2017-01-16

Interview about trainspotting in Finnish

It is not surprising that my quite weird activity about photographing vehicles makes my friends interested in why I am doing it. I was been subject for making interview with me about details of my hobby after several trips around Finland because I am usually the person who is slowing down group because of taking photos. So, if you are able to read fluently in finnish you can found details about it otherwise you have bad luck. OK, you can try it by Google Translator.



Trainspotting – veturimatkustamisen jalanjäljillä

Kysyy Iiris Nelimarkka

Ivo Kostecký, on vaihto-opiskelija Ostravasta, Tsekistä. Hän opiskelee Vaasan yliopistossa ja on innokas junaharrastelija. Hiljattain Vaasassa oli Haapaveden museoveturiyhdistys ry:n järjestämä tapahtuma, jossa oli mahdollisuus päästä höyryjunan kyytiin. Tämän junan perässä Kostecký pyöräili ympäri kaupunkia yrittäen saada täydellisen valokuvan liikkeessä olevasta kulkuvälineestä.



Kuinka kauan olet ollut kiinnostunut junista?
”Jo pienestä pojasta lähtien kykenin tunnistamaan erimerkkisiä autoja ja myöhemmin minua alkoi kiinnostaa suuremmat kulkuneuvot.” 




Joten kiinnostuksesi kohteena ei ole ainoastaan junat? 
”Kun olin pieni, minä ja isäni kävimme katsomassa junia, raitiovaunuja, johdinautoja, busseja, autoja ja moottoripyöriä. Niihin aikoihin olin kiinnostunut lähes kaikista moottorikulkuvälineistä. Nykyään julkiset kulkuvälineet ovat kuitenkin ehdottomasti suosikkejani.”




Mistä asioista harrastuneisuutesi voi havaita?
”Joka kerta, kun menen uuteen kaupunkiin tai maahan, jossain vaiheessa pidän taukoa nähtävyyksien kiertelystä ja keskityn ottamaan selvää, kuinka alueen paikallisliikenne toimii. Kiinnostavaa on, kuinka ajoneuvot toimivat ja mitä ajoneuvoja käytetään. Otan aina selvää paikallisista erikoisuuksista ja tietenkin otan paljon kuvia.




Vastikään olen liittynyt kotikaupungissani harrastelijakerhoon, joka huolehtii historiallisista kulkuneuvoista. Toimin oppaana museossa, huolehdin kyytien järjestämisestä sekä teen vapaaehtoistyötä ajoneuvojen korjaamisen parissa. Kerhomme ei koostu pelkästään fyysisistä aktiviteeteistä, vaan myös teoreettinen puoli löytyy. Järjestämme esimerkiksi luentoja. Kaikki tämä on hauskaa, kun on samanhenkisiä ja samoista asioista motivoituneita ystäviä.”




Entä valokuvaus?
“Valokuvaus on hyvin haasteellista. Tavalliset ihmiset ajattelevat, että se on ihan hullua, koska he eivät ymmärrä miksi otan kuvia junista tai busseista. Miksei esimerkiksi luonnosta? Kuitenkin pohjimmiltaan kyse on samankaltaisesta hulluudesta.”




Miksi valokuvaus on haasteellista?
”Kulkuneuvot kuten junat tai raitiovaunut ovat yleensä liikkeessä, joten teknisestä näkökulmasta hyvän valokuvan saaminen ei aina ole helppoa. Varsinkin huono valaistus vaikeuttaa prosessia. Nopeat päätökset ovat myös tärkeitä kuvan muodostamisen kannalta. Valokuva on kelvoton, jos siinä ei näy koko kulkuneuvoa, tai jos osa kulkuneuvosta on peitossa jonkin esteen takia. Kaupungissa tämä on ongelma. Vaikeinta on ottaa paljon erilaisia kuvia lyhyessä ajassa, kun mahdollisuuksia on rajattu määrä.”



 

Tarkoitatko tällä äskettäistä junajahtiasi Vaasassa?
”Tämä on erinomainen esimerkki. Aloitin prosessin jo edellisenä päivänä, kun kävin läpi aikatauluja ja tein päätöksiä koskien sitä, missä ottaa kuvia. Huomioon täytyy ottaa muun muassa auringonvalo ja monia muita tekijöitä. 


