Vlakem do Polska - bilet Podróżnika - SONE

Když jsem se od kamaráda a později také z Adamova webu dočetl o možnosti cestovat vlakem na víkendovou síťovou jízdenku pro polské železnice, sestavil jsem program a za účasti onoho kamaráda, který už cestu podstoupil, jsme vyrazili do severopolského města Gdaňsk.

Tak přesně tímto Pendolinem jsme na tento lístek nemohli jet.

Volba na toto místo padla poměrně jednoduše, neboť jde o dopravně rozumně dostupné místo u moře. Vzhledem k tomu, že jsem tam ještě nebyl, nebylo stejně nad čím váhat. Co mi přijde zajímavější je popsat onem výhodný bilet Podróżnika neboli česky Jízdenka cestovatele.

Tento lístek platí na neomezené cestování vlakem od pátečních 19:00 do 06:00 v pondělí, ovšem pouze ve vlacích kategorie TLK (Twoje Linie Kolejowe - denní i noční rychlíky bez rozšířených služeb) a IC (InterCity - denní vnitrostátní vlaky vyšší kategorie), ovšem neplatí na vlaky Express InterCity (denní vnitrostátní vlaky vyšší kategorie) a Express InterCity Premium (Pendolino). Což celé ve volném českém překladu znamená ČD osobáky a rychlíky. Za tuto jízdenku druhé třídy zaplatíte 74 zł (~480 Kč) nebo v první třídě 104 zł (~670 Kč).

Určitě zajímavější je celý systém, jak to v Polskie Koleje Państwowe chodí. Předtě tento lístek si nemůžete zakoupit online a také jej nekoupíte v kdejaké drážní pokladně, neboť to musí být pokladna PKP InterCity, která je nejblíže v Krakově (údajně prý v Zebrzydowicích). Celou situaci zachrání to, že si ji lze koupit přímo u průvodčího a dokonce je možné platit kartou. Ovšem má to drobnou systémovou nevýhodu v tom, že polské místenky jsou zdarma a tedy vykoupené, takže i když máte jízdenku, tak si v přeplněném 13 vozovém vlaku nemusíte sednout a zjistíte to až na místě - ať už ve vlaku nebo na perónu.

Vyhlédli jsme si spoj TLK45250 WYDMY, který vyjíždí z Racibórze 20:43 a do cílového Gdańsk Główny přijíždí v 08:18. U průvodčího v Ratiboři jsme si ještě zakoupili lístek do první třídy, ovšem místenky byly volné pouze do města Bydgoszcz, takže jsme poslední 2 hodiny (z původně 12 hodinové jízdy) strávili v přeplněném vlaku na uličce vozu 1. třídy vedle lidí, kteří takto cestovali celou noc. 

Pro nás to naštěstí nebylo tak tragické, ovšem na zpáteční cestu jsme si rezervovali místenky ihned po příjezdu do cílové stanice. V opět vyprodaném vlaku se nám podařilo najít vždy po jednom místu v kupé ve stejném vagónu.

Velmi příjemně jsme si užili pobyt v městě Gdaňsk než nastala zpáteční cesta, která díky slabšímu termínu nebyla "tak moc" vyprodaná a díky tomu nikdo nemusel spát v uličce. Nejprve jsme seděli jako skupina samostatně (bo místenky), nad ránem jsme se sestěhovali do jednoho coupé a tak vše dobře dopadlo.

Interiér 1. třídy

Nějaké doporučení: pro takto dlouhou cestu jsme zvolili první třídu a bylo to dobře. Jednak jsou kupé prostornější (po 6 lidech), mají lepší polohovatelné sedačky a nepohybují se v nich nejrůznější lidské kreatury. Abyste si nemysleli, že jednička je něco extra, tak je to starý vagón bez klimatizace a bez zásuvek či jiných zhovadilostí na které nás rozmazlil RegioJet.

Nejdůležitější je vyhnout se vozům druhé třídy mezi které jsou důvtipně zařazeny pronajmuté vagóny Českých drah s proslulou koženkou a další kategorií odpovídající kousky z vlastních řad PKP. V tom fakt nechcete cestovat půl dne!

Jako asi největší problém vidím obtížnou rezervaci místenek. Proto doporučuji vydat se na místo týden předem (na kole je to 33 km) a u průvodčího na perónu si před odjezdem vlaku nechat zajistit místenky pro obě cesty předem. Protože systém je nastaven tak jak je, lze to provést i bez jízdenky. (??) 

