Zobrazují se příspěvky se štítkemOstrava. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemOstrava. Zobrazit všechny příspěvky

2019-03-20

MUDr. Pavla Zezulová zkušenost se zubařkou

K paní zubařce Zezulové jsem chodil od mala a neměl jsem důvod jí nedůvěřovat i když jsme měli v rámci rodiny jisté indície, že kvalita péče nemusí být dostatečná. Poté, co jsem zažil na vlastní zuby případ nedokonalé péče, tak tam již nechodím. 

Recenze na zubaře jsou problém, lidé, kteří jsou spokojení nic nenapíšou a slyšíte jenom případy kdy se to nepodaří. Jako cokoliv, co není pásová výroba jsou zdravotnické zákroky i opravy různých věcí dílem zkušenosti a souhra dobrých okolností - všechno se nemusí podařit. Nicméně při zpětném pohledu na péči, kterou jsou obržel jsem usoudil, že šlo v mém případě s paní Zezulovou o lajdáctví nebo neprofesionalitu.

Pozitivní věci o ošetření u vase-zuby.cz: Když  jsem zavolal s problémem, dostal jsem dobrý termín. Byly týdny, kdy jsem nemohl přijít a podařilo se mi vždy domluvit a získat datum, které mi vyhovovalo a nebylo za půl roku. V tom mi vyšla ordinace vstříc a byl jsem za to tenkrát rád.

Příběh: 14.8.2017 preventivní prohlídka, nalezen kaz na dolní šestce a opraven amalgánovou plombou. Po třech měsících mi pořád přišlo, že tam musí být další kaz, protože jsem měl divný pocit v zubech na více místech. 7.3.2018 objednán na kontrolu: "není tam problém", překvalifikováno jako preventivní prohlídka. 28.6.2018 odvrtání plomby, "kaz nebyl odstraněn dokonale", převrtáno a zajištěno bílou plombou (700 Kč). 10.7. provrtání plomby skrz, protože pod ní byl tlak a nedalo se na zubu kousat. Fáze "dýchání" 16.8.2018 dočasné zacelení vrtání, potřebuje to více času. 16.10.2018 ukončení dočasného zacelení a pozvánka za dva měsíce na finální úpravu. To bylo naposledy, co jsem byl v ordinaci u paní Zezulové, péče trvala 1 rok 2 měsíce 2 dny a 5 návštěv pro odstranění původního problému.

A jedeme dál! Protože bolest zubu byla paralyzující, že jsem už musel mít tlumení bolesti, tak 13.11.2018 objednání k zubaři ve Finsku k akutnímu ošetření. Začneme tím, že jsem měl poprvé na celý problém udělaný rentgen. Paní zubařka prohlásila, že ošetření bylo provedeno nedostatečně do hloubky a starou metodou. Diagnóza byl pokročilý zánět kořene a že se mi ten zub pokusí ještě zachránit. (1500 Kč) 23.1.2019 permanentní ošetření kořene zubu (2700 Kč) a 20.2.2019 finální provedení (1600 Kč). Hlavně po tom prvním zákroku to byla extrémní úleva a mohl jsem začít zase kousat "celou pusou".

Poznámka: líbilo se mi vybavení, které používali ve veřejném zdravotnickém středisku a hlavně jsem si uvědomil, že to křeslo u paní Zezulové znám celý svůj život, co tam chodím, tedy nějakých 20 let a že existují i značně modernější varianty.

Jak si vzít z příběhu ponaučení? Zubům nerozumím a proto jsem v postupu důvěřoval lékaři. Měl jsem trvat na rentgenu. Přijde mi, že jsem dostával péči, abych se vlezl do tabulek zdravotní pojišťovny. Nevím, jestli existuje nadstandard v české péči nebo obecná nechuť zákazníků si platit cokoliv navíc a proto mi nebyly nabídnuté položky za které bych musel připlatit. Finové mi detailně naúčtovali každou provedenou položku (navíc k pojištění, nikoliv jako cenu pro nepojištěnce) třeba rentgen za 215 Kč, návštěva zubaře za 335 Kč atp, nicméně zub mám od nich "zachráněn".

Jak s tímto příběhem naložíte je na vás...
 
P.S. Ještě zajímavý detail, ačkoliv v Česku není problém s jazykovou bariérou, tak se v podstatě žádná zubařka, u které jsem kdy byl, nezabývala s představením možnosti řešení, jen "vyhrne rukávy" a jde na věc...

2019-02-13

Knihovna jako veřejný obývák

Konečně jsem měl příležitost navštívit již 3 měsíce otevřenou knihovnu Oodi v Helsinkách. Slavnostní otevření proběhlo při 101. výročí založení Finské republiky a akci provázel obrovský zájem, nekonečná fronta a budova městské knihovny praskala ve švech. Tolik na úvod k fenoménu hlavní knihovny souměstí Helsinki, který zarezonoval i v českých médiích (část Obývák na severu). Fotky byly pořízeny v knihovně Oodi.


Finský systém knihoven mám velmi rád a chybí mi v Česku, zejména v Ostravě. Myslím si však, že plánovaná budova Černé kostky bude mít jiný charakter než severské knihovny, což je škoda. (nebo, že by ne?) Vysvětlím vám proč:

Začneme tím, jak to funguje jinde. Do finské knihovny nejen v Helsinkách lze přijít bez registrace. Pokud projdu kolem recepce a vím, že nepotřebuji knihy s sebou, na místní počítač nebo rezervovat vlastní místnost, tak je mi budova přístupná. Od té chvíle se mohu procházet mezi regály s knihami, náhodně si je půjčit a vracet na místo. Mým hlavním cílem je najít si volné místo na některém z mnoha sedaček, křesel, židlí, lavic nebo u stolu, číst si nebo si spíše otevřít vlastní notebook, připojit se na WiFi a vypracovávat nějaký úkol. Ve volné chvíli si lze odskočit na toaletu nebo zajít k pultu pro kávu či drobné občerstvení. V takovém prostředí lze pak strávit libovolnou dobu většinou do zavírací doby kolem 20. večerní.



