Finský Erasmus opět v zajetých kolejích

Na začátku třetího týdne jsem si vyzkoušel, že brát finské předpisy na lehkou váhu není jen tak. Za 5 minut dvanáct jsem si vzpomněl, že mi před školou stojí auto na časové omezeném stání a že jsem si říkal, že nesmím zapomenout zajít otočit kotouč. 

I vyběhl jsem z budovy a už tam nějaký inspektor obcházel vozidla na parkovišti. Dokonce už viditelně začal uvažovat, jak zadat mojí zahraniční SPZ do seznamu hříšníků, když jsem přiběhl, nastartoval a přejel na druhou stranu ulice. Nějaká paní ještě stihla zavolat, že dneska mám teda pořádné štěstí... Uf, to bylo natěsno, 60€ ušetřeno!

Když už jsem u motorismu, které jako téma zjevně vystřídalo mého ukrajinského ex spolubydlícího, tak jsem konečně spotřeboval letní směs z ostřikovačů a mohl jsem dolít tu zimní. Ono jsou totiž teploty nad ránem kolem 4°C. Od poloviny léta poslouchám, že co jsem to za blázna, který v srpnu přezouvá na zimáky... Tady máte odpověď! S tímto tempem budu v dalším článku vytahovat škrabku na sklo...

Původně jsem tento článek začal psát před dvěma týdny a rozepsal jsem si vetu "Pres den je ještě příjemných 10–15 °C", po 14 dnech bych jej upravil jako, v závislosti na slunečním svitu je pres den od 5 do 10°C. Týden bylo škaredě, týden velmi nádherně. Proti obrázkům z domova nastupuje podzim značnou rychlostí, ale to už vím z loňska.

Znáte to, jak někam cestujete a dříve či později narazíte na nějakého Čecha? Tak tady to není jiné a občas zrádné. Nejprve jsme se na procházce městem potkali s Terezou, která je tady au-pair a taky píše blog. (P.S. je z Prahýýý, takže je lepšííí se s nííí bavííít anglickýýý) Následně jsem při příjezdu k supermarketu překvapil dvojici Češky a Slovenky, když jsem se zapojil do konverzace, no a na oplátku mi to vrátila obsluha v univerzitní kantýně, která místo obvyklého "kaks-kuus-kymmentä euroa" řekla, že chce "dvě šedesát" a ještě drze dodala "účtenku?". To jsem opravdu necekal a byl jsem tak v šoku, že jsem si ani nezapamatoval, která pokladní to byla.

Jednu sobotu vymyslel náš německý kamarád, že by se rád vydal do blízkého národního parku v Laukaa na Saraakallion Kalliomaalaukset, tedy na prastaré nástěnné malby. Jako cíl to znělo zajímavě i internetové recenze byly slibné. Problémem bylo, že tam nejedou žádné autobusy. Nevadí, sedli jsme do auta a zapíchli špendlík do Google map. Na místě mé trochu zarazilo, že parkoviště bylo označeno miniaturní cedulkou a jeho kapacita byla 3 vozy z čehož 2 už tam stály, ale nebyl jsem si jistý, jestli jsem našel hlavní vstup.

I vydali jsme se do lesa, nejprve tedy úzkou zarostlou stezkou odvahy, která se později změnila na cestičku mezi mechy a ledovcovými balvany. Naneštěstí jsme asi po 15 minutách dorazili k břehu jezera, ale malby nikde! Sráz pod námi se zdál moc náročný na sestup, a tak jsme začali pročesávat okolí hledáním vhodné skály, na kterých by malby mohly být. 

Dobré 2 hodiny jsme bloudili finským národním parkem, který se dle mých očekávání vůbec neliší od normálního lesa, než jsme se Googlením fotografií z místa dobrali konsenzu, že jestli ty malby někde jsou, tak na stěně pod srázem, na který jsme prve dorazili. Po úspěšném sestupu a nalezení těch pár patlanic na skále jsme si dali svačinu a šlapali zpátky. Ale zase uznejte, odbýt "tak krásné" místo za 20 minut by byla nuda.

Na cestě zpátky jsem ještě zastavil u zdymadla Kuusan kanava, protože i to se zde počítá do turistických pamětihodností a už vzduchem létaly kapky. Před dojezdem domu jsme se ještě stavili v centru Jyväskyly na právě probíhající street food festival, kde jsem si nicméně nic nedával protože, ač jídlo vypadalo lákavě, tak bylo cenově závratné a raději, než jeden eko hamburger si koupím basu piv. Na cestě na ubytování jsme se tedy stavili v supermarketu Prisma a koupili si basy piv.

OK, tak aby to bylo zase trochu o studiu, kromě vývoje mobilních aplikací v Androidu, Cisco akademie a pár dalších, zde mám i předmět nazvaný International skills, který nás má seznámit se společenskými normami v prostředí setkávání různých kultur. Krásným příkladem byla část o dávání dárků, kde vyučující říkala, že v asijských kulturách si obdarovávaný nikdy dárky nerozbalí před obdarovávajícím, protože je nepřípustné ztratit tvář, pokud má dárek jinou hodnotu než ostatní nebo je zde někdo, kdo přišel s prázdnou. No a když na kolejích Taiwanka slavila narozeniny, tak polovina publika z Evropy skandovala, ať otevře dárky a její kamarádi z Asie se tvářili, jako kdyby si měla dát ponožky do sandálu / kečup na pizzu či barikované víno s Kofolou, takže už víme proč. Občas je ten kurz docela praktický...