Suunnitelmanani oli mennä rautatieasemalle pyörällä ja odottaa siellä höyryjunan saapumista. Sillä aikaa, kun ihmiset poistuivat junasta ja astuivat sisään, minä vaihdoin sijaintini aiemmin päättämääni paikkaan ja valmistauduin ottamaan kuvia. Kuvien ottamisen jälkeen hyppäsin jälleen pyöräni kyytiin, sillä minun täytyi olla nopeampi tai vähintään yhtä nopea kuin juna. Sitten otin lisää kuvia toisessa kohdassa. Onnistuin olemaan nopea ja pyöräilemään Åbo Akademilta Vaskiluotoon höyryjunan tahdissa. Siellä oli vuorossa veturin vaihto, jonka jälkeen lähdin takaisin ottamaan kuvaa taas uudesta kohdasta. Lopuksi pyöräilin takaisin Vaasan rautatieasemalle ottamaan viimeisiä kuvia junasta. 



Retkeäni ei siis oikein voi kuvailla sanalla rauhallinen, vaan se oli ennemminkin urheilusuoritus. Tilanne on stressaava, sillä tarkoituksena on saada teknisesti täydellisiä kuvia nopealla tahdilla.”



Miksi käytät kulkuneuvonasi pyörää?
“Jotkut (laiskat) ihmiset pitävät autoa parempana vaihtoehtona, mutta pyörällä on mahdollista olla nopeampi erityisesti kaupunki-ympäristössä. Pyörällä on mahdollista pysähtyä missä vain sekä hyödyntää jokaista oikoreittiä, kun autolla ajaessa täytyy noudattaa liikennesääntöjä. Pyöräily oli kuitenkin minulle uusi kokemus junajahdissa, sillä junat ovat yleensä paljon nopeampia kuin itse voin olla. Täytyy ottaa huomioon myös Suomen vaarallinen talvisää. Jäiset tiet saavat adrenaliinin virtaamaan.”




Millä tavoin junat eroavat Suomen ja Tsekin välillä?
”Täällä Länsi-Suomessa junat ovat suurimmaksi osin kaukojunia. Helsingissä on joitakin paikallisjunia, mutta ei niin paljon kuin kotimaassani. Tsekissä on myös paljon enemmän vaihtelevuutta veturien ja vaunujen välillä. Matkustajilla ja myös rahdilla on useita eri vaihtoehtoja, joiden väliltä valita, eli vaihtoehtona ei ole pelkästään Valtion Rautatiet. 




Suomessa matkustamisen laatu on kuitenkin korkeampi kuin Tsekissä. Suomessa ei kovinkaan usein tapaa ihmisjoukkiota, joka kulkee ympäri junaa laulaen ja soittaen kitaraa levittäen samalla positiivista mielialaa. Ja kaikki tämä vain, koska he ovat juoneet muutaman oluen ennen junaan astumista.”


2017-01-01

Peugeot 306 oprava ventilátoru topení

Topení přestalo fungovat, když jsem byl v zahraničí a mého Pažouta 306 používal bratr. Problémem opravy bylo především, že vozidlu zbývá 5 měsíců technické prohlídky a s další se už nepočítá, čímž se závada stala totálkou... Nicméně pro další řešitele přikládám několik tipů, jak postupovat.



Problém: Nefungující ventilátor topení (v prosinci!).
Vstupní podmínky: Peugeot 306, modelový rok 1996, bez klimatizace(!).
Popis závady: postupně přestala spolehlivě pracovat regulace otáček ventilátoru, později se už nedělo nic při manipulaci s voličem rychlostí. 
Shrnutí: ventilátor se netočil a proto nefungoval rozvod tepla z výměníku do kabiny.



Diagnostika: Pojistka byla v pořádku. Dále jsem chtěl diagnostikovat samotný volič. Domníval jsem se, že je u něj špatný elektronický kontakt, nicméně tento volič je řešen mechanicky bovdenem a není na něm co diagnostikovat ani změřit. Rozebírat palubku je proto zbytečné.

