Finský Erasmus, který je v Anglii

V předchozím příspěvku jsem nakousl, že jsem se ve čtvrtek ráno vydal navštívit Míšu do Anglie, kde je rovněž na výměnném studijním pobytu. Úspěšně se mi podařilo absolvovat 20 hodinovou cestu a shledat se s ní v Newcastle-upon-Tyne.

Další den po příjezdu jsme se vydali na prohlídku města, které proti Finsku nabízí mnohé historické památky, znatelně více ruchu a pro mě také dost nebezpečné cesty, protože se po nich jezdí vlevo. V Newcastlu je zajímavá lávka pro pěší, která aby umožnila proplutí velkým lodím po řece, tak se celá vyklápí… Docela netradiční atrakce pro turisty, protože většinu času žádné lodě neplují. Co to takto začít dělat s Karlovým mostem…?

Míša mě vzala na domácí sešlost do protějšího bytu. Kromě toho, že tam bylo na mě nějak nezvykle mnoho Čechů, tak se po vytažení typických finských slaných hašlerek “Salmiakki” všichni hrozně ušklíbali, až na jednu osobu… …cestuji přes půl Evropy, schovám se do nejvyššího patra kolejí, zalezu do posledního bytu a zase je tam někdo z Finska!

Další den jsme se vypravili do Edinburghu, což je skotská turistická metropole. Lístky na autobus jsme měli zarezervované už nějakou dobu dopředu a i přes můj souhlas s výběrem času se stalo, že jsme se ocitli v tomto městě v 7 hodin ráno, kdy byla ještě tma, zima, pršelo a nikde nikdo nebyl. No naštěstí byla otevřená kavárna (poprvé ve Starbucksu) a po rozednění a za doprovodu typického anglického počasí (deště) jsme se vydali na prohlídku hradu, královské míle a vůbec okolí, protože to tam vypadá velmi hezky.

Cestou zpátky jsme měli ještě chvilku času, tak jsme si chtěli oba sednout do nějaké hospůdky a dát si pivo a cider “na cestu”, jenže najít byť jen jedinou stoličku v nějaké putyce tahle při sobotě večer se ukázalo jako výzva (protože jsou hrozně malé), no naštěstí se podařilo a já ochutnal skotské pivo a už jsme sedali na vlak zpátky, následující den jsme totiž měli další výlet...

Protože jsem s výjimkou Londýna po Anglii nikdy necestoval, tak pro mne byla návštěva města Manchester zajímavou aktivitou. Začali jsme (jak jinak) než schováváním v kavárně před deštěm, nicméně pak si to počasí rozmyslelo a my se vydali do Muzea dopravy, kde čirou náhodou probíhaly i jízdy historickými (dvoupatrovými) autobusy a tak jsem si to náramně užil.

Muzeum dispozicí a koncentrací vozidel nápadně připomíná ostravský depozitář historických vozů (včetně personálního obsazení), s rozdílem, že do něj někdo přidal cedulky s popisky a místnost pro pití čaje. I takto to jde, u nás se stále rozmýšlí, jak vybudovat muzeum...

Poté jsme jenom nakoukli do muzea fotbalu, protože v Manchesteru s tímto sportem pořád nevím, proč blbnou a dále do Muzea vědy a průmyslu, což je zase pro změnu expozice podobná vnitřním prostorům Dolní oblasti Vítkovic. Tedy lokálně významné stroje, vynálezy a milníky v napůl interaktivních výstavkách akorát, že přístupné zdarma…

V samotném městě není moc památek k procházení, takže jsme to proběhli večer a pak čekali na vlak, a protože jsem si koupil jízdenku na určitou hodinu, tak nemůžu jet dřívějším, ale zase to bylo levnější. Ve vlaku stejně nebyl průvodčí, ale při výstupu byly na nástupišti turnikety, které jízdenku zkontrolovaly. To by bylo celkem fajn, ale ty neberou jízdenku zakoupenou přes aplikaci v telefonu, takže jsme dělali frontu, bo obsluha tento fakt nestíhá! A já si myslel, že taková selhání se dějí jenom v Česku…

Vlakem jsme dojeli do Liverpoolu, kde jsme se ubytovali v hostelu udělaném z bývalé věznice. Po Helsinkách je to druhé místo v krátké době, kde jsem se takovým využití této budovy setkal a konečně také využil. Jen pokoje jsou poněkud stísněné… Liverpool je mnohem zajímavější město k prohlídce než Manchester. Sice tu taky blbnou s fotbalem, ale kromě toho mají také Beatles a tak turistický tlak rozkládají.

