Zobrazují se příspěvky se štítkempetrolhead. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempetrolhead. Zobrazit všechny příspěvky

2018-01-25

Zkušenost s hřeby na pneu pro jízdní kolo

Je to už nějaký čas, kdy jsem usoudil, že mi chybí zkušenost pneumatikami s hřeby a jejich vlastnostmi na sněhu. Z možností, na co je obout, jsem měl auto a jízdní kolo. Vzhledem k tomu, že na kole najezdím ve Finsku v průměrném pravidelném režimu více než autem, padla volba na přezutí mého kola.


Ne, začneme ještě více pragmaticky, pneu na auto s hřeby stojí 300 € za sadu, a i když by to bylo velmi užitečné, tak jsem si tuto legraci dopřát nechtěl (něco více o řízení auta). Jedna pneumatika s hřeby pro kolo začíná na částce 30 €, což je poněkud hodně, když celé vaše kolo stojí 80 €. Připomínám, že normální lepší pneumatika se dá koupit za 15 €.


Avšak protože místo mého bydliště je na kopci a překonání 4,7 km na praxi v centru je pro mě denní nutností, rozhodl jsem se tentokrát vyzkoušet na vlastní kůži pocity a napsat o tom článek, protože z diskusí na Facebooku nejen s domorodci, ale i expaty jsem měl rozporuplný dojem.


Narazíte totiž na názor, že kola s hřeby se jednoznačně vyplatí, jenže dát 60 € (1 500 Kč) za přezutí kola je hodně, a to je cena, když si to uděláte sami. Takže jsem na to šel "chytře" a přezul jsem jenom jednu pneumatiku, abych poznal rozdíl.

Klíčová otázka je, kterou osu – přední nebo zadní? Intuitivní většinová odpověď by byla kolo zadní, protože ta je přece poháněná, ale jde o odpověď špatnou. Pokud totiž máte klasické pánské kolo, kde jste nakloněni nad kolo přední, tak v případě smyku "zadku" máte prostor reagovat třeba položením nohou na zem, ale když ujede kolo přední, tak čas chybí na cokoliv. Navíc pád dopředu je podstatně horší z hlediska najít nějakou únikovou polohu a neletět přímo "na hubu". OKej s příchodem prvního sněhu v půlce října mám tedy přezuto a můžu sbírat statistická data. 


Hřeby téměř nepomáhají v čerstvém lehkém sněhu – když napadne 10 cm, tak kolo jede zhruba stejně jako bez něj, jen s větším odporem. Okrajově jsou hřeby užitečné i v případě, kdy se jede po rovnoměrně ujeté vrstvě sněhu a to proto, že se v takovém případě kolo nemá důvod smýkat, ledaže to výrazně klopíte, ale kdo by to dělal...


Kdy hřeby pomáhají je situace, když to klouže i chodcům. Tzn. uježděný sníh přes den povolí na slunci a po západu zmrzne. Případně je kluzko všeobecně – při mrznoucím dešti atp. Jak jsem si ale vyzkoušel, když to přepálíte na takovém povrchu, tak vás ani hřeby nezachrání a stejně to položíte. Co může být výhoda je skutečnost, že přetáčivý(?) smyk zadního kola vás o milisekundu dříve upozorní na problém a až pak jde k zemi i kolo přední. Tak jako tak, šel jsem shánět nové pedály a mám módní díru v jeansech.


Nastal ale moment, kdy jsem byl neskutečně rád za hřeby. Situace byla následující: na dlouhodobý uježděný sníh udeřily v pondělí mrazy kolem -20 °C, v úterý začalo sněžit, teplota vystoupala na -10 °C a připadlo 10 cm, no a ve středu byly 4 °C nad nulou a kompletně všechno začalo roztávat dramatickým tempem. V podstatě byla blbost jen na kole, ale já jsem osoba odolná + šetřivá za autobus, a tak jsem vyjel.


Něco tak šíleného si budu pamatovat dlouho. Přesně jsem cítil, jak celé jízdní kolo plave mezi vrstvou rozbředlého sněhu a zbytky dosud zmrzlého podkladu. Bylo tak přesně poznat, jak má zadní kolo neustále tendenci někam ujíždět, a to každých cca 10 metrů, zatímco předek jel až nebývale sebejistě. Těsně před místem určení jsem pak o trochu aktivněji zatočil a zadní kolo dostalo smyk, opět díky hřebům na předku jsem to rozpoznal včas a stihl zahájit seskok – drama skončilo bez zranění i škod.

