Recenze Jawa 300 CL po 20 000 km

Jaká je Jawa 300 CLassic po druhé sezóně a 20 000 najetých kilometrech? Stále super! I letos tento dědkolap nezastavitelně přitahoval pozornost desítek kolemjdoucích, kteří se nezdráhali začít se mnou rozprávět o svých vzpomínkách na mladá léta za řídítky. Rovněž na křižovatkách vyhrávám obvykle sprinty, protože “všichni” čumí na tuto povedenou “renovaci”, dávají palce nahoru a nekoukají na semafory.

Článek vyšel jako zápisek v deníku na Motorkáři.cz

Neměl jsem sebemenší problém se spolehlivostí. Ani výstražná kontrolka se nerozsvítila či motor samovolně nezhasnul. Nebýt jednoho hřebíku na cestě, tak jsem pokaždé dojel na místo určení. Tahle mašina funguje normálně, jak se od ní očekává a jestli jste ten typ Jawistů, co ráda půli motor na vyjížďkách, tak to není nic pro vás.

Jak to jezdí? Mohlo by se zdát, že je motorka pomalá a bez výkonu a musím přiznat, že předjíždění aut mimo město je třeba si promyslet. Nicméně v rychlostech do 100 km/h je to paráda. Tak akorát vibrací na tak akorát výkonu pro pocit z jízdy bez kapotáže. Sám bych dříve nevěřil, že 17 kW stačí jednomu 100 kg jezdci pro zábavu, když si vzpomínám jaký “opruz” to byl na 11 kW Yamaze YBR.

Jak se na tom jezdí delší trasy? Jde to, do GoldWinga to má daleko. Odmítl jsem tak krásný stroj kazit plexi štítem, a tak jsem si užíval rozmarů počasí plnými doušky. Po třech hodinách je fajn dát si delší pauzu, ale jestli budete někdy spěchat z Rigy do Vilniusu, tak to jde zajet jedním zátahem na limitu silničních zákonů, vyzkoušeno.

Co mi udělalo v letošní sezóně velkou radost, byl výrobek pana Václava Kordy. Tento prodejce Jawy zhotovil nosič po vzoru původních kývaček, který zdvojnásobil praktičnost motocyklu. Najednou je si kam dát láhev, mikinu, nákup a stačí k tomu pár gumicuků. Podpěry slouží jako opory měkkým brašnám, a i spolujezdec ocení mikro zlepšení jistoty za sebou. Je to fantastický kousek, a přitom jen pár správně ohnutý trubek, který nenabízí ani Indové. A to je skoro čistá replika původního příslušenství! Škoda, že v Česku není nějaká továrna vyrábějící originální doplňky k Jawám.

 
Co se stalo s technikou po těch odjetých kilometrech? Nic, jede to pořád jako nové. Řetěz se vytáhnul až na konec nastavení vůle (přesně ve 20 000 km spadnul z rozety), musel být zkrácen a vyměněn. Přezul jsem poprvé přední indické pneu, které už nemělo předpisový vzorek (zadní byla pryč už po první sezóně). Vlastně je tu jedna závada z únavy. Upadl gumový nacvakovací “bazmek”, který brzdí boční stojan při automatickém sklopení. Výsledkem je, že “policajt” po sklopení práskne zespodu do doutníku, ale překvapivě nezanechává škody. Trochu jsem to studoval a celý boční stojan je vykvedlaný mimo zamýšlený směr, protože jsem po něm ujel alespoň kilometr na norských serpentinách. Ale že jsou stojany příliš nízko se ví od prvních recenzí.

A když jsme u konstrukčních problémů. Zpětná zrcátka jsou stále hrozná. Pořád se všelijak sklápí, povolují a vibrují, takže co je za mnou vím jenom tak orientačně. Pravidlo pravé italské jízdy z Gumball rally však říká, že co je vzadu nemusí jezdce zajímat.

Dále se objevuje vlhkost pod sklem sdruženého rychloměru, přičemž tuto vlastnost/závadu hlásí více majitelů. Vzhledem k tomu, jaké lijáky mě letos chytly, tak se není čemu divit – on se dokáže zamlžit i vodotěsný TomTom. Jestli vás už omrzelo ptát se jezdců na špatné sváry (fenomén z prototypu), tak doporučuji dotaz na druh akvarijních rybiček, který majitel upřednostňuje. Ale opět jde o kosmetický problém, který nevadí vlastnímu používání.

Co se od doby nového stroje taktéž změnilo je samovolné zhasínání motoru, které mělo tendenci se projevovat po studeném startu v garáži a některým bohužel i na křižovatkách. Po dvou letech musím říct, že továrně nastavené volnoběžné otáčky drží motor v chodu od prvního nastartování i při cílených pokusech o ukončení spalování vlivem decelerace apod.

Michal Musil z Prahy udělal úspěšný test této motorky s použitím originální indické řídící jednotky a prý se projev motocyklu trochu zlepšil. Já jsem se v tom nehrabal, kdybych chtěl jezdit rychle, tak nemám Jawu.

Víceméně jsou všechny popsané problémy malicherné, které za ježdění na takto krásném a spolehlivém stroji stojí. Nějakou kvalitu výroby jsem nemusel řešit. Je to svařené relativně škaredě a možná trochu křivě, ale taky to nestojí 400 tisíc jako ty pořádně vyrobené evropské motorky. Novinkou roku 2022 je katalog náhradních dílů na webu Jawy.

Provozní či servisní náklady jsou malé a při porovnání s renovací historického kusu jde také o velice levný motocykl na pořízení. Mám rád tichost a relativní ekologičnost provozu. Spotřeba tekutých dinosaurů se mi pohybuje v rozmezí 3,4 až 4,1 litrů na 100 ujetých kilometrů. Projevuje se mi lehké mizení 4T oleje. Dále platí, že na indických motorkách nelze yezdit ve dvou, pakliže nemáte indickou postavu.

Případným zájemcům o Jawa nostalgii za řídítky tento stroj jednoznačně doporučuji. Fajn je také pro sólo turisty, jelikož už se objevily nějaké trochu rozumné držáky tašek. Ale to je takové doporučení k ničemu, protože přesvědčení Jawisti už motorku mají nebo na ni nemají peníze. Kdo by si v Evropě kupoval relativně drahý 300 cm3 stroj se 17 kW v kategorii A2 je docela dobrou otázkou. Záleží, jestli máte na vzhled stroje nějaké vzpomínky, ale jak mi potvrzuje zkušenost, je to neuvěřitelně ikonický motocykl nejen u nás, a není jich ani po dvou letech prodejů na cestách moc vidět.

V roce 2023 mám v plánu se vydat na tomto stroji Nordkapp, tak uvidíme, jak to dopadne – obavu o stroj nemám, jezdec je vždy nejslabším článkem.