2017-03-20

Jak se sbalit na Erasmus do Finska na půl roku

Po zvládnutí obtížností s administrativou přihlášení na výměnný pobyt, začne každému vrtat v hlavě, jak provést balení věcí na Erasmus. I já jsem chvíli dumal a po zjištění, že internet není s tímto nápomocen a následnou reálnou zkušeností, dávám dohromady tento článek pro ostatní.


O cílové destinaci, Finsku, si každý představí hromady sněhu a ledu, ale ony jsou tam i teplé dny. Já jsem se na sever vydal v podzimním semestru, což je v Česku ten zimní. Škola začínala koncem srpna a končila před Vánoci, což znamenalo projít si severským podzimem. Finský jarní semestr naopak začíná 2. ledna a končí v polovině května, počasí v podstatě postupuje naopak, na začátku je příšerná zima, ale na konci je to na kraťasy.


Podzim se vyznačuje tím, že je posunutý proti našemu, nicméně průběh je stejný. Na konci léta to bylo na šortky a postupně se stále více ochlazovalo. Tuším, že v listopadu mi zvonil telefon z domova o tom, kde mám zimní kola na auto, když jsem stál na zmzlém jezírku. Tolik k teplotám pro očekávání balení. 


Nějvětší mrazy a vůbec "nejhorší" část roku je ve Finsku v průběhu ledna až února, kdy teploty padají skutečně dlouhodoběji pod -20°C. Zatímco doma se už v polovině března jezdí na kolech a odzimovávají motorky, tak na severu je pořád sníh a teploty kolem -5°C. Obecně se zima nechce snadno vzdát a i na konci dubna může ještě symbolicky zasněžit. Je dobré s tím počítat.


Jako muž a fanoušek (nikoliv realizátor) minimalismu nebylo tak těžké rozhodnout, co si s sebou vzít za oblečení. Na hromadu jsem si naházel sady tričko-spoďáry-ponožky na 14 dní, což byl mnou vynalezený ideální poměr mezi objemem a otravností to prát. Přihodil dvoje jeansy, tepláky, kraťasy, mikinu, nepromokavou svrchní bundu, zimní bundu a svetr.  Sportovní oblečení do tělocvičny přijde také vhod.


Dále následovaly trable s botami, jelikož své zimní jsem na konci minulé zimy vyreklamoval a nové se v srpnu ještě koupit nedají. Objevil jsem proto ve skříni plastové sněhule a tím ukončil úvahy s jakými botami přežít sníh. Není potřeba mít polární obuv, ale zimy jsou o dost tužší než České (kdy se dá kromě dvou týdnů chodit v botaskách) a je dobré mít dobré boty. Ze zkušenosti: zimní boty se dají ve Finsku pořídit ve slevě pouze na jaře, plná cena je okolo 60 €.


Jako běžné boty jsem zvolil jedny tenisky (Prestige :D) a používal je nonstop od srpna do listopadu. Zde bych chtěl varovat před podobným režimem další zájemce: finský podzim je z principu ve znamení dešťů a nemít boty na přezutí se ukázalo nedomyšlené (domorodci chodí ve stylových gumácích). Dále jsem přihodil sálovky do posilovny (a na běhání) a nazouváky na doma a do sauny Na každém je ke zvážení, jak to dělat ve škole, neboť sedět několik hodin v hyper-ultra zimních botech způsobí kolikrát aromatické zážitky.


Když nastala zima (na konci října), tak jsem přepnul z režimu pořád v mikině a svetru na svou lyžařskou zimní bundu, kterou jsem později doplňoval svetrem, čepicí, šálou a rukavicemi. Je fajn nezapomenout na tuto zimní bižuterii při srpnovém balení. Také jsem měl s sebou sportovní termoprádlo, které výborně hřálo při sezení ve škole, protože Finové uvnitř univerzity moc netopili.


