Zobrazují se příspěvky se štítkemcestování. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemcestování. Zobrazit všechny příspěvky

2019-08-29

Vegetarian restaurants in Ostrava

It's not that easy, but it's manageable! Depends quite a lot if you are looking for lunch time offer or permanent menu available anytime. I am referring to city-center places.

Restaurants

Number one place where to go is  Black Kale superfood bar. English is working there smoothly. Food is served during day, but lunch offers are the best.

Vegetarian option is also daily at IQ Restaurant Ostrava. It's more like canteen than restaurant. English is working there smoothly. All meals are served if restaurant is open.

Special vegetarian food you can get also nicely in Burfi Ostrava.

Basic Czech cuisine and daily vegetarian and gluten free option is available at Restaurace Jindřiška during lunch time. No English service or menu there, but it's very cheap.

More eatern traditional food you can get from Pelmeški. Vegetarian version are not a problem. I like the place and food personally a lot.

Radegastovna (at Masarykovo náměstí) is having one vegetarian meal as daily option during lunch time, but as I spot it's salad almost all the time.

Slezska P.U.O.R. should have also vegetarian lunch menu option regularly. 

Indian restaurant Makalu have also vegetarian meal daily. 

Karolina shopping mall food corner have some vegetarian options too. It's convenient to go there, English is force-able. Locals consider this place to go for food as lame.

Brocoli pizza and bowling is accessible in Koruna Pub (Ostrava - Poruba)

Premium restaurant Potrefená husa would be good tip, they have two vegetarian meals in daily offer, but well, it's fried cheese and salad all the time, so basically as any other place. 

Fast food

Well that's the option for eating fried cheese as our national food and obviously only one vegetarian meal available everywhere. Unusual is placing this cheese inside bun.

"Hungry window" or bistro is at Husův sad nearby to trolleybus stop. It may look suspicious but it's completely all right. They have vegetarian burger or Hermelín (blue cheese) in bun. Other quite same option is at first part Stodolní street, just few crowns more expensive.

Local thing to try are FÆNCY FRIES. No meat options available.

Unusual is also Fasta Pasta, where you can get meatless dip.

Falafel you can get from Salma kebab.

More ideas

Please drop them to comment zone.

2019-08-13

Cesta do Finska přes Pobaltí a itinerář

Cestu napřímo jsem si již vyzkoušel. Ve stručnosti šlo o dálnici E67 Praha-Helsinki – to je fakt takto značené a známé jako „via Baltica“. Touto cestou lze jet napřímo a zejména v Lotyšsku jsou zde památky jako Hora křížů, zámek Rundale či hrad Sigulda. Nicméně tento příspěvek je o trase, která byla záměrně vedena jinudy. Je delší, pomalejší, ale jejím cílem byla poznávací dovolená a návazná WRC Rally Finland. Kritická u plánování je balance mezi návštěvami pamětihodností při zachování rozumné denní porce kilometrů určeným směrem a noclehy.


Výlet začal výjezdem z Ostravy v sobotu 10:00 dálnicí směrem na Warszawu, tady nešlo o nic jiného než se tam dostat relativně včas. Většina cestovatelů z Česka to zapíchne v místní IKEA na oběd. Já jsem zvolil zastávku na oběd v Mleczarnia Jerozolimska, nedaleko Muzea Varšavského povstání, kde se dá na ulici Siedmiogrodzka volně zaparkovat. Byli jsme tam v 15:30 a v 17:00 už jsme pokračovali dále. Mini tour po Varšavě je asi také možná, asi bych pak zaparkoval placeně na Plac Defilé a najedl bych se ve Wegetariański Bar Mleczny.


My pokračovali dále do oblasti Mazurských jezer v Polsku, což je známá dovolenková oblast s centrem v Giżycko. Jet tam vprostřed července znamená nutně narazit na hromady rekreujících se Poláků. Díky jízdě v odpoledních hodinách přes Jezioro Zegrzyńskie byly davy proudících z pláží naštěstí v opačném směru. Trasování dále vedlo na Pultusk, Przasnysz a Szczytno. Ve Szczytně jsme si dali hodinovou protahovací zastávku u zdejšího zámečku, mola na jezeře a zakoupili jsme si večeři v Kauflandu. Mezitím padla tma – ve 21 hodin cesta pokračovala dost rozbitou, ale zato klikatou cestou směrem na Kętrzyn, kde je zámek (v rekonstrukci). Prošli jsme se tedy alespoň po městě a dojeli poslední naplánovanou část. Cesta do Varšavy byla po dálnici za ní už šlo o cesty okresního formátu, nicméně pořád ještě ve slušném stavu.


