Zobrazují se příspěvky se štítkemcestování. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemcestování. Zobrazit všechny příspěvky

2019-07-10

Cestovní pojištění FIO ke kartě (zkušenost)

Mám za sebou řešení škodní události, která vznikla u cestovního pojištění, které bylo sjednané přes FIO banku jako doplněk k platební kartě. Možná toto možnost také zvažujete a hledáte recenze, doplním tedy svou zkušenost. Spoiler: je to slušná služba, ale v případě že vy máte problém, tak stále máte problém vy.


Předně si vzpomínám na kdysi, že mi bylo divné spojovat zdravotní pojištění a platební kartu. Proč!? Odpovědí je skutečnost, že tak usnadníte zadávaní svých nacionálií přes další instituci. Banka si vás jenom připíše do dlouhého seznamu lidí, kteří "sdílí" jednu pojistnou smlouvu, protože když pak k něčemu dojde, tak s bankou nic neřešíte. Všechna řešení jdou přes nějakou z asistenčních služeb, které se tím zabývají, ať to uzavřete u kohokoliv. Jediná zrada může být právě vazba na platební kartu, zejména když dojde k zablokování, krádeži nebo ji ztratíte. To jsem pravda neřešil, protože smlouvu mám na tu kartu, kterou nikam nenosím.

Ještě jednou tedy
FIO: Číslo smlouvy je 3225670413, kterou máme zřízenou s Českou pojišťovnou a pod tímto číslem smlouvy jsou vedeni všichni u nás pojištění klienti. Pokud potřebujete nahlásit pojistnou událost je potřeba řešit přímo s asistenční službou České pojišťovny.
Asistenční službu používá pojistka České pojišťovny přes Fio banku od Europ Assistance s.r.o.. Tuto kancelář kontaktujete v případě, že vznikl problém a ona by vám měla vyhledat lékaře, který vám pomůže, respektive jehož výlohy poté zaplatí. Pointa je, že vás nepošle do soukromého střediska, pokud je zde jiná možnost. Nicméně já svůj problém v zahraničí řešil po svém díky místní znalosti, bez doporučení asistenční služby a dostal jsem náklady proplaceny taktéž. Dáváte pozor? Vy ošetření na místě hotově nebo na fakturu musíte zaplatit ze svého a asistenční služba, pokud shledá, že jste na ošetření měli nárok, vám tyto náklady po slušném časovém odstupu uhradí. Teď nemyslím jenom pojistku od FIO, tak fungují všechna cestovní pojištění.

Jak se to pak řeší? Vyplníte "Oznámení pojistné události z pojištění léčebných výloh v zahraničí". Formulář je ve formátu PDF, ale je nutné jej vytisknout a ručně vyplnit. Společně s originály platebních dokladů a lékařskou zprávou odešlete dopis doporučeně poštou na adresu asistenční služby: Europ Assistance s.r.o., Na Pankráci 1658/121, 140 00 Praha 4. Celé cestovní zdravotní pojištění spočívá v tom, že zkompletujete tento dopis. V ceně je pak ten telefonát a zjištění, kde dojde k ošetření, abych nekřivdil.

Doplňuji, že lékařská zpráva nebyla nikterak komplikovaná a přijali i nějakých pár papírů ve finštině (bez překladu). Zkoumá to (zdá se) hlavně úřednice, doktor asi až v případě něčeho opravdu složitého. 

Jaká je moje zkušenost s postupem Europ Assistance? Předně všechno je jako z minulého století v papírové podobě. Odeslal jsem doporučený dopis, pak dlouho nic (v jednom případu ze dvou mi poslali SMS, že případ otevřeli) a ke konci 30 dnů, kdy musí zareagovat jsem dostal email s vyrozuměním - jednou kladný, jednou záporný.

Proč je můj zážitek hořkosladký je také kvůli přístupu nejen procesu. Můj problém potřeboval 3 návštěvy lékaře v období 4 měsíců (limit tohoto pojištění je max 180 dnů souvisle v zahraničí). Po první návštěvě jsem dokumenty odeslal a dostal je zaplaceno, nicméně pro zbývající dvě návštěvy mi byla úhrada zamítnuta, protože šlo o "pokračování léčby" nikoliv dořešení jednoho úkonu. Měl jsem počkat a poslat vše najednou, pak by to bylo v pořádku. Moje chyba, ale moje peníze. Nezapomínejte proto, že pojišťovny jsou tu především proto, aby vám nic nedaly (zejména ta Česká).

Jít do cestovního pojištění od Fio banky? Ano, není totiž jiné než jakákoliv jiná pojistka a narozdíl od samostatných pojistek je levné. Cestovní pojištění jako služba? Když nemáte na účtu záložní peníze, tak si v případě potřeby akutní péče moc nepomůžete. Tento produkt vám jenom přislíbí, že vám budou náklady o hodně později snad pojišťovnou poslány na účet zpátky.