Důvodem je fakt, že uježděný sníh roztává rozdílně a vytváří tak ohlazené ostrůvky mezi kalužemi, což extrémně klouže. Předchozí zmíněná situace je pak nebezpečná v tom, že roztopeným sněhem se projet dá, ale jakmile opět zmrzne, jde o nebezpečný povrch se spoustou vyjetých stop, který jeho uživatele s radostí katapultuje kamkoliv v náhodném směru zmrazků. 


Na tomto místě se hodí faktografická poznámka. Pánské kolo je svým rámem o poznání méně vhodné pro zimní jezdění než kolo unisexové, které má středovou trubku dole, protože se z něj při podobných pádech výrazně lépe vysedá, kromě toho se na nich obvykle jezdí mnohem více vzpřímeně a váha je více na zadním kole. V podstatě paralela motorkářského choperu versus silničního nakedu.

Souhrnně nepřekvapivá informace: hřeby nepomáhají ve sněhu, to se ví. Jsou dobré na ledě. Jenže, už jste někdy jeli po hokejovém hřišti? Ne? Přesně! V momentě, kdy to začíná klouzat chodcům je kolo ještě slušně použitelné, ale ve chvíli, kdy je třeba velmi obezřetná chůze je i jízda na kole značně riskantní. To snad dává smysl...


Verdikt: v Česku jsou takové pneumatiky zbytečné – sníh se u nás poslední zimy nedrží dlouho, hned jej rozsolí a jeho odhrnutím do míst, kudy se pohybují cyklisté, dojde k situaci, že pro jízdu nezbývá prostor a jen magor jezdí za kluzka po cestě s auty. Tím myslím situaci denního dojíždění, na blbnutí v horách je to zase příliš drahá sranda.

Co ve Finsku? Těžko říct, moje hodnocení je spíše v neprospěch této investice, pakliže je neplánujete používat několik zim. Více se vyplatí zakoupit trošku lepší pneumatiky klasické, které mají hluboký dezén (viz níže). Čím dražší kolo máte, čím častěji jej používáte a čím rychleji jezdíte, tím spíše oceníte zimní kola. Jízdní styl totiž udělá mnohem větší rozdíl. Po nějakém množství zkušeností a pádů už pak rozpoznáte, že pro jednou je možné nechat kolo doma než to zbytečně riskovat.


Ještě jsem nakousl pneumatiky klasické. U dovezeného bratrova exkola Superior jsme už několik let uvažovali o přezutí, protože se z horských pneu staly v podstatě MTB slicky. Po obvodu špunty, nicméně běhoun hladký na plátno. Jezdil jsem na tom za sněhu a největší problém byl asi v udržení trakce + taková guma strašlivě prská vodu. 


Když jsem píchnul, tak jsem rovnou toto pneu vyměnil na Continental Traffic s univerzálním vzorkem a vlastnosti i na sněhu se podstatě zlepšily. Proto bych podobný přístup doporučil i někomu dalšímu. Hlavně z důvodu, že se pak není třeba o nic starat v průběhu roku, kdy hřeby na asfaltu zbytečně rachotí.



Přehled použitých pneumatik: 
  • přední s hroty: Biltema 27956 26x1,90 "dubbdäck" (křivé téměř jako Rubena) za 30 €
  • zadní klasická: Continental Traffic 26x1,90 za 15 €
Pokud jde o výrobky s hřeby, tak abych to vzal tuto zimu pořádně, koupil jsem si ještě protiskluzové návleky na boty za 10 € a používám je na běžeckých tretrách při běhání venku. Význam hrotů je daleko větší, než u kolegů osazených na pneumatice kola, tento vynález se vyplatí mít.


Abych to vzal ještě kompletně. Téměř všechna osobní auta ve Finsku používají v zimě kola s hřeby, ale běžně není problém jezdit jen s normálními zimními pneumatikami. Problém nastane v momentě, kdy to klouže fakt hodně a tím, že se vaše auto chová jinak než všechna ostatní, pak je třeba být dvakrát obezřetný, a hlavně nikde nezastavovat, protože takové dávání přednosti do kopce je na do tvrda (a hladka) uježděném sněhu docela "peklíčko", zejména když se někdo "nasáčkuje" příliš těsně za vás.

