2020-12-31

Jak cestovat Onnibusem v 10 tipech

Vzhledem k poměrně omezené nabídce rozličných dopravců se ve Finsku dříve či později dostanete k cestování s tímto dopravcem. Možná je tento článek nošením dříví do lesa, ale třeba vám některý z tipů pomůže, zejména cestujete-li poprvé.


1. který Onnibus
Onnibus byla původně samostatná společnost, kterou koupil jeji konkurent, čímž se vytvořil monopol (tolik oblíbený útvar ve Finsku). V následujícím textu popisuji klasický Onnibus (dvoupatrové autobusy VanHool), jelikož s verzí Flex v podstatě nejezdím (původní Koiviston Auto).

2. čas cestování
Ke konci pracovního týdne, zejmnéna v pátek odpoledne a neděli probíhá migrační období. Většina lidí někam jede a tak jsou jízdenky drahé. Na pasažéra dosedá veškerý diskomfort daný plným autobusem. Pokud můžete cestovat v časy, které nevyhovují mainstreamovému pracujícímu, budete se mít lépe.

3. nákup jízdenky
Probíhá online, přes webovou stránku nebo aplikaci. Osobně mám radši aplikaci, která usnadňuje odbavení. Pro získání slevového kupónu je vhodné si prolistovat  úvodní karusel na webu Onnibusu. Pokud víte, že budete cestovat, kupte si jízdenky co nejdříve, samozřejmě. Nicméně pokud jste ten moment prošvihli, tak jestli nakupujete týden nebo den před odjezdem už je jedno. Nicméně se vyhněte dnu odjezdu, to se cena může ještě zvýšit. Onnibus nenabízí žádnou možnost storno ani výměnu lístku.

Ušetřit na jízdence je možné, pokud si koupíte lístek na Onnibus přes stránky Matkahuolto, někdy to funguje se slevou. Nemáte pak klasický lístek, ale šofér vás má v systému podle jména cestujícího. V tom případě taky nemáte rezervováno sedadlo a sedáte si, kde je volno (koukněte na volná místa přes appku), což nějak nechápu jak funguje, když je autobus plný.

4. volba sedadla
Autobusy Van Hool, které Onnibus používá jsou dvoupatrové sardinkobusy. Nabízí klasické sedačky a za 2 € příplatek premium sedačky. Se svými 190 cm se na klasickou sedačku vlezu taky, ideálně když vedle mě nikdo nesedí. Práce na notebooku je tak trochu krkolomná, když je někdo vedle, ale vydržet se to dá zejména přes den. Pokud délka vaší cesty začíná překračovat 4,5 hodiny, tak o premium sedadle reálně uvažujte, zejména hrozí-li, že bude plno a nebude si možné neoficiálně přesednout.

VIP jsou první sedadla s výhledem, které jsou fajn v létě, kdy je teda něco vidět. V zimě je tam špatné topení, venku tma a není kam si dát nohy. Pokud toužíte po výhledu na obsluhu stroje, je možnost posadit se i za řidiče v dolním patře. Další VIP jsou v dolním patře vpravo, zejména za čtveřicí se stolečkem (plus jedna řada) je dvojsedačka bez podesty (bez schodu) a velká spousta místa na nohy, nejvíce v celém autobusu.

Poslední VIP sedačky jsou v zadní pravé části horního patra. Tam mě najdete nejčastěji, neboť si rezervuji klasické sedadlo přes uličku a když je VIP prázdné tak si tam přesedám. Poslední řada sedaček (tzv. lavice) je u domorodců velice oblíbená a je o ni boj, taky tím, že se tam nejlépe spí podél.

5. služby na palubě
Při cestě byste měli mít možnost se připojit na WiFi (s captive portálem), bez poplatku a omezení. U posledních cest se mi stálo, že byla WiFi nefuknční. Ve Finsku to strašně málo lidí trápí, protože všichni mají neomezené datové tarify, které si lze sdílet na počítač. Pokrytí mobilními sítěmi je ve Finsku dobré a lze sledovat streamovaný Netflix po celou dobu cesty. 230V zásuvky jsou pod sedadlem, takže napájení je také pohoda.

Se samozřejmostí je toaleta na palubě. Její použítí je tak však trochu akrobatické cvičení. Na trase Tampere-Vaasa byla jedna zastávka u benzínky, ale jinak se jede v kuse. Některé spoje mají v Tampere kolem 15 minut času než se vymění cestující a je možné vystoupit z busu - při nástupu chce řidič vidět znova jízdenku a hlavně když vám to ujedete i s věcmi, tak jste v nahraní.