Cílem sobotní etapy bylo Wolfsschanze, což je Hitlerův hlavní bunkr, u kterého je špatně informačně dohledatelný kemp i když je v areálu. Tam jsme přistáli ve 23:15. Závora byla zavřená, nicméně uvnitř seděl u karavanu chlapík, který nám přišel otevřít a odkázal nás na platbu ráno po otevření pokladny. 65 PLN za dvě vstupenky, parkování a přespání pro dva ve stanu je příjemná cena. Uvnitř ubytovávají také do budovy, kde je možné využít 1, slovy jednu, sprchu. Ráno jsme si prohlédli zbytky bunkrů a přečetli k nim cedule. Za prerekvizitu návštěvy bych uvedl film Valkýra.



V 11 hodin jsme se probili přijíždějícími automobily k odjezdové cestě a přesunuli k dalším vojenským pamětihodnostem oblasti – bunkry Mamerki. Čtením o nich na internetu jsem dostal pocit, že jde o nějaké výjimečně zachované objekty s expozicemi. Realita je taková, že jde o „samo-domo“ prohlídkové okruhy i výstavky s neexistujícím zázemím. Zatímco Vlčí doupě je po vyhození do vzduchu, Mamerki pro Wehrmacht zůstaly nedotčené a přesně v takovém stavu, jak je tam nechali před 75 lety bez další údržby. Pokud jste rozmazlení návštěvami pevností Československého opevnění, tak nebudete ohromeni. Poslední objekt je zdymadlo na Mazurském kanálu, kde naštve placené parkoviště nějakého soukromého iniciativce.



Byla neděle 14:30 a bylo potřeba se pohnout dále. Přejeli jsme do města Gołdap, kde jsme si dali pozdní oběd v Restauracja Pasjonata stranou hlavní cesty a dokoupili zásoby v supermarketu. Cesta pokračovala v 17:00 směrem k Trójstyk granic Wisztyniec, kde se potkávají hranice Polska, Litvy a Ruska (kaliningradské enklávy) a kde je možné ilegálně překročit hranici Ruské federace. Zde jsme byli do 18:15 odkud jsme se rozjeli směrem na hranici s Litvou, kde došlo ke změně časového pásma, takže bylo najednou o hodinu více. Začalo být nutné řešit, kde přespíme. Zdá se, že v turistické oblasti poblíž hradu Trakai má monopol na ubytování jediný kemp. Nakonec jsem na booking.com zajistil přespání ve „Vaidotų Malūnas“ nedaleko Vilniusu. 



Po cestě od hranic Litvy je nad cestou A16 u obce Birštonas docela velkolepá rozhledna. Jestli budete mít časový náskok, tak si tam skočte. Další naše zastávka byl hrad Trakai, který se zdá být hromadnou turistickou atrakcí, ačkoliv je to v podstatě novostavba. Nedávno ho navštívilo pár mých kamarádů a všichni celkem svorně tvrdili, že je více bavila projížďka na vypůjčené lodičce po jezeře než návštěva interiérů. Tím pádem nevadilo, že jsme nestihli prohlídku. Do města jsme vjeli pár minut po 22. hodině, přičemž před touto hodinou se tam platí poměrně vysoké parkovné. Následujících 45 minut jsme strávili na ostrově s hradem a procházkou po promenádě. V různých příručkách jsou unešení i z městečka samotného, ale „když to srovnám s tím výletem na Kokořín, tak zas nic tak extrovního nevidím“. 

Na ubytování jsme dorazili hodinu po check-inu, protože při komunikaci s recepcí, jsem se dozvěděl, kde najdu klíče a že je paní domácí na dovolené u moře. Komunikace byla v litevsko-polsko-ruštině. Docela zajímavý moment byl, když jsme uprostřed tmy otevírali vrata k nějakému domu bez suverénní jistoty, že jde o správné místo. Nicméně spaní bylo po noci ve stanu s komáry mimořádně pohodlné.


V pondělí byla na programu prohlídka Vilniusu a přesun „někam“ dále. Plán byl splněn! Den byl zahájen půlhodinovým přejezdem z ubytování do Vilniusu a prohlídka s Free Walking Tour v 10 hodin. Ta se trochu protáhla, a tak nás přepadnul hlad, který byl zažehnán ve stravovacím koutku nějakého obchodního domu, který, jak se později ukázalo, byl toho dne poprvé otevřen. Ve 14:30 jsme se vydali na cestu dále. Krátká zastávka byla u geografického středu Evropy (jednoho z mnoha), ta by se dala příště přeskočit. Rozjeli jsme se tedy na sever po docela zajímavých cestách. Stav byl takový provozně dost rozbitý, občas hodně úzký a zejména mezi Vilniusem a další zastávkou přes samé kopečky-vlnky.



