Zobrazují se příspěvky se štítkemrecenze. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemrecenze. Zobrazit všechny příspěvky

2018-01-25

Zkušenost s hřeby na pneu pro jízdní kolo

Je to už nějaký čas, kdy jsem usoudil, že mi chybí zkušenost pneumatikami s hřeby a jejich vlastnostmi na sněhu. Z možností, na co je obout, jsem měl auto a jízdní kolo. Vzhledem k tomu, že na kole najezdím ve Finsku v průměrném pravidelném režimu více než autem, padla volba na přezutí mého kola.


Ne, začneme ještě více pragmaticky, pneu na auto s hřeby stojí 300 € za sadu, a i když by to bylo velmi užitečné, tak jsem si tuto legraci dopřát nechtěl (něco více o řízení auta). Jedna pneumatika s hřeby pro kolo začíná na částce 30 €, což je poněkud hodně, když celé vaše kolo stojí 80 €. Připomínám, že normální lepší pneumatika se dá koupit za 15 €.


Avšak protože místo mého bydliště je na kopci a překonání 4,7 km na praxi v centru je pro mě denní nutností, rozhodl jsem se tentokrát vyzkoušet na vlastní kůži pocity a napsat o tom článek, protože z diskusí na Facebooku nejen s domorodci, ale i expaty jsem měl rozporuplný dojem.


Narazíte totiž na názor, že kola s hřeby se jednoznačně vyplatí, jenže dát 60 € (1 500 Kč) za přezutí kola je hodně, a to je cena, když si to uděláte sami. Takže jsem na to šel "chytře" a přezul jsem jenom jednu pneumatiku, abych poznal rozdíl.

Klíčová otázka je, kterou osu – přední nebo zadní? Intuitivní většinová odpověď by byla kolo zadní, protože ta je přece poháněná, ale jde o odpověď špatnou. Pokud totiž máte klasické pánské kolo, kde jste nakloněni nad kolo přední, tak v případě smyku "zadku" máte prostor reagovat třeba položením nohou na zem, ale když ujede kolo přední, tak čas chybí na cokoliv. Navíc pád dopředu je podstatně horší z hlediska najít nějakou únikovou polohu a neletět přímo "na hubu". OKej s příchodem prvního sněhu v půlce října mám tedy přezuto a můžu sbírat statistická data. 


Hřeby téměř nepomáhají v čerstvém lehkém sněhu – když napadne 10 cm, tak kolo jede zhruba stejně jako bez něj, jen s větším odporem. Okrajově jsou hřeby užitečné i v případě, kdy se jede po rovnoměrně ujeté vrstvě sněhu a to proto, že se v takovém případě kolo nemá důvod smýkat, ledaže to výrazně klopíte, ale kdo by to dělal...


Kdy hřeby pomáhají je situace, když to klouže i chodcům. Tzn. uježděný sníh přes den povolí na slunci a po západu zmrzne. Případně je kluzko všeobecně – při mrznoucím dešti atp. Jak jsem si ale vyzkoušel, když to přepálíte na takovém povrchu, tak vás ani hřeby nezachrání a stejně to položíte. Co může být výhoda je skutečnost, že přetáčivý(?) smyk zadního kola vás o milisekundu dříve upozorní na problém a až pak jde k zemi i kolo přední. Tak jako tak, šel jsem shánět nové pedály a mám módní díru v jeansech.


Nastal ale moment, kdy jsem byl neskutečně rád za hřeby. Situace byla následující: na dlouhodobý uježděný sníh udeřily v pondělí mrazy kolem -20 °C, v úterý začalo sněžit, teplota vystoupala na -10 °C a připadlo 10 cm, no a ve středu byly 4 °C nad nulou a kompletně všechno začalo roztávat dramatickým tempem. V podstatě byla blbost jen na kole, ale já jsem osoba odolná + šetřivá za autobus, a tak jsem vyjel.


Něco tak šíleného si budu pamatovat dlouho. Přesně jsem cítil, jak celé jízdní kolo plave mezi vrstvou rozbředlého sněhu a zbytky dosud zmrzlého podkladu. Bylo tak přesně poznat, jak má zadní kolo neustále tendenci někam ujíždět, a to každých cca 10 metrů, zatímco předek jel až nebývale sebejistě. Těsně před místem určení jsem pak o trochu aktivněji zatočil a zadní kolo dostalo smyk, opět díky hřebům na předku jsem to rozpoznal včas a stihl zahájit seskok – drama skončilo bez zranění i škod.