Jak to vnímají (většinou) studenti? Odpovím, že bývá v hlavních časech obtížné najít volné místo k sezení, k večeru či o víkendu je to mnohem více v pohodě, nicméně nikdy jsem nebyl v knihovně sám. Tento způsob studia je vysoce populární, většinou protože je knihovna vybavena vším potřebným, vypadá obvykle mnohem lépe než vaše vlastní místnost na kolejích, je tichá a zároveň jde stále o místo sociálního kontaktu, protože jsou kolem vás další studenti.

V knihovně jsem napsal velkou část své diplomové práce a dalších úkolů pro univerzitu a v současné době podobná místa využívám pro vzdálenou práci. Je to skvělé místo pro práci, pokud z nějakého důvodu nemůžu být v kanceláři, většinou protože někam cestuji.



A teď k Česku: Místní si odpoví, že podobná místa u nás nejsou a já to potvrzuji s jednou vyjímkou (o které vím), a tou je Národní technická knihovna v Praze Dejvicích. Tam jsem se jednu slunečnou březnovou neděli snažil najít místo k sezení, protože všude byla spousta českých i výměnných studentů. Takže i u nás lze postavit a provozovat knihovnu žádaného konceptu. Do knihovny se nechodí volně, ale přes registraci, nicméně i když jsem ji neměl, tak jsem byl schopný se dovnitř dostat, protože na místě byla obsluha.



A teď k Ostravě: VŠB-TUO v Porubě má knihovnu i hezkou studovnu (ve staré budobě nazvaná NOVÁ knihovna), nicméně je věčně prázdná, protože se do ní chodí přes „letištní bezpečnostní prohlídku“, kdy je potřeba si batoh zamknout ve skříňce před vstupem. Zoufalství dovršuje fakt, že i když jsem řádným studentem univerzity, tak si musím vyřídit extra registraci. Vedení školy je překvapené, že většina lidí raději sedí na volných gaučích na chodbách. Ekonomická fakulta v centru má knihovničku malou, navíc starý slepenec budov nemá hezká prostředí pro studium na chodbách, kde místo sedaček naleznete většinou tvrdé lavice.



Ostravská univerzita má budovu hlavní knihovny poměrně novou, ale přiznám se, že jsem v ní nikdy nebyl, protože si z obrázku myslím, že tam není až tak mnoho místa k práci. Uznávám, že tady mám mezeru. Dále máme v Ostravě knihovnu vědeckou, která je také jenom pro registrované účastníky a studovna je nepříjemně zastaralá, kde všechno vrže. O tom, že jde o nevyhovující prostředí se už 20 let ví a momentálně se už asi opravdu rozjíždí projekt na stavbu nové budovy tzv. Černé kostky, která sjednotí všechny sklady knih. 

Do budovy Černé kostky se vkládají velké naděje, nicméně já odhaduji, že půjde o budovu pro skladování knih a nikoliv pro realizaci konceptu knihovny Oodi. Městskou knihovnu v pasáži u Sýkorova mostu znám z cest okolo, kdy jde opět pro místo skladování knih a nějaký prostor pro koncerty a akce, nicméně opět asi nelze jen tak přijít a dělat si něco svého.



Přece jenom od čeho je knihovna než od skladování knih, nicméně ono to může fungovat i jinak, jak jsem si vyzkoušel. Mým hlavním cílem bylo v minulosti vyzvednout knihu a zmizet, studovna zde byla pro periodika a knihy, které se nepůjčovaly ven, a tak mě nikdy nenapadlo, že bych si v knihovně vypůjčenou knihu přečetl a hned vrátil, ale možná to byl jenom můj pohled na věc. 

S rozvojem práce z domova se bude potřeba takových míst ještě zvyšovat, protože sedět v kavárně 4 hodiny u jedné kávy majitele oprávněně štve. Nadruhou stranu domácí obývák neposkytuje dostatečný klid na práci a hlavně dobrou ergonomii. Co-workingová centra toto částečně řeší a i v Ostravě existují, nicméně jsou většinou určená dlouhodobě samostaným profesionálům a náhodná veřejnost v nich není až tak vítaná. Tato role zkrátka v městském prostoru chybí a jejím podchycením se podle mě dá získat zasloužená publicita v rámci Česka.

Knihovna Oodi je v rámci finských knihoven vyjímečná v tom, že velice viditelně potlačuje potřebu skladování knih, který je v třípatrové budově vyčleněno jenom jedno podlaží. Zbytek zabírají přednáškové sály či nekomerční kinosál. Dále nejrůznější studijní prostory a zákoutí, místnost pro počítačové hraní, speciální technika jako 3D tiskárny pro veřejné použití po registraci a školení. 



Prostory jsou vzdušné a vysoce moderní. Měl jsem spíše pocit, že jde o obrovský obývák pro celé město. V jedné části jde v klidu studovat, v druhé si dát pracovní schůzku, kousek dále přivedly rodiče děti, kavárnička a mezi tím vším jsou knihy a periodika k přečtení. Z budovy je poměrně hezký výhled do okolí a i když to má místy zbytečně extravagantní řešení interiéru bylo vidět, že si lidé přicházejí místo prohlédnout ze zvědavosti i protože chtějí užitečně strávit hodinu do odjezdu vlaku z nedalekého hlavního nádraží.  

