2021-03-28

Zabezpečení auta motorky Samsung SmartTag

V rámci výměny telefonu se ke mně dostal toho času (2/2021) nový gadget od Samsungu "chytrý přívěšek", který má sloužit k lokálnímu vyhledávání ztracených věcí na principu bluetooth. Stejná či podobná funkcionalita se očekává od Apple AirTag, který bude časem také vydán.

Jedna ze zásadních vlastností je skutečnost, že lokalitu přívěšku mohou do globální sítě hlásit anonymně také jiná zařízení Samsung s instalovanou aplikací SmartThings. Výrobce zmiňuje, jak je řešení výhodné pro hledání zaběhnutých mazlíčků, ale proč by tím nešla monitorovat také vozidla...?

Tento kousek elektronického plastu totiž nepotřebuje externí napájení. Vystačí si s interní knoflíkovou baterií po dobu jednoho roku a konektivitu zajišťuje bluetothová síť, takže není třeba vkládat SIMkartu či jinak řešit spojení. To je velmi příjemná kombinace zejména pro použití na motorce.

Jak je to s praktickou použitelností? Testoval jsem přívešek ve větších i menších městech a každý den jsem měl v aplikaci novou informaci o aktualizaci polohy i od jiných osob než jsem já sám. Nějací lidé se správnými chytrými telefony se tedy pohybují všude. Jak to bylo s přesností polohy? Žádná sláva, pozice na mapě byla vedle o přibližně 100 metrů a to stabilně. Kdybych chtěl dohledat tag/vozidlo sám, budu navigován podle síly signálu přesněji (ve stylu hry přihořívá-hoří).

Jak moc utlumí automobil signál bluetooth? Bohužel poměrně dost. Tag zavřený v autě má podle telefonu venku sílu signálu asi jen 60 % i když je od sebe dělí jen metr. Uvažoval jsem i o umístění třeba pod víčko nádrže, kde je tlumícího materiálu méně, ale zatím jsem to nevyzkoušel. U motorky je to s prostupností signálu lepší, protože je "všechno venku" z podstaty věci.

Výhodou je naopak, že nic není nikam připojeno, takže se nevybíjí baterka ani neztrácí záruka. Rovněž se nevytváří falešné poplachy. Kromě pořizovací částky okolo 800 Kč zde pak nejsou ani měšíční poplatky. Vyměnit baterii po roce v hodnotě 30 Kč je náklad zanedbatelný.

Dislaimer: určitě nelze považovat zmíněný systém za solidní zabezpečení. Z mého pohledu je to jen doplňkový systém k mechanickému zabepečení. Nezapomeňte, že "profesionální zloději" si s bezdrátovým zabezpečením umí poradit rušičkami.

Další možnosti 1: polohu a přístup k přívěšku lze sdílet s dalšími účty Samsung (až 100). To se může hodit, pokud vozidlo s někým sdílíte a chcete vědět, kde se právě nachází.

Další možnosti 2: tag má na sobě jedno tlačítko, které umí při blízkosti domovského telefonu provést nějakou akci na krátké stistknutí či jinou na podržení. Zde mě zatím nenapadlo mnoho případu užití, ale u klíčů na motorce jsem měl akci spárovanou s pause/play pro hudbu, protože na benzince chci slyšet obsluhu bez vytahování telefonu.

Tolik k prvotním postřehům, kdyby někdo uvažoval o podobném řešení. Co časem doplním: jak systém funguje v garáži. Jak systém funguje mimo města.


2021-03-14

Road trip Pobaltím v době covidové

Mou specialitou se v posledním roce stalo měnit svou lokalitu (nikoliv však utíkat) těsně před zahájením nějakých místních omezení. V roce 2020 jsem odjel z Česka den před zahájením restrikcí a v létě se vrátil posledním přímým letem před ukončením spojů. Na letošní jaro jsem si připravil úprk z Finska 2 dny před zahájením jejich prvního skutečnějšího lockdownu.

Za úkol bylo se přepravit do Varšavy na následujícího půl roku z Írisiných pracovních důvodů. Jelikož severské jaro nemám rád, nadšeně jsem souhlasil, že se rád přestěhuji také. 

