Doprava v egyptské Hurghádě očima šotouše

Tento článek vzniká jako shrnutí dovolené s cestovní kanceláří v egyptské Hurghádě očima šotouše. Hlubší průzkum na místě není tak úplně jednoduchý, neboť bezpečností situace je sice poměrně klidná, každopádně platí, že nic se nesmí fotit a tak zejména strategické cíle, jakým je třeba železnice si málokdo dovolí fotografovat.

Tento článek byl sepsán pro a publikován na serveru MHDživě.cz

Nejprve je dobré si uvést fakt, že přes svou rozlehlost je Egypt poměrně hustě obydlen, neboť 95% území jsou pouště a tak asi 90 milionů obyvatel bydlí na 5% území většinou v blízkosti řeky Nilu nebo na pobřeží dvou moří.

A s čím se lze setkat? První všudypřítomný dopravní prostředek je minibus reprezentovaný zejména Toyotou Hiace. Tento louage, neboli nájemný vůz je nejběžnějším způsobem přepravy na severu Afriky. 

Princip je jednoduchý, na frekventovaných místech postávají tyto vozy a podle příchozích zákazníků určují trasu a čekají na naplnění kapacity vozidla. Využívá se zejména pro cestování mezi vzdálenějšími místy - meziměstsky.

Minibus si lze si zastavit i na cestě zamáváním na řidiče, hned dodávám, že nic jako informační systém neexistuje a tak se vše řeší ústně. Cena je v těchto oblastech vždy smluvní. Pokud člověk pospíchá, může si zakoupit volné sedadlo a tím odjezd uspíšit. Vevnitř je místo pro 14 cestujících a řidiče, přičemž zavazadla se umisťují na střechu.

Klasické linkové autobusy se zastávkami, jak to známe v Evropě, jsem nezaznamenal. Pro dopravu na velké vzdálenosti slouží zájezdové autobusy provozované v režimu podobném naší Student Agency - místenkový autobus se stanovenou trasou a v rámci možností také jízdním řádem, neboť ten se odvíjí od provozu na silnicích. 

Pokud jde o značku, jsou velmi populární zájezdové autobusy Mercedes-Benz, které navíc nejsou ani příliš staré. Nezbytná je klimatizace, která je mnohdy nastavena proklatě nízko.

Taxi

Díky levné pracovní síle potkáte vozy taxi opravdu všude. Často na vás už z dálky troubí a nabízejí odvoz zejména v turistických oblastech. 

Bohužel s tváří evropana se dost těžko smlouvá a cena 150 Kč za 4 km úsek se mi zdála na tamější poměry trochu příliš turistická zejména při zkušenosti odjinud. Vozidla a řidiči patří k jedné lokální společnosti a tak se podle regionu liší barvy a vozy. V oblasti Hurghády je to modro-oranžová kombinace na různých levných Hyundaích a například v Luxoru jsou to bílá vozidla s modrými blatníky.

Individuální doprava

Pro běžného egypťana je vlastnictví automobilu luxus, který si nemůže dovolit a to přes to, že cena benzínu je v přepočtu asi 6 Kč za litr. Ačkoliv se nám to zdá téměř zadarmo, samotní egypťané jsou nešťastní, jelikož po nástupu nového presidenta došlo k dvojnásobnému zdražení, cena byla totiž dlouhodobě na 3 Kč za litr, což při měsíčním platu asi 2500 Kč hraje podstatnou roli.

Ale zpět k automobilům, na cestách potkáte širokou paletu aut, od nejnovějších modelů včetně docela slušného podílu Škody Octávie, přes vcelku nezajímavé auta s karoserií sedan po staré Peugeoty 504, které bych přirovnal co do počtu k naší Felicii, neboť jsou opravdu na každém rohu. 

Díky obrovské dani na nová vozidla místní v minulosti dováželi ojetiny z Evropy - zejména zmíněné Peugeoty, které mají dokonce egyptskou registrační značku namontovanou na původní německou či nizozemskou. 

Barevné odlišení SPZ je podle kategorie vozidla - modrá osobní, červená nákladní. V Egyptě v podstatě neprší a nemají zimu, tudíž auta nerezaví a i hodně staré kusy, pokud nejsou potlučené nebo napadené kutilem, vypadají poměrně zachovale.