Mi se ten nápad ohromně líbí a dokud nenarazí na příliš mnoho blbů, kteří prostory začnou cíleně ničit, tak to bude fungovat jako epicentrum dění. Finská mentalita je nicméně poměrně v pohodě a lze očekávat, že většinou bude vše v pořádku. Moje vize je, že by šlo podobnou stavbu od významného architektonického studia zasadit do centra Ostravy třeba na místo už odepsané budovy obchodního domu Ostravica. V řešení by šlo navázat na koncept slavného schodiště, nicméně celý projekt by mohl být pojat zcela nově. Možná že by šlo také zkombinovat potřebu koncerní síně s tímto městským obývákem, kdo ví. Každopádně lokatila na náměstí Dr. E. Beneše by to byla skvělá, neboť by zaplnila nejreprezentativější místo Ostravy a s trochou štěstí by mohla sloužit jako srdce pro setkávání nebo pro práci. 



Obávám se však, že tento koncept je trochu příliš ambiciózní a že na to politická reprezentace nemá odvahu a podporu obyvatelstva (stačí neškodný nápad nové tramvaje), protože slyšitelné hlasy se snaží Ostravu zaskanzenovat. Dobře už totiž bylo… (A co teprve rauš z kostkovaného komína!) Taktéž asi chybí instituce, která by podobný projekt zastřešila. Zdá se, že všechny dostupné finanční prostředky v dalším období spořádá oprava nemocnice a již zmíněná koncertní hala.

Abych myšlenku upřesnil, nejde vůbec o to, že je to budova úplně volně přístupná nebo že je pobyt v ní zdarma či bez žádné registrace. To by v našichg podmínkách asi příliš nefungovalo, respektive bylo by těžké uhlídat pohyb osob a jejich činnost. Nicméně pointa je v tom, že je to dostatečně velké místo na to, aby mohlo být středobodem. Něco tak automatického jako víkend v nákupním středisku či podobný současný model...

Jak je to v jiných místech ve Finsku, která jejichž knihovny jsem navštívil? Tritonia ve Vaase byla mým první setkáním s tímto konceptem a velmi rychle jsem si jej oblíbil. Zánovní helsinská univerzitní knihovna Helsingin yliopiston pääkirjasto, Kaisa-talo (neplést s městskou Oodi) mě rovněž uchvátila a v běžných dnech se v ní špatně hledá volné místo i přes její velikost. Ne všude je to perfektní, například knihovna Libri na univerzitě v Jyväskyle je zastaralá a příšerně barevně řešená, nicméně stále plná, protože sleduje zmíněný koncept (od května 2019 má být v rekonstrukci, tak uvidíme). V Tampere se městská knihovna Metso asi nejvíce podobná našim knihovnám. Byla postavena už v roce 1987, míst k sezení nemí mnoho a vybavení je omšelé. Tehdy extravagantní budova se má také dočkat rekonstrukce. Knihoven je samozřejmě mnohem více, tady zmiňuji ty ve kterých jsem byl alespoň dvakrát. Většina ve výčtu jsou univerzitní knihovny, pak jsou tu také městské.



Tolik k mé úvaze nad knihovnou jako veřejným prostorem či spíše městským obývákem. Úplně jsem se nepotápěl do spletitosti financování a údržby (ačkoliv jsou to asi nejpodstatnější parametry). Knihovna Oodi byla hodně drahá (95 miliónů euro), nicméně slouží jako výstavní světové dílo. Že to u nás jde potvrzuje Národní technická knihovna v Praze o které se toho překvapivě ví velmi málo. 

No a co s tím udělá Ostrava je otázka, neboť se u nás nesmí nic měnit, protože Ostrava je zjevně historické město (pozn. které tu před 18. stoletím skoro ani nebylo). Památkově chránit se musí všechno, co si představitelé příslušných institucí pamatují ze svého dětství. Nadruhou stranu existuje protipól nutnosti vymýšlet extravagantnosti jako je návrh fakulty umění Ostravské univerzity, který starousedlíky jenom více vyprovokuje. 

V konečném důsledku se tak staré budovy vyprazdňují a na dosud volných plochách vznikají nové, protože to je cesta nejmenšího odporu. Že to odskáče třeba nejnověji budova ekonomické fakulty VŠB je v konečném důsledku vlastně jedno, protože až památkově chráněný dům po 50 letech chátrání spadne (protože se nesmí přetvořit), tak bude alespoň nová volná plocha. Poslouchat hlasy lidí, že původní účel bude složit dále je past, stejně jako životem překypující obnovená kavárna Elektra. Ale to je jenom odbočka zasazující věci do kontextu, Finové jsou snad ještě více konzervativní než Češi, nicméně pozoruji, že když někdo dostatečně zanalyzuje situaci, bouchne do stolu a něco udělá, tak mu to projde bez věčného reptání všech okolo.

Jak to vidíte vy mi můžete napsat do komentáře pod článkem.

2018-09-05

Výměna InKarty ČD na ODISce

Rád s sebou nosím minimum karet a dokladů, proto mám nahranou zákaznickou Kartu Českých drah na kartě Dopravního podniku Ostrava, protože pak ve vlaku ukazuji jenom kartičku a nemusím mít jízdenky vytištěné, což mi při mé minimální frekvenci ježdění vlakem plně vyhovuje. 



Historicky jsem měl první ODISku a na ní přidal kartu ČD, která pak funguje ve všech vlacích ČD kdekoliv v ČR i když se na vás občas divně dívají a ptají, jestli je to ta správná karta. Nemůže pak na ní být elektronická peněženka ČD, ale tu k ničemu nepotřebujete, pokud si kupujete všechny jízdenky kartou online.

ODISku jsem si objednával jako jeden z prvních (nezaměstnanců DPO) a tak jsem měl dokonce nějakou atypickou bez loga z tenčího plastu s expirací na 6 let, které právě letos uplynuly a daly vzniknout tomuto článku.

Objednal jsem si novou ODISku a když byla připravena k vyzvednutí (po 7 dnech), zašel jsem tam s přáním o výměnu. Paní mi odebrala starou kartu, přesunula platný kupón a peníze z elektronické peněženky. Dále chtěla vidět platný ISIC (nebo potvrzení o studiu), aby mi mohla přesunout studentský profil (to by podle mě nemělo být vůbec třeba).