Další odpočinek při pondělním podvečeru se odehrál v muzeu úzkorozchodné dráhy ve městě Anykščiai, kam jsme dorazili 45 minut před zavírací hodinou. Železnice se zde rozjela v roce 1899 a v současnosti je v provozu 12 km tratě, které o víkendu projíždějí soupravy tažené dieselovou lokomotivou. Prohlídka byla vedená v poloangličtině, po neúspěšném pokusu nás provést v ruštině. Nicméně bylo to milé a hezky opečovávané místo. Nejednou byl večer (18 hodin) a následovala otázka co provést dále. Bylo potřeba se posunout severněji, a tak jsme prostě jeli.



Během přesunu jsme projeli celé Lotyšsko na jeden zátah, teda kromě zastávky v supermarketu. Trasa vedla přes Rokiškis, Aknīste na Jēkabpils. I české ministerstvo zahraničí varuje před špatnými cestami v této baltské zemi, pokud nevedou na Rigu. I když jsme místy jeli po cestách lokálního charakteru, neřekl bych že šlo o nesjízdné vozovky. O tom, že se v Lotyšsku nedá nikam jet píšou zejména řidiči obytných dodávek, ale po mé zkušenosti, že i kruhový objezd projetý v rychlosti chůze je v obytňáku centrifuga bych ty pojízdné obýváky nepovažoval za žádný etalon kvality vozovek. Zkrátka řinčení talířků v šuplíku se nepočítá, když žádné nemáte.


Dalším významným bodem na trase bylo město Cēsis, kde je hrad. Tím jsme v noci jen projeli, navzdory doporučením z internetu, a pokračovali na východ směrem na Estonsko. Ještě v Lotyšsku jsme doplnili nádrž benzínu po špunty a na benzínce si vyčistili zuby. Půlnoc nás zastihla na hranicích u města Ape. Pro přespání jsme zvolili Pähni metsaonn, turistický přístřešek s ohništěm, kadibudkou a molem u jezera spravovaný státní lesní agenturou. Estonci si adaptovali finský přístup ke sdílení přírody, a tak najdete mnoho podobných tábořišť, která jsou zdarma a udržovaná v kondici. Stránka VisitEstonia.com je výborně vedena, najdete tam v angličtině každou lokální prkotinu. Kéž by mohli cizinci využít podobného portálu i v Česku. Ještě dodám, že ráno ve Vilniusu bylo okolo 33 °C, ale tohoto večera přišla nejstudenější noc léta, a tak jsme stan stavěli při 10 °C, ale zase nebyli komáři, jej!


Další ráno jsme posnídali a vydali se jako správní turisté zdolat blízkou nejvyšší horu Estonska. Od parkoviště zabralo pěší stoupání na Suur Munamägi v 318 metrech nad mořem dobré 4 minuty. Mezitím jsme se poprvé ocitli na nezpevněných šotolinových cestách.


Poprvé od začátku cesty jsme měli špatné počasí a místy skutečně intenzivně pršelo. Tak jsme přeskakovali jeden naplánovaný cíl za druhým jako například Vastseliina Episcopal Castle, Estonian Road Museum či Estonian Aviation Museum. Do města Tartu jsme dorazili chvíli před 12. hodinou. Déšť neustával, proto jsme se vypravili hledat oběd do obchoďáku Lounaskeskus. Překvapilo mě, že součástí nákupního střediska byl zimní stadion s kluzištěm – jen tak mezi butiky.


Později déšť ustál a my se vydali si prohlédnout centrum druhého největšího estonského města s univerzitou a zajímavou zříceninou katedrály. Ve 13:30 jsme seděli opět ve vozidle a pokračovali dále směrem na městečko Mustvee u jezera Peipus, protože proč ne, se zastávkou na 20 minut. V 16:15 přijíždíme do města Rakvere, kde je majestátný hrad na jednom z nemnoha místních kopců a socha býka, což je nějaká jazyková hříčka k příležitosti oslav 700 let od založení.



Chvíli před 18. hodinou parkujeme u výběžku Kasmu, který je součástí Estonského národního parku Lahemaa. Výhodou návštěv významných cílů v netradičních časech je znatelně chybějící nápor turistů. Prošli jsme se po 5 km okruhu s roztroušenými bludnými balvany a dozvěděli se o ledovci. Mám pocit, že některé informační cedule neumisťovala ani tak správa parku, ale spíš chytří komáři, a tak bylo potřeba se vzdělávat v tanečním rytmu. A ještě jedna pamětihodnost byla toho dne po cestě – Viru Raba – známé rašeliniště s rozhlednou v půlce vycházkové trasy. Ve 21:30 se přesunujeme za kamarádkou Lísou, která pobývá v letním rodinném sídle (protože to není jenom chata), kde máme domluvený nocleh opět pod střechou. Abychom k ní dorazili je nutné projet přes Kolga Manor, což je rozsáhlý opuštěný zámek a asi i slušná Urbex lokalita.



Středa měla být závěrečným dnem putování. Ráno se tedy vydáváme do Tallinnu, kde v centru tankujeme opět do plna a umyjeme auto na samoobslužné myčce. Volnou chvíli bylo možné strávit pozorováním vkusu ruských karosářů, respektive majitele vozidla.


