2017-05-21

Amazon Kindle 6 (7th) odstranění reklam

Už je to nějaký pátek od chvíle, kdy se mi podařilo odstranit reklamy z Kindle 4 nebo předtím Kindle 3 a nyní se mi dostal do rukou novější Kindle 7. generace, který nevím proč, označují v Česku jako Kindle 6. Shodou okolností to byla dotovaná verze o které vím, že je dobré se jí vyhnout. Co teď, pokud reklamy nechci vidět? Příliš neobtěžují, ale i tak je člověk rád za pohodlí bez "doporučování" knih...


Po krátké chvíli Googlování se nabízí možnost doplatit rozdíl v ceně, což je u Kindle čtečky $20, to už vím. Snažil jsem se v Amazon samoobsluze najít příslušnou položku, ale neúspěšně. Je to totiž možnost pouze na území USA, protože nikde jinde na planetě se sponzorované verze neprodávají, s výjimkou českých eshopů


Jednoduchou logikou jsem napsal na support a žádal nějakého Inda o onen link na doplacení rozdílu. Ten se zeptal, ze které země pocházím - Czechia - a na základně toho, že nejsem US rezident mi v okamžiku odblokoval můj Kindle na běžnou verzi. Tradá, to je vše! Dobrá dobrá, nevěříte mi, přečetl jsem si, že tato možnost je, ale tento příběh můžete použít i vy...


Omlouvám se geekům: Dnes žádné hrání s Putty, nastavování IP adres, instalace jailbreaku a přepisování registrů. Jenom tupý pokec s podporou. Fakt se omlouvám, má to však jednu výhodu. Zařízení je odemčené v databázi Amazonu, takže při každém restartu do továrního nastavení, updatu nebo změny majitele se neprovede rollback. Taktéž nebude problém s aktualizacemi, v zařízení bude stále aktuální verze. 


Na závěr jenom připomenu některý z mých starších článků: Rady pro nové majitele čtečky Kindle, jak nahrát knížky? Víte, že do Kindle existují aplikace i hryTablet nebo čtečku knih? A na dlouhé zimní večery jeden z prvních článků o "reklamaci" neboli výměně Kindle z a do USA. Ještě jsem nevydal článek o Kindle HD 7, ale tam není o čem psát...

2017-05-20

Samsung NX 1000 a cloudové funkce

Pořídil jsem si bezzrcadlovku Samsung NX 1000 z druhé ruky a než mi ji stihli ukradnout, tak jsem zjistil, že přítomná WiFi je sice funkční, ale že nyní již nepodporované aplikace nefungují. 


Přesněji po spuštění, asi nejužitečnější utility, Skydrive vyškočí hláška:
Security Error: The server certificate could not be verified
Předpokládám, že jde o problém způsobený přejmenováním služby Skydrive na současný OneDrive a nedá se s tím nic udělat... Aktualizace firmware nepomůže a na jiný způsob update jsem nepřišel. Přítomný upload fotek na Facebook i přímo do telefonu funguje bez zvláštních obtíží...


2017-04-27

Parkování bez placení na letišti Katowice - Pyrzowice

Dnes jsem se vrátil z výletu do Francie a protože jsem předtím strávil nějaký čas laborováním, kde v Pyrzowicích zaparkovat svůj vůz a ušetřit za parkovné, tak přináším nějaké poznatky Googlitelům.


Byla to má druhá návštěva Pyrzowic vlastním vozem, když nepočítám odlety a přílety, kdy mě někdo vyzvedl. Poprvé jsem spořádaně zaparkoval na placené zahradě Parking Wito a byl jsem spokojen. Podruhé jsem svůj vůz chtěl jen odstavit a to na 10 dnů, přičemž tak ušetřit 70 PLN. Mému autu zbývají jen 2 měsíce života do konce STK a mohu si dovolit na něm dělat pokusy podobné tomuto.


Mapový průzkum místa nabídne několik možností. Předně Pyrzowice při své velikost nemají žádný supermarket s velkým parkovištěm, nicméně kolem samoobsluhy v "centru" se nabízí pár volných stání na částečně zpevněném povrchu.