Pokud hledáte pojistku, zkuste se ještě podívat na tuto stránku pojištění.cz

2018-11-10

Finské obchody, supermarkety a nákupní zvyky

V dalším obecném článku o Zemi tisíců kaluží bych rád revidoval znalosti ohledně nakupování, zejména proto, že jsem narazil na starší články, které jsou již dnes neaktuální – rozpoznávací znamením je skutečnost, že mluví o zavřených obchodech o nedělích, což už dnes není pravda.


Maloobchodní trh ve Finsku má nám poněkud neznámé prvky, které se hodí za to vypíchnout. Zejména skutečnost, že naprostá většina zboží se prodá v supermarketech a případně specializovaných hypermarketech, malých či specializovaných obchůdků je málo. Nejvíce je to vidět na drobných potravinách, například prodejnu pekárny či sýrárnu budete hledat opravdu těžko. Je to dáno hustotou obyvatel, mzdami zaměstnanců a třeba u těch pekáren taky tím, že Finové pečivo moc nejí.

Ve všech zmíněných obchodech a v podstatě všude v zemi zaplatíte kartou a není potřeba mít vůbec hotovost, snad jen kvůli kolečka do vozíku. Do specialit také patří zmínit, že téměř všechny lahve a plechovky jsou zálohované a vrací se v obchodě do strojů. Proto nikde neuvidíte se povalovat PET lahve a když už, tak je někdo fofrem "uklidí".

Kam na průběžný nákup či svačinu? Do supermarketu! V centru města se obvykle nachází nějaký K-market, S-market, Siwa či Sale, které odpovídají různě velkým našim Albertům, Hruškám či Billám. Pokud budete po supermarketech pátrat, určitě bude nějaký v podzemním patře obchodních domů Stockmann či Sokos.

Ještě menší prodejnou jsou R-kioski u kterých naleznete ekvivalent v Žabkách. Hádám, že do R-kiosu zavítáte asi málokdy, jejich největší síla je v rychlosti nákupu a speciálních službách, neboť umí doplnit kredit na lítačce do MHD a podobné vychytávky jako terminály Sazky (včetně různých loterií, poštovních známek atp.). Bonus, o kterém erasmáci moc neví, že v nich lze zakoupit na studentskou slevu nejlevnější kávu do velkého kelímku (1,5 €).

Když máte okamžitý hlad a zrovna koukáte, co byste kde zakousli, tak díky absenci pekáren a otravnosti chození do supermarketu je variantou skočit do nějakého řetězce fast foodu. Skutečně je základní cheesburger v McDonald nejlevnějším jídlem, kterým se dá rychle sehnat, protože stojí 1 €, což je stejná cena jako u nás za obloženou housku. Tento trend odpozoroval i BurgerKing, který už má také Chicken/Cheese/Hamburger za jedno éčko.


Stranou tak stojí Hesburger, neboť jako domácí značka rychlého občerstvení si drží prestiž a jejich sýrová bulka je za 2,60 €. Já tam osobně chodím, když chci z nějakého důvodu sedět déle a utratit více, protože to zkrátka není jako všude jinde i když vlastně je. Všechny tyto řetězce mají v noci jinou (dražší) nabídku než ve dne! Nechtěl jsem se do toho motat, ale jestli hledáte normální teplé jídlo, koukněte se, zda je okolo nějaká univerzitní restaurace, protože ty bývají zdaleka nejlevnější a můžete do nich i když nejste studenti.


Jak je to s týdenním nákupem? Obvykle se někde za městem nachází nákupní zóna. Překvapivě často to není gigantické nákupní středisko českého typu (tedy vlastně zastřešené město s butiky), nicméně taky tam pořídíte všechno. Mnou oblíbená kombinace jsou řetězce Prisma a Lidl, protože oba patří mezi ty nejlevnější s dostatečně širokým sortimentem. Překvapivě není Lidl tím automaticky nejlevnějším, ale v některých produktech se přetahují právě s Prismou, a tak vám doporučuji zavítat do obou. Záleží pak na vás, mě přijde nudné kupovat si za stejné peníze stejné výrobky, které znám z domů (rozdíl v kvalitě jsem nezaznamenal).

Dále můžete narazit na K-Citymarket, který je obyčejně nejdražší z jmenovaných nebo obstojné Minimani, které mi pro změnu připomíná Globus tím, že má oranžový styl prodejen. Zásadně se pak nechodí do dnes nejlevnější řetězce Kärkkäinen, protože jeho majitel otevřeně popírá holokaust.


Velké obchody jsou v současném Finsku otevřené téměř pořád, což dříve nebývalo a je o tom spousta zavádějících informací po českém internetu. Jediné faktické omezení je ukončení prodeje alkoholu v 21 hodin díky prohibici. Jakmile odbije 9. večerní, už to oficiálně pokladní přes kasu nedostane, i když se někdy stopka bere až od momentu, když uzavřou příslušnou nápojovou sekci: co máte v košíku si tedy můžete koupit. Obchod pak dále jede i do 23 hodin. Jako i u nás platí, že o pátečním odpoledni s večerem a sobotě vypukne nákupní horečka a je lepší se v tento čas obchodům vyhnout.