Jedním dechem také dodávám, že extrémní výbavu v podobě lyžařských oteplovaček jsem s sebou neměl, protože byly objemné a postrádal jsem je pouze u koulovaček za polárním kruhem. Nicméně pro mě, který i doma chodí všude v kalhotách nebyl problém přežít půl roku s dvojicí džínů. Formální oblečení za semestr nevyužijete: na zkoušky se ve Finsku chodí naopak v tom nejpohodlnějším.


Odstavce o oblečení ukončuji odpovědí na palčivou otázku: Jak je to s praním? Předpokládám, že budete (stejně jako všichni) bydlet v nějaké buňce od _OAS či jiného studentského bydlení. V každém bloku mají prádelnu pro nájemníky, která je buď zdarma nebo se platí jednotlivé vyprání (ve Vaase za 1,7€). Po rezervaci termínu se stačí dostavit k pračce, vysypat do ní svůj 14 denní koš s prádlem, za hodinku to přeházet do sušičky a po další hodince poskládat do komínku ve své skříni. To je vše. 


Praní jsem zvládl i já, který nikdy předtím nic nepral. Žetonů jsem měl 10 a použil jsem jich 8 s tím, že poslední byl o tom, dovést zpět domů čisté oblečení. Na rozlišování barev se vybodněte, všechno dohromady není problém. Někteří zmiňovali, že jim místní pračky "ničí" oblečení, ale nemohu to potvrdit. Prášek a aviváž musíte mít své, naprosto doporučuji rozpustné prací kapsle do bubnu, protože není potřeba přemýšlet do kterého otvoru v pračce co nasypat.


Další sekcí byla kuchyně. Očekával jsem nevybavený byt a takový jsem taky obdržel. Z domů jsem si přivezl vše potřebné pro vaření. Příbor, nože, kastrůlek, pánev, prkénko, misku, talířky a hrníček. Na místě jsem si koupil porcelánový talíř, protože ta má miska vypadala jako pro psa. Nezbytný byl džbánek a malá rychlovarná konvice. Chyběla mi jen naběračka na polévky. Vzhledem k počtu domácích akcí (resp. při cenách v hospodách) bych příště zvážil trochu větší párty-set v podobě kalíšků či stolních her či alespoň karet.


Jak jsem již zmínil, v mém pokoji nebylo po příjezdu kromě vestavěné skříně vůbec nic. Je to místní folklór, takže bych si přibalil lampičku a žárovku, ať alespoň něco vidíte. Zbytek vybavení (stůl, židle a lustr) jsem musel pořídit v secondhand obchodech a na facebookovou inzerci. S sebou jsem si přivezl nafukovací postel se spacákem, polštářem a kupodivu dobře jsem na tom spal zmíněného půl roku. Praktická byla ramínka a prodlužovačka. Také jsem postrádal kus látky jako závěs a ideálně s žabkami, protože než začala polární noc, tak bylo světlo v pokoji ubíjející.

Pokud dostanete ve Finsku koleje s nábytkem máte částečně vyhráno a o starost méně. Nicméně to neznamená, že nebudete mít výzvy k řešení. Postel s matrací potřebuje povlečení a přikrývky. Lze si své vybavení dovést - například spacákem se dá vyřešit nejen běžné spaní, ale i případné výlety nebo pronajmou "soupravu pro přežití" od studentské unie, která stojí okolo 100 €, ze které dostanete asi polovinu zpět po vrácení. Zde je na osobních prioritách, zda-li investovat raději do dalšího zavazadla a věci si přivést nebo na místě půjčit či koupit.


Jako technik jsem nemohl vynechat různorodé nářadí a doplňky k jízdnímu kolu (pumpičku s redukcí, duše a osvětlení). Většinou je dostupné jen kabelové přípojení k internetu, takže je vhodné mít s sebou vlastní WiFi router. Určitě bych přihodil do kufru izolepy, stahovací pásky, švýcarák, imbusáky, protože mnohé z těchto věcí jsem použil při opravách svých či kamarádských věcí. Základní lékárničku.


