Zobrazují se příspěvky se štítkemcestování. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemcestování. Zobrazit všechny příspěvky

2018-06-14

Vztah mezi Finskem a Švédskem v postřezích

Těžko říci, zda-li je v běžné populaci neškodná rivalita mezi těmito severskými zeměni všeobecně známa. Když už je, tak je většinou značně povrchní a i já bych si rád k této otázce přidal několik svým komentářů v rámci severského seriálu.


Nejlepším příkladem, který jsem vymyslel, je na Švédsko-Finsko paralela Česko-Slovensko a proč? Finsko bylo v minulosti součástí Švédska. Všichni Finové umí (nebo by měli umět) Švédsky, nicméně Švédové finštině nerozumí (vím o Češích, kteří mají se slovenštinou problém na úrovni porozumění). Finsko má dva oficiální jazyky, schválně hádejte kolik jich má Švédsko. Švédsko má vlastní měnu, Finsko má Euro. Většinu věcí, které zavedou ve Švédsku přijmou Finové vzápětí také, ale opačně to moc nefunguje, respektive Finsko tak trochu a potichu vzhlíží k (bohatšímu) Švédsku. Švédsko má 10 milionů obyvatel, Finsko 5 miliónů obyvatel. Alkohol je ve Finsku o něco levnější než ve Švédsku. Finsku neustále hrozí, že ho obsadí sousední země z jihu/východu. Finové mají rádi auta švédské výroby.



Profláklým příkladem je také sport, nic neudělá Finům větší radost, než když porazí Švédy a když ne oni, tak alespoň někdo jiný. Zásadním bodem sváru národů je název zařízení k relaxaci pocením. Svět jej všeobecně zná pod jménem sauna, jenom ve švédštině se řekne bastu. Jestli Finsko je a nebo není ve Skandinávii se Švédskem záleží na vašem geografickém vzdělání, protože správně je to Fennoskandinávie, což je spor hodný našeho hrdého zařazení do střední Evropy, zatímco pro zbytek světa jsme Evropou východní.

Doplněk od Tomáše: Jedna podstatná věc je asi taky to, že Švédi jsou (stereo)typicky pohlední, pěkně oblečení, bohatí a samozřejmě se nestydí to ukázat. A to Fini v kombinaci s tím ostatním neodpouští.


A teď trochu vážněji: V současnosti se vede diskuse o potřebnostni povinné švédštiny, protože její uplatnění je mizerné jako u každého člověka, co se učí jazyk, který nepoužívá. To platí zejména v oblastech jako střední Finsko, kde žádní Švédové nejsou. Existuje totiž postřeh, že oba národy umí na velmi dobré úrovni anglicky, kdy jsou si pak mluvčí po "seversku rovni", jelikož nejde o mateřský jazyk ani jedné osoby. Navíc finský akcent je ve švédštině slyšitelný a když přijede Fin do Švédska, tak konverzace po pár slovech přechází do angličtiny, říkali.

No nic, to jen několik mých postřehů a stereotypů na toto téma... Kam dále?

2018-06-12

Travelling Prague - Helsinki some notes

I want to mention few points about traveling by plane between these two cities if someone is going to do this trip for the first time - since I made it that many times that I think I know some details about the route.



Tickets for the plane are mostly not discounted with crazy prices as some other flights (you can flight to Paris or Stockholm from KTW for 10 €) but PRG-HEL is always 50 €+, normally around 65 €.

I believe the boarding in HEL and PRG is possible with the electronic tickets. I am not doing it, but if I recall it is not a problem. In Prague you can print your boarding pass from a self-checkout kiosk if you are flying with ČSA, but not for the flights from Norwegian AND in Helsinki you can print it for Norwegian but not for ČSA.

If you can choose, fly with Norwegian because they have nicer planes. ČSA sometimes uses the older planes of Travel Service which all Czech people are using to reach their summer holidays (as same as Finns go to the Canary Islands).

Warning: if you fly PRG-HEL with the late Norwegian flight which is cheap and arrives around 23:00 you can't manage the connecting train outside Helsinki (for example to Tampere and elsewhere). Instead, you need to pay way too expensive accommodation in Hel or stay on the airport. In that case fly with the earlier ČSA flight. Or there is night ExpressBus connection at least to Jyväskylä. On the way back, HEL-PRG with Norwegian you can easily reach the last RegioJet train to Ostrava and SK. For trains to Brno, you may need to use the earlier ČSA. If you are staying in Prague it is not problem to use any of the connections.



Arriving to Helsinki airport in Vantaa is most comfortable with a train. There are two lines (I+P) of commuter trains and it doesn't matter which one you are using. I don't know about the buses going there since I always used a train. If you are traveling from longer distance by train the commuter train is included in price if the destination is Helsinki Airport - you can also add the field "via" Helsinki and go to the city centre in meanwhile - this works only when you are booking the ticket via desktop website VR.fi. If you are arriving by Onnibus to Hel, you need to walk a bit to the railway station + pay the commuter train for 5 €. I have never met any ticket control in commuter trains, but I can't recommend travelling this 20 min without it since the penalty is 80 €.