Cestování je v době pandemie náročné. Na letištích po vás letecké společnosti vyžadují potvrzený certifikát “bezinfekčnosti”, který je ve Finsku z nějakého důvodu pro samoplátce slušně drahý. Kromě tohoto papíru je třeba i dokládat důvod cesty hraničních kontrole.

Spočítali jsme si na kolik by nás všechny zdravotní náležitosti a zavazadlové příplatky vyšly a rozhodli se jet autem. Navíc kromě letadla se za prostředek veřejné dopravy počítají i všechny obslužné vlaky a autobusy, při jejich použití vyžaduje Polská republika dodržení karantény. U využití soukromého vozidla ale povinná není. Zdůvodnění pro cestu po zemi bylo tedy obhájeno s přehledem. 

 

Pročetli jsme si podmínky tranzitu všemi pobaltskými zeměmi a vydedukovali, že jsme schopní je splnit. Nejjednodušší to bylo s Estonskem, které covid vůbec neřeší. Nejhorší pak s Lotyšskem, které i pro tranzit vyžaduje negativní test a registraci přes jejich aplikaci. PCR test jsme podstoupili u nás ve městě, které je dělá lidem s příznaky či podezřením. Záměrně však nevydává cestovní potvrzení, které ale pro aplikaci nebylo potřeba. Zde do hry vstupovalo i časové omezení. Mít maximálně 72 hodin starý test je pro cestu přes 4 země o víkendu docela na hraně. Dovolím si prozradit zápletku: při cestě po nás nikdo žádné dokumenty vidět nechtěl a vlastně nás ani nikdo nezastavil a nekontroloval. Věřím, že kdyby se tak stalo a my neměli patřičná zdůvodnění, tak by to mohl být naopak slušný problém. Tak pojďme už k samotnému výletu, pardon pracovní cestě.

 

Den 0.

Odjezd byl jako vždy hektický, protože bylo třeba zařídit všechny chronicky odkládané záležitosti, přitom se balit, uklízet a “pořádat rozlučky”. Plánování bylo rovněž stále otevřené, ale prosadil jsem, že cestu zahájíme na sobotním odpoledním trajektu z Helsinek do Tallinnu. Auto balím v předvečer, kromě věcí pro život v Polsku do něj skládám i nějaké ty krámy, které jsem si chtěl odvést někdy do Česka, takže je auto zase něčeho plné, ale tetrisování se daří docela lehce. Plním jej zejména instantní neslazenou ovesnou kaší, kterou se mi v Česku nedaří v odpovídající náhradě sehnat.

 


Den 1.

Vstáváme brzy a za slunečného mrazivého dne zvedáme kotvy. U nás ve středním Finsku je v zimě permanentně zataženo a škaredě, proto mě překvapilo, že se počasí zkazilo za městem (obvykle je to naopak). Do Helsinek jsme jeli za nepříjemného sněžení. Oběd v Ikea, dále předat zapomenuté poklady kamarádce a jelikož zbyla i trocha času, tak jsem se nechal u migranta ostříhat. Nebyl jsem si totiž jistý situací v Polsku a cestovat jako bezdomovec není tak moc super.

Harmonogram mi vychází naprosto přesně, a tak se naloďujeme na trajekt M/S Finlandia bez znatelného čekání. Na palubě byli hlavně Estonci a Rusové vracející se z práce. Velmi málo z nich mělo nasazenou masku, respirátor už pak vůbec nikdo. Však to není povinné, že... 

Jak jsem nakousnul, že ve Finsku nebylo nic moc počasí, tak na moři to bylo vyloženě divoké. Poprvé jsem si vyzkoušel pocit, kdy i docela velká loď skáče na vlnách. Potácení po chodbách mi přišlo zábavné, ale nákup v duty-free obchodu na přídi byl už náročnější. Něco jako kdyby se Kaufland nepravidelně houpal.