Já zvolil jiné místo a tím byl hliněný plácek před altánkem a budky rychlého občerstvení. Pár vozů zjevně odstavených cestujícími tam bylo, všechny však s polskými značkami. Místa je tam spoustu a parkování nereguluje žádná značka. Vůz zde přežil bez újmy, doporučit k návštěvě mohu rovněž ten stánek s kebabem a hamburgery



Tady je stání přímo zakázané rezervací pro trafostanici a hřiště, navíc je vybaveno skládacími závorami. Ostatně ono všechno to stání na silniční "vegetaci" je takové poněkud sporné a jakmile by začalo přibývat, tak dojde určitě k regulaci. Za Ostravu: Nebo ne?, nebo co?, nebo nic?


Alternativně jsem pak našel i další místa ve větší docházkové vzdálenosti. Jako ideální se zdálo toto stání, ale po fyzickém prozkoumání jsem došel k závěru, že jediné auto na parkovišti na dočasně uslepené silnici by se mohlo stát snadným terčem čehokoliv. Taktéž tato místa u továrny zůstala naštěstí pouze v záloze.


Závěrem tedy ano, je možné stát v Pyrzowicích bez placení, na druhou stranu ono 600 Kč za 14 dní parkování je téměř nic při porovnání, že v Paříži jsem za tuto částku pořídil sotva dvě jídla v restauraci. Navíc u hodnotnějšího auta jde i o ten klid v duši, že se mu nic nestane. Pokud máte ale taky "popelnici", která má cenu benzínu v nádrži, tak jsem to pro vás vyzkoušel.


P.S. vlastenci mohou namítat, že proč nelétám z Mošnova, kam mohu vyrazit z domova 30 minut před zavřením check-in, ale když ta "jediná dotovaná linka do Itálie" je k ničemu, navíc parkování je v Mošnově vyřešené ještě hůř a ten vlak je úplně pro srandu i když pořád lepší než Praha! Je třeba myslet globálně, dokud jsou evropské hranice otevřené. Však ti četníci v Beauvais se na mě dívali jak na teroristu, když mi v Schengenském prostoru kontrolovali pas...

2017-04-24

University of Vaasa: studijní plán a předměty

Jelikož byla většina tohoto blogu o erasmáckých zábavách a příbězích, tak v něm nezbylo moc prostoru pro vážné představení University of Vaasa / Vaasan Yliopisto nebo Váské univerzity, pokud chcete znásilňovat cizí jméno.


Hlavní doménou zmíněného institutu jsou business studia, zahrnující nejrůznější market-ingy a komunikace či statistiku. Studuje je hodně domácích a drtivá většina výměnných studentů. V pořadí dalším hojně zastoupeným oborem je industrial management a ekonomika. Rovněž je oblíbená oblast jazyků s hlavní švédštinou, angličtinou a němčinou. No a někde úplně na konci povědomí je fakulta technologie, kam jsem spadal já.


Vybíral jsem z předmětů dvou oborů, kterým byly Communications and Systems Engineering a Computer Science, ale ani jedno z tohoto mi vlastně odborně nesedělo, ačkoliv druhé jmenované by mělo. Celá fakulta je "vysoce nízkoúrovňová", na computer science jsem si nejvýše zaprogramoval v čistém Cčku a nejníže v assembleru pro Atmel. Telekomunikace jsou nastaveny od matematických vyjádření průběhů signálů po součástky, které signály přenesou. Nic víc, vše většinou (naštěstí pro mě) v teoretické rovině. Zkrátka z VŠB se tam hodí spíše obory TKT a MOT než IVT.


Ostatně tím se univerzity ve Finsku liší od našeho systému. Vysoké školy jsou více teoretické a náročnější na zvládnutí, ale zase mají vyšší výsledný kredit. Jejich protikladem stojí aplikované univerzity, které v našem systému odpovídají spíše VOŠkám. Co se mi na xAMK (VAMK, JAMK či si doplňte jiné první písmeno města) líbí, je to, že jsou praktičtěji zaměřené. Znáte ty naše šarvátky mezi školami (VŠB vs OSU)? Tak toto je stejné...