6. nástup
Autobus v průběžných zastávkách zastavuje nejprve na výstupní zastávce, kde vyloží cestující a zavazadla, zavře dveře a popojede na nástupní perón. Je to folklor, co není nikde uveden a vždycky to nějakého cizince strašně vyděsí: popojíždící autobus dobíhá, volá a mává. Správné nástupiště, kde čekat, je napsáno v odjezdové hale na některém z monitorů. Pakliže nastupujete někde v divočině, tak je potřeba podat znamení na autobus (mávnout), protože v místním folkloru jsou autobusové zastávky na znamení vždy. Řidič ze systému ví, že má někoho nabrat, ale i tak by mohl projet bez zastavení.

Při boardingu řidič kontroluje nějakou část kódu z jízdenky - na jméně cestujícího nesejde. Jízdenka plně stačí pouze v telefonu. Tištěné jízdenky používají jen starší lidé. U řidiče je možné jízdenku taky koupit, ale nevím jestli se dá platit pouze kartou nebo i hotově.

7. zavazadla
Zavazadla bere Onnibus něco jako dva velké kufry a příručák. Já jsem se stěhoval vždycky vlakem, takže nevím jak je to s více kufry. Nicméně když víte, že bude autobus plný, neberte si klasický batoh na palubu, protože ho není kam dát a zavazí vám pod nohama. Já si nejraději oddělím notebook s nabíječkami, vodou a svačinou či čtením do látkové tašky a batoh dám k přepravě. Schránka nad hlavou je totiž strašně malá (nízká) a vleze se do ní tak akorát kabát.

8. komfort
Teplota v autobuse je proměnlivá mezi spoji a ročními obdobími. Je potřeba být připraven jak na zimu tak na teplo. Za trest je cestování v tvrdých jeansech a jiných nekomfortních kouscích jako košile. Několik hodin v autobuse stačí samo o sobě, proč si to komplikovat nepohodlným oblečením sama sebe.

9. ostatní
Nástup v jiný čas a na jiném místě je obvykle problém. Vyhývám se stavu, že bych nastupoval na další zastávce než jsem si koupil jízdenku. Dejte vědět jestli s tím nebyl problém, v podmínkách je to zakázáno. Taktéž není možné jet dřívějším spojem než máte zakoupený, to jsem zkoušel a byl jsem striktně odmítnut i když by autobus podle rezervačního systému skoro prázdný. Vystoupit si můžete na kterékoliv zastávce chcete, stačí zmáčkout tlačítko STOP pro ty menší, kde se nestaví běžně.

Krása finského jazyka je v postfixech, neboli koncovky jsou slovotvorné. Nebuďte překvapeni, když v Tampere uvidíte křižovat se dva autobusy na lince C9 s velkým transparentem Turusta a Turkuun a vy jste v háji, protože jste chtěli do Turku.

10. jiní dopravci
I když je trh monopolem, jsou k nalezení i další dopravci či spoje. Hledejte na webu Matkahuolto.fi, kde jsou užitečné zejména dálkové autobusy zajíždějící na letiště ve Vantě v neobvyklých časech. (obvykle rozvážejí balíky na sběrná místa - mají půlku autobusu skříňovou). Občas jedou spoje paralelně s trasou Onnibusu a pokud je cena příznivá raději volím je. Na palubě je více místa obecně a královská je keramická toaleta v zadní části. Nebývá zde rezervace na místa a tak je tlačenice na zastávce trošku větší i když klasicky finsky tichá.

Tolik k mým postřehům o cestování autobusem po zemi tisíců jezer. Doufám, že tato má zkušenost či recenze pomohou někomu dalšímu k pohodlnému cestování.

2020-11-22

Otáčkoměr na Jawa 300CL

Klasický Jawař hledá snímač otáček motoru a další mechanické záležitosti známé po desítek let, ale ne, dneska si užijeme trošku více moderních technologií než jen práci se šroubovákem. Nová Jawa není žádný veterán, ale plnohodnotný moderní motocykl, který jen vypadá jako stará klasika.


Jak získat údaje o otáčkách motoru? No přece z diagnostického portu motocyklu pomocí počítače nebo chytrého telefonu. Jawa 300 CL používá komunikaci protokolem K-Line (ISO 9141), který používá jediný vodič a napájení. Diagnostická zásuvka je vyvedena standardním, avšak velmi novým konektorem ISO/DIS 19689 (navžen pro Euro 5 u motocyklů) s červeným zpracováním v oblasti pojistek.



Jak získat data? Pro základní údaje lze použít i úplně základní automobilovou diagnostiku ELM327. V tomto případě doporučuji bluetooth variantu. Modrá krabička s OBD2 16 pinovým konektorem se připojí na přes redukci do konektoru na Jawě. Při troše štěstí, mordování kabelů a přiohnutí držáku na pojistky lze všechno zavřít pod levé víko. Diagnostická zásuvka na motocyklu je narozdíl od auta spínaná se zapalováním, takže nevybíjí baterii, když je stroj odstaven.

