2016-07-25

Windows update chyba 0x8024402f

Zavolal mi zákazník, že mu nejde aktualizovat Windows Defender, že to hází chybu 0x8024402f, která znamená, že připojení k aktualizačnímu serveru nebylo úspěšné. Nastalo ověření funkčnosti internetu: připojení přes TeamViewer jede, ICMP zprávy chodí v příkazovém řádku:
ping 8.8.8.8 -t
Napadlo mě ihned zkontrolovat také Windows Update, která končila na stejné hlášce, ale restartování daemona (services.msc) nic nezměnilo. Googlení problému nepomohlo, protože se zdá, že to není žádná specifická chyba. Hledal jsem tedy Windows Update Trobleshooter a při jeho stažení jsem narazil na příčinu problému.

Zákazník je připojený přes ISP O2 a došlo u něj k prodlevě za platbu za internet, což se projevuje tak, že vyskakuje hláška o nezaplacení a ta funguje tak, že požadavky na internetové stránky přesměrovává na jiný web s upozorněním.

Musel jsem tedy odkliknout, že o problému vím a najednou se Defender i Update rozjely. Proto, až příště budete troubleshootovat tuto hlášku, důkladně ověřte, že internet opravdu funguje. Jinou radu v tuto chvíli nemám...

Asus EEE 1225c a Windows 10

Dostal se mi na stůl požadavek na přeinstalaci obstarožního netbooku Asus EEE PC 1225c. Vzhledem k tomu, že má legální licenci Windows 7, mě automaticky napadlo jej upgradovat na Windows 10 a prodloužit tak licenční život operačního systému, nicméně nedělejte to.

Zásadním problémem je totiž instalovaná grafická karta, resp. čipset, protože Intel GMA 3650 (obecně 3600 series) nemá podporu ovladačů pro novější systémy než Windows 7 a Intel prohlásil, že nikdy nebudou. Samotný Asus pak u tohoto modelu nepodporuje 64 bitové systémy.

Nejprve jsem totiž nainstaloval Windows 10 Pro x64 a zjistil, že ovladač grafického adaptéru neexistuje. Dobrá, udělal jsem reinstalaci na Windows 10 Pro x32 a zjistil, že ovladač grafického adaptéru nelze použít z Windows 7 x32 z oficiální distribuce, protože je nestabilní. 

Nakonec mě to hraní přestalo bavit a vrátil jsem do netbooku autentické Windows 7 x32, což pokud uvažujete o upgradu vřele doporučuji i vám, ušetříte si čas.

2016-07-24

Argana hotel - Agadir, Maroko - recenze

Při plánování letní dovolené jsme s přítelkyní vybrali v cestovní agentuře BlueStyle zájezd do Maroka na 15 dní. Po zkušenostech z Tuniska a Egypta mi nepřijde pohodlné organizovat do této částí světa zájezdy na vlastní pěst, a tak nastalo porovnávaní nabídek hotelů v zájezdu za pomocí internetových recenzí, které však nebývají dobré a hlavně autentické, proto do internetu vypouštím tuto svou zkušenost doplněnou o popis destinace v Agadiru.


Finální rozhodnutí padlo na hotel Argana s polopenzí. V internetovém katalogu nabízel běžný standard, z nevýhod pak větší vzdálenost od moře (katalogových 500 m), která je však pocitově mnohem delší (a podle Google map je to 1 km), nicméně nejsem důchodce, abych si ten kopeček nevyšlápnul.



Pláž je v Agadiru veřejná a hotel má rezervovánu svou ohrádku s lehátky, což je méně obvyklé, naštěstí je tento prostor dostatečně vzdálený od míst, kde polehávají domorodci a tak tato skutečnost nijak nekomplikuje relaxaci u oceánu. Pláž sama o sobě je hodně dlouhá (nebo široká?) a do vody je to od lehátek další procházka. Mořské dno s příjemným písčitým dnem pak sestupuje velmi pozvolně - plavat se dá až poměrně daleko od břehu. Není to nevýhoda, je to vlastnost, se kterou je dobré počítat.


Místním specifikem jsou časté mlžné opary, kdy je sice teplo, ale zataženo. V Česku bych to nazval předzvěstí deště, tady samozřejmě neprší, ale kazí to představu o stálém slunci na obzoru. Typické je, že dopoledne (v červenci / srpnu) je zataženo až do nějakých 12 hodin dopoledne, poté svítí slunce a večer kolem 17. opět padne opar, což společně s větříkem způsobí, že se pocitová teplota sníží. Opět vlasnost, ne vada.