Důvodem je fakt, že uježděný sníh roztává rozdílně a vytváří tak ohlazené ostrůvky mezi kalužemi, což extrémně klouže. Předchozí zmíněná situace je pak nebezpečná v tom, že roztopeným sněhem se projet dá, ale jakmile opět zmrzne, jde o nebezpečný povrch se spoustou vyjetých stop, který jeho uživatele s radostí katapultuje kamkoliv v náhodném směru zmrazků. 


Na tomto místě se hodí faktografická poznámka. Pánské kolo je svým rámem o poznání méně vhodné pro zimní jezdění než kolo unisexové, které má středovou trubku dole, protože se z něj při podobných pádech výrazně lépe vysedá, kromě toho se na nich obvykle jezdí mnohem více vzpřímeně a váha je více na zadním kole. V podstatě paralela motorkářského choperu versus silničního nakedu.

Souhrnně nepřekvapivá informace: hřeby nepomáhají ve sněhu, to se ví. Jsou dobré na ledě. Jenže, už jste někdy jeli po hokejovém hřišti? Ne? Přesně! V momentě, kdy to začíná klouzat chodcům je kolo ještě slušně použitelné, ale ve chvíli, kdy je třeba velmi obezřetná chůze je i jízda na kole značně riskantní. To snad dává smysl...


Verdikt: v Česku jsou takové pneumatiky zbytečné – sníh se u nás poslední zimy nedrží dlouho, hned jej rozsolí a jeho odhrnutím do míst, kudy se pohybují cyklisté, dojde k situaci, že pro jízdu nezbývá prostor a jen magor jezdí za kluzka po cestě s auty. Tím myslím situaci denního dojíždění, na blbnutí v horách je to zase příliš drahá sranda.

Co ve Finsku? Těžko říct, moje hodnocení je spíše v neprospěch této investice, pakliže je neplánujete používat několik zim. Více se vyplatí zakoupit trošku lepší pneumatiky klasické, které mají hluboký dezén (viz níže). Čím dražší kolo máte, čím častěji jej používáte a čím rychleji jezdíte, tím spíše oceníte zimní kola. Jízdní styl totiž udělá mnohem větší rozdíl. Po nějakém množství zkušeností a pádů už pak rozpoznáte, že pro jednou je možné nechat kolo doma než to zbytečně riskovat.


Ještě jsem nakousl pneumatiky klasické. U dovezeného bratrova exkola Superior jsme už několik let uvažovali o přezutí, protože se z horských pneu staly v podstatě MTB slicky. Po obvodu špunty, nicméně běhoun hladký na plátno. Jezdil jsem na tom za sněhu a největší problém byl asi v udržení trakce + taková guma strašlivě prská vodu. 


Když jsem píchnul, tak jsem rovnou toto pneu vyměnil na Continental Traffic s univerzálním vzorkem a vlastnosti i na sněhu se podstatě zlepšily. Proto bych podobný přístup doporučil i někomu dalšímu. Hlavně z důvodu, že se pak není třeba o nic starat v průběhu roku, kdy hřeby na asfaltu zbytečně rachotí.



Přehled použitých pneumatik: 
  • přední s hroty: Biltema 27956 26x1,90 "dubbdäck" (křivé téměř jako Rubena) za 30 €
  • zadní klasická: Continental Traffic 26x1,90 za 15 €
Pokud jde o výrobky s hřeby, tak abych to vzal tuto zimu pořádně, koupil jsem si ještě protiskluzové návleky na boty za 10 € a používám je na běžeckých tretrách při běhání venku. Význam hrotů je daleko větší, než u kolegů osazených na pneumatice kola, tento vynález se vyplatí mít.


Abych to vzal ještě kompletně. Téměř všechna osobní auta ve Finsku používají v zimě kola s hřeby, ale běžně není problém jezdit jen s normálními zimními pneumatikami. Problém nastane v momentě, kdy to klouže fakt hodně a tím, že se vaše auto chová jinak než všechna ostatní, pak je třeba být dvakrát obezřetný, a hlavně nikde nezastavovat, protože takové dávání přednosti do kopce je na do tvrda (a hladka) uježděném sněhu docela "peklíčko", zejména když se někdo "nasáčkuje" příliš těsně za vás.

Tolik k mému hřebovému speciálu na základě mých zkušeností.