Fini jsou schopní kupovat v supermarketu i rybářské potřeby (protože je tam mají), nicméně existují i specializovanější obchody, ale není jich mnoho. Klasický je XXL-Sport, kde si kromě běžného vybavení můžete koupit i loveckou zbraň (a že jich tam mají). Našemu ElectroWorldu odpovídá místní Gigantti, avšak další velký obchod s elektrem tady asi není. 


Hobbymarkety a kutilské potřeby zastupuje mnou oblíbená Biltema, železářství je K-Rauta a náhradní díly pro auta, cyklo, lodě a obecně všechno možné je i v síti Motonet.

Všimli jste si faktu, že co Čech to majitel e-shopu? Finskou jedničkou je Verkkokauppa.com a to je tak asi všechno co z domácích hráčů znám, ještě Power.fi. Domorodci jinak nakupují na německém Amazonu a pak klasicky v Číně.

Co oblečení? V rámci těch větších obchodních center lze najít klasické butiky o kterých nic nevím, stačilo mi, že jsem se v nich snažil si koupit bundu. Tamtéž i samostatně v centru se nachází všechny klasické značky H&M, C&A, New Yorker a podobné. Nevím jestli potěší nebo naštve skutečnost, že tyto obchody mají cenovky jak v eurech, tak českých korunách, protože jde o globální zboží. Nezapomeňte, že místní s 3x větší kupní silou vnímají cenu proti nám jako třetinovou. Co chodí domorodkyně prohrabávat jsou rozšířené second handy "kirppis", kde jsou hadříky, ale i domácí vybavení za jednotky euro. Mají na to docela dobrou strategii, kdy si vy jako prodejce pronajmete místo na měsíc, umístěte do něj své věci a podle toho, jak jsou atraktivní nebo drahé si je lidé koupí a tím se zaplatí nájem, zbavíte se věcí a ještě vyděláte. Přijde mi to geniální a myslím, že by se to chytlo i u nás.

Ještě chodím kupovat benzín do auta: Domácím premiantem je síť Neste a podle toho vypadají ceny (mají ovšem skvělé zázemí jako vzduch do kol atp), mnohem lepší je zavítat ke stanici ABC. Překvapivě jsou nejlevnější stanice Shell, protože Fini začali Shell bojkotovat za ekologickou katastrofu v deltě Nigeru. Shell má dynamické ceny, stanice v centru města je drahá přes týden a u nákupního centra je naopak levná a o víkendu si to prohodí. Pokud máte jako já starší benzíňák, potěší vás skutečnost, že na severu je hojně rozšířený provoz vozidel na E85, jeho cena je obvykle 60 % z ceny Naturalu 95 a v motoru to hoří taky. Etanol nemají všude, je třeba trochu se koukat, ale stále je docela dobře dostupný, zatímco v Česku zmizel z prodeje. Standardem jsou 24/7 samoobslužné benzínové pumpy, kde se platí kartou (občas přijímají i bankovky), hustota čerpacích stanic mi přijde slušná.

Docela by se hodilo zmínit bonusovou S-kartu, což je koncept platební karty a řetězců obchodů, do které vstoupíte po zaplacení 100 € a poté čerpáte peníze za vstup zpátky v podobě cashbacku a nějaký slev. Je to rozšířené, ale já to nemám - v Prismě se občas zeptají, tak ať víte.

Tolik k mé sumarizaci finských nákupních zvyklostí. Snad to pomůže pro přehled nebo snad něco hledáte. Až si vzpomenu na další, tak článek rozšířím...


2018-09-25

Vaasa, Finsko - kam na výlety

Dovolím si vytvořit souhrnný článek kam se vydat na výlet v okolí Vaasy, respektive kam jsem se vydal na výlet já, protože dohledat některá místa mi dalo dost práce a tak se rád podělím výměnou za nějaký další tip, pokud máte.


Ve Vaase toho není moc co dělat, zejména z českého pohledu, a značně omezujícím faktorem jsou dopravní prostředky, které máte k dispozici. Přesto je tu několik pěkných míst, která stojí za to prozkoumat nebo jejich návštěvou alespoň zaplnit některý z volných víkendů.

Pešky

Po vystoupení z vlaku nebo autobusu v "cestovatelském centru" neboli sdružené zastávce vede přímá cesta na hlavní náměstí, odtud bych se dále vydal v kolem kostela a radnice na pobřeží Hovioikeudenpuisto, kde je zámek, galerie Kuntsi (občas zdarma) a mlýn předělaný na univerzitu Åbo Akademi, kde se dá najíst za studentské ceny. Podle mého názoru je tato oblast jednou z nejhezčích ve Vaase a hodí se tam posedět nebo udělat piknik. Má slova potvrzují i studentské akce, které se tam obvykle konají. Pokud se vám na tamějších kolejích do přístavu podaří uvidět vlak, stanete se svědky zázraku.



