Vídeňský a evropský bikesharing - zkušenost

Je léto a v rámci prázdninových akcí jsem se vypravil na krátký výlet do Vídně. V tomto městě používající špatný jazyk jsem ještě nebyl a tak jsem chtěl vyzkoušet i zdejší systém veřejných půjčoven kol. Jelikož je Vídeň extrémně placatá, tak sem tento způsob dopravy skvěle zapadá.

Začal jsem studiem náležitostí na oficiálním webu, který je celý v němčině a díky technologiím z raných 90. let se nedá přeložit Google Translatorem, neboť ten si neporadí s iframy! Oprava: Je tam tlačítko na přepnutí jazyka, schválně, jestli ho najdete!

Zavrhl jsem tedy registraci online, bo jsem ji vůbec nerozumněl a rozhodl se, že si účet pro kola založím až na místě, což docela dost jiný webů nedoporučuje pro zdlouhavost.

No hned na místě jsem pochopil proč. Terminály mají již nejlepší technologická léta za sebou (ale vůbec nejsou staré) a hnány vpřed Windows XP Embeded s kapacitním dotykovým displejem se dost mizerně ovládají, ale jsou alespoň v angličtině. 

Vložil jsem platební kartu a začal vyplňovat registraci, přiznám se, že mi na tom vůbec nešlo psát a tak jsem registraci odbyl jako všechny jiné nedůležité formuláře, zaplatil registrační poplatek 1 € a vydal se do ulic na kole. Abych ještě informoval kompletně: Platební kartu systém využil pro zablokování 20€ depozitu a 1€ se stáhlo jako internetová platba – terminál chtěl CVS kód z karty.

Mezitím se ostatní kamarádi rozhodli nečekat při mém zdržování s terminálem a šli dále pěšky. Brzy jsem je dojel a po střídavém vyzkoušení kol ostatními jsem jej u dalšího stojanu vrátil. 

Uběhnula nějaká doba a já potřeboval kolo znovu použít. Došel jsem k terminálu, vložil kartu a namísto zadání jména a hesla, jsem obdržel hlášku, že můj účet je zablokován a další kolo si teda nepůjčím. Co zbývalo, zavolal jsem na linku podpory a po ujištění, že kolo nikdo neukradl, jsem se dostal ke sdělení, že na základě mé nekompletní registrace mi účet zablokovali a neuvolní ho, protože tam prostě mám málo správných údajů o mé osobně. Další kolo jsem si již půjčit nemohl, protože účet je svázaný s kartou a zbytek výletu jsem chodil pěšky.

A co z toho plyne za poučení milí čtenáři? Až pojedete do Vídně, tak si registraci vyplňte doma z webu i navzdory klackům házených pod nohy. Zvolte si ultrakrátké uživatelské jméno a vcelku slabé heslo (stejně ho všichni okolo terminálu při zadávání uvidí). Pokud se na registraci vybodnete zadáním prázdných polí, tak vás administrátor zablokuje stejně jako mě.

Nejvíc se mi zatím systém líbil v Paříži, kde je dotažený k dokonalosti. Nepoužívají se sice tak „hi-tech“ stojany, ale princip je veskrze stejný. 

Stojanů je podstatně více a za výlet v tomto městě můžete za použití kol ušetřit desítky euro za MHD a to jako fakt. Samotná kola jsou si ve zmíněných městech podobná – robustní atypická kola s trojpřehazovačkou, košíkem a blikačkami.

Dále jsem hledal půjčování kol v Římě (official), kde sice existuje, ale za celou dobu mé návštěvy jsem neviděl ani jeden stojan a když uvážím jízdní styl tohoto města, tak nevím, jestli je ježdění v provoze v tomto městě dobrý nápad. Vypadá to tam, už skoro jako v Africe. Dále jsem kola viděl také v Londýně, ale tam jsem systém zatím nepoužil, o důvod více k návratu.

V Česku se půjčování kol teprve formuje. Docela rád bych ho viděl v Praze, ale jako všechno v Praze je to kapitola sama pro sebe. V Ostravě se zatím pracuje na soukromém projektu Rekola, který určitě nebude příliš rozsáhlý. A když se nad tím trochu zamyslíte, tak ani nedává příliš smysl, protože Ostrava je hodně geograficky roztahaná, plná terénních nerovností, které navíc někde umocňuje veskrze debilní dopravní řešení.

I proto jsem se zapojil do politického hnutí Kolečkáři.eu, které se snaží s tímto něco udělat. Zatím řeším individuálně bikesharing v Ostravě jen „bikem bez sharingu“, tedy kolem za 300 Kč z inzerce, které mi ještě nikdo nestihl ukrást…

A jaké máte vy zkušenosti s půjčováním kol po světě i u nás? (ehm proč kolo nevozit vlakem) Je dobré si také pro jistotu sjednat cestovní pojištění...