Do Tallinnu jsme dopluli ve zdraví, počasí bylo stále mizerné: husté mokré sněžení, teplota lehce pod bodem mrazu, kluzké cesty a stmívání. Předchozí týden byl krásně slunečný a na první březnový týden nebývale teplý. Mentálně jsem se nastavil na jaro a cestování za krásného západu slunce, a tak jsem tu změnu zpátky do zimy docela negativně prožíval.

Jeli jsme na jih a jeli jsme pomalu, protože jsem nic neviděl. Cílem bylo město Parnu v jižním Estonsku, kde jsme měli zarezervováno ubytování se snídaní. Jestli mohu něco doporučit, tak cestování v tuto dobu, kdy jsou pěkné hotely za opravdu malé peníze (konec špatného vtipu).


Den 2. 

Dalšího dne ráno bylo počasí ještě více aprílové, šedá stěna sněžení kombinovaná s azurovou oblohou a sluncem. Objeli jsme si historické centrum města a pokračovali na jih na Lotyšsko. Jak jsem zmínil, čekali jsme komplikace na hranicích, ale ty jsme nakonec projeli starým přechodem kde nikdo nebyl. Byli jsme se předtím podívat na plážích Řižského zálivu. Tam musí být v létě krásně, no v březnu jen ledové kry a studený vítr.


Lotyšsko jsme chtěli projet rychle, a i když to na mapě vypadá jako kousek, tak se cesta na Rigu dost vleče. Mezinárodní dálnice E67 má jeden pruh v každém směru a 90 jako rychlostní limit. Řady kamionů pak auto jedoucí 89 podle GPS zjevně dost brzdí, když domorodci v osobácích dost sebevražedně předjíždějí. Nebo že bych si fakt tak odvykl od středoevropského způsobu řízení? Severně od Rigy jsme potkali první a na naší cestě také poslední auto s českými značkami, kterým byl kamion z MSK kraje.

Cesta ubíhala a sníh postupně mizel. Vodu a plískanici prskající kamiony zvyšovali mou spotřebu kapaliny v ostřikovači. Zastavili jsme na doplnění a zakoupili si oběd s sebou v klasické lotyšské jídelně Lido. Kde to ale sníst, když je venku zima? Posloužily nám zadní sedačky naší limuzíny...

Jedeme dál, průjezd Rigou byl při nedělním provozu plynulý a pokračovali na město Jelgava, kde je zámek a sochy z písku. Zastávka už byla potřebná neboť jsme začínali být usezení. Vědomi si 12hodinového limitu pro Lotyšsko jsme se krátce na to dali opět do pohybu a dojeli na litevské hranice. Zde jsme také doplnili benzín, neboť čím jižněji, tím levněji.

Další zastávkou byla turisticky známá “Hora křížů”, nicméně v nedělní podvečer tam nikdo nebyl, a tak jsme si užili procházku poutním místem sami. Kromě vztyčených křížů bylo možné zahlídnout "v tom lese" i sloupky bezpečnostních kamer, takový komický detail. 


Sedáme do vozu a jedem dál, kam až to dneska zvládneme? Nějak nás láká to dotáhnout až na polskou stranu. Navigace začala nějak červenat nehodami a při pokusu na ledovce odbočit na čerpací stanici jsem pochopil proč. Projeli jsme město Kaunas, kde jsme si nezakoupili dojezdové pivo na hotel, protože v Litvě mají prohibiční hodinu dříve, na což jsem zapomněl, nevadí.

Zdá se, že překračování litevsko-polské hranice pro mě má nějakou zvláštní smůlu. V roce 2017 jsem ji projížděl lesem při objíždění nehody blokující cestu. V roce 2021 na nás byla nehoda připravena také, ale tentokráte na mnohem lépe objízdném místě. Další magií této hranice je časový posun, kdy jsme získali čas navíc. Odklepli jsme předpřipravenou rezervaci v nečekaně luxusním hotelu Loft ve městě Suwalki a dojeli do něj s 600 kilometry na denním počítadle. Až budu plánovat zase průjezd, tak nechť nezapomenu, jak se to v těchto krajinách vleče.


Den 3. 