A pak začala legrace, neboť jsem se ji zeptal, jestli mi vrátí starou kartu, že je na ní InKarta. To byla otázka, kterou jsem ji rozhodil a čímž zahájila 10 minutový hovor na Speciální kartové centrum DPO odkud dostala odpověď, že nevrátí a že si to mám pořešit s ČD na nádraží.

Mezitím se mi samo v systému ČD zablokovala stará inKarta s informací "Karta zablokována k 16. 8. 2018 In-Kartu lze odblokovat pouze u pokladní přepážky ČD." (respektive nevím, jestli to nezpůsobil některý z těch telefonátů, protože mi to přijde divné, aby to bylo propojeno). 


Vyrazil jsem tedy do ČD centra, kde jsem vyděsil svým požadavkem další pokladní, která začala rovnež zběsile telefonovat a nic nevyřešila. Po 20 minutovém zoufalém dlubání do počítače za asistence druhé pokladní mi vystavila novou žádost o vznik této karty. A stejně jako v minule mám v systému zkomolené jméno i když formulář byl v pořádku. Vypadalo to, že číslo staré karty přinesené na lístečku mě uchránilo od ještě delšího čekání.

Co z toho vyplývá? Hlavně neztraťte ODISku s Kartou ČD v jednom, protože obnovení je na hodinu u dvou přepážek... Doufám, že na patřičných místech optimalizují tento proces, protože expirujících ODISek bude v čase přibývat. A teď si představte, že měsíčník DPO už jde nahrát i na platební kartu, to už bude pro všechny paní úřednice konečná, vystupte prosím...

Night money change in Ostrava (Nocny kantor w Ostrawie)

It happened to me many times that I was stopped on my night walk in Ostrava by (polish) people and asked where they can change money or withdraw. Answers about ATMs are easy since they are open 24/7 and except Euronet cash machines on Stodolní are all of them without any fee traps, just to put ATM to Google Maps or to Mapy.cz.



How about cash change? There isn't anything open during night and weekends except one place, which is international cash desk of Czech railways on Main train station Ostrava hl.n.. You can easily go there with tram 2, 8, 18 from Stodolní tram stop or reach it with car by following tram rails.



As I checked they offers good money exchange rate as same as during day. Place is open whole night except few small breaks:

Monday-Sunday
  • 06:15 - 11:05
  • 11:35 - 17:15
  • 18:00 - 23:00
  • 23:15 - 01:00
  • 01:15 - 04:50
So now you can party more with enough Czech crown in your hands...

2018-06-15

Nová éra urbanismu v Ostravě


Čtvrteční odpoledne se uskutečnila ve starých koupelnách DOV nenápadná panelová diskuse, která nebyla příliš propagována, přesto se na ní sešlo několik významných jmen ostravského veřejného života, mimojiné primátor či ředitel dopravního podniku. Ačkoliv téma dopravy bylo okrajovou částí bloku Smart City, zaujala mě jako dopravního fandu některá “nová” témata v této oblasti. Dopravní podnik Ostrava se podle posledních indicií posunul na jednu z vedoucích dopravních společností v oblasti inovací, na druhou stranu je uvnitř stále plný kostlivců a zasloužilých pracovníků, dodejme. Teď už k samotným tématům.



Diskuse byla zahájena konstatováním, že termíny jako Smart City a Big Data jsou již ohrané a příliš abstraktní, na druhou stranu zaznělo, že je třeba sbírat data odkud, kam, kdy a jak lidé cestují a jen na základě takových z dat získaných informací lze plánovat dopravní obslužnost, aby nebyla založena na dobrých zdáních a pocitech. Jedním z nástrojů má být i digitální model města Ostravy, na kterém je možné zkoumat dopady rozhodnutí ještě před nasazením do praxe, například za pomocí evolučních algoritmů. K tomuto přispívají změny technologií, jak získávat data nejen o pohybu cestujících. V historii jsme se v Ostravě posunuli z manuálního sčítání lidí na zastávkách či křižovatkách se statistickými výpočty nad oblastmi do současnosti, kdy jsou dveře vybaveny sčítacími senzory. V budoucnu pak budou využívána data mobilních operátorů z anonymizovaného pohybu uživatelů, a třeba i z bezpečnostních kamer. Když jsou tato data posbírána, lze začít těžit informace, protože těžba má v Ostravě dlouhou historii.

Pan ředitel Daniel Morys hovořil o mobilitě jako službě, kdy cestující nezajímá, jak se kam dostanou, cílem je být na jiném místě v rozumném čase a s rozumnými náklady. Zde byl nadhozen termín mikromobility, v rámci které lze svážet obyvatele téměř od domovních dveří na páteřní trasy MHD na základě predikce a skutečnosti, že o ní budou zákazníci vědět a využívat ji. Znalosti přepravních proudů v reálném čase mohou vést k dynamickým jízdním řádům a podobným, dnes teoretickým, konceptům, které dřív či později zamíchají kartami na trhu. Jestli Vám takový přístup přijde příliš vzdálený, máte částečně pravdu, ale nezapomínejte s jakým “překvapením” došlo k dramatickému zásahu do taxislužeb či krátkodobých ubytovacích služeb za poslední léta a jak proti nim různí dinosauři ostře vystupují, protože ztrácí půdu pod nohama.


V oblasti dopravy se diskuse dále dotkla kombinované přepravy. Za Ostravu se hovořilo o doplnění MHD o cyklistiku, dnes v podobě Rekol, ale nadhozeno bylo i téma sdílených automobilů a právě budoucí otázky, jak do současného systému budou zapadat třeba nové technologie autonomních automobilů. I s řešením podobných problémů pomohou moderní postupy, ale je potřeba mít podklady pro jejich rozhodování. Zde z publika zazněla rýpavá poznámka na téma, že autobus 28 z Václavovic byl dnes ve špičce nacpaný a že se hodí řešit problémy současné. Na to pan ředitel pohotově reagoval stručnou odpovědí, jak je systém příměstské MHD financovaný, a otázku jako nahrávku na směč vrátil s tím, že na základě dat o přepravním toku by mohlo DPO městským částem doporučit objednávku více spojů v konkrétní časy. Tolik k bodům týkajících se dopravy.