Dále tu mají Námořní muzeum, ve kterém se snaží evokovat, že Titanic je z Liverpoolu, naneštěstí tato loď zde nikdy nebyla, ale jednou skoro byla, tak proč nepostavit muzeum... Jinak je to ale zajímavá expozice, navíc se tato budova spolu s ostatními zajímavými místy nachází na pobřeží řeky / zálivu, což vytváří šikovně koncentrované turistické místo.

Cesta zpět do Newcastlu proběhla bez problému, kde jsme si pak užili ještě i dny bez cíleného pobíhání, protože mě za nedlouho čekala 36 hodinová cesta zpátky domů do Finska - prodloužení jsem si vymyslel sám, neboť jsem si zařadil do programu další dosud nenavštívené město - Turku. Ještě v Anglii jsme se s Míšou udělali bramboráky a při té příležitosti jsem vyhodnotil, že je tato země levná, což by nikdo v Česku asi neřekl, ale při porovnání s Finskem je rozdíl v cenách zboží docela viditelný...

Cestu na letiště v Sheffieldu jsem zvládl v pohodě i přes fakt, že toto letiště je spíše v Doncasteru a ještě se k tomu jmenuje Letiště Robina Hooda. Na názvu nesejde, neboť mě po příjezdu na toto místo čekalo zjištění, že můj let do Gdaňsku je téměř 3 hodiny opožděn a tak jsem alespoň nafasoval poukázku na jídlo a dal se do psaní tohoto článku. Vzhledem k počtu letů do Polska z toho místa (Varšava, Katowice, Gdaňsk) jsem si už stejně připadal, jako v této zemi neboť převládající jazyk byl znát.

Když toto prý pravidelně zpožděné letadlo konečně dorazilo, tak jsem byl rád, že mi v Gdaňsku vyšel vcelku dlouhý 6 hodinový přestup, protože se zpožděním byl už “jen” 3 hodinový. Nicméně bylo třeba si po celém dnu odpočinout a měl jsem naplánované se chvíli vyspat v přestupové hale, která však byla v noci zavřená a tak na mě zbyl gaučík kavárny ve veřejné části. Toto mi přišlo méně bezpečné, ale stejně jsem neměl na výběr. Po zazvonění budíku jsem zjistil, že sice mám všechny věci, nicméně že je vcelku pozdě, protože první budík nezazvonil a tak jsem měl 15 minut na vstanutí, projití bezpečnostní kontrolou a nástupu do letadla, což bylo docela nakvap, protože frontu u kontrol jsem odhadoval tak na minut 14…

Letadlo jsem stihl, a dokonce aniž bych typicky skákal do zavírajících se dveří, jako to dělám u tramvají do školy v Ově. V 9 hodin ráno jsem byl zase zpátky ve Finsku neboli Zmrzlandu, protože při výstupu z letadla byl -1°C a i přes den se teploty držely kolem 4-5°C, což je proti 14-15° v Anglii docela rozdíl a tak v momentu dopisování příspěvku bojuji se smrtelnou rýmičkou.

Na tento poslední den výletování jsem si naplánoval prohlídku města Turku, což je město velikostí odpovídající Plzni. Proti jiným má švédskou historii včetně hradozámku, který je opraven a plný exponátů a jehož prohlídka stojí za to (teda ve finských kontextech). Dále velkou katedrálu a pár dalších míst, které se hodí navštívit, či si jenom nafotit žluté městské autobusy.

Návrat domů asi ve 3 hodiny ráno opět vylepšil Ukrajinec, kterého jsem se raději předešlé ráno preventivně ptal, jestli je byt v normálním stavu a na co mi odpověděl, že je v lepší kondici než při odjezdu. Nedokážu posoudit jeho stupnice, ale rozebraných 6 jízdních kol v kuchyni a kompletně špinavá podlaha nemůže být vykoupena doplněním o gauč a stoleček. Navíc ten idiot rozložil vstupní zámek, protože se pokazil a není schopný zavolat o pomoc správce.

Ach jo, takže zase zpátky v realitě a zimě všedních dní...