Další krok byla analýza motoru (ventilátoru), ten se nachází u nohou spolujezdce za přihrádkou a zespodu se k němu dát při trošce tělocvičné zručnosti dostat, na 3 šrouby ho demontovat a na 2 fastony odpojit.




K součástce Valeo N31 848234B se toho moc nedá zjistit. Je to 12V DC motor s odběrem kolem 3A. Zde jsem se spálil při diagnostice, protože jsem to připojoval na zdroj, který dává dlouhodobě jenom 1A a nějakou dobu jsem myslel, že je chyba v motoru. 

Dále jsem změřil přívod k motoru, na vodičích visících zpod palubky jsem v při nule na ovladači změřil -3V a při změně na kterýkoliv vyšší stupeň 1 - 4 napětí 11,48V. Je to logické, výkon motoru je omezován proudově a ne napěťově. Nicméně po přípojení počítačového ventilátoru s odběrem 0,8A se nic nestalo, takže šlo předpokládat, že chyba je někde v té spleti drátů, které mizí někam pod palubní desku.



V dalším kroku jsem problém konzultoval s osobou, která má zkušenosti s opravami francouzské automobilové elektroniky a ta mi sdělila, že při výše uvedených symptomech jde nejspíše o vadné relé, které se v zeleném pouzdru nachází někde "pod volantem", ale že jej nemá k dispozici, protože ho spotřeboval při opravě Peugeotu 106. V 306 je spousta zelených relátek v pojistkové skříni, ale už jsem neměl náladu zjišťovat, které to je a jakým typem ho nahradit. Pokud to víte, napište to prosím detaily do komentáře.



Já jsem závadu vyřešil maximálně bastlířským způsobem přes autozapalovač, kdy jsem vyvedl vodiče od motoru ven a přes socialistický vypínač lampičky a vykuchanou spálenou nabíječku telefonu do zásuvky jsem to připojil na palubní elektrický okruh. 

Naneštěstí tak mám pouze jednu rychlost, ale v autě alespoň není příšerná zima. Při připojování pozor, ve spotřebičích pro palubní systém je většinou také pojistka, ale 2,5A nebyla dostatečná. Než jsem si to uvědomil ztratil jsem hodinku zkoušením dalších variant. Po prozkoumání dostupných zásob a zjištění, že tyto trubičkové pojistky nejsou skladem, jsem to s velkou nelibostí přemostil drátovou propojkou. Tuto skutečnost uvádím jen proto, abyste měli názorný příklad, jaký je to bastl. (však je tam další pojistka)




Doplněno: ono to při tomto zapojení nefouká na maximální výkon, jak jsem se domníval, ale spíše na "2" až "3" původní regulace. Není mi moc jasné proč, ale tak hlavně, že se něco děje...

Topení nyní funguje, což bylo to hlavní. Těch pár vodičů navíc nikoho nezabije (alespoň doufám). Pokud se vám záležitost podařilo vyřešit elegantněji (což zase není taková výzva), napište ostatním postup do komentářů. Při řešení této záležitost děkuji za pomoc Martinu Uhlíkovi

Celé by se to dalo shrnutou do hashtagu #francouzskáElektronika  #:-(

2016-12-30

Finský Erasmus: stravování a jídlo

Jedna z mých největších obav byla, před vycestováním do Finska, otázka, jak se tam uživím. Vy, co mě znáte víte proč, neboť mezi mé nejvýznamnější kulinářské počiny patřil čaj a polévka z pytlíku. Proto jsem se rozhodl, že případným dalším cestovatelům objasním a ostatní čtenáře seznámím s tamějším režimem v oblasti gastronomie.



Jedna z ustálených představ říká, že ve Finsku je všechno drahé. Nerad bych to vyvracel, nicméně ceny potravin jsou podobné, případně ne dramaticky vyšší. Na ubytování si tak lze uvařit základní pokrmy v běžném nákladu, kterým je kromě peněz i hromada času. Komplikací může být třeba dostupnost vhodného nádobí či spolubydlící, který dělá nepořádek.