Zpět k hotelu: Vybavení hotelu je starší, ale bez dalších výhrad. Minibar na pokoji za příplatek (ledničku) jsem zprovoznil připojením do zásuvky. Denně uklizeno, personál milý, i když angličtina mu příliš nevyhovovala. Vaří zde dobře, ale typicky pořád do kolečka totéž a vymyslet variaci identické snídaně bylo náročné, a to jsme měli polopenzi! Tradičním nešvarem byly 4x předražené nápoje (u večeře) v kombinaci se zákazem donášení nápojů zvenku, nicméně to by nebyl problém, se kterým by si český člověk neporadil, a tak jsem “pašoval” vodu ze přilehlé samoobsluhy a na večeři si nic nedával, až mi čišníci přezdívali velbloud. Animační program v podstatě neexistoval, ale to mi spíše vyhovovalo. Tím by asi končily nevýhody.



Z místopisných specifik bych také rád jmenoval fakt, že je zde vysoká vlhkost vzduchu, takže mokré oblečení nechce příliš schnout a příště bych si vzal dvoje plavky. Na hotelu je k dipozici vybavená, i když trochu rozbitá posilovna, kterou jsem navštěvoval, aby mi nespadla kondice na letní závody Ocelového muže, které pořádám, dalé také pingpong či billiard za euro. Docela fajn bylo posedět v hotelové čajovně a dát si vodní dýmku, kdy číšníci sami měnily uhlíky za nové, což je servis, který bych uvítal i v česku
.

Kam vyrazit do okolí?
Až vás ležení na pláži a u bazénu otráví, což se mi stává velmi brzo, nastane čas zkoumání okolí hotelu či města. Velmi mě tyto vlastní výpravy baví, neboť při nich lze nasát atmosféru a zážitky. Pěší cíle: pevnost Kashbah nad městem, promenáda na pobřeží, rybí trh, ptačí údolí, tržiště.


Linkou MHD 32 je dostupné Taghazout s údajně nejlepší pláží pro surfing. Zde jedna vtipná historka, neboť delegát doporučil ke stejnému účelu i vzdálenější městečko Tamri, a když jsme do něj po hodině jízdy autobusem 33 dojeli, zjistili jsme, že leží ve vnitrozemí. Vystoupit se mělo na některé z pláží po cestě, ale lépe jet do Taghazout. To je tak, když nechám přípravu výletu na Míši, stačilo se podívat do mapy...






Kam vyrazit na výlety?
Při příjezdu jsme s přítelkyní byli trošku nemile překvapeni, že z nabídky výletů na stránkách cestovky zbyl jenom pahýl těch nejnavštěvovanějších. Vyrazili jsme tedy s průvodcem do Marakeše, pak s druhým delegátem do Immouzeru a nakonec sami do Essaouiry. Výlety s cestovkou jsou vždy dražší, nadruhou stranu si na nic poslechtete výklad průvodce, který blíže dává souvislosti dané země.


Marakéš je město vzdálené od Agadiru 250 km a na místě je k vidění kromě nějakých méně poutavých pamětihodností, zejména čilý ruch středověkého města. Pokud zavítáte do bludiště mediny, tedy původního města / tržiště uvidíte, jak tam špinaví bezzubí Maročané vyrábí na koleně boty z pneumatik, letují kovové výrobky nebo vyřezávají ze dřeva všelijaké nesmysly. Jinak je to opravdu výborné bludiště a dá se tam snadno ztratit. Průvodce měl zmapované krkolomné cestičky zákoutími, kam bych sám dobrovolně nevstoupil a kde byly k vidění právě zmíněná řemesla. Na hlavních boulevardech je to především tržiště, kam místní vyrážejí za nákupy jako my do supermarketu.



Klíčovým bodem programu je pak návštěva centrálního náměstí, kde se můžete nechat oškubat o peníze od nabízečů čehokoliv: fotky se špinavou opicí, krotitelů hadů, prodavačů plodů opuncií (kaktusuvá meruňka) či malovaček tetování hennou. Co stojí za to, jsou čerstvé džusy z pomerančů a dalšího ovoce za cenu 4 MAD (10 Kč) za 2 dcl sklenici (levněji se nikde (na světě) nedají sehnat). Ať se jdou stánky s fresh džusy v obchodních centrech vycpat! Nám se poštěstilo navštívit toto náměstí během Ramadánu, kdy se po setmění objeví stánky s jídlem, aby se mohli muslimové najíst po celodenním půstu a kdy je možné si dát taky některý z místních pokrmů.




Dalším výletem na který jsme vyrazili byla půldenní cesta za vodopádem v Immouzeru, tady šlo hlavně o nádherrnou cestu klikatými silničkami v pohoří Atlas, kdy jsem celou cestu minibusem litoval, že to nejedu na motorce. Fakt nádherná silnice údolími i úbočími, v jejímž cíli je malinkatá přírodní oáza s vodopádem a domorodcem, který se živí skákáním ze skály do malé tůňky.