2016-08-17

Zkušenosti s novou autoškolou na motorku 2016

Jak už díky mnoha příspěvkům víte, tak jsme celkem moto orientovaná rodina, po nákupu skútru přítelkyni, následovalo i rozšíření řidičského oprávnění u mého bratra a protože k 1. listopadu 2015 došlo ke změně, tak chci přinést i tuto novou zkušenost. Já svou zkoušku vykonal 3 týdny před změnou ve starém režimu. Dále tedy příběh psaný jím...


Rozšíření jsem absolvoval u Tomáše Otiska. Rozšiřovací kurz má v podstatě stejnou strukturu jako klasický výcvik, jen je přiměřeně zrychlený (podle dovedností). První změna je hned při jízdách, kdy po první „otrkávací“ jízdě ve dvou na jedné motorce vás příště instruktor může nechat jet na motorce sólo a sám jede za vámi na jiné, neboť žák musí být u zkoušky schopný jet na motorce zcela sám. Komunikace probíhá (po celou dobu výcviku i u zkoušky) přes interkom, s čímž se pojí nutnost půjčit si od autoškoly (zdarma) přilbu.


Po zvládnutí všeho potřebného v provozu, následují jízdy na cvičišti, kde si vyzkoušíte všechny „kousky“ s motorkou potřebné ke zkoušce. Na cvičišti mají vyznačené body a jen staví kužely podle toho, co zrovna trénujete. Pro cvičení úkonů mají na cvičišti sestavenou (kvůli návaznosti) jakousi dráhu, ale u zkoušky jsou cviky seřazené trošku jinak (prostorově; vzestupná náročnost je zachována). 

  • dráha I „pomalá“: rychlostí chůze v přímé linii; zastavení a rozjezd s jednou nohou na stupačce; pomalý slalom; osmička
  • dráha II „rychlá“ (pro jednotlivé cviky se přehazují kužely):  rychlý slalom; výhybný manévr; brzdění na přesnost (17 m); krizové brzdění (12 m)

A takhle postupně jezdíte, shazujete kužely a „blbnete“ pod odborným dohledem až do chvíle, kdy vám to začne jít a napíší vás ke zkoušce. Ještě před tím s vámi ale projedou techniku (kontrola vozidla) a vedení motorky v chůzi + manipulace na místě, což u zkoušky také vyžadují.


Potom zbývá absolvovat onu zkoušku (pro Ostravu: v areálu Librosu). Prostě předvedete před komisařem, co jste se naučili. Nejprve provedete výjezdní kontrolu (s případnými dotazy komisaře, aby celý den neposlouchal totéž dokola); vedete motorku, zaparkujete ji do „garáže“ a potom už přímo následují jízdní úkony.

K jízdním úkonům musím říct, že vše probíhá stejně jako na cvičišti, takže se není čeho bát. Jediný rozdíl oproti cvičišti pro mě bylo, že rychlost „rychlého slalomu“ slalomu se měří nejen na začátku, ale taky úsekově mezi prvními 4 kužely. Díky tomu jsem si já tento úkol zopakoval, neboť jsem si v průběhu zpomalil o trochu více. Ale netřeba se bát - na všechny úkony máte tři pokusy (nenastane-li vysloveně nebezpečná situace (např. při brzdění zvednutí zadního kola) nebo přímo pád motocyklu – ale to vám jistě řekne sám komisař před zkouškou).


Po jízdních úkonech následuje jízda v provozu. Dalo by se říct, že ta „lehčí“ část zkoušky. Jedete prostě na motorce po městě, instruktor a komisař za vámi v autě, a posloucháte pokyny z interkomu. No a pakliže zvládnete i toto, tak jste splnili vše a máte zkoušku za sebou!

Na závěr ještě malý dovětek: výcvik a zkoušky se určitě zpřísnily i ztížily. Základní výcvik pro naučení všech těch „kousků“ zřejmě bude stačit málokomu. Počítejte s tím, že si budete muset i přikoupit jízdy (zejména na cvičišti), abyste všechno zvládli v požadované kvalitě. Ale určitě se toho není třeba bát, vše se dá naučit a zvládnout!

2015-11-02

Příjemná zkušenost se směnárnou FOREXchange

Jednoho pošmourného podzimního dne jsem se chystal na krátký výlet do Německa. Protože má eura mizí rychleji než bych chtěl, rozhodl jsem se, že si ve směnárně doplním hotovost. Protože jsem byl v poměrně časovém tlaku, tak jsem nezašel do své oblíbené směnárny v centru Ostravy, ale navštívil směnárnu v supermarketu OC Futurum, konkrétně tedy FOREXchange.


