Autem po Finsku

Nadpisem jsem začal jako by to byla pohádka, ale není... Finsko je Evropa, navíc ta vyspělá. Žádné zásadní překvapení se tu nekoná. Tímto základním článkem bych spíše sumarizoval některé místní souvislosti, které by možná mohly potencionálnímu cestovateli / řidiči uniknout při přípravě či samotné jízdě. Na článek navazuje rozšiřující text pro fajnšmekry. 

Finsko je obrovská země a všude je to daleko středoevropskými měřítky. Pod dvě hodiny cestování se mezi domorodci považuje za kousek a proto se počítadla kilometrů točí jako o závod. Nadruhou stranu se jezdí plynule. Jak se dostanete z města, tak se jede po hlavní silnici v podstatě konstatní rychlostí.

Finové jsou ohleduplní a respektují ostatní účastníky silničního provozu. Tomu odpovídá i pořádek na cestách s asertivním defensivním stylem jízdy. Dávají přednost všemu i když nemusí, neradi se někam cpou, drží rozestupy a i řidiči dodávek a Wolt rozvozů spěchají tak nějak pomalu.

Na tuto skutečnost se rychle adaptovali chodci, kteří tak nějak automaticky počítají s tím, že jim na přechodu všechno zastaví. Přijde mi, že se nesnaží navázat s řidičem oční kontakt a prostě skáčou do cesty. Jako český chodec si očním kontaktem umím vyjednat zastavení aut i mimo přechod.

Cyklisté na přechodech pro chodce přednost ze zvyku mají (i když teď přesně nevím co říká zákon), taktéž se nedívají a kromě toho se zjevují rychle. Velmi doporučuji se při odbočování vpravo pořádně podívat, jestli nejede nějaké kamikaze - pokud je souběžně stezka pro cyklisty s hlavní silnicí, pak má cyklista dokonce i přednost. Je to trošku náročné, protože přes sloupky není vidět a zrcátko má špatný úhel, ale opět Finsko je velká země a provoz je řidký.

Rovnostářští seveřani si převelice oblíbili přednost zprava. Najdete ji i na nečekaně velkých křižovatkách ve městě a je potřeba na to stále myslet, protože druhá věc: hlavní silnice nebývá označena kosočtversovou značkou. Poznáte ji tak, že na připojujících se komunikacích vidíte zboku trojúhelníky "dej přednost v jízdě”, ale taky nemusí být vidět přes čekající autobus.

Občas ve Finsku naleznete dopravně-inženýrské šílenosti. Třeba klasickou křižovatku s pravidlem pravé ruky, jen na jednom rameni je stopka. Zákazové značky na levé straně silnice, přednost chodcům při odbočování vlevo na světelné křižovatce atp. Pointou je, že vy máte vědět, jak oni to mysleli a neukecáte to, že to neplatí, když to není podle normy. 

Zvířata na cestách jsou podle statistik nejčastější dopravní nehodou, nicméně není to tak horké zejména ve spodní polovině Finska nebo jsem měl jen štěstí. Narozdíl od české srny, která pod kola skočí, losi či sobi na cestě stojí a vy to “jen” neubrzdíte. Proto je dovoleno jezdit jenom 80 km/h na rovných cestách podél lesa. Stádo sobů jsme srazili na zájezdu autobusem za polárním kruhem a dvě zvířata usmrtili. Prostě se objevili za zatáčkou a řidič to vzal naštěstí středem vozovky, než aby se snažil o nebezpečný manévr. 

Dodržujte rychlost! Jednak kvůli krizovému brždění, a taky vysokým pokutám progresivně udělovaných podle výše přijmu (ale i ta základní sazba stačí). Seveřani jsou posedlí automatickými kamerami, ale už jsem viděl i civilní dodávku s radarem. Starý typ pevných radarů v šedé bedně měří jenom ve statickém bodě, ale ty nové válcovitého tvaru monitorují úsek o délce 150 metrů. Radary se nacházejí hlavně na větších tazích a navigace Waze je má všechny v databázi, doporučuji. Tajemství o radarech: nechodí z nich pokuty vozidlům registrovaným v zahraničí (z legislativních důvodů, něco jako u nás byla osoba blízká) - kamarády vyzkoušeno na mém autě, ale pozor z Estonska pokuty chodí - vyzkoušeno osobně.

Když už jsem to nakousl, Fin nemůže řídit vůz s cizí státní značkou bez přítomnosti majitele. Vozidlo registrované v zahraničí nemůže být na území Finska déle než 6 měsíců bez přerušení a déle než rok s přerušením. Všechno kvůli povinnosti platit nemalou silniční daň.