Ještě před vyplutí trajektu ve 13:30 nám zbyde asi hodina na prohlídku historického centra Tallinnu, kde se snažím vzpomenout na střípky komentáře z únorové Free Walking Tour. Tu jsem tehdy absolvoval s příjemným Estoncem, který byl taktéž jako výměnný student v Ostravě. Prohlídka města utekla, hamburgery u McDonalda zakoupeny a snězeny během čekání ve voze na nalodění. Já totiž trajektem bez obložené housky zřejmě jezdit neumím, nicméně nová loď jménem Megastar společnosti Silja Line má řetězec s fast foodem na palubě, což je novinka. Dvouhodinová plavba rychle utekla, ještě zbyl čas dokoupit pivo v akci v lodním obchodu a už jsme projížděli kolem celníků na finské pevnině.



Přískokem vpřed z přístavu a zaparkování na nehorázně drahém stání v centru Helsinek. Finské hlavní město je velké (bez trojměstí) jako Brno a jeho pamětihodnosti lze (také?) projít za hodinu, což se nám podařilo zejména proto, že v mé oblíbené studentské restauraci (více info) měli sanitární den. Naštěstí je na výpadovce IKEA, kde byla v 18 hodin možnost večeře – kromě klasického pultu také formou švédských stolů (jak jinak řekli byste si). Deset minut před 23. hodinou jsme dorazili při západu slunce do cíle v Jyväskyle.



Čtvrtek byl relaxačním dnem hlavně bez řízení. Po vydatném spánku jsme se vydali na recepci hotelu zakoupit vstupenky na Neste Rally Finland, zašli jsme si na univerzitu pro oběd a do servisní zóny rallye. Taktéž jsem konečně využil bonusu přivést hosta na svou permanentku do posilovny. Následovala večeře v restauraci se studentskou slevou a přesun na městskou rychlostní zkoušku Harju, kde bylo těžké sledovat závodníky světového formátu přes les estonských vlajek, čímž se vysvětlilo, proč byl levnější trajekt Eckeroline předchozího dne vyprodán. Celé město se ponořilo do nevídaného turisticko-sportovního šílenství. Většina veřejných parkovišť se proměnila díky obytným automobilům na kempy.



V neděli vyhlásili „nečekaného“ estonského závodníka a kandidáta na světového šampiona WRC vítězem. V kategorii WRC2 vyhrál finský jezdec Kalle Rovanperä, takže si domorodci užili i finskou hymnu, která je mimochodem stejná jako estonská. A protože Kalle jezdí ve Škodovce továrního týmu, hrála se i hymna česká. Tím rallye šílenství opadlo a fanoušci tentokrát neucpali všechny hospody, ale výpadové silnice. Cesta zpátky do Česka proběhla kombinací vlaku, letadla ČSA do Prahy se zpožděním a Regiojetem, čímž se kruh a výlet uzavřel.


Jak už to v mých příspěvcích bývá, doplním nějaké statistiky, které jsem si udělal pro vlastní potřebu. Ujetá vzdálenost 2300 km. V denních etapách přibližně 665 km, 365 km, 500 km, 340 km a 380 km. Spotřeba vozidla podle palubního počítače 7,8 l/100 km, což je za zhruba 270 EUR. Čím severněji, tím dráž. Nutný výdaj byl za trajekt a to 100 EUR. Další náklady pak klasicky stravování, vstupenky, ubytování atp. za 150 EUR pro dvě osoby bez zpáteční cesty. Ve výsledku tedy o pořádný kus levnější než dřívější cesta přes Švédsko (protože nešlo spát ve stanu), nicméně uražená vzdálenost takto přes Pobaltí byla dokonce větší.

2019-07-10

Cestovní pojištění FIO ke kartě (zkušenost)

Mám za sebou řešení škodní události, která vznikla u cestovního pojištění, které bylo sjednané přes FIO banku jako doplněk k platební kartě. Možná toto možnost také zvažujete a hledáte recenze, doplním tedy svou zkušenost. Spoiler: je to slušná služba, ale v případě že vy máte problém, tak stále máte problém vy.


Předně si vzpomínám na kdysi, že mi bylo divné spojovat zdravotní pojištění a platební kartu. Proč!? Odpovědí je skutečnost, že tak usnadníte zadávaní svých nacionálií přes další instituci. Banka si vás jenom připíše do dlouhého seznamu lidí, kteří "sdílí" jednu pojistnou smlouvu, protože když pak k něčemu dojde, tak s bankou nic neřešíte. Všechna řešení jdou přes nějakou z asistenčních služeb, které se tím zabývají, ať to uzavřete u kohokoliv. Jediná zrada může být právě vazba na platební kartu, zejména když dojde k zablokování, krádeži nebo ji ztratíte. To jsem pravda neřešil, protože smlouvu mám na tu kartu, kterou nikam nenosím.