Dále se hovořilo o urbanistické stránce města, jak spolu souvisejí pojmy počet obyvatel a hustota zalidnění. Zajímavostí z tohoto bloku bylo, že sice Ostravu opouštějí lidé, ale data říkají, že mnoho z nich zůstává poblíž v aglomeraci, tedy že nepřechází do jiných měst. Pěkným bodem bylo také, že Ostrava jako město nemusí být pro některá témata pionýrem řešení, kdy například problém bytové výstavby ve vztahu k legislativě za nás vyřeší Praha, Brno či Plzeň. Posledním bodem byla možnost rozvoje, zatímco ostatní města již musí růst jen směrem ven, Ostrava má unikátní možnost růst směrem dovnitř, například, že geografické centrum Ostravy v Nové Vsi je nepopsaným listem papíru.

Jak vidíte, zazněla témata přízemní i v pravdě snová. Je dobré vědět, že naši zástupci a představitelé města o věcech rozvoje města přemýšlí a věnují se podobným diskuzím, na které nás (veřejnost) zvou a zajímá je náš názor, a to nejen z důvodu kampaní do dalších volebních období. Alespoň takový dojem ve mně a i ostatních nejen tato sešlost zanechala, protože zájem je projevován opravdu dlouhodobě. Na nás je neponechat osud všech zmíněných plánů v rukou nostalgiků, podle kterých už dobře bylo a kteří razí heslo žádná inovace = dobrá inovace, protože zaspání doby je velmi drahá záležitost. Dobře promyšlená řešení byla a budou záležitostí přestiže.

2017-06-23

Jan Čapek - sokol a legionář

V tomto příspěvku bych rád shrnul pár životopisných dat o sokolu a legionáři Janu Čapkovi, který byl významnou osobností Moravskoslezského regionu a Těšínska. Jeho osoba je v současnosti poměrně dobře vymazána ze všeobecného povědomí i když tomu tak nebylo vždy. Kromě totalitního režimu tomu jistě přispívá i matoucí příjmení, které mnohdy evokuje spíše bratrskou dvojici Karla a Josefa než bratra sokola.


Jako vzdělavatel Sokolské župy Moravskoslezské a T. J. Sokol Moravská Ostrava 1 jsem se společně s historikem Tomášem Ruskem pustil do organizace pietního aktu u jeho hrobu v Orlové, který jsme v sobotu 17.6.2017 uskutečnili a ze kterého pochází fotografie a text níže. Pro úplnost dodávám, že kytice položili členové Sokolské stráže. Děkuji všem delegacím a návštěvníkům, které přišly uctít Čapkovu památku.



Nejprve reportáž orlovské televize:



Anotace


Proslov za spolek Sokol:

Sešli jsme se dnes proto, abychom si připomněli sokolského bratra a legionáře Jana Čapka v termínu, kdy by oslavil své 141. narozeniny a 99. výročí úmrtí. Dnešní den je nám vhodnou příležitostí, abychom vás seznámili s jeho významem pro rozvoj sokolské myšlenky na Těšínsku a jeho vedoucího postavení v zápase za naši nezávislost v první světové válce.



Jan Čapek se narodil 17. června 1876 v Michli u Prahy. Po absolvování měšťanské školy se vyučil tehdy populárnímu řemeslu – rukavičkářství. Později ale otřásla krize tímto oborem a Jan hledající ve svých 25 letech zaměstnání nalezl uplatnění jako úředník v dole Eleonora v nedaleké Orlové-Doubravě. Ještě před přestěhováním do místní části Kopaniny byl v Praze ovlivněn sokolskou ideou navštěvováním vinohradského Sokola. Tohoto ducha se mu podařilo přenést do Slezska, kde se stal součástí vznikající nejvýchodnější jednoty České obce Sokolské.



Ze svého působení v Praze už věděl, co Sokol je, co chce a kam směřuje a rozvíjel tak tělocvičnou činnost ve své nové jednotě v Doubravě. Je zde také možné vysledovat krystalizaci jeho životních hodnot v duchu Tyršových ideálů. Rovněž se mu za krátko podařilo splynout se slezským lidem a nebyl považován za přistěhovalce.

Ve styku se svým okolím, bratry a přáteli působil dojmem rozvážným a uzavřeným, takže se mu dostávalo všeobecné úcty a vážnosti. Byl také krajně skromný a nenáročný, mnoho toho nenamluvil, nekouřil a byl přísný abstinent. V pramenech se mu také dostává přízvisek správného, spravedlivého člověka, nesmlouvavého vlastence a rozeného vůdce.


V orlovské jednotě byl zvolen v roce 1904 náčelníkem a vnesl zde opravdové sokolské bratrství a družnost, ale také nesmlouvavou kázeň. Mnoho vzpomínek zmiňuje jeho až pedantský přístup ke správnosti nástupů a vzorné upravenosti při přehlídkách. Dva roky poté byl zvolen náčelníkem Sokolské župy Moravskoslezské a v této funkci vydržel až do svého odchodu na frontu v roce 1915. Za jeho působení župa významně rostla, jen počet členů vystoupal z 1800 na 4100. Pořádaly se župní slety a navštěvována byla i mezinárodní cvičební klání. Například toho v Ljublani se zúčastnil i sám Čapek jako závodník.