Jistě tento seznam není kompletní, jen vypichuji ty nejpodstatnější věci. Doporučuji s sebou alespoň dvojici ručníků a jednu osušku do sauny. Pro venkovní koupání (a ice swimming) jsou nezbytné rovněž plavky. 

Ze článku tak nějak vyplývá, že je třeba si s sebou přivést maximum nezbytných věcí a pokusit se omezit větší dokupování, protože to dělá díru do napjatého rozpočtu. Nicméně vše standardní se tu prodává taky a věci nejsou až o tolik dražší než doma (jenže tam obvykle víte kam zajít). Proč utrácet za něco, co se vám váli doma, že... Dramatickou výhodou je existence obchodů second-handů, kde jsou věci (nejen oblečení) za pár euro, stačí jen dát to vyhledavače "kirppis", je jich poměrně dost.


Už teď asi přemýšlíte, jak to všechno narvat do kufru. No já se s vlezl do velkého kufru, krosny a příručního batohu. Strategie byla původně nacpat se do jednoho zavazadla, ale zpětně jsem rád, že jsem si připlatil 30€ za druhý kufr u ČSA. Mít věci s sebou zjednodušuje život tím, že je nemusíte shánět.


Samostatnou kapitolou je import alkoholu. Rozhodně doporučuji se zásobit zejména vysokoprocentními nápoji, protože se za ně v zemi s prohibicí nedoplatíte. Jen pro příklad v Kauflandu zakoupená 0,7l Tullamore Dew za 10€ se ve finském Alco prodává za 32€. Oficiálně můžete převážet až 10 litrů tvrdého alkoholu v registrovaném zavazadle na osobu.  Mimochodem, Alko je drahé jako čert, ale prodávají téměř vše, takže i Becherovku ve Finsku seženete, jen si připravte 22 éček. Nesehnatelná je slivovice či Tatranský čaj.


Poslední volná místa v příručáku je třeba vyplnit jídlem pro první den a když se vejde, tak i nějaké národní speciality. Rozhodně nezapomeňte malý dárek (láhev Kofoly, lázeňské oplatky atp) pro svého tutora či hostující rodinu! 

Praktické poznámky pro cestu mám v článku o cestování mezi Prahou a Helsinkami.


Zdá se, že ani s odstupem času jsem v tomto malém průvodci na nic nezapomněl a případným cestovatelům poskytnou hodnotné informace. Můžete se i zeptat v komentáři. Pokud vás zajímá Finsko více a chcete se připravit na pobyt, tak se odkazuji na rozcestník příspěvků o této severské zemi.

2017-03-06

Šotoušův průvodce po Helsinkách

V tomto finském hlavním městě jsem strávil poměrně dost času na to, poskytnout prvonávštěvníkovi některé informace. Nechci se pasovat do role průvodce, nicméně troufám si shrnout některé drobnosti pro rychlou orientaci. Článek stárne, v roce 2020 se hodí přečíst i tento článek.


V Helsinkách je možné spatřit metro, tramvaje a autobusy. Nově se rozjíždí systém elektrobusů, které se pomalu dostávají i do centra. Sousední města Espoo i Vantaa (čti Espó i Vantá) již nějaké nabíjecí stanice pro pantografová vozidla mají. V centru jsem v březnu 2017 viděl teprve její stavbu. 


Vzhledem k rozloze města není potřeba během turistické návštěvy systém MHD využívat, protože všude se dá dojít pešky. "Oba dva" nejlevnější ho(s)tely Omena Hostel a Eurohostel jsou dobře umístěny pro šetření na lístcích. Poznámka: finové nemají označovače a tak platnost lístku běží od času zakoupení i když má většinou dostatečnou časovou rezervu.


Hlavním šotoušským místem je centrální vlakové nádraží (rautatieasema), kde se potkává metro, tramvaje a autobusy. Železnice je organizována jako terminující nádraží o cca 20 kolejích. Zprostřed vyrážejí vlaky do vzdálenějších destinací a z okrajů příměstské vlaky. Prozatím existuje pouze jeden státní dopravce VR - Valtion rautatiet (novinka). Již byla také dokončena změna barevného schématu z červené na zelenou.