Vzhledem k tomu, že jde o vlak nižší kategorie, je člověk ochoten něco přehlédnout, ale i tak si nemyslím, že mi ČD zase tak moc ukřivdily nebo snad moc ukřivdily a budu s nimi opět o něco raději cestovat, natož pak plně civilizovanými soukromými dopravci.

Pokud jde o nějaké plánování vaší cesty, doporučuji se inspirovat plánky sítě, použít plánovač a v neposlední řadě číst Adamův seriál o cestování po Polsku. 

barevné značení jsou Adamem procestované úseky

Taktéž budu rád, když mi napíšete své zkušenosti z cestování. Edit 05/2017: zjišťoval jsem a můj polský kamarád volal na infolinku, jak je to se studentskou slevou 51% z jízdného pro držitele ISIC karty. A odpověď zní, že se to týká pouze polských studentů, respektive potřebujete nejen ISIC, ale také polish resident card, což je problém.

Více o cestování a jízdenkách na vlak do Polska...

Než vyrazíte do zahraničí, tak si také nezapomeňte sjednat cestovní pojištění. Nikdy nevíte, co se může stát...

Vyzkoušen nákup like na Facebooku

Zúčastnil jsem se jedné výborné fyzické akce automobilky Peugeot, jejíž součástí byla i fotosoutěž, kdy jediným kritériem vyhodnocení byl počet Facebook liků nahrané selfie. Ideální případ na to vyzkoušet, jak funguje nakupování hlasů přes internetové služby.

Nejprve trošku odbočím: na tento nápad "podvádět" mě přivedla má dřívější účast v jiné soutěži s OC Laso, kdy mou i další hezké fotky z dovolených přebila úplně odporná fotka nějakého chlapa v plavkách olikovaná Turky. Za pár dolarů získal výherce nákup za 5000 Kč. Tuž dobrá motivace!

V internetových soutěžích se dá podvádět poměrně obstojně, doporučuji přednášku Romana Kümmela - Vyhackuj si motorku. Bohužel Facebook je v tomto směru dostatečně odolný a je potřeba, aby se kliknutí provedla skutečně ručně uživateli. Naštěstí je svět plný lidí, co nemají co na práci a ochotně to provedou za srandovní peníz.

Co jsem testoval? Internetové služby, které slibují umístěním liku k fotce nebo postu. Nejprve jsem vždy zakoupil nejlevnější možnou službu, třeba za 1 nebo 2 USD, abych zjistil, zda-li prodejce vůbec reaguje. Když jsem byl úspěšný, pak i další dražší služby. Většinou to fungovalo, více v přehledu:

Služba	AddMeFast.com	buy-photo-likes.com	beatfblikes.com	Fbskip.com
Jméno	-	suresh sharma	vijay Yadav	Ivan Gromov
Email	-	scs@phploaded.com	vijaykumar.1434@gmail.com	company@fbskip.com
	-	freephotolike@gmail.com	freephotolike@gmail.com	-
Koupeno	0$ 11 likes	17$ 1000 likes	9$ 500 likes	3$ 100 likes
Funguje?	ANO	ANO	ANO	ANO

Služba	SOCIOBLEND.com	BuyFacebookLikesCheap	Fbskip.com
Jméno	Rahul Maheshwari	asad barkat	Ivan Gromov
Email	socioblend@gmail.com	bermancorp@outlook.com	company@fbskip.com
	rolupolutolu@hotmail.com	trinidadpana@hotmail.com	-
Koupeno	4$ 1000 likes	4$ 1000 likes	8$ 500 likes
Funguje?	NE	NE	NE
Refund	ANO	ANO	NE

Z tabulky vyplývá, že velký objem za malé peníze byl podvod. Spokojený jsem byl se službami buy-photo-likes a beatfblikes, které mají stejný původ a jen odlišné webovky. V jejich zákulisí je stejný komunikační systém, ke kterému obdržíte přihlašovací údaje po prvním nákupu.

Celkově mě ta sranda stála necelých 1000 Kč za které jsem získal 3200 liků. Na výhru v kdejaké soutěži by to stačilo, bohužel jsem narazil na silného nepřítele Jiřího Andra z Petrovic, kterému se podařilo sehnat 5600 liků k čemuž mu gratuluji a doufám, že si kameru GoPro v hodnotě asi 11 000 Kč náležitě užije.

Liky z výše uvedených služeb většinou pochází z celého světa. Mnou doporučované mají globální uživatele, což je výhoda, protože například FBskip.com vám dodá pouze ukrajinské uživatele. 