Kam pak dále? Vydal bych se dále kolem pobřeží a elektrárny Vaasan sähkö s unikátním sloupem směrem do kampusu Vaasan yliopisto, který to vyhrál soutěž o nejhezčí finskou univerzitu. V budově knihovny Tritonia se dá pak volně posedět, dát si kávu v kavárně Oskar a připojit na Eduroam. Oblast mezi knihovnou a mořem je za pěkného počasí opět velmi krásná s obzvláště působivými západy slunce, pár kroků se dá také věnovat k pláži na Palosaaren salmi. Za rohem je pak Vaasan Merimuseo, námořní minimuzeum, kde jsem nikdy nebyl uvnitř.




Na kole

Jsem rád, že v září roku 2018 mohu říct, že si máte půjčit Rekolo a zajet kamkoliv stejně jako v Ostravě, neboť s tímto českým startupem město a studentská unie navázala spolupráci. Mimo utilitární přesun po městě se hodí navštívit Vanha Vaasa, původní centrum města než vyhořelo, kde je dominantou skelet kostela.


Z větších výletů se pak můžete vydat na pláž do Strömsö, kde je dům ve kterém se natáčí švédská kutilská show. Jedna cesta je 10 km, takže nic náročného.


Vydal jsem se na kole také do Meteoria Söderfjärden, místo dopadu meteoritu, kde je minimuzeum a venkovní prezentace. Kdyby se vám nechtělo až tam, koukněte na to alespoň ze satelitních map. Cestou zpátky nebo jako hlavní cíl vyšplhejte na Öjberget s rozhlednou na jediném kopci široko daleko. Po cestě je ještě uvidíte starý větrný mlýn, ať je i něco pro Instagram.

Autem

Zde je jednoznačným favoritem rozhledna Saltkaret ve švédské oblasti Björköby. Je odtud vidět Archipelago, soustava ostrovů která je poměrně rychle zaplavována oceánem, čemuž se věnuje výstavka v rozhledně. Cestou přejedete přes Raippaluodon silta, nejdelší most ve Finsku na jehož začátku je piknikové posezení a na tom druhém restaurace.



Tip, kde grilovat či snad přespat by mohl být turistický přístřešek (laavu), který nemá jméno, ale najdete ho na souřadnicích 63.1576481N, 21.3075178E je u impozantního vlnolamu v místech bývalé vojenské základny.

Po cestě do Jyväskyly jsem ještě viděl rozhlednu od lyžařského skokanského můstku Vörå rullskidbana, takže to tam můžete prozkoumat a dát mi vědět, případně poslat fotku.

Na delší výlet by pak mohla být úzkorozchodná železnice na Museorautatie Kovjoen asemalla.

Lodí

Jako se říká, že největší zábava v Helsinkách je plavba do Stockholmu, tak i ve Vaase se dá zabavit tím, že odtamaď odjedete trajektem Wasaline do Umeå ve Švédsku. Obvykle jsou trajekty nesmyslně drahé, nicméně ve středy je akce za 5€. V cíli taky nic není (kromě elektrobusů z Ostravy), ale i cesta je cíl někteří říkají, zejména s kamarády a lihovinami v příručáku.



Autobusem

Vydat se dá se společností Onnibus do jakéhokoliv jiného většího města. Doporučuji Tampere, Turku nebo Oulu i když to chvilku trvá vzhledem k poloze Vaasy stranou všeho dění. Do Jyväskyly jezdil dříve přímý spoj, ale od roku 2017 je to s přestupem (přípojem). Jednou v životě stojí za to taky Vaasa-Helsinki, protože 7 hodin v sardinkobuse se musí zažít...


Letadlem

Vaasa má letiště odkud toho překvapivě létá docela dost, zejména ve srovnání s jinými vnitrozemskými letišti ve Finsku. Koukněte... Ale na polská nízkonákladová letiště a spojení to prostě nedosáhne...

Tolik můj stručný přehled, co se dá ve Vaase dělat, neboť do toho města obvykle jezdí výměnní studenti z Česka i Slovenska, stejně jako kdysi já a zajímá je, co by se dalo dělat. Více o Finsku v mém seriálu.

2018-09-05

Night money change in Ostrava (Nocny kantor w Ostrawie)

It happened to me many times that I was stopped on my night walk in Ostrava by (polish) people and asked where they can change money or withdraw. Answers about ATMs are easy since they are open 24/7 and except Euronet cash machines on Stodolní are all of them without any fee traps, just to put ATM to Google Maps or to Mapy.cz.



How about cash change? There isn't anything open during night and weekends except one place, which is international cash desk of Czech railways on Main train station Ostrava hl.n.. You can easily go there with tram 2, 8, 18 from Stodolní tram stop or reach it with car by following tram rails.



As I checked they offers good money exchange rate as same as during day. Place is open whole night except few small breaks:

Monday-Sunday
  • 06:15 - 11:05
  • 11:35 - 17:15
  • 18:00 - 23:00
  • 23:15 - 01:00
  • 01:15 - 04:50
So now you can party more with enough Czech crown in your hands...