Zajímavostí je okružní linka I a P, kdy ve stejný moment v 10 minutovém intervalu vyjíždějí z protilehlých krajních nástupišť vlaky na letiště po dvojkolejné smyčce proti sobě. Kromě pár minutového rozdílu v cestovní době nezáleží na volbě.


Z vozidel jsou k vidění jednotky Alstrom Pendolino, Stadler Flirt, motoráky Dm12 (nejblíže v Tampere) z Česka a pak vlaky push-pull tvořené lokomotivou Sr1 či Sr2, patrovými vozy s krtečkem, vloženými jedničkovými a jídelními vozy bez patra a řídícím vozem pro zamezení nutnosti přepřahání. Výsledná souprava mi však vizuálně dost vadí svou zubatostí. Bonbónkem jsou vlaky, které z Helsinek vyjíždějí v jedné soupravě, ale po cestě se rozpojují společně s větvením trati. Od druhé poloviny 2017 jsou taky vidět nové lokomotivy Vectron v barvách VR na nákladních vlacích. Jelikož železnice není úplně můj obor, doporučuji tento článek. (plán železniční sítě)




Městské autobusy jsou koncentrovány na přilehlém náměstíčku, kdy jím projíždí všechny linky. Toto je typický finský přestupní model fungující v každém městě. K vidění jsou většinou severské značky Volvo či Scania a občas lze zahlédnout i Mercedes-Benz či Solaris. Národním folklórem v autobusové dopravě jsou zastávky na znamení, kdo si při stání pod označníkem nezamává, ten nejede.


Dálkové autobusy vyrážejí z pešky asi 10 minut vzdáleného Kamppi, což je obchoďák v jehož suterénu je rozsáhlé ústřední autobusové nádraží. Kromě místních dopravců odtamtud vyjíždějí spoje firmy Onnibus, což je nejlevnější možnost, jak cestovat na hlavních trasách.


Tramvajové linky jsou prakticky vedeny. Vozový park je monotónní, vesměs jde o znízkopodlažněné tramvaje místního výrobce Valmet. Poté postarší plně nízkopodlažní Bombardiery a našince zaujmou nejnovější vozy firmy Transtech, které jsou lokálně vyrobené, nicméně prakticky lze říct, že jde o vozy Škoda. Tyto "Škodovky" jsou dobře maskovány a jejich podobnost s Bombardiery je vysoká. Na první pohled je prozradí moderněji řešené informační transparenty. Na druhý pohled lze zahlédnout i okřídlené logo. Bombardier končí! (odkaz: zajímavé šotomísto) (další pěkné šotomísto je na ústí Jätkäsaari)





Specialitou je okružní linka pivní tramvaje Koff. Je to jediný sólo červený vysokopodlažní vůz, který postává vedle hlavního nádraží na kusé koleji, odkud vyráží. Jízda je dost drahá záležitost, navíc pivo Koff je to snad nejhorší, které lze ve Finsku sehnat, osobně ho přirovnávám k Ostravaru, který stál načepovaný týden na slunci, ale nechci nikoho ovlivňovat svými názory... 


V provozu lze svátečně zahlédnout kloubový vůz Düwag GT 6, který slouží pro objednané jízdy. Odehrává se v něm také klip finské zpěvačky Chisu. (odkazy: přehled vozidel a historické jízdy) Za 5€ se můžete v sezóně projet také historickou tramvají, která pravidelně jezdí z Kauppatori.


Proslýchá se, že se bude stavět nová má být trasa tramvaje / S-Bahnu, nicméně v tento moment jsem o stavu projektu nezjistil více, než to, že je stále na papíře.

Metro je krásně jednoduché, protože má tvar dvouzubé vidličky a síť se dá projet na jeden lístek. Co překvapí je fakt, že v podzemí se nacházejí jen 4 stanice a zbytek je povrchový. Stále odkládanou stavbou je plánované prodloužení nerozvětvené části. Prodloužená část otevřena 18.12.2017 do sousedního města Espoo. Ve stavbě je od roku 2019 S-Bahn s názvem Jokeri line.