To bychom měli hardware, co software. V počítači jsem testoval demo verzí programu ScanMaster-ELM a na mobil jsem zakoupil (nebo je verze s reklamami) aplikaci Torque(PRO). Stačí spárovat mobil s bluetooth diagnostikou a zapnout aplikaci, údaje o otáčkách jsou k dispozici na obrazovce. Takže už jen nějaký hezký držák a je možné vyjet a sledovat živá data z motoru. 


Pokud by vás zajímal třeba vyvedení vodičů, mám jej ve stejném avšak anglickém článku.

2020-11-01

Problémy s Jawa 300 CL

Je to nový motocykl, i když se v Indii už dva roky vyrábí jako prémiovka (v tamějších poměrech), tak do Evropy dorazil stroj teprve letos (2020). Proti tamějším kusům je motor v Evropě nově homologovaný na EURO4, čímž jde vlastně o nevyzkoušený prototyp, který nyní dostalo do rukou 200 testerů. Já jsem jedním z nich, který si účast v zážitkovém programu zaplatili.

Jawa 300 CL autumn

Zásadní chyby: zdá se, že některé kusy (vím o dvou) mají příliš nízké volnoběžné otáčky. Motor na křižovatce vypne. Moje Jawa na toto netrpí, to musím zaklepat. Klasický Jawař by vzal šroubovák a hledal nastavovací trysku na karburátoru. My moderní lidé si připojíme diagnostiku, ale i tak není co nastavit. Nízké volnoběžné otáčky jsou prý dány palivovou mapou a s tím se určitě doma nic udělat nedá.

Další majitel zkoušel sehnat náhradní svíčku. Je to klasik, co takové vybavení vozí místo sjednané pořádné asistenční služby. Originální svíčka Bosch UR 3CP30 se zdá zatím nemá v EU přímou náhradu. Interval výměny moderních svíček je dostatečný, aby kontejner s díly stihl dorazit. Jste tým NGK nebo Brisk?

Co potkalo mě? Upadávají mi koncovky výfuků. Nejde o uvolnění nějaké součástky, podle pozorování by to měla být integrální součást doutníku. Vyřešeno u dealera záruční opravou - "nerezovým přivařením". Moto bylo zpátky na druhý den a koncovky už drží.



Kvalita svárů: tu je těžké objektivně posoudit. Držet to drží, některé jiné části nejsou vizuálně příliš hezké při detailním pohledu. Na viditelné části rámu je to ovšem v pořádku, to si výrobce pohlídal. Co je méně vizuálně atraktivní, je konstrukce pod sedlem, ta je vyloženě svařená škaredě. Dobrou zprávou je skutečnost, že to tam kromě servisních úkonů není vidět. 

Motorka používá soudobé technologie: šrouby mají imbusy a spousta věcí (zejména kabeláže) je přichycená k místu, kde má být pomocí stahovacích pásků. Dvojitá izolace vodičů je poměrně často ukončena před konektorem, kde je vidět spodní barevná izolace. To vypadá trochu amatérsky zejména při porovnání s vymazlenými renovacemi.

Na stránkách indické Jawy je vidět příslušenství (opěrky, padací rám), které česká Jawa (zatím?) neprodává. Doufejme, že se pracuje na homologacích, ať je první opravdová sezóna pohodlná. Ptal jsem se na mřížku viditelnou na fotografiích. Vypadá, že je to držák brašen, ale je jen na jedné straně a oficiální odpovědí je "jednostranná ochrana kola proti vniknutí oblečení do výpletu". Je ji možné obědnat za 500 Kč plus 200 Kč dobírky. Motorky na export je měly přibalené automaticky.

Osobně mám pocit, že jde spíše o detaily v kuse krásného motocyklu. Snad opravdových problémů nebude více až začnou kilometry přibývat.

2020-10-29

Jawa 300 CL diagnostics OBD2 socket

New Jawa made in India by Classic Legends brings new subcontractors and new components than Czechoslovakian Jawa with well-known parts from AutoPAL Nový Jičín or Jikov České Budějovice etc.

Today I would like to focus on diagnostics connection to Jawa 300 CL (the model year 2020). Since it's a new motorbike there must be a modern communication standard used and it is, you can find there the OBD2 EURO5 6-pin diagnostic connector known as ISO/DIS 19689.


Diagnostics socket can be found under the lid on the left side of the motorbike close to the fuse box. There is a socket splitting into two connectors. The red one is a diagnostic socket marked on the label as Spark Minda MTWL WIRING VEHICLE DIAGNOSTIC-1 cust. part no. T1501RKW0050N. What I love the most is the type mark "Minda part. no SAMPLE Rev:1" as completely useless information.

