Pobyt v hotelu Bel Air Azur v egyptské Hurghádě

Má druhá návštěva Afriky proběhla tentokrát v Egyptě do turistické oblasti Hurgháda, kam jsem s přítelkyní zavítal s cestovní kanceláří Fisher v polovině února 2015. Vybírali jsme last minute zájezd, pokud čekáte na pokles ceny na opravdu poslední chvíli, musíte dovolenou kupovat den před odletem, kdy cena spadla ještě o 1000 Kč.

Kritérium výběru bylo vcelku jednoduché. Už loni jsem prohlásil, že do podobných končin nejedu v létě, kdy je tam k nevydržení a tak padlo rozhodnutí na únor, kdy jsme měli oba dva volno. 

Nejprve tedy začnu klimatem, po celý den bylo obvykle krásně teplo od cca 25°C do 28°C, kdy pocitovou teplotu srážel dolů vítr, ale slunce opalovalo a dalo se koupat v moři i povalovat u bazénu. Pokud bylo zataženo nebo ještě více foukalo, bylo kolem 22°C, poté nicnedělání v plavkách na lehátku přestalo být pohodlné.

Moře bylo podle mého teplé pořád a i kdyby, oba dva hotelové bazény byly vyhřívané. Jelikož ale není léto, slunce zapadá docela brzo a teplota pak dále padá - odolný Čech to ale klidně zvládne v kraťasech!

Hotel BelAir leží vedle Arabie, která leží vedle Arabelly a všechno patří pod jeden koncern Azur. BelAir a Arabie se spolu baví a sdílí bazén, pláž a stravování. Arabella je bokem. BelAir je méně strategicky umístěný než Arabia, proto je levnější a vyhrazen dospělým, což ale není problém. 

BelAir nemá tak honosný příjezd a na pláž se jde kolem bazénu Arabie, nic co by mi dělalo problém. Pokud jde o služby, tak byly výborné. Pokoj příjemný, včetně minibaru, což je honosně nazvaná lednička s láhví vody, jednou lahvičkou Pepsi a Sprite. Dále TV s německými programy (kéž bych si vzal HDMI kabel k propojení tabletu), balkón i dostatek evropských dvoužilových zásuvek. Slušný standard, na který jsme zvyklí.

K vyžití je k dispozici bazén + bazén Arabie a hlavně moře. Jednak molo, které vede dále od zátoky, kde se do vody jde po žebříku, kde je voda divočejší, kde jsou korály a kde se mi to vůbec nelíbilo. A pak pozvolná písečná pláž bez korálů s 1,7+ metry vody a uprostřed s ostrovem, což mi mnohem více připomínalo scenérii pobřeží.

Díky období návštěvy mimo sezónu jsme si mohli kdykoliv vybrat, kde budeme, protože bylo všude až nepřirozeně prázdno. Nedokážu si představit, jak se celý komplex naplní lidmi, kteří se budou vrhat do moře, povalovat se u bazénu a dělat si rezervace na lehátka ručníky. Ubytovací kapacita se mi osobně zdala větší než počet nabízených lehátek, navíc na dobrých místech. Jestli tam byl někdo ze čtenářů v sezóně, nechť mi prosím napíše do komentáře zkušenosti.

Protože nicnedělání je krásné, ale omrzí, rozhodli jsme se rozbít bank a zakoupit i fakultativní výlety. Protože vybrat ten správný z papíru se mi zdá jako alchymie, nabízím i můj pohled na absolvované vyjížďky. V mém lehce ironickém pohledu ale nehledejte vždy jen to nejhorší.

Luxor

stalo se tradicí, že volíme povětšinou nejdražší výlet za poznáním historie či země, ve které se nacházíme. Protože Káhira je od Hurghády dál a vlastně v ní nic není, kromě 3 pyramid a Sfingy, zvolili jsme oblast Luxoru a Údolí králů.

Po 4 hodinovém kodrcání nejprve přes dálnici a pak místní komunikaci podél Nilu jsme dorazili do Karnackého chrámu, který je sice rozbitý, přesto zachovalý a kde se mi to líbilo. Poté následovala komerční prohlídka v prodejní galerii papyrusu, kterou bych s klidem vynechal, oběd a převoz přes Nil, který jsem čekal mnohem špinavější. 

Dále se pokračovalo na Chrám bohyně Hatseptut, kam mě příště nikdo nedostane, protože “v něm” nic není. Ale byl tam zajímavý elektrický vláček o kterém píšu jinde.

No a hned vedle je slavné Údolí králů, kde se opět jede vláčkem. Na místě se vůbec nesmí fotit, co značně urychluje a uvolňuje prohlídku. Na místě je 62 hrobek, otevřené jsou jen některé. Při mé návštěvě bylo všude volno a velmi příjemné teplo, což jak se zdá z různých cestopisů je vzácný stav, neboť jsou zde běžné fronty a nesnesitelné horko. 

Na závěr výletu opět komerční prohlídka alabastrové dílny, kde jsou velmi pěkné a zbytečné výrobky z tohoto kamene včetně nacvičené ukázky jejich výroby. Jak odvést 200 kg kamennou kočku v kufru v letadle jsem se ale nedozvěděl. Na závěr velmi dlouhá cesta smrákajícím se a nočním Egyptem do hotelu. Ale výlet to byl hezký a určitě jej mohu doporučit.

VIP Giftun

Giftun je ostrov v Rudém moři a VIP je proto, že skupina je do 30 lidí a nezahrnuje 200 dalších ruských turistů. Jeho náplní je cesta lodí, šnorchlování a koupání na ostrově. 