Klasické historické památky města se dají zvládnout i za jeden den. Kam vyrazit, pokud máte času více? Volba číslo 1 je tramvajové muzeum Ratikkamuseo u tramvajové vozidlo Tölö (čti: tele), je zdarma a uvnitř jsou historické vozy a panely v angličtině o historii dopravy. Nicméně informační vývoj se zde zastavit kolem roku 2000.


Jednu stanici (Aviapolis) od zmíněné okružní linky na letiště Vantaa se nachází letecké muzeum Ilmailumuseo. Je placené a lze se v něm seznámit s finským letectvím. Z historických důvodů se muzeum zbytečně nezabývá počátky a v podstatě prvními exponáty je válečná technika z WW2 a mladší. (Kontrolní otázka: proč mají letadla modrý hákový kříž?). Muzeum ve Vantě shledávám lehce méně propracovaným než podobné muzeum v Jyväskyle. 



Posledním dopraváckým muzeem o kterém vím, je finské muzeum železnice Rautatiemuseo v 45 minut vzdálené Hyvinkää. Dostat se tam lze příměstským vlakem VR za asi 10€. (Byl jsem tam v létě 2019), kdy jsme taky zavítali na úzkorozchodku v Jokoinenu, což se hodí do výletního trianglu Helsinki - Tampere - Turku, jestli jezdíte na FIPku.


V samotných Helsinkách je systém bikesharing za denní poplatek 5€. Vyzkoušel jsem jej a je dobře použitelné i když stojanů není mnoho. Finové obecně jezdí všude na kole, takže i helsinská infrastruktura odpovídá. V kombinaci s až přehnaně slušnými řidiči aut, je cyklistika vhodný způsob, jak se někam dostat. 



Při zmínce o používání železnice se hodí uvést, že státní dopravce VR, neuznává pro studentskou slevu průkaz ISIC, je na to třeba průkazka vydaná finskou KELou. Můžete to risknout - kontrola kartičky (kromě QR kódu z jízdenky) se mi děje tak ve 40 % případů, ale nesmíte vypadat moc jako turisti. Alternativa: pokud kupujete lístek s dostatečným předstihem, pak saver ticket cena i pro dospělého odpovídá studentské. 

Pokud vás netlačí čas, je ekonomičtější cestovat autobusem Onnibus, kde není žádná sleva potřeba, jelikož o ceně rozhoduje včasnost nákupu. Tyto autobusy jsou obecně sardinkobusy. 


Vzdálenosti ve Finsku se počítají jednotkami hodin, cokoliv do 4 hodin cesty považují domorodci za "blízko". Pokud chcete poznat zemi více, doporučuji z Helsinek přejet do Tampere, které je jen 2 hodiny daleko.



Doprava v Tampere začíná být od roku 2018 zajímavá, protože zde budují tramvaje. (článek, článek) Dosud byla doprava zajišťována autoelektrobusy, v minulosti trolejbusy (jeden je v muzeu Vapriikki). 

Vlaky mají pěkně frekventované nádraží pro nějakou tu fotku. Odjíždějí odtud motoráky Dm12 směrem na Hääpamaki, kde je u stanice muzeum parních lokomotiv a vrakoviště. 

Tampere se hodí navštívit, protože je zde na místní poměrny slušné množství výletních cílů, jako například 2+ rozhledny. Viz tento výlet.

V jiných finských městech si z mimopřírodní turistiky asi nesednete na zadek, zejména jde-li zvyklí na pět hradů za víkend v rámci našeho středoevropského historického dědictví. Nicméně zabavit a obohatit se na znalostech se dá také dobře, jen to chce jiný přístup.


Pokud do Finska zavítáte, doporučuji klasickou kombinaci Tallinn, Helsinki, Petrohrad (lodí bez víz) nebo po zemi na elektronické vízum. Kam dále?