2018-08-31

Malý výlet malým autem kolem komína

Velké plány na Velký výlet po Evropě jsme začali vymýšlet už během mého prvního pobytu ve Finsku. Cílem je objet pár kamarádů z Erasmu v jejich bydlištích. A tak, na konci července, méně než měsíc do mého odjezdu zpět do Finska, usedáme s kamarádkami do nevyzkoušeného auta, směrem vzhůru do nekonečna a ještě dále. K podrobnostem ohledně plánování se jistě dostaneme v průběhu výletu.


Sobota 22.7.

V pátek konečně přišly všechny balíčky z eBaye, a tak provádím testovací jízdu, abych všechny ty bazmeky od nabíječek, kabelů a držáků připevnil pod palubku a připojil na předem připravené pozice. Shodou okolností zjišťuju, že kazeta s jackem pro připojení mobilu je značně nespolehlivá…

Neděle 23.7.

…a tak neděli zahajuji nejen nákupem plné nádrže benzínu, ale také návštěvou ElectroWordu a zakoupením FM transmitteru, protože Iiris a Iiris připravily playlist k poslechu. Moje zvyklost v přecvakávání rádií se totiž mnoha pasažérům se specifičtějším hudebním vkusem nezamlouvá.


Ostrava, nasedáme do auta téměř podle časového plánu a vyrážíme na dobře známou dálnici směrem na Katowice. Na 100. kilometru nedaleko Gliwic odstavuji na parkovišti s původním plánem vystřídat se v řízení, nicméně zběžným přeletem palubky zjišťuji, že svítí kontrolka „došlo k poruše systému řízení motoru“ a jednoduchým poslechem odhaluji, že auto jede na 3 válce. V mnoha moderních vozech by to byla známka plné funkčnosti, nicméně já mám 4 válec.


Než vyřídím telefon o možné závadě svíčky nebo její cívky a druhý telefon o tom, jestli je druhé auto provozní, motor dostane rozum a jede zase jak má. Drama se odkládá a jedeme dále… Tady se hodí dodat, že se Murphy asi zalekl toho, že jsem si zaplatil celoevropskou roční asistenci motoristům od ÚAMKu. Doufám, že Murphy nezjistí, že jim ještě nedorazila platba a nemám tak s sebou potřebnou kartičku…

Zastavili jsme se na oběd v IKEA ve Wroclawi a jelikož je to druhá zastávka v tomto řetězci na jídle, došlo k opětovnému otestování jazykových schopností personálu. Výsledek? Ani v Česku i v Polsku se v IKEA nedomluvíte švédsky, skandál. Nicméně šopování nebylo cílem, a tak jsme se přesunuli k prohlídce města. Holky nejvíce zaujaly trpaslíci a já jsem si vyfotil tramvaje. Z dopravních zajímavostí: Itu poprvé parkovala auto, protože její zajíždění do garáže doma se dá stěží nazvat opravdovým parkováním. Takže pauza na kafe a pokračujeme za našim kamarádem z Vaasy – Oskarem.


Sompolno: Dorazili jsme kolem 23. hodiny po divoké cestě polskými okreskami. Uvítala nás celá Oskarova rodina. Nastal obvyklý problém komunikace, neboť rodiče obvykle nemluví anglicky, nicméně já už se chvíli věnuji transformaci češtiny do polštiny, a tak jsem bardzo rozumiał.

Pondělí 24.7.

Oskar se zjevně rozhodl přebít můj dosavadní program v Česku pro fiFinky, a kromě prohlídky města zařídil audienci u burmistrza gminy, kde jsme kromě přátelského povídání byli vyfoceni do místního plátku a obdrželi propagační předměty. 



Poté jsme pokračovali do katedrály v Líchni, 3. největší kostel v Evropě, který je vlastně velmi mladý, působí však velkolepě. Zde jsme strávili nějaký čas i vystoupáním na rozhlednu a pohledem na placaté Welkowojwodstwo Polska. Co stojí za nějaký ten čas je prohlídka tamější křížové cesty, která je ehm, netradiční… No nic, skočili jsme do auta, rozloučili se se Sompolnem a po dálnici jsme se přesunuli dále...



Poznaň: Při vjezdu do města jsem okamžitě uviděl objekt zájmu, tramvaj RT6, nicméně před bližším průzkumem se ukázalo, že plánování nebylo dokonalé – ubytování jsme měli přes AirB’n’B v největším centru, jen nebylo kam dát auto…

Bezprostředně po vybalení jsme navštívili centrální náměstí a pro celkové tělesné vyčerpání také Ministerstwo Browaru, kde se k nám připojil Oskarův kamarád a společně jsme hráli Jengu tak dlouho, než začal brutální liják, za kterého jsme se přesunuli zpět na ubytování.


Úterý 25.7.