Funny observation: this diagnostics plug is just an extension cable from another socket which heavily reassemble Yamaha OBD2 4 pin connector BUT there is "opposite sex socket" and actually different central protection key, so it can't be used.

Let's focus on pin-out and function:


 This red diagnostics connector cable has 3 input cables

  • black (picture as solid green)
    • position: left down (3)
    • meaning: GND
  • red+black (picture as black with white stripe)
    • position: right top (4)
    • meaning: +12V
  • yellow+black (picture as orange with white stripe)
    • position: left top (6)
    • meaning: K-Line - ISO 9141

 

Let's check the other side of the connector because it has 4 input cables with all the mentioned colors plus yellow+blue wire. One wire is lost in that Minda extension cable.

Don't get confused: Jawa specific OBD2 settings is visible on this video with preproduction Jawa Perák model visible because we see on video that there is used CAN BUS standard (ISO 15765-4) which is different from single wire K-line (ISO 9141) solution. There is also 6-pin motorbike socket on the video with different color scheme in the description which leads into conclusion of different plug standard used on Perák compared to the 300 CL or the 42.

So let's connect 300 CL to the computer: I am expecting you to want to connect on a standard 16-pin OBD2 diagnostics socket. Put plus pin to number 16 and minus to pin number 4. The data wire is plugged into pin number 7 known as "ISO9141 K-LINE". That's all - three wires are enough.





I was connecting with a very basic ELM-327 chip car diagnostic device connected into a computer with ScanMaster ELM software, but you can use also Bluetooth diag for connection to your Android phone. Just try it before on some other vehicle (suitable car) if it actually works.

The protocol for connection to Jawa 300 CL is ISO 14230-4 (KWP FAST) with baud rate 38400. That's all that you need to know. You can see RPMs and other data, which might be useful if you are debugging idle speed since the European version is quite sensitive for their levels.



The diagnostic socket is not under the electricity when a key is off, so you can leave your Bluetooth dongle there constantly, that's nice. I hope it helped. You can send me a coffee as a reward. 

2020-10-22

Jawa 638 production year from VIN code

I received a question on how to recognize the production year of (these days historic) motorbike Jawa type 638 for the purpose of veteran certification. Well, there is a system in that long "born number" of a bike.

Format of VIN code: TLJ 638 XYYZ T WWWWWW
Decomposition is the following:

  • T-Europe
  • L-Czechia
  • J-Jawa
  • type 638
  • X-deviation
  • YY-deviation
  • Z production year specified by a letter 
  • T-assembled in Týnec
  • WWWWWW-frame number

Important information is on 11th place (10th for programmers), encoding table for the year is:

  • A is 1980, B 1981, C 82, D 83, E 84, F 85, G 86, H 87, J 88, K 89, L 90, M 91, N 92, P 93, R 94, S 95, T 96, U 97, W 98, X 99, Y 2000, 1 is 2001, 2 is 2002

Let's practice some examples! A bit anonymized first VIN is: TLJ 638 103K T 000000, I see year code K as 1989. What about TLJ 638 103L T 00000? That means year L as 1990. These are from the classic "Konopnice" model.

Then there are a bit newer bikes? Jawa 350, type 640 Style. Following VIN is real from a stolen motorbike, which was published in media by (former) owner: TLJ638-1-04M58204. I see there a model year 1 referencing to 2001.

This is precise, but still unofficial knowledge. If you need to have an official document for some purpose, there is a possibility to order a certificate from the Jawa factory which costs around 25 €.

There is a key how to read the VIN code of the new Jawa 300 CL made by Classic Legends? So the pattern is as following MZDKW1C16L1HXXXXX

  • MZK - manufacturer, country
  • KW - model
  • 1 - power source
  • C1 - engine type
  • 6 - gears
  • L - year (2020)
  • 1 - assembly area
  • H - month
  • XXXXX - frame number

2020-10-18

AXAGON ADA-71 podpora 5.1 na TV a Shield

Dostal jsem se k obměně domácího kina, k jehož DVD přehrávači bylo připojeno domácí kino Creative Inspire 5300 5.1. Vcelku obyčejná konfigurace, ale s místně vyřešenou interiérovou kabeláží reproduktorů. Při výměně televizoru a vyřazení DVD přehrávače se ukázalo jako technicky náročné soustavu znovu využít. Proč?

Reproduktorová soustava 5.1, aby fungovala skutečně prostorově, tak potřebuje na zvukovém vstupu 3 stereo jacky (nebo 6 cinch) konektorů, což nebývá obvykle dostupné. Většina televizí má jen stereo (2.0) výstup. Jak získat zvukový signál a dostat jej do reproduktorů?