Jeho soused ve vzpomínkách vypráví, že s radostí sledoval jeho činnost i když se prý vídali jen zřídka, neboť bratr Čapek trávil mnoho času sokolskou činností v Ostravě a Orlové nebo zdlouhavým cestování mezi těmito městy. Účastnil se také různých schůzí a nácvičných sjezdů. Dá se tedy říct, že byl svou sokolskou činností velmi vytížen, ale nezapomínal na svou rodinu s manželkou a dvěma syny.


V roce 1915 byl odvelen na frontu, kde se dá říct, plně využil sokolských zkušeností a ducha pro formování dobrovolnického sboru o kterém si povíme později.

Za Sokol zbývá říct, že Jan Čapek padl 17.6.1917 v den svých narozenin a jeho pohřeb na rodné hroudě byl v pravdě regionální i národní manifestací. Účastnil se i starosta České obce sokolské br. Josef Scheiner [:Šajner:], který vyzvedl vzorné sokolské vlastnosti br. Čapka, jemuž vždy podle Tyršova hesla osobnost nebyla ničím a celek vším, jenž v sobě ztělesnil sokolskou ideu, která v něm vydala nejkrásnější květ a zaslouží si slávy a díků celého národa.



Z vděčnosti si dala později založená Sokolská župa Těšínská jméno Jana Čapka do štítu, také armáda uctila jeho památku tím, že po něm pojmenovala opavský pěší pluk 34 plukem Střelce Jana Čapka a v neposlední řadě Sokolská jednota Moravská Ostrava nazvala svou tehdy novou velkou sokolovnu „Čapkova“, ze které se ovšem vlivem historických událostí odkaz legionáře vytratil a lidé začali používat přenesený termín „na Čapkárně“ i pro sousední aquapark. Co by na to asi řekli naši předkové?


Ti, kdo dnes vstupují v řady sokolské, nemají mnohdy ani zdání, co znamenalo přihlásit se v Čapkově době do Sokola a nebojácně v něm pracovat, být stále hlídán nebo jen bez postihu nosit sokolský kroj. Buďme proto rádi za dnešní stav věcí a pracujme na jeho udržování a zlepšování. Nepodléhejme nacionalismu, ale buďme vlastenečtí. Nebo také dobovými slovy: Stůjme na stráži, nedopusťme, aby věc sokolská, která není pro strany, ale pro národ veškerý utrpěla újmy a dbejme, aby zůstala vždy spolehlivou oporou naší mravní a fyzické zdatnosti!


Čapek jako legionář

Proslov za ČSoL pronesl Tomáš Rusek spatra, proto nemám k dispozici písemný přepis. Jen podotýkám, že na sobě má uniformu italského legionáře. Pro studium této oblasti doporučuji oficiální materiály ČSoL nebo ve stručnosti část informačního letáčku. Nebo jestli umíte italsky... Souhrnné video situace italských legií s dobovými záběry (ehm ruských legií).


Další zdroje

Pokud vás problematika zajímá více, doporučuji si  přečíst odbornou Tomášovu práci "Sokol a legionář Jan Čapek, druhý život „národního hrdiny"", která je psána moderním jazykem s rozsáhlým výzkumem na pozadí. Z dalším materiálů může posloužit nafocená kniha Čapkův památník ze sokolského archivu.


Pro kompletnost naše fotogaleriefotogalerie Kateřiny Adamusové z akce a jedna drobnost, která nás potěšila v restauraci Jindřiška.


P. S. můžu to opakovat stále a vždy se najde nějaký expert, který to dělá jinak...

2017-04-27

Parkování bez placení na letišti Katowice - Pyrzowice

Dnes jsem se vrátil z výletu do Francie a protože jsem předtím strávil nějaký čas laborováním, kde v Pyrzowicích zaparkovat svůj vůz a ušetřit za parkovné, tak přináším nějaké poznatky Googlitelům.


Byla to má druhá návštěva Pyrzowic vlastním vozem, když nepočítám odlety a přílety, kdy mě někdo vyzvedl. Poprvé jsem spořádaně zaparkoval na placené zahradě Parking Wito a byl jsem spokojen. Podruhé jsem svůj vůz chtěl jen odstavit a to na 10 dnů, přičemž tak ušetřit 70 PLN. Mému autu zbývají jen 2 měsíce života do konce STK a mohu si dovolit na něm dělat pokusy podobné tomuto.


Mapový průzkum místa nabídne několik možností. Předně Pyrzowice při své velikost nemají žádný supermarket s velkým parkovištěm, nicméně kolem samoobsluhy v "centru" se nabízí pár volných stání na částečně zpevněném povrchu.


Já zvolil jiné místo a tím byl hliněný plácek před altánkem a budky rychlého občerstvení. Pár vozů zjevně odstavených cestujícími tam bylo, všechny však s polskými značkami. Místa je tam spoustu a parkování nereguluje žádná značka. Vůz zde přežil bez újmy, doporučit k návštěvě mohu rovněž ten stánek s kebabem a hamburgery



Tady je stání přímo zakázané rezervací pro trafostanici a hřiště, navíc je vybaveno skládacími závorami. Ostatně ono všechno to stání na silniční "vegetaci" je takové poněkud sporné a jakmile by začalo přibývat, tak dojde určitě k regulaci. Za Ostravu: Nebo ne?, nebo co?, nebo nic?


Alternativně jsem pak našel i další místa ve větší docházkové vzdálenosti. Jako ideální se zdálo toto stání, ale po fyzickém prozkoumání jsem došel k závěru, že jediné auto na parkovišti na dočasně uslepené silnici by se mohlo stát snadným terčem čehokoliv. Taktéž tato místa u továrny zůstala naštěstí pouze v záloze.


Závěrem tedy ano, je možné stát v Pyrzowicích bez placení, na druhou stranu ono 600 Kč za 14 dní parkování je téměř nic při porovnání, že v Paříži jsem za tuto částku pořídil sotva dvě jídla v restauraci. Navíc u hodnotnějšího auta jde i o ten klid v duši, že se mu nic nestane. Pokud máte ale taky "popelnici", která má cenu benzínu v nádrži, tak jsem to pro vás vyzkoušel.