Tolik k mému hřebovému speciálu na základě mých zkušeností.

2017-11-15

O řízení auta ve Finsku

Nadpisem jsem začal jako by to byla pohádka, ale není... Finsko je Evropa, navíc ta vyspělá. Žádné zásadní překvapení se tu nekoná, jako je tomu například v Africe, kde to fakt stojí za to... Tímto článkem bych spíše sumarizoval některé místní souvislosti, které by možná mohly potencionálnímu cestovateli / řidiči uniknout.


Finsko je obrovská země a všude je to daleko středoevropskými měřítky. Tři hodiny cestování mezi městy se mezi domorodci považuje za „kousek“ a tomu odpovídají i najezděné vzdálenosti. Finové jsou neskutečně ohleduplní lomeno neradi interagují, tomu odpovídá i pořádek na cestách s asertivním a defensivním stylem jízdy. Pokud nevíte, co to je, tak dávají přednosti všemu, neradi se někam cpou a obecně spěchají pomalu.



Na tuto vlastnost se rychle adaptovali chodci a cyklisté, kteří tak nějak automaticky počítají s tím, že jim na přechodu všechno zastaví (a občas i mimo). Protože taky neradi interagují, tak zásadně nenavazují s řidičem oční kontakt a prostě skáčou do cesty. Toto je druhá nejnebezpečnější věc pro řidiče (první jsou zvířata), alespoň já ji tak cítím, neboť při každém odbočování vpravo trnu, aby mi pod kola nevjel kamikaze cyklista.



Cyklistů jinak není třeba se obávat, v 95 % případů mají své oddělené trasy. Velmi často vedou po chodnících, ale protože Finsko je velká země s širokými chodníky, lidé jsou ohleduplní a cyklista není druh, který musí plechovkáři zabít, tak to funguje dobře.

Na druhou stranu nechápu, že v zemi, kde není nic jiného než místo (já vím, že jste to ještě neslyšeli), je tak neuvěřitelně obtížné zdarma zaparkovat ve městech. Neobejdete se bez parkovacího kotouče, alespoň časově omezená stání 2–4 hodiny se najít dají. Parkopedia bude váš kamarád. Finsko je podzaměstnaná země, kde si i jídlo na talíř v restauraci musíte dát sami, nicméně pikolíků na kontrolu těch kotoučů mají hromady a můžete si být více jistí, než nejistí, že to přijde někdo zkontrolovat. Sám jsem málem dostal pokutu, když jsem přišel 5 minut pozdě (pokuta je 60 €).


Finové mají snad ve všech autech nezávislé vytápění, které se napájí z 220 V časově spínaných zásuvek v bedýnkách u stání. Místo s touto krabičkou se považuje automaticky za vyhrazené pro jeho nájemce.


Zajímavostí je také značka zákaz stání rozdílná pro liché a sudé kalendářní dny – většinou se nachází v obytných blocích. Na její význam jsem se ale musel zeptat, tedy jako dodatková tabulka "platí v sudé dny".

Na severu se hodně dodržují předpisy, zejména rychlost. Šach-mat je městská dálnice, kde se je maximum 80 km/h. V Česku neoficiálně platí, že když už chcete jet 80, tak buďte vpravo a neblokujte levý pruh pro spěchající lidi se 120 na tachometru (Ostrava #rudná #místecká). Fin klidně pojede 80 vedle vás zrcátka na zrcátka až do doby, než bude muset odbočit.


Dodržování rychlosti má své důvody: na některých tazích (Tampere – Vaasa) a obecně v obcích, jsou na každé druhé křižovatce automatické rychlostí radary (stejné, jako mě vyfotily v Estonsku) a nikdy nevíte, který funguje. Je dobré jezdit podle navigace Waze nebo jakéhokoliv jiného podpůrného systému, který má aktuální pozice těch zatracených bedýnek. P.S. radary jsou označené značkami, že se měří, ale od značky k radaru může být i více než 5 km… Poznámka: Výše pokuty je progresivní a odvíjí se podle platu.


