Finský říjen - zima je tady

Je načase zrekapitulovat další část mého pobytu tady na severu. Počasí si při našem návratu z Petrohradu nachystalo podívanou v podobě prvního sněhu, což všechny výměnné studenty uchvátilo, neboť sníh si v půlce října většinou neužívají, jestli vůbec kdy jindy... Než se dostanu k zimnímu tématu pořádně, tak jsme v týmu s Jardou nejprve museli akutně vyřešit problém s dokončením prezentace o mapových podkladech do jednoho z předmětů, jehož výsledkem je tato úžasná aplikace a předmět se tak uzavřel – o problém a důvod méně jít do školy na oběd.

Během týdne začalo sněžit více a více a trochu mi to zbořilo skeptickou představu o tom, že ten sněhový poprašek obratem zmizí. Jenže 8 cm čerstvého sněhu mělo odlišný názor, a tak bylo potřeba se s tím týdenním vtipem nějak vyrovnat. 

Jednou z cest bylo vybavit své kolo zimními pneumatikami s hřeby. Respektive poté, co jsem zjistil jejích cenu ve výši 30€, tak jsem přezul pouze přední gumu, nicméně i tak je to podstatný krok ke zlepšení stability kola na sněhu a ledu. Jak jsem za měsíc zjistil, nejde však o prostředek zázračný. Zdůvodněním nákupu byl však fakt, že kolo tady používám denně a jeho pánská konstrukce neumožňuje tak elegantní vysednutí v případě pádu jako mé loňské unisexové kolo. Navíc jsem to chtěl prostě zkusit…

Některé situace vyžadují speciální (a levná) řešení.

Na lekci finštiny, kam nás každé páteční ráno(!) jezdí početná skupina, jsme vyrazili dokonce autem, protože cyklistické řešení nebylo dostatečně bezpečné a při té příležitosti jsem zase zjistil, že automobilové pneumatiky bez hřebů způsobují rozdílná očekávání v reakcí vozidla v porovnání s domorodci. Zkrátka jsem se na uježděném ledosněhu rozjížděl do mírného kopce celou zelenou. Ale už odpoledne sníh povolil a na další měsíc zmizel. Bylo to jen takové varování… Mezitím jsem dopsal také článek o řízení auta ve Finsku…

Taktéž došlo k očekávané události v podobě prvního CZ&SK setkání, kdy se naplno ukázalo, kolik nás tady vlastně z těchto dvou zemí je. A o tématické sešlosti nebyla nouze ani tak, protože přišel Halloween. Mezitím tady stále řeším boj o saunu ve smyslu toho, že se v naší budově pořád kazí a člověk by tam skoro nastydl… Nikdo se neměl k žádné akci, tak jsem napsal zprávu na základě, které došlo k opravě, nicméně už je zase rozbitá. Pec v sauně je asi 30 let stará a řekl bych, že má nárok stávkovat, ale ať to dělá někomu jinému…

Jedno odpoledne jsem řešil další z projektů k odevzdání do kurzu o vývoji Android aplikací a během toho jsem si telefonoval s Iiris, která zjevně někam cestovala, dle mého odhadu ze školy na koleje ve Warszavě. Probírali jsme rutinní záležitosti, když mě zarazila výzva, ať se jdu podívat z okna. No naprosto nečekaně mě překvapila svou přítomností, ačkoliv měla být v Polsku!

Iiris totiž usoudila, že už ji otravuje, že se v Polsku mluví jenom polsky a pořádně anglicky se nedomluví, navíc měla nějaké další povinnosti doma a ve škole. Podařilo se jí vyhmátnout si lety za 20€ na lince Gdaňsk – Turku a prostě přiletěla.

Mezi bonton cestování z Polska do Finska patří také nákup Soplicy, oříškové vodky, která se pije s mlékem a výsledný nápoj chutná jako Nutela/Monte. Nevím, kdo to vymyslel, ale je to vcelku nevyhnutelná záležitost. Pointa je v tom, že v rámci svolané akce jsme tento nápoj testovali a Iiris s vegetariánským založením používala místo mléka sójové „mléko“, což samozřejmě všichni nejprve odsoudili, nicméně po ochutnání byla tato kombinace vyhodnocena jako lepší. Výsledná otázka teda zní, jaké mají vlastně složení výše jmenované produkty…

Dále tato spontánní akce pokračovala výletem do Vaasy, protože naši společní kamarádi ještě nebyli dostatečně překvapeni, že přijela. Po zkontrolování cen autobusů, jsem vcelku snadno rozhodl, že pojedeme autem, což mi dále umožnilo podívat se do místa, které jsem ve Vaase vynechal. Šlo o odpolední výlet na rozhlednu Näköalatorni Saltkaret, ze které lze pozorovat, jak místní Kvarken pomalu mizí pod zvedající se hladinou zálivu.