Pondělní ráno bylo krásné, umocněné hotelovou snídaní doručenou na pokoj “bo kovid”. Dlouho jsem zvažoval, kterou z cest na Varšavu použít. Nakonec jsem na kruhovém objezdu podlehl volání značky, když mi každá z navigací radila jiný směr a najel na cestu číslo 61, což byla přeplněná okreska s kamiony nalepenými na mém zadním skle po následující 3 hodiny. 

Posledním hodinovým úsekem byla pohodová dálnice, ale i tak jsem se cítil po příjezdu do Varšavy značně unavený. Dojezdu na ubytování nepomáhal hustý provoz odpoledního centra metropole vylepšený demonstrací k MDŽ. Slavnostně jsme zaparkovali a začali vyřizovat administrativu k převzetí bytu. Za tu odměnu jsme si vyzvedli večeři v Mlecznem baru a začali si opět užívat jídlo s chutí (to totiž seveřanům stále moc nejde).

Co s autem v centru Varšavy je náročnější otázka, než jak vypadá na první pohled. Nakonec se nám podařilo najít rozumné stání do doby, než přestane Česko bláznit s omezením pohybu na okresy a budu moci pokračovat do Ostravy. 


Pozorování

Na cestě jsme sledovali implementaci restrikcí pandemie. Můžete nařídit roušky a rozestupy, ale reálně je nikdo není schopný dodržovat, ať už vědomě nebo neúmyslně. Všude, kde jsme byli se na nás někdo zbytečně lepil, chrchlal či neměl nasazenou roušku. Přitom je to akční minimum k znovu otevření. 

Poláci jsou proti nám tak půl roku nazpět v ignorování opatření, aktuálně nosí roušky pod nosem. Podle chybějících osobních vozů s cizími registračními značkami, lze za naši cestu usuzovat, že víceméně všechny národnosti sedí doma. Ještě dodávám, že Varšavská zima je sice teplejší než finská, ale díky odlišné vlhkosti vzduchu je mnohem více vlezlá.

 

Statistiky cesty

Ujeto 1400 km (etapy 430 + 620 + 350 km), při spotřebě 7,8 l / 100 km je to 150 € na palivu. Trajekt stál 50 € a každý z hotelů 40 € za noc pro dva. Ve výsledku je tato zimní kovidová cesta jedním z nejlevnějších přejezdů, jaký se mi na této trase podařil s výslednou sumou 330 eur. V roce 2017 jsem podle záznamu platil 300 €, nicméně když se jede na tato trasa jako opravdový výlet, tak to stojí více (520 €).


Uvidíme, co se stane po otevření, jestli se celá Evropa vrhne na bezhlavé cestování a kdy to bude… A jestli máte rádi Pobaltí, zrovna byla publikována dobrá cestovatelská přednáška.

2021-02-24

Střední Finsko pro železniční výlet

V okolí Jyväskyly lze vyrazit do několika zajímavých výletních cílů s železniční tématikou

  • Haapamäen Höyryveturipuisto Oy
  • Savon radan museo
  • Keitele-museo

Dále něco nevlakového a přesto dopravního? Letecké muzeum!

  • Suomen ilmavoimamuseo 

A co nějaká příroda? 

Celofinské železniční cíle

Co dále? 

 

2021-02-12

Kdy cestovat do Finska? Průběh roku v bodech.

Chystáte se do Finska a chcete vědět kdy vyrazit? V zimě je zima, v létě je nádhérně, jaro a podzim jsou nekonečné, ale jak zařadit pocity do kalendáře? Dělal jsem si v roce 2020/21 poznámky, případně je postupně upravoval a tady je máte. (Pseudo)analyzoval jsem sentiment měsíce, očekávatelnou teplotu, délku dne + oblačnost a sjízdnost vozovek pro motoristy. Výchozí poloha pro pozorování je střední Finsko ve vnitrozemí. Používal jsem záznamy z běhání a cyklistiky, kam si značím teplotu. Pro získání stavu přírody jsem několik let fotil ze stejného místa a čas tentýž strom. Konečně to můžu uplatnit...