Jsou ale trasy, kde je radarů málo, třeba Jyväskylä – Vaasa, ty vedou převážně lesy, ale i tak jezdí místní slušně, kvůli možnosti střetu se zvěří. O losech a sobech na vozovce toho bylo napsáno hodně a místní z nich mají oprávněné obavy. Rozdíl proti našim srnám je v tom, že ta pod auta skočí nečekaně, zatímco sob je tak blbý, že na cestě stojí i když se na něj řítíte. Já jsem je zatím nepotkal, takže doplním až později svůj zážitek.

Když už jsem u cest, kromě dálnice Helsinki – Lahti, je většina cest s jedním jízdním pruhem v daném směru, ale stejně nemáte důvod předjíždět, protože všichni jedou podle rychlostního limitu. Pokud je cesta do kopce, tak se otevře stoupací pruh pro kamiony a vy máte možnost se zbavit nepohodlných aut před sebou. V průběhu stoupacích pruhů nejsou kamery (až za) a tak i domorodci kolikrát přidají…


Záležitost hodně ovlivňující provoz je počasí. V létě není moc co řešit, protože je pořád vidět a nejhůř prší. Já jsem tu však celý rok, což obnáší také tmavé období, což už taková legrace není. Na autech majitelů bydlících mimo město naleznete téměř vždy do montovaná přídavná dálková světla (kolikrát jsou předsunuty nárazníkům), ale používání kazí fakt, že je musíte zhasínat protijedoucím autům. Na druhou stranu, na neosvětlené cestě v noci a za deště toho moc s 2x 55 W žárovkových H4 neuvidíte a přitom víte, že tam někde ve tmě jsou losi či sobi… A kdyby ne zvířata, tak pořád pátráte po těch blbých radarech…


Z drobností ještě tasím poznatek, že Finové používají nějaký hrubozrnný asfalt nebo jeho úpravu, který docela hlasitě šumí, a ještě více na zimních pneumatikách, ale tady je tolik ticha, že to nikomu nevadí. Oprava: on je to normální asfalt, ale je vydrápaný v hlavní stopě od pneumatik s hroty.

Cena benzínu je znatelně vyšší než u nás, pakliže doma tankujete za 30 Kč (1,25 €) litru N95, tady se dá zaplatit i 1,46€ (37 Kč), což se projeví, když jezdíte hodně a to děláte, protože je všechno daleko. Se spotřebou kolem 6,5 litru počítám, že 100 km je za 10 €. Hustota čerpacích stanic je ovšem dobrá a každých 50 km se dá natankovat na nějaké ze samoobslužných pump… Dokonce jsem viděl v Juustoportti i originální Tesla supercharger, ale i tak raději nechte svůj elektromobil zatím doma.

Hlavní trasy nikoho nepřekvapí, když z nich ale sjedete objevíte ohromné množství nezpevněných cest. Hliněné cesty jsou plné děr a výmolů, překvapivě se po nich dá jezdit docela rychle, zejména když nic nevíte o mechanických částech náprav. Nicméně v zimě je jejich stav lepší, když jsou tedy prohrnuté (respektive dokud nezastavíte). Na jaře když roztají tak se mění na slizké klouzačky, přičemž se s trochou ruční brzdy může stát i Opel Agila speciálem alá BMW pro Drift Days. V létě zase práší a to hodně.



A teď něco k mému příběhu: Do Finska na druhý studijní pobyt jsem se autem vydal poté, co jsem po tom prvním prohlásil, že na rok bych si auto vzal (na půlrok to podle mě nemá cenu - cesta je drahá a zážitků je i tak dost). Docela mě k tomu inspiroval i Martin, který tu byl přede mnou (protože naše fakulta neumí nikam jinam jezdit). 

Volba automobilu je na vás. Zvládné to jakékoliv (provozuschopné) auto. Kvůli startům v zimě se doporučuje benzíňák na kvalitních zimních kolech (více v části zimní provoz). Já jsem sem dojel i s tou mojí legrační zelenou nákupní taškou, viděl jsem slovenskou Felicii a pod okny na kolejích stojí 207 z italské Boloně… 

Zásadně se totiž bije rozpor mezi vozidlem, které je vhodné na 1800 km cestu do Finska s potřebami na provoz automobilu tady "kolem komína". Má nejčastější pravidelná trasa měla 10 km ze studeného až zmrzlého startu do centra a zpátky se zastávkou v obchodě (typicky někoho dovést či vyzvednout z dálkového autobusu). Malý benzíňák byla tedy technická výhoda, neboť se za těch 30 minut alespoň zahřál a chtělo to jen 2 nastartování. Mezi městy to taky jezdí slušně, jen 2 hodiny po rovné cestě v 80 km/h by zasloužily tempomat.

