Finský Erasmus: zima se blíží

Minulý příspěvek končil konstatováním, že je třeba dělat výlety, dokud je ještě teplo, po dalších 2 týdnech můžu potvrdit, že tento předpoklad se ukázal jako správný. Teploty stále padají a poledních 12°C přestává být komfortní i pro mě, který nehodlá uznat, že je ve Finsku a že asi do prosince nevystačí pouze s mikinou jako doma. Nicméně výletů se odehrál dostatek, aby naplnily další článek, tak pojďme na to...

Trošku jsem bloumal prstem po mapě kolem Vaasy a zkoumal, jak strávit víkend "krátkým rychlým výletem do blízkého okolí". Vzápětí jsem zjistil, že nabídka je omezená a tak jsem se rozhodl koupit si výlet od studentské organizace ESN lodí do oblasti Archipelago, což je soustava ostrovů patřící pod ochranu UNESCO. 

Vyklubala se z toho 40 minutová plavba dost přetíženou lodí na jeden z miliardy ostrůvků s tím rozdílem, že tento měl restauraci a... ...to je asi všechno. Z avizovaných lesních stezek úchvatnou krajinou se vyklubalo vypuštění naší skupinky, která si nepředplatila lososovou polévku (příchuť, ne barva) do lesa, kde kromě komárů nic nebylo. Myslel jsem si, že toto bylo zatím nejhůře utracených 15€, ale nikdy neříkej nikdy...

Další akcí ESN, kterou jsem navštívil, byla Finská mezinárodní večeře, kde se měly prezentovat finské kulinářské speciality a to i přes můj předchozí průzkum, že Finové žádné nemají. Sešli jsme se v hojném počtu 50 hladových krků, abychom se dozvěděli po zkonzumování předkrmu Karjalanpiirakka, že jim to nějak časově nevychází. Naštěstí mě čas netrápil, stejně mezitím probíhala prezentace více i méně neužitečných informací o Finsku. Mé očekávání gastronomických zážitků se ovšem definitivně rozplynulo po naservírování verilätty a pinaattilätty (což jsou krvavé a špenátové placičky) ze supermarketu s bramborovou kaší, ovšem viz vizuální požitek níže...

Po této zkušenosti jsem si řekl, že na akce ESNka už nebudu chodit. Ne, že by se nesnažili, ale nějak jim to nejde... Můj spolubydlící z Ukrajiny měl být jejich průvodcem na výletu do Petrohradu, což samo o sobě bylo dost velkým varováním zejména pro vás, kteří už o něm něco víte z předchozích příspěvků... (ale ještě o něm dnes bude řeč). Na průvodce do Ruska byl nominován po objevu, že umí rusky, nicméně on sám předtím nikdy na tomto místě nebyl, což mi připomnělo pohádku Dlouhý, Široký a Krátkozraký...

Co dalšího se odehrálo? Událost Waasa by night, což je z domu dobře známý koncept "proběhnutí" vytyčených hospod, zkonzumování nápoje, obdržení razítka a pokračování dále. Tady ovšem dovedený k dokonalosti, kdy za 8 razítek získal účastník tričko. No já to u třetího razítka a utracení 20€ vzdal, stejně to jejich pivo nestojí za to... Shodou okolností jsem se pak s kolektivem přesunul na paralelně probíhající soukromou prezentaci dvou studentských spolků, kde se pilo nějaké domácí víno či co to bylo a které bylo vcelku náročné zkonzumovat, ale zase bylo zdarma... Ostatně na konverzaci s Finem je vhodné, aby byly obě strany v náladě, protože jinak se ten můj monolog prokládaný sem-tam odpovědí špatně udržuje.

Mezitím tady probíhaly pokusy o Oktoberfest, ale zejména Němci byli dost zklamáni, protože to s tím nemělo nic společného. I kdyby, toto posezení v místním pivovaru Bock's jsem si nemohl dlouho užívat, protože mi ráno odjížděl autobus za poznáním dalšího finského města...

Tampere je vnitrozemské město asi v půli cesty mezi Vaasou a Helsinkami. Má bohatou industriální historii a je to vcelku znát na architektuře. Touto vlastností a počtem obyvatel je vlastně vcelku podobné s Ostravou. Je zde co vidět a tak jsem velmi prosíravě vymýšlel, jak si k sobotě přidat i neděli, tedy pracovat s myšlenkou, kde se ubytovat. Po standardním průzkumu hostelů jsem dospěl k závěru, že platit 30€ za noc se mi tedy nechce, takže znám někoho v Tampere...? 

Neznám, ale to nevadí a otevřel jsem informační systém VŠB, kde jsou vypsána místa, kde kdo je na výměnném pobytu a napsal naslepo Ondrovi z Opavy, jestli bych u něj mohl jednu noc přespat. Po kladné odpovědi jsem jenom přidal spacák do batohu a vyrazil. 