Leden

Očekává se ta opravdová zima a většinou dlouhodoběji sněží, nicméně sněhová pokrývka spíš začíná. Dlouhodobé teploty kolem -5°C, může se objevit pár dnů nad nulou, ale taky týden s -25°C. Nicméně odpoledne je tma stále příliš brzo (16:00) a nebe je klidně celý měsíc pod mrakem. Mnoho Finů praktikuje suchý leden bez alkoholu. Ze začátku měsíce jsou cesty sjízdné, postupně procházejí procesem utlačování sněhu, takže ke konci měsíce je pod sněhem vrstva ledu a chce to mít pneumatiky s hřeby.

Únor

Plně zimní měsíc, už je nasněženo a sněží dále, takže jej nákladní auta odvážejí z náměstí a parkovišť za město. Teploty stabilně okolo -10°C. Díky prodloužování dne je světlo i v 17 hodin odpoledne, přijde i několik pohádkově slunečných dnů s příšerně nízkými teplotami. Podle tuhosti zimy začínají být velká jezera zamrzlá na tolik, že bude brzy možné na ně vyjet bezpečně s bruslemi. Běžkaři i sjezdoví lyžaři si užívají. Jestli toužíte vidět Finsko v zimě, únor je ten správný měsíc. Motorismus? Cesty strašlivě kloužou, nicméně na používaných tazích jsou vyjeté pruhy na asfalt.

Březen

Sezóna zimních dovolených začíná, je třeba vyrazit do Laplandu a provozovat nálož zimních sportů. Rovnodennost zajistí, že dny jsou opět delší než noci. Sníh velmi postupně mizí a na jezera vyrážejí jen ledoví rybáři. Silnice jsou sjízdné, ale je potřeba dávat pozor na velmi proměnlivé podmínky. Určitě nastane moment, kdy proudy vody tečou po ohlazeném ledu - v ten momentě se nedá chodit, bezpečně jezdit na kole, natož autem. Teploty oscilují kolem bodu mrazu, spíš je však kolem 3°C. Čekání na hezčí časy je nekonečné a já jej řeším útěkem z Finska.

Duben 

Měsíc falešných jar. Všichni touží po tom, aby zima skončila, ale ona si dá na čas. Hromady sněhu odtávají všude okolo, nicméně když chodníky oschnou a zvedne se vítr, tak se dost brutálně práší z posypového štěrku, než ho zametou. První zelené pupeny vyráží ze stromů. Teploty se zdržují okolo 10°C. Většina cest se zdá být už odmrzlá, ale některé úseky ve stínu mohou ještě překvapit. Neasfaltové cesty se promění v nesjízdná kluzká bahniště, pro která mají domorodci termín "kelirikko". Auto je permanentně špinavé a nemá cenu ho ani umývat.

Květen

Ještě jednou zasněží, ale už jen symbolicky k rozloučení se se zimou. V těchto 4 týdnech se příroda promění ze zmrzlých pahýlů do plného rozpuku. Obecně se probouzí život a i lidem se vrací chuť trávit čas venku. Majitelé aut se pravidelně setkávají ve frontě na myčky, motorkáři opatrně zahajují sezónu. Teploty jsou kolem 17°C, přes poledne je to i na tričko, ale mikina bude ještě potřeba. Ačkoliv je na vzduchu teplo, tak jezera jsou při koupání hodně studená.

Červen

Konečně zase život stojí za to. Léto začíná 21. června velkými slavnostmi letního slunovratu a do té doby je třeba všechno v práci dodělat, takže poprvé v roce se trochu stresuje. Nejdelší den v roce je třeba pořádně oslavit někde na chatě. Finové kupují opalovací krémy. Vzhled přírody je šťavnatě zelený. Radost z pohybu venku při 22°C kazí jen neodehnatelná mračna komárů. Konečně mají motoristé příležitost použít i letní pneumatiky, ale jestli se vám je na těch "pár" týdnů nechce dávat, tak vám zase tolik vzorku ze zimáků (bez hřebů) neubyde.