Ještě jednou tedy
FIO: Číslo smlouvy je 3225670413, kterou máme zřízenou s Českou pojišťovnou a pod tímto číslem smlouvy jsou vedeni všichni u nás pojištění klienti. Pokud potřebujete nahlásit pojistnou událost je potřeba řešit přímo s asistenční službou České pojišťovny.
Asistenční službu používá pojistka České pojišťovny přes Fio banku od Europ Assistance s.r.o.. Tuto kancelář kontaktujete v případě, že vznikl problém a ona by vám měla vyhledat lékaře, který vám pomůže, respektive jehož výlohy poté zaplatí. Pointa je, že vás nepošle do soukromého střediska, pokud je zde jiná možnost. Nicméně já svůj problém v zahraničí řešil po svém díky místní znalosti, bez doporučení asistenční služby a dostal jsem náklady proplaceny taktéž. Dáváte pozor? Vy ošetření na místě hotově nebo na fakturu musíte zaplatit ze svého a asistenční služba, pokud shledá, že jste na ošetření měli nárok, vám tyto náklady po slušném časovém odstupu uhradí. Teď nemyslím jenom pojistku od FIO, tak fungují všechna cestovní pojištění.

Jak se to pak řeší? Vyplníte "Oznámení pojistné události z pojištění léčebných výloh v zahraničí". Formulář je ve formátu PDF, ale je nutné jej vytisknout a ručně vyplnit. Společně s originály platebních dokladů a lékařskou zprávou odešlete dopis doporučeně poštou na adresu asistenční služby: Europ Assistance s.r.o., Na Pankráci 1658/121, 140 00 Praha 4. Celé cestovní zdravotní pojištění spočívá v tom, že zkompletujete tento dopis. V ceně je pak ten telefonát a zjištění, kde dojde k ošetření, abych nekřivdil.

Doplňuji, že lékařská zpráva nebyla nikterak komplikovaná a přijali i nějakých pár papírů ve finštině (bez překladu). Zkoumá to (zdá se) hlavně úřednice, doktor asi až v případě něčeho opravdu složitého. 

Jaká je moje zkušenost s postupem Europ Assistance? Předně všechno je jako z minulého století v papírové podobě. Odeslal jsem doporučený dopis, pak dlouho nic (v jednom případu ze dvou mi poslali SMS, že případ otevřeli) a ke konci 30 dnů, kdy musí zareagovat jsem dostal email s vyrozuměním - jednou kladný, jednou záporný.

Proč je můj zážitek hořkosladký je také kvůli přístupu nejen procesu. Můj problém potřeboval 3 návštěvy lékaře v období 4 měsíců (limit tohoto pojištění je max 180 dnů souvisle v zahraničí). Po první návštěvě jsem dokumenty odeslal a dostal je zaplaceno, nicméně pro zbývající dvě návštěvy mi byla úhrada zamítnuta, protože šlo o "pokračování léčby" nikoliv dořešení jednoho úkonu. Měl jsem počkat a poslat vše najednou, pak by to bylo v pořádku. Moje chyba, ale moje peníze. Nezapomínejte proto, že pojišťovny jsou tu především proto, aby vám nic nedaly (zejména ta Česká).

Jít do cestovního pojištění od Fio banky? Ano, není totiž jiné než jakákoliv jiná pojistka a narozdíl od samostatných pojistek je levné. Cestovní pojištění jako služba? Když nemáte na účtu záložní peníze, tak si v případě potřeby akutní péče moc nepomůžete. Tento produkt vám jenom přislíbí, že vám budou náklady o hodně později snad pojišťovnou poslány na účet zpátky.

Pokud hledáte pojistku, zkuste se ještě podívat na tuto stránku pojištění.cz

2018-11-10

Finské obchody, supermarkety a nákupní zvyky

V dalším obecném článku o Zemi tisíců kaluží bych rád revidoval znalosti ohledně nakupování, zejména proto, že jsem narazil na starší články, které jsou již dnes neaktuální – rozpoznávací znamením je skutečnost, že mluví o zavřených obchodech o nedělích, což už dnes není pravda.


Maloobchodní trh ve Finsku má nám poněkud neznámé prvky, které se hodí za to vypíchnout. Zejména skutečnost, že naprostá většina zboží se prodá v supermarketech a případně specializovaných hypermarketech, malých či specializovaných obchůdků je málo. Nejvíce je to vidět na drobných potravinách, například prodejnu pekárny či sýrárnu budete hledat opravdu těžko. Je to dáno hustotou obyvatel, mzdami zaměstnanců a třeba u těch pekáren taky tím, že Finové pečivo moc nejí.

