2017-03-20

Jak se sbalit na Erasmus do Finska na půl roku

Po zvládnutí obtížností s administrativou přihlášení na výměnný pobyt, začne každému vrtat v hlavě, jak se na takovou výpravu sbalit. I já jsem chvíli dumal a po zjištění, že internet není s tímto nápomocen a následnou reálnou zkušeností, dávám dohromady tento článek pro ostatní.


O cílové destinaci, Finsku, si každý představí hromady sněhu a ledu, což je sice pravda, nicméně záleží na ročním období. Já jsem se na sever vydal v podzimním semestru, což je v Česku ten zimní. Škola začínala koncem srpna a končila před Vánoci, což znamenalo projít si severským podzimem. 


Ten se vyznačuje tím, že je posunutý proti našemu, nicméně průběh je stejný. Na konci léta to bylo na kraťasy a postupně se stále více ochlazovalo. Tuším, že v listopadu mi zvonil telefon z domova o tom, kde mám zimní kola na auto, když už jsem stál na zamrzlém jezeře (nicméně pak ještě roztálo). Tolik k teplotám pro očekávání balení. 


Nejšílenější mrazy a vůbec nejhorší část roku je ve Finsku v průběhu ledna až února, kdy teploty padají skutečně dlouhodoběji pod -20°C. Zatímco doma se už v polovině března jezdí na kolech a odzimovávají motorky, tak na severu je pořád sníh a teploty kolem -5°C. Je dobré s tím počítat.


Jako muž a fanoušek (nikoliv realizátor) minimalismu nebylo tak těžké rozhodnout, co si s sebou vzít za oblečení. Na hromadu jsem si naházel sady tričko-spoďáry-ponožky na 14 dní, což byl mnou vynalezený ideální poměr mezi objemem a otravností to prát. Přihodil dvoje jeansy, tepláky, kraťasy, mikinu, nepromokavou svrchní bundu, zimní bundu a svetr. 


Ze své podstaty nedisponuji marnivostí v oblékání, takže jsem prostě vybral své nejlepší kusy, které jsem měl v šatníku a pro zjednodušení outfitu a problémům s praním, zvolil vše v černé barvě. Dále následovaly trable s botami, jelikož normální zimní jsem na konci minulé zimy vyreklamoval a nové se v srpnu ještě koupit nedají. Objevil jsem proto ve skříni plastové sněhule a tím ukončil úvahy s jakými botami přežít sníh. 


Jako běžné boty jsem zvolil nezničitelné Prestiže a musím jim do továrny napsat děkovný dopis, protože v původní kondici vydržely nonstop denní používání od srpna do listopadu. I když babička si stěžovala, že ty její jí vydržely "jen" 20 let a že to není to, co bývalo. Dále jsem přihodil jedny sálovky do posilovny (či na běhání) a nazouváky (po ostravsku cukle) na doma. Zde bych chtěl varovat před podobným režimem další zájemce: finský podzim je z principu ve znamení dešťů a nemít boty na přezutí se ukázalo nedomyšlené. Poznámka: domorodci chodí ve stylových gumácích.


Když nastala zima (na konci října), tak jsem přepnul z režimu pořád v mikině a svetru na svou lyžařskou zimní bundu, kterou jsem později doplňoval svetrem, čepicí, šálou a rukavicemi. Je fajn nezapomenout na tuto zimní bižuterii, protože při srpnovém balení to vypadá divně. Jo, také jsem měl s sebou sportovní termoprádlo alias podvlékačky, které výborně hřálo při sezení ve škole, protože Finové uvnitř univerzity moc netopili.


Jedním dechem také dodávám, že extrémní výbavu v podobě lyžařských oteplovaček jsem s sebou neměl, protože byly objemné a postrádal jsem je pouze u koulovaček za polárním kruhem. Nicméně pro mě, který i doma chodí všude v kalhotách nebyl problém přežít půl roku s dvojicí džínů.