Arriving to Prague Airport is worse, since people of Prague have been discussing train for many years but for now they have only the overfull bus line 119. Around the year 2050 there could also be a metro (ha-ha). So, you can go with the public transportation to the city centre. Or use the not-that-public-even-it-is bus line AE straight to the train station. It's way more comfortable to reach the centre with AE. It costs some extra money, BUT if you buy and print the ticket via eshop of Czech Railways in advance, you can have it by cheaper price (42 vs 60 CZK – the difference of one beer for Finns). Note: you don't need to book exact time for AE, just day is enough.



So, the bus 119 includes the transfer to metro however, it tends to be full and if you have luggage there are a lot of stairs on your way. How to reach it: From the Terminal 2 Arrivals exit you need to go straight to the first exit and the bus stop is there, slightly on the right side. For the direct bus AE you need to go to another stop. From Arrivals exit go to the left, around the transportation ticket desk and the shop in the direction of Terminal 1. The bus stop is in front of the Terminal 1 entrance. It is maximum of 10 minutes of walking inside the airport, but most likely much less.



Cash or card? Nowadays it doesn't matter. In Finland you don't need cash at all. In Czechia it is 50/50. But traveling from the airport it could be cash-free (however, not free of charge). There is a ticket-desk in the terminal and also a new type of machine where you can buy the ticket with a card. We in Ostrava are using bank-cards as tickets, in Prague they are discussing about this option too.

Luggage: Nowadays (1/2018) is in Helsinki-Vantaa a self drop-off registered baggage desk, which is not nice, because it’s measuring the weight quite accurately. Up to 300g it is not a problem, but if you have more, you cannot discuss about it with the service as on other airports.

Security control: if you come during the busy time, you need to take in account to have around 30 min time for the security check. Service in HEL is more annoying than PRG with their "too much electronics" in the backpack. Somehow, they are still randomly checking me for the drugs, why do I look so suspicious!?

Facilities: on the Prague airport there is a supermarket in the non-secure zone where the prices are normal, what is an advantage if you are traveling from there. I can recommend buying a beer and to drink it before the security control because after that everything will be more relaxed. Also, you can go to the viewing place at Prague. Helsinki-Vantaa airport is less interesting and of course, more expensive. On the other hand, they have sleeping pods in Vantaa (paid). They are on the left side from the security control and the duty-free shop by the end of the corridor. I never used them, since I am always coming to the airport by "last call" and once when I had time, they were full.



What to buy? From Prague definitely alcohol - even Božkov "rum" is the cheapest option (1l for 300 CZK) is quite good deal compared to the Finnish prices (but choose something better), as any other alcohol beverage from there. What food to bring from Czechia? Bread (you should never insult the rye-bread but...), cheese korbáčiky/parenica (pretty Czech things doe), some fancy bakery (kobliha, zbojnický rohlík), I am also buying Fidorka and few more things from the candy bar section, like Orion Kaštany and also a packet of Opavia Piškoty. Talking about the gifts to bring from CZ – I recommend Lázeňské oplatky, and a bottle of Kofola to put to the registered luggage.

I didn't find anything reasonable to buy from the duty free in Helsinki duty free, all of the souvenirs like rye-bread, Salmiakki or Fazer Domino/Doris you can take through security control. Don't forget to smuggle food from a supermarket for your long starving journey.

Water? You can refill your bottle with water in toilets - on both destinations the water is drinkable. There is a normal cold-water source at PRG, especially at Terminal2 / Section C. Helsinki have this annoying automatic sometimes warm pipes, they declare to have also normal pipes but when I met them they were not working. 

There were couple of my notes about travelling between these two places. Good is also Youtube guide for Prague, if you planning to be a tourist there since it's full of traps. I am already sorry for that. If you have any questions, I’ll try to reply to them.

2017-12-31

Zdánlivý konec dobrodružství

Stejně jako před rokem je tu čas rozluček a odjezdů, pro mě je situace odlišná, neboť sice odjíždím, ale zase se po Vánocích vracím, což dělá mou situaci značně pohodlnou, ale o tom později.


Týden po minulém příspěvku byl velmi klidný, protože se většina kamarádů vydala na výlet do Laplandu, kde jsem byl loni, a tak jsem nepovažoval za nezbytné utrácet poměrně velké peníze za tuto cestu.