Červenec

Jedním slovem nádhera - na tento čas všichni čekali. Celý stát se přepne do režimu celozávodní dovolené, takže na váš email dostanete odpověď nejdříve za 4 týdny. Tradicí je vybrat si volno v kuse a strávit jej na osamocené chatě u jezera. Slunce sice zapadá, ale šero o půlnoci nelze nazývat nocí. Průměrné teploty jsou okolo 24°C, ale jestli má někdo byt otočený na jih, tak může dost litovat, že nemá klimatizaci. Finsko se propadá do mánie sběru jahod na polích. Na silnicích začíná doba oprav, pokládá se nový asfalt a i na objížďky ve městech dojde.

Srpen

První dny jsou časem Světového rally šampionátu, buď utíkáte na samotu nebo se sjíždíte do Jyväskyly. Nějací zaměstnanci přijdou v srpnu z dovolené, aby jiní odešli takže se i další měsíc nedá pořádně pracovat v oborech mimo stavebnictví či turismus. O počasí se říká, že co léto namočí, to také usuší. Teploty se trochu sníží, ale pořád je okolo krásných 22°C. Barva zeleně začíná ztrácet na sytosti. V noci je stále vidět, i když je půlka oblohy už temná. K pohybu na silnicích nemám co dodat. Možná jen, že je třeba pro zvukový klid v kabině, jezdit mimo vydrápané stopy od zimních pneumatik s hřeby.

Září

Je znát, že konec léta je tady. Nejprve jsou stromy stále dost zelené, ale žlutého listí přibývá - nejprve od všudypřítomných bříz a pak i od odstatních. Sluneční paprsky se sklánějí, prodlužují a obecně je malebně. O víkendech doporučuji vyrážet do přírody či národních parků. Teploty klesají ke 20°C, já osobně nehodlám kraťasy ještě odložit, ale do kapes si přidám tenké rukavice. Takéž začíná sezóna podzimních dešťů, je třeba najít ve skříni (barevné) gumáky a všude rostou houby.

Říjen

První polovina měsíce je ve znamení nejbarevnějšího podzimu. Dny se zkracují a teploty se drží okolo 8°C. Ačkoliv je na vzduchu zima, tak jezera jsou při koupání stále teplá. Den už se citelně zkracuje, a proto bývá vhodné sledovat předpověď na polární záři. Obloha je poměrně často bez oblačnosti, venku se dá se slušným oblečením chvíli vydržet a pozorovat. Motoristé začínají panikařit po prvním zasněžení s přezouváním vozidel na zimní pneumatiky, kdy hrozí kluzký avšak neviditelný "černý led".

Listopad

Absolutně depresivní katastrofa, protože listí už opadalo. Je tma ráno, dopoledne, pak je tedy trochu světla na obědovou přestávku a pak šero odpoledne i tma večer. Sníh je v nedohlednu a na podzimní oblečení je zima. Do vánoční sezóny je to stále daleko. Teploty se pohybují okolo 0°C. Cesty jsou sjízdné bez sněhu, ledu moc není, nicméně Finové už přezuli na hřeby a tak auta strašně rachotí a rozdrápavají asfalt.

Prosinec

Mizérie z listopadu pokračuje, nejkratší den nastává 21. prosince. V 9 ráno je pořád šero, kdyby alespoň nasněžilo - i kdyby, tak to nevydrží dlouho. Vnitrozemí sčítá minuty slunečního svitu: hodina za měsíc je průměrný výsledek. Všechny drží nad vodou pocit z volna o Vánocích. Nastává období firemních vánočních večírků. Nedočkavci vyráží za zimními sporty na sever do Laplandu. Teploty jsou okolo -2°C, jezera pomalu zamrzají, ale na bruslení to nikde ještě není. Cesty jsou i nadále plně sjízdné. Na Vánoce či Silvestra může být rozpačitě bílo.