P.S. vlastenci mohou namítat, že proč nelétám z Mošnova, kam mohu vyrazit z domova 30 minut před zavřením check-in, ale když ta "jediná dotovaná linka do Itálie" je k ničemu, navíc parkování je v Mošnově vyřešené ještě hůř a ten vlak je úplně pro srandu i když pořád lepší než Praha! Je třeba myslet globálně, dokud jsou evropské hranice otevřené. Však ti četníci v Beauvais se na mě dívali jak na teroristu, když mi v Schengenském prostoru kontrolovali pas...

2016-08-18

Proč je to opuštěné nádraží v Ostravě nazváno Hlavním?

Již delší dobu se mi v hlavě krystalizuje potřeba veřejně zdůvodnit, proč v Ostravě máme tak podivné železniční Hlavní nádraží, kde nikdo není, resp. kam nikdo necestuje a kde se po vystoupení z vlaku ocitáte v odlehlé části města plné „přízraků“.


Tento kontrast ještě více vyniká po příjezdu z Prahy či Brna, kde je železniční zastávka vyloženě v centru dění a odkud je možné pěšky dosáhnout všech významných památek a institucí (i když ta strašidelnost v Praze je snad ještě horší). Bude to chtít asi trošku hlubší exkurzi do historie a souvislostí, které nejsou možná na první pohled patrné.

Železnice dosáhla do Ostravy 1. května 1847, kdy Severnídráha císaře Ferdinanda spojila rakouskou Vídeň s Moravskou Ostravou a dále směřovala na polskou Bochniu. Při pohledu do mapy je tedy zřejmé, že šlo o pouhou tečnu města, neboť z tehdejšího pohledu bylo prioritou dopravovat císaři sůl a později také uhlí a železárenské výrobky nejen z Ostravy, ale také z jiných míst Rakouska-Uherska. Forma železnice pak byla nezbytností, protože tehdejší standard dopravy formanskými povozy už nemohl postačovat rozvíjející se industrializaci.


V pramenech se uvádí, že po několika změnách projektu byla železnice umístěna „v poněkud větší vzdálenosti“ od města na bezplatných obecních pozemcích, avšak nikdo nepochyboval o jejím přínosu. Pokud si tedy chcete stěžovat na polohu nádraží, je vhodné vrátit se do 40. let 19. století. Máme tedy dvě otázky vyřešeny, proč je tak daleko od centra a proč je nádraží primárně průjezdné dále na Bohumín a neukončuje trať.

Řekli byste si, že by mohlo nádraží pro cestující odbočovat po kolejích do míst dnešního nádraží Střed, jenže to si zase musíte uvědomit, že tyto koleje patřily úplně jiné společnosti a to Ostravsko-frýdlantské dráze o níž více v dalším odstavci.


Že je železnice pro cestující daleko si byli vědomi tehdejší představitelé politického vedení, když dali opět bezplatně obecní pozemky pro stavbu nádraží Střed právě frýdlantské dráze s podmínkou, „aby bylo co nejblíže městu“. Jenže se to opět zvrtlo za pár let, kdy došlo k výraznému rozvoji zástavby i populace. Tehdejší úrovňové křížení trati s hlavní Říšskou ulicí (dnešní 28. října) způsobovalo už v roce 1899 dopravní kolony a proto si vyžádalo stavbu nadjezdu, předchůdce Frýdlantských mostů. Nevím jak vám, ale mi doteď toto rozdělení centra kolejemi přijde jako nešťastné, navíc i řešením slušně zabíjí městskou cyklistiku…

Abych se zase vrátil k Hlavnímu nádraží, můžeme mu být vděční za to, že pomohlo s rozvojem tramvají, neboť už tisíckrát zmíněná vzdálenost byla impulsem pro vznik pouliční dráhy. Přídavné jméno hlavní neurčuje význam z pohledu cestujícího, ale z pojetí železničního. Na tomto místě se dělí trať do Bohumína a dále na Polsko a trať na Český Těšín a dále na Slovensko, navíc s přilehlým kolejištěm mělo v minulosti význam i jako nákladní uzel, prostě Hlavní nádraží.


Pro mnohé obyvatele městských částí směrem na Porubu či Zábřeh je výrazně významnější stanice Ostrava-Svinov, s čímž lze oprávněně souhlasit. I když tato zastávka má podobné problémy s umístěním jako Hlavní nádraží, nelze ji upřít větší spádovou oblast. To je ovšem dáno historickými souvislostmi ve vývoji města Ostravy, u které si lze všimnou, že je vlastně poměrně mladé.

Většina budov kolem Nové radnice a i jiných staveb blíže historickému jádru, byla postavena v období první republiky, což je historicky skvělé období. Ovšem nebylo tomu tak v letech kolem roku 1952, kdy se komunistické garnituře tento styl u ideologických důvodů nelíbil a kdy Ostrava trpěla obrovským nedostatkem bytů. Byl tedy realizován plán na stavbu nových sídlišť Stalingrad či Poruba, kde bylo dost nových dělnických bytů a navíc tyto oblasti nebyly postiženy negativními vlivy průmyslu.


Tímto krokem ovšem položili základ decentralizaci Ostravy, která dnes při pohledu do mapy nápadně připomíná 3 samostatná města propojené tramvají a s čím se nyní dost usilovně bojuje „o oživení centra“. V chorých mozcích plánovačů krystalizoval plán celé původní město zbourat a vytěžit zásoby uhlí, které se pod ním nacházejí. Tím by i Ostrava mohla představovat stejný ideál socialistického člověka jako například Havířov, který jako město vznikl na zelené louce.