Už z dálky jsem si všimnul opravdu obrovského nápisu 0% poplatek, který se navíc v prostorách několikrát opakoval. Nevím jak vy, ale já jsem si nikdy měnu nevyměňoval s poplatkem, nicméně chápu, že kvůli cizincům to tam může být. O to více mě překvapilo, proč na účtu po výměně 25€ se objevila v položce "servisní poplatek" celá 1 Kč.


To mě trochu dopálilo, naštěstí na účtence byl údaj, že pokud mám otázky k transakci, tak se mám obrátit na email provozovatele společnost Mac Corp, čehož jsem využil, kdy trochu výhružným, ale jinak slušným způsobem jsem se zeptal na vysvětlení, kterého se mi dostalo:

Naše společnost ve zmíněné Ostravské provozovně skutečně žádné poplatky neúčtuje. Údaj o poplatku ve výši 1 Kč vzniká díky zaokrouhlení. Naše provozovna Vám prodala 25 EUR, přičemž aktuální prodejní kurz byl 27,73 za 1 EUR.  
Celkem jste tudíž měl uhradit 693,25 CZK. Jelikož ale takováto platba v hotovosti není možná, náš systém tuto částku zaokrouhlil na 694 CZK a zbylou částku 0,75 CZK zaokrouhlil na 1 CZK a označil ji jako poplatek (naše společnost o tomto zaokrouhlení účtuje jako o jakémkoliv příjmu). Fakticky se ale o poplatek nejedná, jedná se pouze o vyčíslení částky zaokrouhlení (jako rozdíl mezi kurzovní hodnotou a reálně uhrazenou částkou).
Nyní pracujeme na tom, abychom bylo z předložených dokladů více zřejmé, že se nejedná o poplatek, ale že jde o zaokrouhlení. Jistě chápete, že takováto změna v tiskových výstupech může trvat nějaký čas a prosíme o pochopení.
Pro udržení dobrého jména společnosti bychom Vám rádi nabídli následující kompenzaci: v den směny byl směnný kurz ČNB stanoven na 27,08 za 1 EUR, přičemž 25 EUR by činilo tímto kurzem 677 CZK. Vy jste za 25 EUR uhradil 694 CZK. Proto Vám nabízíme uhradit 17 CZK rozdíl zpět převodem na Váš účet. Doufáme, že Vám tato kompenzace pomůže zachovat si pozitivní postoj k našim službám. Prosíme Vás o sdělení čísla účtu, kde bychom mohli částku převést.
Přeji Vám hezký den. Martin Sidor - Compliance Officer

Celé toto vysvětlení považuji za ukázkový příklad správné "krizové komunikace" a způsob, jak diplomaticky uspokojit nespokojeného zákazníka. Upřímně ono těch 17 Kč je "obrovská" suma, ale vidíte jak jsem uspokojil své ego a kolik jsem tím strávil času!? Každopádně děkuji společnosti za férovou reakci a hlavně doufám, že to brzy opraví...


Co tím chci ale říci? Stěžovat si nebo poskytovat zpětnou vazbu je třeba na správném místě! Kdybych šel a byl zlý na toho brigádníka, co tam seděl, tak se žádného výsledku nedočkám, protože on s tím nic systémového nemůže provést. Pokud se obrátím na lidi, kteří jsou za něco zodpovědní nebo mají minimálně na starosti PR, pak se mohu dočkat nejméně profesionálního vysvětlení "proč něco nejde".

A teď příklady ze života: 

Pokud vrátíte bednu od piva Pito v Kauflandu do stroje pro vrácení lahví, vyběhne za minutu zaměstnanec, sebere vám lístek a vrátí bednu se slovy, že tyto bedny nevykupují". Na koho se budete rozhorčovat, že si má přeprogramovat ten automat?

Jako brigádník občas provádím statické dopravní průzkumy pro DPO. Myslíte si, že je mou pracovní náplní něco udělat, když mi sdělíte, které linky vám o víkendu nenavazují a jak podle vás překopat celou síť MHD, abyste zrovna vy nečekali na další tramvaj? Takže ještě jednou: Kde si budete stěžovat? Přičemž neříkám, že by to nebylo chvályhodné, nicméně přímé nadřízené to nezajímá. 