Zdejší akademický rok je rozdělen na podzimní a jarní, což perfektně nesedí do našeho zimního a letního. Já přijel na podzimní, což by se mohlo zdát nerozumné, každý přece ví o polární noci, nicméně není to pravda. Tento semestr totiž začíná v posledním týdnu v srpnu a to ještě velmi vlažným způsobem, takže po příjezdu je možné uskutečnit mnoho výletů v tom nejideálnějším počasí, než začne být zima. Naopak příjezdem na jarní se výměnný student ocitá na začátku ledna v nejhorších mrazech a když konečně skončí se školou je sice v ČR už léto, ale ve Finsku prorážejí první sněženky. Tolik můj poznatek...


Při úvodním orientional weeku vyplynou napovrch reálně otevřené předměty, přičemž já zjistil značný posun proti úvodní nabídce na webu, nicméně v kombinaci s přístupem do plánovacího systému Lukkari se již lépe vyvarovává konfliktům časovým. Úkol postavit si nějaký rozumný rozvrh jsem po "probdělých" odpoledních úspěšně splnil. Protože nejpalčivější otázkou, které kurzy z nabídky zvolit, jsem vycházel z různých tajemných referencích kamarádů, publikuji své hodnocení pro případné zájemce o studium "IT" ve Vaase.


Ještě než se dostanu k jednotlivým kurzům, hodí se zmínit, že finská organizace akademického roku je odlišná proti českým zvykům. Každý semestr je rozložený do dvou bloků mezi kterými jsou týdenní prázdniny, pardon týdenní zkouškové období. V jednotlivých blocích pak probíhá výuka předmětu několikrát týdně, tedy intenzivněji než u nás. Má to však tu výhodu, že podzimní semestr končí před Vánoci kompletně a po svátcích jsou jen opravné termíny, což Erasmákům vyhovuje.


Kurzy, které jsem absolvoval

KSUO5010 Survival Language Course for Exchange Students učí Mia Måki-Ista je rychlokurz do finštiny ve kterém jsem se naučil principy tohoto ničemu nepodobného jazyka. Rozhodně šlo o dobré strávení času, nicméně zájem značně převažoval otevřená místa a vyučující byla nekompromisní. Zkouška o 2 ECTS kredity nebyla zadarmo, nicméně se nevymykala slíbené obtížnosti.



ICAT1010 C Programming vyučuje Tobias Glocker (DE) byla pro mě brnkačka, nicméně pokud se na kurz podívám s odstupem šlo o totálně zabijácký předmět. Podstatou bylo zvládnout čistý jazyk C od základu po dynamické struktury za 6 týdnů. Tobias je sice milý, ale svým způsobem je to pouze nerd bez schopností učit a zkouška je značně praktická. Kdo neumí, odsedí si to doma vlastními pokusy, což za 3 ECTS kredity moc nevoní.



TECH3010 Research Methods učí Emmanuel Ndzibah je o způsobech akademického bádání. Poprvé jsem se zde setkal s Learning diary, což je esej vyžadovaná z každé hodiny, jejíž napsání spotřebovává hodně času. Myslím si, že ji ve výsledku nikdo nečetl, nicméně kromě ní a dílčích prezentací tento předmět nemá zkoušku, což je jistě pozitivum. Za povídání 5 ECTS kreditů, proč ne.



TLTE2050 Telecommunication Electronics vyučuje Ahmed Elgrgouri byl předmět, který jsem si dal, protože mi docházely nápady, jak nasbírat kredity a v podstatě šlo o chybu. Obsahem kurzu jsou elektronické součástky potřebné k sestavení obvodů pro modulace, způsoby řešení jejich odrušení a vůbec věci, o kterých od střední vím, že mě neberou. Zkouška se po řádném nastudování dala zvládnout, povinná prezence moc nepotěšila o hodnocení odevzdaného referátu nic nevím. 5 ECTS



TLTE2100 Computer Architectures je další předmět nerda Tobiase Glockera. Po Cčku jde níže a zabývá se procesory, přerušeními, bitovými sčítačkami a dalšími opravdu nízkoúrovňovými komponentami. Celé snažení uzavírá pár hodin programování v assembleru pro Atmel na výukovém kitu, naštěstí lze zkoušku zvládnout bez zanedbatelné praktické části. 5 ECTS kreditů




TLTE3090 Communications and Systems Engineering Seminar se Shaima Abdelmageed na téma eHealth je příjemný vykecávací předmět, kde se "diskutoval" přístup k elektronickému zdravotnictví, nicméně každý rok se téma a vyučující mění. Za 5 ECTS bez zkoušky, prezenci a za obsáhlý referát to rozhodně stojí.