Rychlá odpověď: bez PC s Windows nelze docílit s ADA-71 prostorového zvuku. USB audio výstup je podporovaný na Android TV (i telefonech), ale zvuk je ve formátu Stereo a hraje jen na dvou reproduktorech. Televize bez Androidu nehraje vůbec.

K tomuto účelu složí D/A (digitálně-analogové) převodníky, což jsou ve světě audiotechniky jedny z nejdražších komponent, protože určují kvalitu zvuku. Dále existují různé čínské zvukové extraktory z HDMI, nicméně to je asi tak vše. Pět reproduktorů se subwooferem je zkrátka problém připojit, ale to je pochopitelné vzhledem k zastoupení zdrojových médií, která takový zvuk podporují (TV vysílání je například jen stereo).

Má pozornost se obrátila k externím zvukovým kartám, jelikož počítače prostorové audio podporují nejlépe. Nalezl jsem elegantní USB zvukovou kartu AXAGON ADA-71 s rozumnou cenovkou 800 Kč. Je nezbytné upozornit, že USB zvuková karta potřebuje být pro svůj provoz připojena datově (nejen elektricky) k portu USB PC nebo ARM zařízení. V podstatě je nutné počítat s tím, že se zvuk přenáší přes USB. To zní jednoduše, ale většina nepočítačových zařízení, zejména televize, s tímto nepočítají a nepodporují to.

Nestačí tedy připojit USB nabíječku a optický SPDIF k získání televizního zvuku na bednách. Nestačí ani strčit tento USB kabel do televize, protože TV bez OS (Android TV) neumí přepnout zvuk jinam než na vestavěné reproduktory nebo zvukový výstup svých na konektorech. Většinou se krabička hlásila jako zapojená (svítila), ale nebylo ji, jak nastavovat a tedy nehrála. Při funkčním spojení napájecí dioda bliká.

Jistým řešením by mohlo být připojení optickým audio kabelem mezi TV a AXAGONa USB zapojit do Raspberry PI, které by poskytovalo výpočetní výkon a zároveň by přepínala poslech ze vstupu na výstup, protože ve výchozím nastavení je vstup z USB. Podobné řešení se mi však nechtělo navrhovat jako jiné než nouzové.

Co jsem provedl? Nejprve jsem odzkoušel sestavu s připojeným počítačem a instalovaných softwarem Xear 3D (s velmi retro rozhraním), který umí rozprostřít stereo signál na všechny reproduktory. Většinu času jsou bohužel zadní (boční) reproduktory zticha.

Jak používat TV bez OS s 5.1 reproduktory? To jsem v podstatě nevyřešil, jelikož jsem svoje zapojení provedl přes Android TV box, který přijímá IPTV. Jestli řešíte klasickou televizi s DVB-T2/C/S tunerem a jen optickým audio výstupem, pak pro vás USB zvuková karta není řešením a musíte si pořídit klasický zvukový zesilovač

Jakou Android TV? Já jsem pro toto zapojení pořídil poměrně drahý Nvidia Shield TV PRO (levnější verze nemá USB port), případně by měl také fungovat ve funkčně identický, polovičně drahý, ale čínský Xiaomi Mi Box S. V menu Shieldu se nachází pokročilé zvukové nastavení a kde se dá s USB kartou pracovat.


Nicméně i zde je háček. Karta AXAGON ADA-71 podporuje Stereo Upmix (tedy rozprostření stereo signálu na všechny reproduktory) pouze v případě, když jsou instalovány podpůrné ovladače (software XEAR 3D APP), které jsou dostupné pouze pro OS Windows. Na Shieldu a jiné AndroidTV tedy zvuk přes USB výstup hraje, ale pouze v režimu Stereo. 


Do teď se mi nepodařilo najít způsob, jak rozehrát prostorový zvuk v režimu Dolby Digital nebo DTS. Nakonec jsem provedl "dočasné řešení" a zapojil jediný hrající stereo jack port přes jack rozbočku na přední a zadní reproduktory, takže jde zvuk ze všech stran.

Na skutečně prostorový zvuk si zatím nosím k soustavě notebook, ale většinou mi stačí stereo (ve falešném režimu 4.0). Pokud by vás napadlo co s tím, dejte vědět v komentáři. 

2020-09-30

Renault Megane IV připojení palubní kamery

Palubní kamera na záznam událostí před vozidlem je super věc, protože nikdy nevíte, jaká nečekaná a hlavně neuvěřitelná situace před autem nastane. Otázkou je, jak zapojení vyřešit elegantně, aby řidiče či posádku neobtěžovala provedená instalace. Ať už kabel plandající po autě či zablokovaná zásuvka zapalovače.