Tak vypadá rok v Údolí mumínků pro jeho lidské obyvatele (skuteční Munínci totiž v zimě spí). Jak jste jistě pochopili plně doporučuji k návštěvě letní měsíce během kterých se můžete do severské krajiny snadno zamilovat. Když ne zamilovat, tak si ji alespoň značně oblíbit. Je to ale past pro ty, kteří zůstanou. Přiblížit ten pocit mizérie, než léto přijde zas, se pro obyvatele Česka nedá. Něco jako by bylo období od konce října do března dvojnásobně dlouhé než ve skutečnosti je. Nadruhou stranu také říkám, že Finsko a Finové se nedá vidět za dvou týdenní dovolenou, ale je potřeba to trochu více (déle) prožít. Celkové hodnocení 3,6 z 5 "not great, not terrible".

Zaujalo vás téma Finska? Více textů je tady...

2021-01-11

Výuka jazyků, která učí i stroje

Většina mobilních aplikací pro výuku cizích jazyků (s vyloučením programovacích), které jsou dostupné v Google Play nebo Apple Store není pedagogicky správně navržena. Jako nejčastější 3 problémy se uvádí: izolace výuky slovní zásoby v uzavřených celcích namísto výuky v relevantních okruzích. Zadruhé se aplikace minimálně adaptují na průběžné výsledky uživatele a ve třetím souvisejícím bodem poskytují minimálně vysvětlující a opravnou zpětnou vazbu na chyby uživatele. Hlubším zamyšlením při znalosti programovacích technik je tento výsledek vcelku logický, neboť reflektuje části, které vyžadují složitější programování. Uzavřená slovní zásoba je asi taktéž výsledkem rychlého vývoje nebo přebírání výukových okruhů.

Vybaveni znalostí těchto detailů je možné si položit otázku, jakou tedy použít metodiku pro tvorbu jazykové výukové aplikace? Jako odpověď se nabízí výzkum a produkt Univerzity v Jyväskyle, která toto zkoumala a dodala aplikaci GraphoGame. Nejsilnějším článkem této aplikace je právě pedagogický výzkum na pozadí a uplatnění v metodice. Asi bych se nezdržoval na faktu, že je určena nejmenším dětem k rozvoji čtení z poslechu. Co funguje? Okamžitá zpětná vazba na chybu, stejně jako možnost opravy pro postup. Výhodné mají být také krátké (asi minutové) "herní směny". Hráč-žák se má možnost hru rádoby pozměnit díky možnostem modifikace herní figurky za odměny ze správných odpovědí, víceméně je to ale krok ke ztotožněním se provázející postavičkou. Zpět k metodice: hra díky pozitivní zpětné vazbě a algoritmům "udržujícího hráče zaujatého hraním" Taktéž má provádět adaptaci na žákův postup při učení. Vskutku krásné cíle pracující na cílech identifikovaných v předchozím dokumentu. Zajímavým postřehem je doporučená delka používání mezi 8 - 12 minutami.

Když tedy máme alespoň nějakou vyzkoumanou metodu pro učení lidí, jak je to s učením a porozuměním textu v počítačích? Není možnost, že by nějaká technicistní strojová metoda pomohla se naučit jazyk lidem? Odpověď je, že není. Počítače, respektive algoritmy umělé inteligence se doposud učily zejména detailní lingvistickou analýzou, ale dříve či později narazí na problém, že zachycená řeč lidí či psaný text není gramaticky korektní či sémanticky úplný, protože lidé jim rozumí i bez všech prvků, a tudíž je těžké jej analyzovat. Druhý zásadní argument, že spousta vět dává smysl jen při použití v kontextu, v jakém jsou uvedeny a čistě syntaktická analýza si nemůže chybějící informace doplnit. Článek uvádí jako příklad větu "banán je zelený", přičemž ani lidsky není zřejmé, bavíme-li se o nezralém banánu, banánu přebarveném na zeleno či bio banánu.

Jestli se tedy vývoj ve strojovém učení jazyka má někam posunout, pravděpodobně to bude v adaptaci způsobu, který používají i děti. Výzkumníci z MIT vyzkoušeli způsob, který podporuje učení jazyka doplněním parseru o modul pozorující současně video, které obsahově podporuje zpracovávaný text. Spojenou analýzou vstupního textu s vizuální podporou videa má výrazně lepší výsledky, což odpovídá pedagogickým metodám obsažených v GraphoGame zaměřené na lidi.