Závěrem tedy zrazu doporučuji, když se vám stane něco nepříjemného, tak se s klidnou hlavou zkuste zamyslet nad situací a pokud shledáte, že za to fakt nemůžete vy, napište zodpovědným o vysvětlení. Třeba se také dočkáte 17 Kč...


P.S. dejte si pozor na rozdíl mezi stížností a zpětnou vazbou. Zpětná vazba je fajn pro všechny, ale stížnosti nikdo nečte. Takže pozor na vyhrožování "stížností na Ředitelství internetu". A co vy, máte taky nějaký veselý zážitek podobného ražení?

2015-09-10

Chmelová brigáda v Kněževsi 2015

Nastal konec léta, a protože jsem letos neměl nic odborného na práci, padlo rozhodnutí vyzkoušet si chmelovou brigádu, na kterou mě již dříve lákali kamarádi. A tak jsem se jako již „vystudovaný“ informatik pustil do zemědělství, o kterém mám velmi matné představy, ale nevadí – zažít se má všechno!


Chmel je popínavá rostlina, která se pěstuje v chmelnicích „na výšku“ a aby se sklidila, je třeba jí ustřihnout stonek a urvat od kotevního drátu. Kusy takové rostliny se v hantýrce nazývají štoky, které je třeba naložit a odvést na česačky, kde se dále zpracovávají – získávají chmelové šišky. 


Oproti dřívějším letům, kdy tuto práci na poli dělali ve velkém manuálně školáci (500+), se zavedly stroje (solery - strhávače), které většinu práce odvedou za lidi a tak zbyde brigáda asi 50 lidí, kteří dělají dočištění.
Odpověď na věčnou otázku: Chmelová brigáda? Tam se ještě pořád jezdí? 
Tedy zní: Ano, jezdí.


Podstatou práce je v ±7 členných skupinách projíždět chmelnicí a sbírat to, co zůstalo na poli. Práce je to odborně nenáročná a je k ní potřeba jen běžných fyzických schopností. Tím se dostávám k tomu nejzajímavějšímu, co lze na chmelové brigádě zažít – lidi!


Setkal jsem se s širokou společenskou třídou lidí od čerstvých inženýrů po chabé absolventy základní školy. Asi očekáváte správně - byl to hodně divoký sociální experiment! Byli tam slušní studenti, jednodušší ale dobří lidé, rozumní a zábavní pracovníci, trvale nezaměstnatelní jedinci, nedospělé nanynky, zoufalé vlezdoprdelky, záletníci, magoři hrající si na šéfy, alkoholici i „alkoholici“, prostě všechno.


Kombinace dosaženého vzdělání a společenské třídy většinou umožnila rozpoznat, na jaké úrovni se lze s daným jedincem bavit, respektive nebavit. S vyjmenovanými kritérii pak obvykle korelovalo množství konzumovaného alkoholu, cigaret, nadšení do práce a stylu konverzace i zábavy.


Velmi „zajímavé“ bylo spolupracovat v takovém kolektivu a zejména řešit konflikty. Setkat se osobně s reakcemi a postoji různých lidí bylo pro můj společenský život velmi přínosné a rozhodně bych je doporučoval všem HR personalistům či UX designérům. Potvrzuje se tak známé heslo „všechno je o lidech“. Pokud se k ostatním chováte slušně a neděláte problémy, tak i oni k vám mají vstřícný přístup. Ovšem dostaňte se do konfliktu a odpověď bude na odpovídající úrovni.


Profesní život mi zase obohatila zkušenost s tím, že šéfové mohou mít i řádově nižší vzdělání, ale pořád jsou to nadřízení. Spíš než hádkami s vedoucími jsem se pro sebe zabýval efektivitou práce a došel jsem k tristnímu zjištění, že je to pro zaměstnavatele docela nevýhodné.


Viděl jsem velké množství prostoru k nastavení procesů, které by dokázaly zlepšit výkonnost, zkrátit dobu sklizně, ušetřit pohonné hmoty atp. V mém vlastním zájmu nejposlednějšího jednorázového brigádníka je ovšem nebylo jakkoliv prosazovat, už proto, že jsem byl ohodnocen od času stráveného prací i „prací“.


Obrovský problém bych také viděl v nasazení případně nastavených procesů, protože jejich dodržování musíte chtít od výše vyjmenovaných lidí. Ale i takové firmy existují, fungují a vydělávají! OKey, klíč je v tom, že na ty 3 týdny, co brigáda probíhá se nevyplatí jakkoliv inovovat...