Instalaci u Renault Mégane 4. generace (modelový rok 2017) jsem provedl úplně stejně jako dříve ve Škodě Superb, zde nějaké detaily pro snadnější instalaci. Komu je návod určen? Osobě s alespoň základním povědomím o elektroinstalacích a s citem pro nedestruktivní operace.

Co je potřeba? Autozásuvka na kabel, rozbočka autopojistky velikost mini, kabelové očko 10,8 mm, matice M8, kousek kabelu dvojlinky (25 cm). Vlastní dashboard camera s dostatečně dlouhým (micro) USB kabelem a USB redukce do zapalovače, pokud není přibalena ke kameře.

Začal jsem instalací kabelu, ten jsem s dotatečnou rezervou rozměřil od vnitřního sloupku se zpětným zrcátkem k místu, kde jsou v kabině pojistky - u řidičova levého kolene. Kabel jde elegantně zastrčit pod obložení střechy a pak pod kryt A sloupku, který lze nedestruktivně sundat při vytažení gumy dveří. Pak se u palubní desky objeví otvor, kterým lze USB konektor protáhnout až do oblasti pojistek. To je jedna část práce.


Dále je třeba vzít odbočku pojistky alias "Pojistkové pouzdro s odbočkou" a najít vhodnou pojistku, která je spínaná na klíček. Narozdíl od koncernu VW se ve francouzských autech zásuvky při vypnutí zapalování vypnou samy a tak není nutní hledat pojistku složitě. Rozbočku jsem použil pro pozici interiérové zásuvky pro cigaretový zapalovač 12V, která se v Mégane nachází v prvním sloupečku pod modrou kostkou první zleva na pozici třetí shora. Pro názornost koukněte na schéma na víčku pojistkové skříňky, jsou tam obrázky. Ověření lze provést snadno multimetrem, kdy se hledá přítomnost 12V. Pro vypnutí zapalování je v bezklíčkovém autě potřeba otevřít dveře.


A teď konečně ta výroba. Odbočka má jen jeden vývod, to je plus (+), které se zapojí na střední kontakt zásuvky. Mínus pak přijde v autozásuvce na její okraj a druhý konec vodiče přijde osadit očkem, které se pak přitáhne extra maticí M8 ke šroubu držící přístrojovou desku nedaleko pojistek. Tím se vytvoří v pojistkovém loži další zásuvka do které se vloží USB redukce (z 12 V na 5 V). A to je celé!


Teď už vše jenom hezky uklidit, nainstalovat kameru a je možné si užívat bezstarostný režím při jízdě. Doporučuji jednou za čas video zkontrolovat. Občas se mi stalo, že se SD karta zbláznila a záznam nešel přečíst => nepoužívejte levnou čínskou SD kartu.

2020-08-30

Microsoft kontakty v Android telefonu

V telefonu s operačním systémem Android není nutné používat synchronizaci s účtem Google (i když ten je nezbytné mít také pro správné fungování aktualizací). Nicméně pro uchování kontaktů či položek kalendář je možné použít například služby Microsoft přes některý z jeho účtů (školní, pracovní) a zejména osobní účet. 

Když provedete nastavení intuitivně přes Nastavení => Účty => Přidat účet => Exchange narazíte na hlášku "Pokud chtete použít tento účet vraťte se na přechozí stránku a zvolte 'Outlook, Hotmail a Live', která tam ovšem není.

Takže jak na to? Podobně Nastavení => Účty => Přidat účet => Exchange, kde dole je tlačítko ručně. Zde je nastavení adresy serveru, kam uvedete eas.outlook.com a po kliknutí na další se účet přidá. 





V aplikaci kontakty, pak přes nastavení zvolte a) zobrazení kontaktů ze správného seznamu b) ukládání nových kontaktů do tohoto účtu. U kalendáře mi to fungovalo správně samo.

2020-07-30

Výlet na Alandské ostrovy

Konečně vše naloženo, vyjíždíme. Jako s každým výletem se plán nevymyslel za odpoledne, kdy průzkum a plánování zabralo pár předešlých večerů. Je až s podivem, že koncept hlavní části zájezdu vydržel neskutečných 15 minut od výjezdu, kdy byl posádkou plán zavrhnut jako příliš cyklistický a pár dalších praktických záležitostech - jsem dopsal. Jak jsme tedy naložili s týdnem volna?