Ve všech zmíněných obchodech a v podstatě všude v zemi zaplatíte kartou a není potřeba mít vůbec hotovost, snad jen kvůli kolečka do vozíku. Do specialit také patří zmínit, že téměř všechny lahve a plechovky jsou zálohované a vrací se v obchodě do strojů. Proto nikde neuvidíte se povalovat PET lahve a když už, tak je někdo fofrem "uklidí".

Kam na průběžný nákup či svačinu? Do supermarketu! V centru města se obvykle nachází nějaký K-market, S-market, Siwa či Sale, které odpovídají různě velkým našim Albertům, Hruškám či Billám. Pokud budete po supermarketech pátrat, určitě bude nějaký v podzemním patře obchodních domů Stockmann či Sokos.

Ještě menší prodejnou jsou R-kioski u kterých naleznete ekvivalent v Žabkách. Hádám, že do R-kiosu zavítáte asi málokdy, jejich největší síla je v rychlosti nákupu a speciálních službách, neboť umí doplnit kredit na lítačce do MHD a podobné vychytávky jako terminály Sazky (včetně různých loterií, poštovních známek atp.). Bonus, o kterém erasmáci moc neví, že v nich lze zakoupit na studentskou slevu nejlevnější kávu do velkého kelímku (1,5 €).

Když máte okamžitý hlad a zrovna koukáte, co byste kde zakousli, tak díky absenci pekáren a otravnosti chození do supermarketu je variantou skočit do nějakého řetězce fast foodu. Skutečně je základní cheesburger v McDonald nejlevnějším jídlem, kterým se dá rychle sehnat, protože stojí 1 €, což je stejná cena jako u nás za obloženou housku. Tento trend odpozoroval i BurgerKing, který už má také Chicken/Cheese/Hamburger za jedno éčko.


Stranou tak stojí Hesburger, neboť jako domácí značka rychlého občerstvení si drží prestiž a jejich sýrová bulka je za 2,60 €. Já tam osobně chodím, když chci z nějakého důvodu sedět déle a utratit více, protože to zkrátka není jako všude jinde i když vlastně je. Všechny tyto řetězce mají v noci jinou (dražší) nabídku než ve dne! Nechtěl jsem se do toho motat, ale jestli hledáte normální teplé jídlo, koukněte se, zda je okolo nějaká univerzitní restaurace, protože ty bývají zdaleka nejlevnější a můžete do nich i když nejste studenti.


Jak je to s týdenním nákupem? Obvykle se někde za městem nachází nákupní zóna. Překvapivě často to není gigantické nákupní středisko českého typu (tedy vlastně zastřešené město s butiky), nicméně taky tam pořídíte všechno. Mnou oblíbená kombinace jsou řetězce Prisma a Lidl, protože oba patří mezi ty nejlevnější s dostatečně širokým sortimentem. Překvapivě není Lidl tím automaticky nejlevnějším, ale v některých produktech se přetahují právě s Prismou, a tak vám doporučuji zavítat do obou. Záleží pak na vás, mě přijde nudné kupovat si za stejné peníze stejné výrobky, které znám z domů (rozdíl v kvalitě jsem nezaznamenal).

Dále můžete narazit na K-Citymarket, který je obyčejně nejdražší z jmenovaných nebo obstojné Minimani, které mi pro změnu připomíná Globus tím, že má oranžový styl prodejen. Zásadně se pak nechodí do dnes nejlevnější řetězce Kärkkäinen, protože jeho majitel otevřeně popírá holokaust.


Velké obchody jsou v současném Finsku otevřené téměř pořád, což dříve nebývalo a je o tom spousta zavádějících informací po českém internetu. Jediné faktické omezení je ukončení prodeje alkoholu v 21 hodin díky prohibici. Jakmile odbije 9. večerní, už to oficiálně pokladní přes kasu nedostane, i když se někdy stopka bere až od momentu, když uzavřou příslušnou nápojovou sekci: co máte v košíku si tedy můžete koupit. Obchod pak dále jede i do 23 hodin. Jako i u nás platí, že o pátečním odpoledni s večerem a sobotě vypukne nákupní horečka a je lepší se v tento čas obchodům vyhnout.


Fini jsou schopní kupovat v supermarketu i rybářské potřeby (protože je tam mají), nicméně existují i specializovanější obchody, ale není jich mnoho. Klasický je XXL-Sport, kde si kromě běžného vybavení můžete koupit i loveckou zbraň (a že jich tam mají). Našemu ElectroWorldu odpovídá místní Gigantti, avšak další velký obchod s elektrem tady asi není. 


Hobbymarkety a kutilské potřeby zastupuje mnou oblíbená Biltema, železářství je K-Rauta a náhradní díly pro auta, cyklo, lodě a obecně všechno možné je i v síti Motonet.

Všimli jste si faktu, že co Čech to majitel e-shopu? Finskou jedničkou je Verkkokauppa.com a to je tak asi všechno co z domácích hráčů znám, ještě Power.fi. Domorodci jinak nakupují na německém Amazonu a pak klasicky v Číně.