Proč to tak obloukem zmiňuji je, že tyto roky relativně nedávné (1950 – 1970) měly vliv na vývoj města, který nelze ignorovat bez obrovských investic. Jedním z nich mohla být třeba stavba „nové“ odbavovací haly Hlavního nádraží v roce 1975, kterou dle mého názoru neměli nedávno rekonstruovat, ale lépe zbourat, postavit novou a nepřiživovat tak odmítání tohoto železničního uzlu pro neřešitelnou přemíru schodů.


Na závěr by se hodila nějaká vize, jak to celé vyřešit. Obávám se však, že není snadné si něco vymyslet. Položení kolejí nelze v podstatě změnit a asi by to nebylo žádoucí. Nejvhodnějším řešením by bylo stržení budovy a postavení moderního přestupního uzlu ve stylu římského Termini či finských Helsinek. Buďme alespoň vděční, že existuje plán, jak trochu vylepšit tramvajovou smyčku MHD, aby byla konečně bezbariérová, i když na vozíku bych jel raději na Svinov…

V situaci, kdy se do budovy nedávno investovalo, kdy jsou nevyjasněné vlastnické vztahy jsou vyjasněné mezi ČD a SŽDC a obecně trápí toto místo spíše stagnace cestujících je to více sen než realita. Doufejme, že bude mít budoucí vývoj pozitivní vliv i na řešení železnice. Ropu pod městem pravděpodobně nenalezneme, nicméně Ostrava (a Brno) se momentálně docela výrazně specializuje na poskytování globálních IT služeb, což je výnosná oblast, která by mohla přinést investice do infrastruktury a kdo ví kam ještě…

Zdroj: Kniha Ostrava historie / kultura / lidé z cyklu Dějiny Moravských a Slezských měst ISBN 978-80-7422-240-5 (2013). Za komentáře ke článku před vydáním děkuji Petru Mitáčkovi a Fridriškovi a Tomáši Adámkovi z Kroužku přátel MHD v Ostravě.



2016-08-17

Zkušenosti s novou autoškolou na motorku 2016

Jak už díky mnoha příspěvkům víte, tak jsme celkem moto orientovaná rodina, po nákupu skútru přítelkyni, následovalo i rozšíření řidičského oprávnění u mého bratra a protože k 1. listopadu 2015 došlo ke změně, tak chci přinést i tuto novou zkušenost. Já svou zkoušku vykonal 3 týdny před změnou ve starém režimu. Dále tedy příběh psaný jím...


Rozšíření jsem absolvoval u Tomáše Otiska. Rozšiřovací kurz má v podstatě stejnou strukturu jako klasický výcvik, jen je přiměřeně zrychlený (podle dovedností). První změna je hned při jízdách, kdy po první „otrkávací“ jízdě ve dvou na jedné motorce vás příště instruktor může nechat jet na motorce sólo a sám jede za vámi na jiné, neboť žák musí být u zkoušky schopný jet na motorce zcela sám. Komunikace probíhá (po celou dobu výcviku i u zkoušky) přes interkom, s čímž se pojí nutnost půjčit si od autoškoly (zdarma) přilbu.


Po zvládnutí všeho potřebného v provozu, následují jízdy na cvičišti, kde si vyzkoušíte všechny „kousky“ s motorkou potřebné ke zkoušce. Na cvičišti mají vyznačené body a jen staví kužely podle toho, co zrovna trénujete. Pro cvičení úkonů mají na cvičišti sestavenou (kvůli návaznosti) jakousi dráhu, ale u zkoušky jsou cviky seřazené trošku jinak (prostorově; vzestupná náročnost je zachována). 

  • dráha I „pomalá“: rychlostí chůze v přímé linii; zastavení a rozjezd s jednou nohou na stupačce; pomalý slalom; osmička
  • dráha II „rychlá“ (pro jednotlivé cviky se přehazují kužely):  rychlý slalom; výhybný manévr; brzdění na přesnost (17 m); krizové brzdění (12 m)

A takhle postupně jezdíte, shazujete kužely a „blbnete“ pod odborným dohledem až do chvíle, kdy vám to začne jít a napíší vás ke zkoušce. Ještě před tím s vámi ale projedou techniku (kontrola vozidla) a vedení motorky v chůzi + manipulace na místě, což u zkoušky také vyžadují.


Potom zbývá absolvovat onu zkoušku (pro Ostravu: v areálu Librosu). Prostě předvedete před komisařem, co jste se naučili. Nejprve provedete výjezdní kontrolu (s případnými dotazy komisaře, aby celý den neposlouchal totéž dokola); vedete motorku, zaparkujete ji do „garáže“ a potom už přímo následují jízdní úkony.

K jízdním úkonům musím říct, že vše probíhá stejně jako na cvičišti, takže se není čeho bát. Jediný rozdíl oproti cvičišti pro mě bylo, že rychlost „rychlého slalomu“ slalomu se měří nejen na začátku, ale taky úsekově mezi prvními 4 kužely. Díky tomu jsem si já tento úkol zopakoval, neboť jsem si v průběhu zpomalil o trochu více. Ale netřeba se bát - na všechny úkony máte tři pokusy (nenastane-li vysloveně nebezpečná situace (např. při brzdění zvednutí zadního kola) nebo přímo pád motocyklu – ale to vám jistě řekne sám komisař před zkouškou).


Po jízdních úkonech následuje jízda v provozu. Dalo by se říct, že ta „lehčí“ část zkoušky. Jedete prostě na motorce po městě, instruktor a komisař za vámi v autě, a posloucháte pokyny z interkomu. No a pakliže zvládnete i toto, tak jste splnili vše a máte zkoušku za sebou!

Na závěr ještě malý dovětek: výcvik a zkoušky se určitě zpřísnily i ztížily. Základní výcvik pro naučení všech těch „kousků“ zřejmě bude stačit málokomu. Počítejte s tím, že si budete muset i přikoupit jízdy (zejména na cvičišti), abyste všechno zvládli v požadované kvalitě. Ale určitě se toho není třeba bát, vše se dá naučit a zvládnout!