V dalších dnech jsme se ještě zastavili v Tampere u Iirisiných rodičů a už jsem se hnal zpátky do Jyväskyly, neboť mě čekal nástup na praxi v místní firmě, jakožto součást studia. Udělali jsme si zkrátka takový malý výlet přes 3 města, což není nic zvláštního, kdyby na konci tachometr netvrdil, že jsme najeli 800 km, vzdálenosti jsou tady zkrátka obrovské…

Ani se mi nestihl usadit prach na zážitcích z výletu a už naše studentská lokalita měnila na víkend v párty prostory. Nejprve to byla oslava narozenin jednoho francouzského studenta, který se proslavil tím, že se v Petrohradu opil, ztratil a probral na záchytce. Dopředu prohlašoval, že to bude decentní, nicméně pozval asi 300 lidí v hromadném chatu(!) a po našem zjištění, že celá budova M je plná lidí a v bytě oslavence se nedá nadechnout natož pohnout, vymyslel můj spolubydlící, že bude lepší se v omezené skupince přesunout do naší kuchyně a bavit se normálně, což jsme také udělali.

Další den, po proměně místnosti zpět na kuchyň, mě čekal s Jardou zajímavý úkol, kterým byla příprava bramboráků na slovanskou párty. Polská skupina vymyslela, že je nás tu dostatečný počet na to, udělat něco zajímavého, a tak bylo stanoveno datum a místo, kde bude ochutnávka národních pokrmů a nápojů zajištěná reprezentativními účastníky.

Holky se vrhly na výrobu masových knedlíků, a protože já nic jiného neumím, tak jsem si vymyslel bramboráky. V zásobách z domova jsem ještě „objevil“ poslední slivovici a obětoval předposlední Kofolu. Poláci připravili spoustu pierogů, a hlavně nakoupili vodku, což je vždycky špatný nápad…

Ještě k bramborákům: ve dvojici se ani těch 5 kg brambor nezpracovává tak špatně, nicméně jsme se pak trochu bavili o tom, že je považuji za vlastní skoro všichni z prostředku Evropy, což je historicky pochopitelné. Akorát Němci je jí na sladko s jablečným pyré, což nám tedy moc nesedí… Nakonec všechny zmizely z demonstračního stolu velmi rychle, což lze považovat za úspěch.

Ve výsledku skončila tedy akce stylem, že tam bylo i spousta ostatních národů, které přimigrovaly, když slyšeli o jídle. Jako zajímavá výzva se ukázalo sestavení play listu s vhodnými českými písničkami. Hluk nicméně eskaloval a za chvilku už stejně nebylo nic slyšet, což vyústilo ve 22:01 v příchod bezpečnostní služby.

Ochranka se dala odbýt tím, že akce byla domluvená a všichni informováni a odešla. Organizátoři totiž předem upozornili všechny okolní nestudentské nájemce, že se akce bude konat a že pokud nesouhlasí, tak to udělají jinde i přesto nedostali žádnou zamítavou odpověď. Později však stejně dostali písemné napomenutí od správce, jelikož si někdo stěžoval na nepovolenou akci. Tak to je přesně Hygge po Finsku (či lagom nebo co to vlastně je). Nikdo nikomu nic neřekne, protože interakce s lidmi je nežádoucí, ale za zády už volají policii. Prostě ani o milimetr z pravidel, žádná výjimka, žádný relax, Finsko…

Byl to zajímavý víkend a vzduch v kuchyni je mastný ještě teď… V úterý mě pak čekalo uzavření dalšího předmětu prezentací projektu o vývoji v Androidu. Známku jsem dostal zapsanou do systému, a tak jsem v tomto příspěvku uzavřel dva předměty…

Počasí se mezitím zajímavě střídalo, následuje historický přehled: Ve 43. týdnu začalo dost sněžit až k 8 cm, poté sníh postupně tál, teplota byla lehce nad nulou. (Objevil se nový problém se štěrkem na cyklistických stezkách, který začal v hrubé vrstvě na suché cestě klouzat.) Týden 45 víceméně propršel a ve 46. už opět nasněžilo, aby to hned roztálo. Ve 48. týdnu spadl první sníh v ČR, a tak máte doma podobnou situaci jako já teď. Neurčitá teplota a neurčitý sníh. Ideální kombinace na pády z kola, protože nikdy nevíte, kdy ten mokrý podklad po ránu zmrzne… Ale přeci nebudu jezdit autobusem!

Když to tak po sobě čtu, tak mi to přijde opět strašlivě alkoholické, nicméně nebojte se. Nepropadám tomuto hobby, to jen tak působí, když vynechám rutinní záležitosti a popíšu jenom něčím zajímavé momenty posledního měsíce... Zatím se mějte hezky, další pokračování v rozcestníku…