Důvodů proč si sem vzít i nevzít auto je několik – doplním několik faktů, které nejsou na první pohled tolik vidět. Finové platí obrovskou daň z vlastnictví automobilu a obrovské pojistky, což dělá dohromady asi 1000 € ročně(!) (článek o ceně vlastnictví auta ve Finsku s ještě horšími čísly). Ve výsledku tedy místní studenti nemají svá auta (hurá Česko, kde má každý druhý nějakou německou ojetinu pojištěnou na rodiče). Když tu budete déle než 12 měsíců nepřerušeně, tak ovšem daň z vozidla musíte zaplatit také, ale pokud máte auto pro studijní účely a doložíte potvrzení o studiu místnímu finančáku, tak jste osvobozeni od platby, což se hodí. Jak to kontrolují nevím, ale celníci snímají RZ kamerami po příjezdu trajektem. 
P.S Finové nesmí řídit vůz se zahraniční registrací bez přítomnosti majitele.


Studenti samozřejmě mají řidičáky i když jejich získání stojí v přepočtu na naše neuvěřitelné peníze. Autoškola je dvoustupňová a součástí je například jedna celá vyučovací hodina ovládání světel. Z hospodských diskusí vyplynulo, že nejlepší místo, kde si trénovat řízení je zamrzlé jezero (ale musí ho někdo odhrnout!). Říká se, že Finové jsou dobří řidiči, což je pravda jenom napůl. Ano, umí jezdit rallye po zasněžených lesních cestách, ale zase jsou úplně nepoužitelní ve městech. Nic je nevyděsí více než podélné parkování na těsno a obecně se neumí prosadit v provozu (viz druhý odstavec), takže bych to neviděl černobíle…


To je všechno, co mě momentálně napadá k tématu. Později doplním i zkušenosti s jízdnou v zimě, protože mě právě čeká. Moje dosavadní zkušenost se zimou je pouze v tom, že jsem se snažil na uježděném sněhu rozjet na křižovatce do kopce s pneumatikami bez hřebů a na celou zelenou jsem projel jenom já, a ještě to bylo na oranžovou. Článek vzniká, protože si Jarda půjčuje mé auto, tak doufám, že to budu mít ještě čím vyzkoušet…

Takže přidávám i sem útržek ze článku o pneumatikách s hřeby, který popisuje zimní automobilovou zkušenost, než ji dopíšu kompletně. Téměř všechna osobní auta ve Finsku používají v zimě kola s hřeby, ale běžně není problém jezdit jen s normálními zimními pneumatikami. Problém nastane v momentě, kdy to klouže fakt hodně a tím, že se vaše auto chová jinak než všechna ostatní, pak je třeba být dvakrát obezřetný, a hlavně nikde nezastavovat, protože takové dávání přednosti do kopce je na do tvrda (a hladka) uježděném sněhu/ledu docela "peklíčko", zejména když se někdo "nasáčkuje" příliš těsně za vás...

Zimní zkušenost: vždycky jsem si říkal, proč se u nás tak nadměrně solí a sníh se prostě nenechá, případně se jenom neodhrne. Po zimně ve Finsku je mi to jasné: nároky na řidiče jsou na takovém podkladu o alespoň stupeň vyšší. Čerstvý sníh není problém, ale jakmile už není podklad asfalt začíná legrace a to je tady většinu zimy. Posyp kamínky pomáhá, ale v podstatě jde o vzácný jev - štěrkují se hlavně chodníky. Jak jsem zmínil, podklad se ujezdí a ohladí a hrabe to i autům s hřeby. 