Parkování zdarma ve městech je problém a je potřeba platit. Volná místa jsou omezena časem na parkovacím kotouči a fakt se to hlídá! Já stání hledám přes Parkopedii. Pracovní dny do 18 hodin budou problém, ale soboty po obědě a neděle nejsou problém. Mají na to takovou fajnovou dodatkovou tabulku, kdy první řádek černým fontem, je pondělí až pátek, druhý řádek černým písmem v závorce je sobota a červeně v závorce jsou neděle a svátky.

Chytákem je kulatá značka v hranatém žlutém orámování (373. Pysäköintikieltoalue). U nás se to používá ke zvýraznění značky, nicméně ve Finsku je to zóna. Používá se to zejména pro zákaz stání.

Tmavá část roku je z hlediska cestování poměrně nezajímavá, protože nejsou vidět panorámata, zvěř ani díry ve vozovce. Hodí se mít dobrá světla, se žárovkovými 55 W na mokré cestě je to o silné představivosti. Domorodci mají přídavná světla ve stylu kolik toho jen alternátor snese, ale když je potřeba se míjet a vyhýbat, tak to musí zhasnost a oba jenom doufáte, že za oslňujícími světly není žádné nebezpečí. 

Zima a čas sněhu je proti Česku stabilní, trvá dlouho v několika etapách. První sníh na čistém podkladě je radost, pak to tak různě taje do břečky a znova mrzne, než napadne pořádně. Odhrnou to, ale ujezdí se souvislá vrstva, která opět různě taje a postupně se sjíždí do hladka. Časem se vyjezdí ledové koleje až k asfaltu. Ke konci zimy horní sníh odtává a v potocí odtéká, zatímco vespod je zdrádně kluzký led. V pozdním jaru jsou cesty už suché, kromě některých zatáček ve stínu. Každá z etap má své kouzlo a piluje řidičské schopnosti.

Domorodci jezdí na zimních pneumatikách s hřeby, které vytáhnou po prvním nasněžení ke konci října a suchý asfalt hoblují se sněhovou přestávkou do konce dubna. Proto je hlavní stopa cest rozdrásaná a dělá na normálních gumách takový kravál. Mimojiné je to důvod, proč je máme v Česku zakázané používat. Celou zimu se dá jezdit na normálních zimácích, ale je potřeba používat hlavu a nejezdit když je příliš hladko a led. Důvod je takový, že vypadáte jako pitomec, když se na křižovatce do kopečku nerozjedete na zelenou a ještě při tom nabouráte auto za sebou a to nezmiňuji pokusy nečekaně zastavit. Všem ostatním to totiž jde i když s lehkým prokluzováním.

Cena benzínu je znatelně vyšší než u nás, pakliže v Česku tankujete N95 za 30 Kč litr (1,25 €), ve Finsku je cena 1,46€ (37 Kč). Nafta už poslední roky stojí stejně nebo i více. Slušně (ale ne nutně všude) je rozšířený i citelně levnější E85, na který starší benzíňáky jedou také. Hustota čerpacích stanic je dobrá a každých +/- 100 km se dá natankovat na nějaké ze samoobslužných pump. V odlehlých částech země je třeba doplňování PHM trochu více plánovat ať nedojde nevhod. Ve stručnosti k popisu dynamických cen je nejlevnější Shell za městem v první polovině týdne. LPG ve Finsku není. CNG vyjímečně jo. Navíc mají bioplyn. Nabíječky pro elektro jsou časté u motorestů a ve slušné míře ve městech, kromě toho má většina vyhrazených parkovacíh míst 230 V zásuvku pro přídavné vytápění, ze které by se dalo nabít také. 

Volba trasy: když je tma a škaredě, tak asi není co řešit a jet rovnou k cíli. Když je ale hezky a tma až pozdě či jestli vůbec doporučuji to vzít jinudy než po přímých silnicích. Jsou totiž malebnější a klidné bez provozu. Hlavní trasy mají tendence vytvářet vláčky aut za kamionem a předjížděcí pruhy se objevují sporadicky. Migračními dny je pátek odpoledne a neděle odpoledne, kdy je lepší dálkově nejezdit. Proti Česku to samozřejmě není nic, ale proč se zbytečně stresovat na cestě a neužívat si řízení osamotě.

Hlavní a větší trasy jsou v dobrém stavu a nikoho nic nepřekvapí, když z nich ale sjedete už to začíná být horší s kvalitou vozovky. No a pak je tu ohromné množství nezpevněných cest. Hliněné cesty jsou plné děr a výmolů, překvapivě se po nich dá jezdit docela rychle, zejména když nic nevíte o mechanických částech náprav. Taky se na nich příšerně práší. Doporučuji neblbnout s rallye stylem ježdění, protože na štěrkovém podkladu to smykuje jako na ledu.

To je můj úvod do řidičské průpravy. Více méně šlo jen o to nejnutnější, v dalších dílech to bude trochu více pro petrol heady.