Protože je auto drahé, jezdí místní i na čínských a indických motorkách v objemových třídách 125 - 350 ccm. Překvapilo mne, že motorek bylo vidět poměrně málo. Silnější kubatury pak byly vyloženě raritami. A protože jsme v Africe, tak jsem neviděl ani jednoho motorkáře v helmě.

Silniční infrastruktura

Samotnou kapitolou jsou silnice a doprava na nich. Při prvním kontaktu s nimi si musíte přidat jako v blázinci, naštěstí jsem se již s provozem v Africe setkal a tak jsem byl poměrně klidný a ten chaos si užíval. 

Tak například přednost má ten větší a ten, kdo byl na křižovatce první. Blinkry se nepoužívají, pokud chcete odbočit tak se tam jednoduše vecpete. Pokud se před vás někdo cpe, použijete klakson nebo světla k upozornění, že tam jste a jedete. Vůbec klakson je velmi používaný signalizační prostředek.

Značení jízdních pruhů je dekorace na fádním šedém asfaltu, z dvouproudé cesty se klidně může stát čtyřproudá, to není pro místní problém. Taktéž se kromě nočních cest pouští zásadně nepoužívají světla, což mi při setmění přijde dost nebezpečné. Obyvatele Egypta zastihnul boom LED diod, takže docela dost vozidel alespoň svítí a bliká všemi možnými barvami do všech stran. A jak jsem si myslel, že v blinkrech nemají ani žárovky, tak mají, blinkry se používají při nočních cestách pouští, kdy řidiči blikají do zatáček. 

V tomto chaosu jsem však neviděl žádné bouračky a i auta jsou tak rozumně potlučená - není to Německo, ale tamější obyvatelé v tom prostě už umí jezdit.

Pokud jde o cesty, tak se každých zhruba 10 - 15 km projíždí vojenskou kontrolou, kdy se kontrolují doklady zejména domorodých cestujících v minibusech a autobusech. Organizovaní turisté těmito body projíždějí bez zastavení. Součástí hlídkových stanovišť a vůbec jako zpomalovací řešení je po ujetí 5 - 10 km na vozovce dvojice zpomalovacích vyvýšení, což funguje dokonale a velmi otravně.

Železnice

S vlaky jsem bohužel nepřišel do bližšího kontaktu a tak si o železnici musíte přečíst někde jinde. Za svůj pobyt jsem projížděl okolo trati podél silnice ze Safagy do Queny, kterou ale místní asi před 3 roky rozkradli a odvezli do sběru, památkou jsou pražce a už v době provozu zcela zbytečný silniční nadjezd. Za povšimnutí v okolí cesty podél Nilu byla směrem do správní oblasti Luxoru lokální úzkorozchodná průmyslová trať po které se sváží cukrová třtina, což mi bylo mnohem sympatičtější než traktory s vlekem vrchovatě naložené zemědělskými produkty.

Turistický vláček

Co mě rovněž zaujalo byl silniční vláček v Údolí králů a u chrámu bohyně Hašeptut. Má za úkol dopravit lidi od parkoviště a vstupní brány k samotným památkám do poměrně příkrého stoupání. 

Protože si egypťané hlavu příliš nelámou, použili k tomu účelu nejrůznější skladové elektrické posunovací vozíky za které připojili vagóny pro turisty. A protože se fantazii meze nekladou, sundali vidle z vysokozdvižného vozíku a tahají ním turisty také. Jde spíše o zajímavost, obrázky najdete v galerii.

Závěrem doufám, že jste si rozšířili svůj dopravácký obzor, což je také účelem tohoto článku. 

Záměrně jsem nekomentoval dopravu v Káhiře, která má sice prvky MHD, ale kde jsem nebyl a kde bych se asi touto dobou také dost nerad pohyboval na vlastní pěst, nicméně pokud jste tam byli a máte fotky či zkušenosti, napište. Nemusíte ani psát, tramvaje již v Káhiře skončily (nebo že by ne?).

A kam dále?

• Sjednejte si cestovní pojištění, než pojedete do zahraničí.
• Moje zkušenost s dopravou v Tunisku
• Moje zkušenost s dopravou v Italském Římě