Pokud se zase snesu na mi přidělenou pozici. Absolvoval jsem dennodenní vstávání před 5. hodinou ranní, 14 hodinové směny (ovšem s reálně odpracovanou tak větší polovinou), jídlo z ešusu, rozmary počasí od všudypřítomného bahna po vedra, polní WC a neškodného (ba prospěšného) snížení životního standardu. Nemohu vynechat citát ze Saturnina:
"Prožíváme-li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz. Pak bychom nevzpomínali na to, že kamna trochu kouřila, nýbrž na to, že hřála. A na to, že bylo ostatně v naší moci aby jenom hřála. "

Na oplátku jsem dostal vcelku legrační peníze za 150 odpracovaných hodin, změnu prostředí, fitcentrum i solárium, krátkodobé re-budování své identity, mezilidské životní zkušenosti, 14 denní vyčištění hlavy od všedních problémů. Což na mě dohromady působilo jako úspěšná (leč trochu naruby) dovolená. Po návratů domů jsem pro tu hromadu odložených úkolů chvíli toužil vrátit se zpátky k tomu jednoduchému životu.


V samotném městysu Kněževes se žije jako na správné dědině. Z vybavení je k dispozici večerka a dvě hospody. Bydlí se ve značně „jeté“ ubytovně, která může při prvním kontaktu až vyděsit. Do práce a zpět vás odveze (oddrncá) zemědělská vlečka a to je vlastně všechno, co potřebujete k životu.


Brigádou jsem tak naplnil svá předsevzetí, že od 2 týdenní chmelové brigády nic neočekávám a přijíždím unaveně-odpočatý do svého běžného života, který mi teď přijde zase o kus lepší než před odjezdem.


A co vy, máte podobné zkušenosti? Z interpretovaných zážitků například vím, že si mnozí projdou podobným restartem třeba jako táboroví vedoucí…

2015-08-19

Motivace magisterského studia informatiky na VŠB

Poté, co jsem se pustil do recenze bakalářského studia na VŠB, mi ještě v zajímavých materiálech zůstal dopis vedoucího Katedry elektrotechniky a informatiky - doc. Dr. Ing. Eduarda Sojky, který v záležitostech novinky zaváděné do výuky napsal spolužákovi tento text. Dovolil jsem si jej lehce upravit, aby byl pro čtenáře trochu plynuleji čitelný, nicméně všechny stěžejní myšlenky zůstaly uchovány a rozhodně stojí za to se s nimi seznámit.


cílem magisterského studia (na rozdíl od studia bakalářského) je, aby se posluchači naučili samostatně řešit náročnější (někdy i teoretické) a dosud alespoň lokálně zatím neřešené problémy. Podle toho jsou námi vybrána i témata projektů. Takovým přístupem se také vyznačují všechny dobré university. Cílem magisterského studia (projektu a diplomové práce) není tedy pilovat právě dnes na trhu běžné technologie a postupy, které mají spíše jen rutinní povahu (to jste měli dělat ve studiu bakalářském).


Trvalost znalostí: Uvažte, jak dlouhou platnost mohou mít věci, které dnes oceňujete. Pokud bych v době svých studií aplikoval váš přístup, požadoval bych větší rozsah výuky a prací v oblasti děrování štítků, jazyka Fortran a Algol atd. Oceňuji své vyučující, že mi tehdy vnutili ony znalosti z oblasti třeba matematiky a teoretické informatiky. To je komplex znalostí, který nepodléhá zkáze, který tak snadno sám nedoženete a který současně pomáhá vyřešit problémy (alespoň některé).


Že máte jasno, co budete dělat: To myslím, že si fandíte. Současná doba asi více než dříve bude vyžadovat pružnost z vaší strany. Možná, že to, co dnes myslíte, že budete dělat, přestane během vašeho aktivního věku (nebo i podstatně dříve) existovat.