TLTE3010 Digital Communication s Mohammed Elmusrati byl opravdu náročný kurz zabývající  se matematikou, statistikou a vším možným okolo přenosů digitálních dat na teoretické úrovni. Celý semestr byl plný integrálů, dokonce přibylo cvičení navíc proti rozvrhu. Vše zhoršoval fakt, že výsledné hodnocení předmětu bylo 1:1 s bodovým ziskem ze zkoušky. Na člověka od IT přirozeně se vyhýbající fyzické vrstvě hardwaru to bylo opravdu moc, i když jsem měl většinou ponětí o co jde, tak motivace pro učení ke zkoušce chyběla. 26% neobhájilo 5 ECTS kreditů a při nastaveném opravném pokusu v únoru mi domácí univerzita propadnutí v tomto kurzu prominula.



CCSK1005 byl kurz finské historie, který jsem nějak při volbě předmětů přehlédl. Ze zkušeností kamarádů šlo o dobrý kurz, jehož podstatou bylo přečíst knížku o 300 stranách a zapamatovat si pár stránek z Wikipedie. Němci říkali snadné, Slováci že je to makačka, tak si to přeberte. O 5 ECTS bych se ale při další možnosti rád ucházel.




Ještě jsem se nezmínil, jak probíhá zkouška. Za předpokladu, že ji předmět vůbec má nebo nemá svou vlastní, což se děje zejména u praktických předmětů. Vedením školy je určen hromadný termín na kterém se sejde alespoň stovka studentů různých oborů v největší místnosti. Odloží si veškeré předměty a jen s tužkou si jdou pro zadání ke katedře odkud pokračují na sedačky auly. Poté se rozběhne 2-3 hodinový prostor, kdy všichni píší své zadání - technici počítají, zatímco humanisté rozpalují propisky do ruda. Jakmile je někdo hotov, vstane, odevzdá a odchází. Nikdo nemluví a hlavně nikdo neopisuje, prostě z principu. Měl jsem v dlani napsaný nějaký vzoreček a když na to domorodci u oběda přišli, tak se příšerně divili. Zkrátka se tam nepodvádí...



Výsledky zkoušek se shromažďují v univerzitním systému WebOodi, což je ekvivalent našeho Edisonu, STAGu nebo jim podobným. Z nich pak mezinárodní kancelář udělá výpis a se značným zpožděním zašle na domácí univerzitu k uznání. Kromě prodlevy jsem s tím však neměl problém a výsledky mi již zdobí můj domácí studijní plán.


Kampus Vaasan Yliopisto je podle nějaké finské soutěže tím nejhezčím v zemi, což díky cestování po této severské zemi mohu potvrdit. Skládá se z hlavní budovy Tervahovi, kde jsou velké přednáškové místnosti, pár učeben a jídelna Mathilda. 




Místem, kde nejčastěji probíhá výuka, je budova Fabrikki, která je bývalou továrnou. Měl jsem také některé kurzy v hale Technobotia, kde jsou klecové laboratoře se spoustou vybavení a hraček. Významným studijním místem je knihovna Tritonia, kde mnoho studentů vysedává po skončení výuky a snaží dělat domácí úkoly. Všechny tyto budovy jsou průchozí pouze zvenku, což v zimě není úplně fajn. Celkově je ale kampus velmi pěkný a zejména na podzim až romantický. Pro našince neznámý pocit, pro místního potěšení: na univerzitě je dostatek parkovacích míst pro kola.



Výslednou zkušeností z této univerzity byl fakt, že se vyplatí si pročíst důkladně studijní plány v úvodu rozhodování, na kterou zahraniční podat přihlášku. Trochu jsem na to v průběhu semestru žehral, ale vynahradily mi to zážitky a kamarádi z jiných oborů. Proti 4x větší VŠB byl zážitek ze studia na malé univerzitě vítanou změnou a zpětně oceňuji kvality domácí alma mater a tom program Erasmus+ vlastně je.