"Raději" jsem vyrazil do školy na poslední hodinu předmětu Mezinárodních dovedností, kde probíhala neformální poslední hodina a na kterou jsme měli donést ochutnávku národních jídel. Jak už se jednou stalo v tomto příběhu, jediný pokrm, který umím udělat, jsou bramboráky, ale tentokráte se mi poštěstilo a udělal je za mě někdo jiný. Holky se totiž účastnily jiné akce, kam měly donést jídlo, ale přišly pozdě a všichni už byli plní, a proto jsem pohotově znárodnil "zbytky". Tento přístup považuji za vysoce důležitý v procesu poznávání mezinárodních schopností.


Ve středu na našeho Mikuláše došlo k dlouze očekávané události, kterou byla oslava 100 let nezávislosti Finska. (Česko se připravuje na výročí 28.10.2018, ale slavnostní je celý rok, včetně sletu) Trochu zklamán jsem byl programem v Jyväskyle, protože město si nepřipravilo žádnou velkolepou oslavu a v podstatě docházelo na množství menších akcí, které se ale vesměs podobaly letům předchozím. Opět jsme se zúčastnili pochodu studentů s pochodněmi na místní hřbitov. Tentokrát jsem však neskončil v první řadě, a tak jsme to s ostatními zabalili, protože nám bylo zima a z proslovu ve finštině jsem chytal každé 10. slovo, čímž mě řeč moc neuchvátila. Ty hlavní události se odehrávaly v televizi, nicméně tu nepřijímám.

Aby nebyla nuda, tak hned následující den jsem měl poslední zkoušku, kterou jsem vykonal s překvapivě dobrým výsledkem, čímž jsem ukončil studijní povinnosti a už zůstalo jen chození na praxi.


V pátek tohoto intenzivního týdne jsem si obnovil reputaci, neboť jsem uspořádal "sauna party" číslo dvě ve svém rezervovaném čase pro své kamarády, neboť běžně chodíme ve sdílených blocích. Už od minulé události si píšu emaily s organizací, která nám pronajímá koleje o tom, že sauna v našem baráku je mizerná a že potřebuje vyměnit. Několikrát to vyřešili opravou, ale dlouhodobě to nefungovalo. Naposledy jsem tedy napsal do emailu dost specificky, že by bylo fajn, kdyby ji vyměnili a po posvěcení pár osobami došlo k výměně téměř přes noc. Výhodou tohoto kroku je dlouhodobě fakt, že mnoho lidí si o této sauně myslí, že nestojí za návštěvu, a proto je v ní volněji než v jiných.


Ostatně nejen tento týden bylo veselo, v sobotu slavil Tomáš narozeniny a vzal to ve slovenském stylu. Nejveselejší ho bylo potkat další ráno při cestě z obchodu, protože toho moc nenaspal – zřejmě slušný oddíl! No a v neděli svolal náš tutor vánočně-rozlučkovou sešlost, kdy jsme snědli nějaké finské jídlo a pohovořili s ním o našich zážitcích. Jo, příjemná akce bez alkoholu no a už mi začínal další týden, kdy jsem neměl žádnou školu, ale "jen" jsem chodil na praxi. Je to neuvěřitelně vysilující aktivita, ale jak mi všichni důvěrně připomínáte, tak "si mám zvykat"...


Mezitím už taky nasněžilo trvale, a to dost masivním způsobem, což ještě více ozvláštnilo mou cyklistickou dopravu na pracoviště, protože nebudu přeci jezdit autobusem! Dokonce bylo tolik sněhu, že když jsem se vydal vyzkoušet ruční brzdu svého automobilu, tak to nejezdilo bokem, protože auto plavalo po břiše, což už jsem pár let nezažil. Doma se tomu tuším říká kalamita, tady bylo prostě a jen bílo. Jo, a protože Finové zásadně nic nesolí (jídlo i cesty), tak to po denní oblevě fajnově klouže.


Nakonec přišel víkend poslední, čímž začala nevyhnutelná rozlučková sezóna. Nejprve menší setkání, kam měl každý donést nějaké jídlo, což vyvrcholilo ve slušnou hostinu, ze které jsem nakonec dostal i výslužku v podobě upečeného koláče. Na pátek pak byla svolána skutečně masivní akce, kterou ovšem nějaký amatér nastavil na Facebooku jako veřejnou a místní ochranka to vyčmuchala a nahlásila, takže byla akce ještě před začátkem rozpuštěna. Naštěstí zde byla zkušená organizátorka z Lipníku nad Bečvou, která rozlučku zachránila menší akcí ve svém bytě. Pro mnohé to byla také poslední možnost si na sebe obléci opět sporadicky využívané overaly.