Že ale řešení není ještě univerzální potvrzuje poslední výzkum, který nechal umělou inteligenci analyzovat Shakespearovou dílo s cílem najít v něm autorský styl jiného spisovatele, což se skutečně podařilo. Na článku je nezajímavějším sledovat precizní postup, který byl použit pro úvodní trénování neuronové sítě obsažené v AI na pečlivě vybraném souboru Shakespearova díla v čase. Použitím jiných testovacích dat by výsledek vyšel jistě jinak. Tím jsem chtěl jenom pozitivně uzavřít kapitolu učení jazyka za pomocí umělé inteligence, neboť jak vidíte nejde vůbec o jednoduchý proces – zatím.

2021-01-10

Azure Site2Site VPN (ARM to Classic)

Issue:
Unable to get the new connection from classic to ARM VPN Gateway connected

Cause:
Authentication failure

Resolution:
Use the below commands to get the existing pre-shared key on the classic VPN gateway and then try to update the same on either sides.

Get-AzureVNetGatewayKey
   -VNetName <String>
   -LocalNetworkSiteName <String>
   [-Profile <AzureSMProfile>]
   [<CommonParameters>]

More Information:

PowerShell installation to use classic commands:

Install-Module -Name PowerShellGet -Force
Install-Module Azure
Install-Module Azure -AllowClobber
Import-Module Azure

Note:
While trying to use the classic subscription via PowerShell, you might have not seen the subscription listed from the below commands:

Add-AzureAccount
Get-AzureSubscription

To see your classic subscription here, you would have to add yourself as a co-administrator for the Classic Account which is what you did in this case.

Documentations for future references:

Azure Classic Select-AzureSubscription Error

No default subscription has been designated. Use Select-AzureSubscription -Default <subscriptionName> to set the default subscription.

Select-AzureSubscription : The subscription id doesn't exist.
Select-AzureSubscription : The subscription name doesn't exist.
Select-AzureSubscription : Parameter set cannot be resolved using the specified named parameters.

Add-AzureAccount : No subscriptions are associated with the logged in account in Azure Service Management (RDFE). This means that the logged in user is not an administrator or co-administrator for any account

Add-AzureAccount : AADSTS50074: Strong Authentication is required.

I had the following problems with Setting the default subscription because of two reasons. For this you need to have set co-administrator rights

Solution: Add classic administrator role inside AAD for user you are using to log in. Azure Portal > subscriptions > subscription - Access control (IAM) > Classic administrators > Add > Add co-administrator and try again!

Non responding Azure VM

It might happen to your virtual machine in Azure Cloud too. It gets stuck without responding to enabled services like SSH, HTTP even pings; in Microsoft words "VM was not responding to any means of communication".

Symptoms: There is no answer from the public IP range as same as from a private network from a machine on the same VNET and subnet. A tricky part is a machine in the portal looks up and running, stopping, and restarting. 

I opened the M$ support case because it was another occasion of the same behavior and I wanted to know the answer. We went through a classic scenario: Restart, deallocation, and redeploy via the portal. The extra task was the restart VM's from the serial console but the serial console did not come up even after a reboot.
Short answer: one of the disks was incorrectly mounted. One of the logs was containing crucial information as "Reached target Emergency Mode" followed by
Failed to mount /var/lib/docker. See 'systemctl status var-lib-docker.mount' for details. Dependency failed for Local File Systems.
That failed mount is preventing VM to boot, it needs to be fixed as described below. We had to create a rescue VM for which we used the OS disk of the impacted VM to create a new VM and it worked.

Solution: add to mount point /etc/fstab an item -nofail. Save and exit. Detach drive and do OS swap for the machine. The reboot should be OK and the machine should be online.

How to rescue the VM
  • Take the snapshot of OS disk - a full snapshot 
    • In disks – Created new disk using source path as a snapshot.
    • Verify the size of the disk and the type of disk used and used the same size and type to create a new disk.
  • Attach the disk to an existing Redhat VM, swap the disk, and mount it.
These few hints might help you to get rid of the troubles.