Co oblečení? V rámci těch větších obchodních center lze najít klasické butiky o kterých nic nevím, stačilo mi, že jsem se v nich snažil si koupit bundu. Tamtéž i samostatně v centru se nachází všechny klasické značky H&M, C&A, New Yorker a podobné. Nevím jestli potěší nebo naštve skutečnost, že tyto obchody mají cenovky jak v eurech, tak českých korunách, protože jde o globální zboží. Nezapomeňte, že místní s 3x větší kupní silou vnímají cenu proti nám jako třetinovou. Co chodí domorodkyně prohrabávat jsou rozšířené second handy "kirppis", kde jsou hadříky, ale i domácí vybavení za jednotky euro. Mají na to docela dobrou strategii, kdy si vy jako prodejce pronajmete místo na měsíc, umístěte do něj své věci a podle toho, jak jsou atraktivní nebo drahé si je lidé koupí a tím se zaplatí nájem, zbavíte se věcí a ještě vyděláte. Přijde mi to geniální a myslím, že by se to chytlo i u nás.

Ještě chodím kupovat benzín do auta: Domácím premiantem je síť Neste a podle toho vypadají ceny (mají ovšem skvělé zázemí jako vzduch do kol atp), mnohem lepší je zavítat ke stanici ABC. Překvapivě jsou nejlevnější stanice Shell, protože Fini začali Shell bojkotovat za ekologickou katastrofu v deltě Nigeru. Shell má dynamické ceny, stanice v centru města je drahá přes týden a u nákupního centra je naopak levná a o víkendu si to prohodí. Pokud máte jako já starší benzíňák, potěší vás skutečnost, že na severu je hojně rozšířený provoz vozidel na E85, jeho cena je obvykle 60 % z ceny Naturalu 95 a v motoru to hoří taky. Etanol nemají všude, je třeba trochu se koukat, ale stále je docela dobře dostupný, zatímco v Česku zmizel z prodeje. Standardem jsou 24/7 samoobslužné benzínové pumpy, kde se platí kartou (občas přijímají i bankovky), hustota čerpacích stanic mi přijde slušná.

Docela by se hodilo zmínit bonusovou S-kartu, což je koncept platební karty a řetězců obchodů, do které vstoupíte po zaplacení 100 € a poté čerpáte peníze za vstup zpátky v podobě cashbacku a nějaký slev. Je to rozšířené, ale já to nemám - v Prismě se občas zeptají, tak ať víte.

Tolik k mé sumarizaci finských nákupních zvyklostí. Snad to pomůže pro přehled nebo snad něco hledáte. Až si vzpomenu na další, tak článek rozšířím...


2018-09-25

Vaasa, Finsko - kam na výlety

Dovolím si vytvořit souhrnný článek kam se vydat na výlet v okolí Vaasy, respektive kam jsem se vydal na výlet já, protože dohledat některá místa mi dalo dost práce a tak se rád podělím výměnou za nějaký další tip, pokud máte.


Ve Vaase toho není moc co dělat, zejména z českého pohledu, a značně omezujícím faktorem jsou dopravní prostředky, které máte k dispozici. Přesto je tu několik pěkných míst, která stojí za to prozkoumat nebo jejich návštěvou alespoň zaplnit některý z volných víkendů.

Pešky

Po vystoupení z vlaku nebo autobusu v "cestovatelském centru" neboli sdružené zastávce vede přímá cesta na hlavní náměstí, odtud bych se dále vydal v kolem kostela a radnice na pobřeží Hovioikeudenpuisto, kde je zámek, galerie Kuntsi (občas zdarma) a mlýn předělaný na univerzitu Åbo Akademi, kde se dá najíst za studentské ceny. Podle mého názoru je tato oblast jednou z nejhezčích ve Vaase a hodí se tam posedět nebo udělat piknik. Má slova potvrzují i studentské akce, které se tam obvykle konají. Pokud se vám na tamějších kolejích do přístavu podaří uvidět vlak, stanete se svědky zázraku.



Kam pak dále? Vydal bych se dále kolem pobřeží a elektrárny Vaasan sähkö s unikátním sloupem směrem do kampusu Vaasan yliopisto, který to vyhrál soutěž o nejhezčí finskou univerzitu. V budově knihovny Tritonia se dá pak volně posedět, dát si kávu v kavárně Oskar a připojit na Eduroam. Oblast mezi knihovnou a mořem je za pěkného počasí opět velmi krásná s obzvláště působivými západy slunce, pár kroků se dá také věnovat k pláži na Palosaaren salmi. Za rohem je pak Vaasan Merimuseo, námořní minimuzeum, kde jsem nikdy nebyl uvnitř.