Ještě jednou se tak pozastavuji nad českými uživateli, které získal výherce. Buď má skutečně tak velké okolí přátel a členství ve skupinách nebo používá nějakou jinou techniku. Docela jsem se přikláněl k druhé možnosti neboť rychlost s jakou ztrojnásobil v průběhu klání své liky, když jsem jej překonal, byla hodně podezřelá. Každopádně jsem po tomto gestu neměl chuť do této srandy investovat peníze natož čas a tak jsem další souboj vzdal.

Ještě k samotným pravidlům: Dříve platilo, že se soutěže na Facebooku vůbec pořádat nesmí, ale asi to nebylo udržitelné, takže nyní jsou s určitými pravidly povoleny (sekce E, propagační akce). Samotný Peugeot v rámci pravidel porušil bod 3:

Osobní Timeline a spojení přátel nesmí být použity ke správě propagačních akcí (např. „chcete-li se zúčastnit, sdílejte na vaší Timeline")

ustanovením:

Sdílejte vaše Selfie ze zdi FB Peugeot na vaši osobní zeď Facebooku.

Ale jako soutěžícímu mi zrovna toto pojetí vůbec nevadilo a pravděpodobně bych sdílení i sám udělal. 

Přes kamaráda pracujicícho pro dealera Peugeot mám možnost se zeptat na stanovisko pořadatele se získanými liky. Vzhledem k tomu, že jako kritérium byl stanoven počet liků neočekával bych žádný problém s vyhlášením i přes obligátní formulaci.

Autor či autorka Selfie, který dostane nejvíce lajků, získává hlavní výhru kameru GoPro HERO4

Pořadatel je oprávněn kontrolovat všechny podmínky pro účast v soutěži a v případě sporu posoudit a s konečnou platností rozhodnout o jakékoliv otázce se soutěží spojené.

Nicméně na toto oficiální stanovisko stále čekám.

Doufám, že jste také pochopili, že nákup lajků nemá vůbec smysl v souvislosti s vedením vašich fan stránek a čehokoliv, kde čekáte reakci lidí. Pokud své stránce nakoupíte liky, tak ji defacto uškodíte, ale o tom pojednává množství jiných stránek či trošku jinak i tady.

Tak to jsem chtěl pouze shrnout své zkušenosti s těmito službami a ověřit si, jak tento byznys funguje a nakolik je spolehlivý. Reálný přínos bych viděl, pokud v aktuální soutěži vyhráváte s vyrovnaným stavem, tak dokoupením menšího počtu like můžete své vítězství pojistit za poměrně rozumné peníze. Doporučuji si ale zkalkulovat do jaké míry se vám tato investice může vrátit a podle toho také jednat.

A co vy čtenáři? Máte také praktickou zkušenost s vylepšováním scóre v soutěžích?

České dráhy likvidují pokladny a cyklisty

Poslední dobou se mi stává, že má přeprava za účasti Českých drah probíhá jako zážitkový program, neboť není výletu, na kterém by mě něco nepřekvapilo.

Tento tajemný příběh byl s pomocí čtenářů vyřešen! Čtěte dále...

Tentokráte to byl výlet na hrad Helfštýn na kolech z Ostravy. Sám jsem poměrně vyježděný cykloturista, nedělá mi problém k tomuto místu dojet z domovské Ostravy. Nyní ovšem padla volba na vlak díky cestování ve skupině kamarádů. Nikdy jsem neměl cestování vlakem s kolem rád, několikrát jsem u toho asistoval, ale ještě jsem sám nejel až doteď a stálo to za to!

Díky večerní kontrole počasí jsem si koupil jízdenku předem. Neudělali to všichni spolucestující a tak jsem na nádraží zjistil, že se do stejného vlaku nevlezeme jako skupina díky záplavě výletníků. Na kolo totiž musíte mít (expresní) místenku na sedadlo a hák na kolo. Když se místenky vyprodají, byť obyčejnými cestujícími a háky jsou volné, tak vás systém do vlaku s kolem nepustí. Jako ověřený postup se uvádí pokus o ukecání průvodčího, který obvykle vychází po aplikování 3 – 9 dotazů.

Jak jste jistě pochopili, vlakem jsme odcestovali nakonec všichni. Dokonce byly 2 z 6 háků na kola volné. Pokud máte kolo podle posledních trendů s ultraširokými řídítky, doporučuju si jej zavěsit na první hák vedle uličky. Parádně se tím zablokuje průchod vagónem.