Společně jsme prošli nejvýznamnější památky a také rozhledny, které jsou 3, což je na tak placaté město skutečně hodně (jedna z nich je Skybar nového hotelu). Dále jsme vlezli do muzea Vapriikki, kde je vystavený trolejbus Valmet z provozu, který zde byl do 70. let a už se připravovali na večerní grilování. 

Ondra má přímo před ubytováním veřejné ohniště. Normálně bych se použití takové věci doma obával, ale tady je vše kompletní a připraveno, neboť místní lidé nejsou takoví lumpi a nemají potřebu všechno ukrást nebo zničit... Při té příležitosti se z okolí vynořili další Češi (a Slováci), takže o konverzaci bylo postaráno.

Druhý den jsem strávil fotografováním vlaků a autobusů, protože jsem se potřeboval na něčem vyřádit a posbírat materiály, neboť se asi nevyhnu milé povinnosti prezentovat zážitky na schůzi KPMHD. V momentě odesílání tohoto článku jsem také objevil informaci, že se ve městě chystají vybudovat novou tramvajovou síť a jak jinak než s českou účastí... 

Před odjezdem jsem vylezl na poslední z nenavštívených rozhleden, minul Leninovo muzeum a taktéž Muzeum Mumínků, prošel významné kostely a hurá na autobus zpět. 

Při návratu domů jsem očekával klasickou příšernou spoušť, která vznikne, když dva dny neházím nepořádek spolubydlícího na koncentrovanou hromadu. Poslední týden jsme měli bláto na podlaze, protože ten magor ho nějakým záhadným způsobem nanosil do svého pokoje a pak všude roznášel na botách. O to větší bylo mé překvapení, když jsem našel kompletně uklizenou kuchyň nejen, že bez bláta, ale taky s dokonale zorganizovanými poličkami a umytým nádobím. Chvíli jsem si dokonce myslel, že jsem vstoupil do špatného bytu!

Asi by vás zajímalo, co se přihodilo, stejně jako mě. Pochopil jsem vcelku snadno, přijel mu na návštěvu tatínek a tak se z největšího pařmena ve Vaase stal ten nejspořádanější člověk na zeměkouli. Z jeho pokoje přestala hrát hudba do rána, umývá nádobí a rozplynul se nejen cigaretový kouř... Mám zkrátka úplně jiného spolubydlícího, jen pořád nevím, jak to hodlá ten chudák přežít, neboť mi oznámil, že se jeho taťka zdrží asi 2 týdny (a taky se mě při tom zeptal, jestli mi to náhodou nevadí). P. S. tento pobyt v reality show má ještě jednu zajímavou nuanci, neboť tento další dočasný obyvatel bytu nemluví anglicky a tak horko-těžko oprašuji ruštinu...

Kromě ježdění na výlety chodím také do školy, kde už se přibližují termíny prvních zkoušek a odevzdání prací, ale je to rutina, která se do těchto článků příliš nehodí, takže je třeba zmínit něco alkoholického. Když porovnám "místní" výměnné studenty s těmi, které má kolem sebe Míša v Anglii, tak je to dost velký rozdíl, neboť tady snad všichni studují a vůbec to berou nějak moc vážně, takže o párty člověk nezavadí až tak snadno... 

V této "zoufalé" situaci jsem zformoval skupinku, která se rozhodla prozkoumat, jak vypadá pěnová párty v místním klubu. Vstupné bylo zdarma a tak mi to nepřišlo v prvním momentě tak pitomé, jak se ukázalo později, neboť jsme se samozřejmě do pěny navzájem shodili. Pěna byla proti mému očekávaní hodně mokrá a tak nejzábavnější část nastala při návratu domů. Nevím, jestli jste někdy durch mokří v 9°C šlapali na kole, ale doporučit to nemohu. Nicméně nikdo z toho nebyl nachlazen a tak tento blbý nápad neskončil až tak špatně...

Abych to zakončil nějak rozumně: V neděli jsem se vydal na v pořadí druhý z cyklistických výletů do okolí. Cílem byla místní Golden gate, neboli Replot bridge, který je nejdelším mostem ve Finsku. Cesta příjemně ubíhala, ale také jsem dospěl k názoru, že na kraťasy tady už do dalšího léta asi nebude vhodné počasí, čímž se vracím na začátek a vysvětluji tím nadpis a zároveň hlášku ze seriálu Hra o trůny "winter is comming", která se stává víc a víc populární tady v zemi za Zdí.

Těšte se na pokračování... P.S. nejsem alkoholik, popsaný příběh má jen nepoměr mezi statistickými výskyty tohoto jevu.