Co je mnohem zajímavější je systém školního stravování. Každý VŠ student je oprávněn využívat dotovaných obědů v rámci všech univerzit na základě předložení kartičky KELA, kterou jsem obdržel společně se zápisem na Vaasan Yliopisto. Domácí studenti mají průkazku spojenou s platební kartou, výměnní studenti dostali růžovo-červené papírové kartičky. Největší výhodou je skutečnost, že tato sleva platí v kterékoliv univerzitní restauraci ve Finsku, což přijde vhod na výletech.




Sleva zajistí snížení ceny obědu z cca 6,80€ na cca 2,30€, což je velmi příjemná hodnota i na naše poměry a zejména pokud uvážíte, že cena menu v běžné restauraci začíná na 10€ za porci. A z čeho se jídlo skládá?



Systém je samoobslužný, nejprve je možné nabrat si salát, poté vodu a 1 sklenici sirupu či mléka. Hlavní jídlo je možné si naložit samostatně, avšak není radno k sobě kombinovat přílohy a masa, která nejsou na vývěsce u sebe, protože pokladní se pak zlobí a chce účtovat dva obědy. Taktéž je možné si předplatit kupón na kávu po obědě. Ještě před usednutím je zvykem ukrojit si pečivo v ceně a namazat máslem či slaným máslem. Zkrátka za ty peníze nesmírný luxus...



Pokrmy jsou většinou velmi dobré a obtížně se srovnávají například s menzou na VŠB, protože ten rozdíl (i vizuální) je dramatický ve prospěch Finů. Ve všech jídelnách je k výběru také jedno vegetariánské jídlo, protože mnoho seveřanů vyznává bezmasé stravování z přesvědčení.



Nejvíce fascinující je finská slušnost. Jak už jsem nadhodil, káva se platí s obědem nebo samostatně, nicméně samotné vydání je plně samoobslužné, na nepříliš hlídaném stolku mimo hlavní frontu. Kdo chce kávu, se zde jednoduše obslouží a zajde zaplatit k pokladně nebo odevzdat kupón. Je mi naprosto jasné, že v Česku by nejen za kávu málokdo zaplatil, ale snad by si i odnesl konvičky. Taktéž stůl s pečivem stojí volně a využívají ho jen ti, kteří jedí oběd. Patří to k jejich nátuře být čestný.



Na druhou stranu, co je povoleno je přeplňování. Společně (s taktéž věčně hladovými Slováky) jsem na oběd chodil zásadně s prázdným žaludkem a naložil si na talíř porci, která byla dostatečná pouze v případě, že každý další kousek by už přepadl. Personál s tím nikdy neměl problém a i kdyby měl, tak nic neřekl. Není nad to, si užít hlavní jídlo dne bez práce...




A teď něco k té zmíněné přenositelnosti bonusu do jiných měst. Protože mám rád jídlo bez připravování, protože za něj nechci příliš platit (když nemusím) a protože jsem Čech, tak jsem při každém výletu po Finsku zavítal do nějaké univerzitní stravovny. Myslím si, že pokud bych tuto kartičku neměl, tak i za plnou cenu jde o velmi výhodnou nabídku, kde se najíst.




Občas mi to dalo práci vygooglit, kde dané provozovny jsou, takže přikládám také odkaz, pokud jste ve spěchu a na mobilním internetu.


Helsinki

"Porthania Opettajien ravintola" je klasická, avšak ne úplně kapacitní stravovna na výhodné pozici při chození po památkách nebo cestování, neboť je 10 minut chůzí od hlavního nádraží a asi 5 minut od katedrály. Byl jsem zde dvakrát, naposledy při odjezdu z Finska.





V Helsinkách jsem hledal i další možnosti jídla a našel vcelku rozumný "fast food" s pizzou, kebabem a dalšími zdravými věcmi, jen pár kroků od autobusové stanici na Kamppi. 

Vaasa

Do mého univerzitního města se asi při výletování nedostanete, na druhou stranu znám tu nejvíce restaurací, protože jsem na jejich zkoušení měl nejvíce času.