V průběhu neděle a pak každém dalším dni jsem z okna viděl velké skupinky lidí s kufry, jak odjíždí domů. Sám jsem se zúčastnil odvozu dvou kamarádů na autobus ve 2 hodiny ráno a pak v 6, protože kdo potřebuje spát... Poslední den jsem pak nedělal nic jiného, než jenom přenášel a fasoval různé haraburdí od lidí, kteří odjíždějí, které mám později pře(pro)dávat nováčkům. Zejména zajímavý je teď stav, kdy mám k dispozici 5 jízdních kol. Ale protože jsem se nechtěl mermomocí stavět do role překupníka a mít zapraný celý byt blbostmi, tak mám teď zapraný celý být darovanými věcmi...


A už tu bylo odjezdové finále i z mé strany! Rozpomenout se co potřebuji, dojít na vlak na letiště a nasednout na letadlo do Prahy. Z této fáze cesty byl nejzajímavější právě nástup do letadla, neboť jsme se tu všichni zase sešli. Dohromady 12 lidí z Jyväskyly (a to ještě další 3 odletěli letadlem do Prahy o 2 hodiny dříve) a k tomu jsem potkal i kamarádku Češku, která studuje trvale ve Vaase (prý tam byli i další kamarádi kamarádů). Ostatně na tomto spoji Norwegianu šlo celkem dobře poznat, že je plný Čechů a Slováků, a to zejména z důvodu, že to byl nejlevnější let před Vánoci. Ještě před odbavením na letišti jsem pomohl Jardovi tím, že jsme z jeho kufru přesunuli nadváhu do mého příručního zavazadla a taky oběť nejvyšší, museli jsem vypít pivo, které chtěl přivést na ukázku.


Po zpoždění jsme se konečně odlepili od země a úspěšné přistáli v Praze, kde nastala další zajímavá situace, neboť jsem na vánoční akci s tutorem přislíbil Taiwance, že ji v rámci možností ukážu Prahu. Chtěla tam zůstat na Vánoce, než poletí domů, tak mi přišlo, že by bylo fajn ji něco ukázat. Teda na přestup mezi letadlem a vlakem jsem měl 2 hodiny, takže to vyšlo akorát na svezením se všemi formami MHD z letiště do centra, bo Pražáci a vlak na letiště... Pochopitelně se přidal také Jarda, ale alespoň jsme té metrové holce odtáhli její dvakrát větší kufry na ubytování. V poklusu se rozloučili a v podstatě plynule naskočili do RegioJetu směrem do Ostravy. Na palubě v coupé byla spousta legrace s bodrými Slováky, a konečně také místo, kde mají pořádné pivo na spláchnutí cestovatelského prachu z hrdla.


Ostrava mě uvítala, jak to jenom šlo. Po osamoceném výstupu z vlaku v 1:15 v noci jsem vystoupal na nadchod Hlavního nádraží, kde úspěšně plápolal oheň v odpadkovém koši a chodba byla už lehce zakouřená. Vzhledem k tomu, že do odjezdu jediné tramvaje zbývalo několik sekund, proběhl jsem vstupní halou bez spatření kompetentní osoby, a tak jsem z jedoucího vozidla směrem k domovu zavolal ještě hasiče. BO OSTRAVA JE REGION RAZOVITY!!!

Nastal mi opět ten zvláštní pocit být doma, čekala mě spousta odložených úkolů a papírů a hlavně vědomí, že tentokrát to není "na pořád" jako posledně, ale za dva týdny se bude potřeba vrátit. Alespoň Vánoce byly za dveřmi...

2017-12-04

Finský hackathon a výlet do Polska

Události se tady dějí neuvěřitelně rychle, v momentu psaní tohoto příspěvku mi zbývají do vánočního návratu 2 týdny a pro mnohé tady je toto datum definitivním odjezdem. Pozoruji, jak se všichni snaží zuřivě a se ztrátami prodat svá kola a vybavení bytu. Ono před rokem jsem to měl stejné a tak jim to vůbec nezávidím. Nejprve však shrnutí událostí minulých týdnů pro mou rodinu a čtenáře.


Z nějakého mi neznámého důvodu si tady výměnní studenti libují v praní oblečení. Neustále máme zablokovanou prádelnu a rezervaci si musím udělat 2 týdny dopředu, což je značně nepohodlné v případě, kdy už fakt "nemám co na sebe". Vymyslel jsem tedy hybridní způsob, kterým je naložení prádla do pračky, usazením v sauně, v mezičase přehozením do sušičky a než si dám závěrečnou sprchu, tak je proces dokončen. Tomu říkám optimalizace!


Podařilo se mi najít díru v rozvrhu a podařilo se mi najít levné letenky, ideální příležitost jít navštívit Iiris do Warszawy. Cestu Onnibusem nad ránem mám již nacvičenou, takže dojít na zastávku v 6:00 bylo opět zabíjející, ale ne nezvládnutelné. Vystoupil jsem v Turku a tentokráte s dostatečnou časovou rezervou jsem dojel na letiště. Na lince do Gdaňsku společnosti WizzAir teď létá nový Airbus A321, který má i trochu jiné uspořádání a barvy interiéru než většinově používané A320 téže firmy, které tam byly i loni, pokud si dobře vzpomínám. Pocitově je cesta nyní komfortnější, protože u sedaček je o chlup více místa.