Ve čtvrtek se konala freshman party, tedy něco jako seznamovací akce pro všechny prváky. Na rozdíl od českého pojetí se nejelo chlastat někam na chatu do hor, ale občerstvovalo se z plechovek mezi přechody v rámci stanovišť po městě. Jednou z podmínek bylo, že skupina asi 10 lidí je zamíchaná po 2 osobách od každé fakulty na JAMKu, aby se lidi seznámili mezioborově. My poskládali skupinu Erasmáků, abychom domorodce nestresovali angličtinou, dostali své tutory a vyrazili na trasu. Jednou jsme přeskakovali řeku plnou krokodýlu za pomocí přehazování dřevěných destiček, poté skákali hromadně pres švihadlo, hráli běhací pexeso či rozpoznávali pantomimu. Proti očekávání to zabralo celé odpoledne až do afterparty v místním klubu, ale abych řekl pravdu, tak zdejší diskotéka není nikterak poutavé zajímavé místo, abych tam chodil častěji...

Jak se týden přiblížil ke svému konci, ozvali se novomanželé Konvičkovi, že teda už dorazili na svých líbánkách ve vlastnoručně vyrobeném obytném voze na sever a že kde mě v těch Helsinkách najdou. Vzhledem k tomu, že naše datum a čas setkání bylo více než značně nejasně specifikováno (=nedomluveno), tak jsem je navedl doleva, doprava a 300 km rovně do Jyväskyly, kde teda studuji, pokud to někomu není zřejmé a chce taky přijet.

Po kompletní prohlídce města jsme za hodinu neměli co dělat, bylo zima, pršelo a Finové vyklusávali maratonský závod kolem jezera (bo kde jinde). Doma bychom takový nečas ukončili v nějaké hospodě, ale nikdo z nás není zbytečně bohatý, a tak jsme seděli a vykládali si u mě v kuchyňce. P. S. Když jsem říkal, že bydlím na kolejích, tak mě nikdy nenapadlo uvažovat o tom, že tady nemáme kolejbábu, kolem které se musí jinde návštěvy prosmýknout. Je to panelák jako každý jiný, kde se můžete courat dle libosti.

Zdálo se, že je Radka s Jankem jen velmi vlažně seznámení se severem, když je udivuje, že tady není nic moc k vidění a že, slovy klasika, krajina je sice hezká, ale omrzí. Přeji jim proto hodně štěstí na farmě v Norsku, kam vzápětí pokračovali v rámci WWOOFingu, ať je ten sever moc nedostane. P.S. publikovali mapku, z Česka jedou na nejsevernější bod Evropy, odtud na nejjižnější a pak domů.

Další týden (6.) se nesl ve znamení řešení demonstračního přikladu pro jednu z firem ve které se snažím získat stáž, takže jsem neměl na nic jiného čas. Po týdnu a půl snažení se mi ovšem podařilo stvořit něco, co snad můj bývalý spolužák Tomáš z VŠB, který do firmy za 3 roky nějak zarostl, vyhodnotí jako technicky dobré a doporučí mě k přijetí. Říkám to proto, že se mi líbí paradoxní situace, hold se někdo neumí vrátit domů z Erasmu...

V sobotu jsem se konečně dostal k naplnění svého cíle, kterým bylo objetí jezera Jyväsjärvi na kole. Vede kolem něj totiž pěkná cyklostezka a výlet má asi 15 km, což je skvělé na sobotní odpoledne, když je náhodou hezky. 

Ostatně počasí v tomto týdnu bylo nadpřirozeně příznivé, a tak jsem s Ditou a Timem v neděli spáchal ještě výlet do Petäjävesi, kde je dřevěný kostel, který je na seznamu UNESCO. I když mel být podle Google otevřený, našli jsme jej zamknutý, tak jsme se prošli okolo něj a jezera, protože co jiného chcete dělat. Stejně je skanzen v Rožnove p. R. zajímavější. Alespoň se podařilo ulovit spoustu pěkných podzimních fotek.

V podvečery "chodím běhat" do místního lesa a jeho okolí a viditelně v něm rostou obrovské pocty hub, chtělo by to ale dobrý katalog, protože se mi nedařilo najít nic moc vizuálně poživatelného, což je pravděpodobně důsledek volby špatného lesa. Naštěstí mě to netrápí, protože houby nemusím, ale chtěl jsem zodpovědět na vaše dotazy, "zdali rostou". Při běhu se dá taky slušně uvolnit od programátorských problému, které jsem musel řešit, ale musím se naučit vybíhat dříve, protože po setmění nejen, že nevidím na cestu, ale je hned také citelněji chladněji.

Řekl bych, že mě poslední období dost unavilo a nedařilo se mi nacházet dostatek relaxace. Jakmile jsem úspěšné absolvoval první zkoušku, tak jsem se sbalil na výlet...

P.S. publikaci tohoto příspěvku jsem poněkud oddalovat a ve výsledku obsahuje dění z kompletně celého září, proto je tak trochu delší, ale věřím, že vás to neodradí.

P.S.2 při úpravách textu se ztratilo formátování a zdá se, že i přes dodatečné doplnění chybí stále dost interpunkce, omlouvám se, není to záměr.