Tato zkušenost by ale nebyla vůbec tak zajímavá, kdyby nenásledovala ještě zpáteční cesta z Hranic na Moravě zpátky do Ostravy. Z časových důvodů jsem si nezařizoval jízdenku předem na internetu. Počítal jsem, že bude jízdné o 25% vyšší, protože využiju služeb paní pokladní. Co mě dostalo, byl 100% příplatek za využití jejich služeb při odbavení zavazadla – kola. A to neznamená, že by mi tato paní kolo do vlaku naložila, to znamená, že mi jen prodala lístek. Takto zněla formulace na pokladně, zpětně se zdá být všechno jasnější...

To mě dostalo do kolen, ale co se dá dělat, protože nevládnu mobilním internetem a do 15 minutového intervalu před odjezdem vlaku zbývalo jen 5 minut, takže bych internetovou rezervaci za normální cenu stejně nestihnul, koupil jsem si hold lístek u pokladní. Značně naštvaný jsem sledoval, jak se objevuje 15 minutové zpoždění a jak jsem podchodem kolo zbytečně přenášel poté, co se změnilo ohlášené nástupiště.

Doplňuji informace na základě vašich reakcí a nějaké své inciativy. Předně místenku do vlaku potřebujete pouze na rychlíky a výše. Do osobáku si "na slámu" můžete vzít kolo jen tak. Osobním vlakem jsem z časových důvodů nejel.

Proč stála místenka 70 Kč jsem už (ne)pochopil - cituji z oficiálního webu:

Místenka 1. nebo 2. vozové třídy (dle typu vozu) s rezervací místa pro jízdní kolo přepravované jako spoluzavazadlo

35 Kč na pokladně

0 Kč v eShopu

Cestou tam jsem za 1 kolo platil 25 Kč a zpátky 70 Kč!? To není 100% přirážka k běžné ceně, to je 300% původní zvýhodněné ceny. Kdo nevěří nechť prozkoumá vyfotografované jízdní doklady.

Je to ovšem jinak, místenka pro člověka zakoupená v pokladně stojí 35 Kč a na eShopu 0 Kč, to je normální. Spoluzavazadlo (kolo) stálo v opačném směru 25 Kč, ovšem já se nevracel na Svinov, ale na Hlavní nádraží a tak jsem překročil vzdáleností limit 51 Km, kdy je to za 25 Kč a musel si tedy koupit spoluzavazadlo na 51 - 100 Km za 35 Kč. Výsledná cena je tedy 35 Kč místenka, 35 Kč spoluzavazadlo + jízdenka.

Když se nad tím zamyslím, tak se nemůžu zbavit dojmu, že něco je špatně. Protože dle formulace z tabulky by mělo být jízdní kolo součástí místenky pro člověka a ne přepravované jako spoluzavazadlo, nicméně už v opačném směru jsem platil za spoluzavazadlo, takže se nad tím tolik nepozastavuji...

Celý zážitek okořenil příjezd vlaku od Brna. V tomto vlaku byl řazen nový „nákladní“ vagón 

Bbdgmee pro invalidy a cyklisty, který jsem obdivoval letos na Czech Raildays. Co mi ale nedošlo je způsob, jakým se takový vagón nakládá jízdními koly. 

Když odbočím: Automaticky se mi vybavilo, jak jsme nakládali ve Vyškově do staršího typu tohoto vagónu 4 kola a 2 invalidy a vytvořili tím rychlíku 15 minutové zpoždění, protože ta ruční plošina na vozíčkáře byla hrozně pomalá. Nicméně se nakládalo tak, že se otevřely boční velké posuvné dveře a kola jsme do nich podali personálu / spolucestujícím.

Zpátky k příběhu: žádné dveře se neotevřely a musel jsem s kolem nastoupit běžnými dveřmi. Na jedné straně má vagón normální háky, jakým jsem jel cestou tam. Ale já nastupoval tou druhou, kde není nic, protože háky jsou uprostřed vagónu! Znamenalo to tedy vynést kolo „po žebříku“ do vlaku, tam se otočit a projít uličkou s kolem doprostřed. 

Panečku, to je žůžo! Ulička je naštěstí díky oddílu pro invalidy trošku širší, ale i tak jsem zametl pár stojících cestujících. Zavěsili jsme kola (opět se dá širokými řídítky zablokovat průchod vlakem) a šli vyhnat cigány z našich draze / dráze zaplacených sedadel.