Na kole

Jsem rád, že v září roku 2018 mohu říct, že si máte půjčit Rekolo a zajet kamkoliv stejně jako v Ostravě, neboť s tímto českým startupem město a studentská unie navázala spolupráci. Mimo utilitární přesun po městě se hodí navštívit Vanha Vaasa, původní centrum města než vyhořelo, kde je dominantou skelet kostela.


Z větších výletů se pak můžete vydat na pláž do Strömsö, kde je dům ve kterém se natáčí švédská kutilská show. Jedna cesta je 10 km, takže nic náročného.


Vydal jsem se na kole také do Meteoria Söderfjärden, místo dopadu meteoritu, kde je minimuzeum a venkovní prezentace. Kdyby se vám nechtělo až tam, koukněte na to alespoň ze satelitních map. Cestou zpátky nebo jako hlavní cíl vyšplhejte na Öjberget s rozhlednou na jediném kopci široko daleko. Po cestě je ještě uvidíte starý větrný mlýn, ať je i něco pro Instagram.

Autem

Zde je jednoznačným favoritem rozhledna Saltkaret ve švédské oblasti Björköby. Je odtud vidět Archipelago, soustava ostrovů která se poměrně rychle (8 mm za rok) stává pevninou díky svému zvedání po roztátí ledovce, čemuž se věnuje výstavka v rozhledně. Cestou přejedete přes Raippaluodon silta, nejdelší most ve Finsku na jehož začátku je piknikové posezení a na tom druhém restaurace.



"U té rozhledny Saltkaret je i přírodní stezka vedoucí okolo místa starého přístavu, který museli přestěhovat když se země moc zvedla a moře tam přestalo být dostatečně hluboké až bylo nakonec úplně přehrazeno. Na luontopolku navazuje i hiking stezka, která tě dovede k velké laavu s pěkným molem, kde okolo mezi ostrůvky kličkuje jeden člun za druhým. A opravdu doporučuji pozorování západu slunce z rozhledny. Ten byl kouzelný!" dodává Tomáš.


Tip, kde grilovat či snad přespat by mohl být turistický přístřešek (laavu), který nemá jméno, ale najdete ho na souřadnicích 63.1576481N, 21.3075178E je u impozantního vlnolamu v místech bývalé vojenské základny. "Doporučil bych si projít přírodní stezku (luontopolku) Sommarö, která na tom poloostrově (i přesně okolo té laavu) vede. Po trase lze vidět pozůstatky po vojenské základně (stanoviště děl, malé podzemní bunkry, jeden i přístupný) i nádhernou písečnou pláž ideální pro koupání."

Pro milovníky turistiky doporučuje Tomáš navštívit vzdálenější Västerö hiking trail, kde strávil asi 5 hodin jen na její polovině. Je tam krásné pobřeží (bylo nádherné jen tak posedět na těch balvanech a sledovat moře), nějaká ohniště a na jižním konci i chata, kde se dá přespat. Poslední slova Tomáše k turistice "Kdyžtak můžeš obdivovatele přírody nasměrovat na tuhle stránku, kde jsou popsány všechny přírodní a hiking trasy a je tam super Destination brochure i s mapkou."

Na delší výlet by měla být druhá dosud zachovaná úzkorozchodná železnice na Museorautatie Kovjoen asemalla.

Při cestě na jiho-východ jsem ještě viděl rozhlednu od lyžařského skokanského můstku Vörå rullskidbana, takže to tam můžete prozkoumat a dát mi vědět, případně poslat fotku.


Lodí

Jako se říká, že největší zábava v Helsinkách je plavba do Stockholmu, tak i ve Vaase se dá zabavit tím, že odtamaď odjedete trajektem Wasaline do Umeå ve Švédsku. Obvykle jsou trajekty nesmyslně drahé, nicméně ve středy je akce za 5€. V cíli taky nic není (kromě elektrobusů z Ostravy), ale i cesta je cíl někteří říkají, zejména s kamarády a lihovinami v příručáku.



Autobusem

Vydat se dá se společností Onnibus do jakéhokoliv jiného většího města. Doporučuji Tampere, Turku nebo Oulu i když to chvilku trvá vzhledem k poloze Vaasy stranou všeho dění. Do Jyväskyly jezdil dříve přímý spoj, ale od roku 2017 je to s přestupem (přípojem). Jednou v životě stojí za to taky Vaasa-Helsinki, protože 7 hodin v sardinkobuse se musí zažít...


Letadlem

Vaasa má letiště odkud toho překvapivě létá docela dost, zejména ve srovnání s jinými vnitrozemskými letišti ve Finsku. Koukněte... Ale na polská nízkonákladová letiště a spojení to prostě nedosáhne...

Tolik můj stručný přehled, co se dá ve Vaase dělat, neboť do toho města obvykle jezdí výměnní studenti z Česka i Slovenska, stejně jako kdysi já a zajímá je, co by se dalo dělat. Více o Finsku v mém seriálu.