Pokračování?

2017-03-20

Jak se sbalit na Erasmus do Finska na půl roku

Po zvládnutí obtížností s administrativou přihlášení na výměnný pobyt, začne každému vrtat v hlavě, jak se na takovou výpravu sbalit. I já jsem chvíli dumal a po zjištění, že internet není s tímto nápomocen a následnou reálnou zkušeností, dávám dohromady tento článek pro ostatní.


O cílové destinaci, Finsku, si každý představí hromady sněhu a ledu, což je sice pravda, nicméně záleží na ročním období. Já jsem se na sever vydal v podzimním semestru, což je v Česku ten zimní. Škola začínala koncem srpna a končila před Vánoci, což znamenalo projít si severským podzimem. 


Ten se vyznačuje tím, že je posunutý proti našemu, nicméně průběh je stejný. Na konci léta to bylo na kraťasy a postupně se stále více ochlazovalo. Tuším, že v listopadu mi zvonil telefon z domova o tom, kde mám zimní kola na auto, když už jsem stál na zamrzlém jezeře (nicméně pak ještě roztálo). Tolik k teplotám pro očekávání balení. 


Nejšílenější mrazy a vůbec nejhorší část roku je ve Finsku v průběhu ledna až února, kdy teploty padají skutečně dlouhodoběji pod -20°C. Zatímco doma se už v polovině března jezdí na kolech a odzimovávají motorky, tak na severu je pořád sníh a teploty kolem -5°C. Je dobré s tím počítat.


Jako muž a fanoušek (nikoliv realizátor) minimalismu nebylo tak těžké rozhodnout, co si s sebou vzít za oblečení. Na hromadu jsem si naházel sady tričko-spoďáry-ponožky na 14 dní, což byl mnou vynalezený ideální poměr mezi objemem a otravností to prát. Přihodil dvoje jeansy, tepláky, kraťasy, mikinu, nepromokavou svrchní bundu, zimní bundu a svetr. 


Ze své podstaty nedisponuji marnivostí v oblékání, takže jsem prostě vybral své nejlepší kusy, které jsem měl v šatníku a pro zjednodušení outfitu a problémům s praním, zvolil vše v černé barvě. Dále následovaly trable s botami, jelikož normální zimní jsem na konci minulé zimy vyreklamoval a nové se v srpnu ještě koupit nedají. Objevil jsem proto ve skříni plastové sněhule a tím ukončil úvahy s jakými botami přežít sníh. 


Jako běžné boty jsem zvolil nezničitelné Prestiže a musím jim do továrny napsat děkovný dopis, protože v původní kondici vydržely nonstop denní používání od srpna do listopadu. I když babička si stěžovala, že ty její jí vydržely "jen" 20 let a že to není to, co bývalo. Dále jsem přihodil jedny sálovky do posilovny (či na běhání) a nazouváky (po ostravsku cukle) na doma. Zde bych chtěl varovat před podobným režimem další zájemce: finský podzim je z principu ve znamení dešťů a nemít boty na přezutí se ukázalo nedomyšlené. Poznámka: domorodci chodí ve stylových gumácích.


Když nastala zima (na konci října), tak jsem přepnul z režimu pořád v mikině a svetru na svou lyžařskou zimní bundu, kterou jsem později doplňoval svetrem, čepicí, šálou a rukavicemi. Je fajn nezapomenout na tuto zimní bižuterii, protože při srpnovém balení to vypadá divně. Jo, také jsem měl s sebou sportovní termoprádlo alias podvlékačky, které výborně hřálo při sezení ve škole, protože Finové uvnitř univerzity moc netopili.


Jedním dechem také dodávám, že extrémní výbavu v podobě lyžařských oteplovaček jsem s sebou neměl, protože byly objemné a postrádal jsem je pouze u koulovaček za polárním kruhem. Nicméně pro mě, který i doma chodí všude v kalhotách nebyl problém přežít půl roku s dvojicí džínů.