Poslední výlet do města Essaouira jsme se rozhodli si udělat už na vlastní pěst, neboť jsme našli přímé autobusové spojení, koupili si lístek a vyrazili. Město se nachází na výběžku do Antlantického oceánu, takže v něm dost silně a pořád fouká vítr. Ze zajímavostí jsme navštívili přístav, citadelu, medinu a zlatým hřebem měly být městské hradby, na kterých si Daenerys ze seriálu Games of Thrones pořídila své Neposkvrněné, jenže byly zavřené kvůli rekonstrukci. Medina samotná je výrazně přehlednější než v Marakéši, avšak také v ní probíhá čilý obchodní ruch. Nám se zde podařilo nakoupit za výrazně lepší ceny, než v Agadiru a za písečné bouře jsme ověnčeni taškami vyrazili podél pláže zpět k autobusu do hotelu.




Zájezd jako takový probíhal bez komplikací a byli jsme s ním spokojeni. Pokud se rozhodujete o cestě do této destinace, tak vezměte na vědomí především v úvodu zmíněné specifické vlastnosti. Jestli chcete jen vědět, jak jsem se měl, tak už to víte. Na článek navazuje také oblíbený rozbor tamější dopravy a nějaká motivace, proč do Afriky vůbec cestovat (bude doplněno po zveřejnění).

2016-06-30

Plán rozvoje pro Ostravu a parkování

Protože mám své domovské město Ostravu rád a protože mám tu čest poslední dobou diskutovat nejen s jednou drzou slečnou z Tišnova, ale i dalšími lidmi z jiných koutů republiky o stereotypech Ostravy, tak jsem vyrazilna vycházku pořádanou magistrátem, respektive uskupením FajnOva, které se snaží sestavit strategický plán rozvoje na další léta, což je dobré podporovat svými postřehy.



Nejviditelnější problém je s parkováním, kdy byly v poslední době citelné zásahy do nelegálních odstavných ploch, které vyvolaly reakci dojíždějících za prací. V diskusi s primátorem Tomášem Macurou a hlavním architektem Cyrilem Vltavským mi bylo vcelku rozumně argumentováno, že ustupovat stále automobilům není dobrá strategie, protože počet aut není shora omezen. Další docela dobrou úvahou je skutečnost, že nákupem automobilu občanem nevznikne městu povinnost zajistit pro něj parkovací místo před domem a zaměstnáním, s čímž lze souhlasit i když mě to taky docela dost bolelo.


Argumentem zástupců města je, že parkovacích míst je ve městě dostatek, avšak řidiči jsou zvyklí na bezplatné státní v samotném centru, což již dále (a do budoucnosti) není únosné a že bude nutné zvyknout si na placené stání případně nějaký alternativní způsob dopravy, podobně jako v jiných českých a evropským metropolích. Důvodem je snaha o lepší vnímání veřejného prostoru a celkově větší kultivovanost prostředí, což je obecně dobrý cíl. 



V souvislosti s předchozími odstavci, tak primátor navrhl zaplatit si měsíční stání v nedalekém obchodním centru za 500 Kč na měsíc (ověřeno, nabídka je pouze pro zaměstnance obchodního centra a jiná není). Aby však nebylo město postiženo přímým odlivem lidí, má v plánu zajistit parkování na městských plochách v řádu jednotek hodin zdarma, což lze v blízkosti úřadů a kaváren považovat za rozumné / nezbytné.


Než pouhé brojení nad parkovacími plochami, které nejsou vítány zejména v blízkosti významných architektonických míst (Dům umění, náměstí u kostela sv. Václava, Katedrála Božského spasitele atp.) bylo zmíněno, že některé plochy musí být rezidentům ponechány a také, že by v daleké budoucnosti mohla vzniknout nová parkoviště, avšak primárně podzemní. A tím se dostávám do mi doposud neznámé části o osudu Masarykova náměstí.


O prolukách k zastavění se hovoří více než 40 let, jejich nezbytnou součástí musí být řešení parkovací otázky, protože již nebudou povoleny další stavby bez kompletní promyšlenosti. Musí se tedy najít investor, který budovu postaví (alespoň nadzemní část) a město si přidá patra pod zem. Na „Masarykáči“ to má být hlavní proluka uprostřed, poté prostor vedle bývalého obchodního domu Horník a parkoviště vedle Staré radnice. 