Když přišla průvodčí, byla zjevně nějak vytočená, přesto jsem se jí musel zdvořile zeptat, zda-li by mohla ve výstupní stanici otevřít ta velká vrata, abychom nemuseli kola tahat přes uličku. Docela prudce odpověděla, že ne, že ta jsou jenom pro invalidy na plošině (vagón má svou, nepotřebuje tu ruční) a odešla. Ačkoliv jsem to netušil, pravděpodobně se ji na to ptala i rodina s koly sedící vedle nás, která vystupovala na stejném místě.

Když nastal klíčový moment výstupu, shodili jsme kola z háků a zablokovali všemi 6 koly uličku. Ten výraz průvodčí, která zjistila, že tudy fakt neprojde, mi vynahradil všechnu její arogantnost z cesty. Ještě mě stihla zdrbat, že jsem zkazil ty automatické zatahovací dveře, když jsem do nich zaparkoval kolo, ale to mě netrápilo, neboť jsem se soustředil na to, jak pedály co nejvíce neúmyslně neotlouct vlak při vykládání kola. Ono totiž vystoupit přímo nejde, musíte nejprve zajet do uličky k záchodu a pak vycouvat, chytnout nějak kolo a slézt s ním po schodech dolů na nástupiště.

Já to zvládl vcelku v pohodě. Přítelkyni jsem pomohl já a pak jsem se bavil, jak spolucestující rodiče řvali po svých dětech, jak mají ta kola vyndat. Průvodčí zjevně neměla ráda cyklisty a tak se na to obíjení vagónu koukala a netrpělivě čekala, než do pokyn k odjezdu. Prostě výborný prozákaznický servis ve stylu ČD.

Nevím, jestli i jiní cestují s koly takto vtipně, ale mě to na dlouhou dobu stačilo, abych nemusel s kolem ve vlaku jet. Ta logistika okolo je z popsaných důvodů asi dost složitá, proto třeba RegioJet nepřepravuje kola vůbec a LeoExpress nemá místo pro lidi, natož pro jejich kola.

Taktéž to odkrývá nový trend, kterým bude zjevně vyhození pokladních, neboť ČD učí své zákazníky poměrně tvrdě, že si mají lístky kupovat přes internet. Co mě těší je fakt, že to naštěstí docela funguje. Mohli by to ale říct sami a nečekat na každé mé překvapení u okýnka.

Při této příležitosti jsem opět ve svém okolí odkryl věčnou otázku ČD vs. RJ a tentokráte našel i řešení. Zjistil jsem totiž, že pokud má diskutující režijní jízdenku nebo něco jiného pro cestování za legrační ceny (žákovský průkaz, INkarta 50+, atp.), pak je "bezmezným milovníkem" ČD. Pokud je to normální nezvýhodněný pasažér (to jsem třeba já), pak má rád cestu Regiojetem. Problémem je totiž to, že pro zvýhodněné cestující platí do jisté míry jiné ceníky, takže třeba toho 100% příplatku za odbavení kola na pokladně si nevšimnou a proto mají rozhozené argumentování. Celý tento spor je zdá se pouze o tom, za kolik peněz kdo cestuje...

Doplněno: Předmětem pohoršení v textu není protivná průvodčí, ta mě vůbec netrápila, na ni jsem si stěžovat nechtěl. Horší je to s tím hrozným vagónem pro kola. Co mě vytočilo nejvíce je ten 100% příplatek za místenku pro kolo na přepážce!

Doplněno 2: Takže už po měsíci od cesty se zdá být tarifní systém trochu objasněný a to za pomocí vás čtenářů. Tento článek doputoval i přímo na ČD, kde byl přečten specialistkou na jízdné a výpočet ohodnocen jako "správný", ovšem bez dalšího vysvětlení.

Tolik opět k mému veselému zážitku s Českými drahami. Bohužel nemám odpovídající zkušenost ze zahraničí, protože pokud někde v cizině jezdím na kole, tak využívám bikesharingu a kolo si s sebou nevozím.

A co vy, jak cestujete s kolem? To abyste měli cestovní pojištění i pro jízdu vlakem!

Vídeňský a evropský bikesharing - zkušenost

Je léto a v rámci prázdninových akcí jsem se vypravil na krátký výlet do Vídně. V tomto městě používající špatný jazyk jsem ještě nebyl a tak jsem chtěl vyzkoušet i zdejší systém veřejných půjčoven kol. Jelikož je Vídeň extrémně placatá, tak sem tento způsob dopravy skvěle zapadá.