Opět prší, no nic, jdeme přes několik zastřešených pamětihodností s Oskarem na jeho univerzitu, poté do botanické zahrady a na oběd. Pokus o prohlídku pivovaru Lech nevyšel, protože jsme si neudělali rezervaci, a tak nás, po zdolání místa dalekého rozhledu, Oskar opustil a jel domů. Nakoupili jsme si zásoby a trochu zajistili rezervaci ubytování na další noc… S Oskarem se uvidíme za měsíc, protože i on se rozhodl prodloužit své studium ve Finsku.

Středa: 26.7.

Tento den byl určen k přesunu do Berlína, nicméně usoudil jsem, že kamarádů nebylo dost, a tak se mi podařilo dohodnout si schůzku s Angelou, kamarádkou z Vaasy, která také bydlí v Poznani a se kterou jsme šli na kávu. Angela si, na rozdíl od Oskara, dělala nahlas legraci z mého akcentu při pokusu mluvit polsky, nicméně to mi nezabránilo ve snaze používat jazyk sousedů (Poznaň nejsou Katowice, kde to funguje hybridně). Po příjemném povídání jsme naskočili do auta a pokračovali po dálnici směrem na Berlín.


Cesta příjemně ubíhala až na hranice mezi Polskem a Německem, kde si nás vyhlédla Straż Graniczna a s majáky pronásledovala téměř k hraniční čáře, kde si od nás, podezřelých osob, vyžádala doklady od vozidla a občanky. Jedna zajímavost: Finové mají fajnou vychytávku, neboť používají sloučenou občanku a řidičák. Přední strana je občanka, zadní řidičák, když se podíváte na své české doklady zjistíte, že je to vlastně velice logické, nicméně má to jednu nevýhodu a to, že na straně občanky je napsáno „řidičák“, takže Polákům se to jako doklad moc nelíbilo, no naštěstí holky měly (musí mít) pasy.

Do Berlína jsme dorazili bez dalších problémů a zvládli jsme i ubytování. Ukázalo se opět, že najít rozumné parkování na pár dnů v zóně zákazů a povolenek není až tak snadné, ale mi se to podařilo. Řídit v hlavním městě je docela fajn adrenalin a při porovnání s řízením ve Finsku horor, moc mi nepomohla navigace od Mapy.cz, jelikož byla v beta verzi a nějak nestíhala zobrazovat odbočky, ale já jsem si poradil…


Následovalo setkání s kamarádkou od Itu, se kterou se zná z Anglie, další převyprávění našeho příběhu a takové všeobecné klábosení. Na jeden den toho bylo dost, ale pokus o spánek přerušil požární poplach v hostelu, naštěstí byl planý, ale proč si nevyjít ven na čerstvý vzduch…

Čtvrtek 27.7.

Čas na památky a čas na používání S/U-Bahnu, etalonu v městské hromadné dopravě! Hned první linka, kterou jsme zvolili, byla v autobusové výluce, ale i tak jsme to zvládli a prošli se po pamětihodnostech. V poledne jsme zruinovali restauraci „vše co můžete sníst za 9,90€“ a už byl čas na setkání s mým bratrancem Martinem, žijícím a pracujícím v Berlíně, který se již stal dokonale domorodcem. Na sraz bychom dokonce přišli včas, nebýt odbočky do Primarku, ale to je moje chyba, měl jsem zvolit cestu větším obloukem…


Martin nám pověděl spoustu zajímavostí a detailů, jako správný průvodce ukázal místo, kde si koupit drogy, poseděli jsme v parku, vypili pivo a zašli do tradiční berlínské pákistánské restaurace. Zde můj padl památný výrok, kdy jsem komentoval jednu z přinesených omáček: Ta zelená totiž nepálila jako ty ostatní, a proto jsem prohlásil, že zelená barva je symbolem bezpečnosti. Načež Itu dodala, že to neplatí vždy a příkladem, nechť je mé zelené auto. Nakonec nám bratranec pověděl, že výlukové autobusy jezdí častěji než často a díky nim se dostali na ubytování.

Pátek 28.7.

Další den jsme zahájili bez povědomí o programu, plán byl otevřený takovým způsobem, že jsme neměli ani ubytování, a tak jsme sedli do auta a že prý to vyřešíme cestou, což je obecně špatný nápad. Po německých dálnicích jsme upalovali k městu Drážďany, kde jsem předtím nikdy nebyl, abychom si prohlédli historické centrum města. Obecně je pro mě orientace v německy mluvících zemích obtížná, protože tento jazyk neovládám. Oběd jsem vyřešil velice elegantním zastavením v nějaké staré benzínové stanici, která byla přetvořena na bio prodejnu s občerstvením.


Při zastávce jsme se tedy definitivně rozhodli, že další noc strávíme v Karlových Varech, kam to z Drážďan není daleko a kam jsme hezkými cestičkami přes Jáchymov dorazili. Ještě předtím jsem jako dopravák ocenil zastávku u úzkokolejky Fichtelbergbahn a prohlídku odstavených vagónů.


Sobota 29.7.