V Gdaňsku jsem opět narazil na nedomyšlený systém, neboť při cestě z letiště autobusem si musíte koupit jízdenku v předstihu, ale automat na jízdenky je pro celé letiště jenom jeden, a tak se tvoří fronta (já jsem si koupil lístek u řidiče, protože jsem nechtěl čekat). Po dojezdu do centra města jsem se okamžitě zorientoval a taky jsem se vrhl na jídlo, protože v ceny v Polsku odpovídají těm finským, jen měna není euro, ale złoty...


Za hodinku už mi odjížděl vlak do Warszawy v podobě slavného polského Pendolina. Cesta byla rychlá a komfortní, proti jiným vlakovým vzpomínkám, které mám z této země. Na nádraží už mě čekala Iiris a následující dny byly ve znamení poznávání této metropole, ve které jsem byl shodou okolností pouze jednou na méně než pár hodin při cestě autem do Finska v létě. takže bylo co dělat.


Protože doma probíhal státní svátek, tak v hlavách některých kamarádů probíhala myšlenka, jak s prodlouženým víkendem naložit (protože kdo by se zabýval významem volného dne). A tak jsme ráno vyzvedli z nádraží také Pavla (shodou okolností exfinského výměnného studenta).
Jednou z prvních zastávek byla jídelna ze systému mleczných barů, kde se dá levně najíst v socialistickém stylu i když jsme později navštívili i moderní varianty. Tento typ restaurací u nás (myšleno v Česku) v podstatě už 20 let není a jediný podobný podnik je na Prokešově náměstí v Ostravě (případně dejte vědět o dalších).


Dále byl program ve znamení muzei. Líbí se mi kontrasty, zatímco železniční Muzeum Stacja je v podstatě před zbouráním, tak muzeum Warszawskiego Powstania působí jako by bylo otevřeno včera. Také jsme zavítali do Muzeum Narodoweho. Varšavská muzea mají tu výhodu, že mají jeden den v týdnu otevřeno zdarma, nicméně rádi tyto dny mění. Respektive ve všech přehledech byl uvedený jiný den, než jaká byla skutečnost, a tak nezapomínejte ověřovat na webu daného muzea.


Iiris mi také ukázala svou univerzitu a spoustu dalších zajímavostí. Poslední den jsme se přesunuli opět do Gdaňsku, protože let byl brzy ráno (9:35) a problém je se na tento čas dostat na letiště z větší vzdálenosti. Alespoň se nám podařilo narušit nějaké natáčení vánočního videoklipu, protože filmaři blbli přímo před naším ubytováním. 

Celý příběh, případně jiný pohled, si můžete v češtině a angličtině přečíst u Pavla a také v angličtině u Iiris.


Ráno v Gdaňsku poletoval sníh, ale ve Finsku už bylo kompletně bílo a hodně větrno, s letadlem to házelo o dost více než normálně a někdo na letišti říkal, že pár letů bylo v Helsinkách dokonce zrušeno. Měl jsem pocit, že po přistání jsem nad rozmary počasí vyhrál, ale nebylo tomu tak. 

Linkový autobus z letiště do města se nemohl rozjet ze zastávky, protože mu to v hluboké břečce klouzalo, a protože to byl elektrobus, tak kontrola trakce odpojila kola okamžitě při prokluzu. Ve výsledku tedy vozidlo asi 10 minut plavalo sem a zpátky. Když nepomohlo vystoupení pasažérů, tak jsme si autobus museli odtlačit sami asi o půl metru, kde konečně zabral. Tím bylo drama ukončeno.


Jako v posledním příspěvku si musím postěžovat na nepružnost Finů. Koupil jsem si jízdenku na autobus domů v 16:30, ale protože nedošlo nikde ke zdržení, tak jsem se náhodou a pohodlně dostal k autobusu o 3 hoďky dříve. Tuž jsem zašel za řidičem, jestli mě může vzít, když je v autobusu místo podle rezervačního systému. Ani se tím moc nezabýval, odsekl že ne, a ještě se na mě tvářil, že co jsem to za gangstera, co chce jet v jiný čas...  Prostě jak něco nezapadá do systému, tak se s tím nedá nic dělat, občas je to pěkně otravné...


Po příjezdu domů jsem se v podstatě jenom přebalil a už jsem vyrážel na další akci do Espoo. Opravdu jsem přišel jenom přespat a vzít si jiný počítač, neboť jsme se v polsko-slovensko-ukrajinsko-nizozemsko-české formaci přihlásili na hackathon Junction. Hack-marathon je soutěž o nejlepší nápad a jeho realizaci v časově omezeném prostoru na jednom místě. Cílem je využít nejnovější technologie a přístupy na řešení nějakého problému či tématu, které spolu s penězi přinesou firmy, které se účastní.