Příjezd k prostřední z nich má být veden podúrovňově profilem ulice Dlouhá či Purkyňova, což je více vize než projekt a její autoři sami přiznávají, že to bude ještě hodně složité, ať už jde o výkup zbývajících pozemků či konfliktem s inženýrskými sítěmi. Na mou otázku o možné kapacitě tohoto řešení tak nebylo možné odpovědět.



Další místa procházky se týkala většinou architektonických nápadů jak využít / rekonstruovat prostor nábřeží Ostravice, centra Slezské Ostravy, malé Kodani, Černé louky, hlavního náměstí, piazzetty a Domu umění. 



Oblíbeným letošním tématem je také stavba lanovky z Dolní oblasti Vítkovic do ZOO, o které jsem slyšel docela dost negativních reakcí od lidí blízkých dopravě, že by mohla spotřebovat peníze potřebné pro realizaci konvenčních (a asi i užitečnějších projektů) jako tramvaj kolem Duhy - podle vyjádření primátora by k tomuto nemělo dojít a tito lidé mohou zůstat klidní. Za mě je lanovka dobrá, ale také neuvěřitelně zbytečná ptákovina.


Oblast, kterou jsem nemohl nechat bez zapojení se do diskuse, je cyklistická doprava, kdy i primátor konstatoval, že také nejezdí po sdílených cyklostezskách, které jsou zlo, čímž mi dal za pravdu. Chodci (obzvláště ti se psy) totiž nerespektují její dělení, inline bruslaři se sluchátky zaraženými v mozku už vůbec ne a tak vznikají nebezpečné situace. Navíc téměř každá taková cyklotrasa končí v Ostravě seskokem z obrubníku doprostřed křižovatky. Takže pokud bude na levém břehu Ostravice mezi Lávkou Unie a Havlíčkovým nábřežím piktogramový koridor či vyhrazený jízdní pruh, tak je to nepřímo moje zásluha, ale nechci se chlubit.


Obecně lze z celé snahy FajnOvy vyčíst, že se vedení města snaží o identifikování důležitých součástí Ostravy a o sestavení rozumného strategického plánu na další desetiletí. Vcelku tradiční problém je shledáván s občany, kteří si drží myšlenkový proces „všechno je špatně“ a „nic se nemá měnit“, ale ten existuje snad všude. Doufejme, že jim úspěšné projekty změní názor nebo se alespoň brzy odstěhují. Vývoj je třeba a není nic horšího než „stojící voda“.


Tolik k ukončení výtahu z asi dvouhodinové procházky naplněné více či méně známými informacemi a fakty o budoucím vývoji Moravské Ostravy. Tento článek není doslovnou reportáží, ale nějakým způsobem odráží mé vnímání problematiky (aby se toho někdo přímo doslovně nechytl). Další myšlenky je možné uvést do komentářů níže.

2016-06-15

GetSimple CMS na Wedosu

Při standardní instalaci redakčního systému GetSimple od verze 3.3.10+ na hosting Wedos nastane problém s chybou serveru díky kterému stránky nefungují.
Internal Server Error
Pri zpracovani pozadavku doslo k vnitrni chybe. Pravdepodobne se jedna o chybu v .htaccess souboru.
Ctete instrukce v nasi znalostni bazi: Chyba 500 - Internal Server Error

Pro prvotní zprovoznění je třeba zakomentovat křížkem v .htaccess souboru v kořenovém adresáři webu řádek
#Follow symbolink links, This is required for rewrites on some hosts

#Options +FollowSymLinks
Čímž dojde k oživení webu. Teď nastává už jen problém s přepisováním cesty, neboť GetSimple CMS detekuje, že jeho cesta k souborům na Wedosu je namísto
http://test.domain.tld/
taková
http://test.domain.tld/domains/test.domain.tld/
Tuto změnu proveďte přímo v administraci redakčního systému (test.domain.tld/admin), kde se nastavuje adresa webové prezentace.

Dále ve složce /data/uploads zakomentujte křížkem řádek SetHandler GS_DISABLED_SECURITY
#SetHandler GS_DISABLED_SECURITY
dojte tím k zprovoznění čtení souborů ze složky uploads

Dále jsem se dostal na neprůchozí hlášku:
Unable to open /data/web/virtuals/00000/virtual/www/domains/domain.tld/theme/
V tomto momentě se mi zobrazovala jenom bílá stránka bez chyby. Nedařilo se mi vytvořit novou stránku a to vše díky nedostupnosti souborů šablony ze složky /theme/, snažil jsem se to různě vyřešit, nakonec pomohlo až smazání všech souborů a jejich opětovné nahrání i se všemi výše uvedenými opravami.

Postupem času provádím další provozní vylepšení, pokud máte nějaký dotaz nebo chcete přispět svou troškou do mlýna, tak můžete v komentářích níže.