Na magisterské studium se nesmíte dívat jako na prodloužené studium bakalářské. V tomto studiu se máte naučit zvládnout i náročné (a třeba i teoretické) problémy za pomoci vašeho vlastního úsudku. Magisterským studiem typicky není výuka technik programování, konkrétních nástrojů a knihoven (od toho je studium bakalářské). Magisterským projektem by proto také neměl být projekt, kde se třeba něco +/- rutinního programuje pro nějakou firmu. Chce se zde více. Zamyslete se tedy prosím, nad tím, zda vzdělání magisterské vlastně vůbec potřebujete. Já věřím, že získat jej není v žádném případě špatné. Je to ne pro firmy, ale pro váš celý život. Jednoduše se učíte samostatně myslet. V jakém terénu to trénujete, nemusí být až tak moc rozhodující. Firmám často fakticky postačí ona úroveň bakalářská (ze setrvačnosti to ale ne vždy nahlas říkají).


K tématu semestrálních projektů: Projekty jsou předstupněm diplomové práce. S vlastními tématy posluchačů pro diplomové práce máme již delší dobu špatné zkušenosti. Často se stává, že práce v podstatě nemá povahu práce diplomové, ale spíš práce bakalářské. Naznačujete, že vaše vlastní téma by nemuselo pracovníky katedry zatížit: Během řešení projektu a diplomové práce se stále posluchači mají něco učit. Pokud jste schopen kolegy "nezatížit", pak něco není, jak má být. Buď není téma dost obtížné, pokud je už nyní sám dokážete vyřešit, a nebo již všechno umíte. Můžete také přeposlat kamarádům tento vysvětlující dopis (když už jsem mu věnoval ten čas).

Souhlasíte s tímto názorem vedoucího naší katedry? Můžete mi napsat do komentářů!

Mé další články spojené s Vysokou školou Báňskou - technickou univerzitou:

2015-08-16

Motivace pro bakalářské studium informatiky na VŠB

Tak je za mnou úspěšné ukončení tříletého studia na Vysoké škole Báňské v Ostravě a tak mi přijde nutné trochu zhodnotit uplynulá léta a pokusit se přiblížit zejména nováčkům před 1. ročníkem, co je čeká a jak se k tomu postavit. Na závěr hodnotím studium samotné, nejprve ale nezbytný příběh.



První a druhý semestr

Pokud do této školy právě nastupujete, tak vás asi nepotěší zjištění, že první ročník byl ten nejotravnější, nejzbytečnější a vůbec majoritou nejhůře vnímaný. Slouží především k tomu, aby se synchronizovali studenti z různých škol na přibližně stejnou znalostní úroveň. Já a skupina kolem mne, která přišla z odborné školy, strávila celý rok vyžíváním z informací, které už měla. Ostatní volně proplouvali a ve zkouškovém období se naučili potřebné znalosti takřka nazpaměť.



V úvodu studia se setkáte s profilovými předměty Algoritmy a Programování 1, kde se programuje v C++ a které bych doporučoval nepodceňovat. Přednáší je dva velmi svérázní docenti, na které budete dlouho vzpomínat. Nevyhnete se předmětům matematiky, které jsou bohužel docela odtržené od informatického kontextu. 



Protože volba specializace probíhá až ke konci druhého semestru, projdete si společným zlem v podobě předmětu Základy elektroniky (kdo to vůbec zařadil do našeho studijním plánu!?). Negativně je také vnímaný nízkoúrovňový předmět Logické obvody (dědictví minulosti).

Popsal jsem stěžejní náplň prvého ročníku. Studenti, co první selekci v podobě zkoušek nezvládnou a odpadnou pak často šíří o škole negativní zkušenost, že se nic nenaučili, že tam učí „egoisté“. Pokud máte nějakou svou profesní vizi, tak po úvodním ročníku jí nebudete o mnoho blíž. Ale nezoufejte, konec prváku je odraz od motivačního dna.



Třetí a čtvrtý semestr

Do druháku vstupujete se zvoleným oborem, ten ovlivňuje povinnou skladbu předmětů. Subjektivně rozpoznaným klíčem k rozhodování mezi informatikou, mobilními technologiemi, telekomunikacemi a aplikovanou matematikou je míra odporu k programování (v sestupné tendenci ve výčtu). Pro čtenáře zmiňuji, že jsem se rozhodl pro informatiku, neboť programování byla pro mne vždy oblast, do které když mě někdo nedokopal, tak jsem ji nedělal. Studium tohoto oboru byla v souladu s mými předpoklady vhodná volba a zpětně i vzhledem k trhu práce ji vnímám jako správnou.



Po volbě oboru máte možnost si zvolit odpovídající předměty. Ty, které nechcete, jsou povinné a mezi ostatními si můžete vybrat. Stěžejní jsou Programovací jazyky 1 a 2 neboli Java a C# - konečně se začíná psát účelně objektově v moderních prostředích! Poprvé se setkáte s Databázovými systémy 1 a 2, pro mnohé také velmi obávané předměty, nicméně hodnotím je kladně i přes jejich náročnost.