Abych ukončil část o oblečení nejpalčivější otázkou. Jak je to s praním? Předpokládám, že budete (stejně jako všichni) bydlet v nějaké buňce od XOAS. V každém bloku mají prádelnu pro nájemníky, která je buď zdarma nebo se platí jednotlivé vyprání (u mě 1,7€). Po rezervaci termínu se stačí dostavit k pračce, vysypat do ní svůj 14 denní koš s prádlem, za hodinku to přeházet do sušičky a po další hodince poskládat do komínku ve své skříni. To je vše. 


Praní jsem zvládl i já, který nikdy předtím nic nepral. Žetonů jsem měl 10 a použil jsem jich 8 s tím, že poslední byl o tom, dovést zpět domů čisté oblečení - tak jsem byl úsporný!


Další sekcí byla kuchyně. Očekával jsem nevybavený byt a takový jsem taky obdržel. Z domů jsem si přivezl vše potřebné pro vaření. Příbor, nože, kastrůlek, pánev, prkénko, misku, talířky a hrníček. Na místě jsem si koupil porcelánový talíř, protože ta má miska vypadala jako pro psa. Nezbytný byl džbánek a malá rychlovarná konvice. Chyběla mi jen naběračka na polévky. Vzhledem k počtu domácích akcí (resp. při cenách v hospodách) bych příště zvážil trochu větší párty-set v podobě kalíšků či stolních her či alespoň karet.


Jak jsem již zmínil, v mém pokoji nebylo po příjezdu kromě vestavěné skříně vůbec nic. Je to místní folklór, takže bych si přibalil lampičku a žárovku, ať alespoň něco vidíte. Zbytek vybavení (stůl, židle a lustr) jsem musel pořídit v secondhand obchodech a na facebookovou inzerci. S sebou jsem si přivezl nafukovací postel se spacákem, polštářem a kupodivu dobře jsem na tom spal zmíněného půl roku. Praktická byla ramínka, prádelní šňůra a prodlužovačka. Také jsem postrádal kus látky jako závěs a ideálně s žabkami, protože než začala polární noc, tak bylo světlo v pokoji ubíjející.


Jako technik jsem nemohl vynechat různorodé nářadí a doplňky k jízdnímu kolu (pumpičku s redukcí, duše a osvětlení). Určitě bych přihodil do kufru izolepy, stahovací pásky a elektrickou čokoládu, protože mnohé z těchto věcí jsem použil při opravách svých či kamarádských věcí. Poznámka: příště bych rovnou zavítal do skladovacích kójí za kolárnou, byla tam spousta vybavení v bezprizorním stavu.


Jistě tento seznam není kompletní, jen vypichuji ty nejpodstatnější věci. Prozíravě jsem si vzal s sebou dvojici ručníků a jednu osušku do sauny. Pro venkovní koupání (a ice swimming) jsou fajn rovněž plavky. Doufám, že ze článku vyplývá, že je třeba si s sebou přivést maximum nezbytných věcí a pokusit se omezit lokální dokupování. Nicméně vše standardní se tam prodávalo a s patřičnou přirážkou (a občas bez) se dalo pořídit i na místě v supermarketu.


Už teď asi přemýšlíte, jak to všechno narvat do kufru. No já se s menším tlakem vlezl do velkého kufru, velké krosny a příručního batohu. Strategie byla původně nacpat se do jednoho zavazadla, ale zpětně jsem rád, že jsem si připlatil 30€ za druhý kufr u ČSA, protože dokupování věcí ve Finsku by bylo v součtu výrazně dražší. 


Samostatnou kapitolou je import alkoholu. Rozhodně doporučuji se zásobit zejména vysokoprocentními nápoji, protože se za ně v zemi s prohibicí nedoplatíte. Jen pro příklad v Kauflandu zakoupená 0,7l Tullamore Dew za 10€ se ve finském Alco prodává za 32€. Já své nápoje přelil do plastových lahví pro ušetření váhy. Poslední volná místa v kufru je třeba vyplnit jídlem pro první den a když se vejde, tak i nějaké národní speciality (za mě to byly Hašlerky z jistého Salmiakki důvodu).


Doufám, že jsem na nic ve svém malém průvodci nezapomněl a případným cestovatelům poskytnou hodnotné informace. Můžete se i zeptat v komentáři a pokud si vzpomenu, tak odpovím. Pokud vás zajímá můj pobyt více, tak odkazuji na rozcestník příspěvků.