Začal jsem studiem náležitostí na oficiálním webu, který je celý v němčině a díky technologiím z raných 90. let se nedá přeložit Google Translatorem, neboť ten si neporadí s iframy! Oprava: Je tam tlačítko na přepnutí jazyka, schválně, jestli ho najdete!

Zavrhl jsem tedy registraci online, bo jsem ji vůbec nerozumněl a rozhodl se, že si účet pro kola založím až na místě, což docela dost jiný webů nedoporučuje pro zdlouhavost.

No hned na místě jsem pochopil proč. Terminály mají již nejlepší technologická léta za sebou (ale vůbec nejsou staré) a hnány vpřed Windows XP Embeded s kapacitním dotykovým displejem se dost mizerně ovládají, ale jsou alespoň v angličtině. 

Vložil jsem platební kartu a začal vyplňovat registraci, přiznám se, že mi na tom vůbec nešlo psát a tak jsem registraci odbyl jako všechny jiné nedůležité formuláře, zaplatil registrační poplatek 1 € a vydal se do ulic na kole. Abych ještě informoval kompletně: Platební kartu systém využil pro zablokování 20€ depozitu a 1€ se stáhlo jako internetová platba – terminál chtěl CVS kód z karty.

Mezitím se ostatní kamarádi rozhodli nečekat při mém zdržování s terminálem a šli dále pěšky. Brzy jsem je dojel a po střídavém vyzkoušení kol ostatními jsem jej u dalšího stojanu vrátil. 

Uběhnula nějaká doba a já potřeboval kolo znovu použít. Došel jsem k terminálu, vložil kartu a namísto zadání jména a hesla, jsem obdržel hlášku, že můj účet je zablokován a další kolo si teda nepůjčím. Co zbývalo, zavolal jsem na linku podpory a po ujištění, že kolo nikdo neukradl, jsem se dostal ke sdělení, že na základě mé nekompletní registrace mi účet zablokovali a neuvolní ho, protože tam prostě mám málo správných údajů o mé osobně. Další kolo jsem si již půjčit nemohl, protože účet je svázaný s kartou a zbytek výletu jsem chodil pěšky.

A co z toho plyne za poučení milí čtenáři? Až pojedete do Vídně, tak si registraci vyplňte doma z webu i navzdory klackům házených pod nohy. Zvolte si ultrakrátké uživatelské jméno a vcelku slabé heslo (stejně ho všichni okolo terminálu při zadávání uvidí). Pokud se na registraci vybodnete zadáním prázdných polí, tak vás administrátor zablokuje stejně jako mě.

Nejvíc se mi zatím systém líbil v Paříži, kde je dotažený k dokonalosti. Nepoužívají se sice tak „hi-tech“ stojany, ale princip je veskrze stejný. 

Stojanů je podstatně více a za výlet v tomto městě můžete za použití kol ušetřit desítky euro za MHD a to jako fakt. Samotná kola jsou si ve zmíněných městech podobná – robustní atypická kola s trojpřehazovačkou, košíkem a blikačkami.

Dále jsem hledal půjčování kol v Římě (official), kde sice existuje, ale za celou dobu mé návštěvy jsem neviděl ani jeden stojan a když uvážím jízdní styl tohoto města, tak nevím, jestli je ježdění v provoze v tomto městě dobrý nápad. Vypadá to tam, už skoro jako v Africe. Dále jsem kola viděl také v Londýně, ale tam jsem systém zatím nepoužil, o důvod více k návratu.

V Česku se půjčování kol teprve formuje. Docela rád bych ho viděl v Praze, ale jako všechno v Praze je to kapitola sama pro sebe. V Ostravě se zatím pracuje na soukromém projektu Rekola, který určitě nebude příliš rozsáhlý. A když se nad tím trochu zamyslíte, tak ani nedává příliš smysl, protože Ostrava je hodně geograficky roztahaná, plná terénních nerovností, které navíc někde umocňuje veskrze debilní dopravní řešení.

I proto jsem se zapojil do politického hnutí Kolečkáři.eu, které se snaží s tímto něco udělat. Zatím řeším individuálně bikesharing v Ostravě jen „bikem bez sharingu“, tedy kolem za 300 Kč z inzerce, které mi ještě nikdo nestihl ukrást…

A jaké máte vy zkušenosti s půjčováním kol po světě i u nás? (ehm proč kolo nevozit vlakem) Je dobré si také pro jistotu sjednat cestovní pojištění...