Hlavní je Mathilda v kampusu University of Vaasa. Jídlo vydávají do 15. hodiny a poté do 16. dost příšernou pizzu, nicméně lepší než být hlady. Moje nejoblíbenější menza, protože zde byla většinou většina spolužáků a známých tváří. V sousední budově Fabrikki je druhá výdejna, ale ta nestojí za návštěvu.






Cotton Club, soukromý podnik, domorodci říkají, že má lepší jídlo než Mathilda, ale má to háček - není samoobslužná, ale musíte kuchařkám říct, co chcete, což není úplně příjemné, když nevíte, co si objednáváte. Navíc je lehoulince dražší a porce není přes celý talíř. Ale jednou za čas pro změnu, proč ne...




Serveri na VAMKu patřila mezi mé oblíbené tím, že byla otevřená i v sobotu, což mi snížilo počet vaření v týdnu o jedna. Mají zde i masové "speciality" jako třeba řízek, ale dotovaná cena je i tak 4,58€ za porci, což mi moc nevonělo.




Dále se dá najíst i v budově Åbo Academy, či si dát polévku v kavárně Oskar v knihovně Tritonia.

Tampere

V Tampere jsem jedl v hlavní restauraci Reaktori tamější technické univerzity. Má to háček v tom, že při běžné turistice je výrazně stranou ve čtvrti Hervanta. Výhodou je snad jen to, že kousek od ní zastavuje Onnibus. Jídlo bylo dobré a bylo v sobotu!




Jyväskylä

V tomto městě se dá pohodnou chůzí dojít z centra do restaurace Piato a najíst se i v sobotu. Jídlo standardní s prostornou jídelnou.



Turku

Zde jsem se asi nejvíce nahledal, kde se restaurace Brygge nachází. Je poměrně vzdálená od centra i když chůzí dosažitelná. Vaří tam dobře, místa je dost a vzhledem k tomu, že jsem tam byl ve všední den, tak i s druhou návštěvou na večeři.





Oulu

Na univerzitu v tomto severním městě jsem se dostal při výletu do Laplandu. Při běžné návštěvě města je restaurace Central Station nepoužitelně daleko. Jídlo měla dobré i když univerzita jako taková není moc útulná.




Alternativou na oběd z jiného výletu do Oulu by mohla být palačinko-omeletárna Pannukakkutalo Renesans, která se nachází jen pár kroků od tamější dominanty sochy policisty. Jídlo zde není dotované, ale lze ochutnat palačinku se sobím masem a další docela chutné varianty.





Závěr

Proti předpokladům. že stravování bude jedna z největších výzev, se nakonec problémy minimalizovaly na pouhé řešení konvenčních problémů. Třeba když mi Ukrajinec snědl mé zásoby a vymlouval se na opilé kamarády. 



Mé ubytování bylo naštěstí v bloku nazvaném Olympia, které má strategickou polohu proti nejvýznamnějším supermarketům ve Vaase (Lidl a Minimani, připomínající náš Globus) a tak nebyl problém dojít si pro cokoliv téměř kdykoliv. Z tohoto hlediska úplně propadla nejznámější lokalita k bydlení Linna, ze které je to do Lidlu daleko. Doporučit mohu ještě Larkan, který má taktéž dobrou polohu vzhledem k městu a obchodům.



Co ještě stojí za zmínku je finský řetězec McDonald's s názvem Hesburger. Rozdíl oproti jiným fastfoodům se dá najít, nicméně není zase tak zásadní. Ve Vaase v době mého pobytu McDonalds zkrachoval, ale nebylo to způsobeno mnou...



Třešnička na závěr: Finové téměř nejí polévky, zejména ne ve škole, kde jsou raritou. Jenom ve čtvrtky mívají Hernekeitto, což je extrémně hustá hrachová polévka. Taktéž nemají chléb našeho typu, po kterém se mi brzo začalo stýskat. No naštěstí už jsem doma s přístupem k domácí kuchyni... 

P.S. jestli máte po tomto článku hlad, tak si pro něco zajděte...