Původně jsem měl v plánu vyrazit na Lofoty v Norsku, jenže tranzitní Švédsko zůstalo zakázanou zónou a jak se později ukázalo, na Lofoty vyrazili také všichni Norové. Dokonce tak moc, že cesty horskými průsmyky vypadaly podle obrázků jako páteční odpoledne na D1. Nakonec jsem zvolil jako cíl cesty mnou neprozkoumanou oblast Alandských ostrovů, která je ale destinací číslo jedna pro Švédy a Finy jako ty Lofoty pro Nory. Zachránilo to načasování, neboť v týdnu před mou dovolenou se do novin dostaly obrázky finských kolon na trajekty a zájem asi částečně opadl.


Alandy jsou soustava ostrovů ležící v Baltském moři mezi Finskem a Švédskem. Mají zajímavou historii, během které nabyly statut autonomní oblasti náležící Finsku, něco jako nedokonalé Slovensko. Alanďanům se to moc nelíbí, a proto si vesele mluví švédsky. Finové jsou pak na místě zmatení, protože jsou doma, ale vlastně nejsou. Oblast má spoustu zákonných výjimek a privilegií i na úrovni EU.

Unikátní je i způsob, jak se na ostrovy dostat. Společnost provozující trajekty mezi finskou pevninou a hlavní částí si účtuje tranzitní poplatek plus 100 %, pokud nestrávíte noc na některém z nácestných ostrovů. To nezní jako problém, než zjistíte, že se šťastlivci na jediném obyvatelném ostrově přestali snažit o dostupné a kvalitní ubytovací služby. Vyzráli jsme tedy na ně a na ostrovy jsme se tedy dostali pomocí velkého trajektu na lince z Turku do Stockholmu. Pokud se nakoupí loděnky v akci pro méně vytížené termíny, je to dokonce levné i s autem.


Břehu hlavního města autonomní oblasti Mariehamnu jsme dosáhli krátce po pondělním poledni a vydali se ubytovat do cenově přijatelného kempu nacházejícího se hned vedle velmi drahého kempu, který je uveden ve všech průvodcích. Na přivezených jízdních kolech jsme zahájili průzkum (jediného) města o 11 000 obyvatelích. Slunečné počasí, lehký vánek a teplota jen lehce vyšší než pohodlná, celkem hezké podmínky pro aktivní dovolenou.


Alandy jsou známé jako ráj cykloturismu, protože je zde nevelký silniční provoz a vzdálenosti mezi obydlenými oblastmi a atrakcemi jsou jen v desítkách kilometrů (ve Finsku jsou to stovky). Což je mimochodem důvod, proč mi byl plán přepracován, jelikož 50 km od trajektu v Hummelviku na východě ostrova do hlavního města na jihu (plus ještě něco po trase) se zdálo být moc. Cesty nejsou jenom nekonečně ploché a díky moři tu může dost foukat. Ráj cykloturismu ano, ale ne kavárenských povalečů na kole bez přehazovačky a bez vyježděných kilometrů.


Po noci strávené ve stanu jsme se vydali se autem k západnímu okraji ostrovů do dědiny Eckerö, podle které se jmenuje trajektová společnost. Počasí se zhoršilo. Nárazový vítr s varováním meteorologů hnaly jachtaře do přístavů a proti vedrům v minulých dnech začalo být docela zima. Prohlédli jsme si rybářskou osadu a během deště i Muzeum lovu a rybaření, protože se tam nedalo po staletí dělat nic moc jiného.


Tím byla nabídka aktivit na západě byla vyčerpána, a my se vydali do severní části ostrova s vesničkou Geta, kde je na zdejší „hoře“ rozhledna ze které je vidět moře, lesy a skály. Zajímavostí byl zdejší urbexový kemp, u kterého nešlo poznat, jestli je ještě v provozu nebo už v rozkladu, protože se v okolí nacházelo spousta opuštěných chatek, nedokončeného disk-golfového hřiště či opoužívaného minigolfu. Atmosféru podtrhovala dramaticky zbarvená obloha a již zmíněný vítr.


Po cestě zpátky jsme ještě mimoděk objevili centrum veteránistů s hromadou zajímavých strojů na dvoře. Specialitou ostrovů je minimum obchodů. Před příjezdem na ubytování jsme tedy ulovili ještě párky, protože bylo potřeba vyzkoušet jednorázový gril koupený v akci. No ubytování: šlo o nejlevnější AirBnB na ostrovech v chatě, kterou jsme do hodnocení popsali jako strašidelnou, pokud máte příliš bujarou fantazii. Párky na grilu i ubytování bylo v pořádku, počasí se nakonec umoudřilo a ustal i vítr ohrožující možnost ostrovy opustit.