Prohlídku Karlových Varů jsme nemohli zahájit jinak než stereotypně s Becherovkou a lázeňskými oplatky. Prohlédli jsme si kolonádu a stezky v blízkém okolí, protože větší stereotyp mě už nenapadl. Holky obdivovaly keramické nádobí na pití z vřídel, ale chytře jsem je přesvědčil, aby si žádné nekupovaly, že jim dovezu ty lapače prachu, které mám doma. Jako tradičně v českých zemích jsme se potýkali s problémem stravování, neboť vegetariáni jsou u nás odkázáni pouze na smažený sýr (se šunkou) a bývá obtížné najíst se v neturistických restauracích, ještě navíc když chcete menu v angličtině.


Když už jsme byli Varů plní, zakoupil jsem podruhé v životě českou dálniční nálepku a vyrazili na Prahu a dále na Brno, neboť to byla naše další destinace. No víckrát takovou chybu dělat nechci. Cesta byla tradičně zasekaná, plná rekonstrukcí a asi 4x jsme vjeli do kolony. V autě bez klimatizace začalo být příšerně, navíc Finové pořád vzpomínají, jak si můžou kdekoliv po cestě doma zastavit a vykoupat se v jezeře. No tak jsem usedl k Mapám.cz a našel koupaliště, kam jsme z dálnice za chvilinku dojeli. Seveřani se prostě neumí zabavit jako normální lidé (a jít do hospody), pořád ta jejich sauna (v autě) a plavání v jezeře.


Dálnice se k večeru uklidnila a cesta na Brno šla hladce. V průběhu jízdy se mi záhadně podařilo domluvit setkání s Tomášem z ČsoL v Moravském muzeu. Začal jsem, že nebudu pít a dlouho se toho držel, než z něho vypadla možnost přespat v Legiovlaku, což by byl vrchol sokolských zážitků. Tím by se také mohla rychlá prohlídka Brna o něco prodloužit.

Neděle 30.7.

V místní vinárně zakupujeme víno ze sudu do PET lahve a přesunujeme se s kytarou na Špilberk, kde se zpívá a v přátelské náladě se do kroužku zapojuje další skupinka, která k obíhajícímu vínu přidá flašku s vodkou, na kterou jsme si dávali všichni pozor, kromě legionáře Tomáše, což jsme zjistili v momentě, kdy upadl do roští ze srázu a odkud ho bylo problém dostat. Jako komplikace se také ukázalo, že jedině on ví, na kterém zapadlém nádražíčku stojí Legiovlak, respektive to nebyl schopný nikomu sdělit, a tak jsme za dalšího zpěvu čekali až přijde trochu k sobě. Mezitím ze mě vyprchal alkohol, což potvrdil alkotester (i když ho trochu podezřívám), naložili Tomáše a jako taxi ho doručili tam, kam si řekl. Naše nálada zůstat déle se změnila a nad ránem jsme pokračovali už do Ostravy po prázdné dálnici, kdy se mi podařilo překonat konstrukční rychlost vozidla.


Neděle byla dále odpočinková, ale už večer se holky odpojili s tím, že chtějí jet ještě do Vídně, na co už jsem neměl náladu, protože jsem byl ucestovaný. Posadil jsem je tedy do vlaku a už jen online sledoval jejich příběh. Jako dost ubíjející se ukázalo velké horko ve Vídni, které jim asi dost zkazilo zážitky, nicméně podle všeho navštívily vše podstatné. Další den nasedly na vlak do Prahy a dále na letiště, čímž byl výlet uzavřen. Těžko říci, jestli je tento příběh takto popsaný zajímavý nebo ne, jako vždy má hodnotu především pro jeho účastníky, kteří jej prožili.


Mě přinesl především zkušenost, že úplná volnost v rozhodování a plánování, kterou přináší svévolná cesta automobilem potřebuje nějaký způsob přípravy, který je trošku detailnější než jenom seznam měst. Například parkování v centrech blízko ubytování vyžaduje podrobnější vyhledávání a seznámení se s místem. Logicky se hodí přenést zodpovědnost za jednotlivé lokality na účastníky a učiniti z nich vedoucí dne. Nejhorší situace je kdy všichni chtějí něco dělat / někde zastavit a nikdo neví kde a co. Naštěstí jsem byl na tuto situaci připraven, ale vždycky je pohodlnější, pokud tuto činnost za vás udělá někdo jiný. To jenom dovětek k příběhu a případným dalším zájezdům.

2018-07-23

Finnish stereotypes bingo

Finns tend to be strongly proud of their nation and their typical traditions. According to an original czech article about finnish stereotypes (section Proč má každy Fin doma alespoň jedno pruhované tričko) I decided to extend it by few more things, and came up with a game which you can easily play during visitations to finnish houses and families. I have been invited to many places all around Finland, and I realized that it is more or less the same scheme everywhere.


How to play? Make a table with 3x3 fields, and write inside boxes some of the following things. When you enter a house start crossing things which you can find. The person who manages to fill the whole table is winner, and they should go to prepare sauna turn for rest of the players.