Jednu pěknou neděli jsem se vydal si projet nejslavnější erzetu WRC Ouninpohja a vše šlo nádherně v lehkém driftu do chvíle než jsem zastavil v kopci. Pokus rozjet se ztroskotal, takže jsem postupně couval 100 metrů do místa, kde se pneumatiky chytly. Nevtipnější moment byl, když jsem při pokusu jet dopředu - jel dozadu. Abych nestrašil, zbytek cesty odpovídal zažitým zimním zvyklostem včetně dálnice. Nicméně v Jyväskylë je křižovatek s rozjezdy do kopce až nadměrně hodně. Suma sumárum: ježdění mě tady neuvěřitelně baví, ale maximálně se snažím jezdit mimo dopravní špičku.

Jak připravit vůz na zimu? Doma jsem sbalil s sebou rozmražovač zámků a sprej na čelní sklo, protože se na ně už 10 let prášilo a můžu říct, že šlo o velmi užitečné pomocníky. Jednak mi zamrzaly zámky dveří a to takovým způsobem, že párkrát i když centrál odemknul, tak jsem šel na místo řidiče ze zadní řady, protože nešlo oteřít dveře. Zamrzlá okna snad netřeba ani zmiňovat. Vlhkost z dýchání v interiéru byla ubíjející, protože po příjezdu nešla vyvětrat, neboť po otevření dveří hned mrzla na oknech. U novějších aut s klimatizací by to nemuselo být tak otravné. 



Stál jsem venku a vyplácelo se mi odhrnovat čerstvý sníh pokaždé když napadl (denně) - vyhnul jsem se škrábání před jízdou. Nečekaný problém představovaly zmrazky na vnitřní straně disků - kola byla nevyvážená a nemělo to jak roztát ani při delší jízdě. Nejhorším zážitkem bylo oživování auta po 3 týdnech, kdy jsem byl o Vánocích doma. Za tu dobu napadlo asi 30 centimetrů sněhu, který utvořil nerozbitnou krustu při lehkém tání. Vysekával jsem čelní sklo alespoň 15 minut. Pod autem se navíc vytvořilo jezero ze kterého nešlo bez vnější pomoci vyjet. Pozitivní zprávou je nabíjení baterky, které není problém z bedýnek pro připojení nezávislého vytápění (je v nich 230 V zásuvka). Obhlížením parkoviště jistě naleznete nějakou, která není zamčená a u které nikdo nestojí.

 

Vozový park

Finsko je bohatá země, proto se zde vyskytují převážně vozy prémiovějších značek+. Základní úroveň, co si tady lidé, kteří nerozumí autům kupují jsou Toyoty a Škodovky, protože japonská a německá auta (nemyslete si, že jsme nějak významní) mají docela slušnou pověst. Je tu nepřekvapivě hodně vozů Volvo a občas lze zahlédnout i Saaba. Vozový park je spíše mladší a stará auta jsou hlavně doménou různých minorit. Místní totiž musí platit slušně vysokou daň z vlastnictví automobilu, takže buď mají na pořádné auto nebo ho nemají vůbec (studenti).  


Pokud byste tu nechtěli vypadat za balíka, investujte i u svého běžného vozu do pěkných nesériových disků kol. Zaznamenal jsem, že mezi městy se liší složení značek podle toho, jak silný je tam dealer. Ve Vaase byla spousta Škodovek, v Jyväskyle je jich citelně méně. Ve větších městech pak očekávatelně klesá množství outdoorové výbavy jako světelných ramp a cross-country verzí, téměř nikdy nechybí přídavné elektrické vytápění.



Země tisíců jezer je známá nejvyšší počtem oldtimerů v přepočtu na obyvatele a místní tu hodně ujíždějí na amerických vozech z 60'+, které lze zahlédnout více než často. Motorek je ve Finsku na můj vkus hodně málo, souvisí to s daněmi a počasím. Ostatně nechápu, co tu s těmi silničními stroji vůbec dělají, protože veškeré asfaltové cesty jsou beznadějně rovné a ty klikaté jsou nezpevněné. Je tu také hromada 50/125 motorek pro mládež, kterou rodiče trestají tím, že si postavili dům někde v dupě, protože MHD ve Finsku je proti nám bídná. Z důvodu, že větší polovinu roku je tu hnusně, je tu značný výskyt těch Velorexů, co můžete řídit i před 18. rokem života. Skútr v zemi, kdy se všude jezdí na kole nepředstavuje až takovou výhodu, protože s ním musíte na cestu k autům, a proto se hodně prosazují elektrokola. Upřímně i jako motorkář bych tu měl raději elektrokolo než skútr.
 