Na středu jsme měli vyhrazenou prohlídku toho hlavního. Pozůstatky bývalé (a jediné) ruské vojenské základy Bomarsund z 19. století a (jediný) hrad Kastelholm ze 14. století. Aby se dostalo té cykloturistice, tak jsme mezi památkami jeli na kole. Konečně bylo také trochu více turistů včetně jednoho auta z Anglie a dvou z Německa, jinak všechno Fini a Švédi. S klidem se dá také říci, že atrakce podél silnice číslo 2 jsou dostačující, takže netřeba ostrovy více křižovat, ale to jen tak pro příště.


Každý most a kanál s přívozem mezi pevninou tam má nějakou historii. Ta zajímavá na nás čekala, když jsme popojeli blíže k městu Godsby, kde původní „skluzavku“ k trajektu nahradili mostem a silničním tunelem ve skále nad kterým se tyčí kavárna s rozhlednou. Taková 5 patrová dřevěná, ve větru vrzající, rozhledna je zážitek. Na uklidnění nervů servírují v kavárně sladkou Alandskou palačinku. V diskusí u ní jsem zjistil, při pohledu do jízdních řádů, že nám právě ujela poslední loď, kterou bychom absolvovali zpáteční cestu po zemi přes soustavu ostrovů. Do příplatku za tranzit bez zastávky se mi moc nechtělo, když měl velký trajekt na další den opět akční ceny. Vyzráli jsme tedy nad Alanďany tak, že jsme jejich výmysly ignorovali. Rezervovali jsme si opět stejné (teď už nestrašidelné) AirBnB a užívali zbytku cyklistického výletu zpět k autu a slunečného dne na ostrově včetně malého bezplatného přívozu na trase.


Posledních pár hodin dalšího dne jsme použili na návštěvu zbývajících dochovaných vězí Boresundské pevnosti a vykoupení zásob švédské „Kofoly“ Trocadero v jediném místním nákupním centru. Cesta trajektem zpět byla odpočinková a adrenalin vystoupal až v momentě, kdy z palubního rozhlasu oznámili, že finští pohraničníci budou ověřovat právo vstupu do země podle koronavirových regulí. Česká republika byla v tom okamžiku na zakázané listině díky situaci v Moravskoslezském regionu, odkud pocházím. Začal jsem očekávat nějakou tu administrativní legraci a jak vysvětlím, že jsem Finsko nikdy neopustil, protože jsem do trajektu ze Stockholmu jen přistoupil. Nakonec jenom zkontrolovali doklady, protože Fin ve vozidle je asi dost silná propustka. Ještěže ten vir ví, na koho má sednout a na koho ne.


V tomto vyprávění jsem záměrně přeskočil část před a po Álandech. Vyberu jen to nejzajímavější. Ve městě Uusikaupunki obsadila recesistická skupina starou elektrárnu a zřídila v ní Muzeum firmy Bong, kde prezentují historii neexistující firmy skrze její vynálezy. Je to nádherná steampunková výstavka industriálních přístrojů, které vévodí Čezeta předělaná na létající skútr. Jestli vede Cimrmanova stopa někam po WW1, pak definitivně zde…



Druhou úsměvnou historku zařídil můj automobil Škoda, který ač není ochotný propojit palubní systém s mým telefonem, nějakým způsobem zjistil, že je tato jízda mou dovolenou. Ve městě Tampere jsou dvě křižovatky, na té první vpravo se jede zpět domů, na té druhé vlevo se jede do neprozkoumaných končin. Přesně 1 km po odbočení vlevo se na palubní desce rozsvítilo výstražných kontrolek jak na vánočním řetězu. Po konzultaci s manuálem jsem se rozhodl vyřešit jen varování o nedostatku paliva, a tak celý výlet mohl pokračovat 1400 km dále. Jízdní kola byla po celou dobu naložena takovým tím způsobem, ze kterého by policie v Česku zešílela, neboť kola na tažném zařízení částečně zakrývala registrační značku a světla. Tady to tak všichni vozí a nikomu to nepřijde divné...


Poslední objev byl proveden v jihozápadním Finsku v oblasti kolem vesničky Fiskars, odkud pro změnu pochází myšlenka oranžových nůžek, sekyr a rýčů. Většinu cest v této severské zemi je schopný odřídit i pes, když mu zapnete adaptivní tempomat a taktéž není až takovým vtipem, že motorky mají do hranata sjeté pneumatiky, ale v tomto regionu jsem narazil na silnice (111, 104), které se dají užít. Klikaté, nahoru a dolů a na asfaltu. Milé to překvapení!



Týden utekl jako voda, jak už to u volných dnů bývá. Do mapy přibylo pár dalších puntíků v oblastech, kde jsem ještě nebyl. Stále toho ale zbylo dost k prozkoumání, třeba až zájem o dovolené doma u místních zase opadne a některá místa se uvolní. Poznámka: už zase začíná být večer šero a v Lidlu začali prodávat obaly na zahradní nábytek. Zima se blíží…