Nás na něm postihlo největší ochlazení za dobu pobytu a tak jsme v kraťasech a tričku na lodi za silného větru docela mrzli. Nicméně bylo to hodně pocitové, hodně účastníků ani nechtělo jít šnorchlovat, protože jim byla zima, ale paradoxně bylo ve vodě tepleji.

Jelikož nejsem vodní tvor, nafasoval jsem šnorchl, ploutve, brýle a plavací vestu a za permanentního plivání slané vody jsem se vydal topit na moře a hledat Nema. Moje Míša si to užívala, já se děsil z těch potvor a korálů pode mnou. Celé se to ještě jednou opakovalo na jiném místě. Poté improvizovaný oběd a vylodění na ostrově, kde byl čas na koupání a slunění. 

Cesta zpět už probíhala v podobném duchu jen za silnějšího větru. Proto jsem se ani nevydával vyzkoušet nafukovací “banán” tažený člunem. Do přístavu jsme dorazili v pohodě a ještě stihli odpolední oddech před večeří. Pokud chcete šnorchlovat, tak je tento výlet určitě lepší než ty “korály” kolem hotelu.

Tří hodinové čtyřkolky v poušti

Zlatým hřebem byl pro mne výlet na čtyřkolce do pouště s návštěvou “pravé” beduínské vesnice. Nejprve nás ale svezli všechny do centra, odkud se vyráželo a kde jsem pochopil, jak monstrózní podnik to je, neboť zde stála hromada seřazena dlouhá kolona strojů. 

Po uvázání šátku “palestina”, který jsme měli a nemuseli nám ho tam prodávat a zaplacení půjčovného za pořádné brýle jsme vyrazili rozřazovací kolečko na rychlou a pomalou skupinu.

Míša automaticky zapadla do pomalé skupiny, já se vydal hrdě do té rychlejší a vyrazilo se. Terén byl v podobě udusaného písku s terénními nerovnostmi, pasážemi “vlnitého plechu" a úvodním průjezdem skládkou odpadků. Jelo se mi pěkně, jen díky rychlejší skupině pořád na plný plyn, což se mi úplně nelíbilo, neboť na quadu jsem jel vlastně poprvé. Vědom si svého posledního pádu z motorky se mi opuštění vozidla nechtělo opakovat. 

Ve chvíli, kdy jsem se jako “pan doktor” začal kochat okolím, jsem nedobrzdil zastavující kolonu a lehce oťukal ochranný rám německé turistky přede mnou. Opravdu jenom lehce, nicméně jsem poté začal opět dávat větší pozor na cestu. Po cca 20 km a asi 45 minutách jsme dorazili, delší chvíli po nás i pomalá skupina brzděná Míšou, která sama vypadala, že na tom zpátky ani jet nechce. 

Napili se čaje, vyslechli povídání o beduínech, zakouřili vodárnu, povozili se na velbloudech a jeli zpátky. 

Tady jsem se rozhodl, že nehodlám opět závodit s těmi magory a přidal se do “pomalé” skupiny, která na to ovšem tady dost tlačila. Alespoň jsem měl možnost se kochat okolím, dělat drobné blbiny a neriskovat při tom “převrácení na střechu”. Míša na to taky šlápla a dokonce už přestala tu čtyřkolku nenávidět. 

Poté jsme úspěšně dorazili zpět do garáže, odkud nás poté odvezli zpět před hotel. Celou cestu a ještě dlouho poté se z nás sypal nasbíraný písek.

Určitě tento výlet doporučuji, pokud jste motoristicky založení. Vzhledem k tomu, že všechny čtyřkolky vyrážejí z jednoho místa do stejného cíle, nemusíte výlet kupovat přes cestovku a nebál bych se nákupu v hotelovém stánku, který je pochopitelně levnější. I po doporučení delegátky bych se vyhnul jiným variantám než 3 hodinovému výletu, které nemají takový spád a jsou proloženy čekáním.

Tím bych zavřel shrnutí absolvovaných výletů. Protože mi to nedá a nedokážu jen tak sedět nebo se nechat jen provádět, vyrazil jsem do okolí hotelu, kde toho ovšem mnoho není. 

Samotná Hurghada je asi 15 let staré město, takže v něm nic není, ačkoliv podle zanedbání vypadá starší. Od hotelu se dá vyrazit asi 5 km do centra, kde jsou obchody, obchody no a obchody. V obchodech jsou samé nesmysly a hromady padělků. Ať už sádrové odlitky alabastrových sošek nebo čínské oblečení. My nakonec zakoupili vodní dýmku a čaje u Aliho v butiku vedle v Arábii neboť měl na nás moře času, udělal nám čaj a pokecal s námi, takže jeho oškubání nás o peníze nepůsobí tak dramaticky.

Pokud jde o cigarety a tabákům do dýmky, které se díky nižší ceně a neplacení DPH vozí z Egypta domů, si nejprve zkontrolujte celní limity. Dovést se dá jeden kartón a “flaška rumu”, proto jsem se vyvaroval nákupu falešných cigaret na ulici a koupil až originály na letišti. Ačkoliv jsem toho vezl lehoulince více než je dovoleno, kolem celníků v Mošnově jsem prošel s úsměvem. Tolik k utrácení peněz.

Celkově jste si tedy mohli přečíst, jak jsme se celých 8 dní měli a pokud do této oblasti vyrážíte, pak se i připravit na zážitky. P.S. po návratu domů jsem okamžitě chytil lehkou rýmu. On ten přechod z 26°C do -2°C není úplně bez následků. Další poznatky nebo otázky směřujte prosím do komentářů.

P.S. nezapomeňte si sjednat cestovní pojištění.