Autobus odjížděl v pátek po 12. hodině, takže jsem předtím stihl ještě i výuku, konkrétně hodinu finštiny. Posléze tedy náš tým, tým spolužáků a pár dalších skupinek pokračovalo na místo konání na Helsinskou technickou univerzitu. Ještě předtím nás ubytovali na nějaké základce, se spaním na karimatkách, prostě klasická bojovka...


Akce začala v pátek v 18 hodin a po úvodním ceremoniálu se začalo odpočítávat 40 hodin do odevzdání výsledků, vrhli jsme se tedy na brejnstorming. Našim tématem bylo chytré osvětlení s podotázkou "kdo potřebuje vypínač". Zadavatelem byla firma Helvar, která vyrábí elektroniku kontrolující LED panely pro různé kanceláře a průmysl. Vzali jsme tedy všechna chytrá slova jako IoT, neuronové sítě, rozpoznávání obrazu, senzory a propojili to dohromady. Vznikla demoverze, respektive Potěmkinova aplikace, která na základě pohybu osoby v místnosti zapínala světlo a upravovala intenzitu a barvu podle rozpoznávání činností uživatele.


V průběhu programování nás pořadatel zásoboval čajem, kávou a nějakým jídlem. V podstatě jsme kromě pár hodin neměli čas ani jít odpočívat a za ty tři dny jsme spali každý maximálně kolem 5 hodin. Nad nedělním ránem navíc vypukl falešný požární poplach, a tak nás v 5 hodin ráno vyhnali všechny ven, což bylo jistě osvěžující nebýt té strašné zimy...




Sice jsme měli pocit, že náš projekt nic nedělal, ale i tak se po ukončení soutěže a hodnoceních líbil náš nápad porotě nejvíce v konkurenci ostatních a my vyhráli hlavní cenu v naší kategorii, což byl dron pro každého z nás. S tím jsme nepočítali a velmi mile nás to překvapilo. 


V rámci toho musím zmínit, že jediná žena v našem týmu je velmi schopná programátorka s úžasnými praktickými schopnosti. Olena je Ukrajinka bydlící trvale ve Varšavě a mimo jiné mi opravila mínění o tomto národu, protože jak pravidelní čtenáři ví... Podařilo se jí implementovat onu neuronovou síť bez další pomoci, což není až taková legrace. Navíc je to úžasný dříč i jinak, neboť o jejich cyklistických výkonech kolují zvěsti. Jezdí totiž na kole bez přehazovačky do toho kopce, na kterém tady bydlíme, zvládne přitom předjet 3 borce na normálních kolech, a ještě jezdí v kozačkách s podpatky. Zřejmě má natrénováno na kole značky její vlasti...


Po návratu do školy mě čekalo ještě několik posledních hodin výuky, předposlední zkouška z posledního technického předmětu a zkouška z finštiny, kterou jsem zvládl, nicméně do praktického používání jazyka mám ještě kilometry daleko. Mezitím musím také chodit na praxi do firmy, kde se pomalu snažím zjistit, co to vlastně dělám a úspěšně v tom pokračovat. 


Shodou okolností se také konal vánoční večírek, kdy nás firma převezla do Tampere, ukázala nové kanceláře a skončili jsme v drahém hotelu. Proti tradicím firemních vánočních večírků však nikdo nebyl opilý na šrot, a i pokec s lehce omámeným nadřízeným byl spíše pohodovým zážitkem než noční můrou. Někdo v davu tvrdil, že to bylo smícháním různých poboček, kdy si nikdo nechtěl udělat špatné renomé...


No a aby někdo neřekl, že v příspěvku bylo málo alkoholu proti zaběhnutým zvyklostem, tak jsem byl na druhý den pozvaný na finskou oslavu narozenin, kde jsem díky odjezdu většiny kamarádů na zájezd do Laplandu, zůstal jediný nefin. Výsledek byl zábavný, protože i dost Finů se necítí dobře, když mluví anglicky, nicméně po několika pivech je ta obava přejde... Jak podobné! 


Zbytek víkendu jsem pak strávil dopisováním těchto příběhů a řešením dalších restů. Jak jsem zmínil, do odjezdu zbývají 2 týdny, ve kterých se toho určitě ještě stane dost na to, věnovat tomu zvláštní příspěvek, minimálně rozlučkových akcí je naplánování přehršel! Kam dále? Zkuste rozcestník...



Jo taky se musím pochlubit, že už jsem tu za těch 14 týdnů najezdil přes 600 km na kole, což je více než jsem najezdil za zbytek roku v ČR...