Významné pro další odborný rozvoj je Softwarové inženýrství, bohužel ho neučí správně zapálení lidé. Po druháku také konečně padne poslední matematika. Docela mě bavila Architektura počítačů, Operační systémy a Telekomunikační sítě, nicméně jsem byl v silné menšině. Užijete si také poněkud volnější dva předměty z oblasti sociálních věd a ukončíte povinnou angličtinu.

Druhák je při celkovém pohledu asi nejtěžší rok. Zejména pokud se rozhodnete nahrabat kredity na předmětech navíc, abyste měli volnější třeťák. I to byl důvod, proč jsem v tomto ročníku šel poprvé a naposled na třetí pokus zkoušky.



Ke konci školního roku musíte přijít s nápadem na svou bakalářskou práci a oslovit s ní vybrané pedagogy. Pokud na nic nepřijdete nebo vám téma jako mi nevyjde, můžete absolvovat bakalářskou praxi ve firmě. A aby to nebyla nuda, provádíte také volbu studijního plánu na další/poslední rok studia. Výběr je zde bohatý a v kombinaci s malým množstvím povinných předmětů si konečně můžete zvolit to, co vás opravdu zajímá a rozbít si iluze vlastní vinou.



Pátý a šestý semestr

Jak už jsem předeslal, závěrečný rok je ten nejlepší! Absolvujete vybrané předměty a přitom stále odkládáte práci na bakalářce. V povinném předmětu Vývoj informačních systémů také pochopíte, k čemu byly loňské předměty softwarové inženýrství a databázové systémy. Mezi nutné zlo pro mnoho studentů patří mnou oblíbené Počítačové sítě. Podle toho, jak jste zasprintovali ve druháku, máte ve třeťáku relativně volno a chodíte jen na nemnoho předmětů, které mě osobně navíc velmi bavily.



Po předposledním zkouškovém už jen intenzivně pracujete na své bakalářce, kterou odevzdáte v květnu současně s posledními zkouškami. Mezitím se nezapomeňte přihlásit na navazující studium. 

Pokud budete pokračovat na VŠB, čeká vás další volba studijního plánu. Nicméně tím prezenční návštěva alma mater končí a začíná příprava na státní závěrečnou zkoušku. Státnicové otázky jsou složeny zejména z obsahu úvodních dvou ročníků, a tak si horko těžko budete vzpomínat, o čem to tenkrát bylo. Když budete mít u komise v červnu štěstí, uzavřete dvoupísmenkovým prefixem jména své tříleté studium.



Srovnání s jinými školami

Je a zároveň mi není líto, že nemohu osobně srovnat studium tohoto oboru na jiné vysoké škole. Například o VUT Brno se říká, že je hodně teoretické, což si dokážu živě představit, jak by to vypadalo a neláká mě to. Pokud jde o bohatost příležitostí pro cokoliv, troufám si říct, že jich je na VŠB docela dost a stačí se jen pro nějakou rozhodnout.



Můžu zároveň díky zkušenosti kamarádů z jiných škol porovnat informatiku s jinými obory – největší výhodou je minimum znalostí, které je nutné se naučit nazpaměť. Většina požadavků kladená na studenta vychází ze zkušeností, které je možné získat vyzkoušením. Na počítači dneska spustíte nebo nasimulujete takřka cokoliv.



Zhodnocení
Bakalářské studium informatiky na VŠB je dle mého osobního názoru docela dobrý způsob rozvoje v tomto oboru. Jako každá škola má svá specifika, ale rozhodně bych neřekl, že je lehké ji absolvovat nebo že jsou zde tituly zadarmo, jak tvrdí zlí jazykové.



Troufám si tvrdit, že o něco menší náročnost než by se dala vyžadovat, mi umožnila soustředit se na vlastní prohlubování znalostí a získávání zkušeností ze specifičtějších oblastí, což jsem zatím využil při všech pohovorech o zaměstnání či stáž.


Do příspěvků mi můžete napsat své pocity či zkušenosti odjinud, rád si rozšířím své obzory. Studium samozřejmě pokračuje dále, ale o tom zase v jiném článku...

A pokud vás zajímá vysoké školství ještě trochu do šířky, pak doporučuji tento článek.