Ojetiny motorových vozidel jsou tu drahé a jejich import omezený, protože je zatížený dovozní daní. Občas lze zahlédnout na FB inzerci vozy vskutku levné, ale pointou je, že jsou podinvestované a cena práce je tu vysoká. Vyloženě mě baví sledovat kilometrové nájezdy, prozatím to vyhrálo Volvo 850 za 800€ se 750 000 km. Úplně střeštěné jsou ceny motorek, kdy i u starých kusů byla cena minimálně dvojnásobná než v Česku. Pokud chcete levné auto ze zahraničí, stále platí, že se musíte podívat v Německu, to ví i Finové.

Další poznatky přibydou postupně...

Více o cestě na sever autem v prvním příspěvku, doufám, že jste nepřeskočili Martinův článek no a dále pak klasický rozcestník

Kdyby to o severských cestách nestačilo, tak tady je vlog mého bratrance a jeho ženy, kteří jsou v Norsku a Švédsku...




2017-04-27

Parkování bez placení na letišti Katowice - Pyrzowice

Dnes jsem se vrátil z výletu do Francie a protože jsem předtím strávil nějaký čas laborováním, kde v Pyrzowicích zaparkovat svůj vůz a ušetřit za parkovné, tak přináším nějaké poznatky Googlitelům.


Byla to má druhá návštěva Pyrzowic vlastním vozem, když nepočítám odlety a přílety, kdy mě někdo vyzvedl. Poprvé jsem spořádaně zaparkoval na placené zahradě Parking Wito a byl jsem spokojen. Podruhé jsem svůj vůz chtěl jen odstavit a to na 10 dnů, přičemž tak ušetřit 70 PLN. Mému autu zbývají jen 2 měsíce života do konce STK a mohu si dovolit na něm dělat pokusy podobné tomuto.


Mapový průzkum místa nabídne několik možností. Předně Pyrzowice při své velikost nemají žádný supermarket s velkým parkovištěm, nicméně kolem samoobsluhy v "centru" se nabízí pár volných stání na částečně zpevněném povrchu.


Já zvolil jiné místo a tím byl hliněný plácek před altánkem a budky rychlého občerstvení. Pár vozů zjevně odstavených cestujícími tam bylo, všechny však s polskými značkami. Místa je tam spoustu a parkování nereguluje žádná značka. Vůz zde přežil bez újmy, doporučit k návštěvě mohu rovněž ten stánek s kebabem a hamburgery



Tady je stání přímo zakázané rezervací pro trafostanici a hřiště, navíc je vybaveno skládacími závorami. Ostatně ono všechno to stání na silniční "vegetaci" je takové poněkud sporné a jakmile by začalo přibývat, tak dojde určitě k regulaci. Za Ostravu: Nebo ne?, nebo co?, nebo nic?


Alternativně jsem pak našel i další místa ve větší docházkové vzdálenosti. Jako ideální se zdálo toto stání, ale po fyzickém prozkoumání jsem došel k závěru, že jediné auto na parkovišti na dočasně uslepené silnici by se mohlo stát snadným terčem čehokoliv. Taktéž tato místa u továrny zůstala naštěstí pouze v záloze.


Závěrem tedy ano, je možné stát v Pyrzowicích bez placení, na druhou stranu ono 600 Kč za 14 dní parkování je téměř nic při porovnání, že v Paříži jsem za tuto částku pořídil sotva dvě jídla v restauraci. Navíc u hodnotnějšího auta jde i o ten klid v duši, že se mu nic nestane. Pokud máte ale taky "popelnici", která má cenu benzínu v nádrži, tak jsem to pro vás vyzkoušel.


P.S. vlastenci mohou namítat, že proč nelétám z Mošnova, kam mohu vyrazit z domova 30 minut před zavřením check-in, ale když ta "jediná dotovaná linka do Itálie" je k ničemu, navíc parkování je v Mošnově vyřešené ještě hůř a ten vlak je úplně pro srandu i když pořád lepší než Praha! Je třeba myslet globálně, dokud jsou evropské hranice otevřené. Však ti četníci v Beauvais se na mě dívali jak na teroristu, když mi v Schengenském prostoru kontrolovali pas...