2017-11-30

Finský říjen - zima je tady

Je načase zrekapitulovat další část mého pobytu tady na severu. Počasí si při našem návratu z Petrohradu nachystalo podívanou v podobě prvního sněhu, což všechny výměnné studenty uchvátilo, neboť sníh si v půlce října většinou neužívají, jestli vůbec kdy jindy... Než se dostanu k zimnímu tématu pořádně, tak jsme v týmu s Jardou nejprve museli akutně vyřešit problém s dokončením prezentace o mapových podkladech do jednoho z předmětů, jehož výsledkem je tato úžasná aplikace a předmět se tak uzavřel – o problém a důvod méně jít do školy na oběd.



Během týdne začalo sněžit více a více a trochu mi to zbořilo skeptickou představu o tom, že ten sněhový poprašek obratem zmizí. Jenže 8 cm čerstvého sněhu mělo odlišný názor, a tak bylo potřeba se s tím týdenním vtipem nějak vyrovnat. 


Jednou z cest bylo vybavit své kolo zimními pneumatikami s hřeby. Respektive poté, co jsem zjistil jejích cenu ve výši 30€, tak jsem přezul pouze přední gumu, nicméně i tak je to podstatný krok ke zlepšení stability kola na sněhu a ledu. Jak jsem za měsíc zjistil, nejde však o prostředek zázračný. Zdůvodněním nákupu byl však fakt, že kolo tady používám denně a jeho pánská konstrukce neumožňuje tak elegantní vysednutí v případě pádu jako mé loňské unisexové kolo. Navíc jsem to chtěl prostě zkusit…


Některé situace vyžadují speciální (a levná) řešení.

Na lekci finštiny, kam nás každé páteční ráno(!) jezdí početná skupina, jsme vyrazili dokonce autem, protože cyklistické řešení nebylo dostatečně bezpečné a při té příležitosti jsem zase zjistil, že automobilové pneumatiky bez hřebů způsobují rozdílná očekávání v reakcí vozidla v porovnání s domorodci. Zkrátka jsem se na uježděném ledosněhu rozjížděl do mírného kopce celou zelenou. Ale už odpoledne sníh povolil a na další měsíc zmizel. Bylo to jen takové varování… Mezitím jsem dopsal také článek o řízení auta ve Finsku…


Taktéž došlo k očekávané události v podobě prvního CZ&SK setkání, kdy se naplno ukázalo, kolik nás tady vlastně z těchto dvou zemí je. A o tématické sešlosti nebyla nouze ani tak, protože přišel Halloween. Mezitím tady stále řeším boj o saunu ve smyslu toho, že se v naší budově pořád kazí a člověk by tam skoro nastydl… Nikdo se neměl k žádné akci, tak jsem napsal zprávu na základě, které došlo k opravě, nicméně už je zase rozbitá. Pec v sauně je asi 30 let stará a řekl bych, že má nárok stávkovat, ale ať to dělá někomu jinému…


Jedno odpoledne jsem řešil další z projektů k odevzdání do kurzu o vývoji Android aplikací a během toho jsem si telefonoval s Iiris, která zjevně někam cestovala, dle mého odhadu ze školy na koleje ve Warszavě. Probírali jsme rutinní záležitosti, když mě zarazila výzva, ať se jdu podívat z okna. No naprosto nečekaně mě překvapila svou přítomností, ačkoliv měla být v Polsku!

Iiris totiž usoudila, že už ji otravuje, že se v Polsku mluví jenom polsky a pořádně anglicky se nedomluví, navíc měla nějaké další povinnosti doma a ve škole. Podařilo se jí vyhmátnout si lety za 20€ na lince Gdaňsk – Turku a prostě přiletěla.



Mezi bonton cestování z Polska do Finska patří také nákup Soplicy, oříškové vodky, která se pije s mlékem a výsledný nápoj chutná jako Nutela/Monte. Nevím, kdo to vymyslel, ale je to vcelku nevyhnutelná záležitost. Pointa je v tom, že v rámci svolané akce jsme tento nápoj testovali a Iiris s vegetariánským založením používala místo mléka sójové „mléko“, což samozřejmě všichni nejprve odsoudili, nicméně po ochutnání byla tato kombinace vyhodnocena jako lepší. Výsledná otázka teda zní, jaké mají vlastně složení výše jmenované produkty…



Dále tato spontánní akce pokračovala výletem do Vaasy, protože naši společní kamarádi ještě nebyli dostatečně překvapeni, že přijela. Po zkontrolování cen autobusů, jsem vcelku snadno rozhodl, že pojedeme autem, což mi dále umožnilo podívat se do místa, které jsem ve Vaase vynechal. Šlo o odpolední výlet na rozhlednu Näköalatorni Saltkaret, ze které lze pozorovat, jak místní Kvarken pomalu mizí pod zvedající se hladinou zálivu.



