kolech. Já jsem sem dojel i s tou mojí legrační zelenou nákupní taškou, viděl jsem slovenskou Felicii a pod okny na kolejích stojí 207 z italské Boloně, což teprve považuji za dobrou mučírnu v ní přijet…


Důvodů proč si sem vzít i nevzít auto je několik – doplním několik faktů, které nejsou na první pohled tolik vidět. Finové platí obrovskou silniční daň při vlastnictví automobilu a obrovské pojistky, což dělá dohromady asi 1000 € ročně(!). Ve výsledku tedy místní studenti nemají svá auta (hurá Česko, kde má každý druhý nějakou německou ojetinu pojištěnou na rodiče). Když tu budete déle než 12 měsíců nepřerušeně, tak ovšem daň z vozidla musíte zaplatit také, ale pokud máte auto pro studijní účely (jak jinak) a doložíte potvrzení o studiu místnímu finančáku, tak jste osvobozeni od platby, což se hodí. Jak to kontrolují nevím, ale celníci snímají RZ kamerami po příjezdu trajektem.


Studenti však mají řidičáky i přesto, že jejich získání stojí v přepočtu na naše neuvěřitelné peníze. Autoškola je dvoustupňová a součástí je například jedna celá vyučovací hodina ovládání světel. Z hospodských diskusí vyplynulo, že nejlepší místo, kde si trénovat řízení je zamrzlé jezero. Říká se, že Finové jsou dobří řidiči, což je pravda jenom napůl. Ano, umí jezdit rallye po zasněžených lesních cestách, ale zase jsou úplně nepoužitelní ve městech. Nic je nevyděsí více než podélné parkování na těsno a obecně se neumí prosadit v provozu (viz druhý odstavec), takže bych to neviděl černobíle…


To je všechno, co mě momentálně napadá k tématu. Později doplním i zkušenosti s jízdnou v zimě, protože mě právě čeká. Moje dosavadní zkušenost je pouze v tom, že jsem se snažil na uježděném sněhu rozjet na křižovatce do kopce s pneumatikami bez hřebů a na celou zelenou jsem projel jenom já, a ještě to bylo na oranžovou. Článek vzniká, protože si Jarda půjčuje mé auto, tak doufám, že to budu mít ještě čím vyzkoušet…

Více o cestě na sever autem v prvním příspěvku, doufám, že jste nepřeskočili Martinův článek no a dále pak klasický rozcestník

Žádné komentáře :

Okomentovat

Dotaz, připomínka, oprava?
(pokud máte problém s vložením příspěvku, vyzkoušejte to v prohlížeči Chrome)