2017-01-01

Peugeot 306 oprava ventilátoru topení

Topení přestalo fungovat, když jsem byl v zahraničí a mého Pažouta 306 používal bratr. Problémem opravy bylo především, že vozidlu zbývá 5 měsíců technické prohlídky a s další se už nepočítá, čímž se závada stala totálkou... Nicméně pro další řešitele přikládám několik tipů, jak postupovat.



Problém: Nefungující ventilátor topení (v prosinci!).
Vstupní podmínky: Peugeot 306, modelový rok 1996, bez klimatizace(!).
Popis závady: postupně přestala spolehlivě pracovat regulace otáček ventilátoru, později se už nedělo nic při manipulaci s voličem rychlostí. 
Shrnutí: ventilátor se netočil a proto nefungoval rozvod tepla z výměníku do kabiny.



Diagnostika: Pojistka byla v pořádku. Dále jsem chtěl diagnostikovat samotný volič. Domníval jsem se, že je u něj špatný elektronický kontakt, nicméně tento volič je řešen mechanicky bovdenem a není na něm co diagnostikovat ani změřit. Rozebírat palubku je proto zbytečné.

Další krok byla analýza motoru (ventilátoru), ten se nachází u nohou spolujezdce za přihrádkou a zespodu se k němu dát při trošce tělocvičné zručnosti dostat, na 3 šrouby ho demontovat a na 2 fastony odpojit.




K součástce Valeo N31 848234B se toho moc nedá zjistit. Je to 12V DC motor s odběrem kolem 3A. Zde jsem se spálil při diagnostice, protože jsem to připojoval na zdroj, který dává dlouhodobě jenom 1A a nějakou dobu jsem myslel, že je chyba v motoru. 

Dále jsem změřil přívod k motoru, na vodičích visících zpod palubky jsem v při nule na ovladači změřil -3V a při změně na kterýkoliv vyšší stupeň 1 - 4 napětí 11,48V. Je to logické, výkon motoru je omezován proudově a ne napěťově. Nicméně po přípojení počítačového ventilátoru s odběrem 0,8A se nic nestalo, takže šlo předpokládat, že chyba je někde v té spleti drátů, které mizí někam pod palubní desku.



V dalším kroku jsem problém konzultoval s osobou, která má zkušenosti s opravami francouzské automobilové elektroniky a ta mi sdělila, že při výše uvedených symptomech jde nejspíše o vadné relé, které se v zeleném pouzdru nachází někde "pod volantem", ale že jej nemá k dispozici, protože ho spotřeboval při opravě Peugeotu 106. V 306 je spousta zelených relátek v pojistkové skříni, ale už jsem neměl náladu zjišťovat, které to je a jakým typem ho nahradit. Pokud to víte, napište to prosím detaily do komentáře.



Já jsem závadu vyřešil maximálně bastlířským způsobem přes autozapalovač, kdy jsem vyvedl vodiče od motoru ven a přes socialistický vypínač lampičky a vykuchanou spálenou nabíječku telefonu do zásuvky jsem to připojil na palubní elektrický okruh. 

Naneštěstí tak mám pouze jednu rychlost, ale v autě alespoň není příšerná zima. Při připojování pozor, ve spotřebičích pro palubní systém je většinou také pojistka, ale 2,5A nebyla dostatečná. Než jsem si to uvědomil ztratil jsem hodinku zkoušením dalších variant. Po prozkoumání dostupných zásob a zjištění, že tyto trubičkové pojistky nejsou skladem, jsem to s velkou nelibostí přemostil drátovou propojkou. Tuto skutečnost uvádím jen proto, abyste měli názorný příklad, jaký je to bastl. (však je tam další pojistka)




Doplněno: ono to při tomto zapojení nefouká na maximální výkon, jak jsem se domníval, ale spíše na "2" až "3" původní regulace. Není mi moc jasné proč, ale tak hlavně, že se něco děje...

Topení nyní funguje, což bylo to hlavní. Těch pár vodičů navíc nikoho nezabije (alespoň doufám). Pokud se vám záležitost podařilo vyřešit elegantněji (což zase není taková výzva), napište ostatním postup do komentářů. Při řešení této záležitost děkuji za pomoc Martinu Uhlíkovi

Celé by se to dalo shrnutou do hashtagu #francouzskáElektronika  #:-(