Alternatively, you can also take it as a checklist and give points for every tick you had. If you want to evaluate the level of finnishness of a Finn, you can grant also negative points to make comparable rating.

Things to have in finnish house:
  • Sauna
  • Moomin mugs
  • Anything from Marimekko
  • Iittala porcelain
  • Vaze from Alvar Aalto
  • Newspaper Helsingin sanomat
  • Coffee maker for dripped / filtered coffee
  • Orange Fiskars scissors
  • Do not have curtains on their windows
  • Always unlocked doors
  • The house is close to a lake
  • Having also a summer place
  • Having some kind of music instrument
  • Having a plug for car heating

If you are not lucky enough to visit Finnish homes, but you want still play this game, you can! I extended it to a human version, so everything what you should need is a paper, pen and couple of finnish friends.

Features to check (give negative points when they are not )
  • Blonde 
  • Tall
  • Likes sauna 
  • Likes salmiakki
  • Surname ends with -nen 
  • Get easily sunburned 
  • Having a Marimekko bag 
  • Drinks coffee 
  • Has student overall
  • Has a graduate picture with a sailor hat and/or rose 
  • Eats pea soup
  • Doesn’t speak to strangers 
  • Likes swimming in the lake 
  • Likes rye bread
  • Plays disc golf
  • Wears woolen socks instead of slippers 
  • Does ice-skating
  • Hates swedish
  • Does skiing 
  • likes to sing on sit-sit
  • Has two middle names 
  • Makes dramatical pauses when they are speaking english
  • Drives Volvo or Toyota car 
  • Following Very Finnish problems on Facebook

So in the end, you can easily classify if person which you are speaking is enough Finn or not which is always „good to know“. Please don’t judge people, but one of my friend got -10 points, so I think she have to return her finnish passport

Article will be updated when I’ll get new ideas, if it’s not enough for you now, continue to this video. If it still not fullfilling for you I can recomend Finnish nightmares series, the issue is that you understood them more and more how you are staying longer in Finland.




2018-06-14

Vztah mezi Finskem a Švédskem v postřezích

Těžko říci, zda-li je v běžné populaci neškodná rivalita mezi těmito severskými zeměni všeobecně známa. Když už je, tak je většinou značně povrchní a i já bych si rád k této otázce přidal několik svým komentářů v rámci severského seriálu.


Nejlepším příkladem, který jsem vymyslel, je na Švédsko-Finsko paralela Česko-Slovensko a proč? Finsko bylo v minulosti součástí Švédska. Všichni Finové umí (nebo by měli umět) Švédsky, nicméně Švédové finštině nerozumí (vím o Češích, kteří mají se slovenštinou problém na úrovni porozumění). Finsko má dva oficiální jazyky, schválně hádejte kolik jich má Švédsko. Švédsko má vlastní měnu, Finsko má Euro. Většinu věcí, které zavedou ve Švédsku přijmou Finové vzápětí také, ale opačně to moc nefunguje, respektive Finsko tak trochu a potichu vzhlíží k (bohatšímu) Švédsku. Švédsko má 10 milionů obyvatel, Finsko 5 miliónů obyvatel. Alkohol je ve Finsku o něco levnější než ve Švédsku. Finsku neustále hrozí, že ho obsadí sousední země z jihu/východu. Finové mají rádi auta švédské výroby.



Profláklým příkladem je také sport, nic neudělá Finům větší radost, než když porazí Švédy a když ne oni, tak alespoň někdo jiný. Zásadním bodem sváru národů je název zařízení k relaxaci pocením. Svět jej všeobecně zná pod jménem sauna, jenom ve švédštině se řekne bastu. Jestli Finsko je a nebo není ve Skandinávii se Švédskem záleží na vašem geografickém vzdělání, protože správně je to Fennoskandinávie, což je spor hodný našeho hrdého zařazení do střední Evropy, zatímco pro zbytek světa jsme Evropou východní.

Doplněk od Tomáše: Jedna podstatná věc je asi taky to, že Švédi jsou (stereo)typicky pohlední, pěkně oblečení, bohatí a samozřejmě se nestydí to ukázat. A to Fini v kombinaci s tím ostatním neodpouští.


A teď trochu vážněji: V současnosti se vede diskuse o potřebnostni povinné švédštiny, protože její uplatnění je mizerné jako u každého člověka, co se učí jazyk, který nepoužívá. To platí zejména v oblastech jako střední Finsko, kde žádní Švédové nejsou. Existuje totiž postřeh, že oba národy umí na velmi dobré úrovni anglicky, kdy jsou si pak mluvčí po "seversku rovni", jelikož nejde o mateřský jazyk ani jedné osoby. Navíc finský akcent je ve švédštině slyšitelný a když přijede Fin do Švédska, tak konverzace po pár slovech přechází do angličtiny, říkali.

No nic, to jen několik mých postřehů a stereotypů na toto téma... Kam dále?