V dalších dnech jsme se ještě zastavili v Tampere u Iirisiných rodičů a už jsem se hnal zpátky do Jyväskyly, neboť mě čekal nástup na praxi v místní firmě, jakožto součást studia. Udělali jsme si zkrátka takový malý výlet přes 3 města, což není nic zvláštního, kdyby na konci tachometr netvrdil, že jsme najeli 800 km, vzdálenosti jsou tady zkrátka obrovské…


Ani se mi nestihl usadit prach na zážitcích z výletu a už naše studentská lokalita měnila na víkend v párty prostory. Nejprve to byla oslava narozenin jednoho francouzského studenta, který se proslavil tím, že se v Petrohradu opil, ztratil a probral na záchytce. Dopředu prohlašoval, že to bude decentní, nicméně pozval asi 300 lidí v hromadném chatu(!) a po našem zjištění, že celá budova M je plná lidí a v bytě oslavence se nedá nadechnout natož pohnout, vymyslel můj spolubydlící, že bude lepší se v omezené skupince přesunout do naší kuchyně a bavit se normálně, což jsme také udělali.



Další den, po proměně místnosti zpět na kuchyň, mě čekal s Jardou zajímavý úkol, kterým byla příprava bramboráků na slovanskou párty. Polská skupina vymyslela, že je nás tu dostatečný počet na to, udělat něco zajímavého, a tak bylo stanoveno datum a místo, kde bude ochutnávka národních pokrmů a nápojů zajištěná reprezentativními účastníky.



Holky se vrhly na výrobu masových knedlíků, a protože já nic jiného neumím, tak jsem si vymyslel bramboráky. V zásobách z domova jsem ještě „objevil“ poslední slivovici a obětoval předposlední Kofolu. Poláci připravili spoustu pierogů, a hlavně nakoupili vodku, což je vždycky špatný nápad…



Ještě k bramborákům: ve dvojici se ani těch 5 kg brambor nezpracovává tak špatně, nicméně jsme se pak trochu bavili o tom, že je považuji za vlastní skoro všichni z prostředku Evropy, což je historicky pochopitelné. Akorát Němci je jí na sladko s jablečným pyré, což nám tedy moc nesedí… Nakonec všechny zmizely z demonstračního stolu velmi rychle, což lze považovat za úspěch.



Ve výsledku skončila tedy akce stylem, že tam bylo i spousta ostatních národů, které přimigrovaly, když slyšeli o jídle. Jako zajímavá výzva se ukázalo sestavení play listu s vhodnými českými písničkami. Hluk nicméně eskaloval a za chvilku už stejně nebylo nic slyšet, což vyústilo ve 22:01 v příchod bezpečnostní služby.

Ochranka se dala odbýt tím, že akce byla domluvená a všichni informováni a odešla. Organizátoři totiž předem upozornili všechny okolní nestudentské nájemce, že se akce bude konat a že pokud nesouhlasí, tak to udělají jinde i přesto nedostali žádnou zamítavou odpověď. Později však stejně dostali písemné napomenutí od správce, jelikož si někdo stěžoval na nepovolenou akci. Tak to je přesně Hygge po Finsku (či lagom nebo co to vlastně je). Nikdo nikomu nic neřekne, protože interakce s lidmi je nežádoucí, ale za zády už volají policii. Prostě ani o milimetr z pravidel, žádná výjimka, žádný relax, Finsko…



Byl to zajímavý víkend a vzduch v kuchyni je mastný ještě teď… V úterý mě pak čekalo uzavření dalšího předmětu prezentací projektu o vývoji v Androidu. Známku jsem dostal zapsanou do systému, a tak jsem v tomto příspěvku uzavřel dva předměty…

Počasí se mezitím zajímavě střídalo, následuje historický přehled: Ve 43. týdnu začalo dost sněžit až k 8 cm, poté sníh postupně tál, teplota byla lehce nad nulou. (Objevil se nový problém se štěrkem na cyklistických stezkách, který začal v hrubé vrstvě na suché cestě klouzat.) Týden 45 víceméně propršel a ve 46. už opět nasněžilo, aby to hned roztálo. Ve 48. týdnu spadl první sníh v ČR, a tak máte doma podobnou situaci jako já teď. Neurčitá teplota a neurčitý sníh. Ideální kombinace na pády z kola, protože nikdy nevíte, kdy ten mokrý podklad po ránu zmrzne… Ale přeci nebudu jezdit autobusem!



Když to tak po sobě čtu, tak mi to přijde opět strašlivě alkoholické, nicméně nebojte se. Nepropadám tomuto hobby, to jen tak působí, když vynechám rutinní záležitosti a popíšu jenom něčím zajímavé momenty posledního měsíce... Zatím se mějte hezky, další pokračování v rozcestníku