Abych ukončil část o oblečení nejpalčivější otázkou. Jak je to s praním? Předpokládám, že budete (stejně jako všichni) bydlet v nějaké buňce od XOAS. V každém bloku mají prádelnu pro nájemníky, která je buď zdarma nebo se platí jednotlivé vyprání (u mě 1,7€). Po rezervaci termínu se stačí dostavit k pračce, vysypat do ní svůj 14 denní koš s prádlem, za hodinku to přeházet do sušičky a po další hodince poskládat do komínku ve své skříni. To je vše. 


Praní jsem zvládl i já, který nikdy předtím nic nepral. Žetonů jsem měl 10 a použil jsem jich 8 s tím, že poslední byl o tom, dovést zpět domů čisté oblečení - tak jsem byl úsporný!


Další sekcí byla kuchyně. Očekával jsem nevybavený byt a takový jsem taky obdržel. Z domů jsem si přivezl vše potřebné pro vaření. Příbor, nože, kastrůlek, pánev, prkénko, misku, talířky a hrníček. Na místě jsem si koupil porcelánový talíř, protože ta má miska vypadala jako pro psa. Nezbytný byl džbánek a malá rychlovarná konvice. Chyběla mi jen naběračka na polévky. Vzhledem k počtu domácích akcí (resp. při cenách v hospodách) bych příště zvážil trochu větší párty-set v podobě kalíšků či stolních her či alespoň karet.


Jak jsem již zmínil, v mém pokoji nebylo po příjezdu kromě vestavěné skříně vůbec nic. Je to místní folklór, takže bych si přibalil lampičku a žárovku, ať alespoň něco vidíte. Zbytek vybavení (stůl, židle a lustr) jsem musel pořídit v secondhand obchodech a na facebookovou inzerci. S sebou jsem si přivezl nafukovací postel se spacákem, polštářem a kupodivu dobře jsem na tom spal zmíněného půl roku. Praktická byla ramínka, prádelní šňůra a prodlužovačka. Také jsem postrádal kus látky jako závěs a ideálně s žabkami, protože než začala polární noc, tak bylo světlo v pokoji ubíjející.


Jako technik jsem nemohl vynechat různorodé nářadí a doplňky k jízdnímu kolu (pumpičku s redukcí, duše a osvětlení). Určitě bych přihodil do kufru izolepy, stahovací pásky a elektrickou čokoládu, protože mnohé z těchto věcí jsem použil při opravách svých či kamarádských věcí. Poznámka: příště bych rovnou zavítal do skladovacích kójí za kolárnou, byla tam spousta vybavení v bezprizorním stavu.


Jistě tento seznam není kompletní, jen vypichuji ty nejpodstatnější věci. Prozíravě jsem si vzal s sebou dvojici ručníků a jednu osušku do sauny. Pro venkovní koupání (a ice swimming) jsou fajn rovněž plavky. Doufám, že ze článku vyplývá, že je třeba si s sebou přivést maximum nezbytných věcí a pokusit se omezit lokální dokupování. Nicméně vše standardní se tam prodávalo a s patřičnou přirážkou (a občas bez) se dalo pořídit i na místě v supermarketu.


Už teď asi přemýšlíte, jak to všechno narvat do kufru. No já se s menším tlakem vlezl do velkého kufru, velké krosny a příručního batohu. Strategie byla původně nacpat se do jednoho zavazadla, ale zpětně jsem rád, že jsem si připlatil 30€ za druhý kufr u ČSA, protože dokupování věcí ve Finsku by bylo v součtu výrazně dražší. 


Samostatnou kapitolou je import alkoholu. Rozhodně doporučuji se zásobit zejména vysokoprocentními nápoji, protože se za ně v zemi s prohibicí nedoplatíte. Jen pro příklad v Kauflandu zakoupená 0,7l Tullamore Dew za 10€ se ve finském Alco prodává za 32€. Já své nápoje přelil do plastových lahví pro ušetření váhy. Poslední volná místa v kufru je třeba vyplnit jídlem pro první den a když se vejde, tak i nějaké národní speciality (za mě to byly Hašlerky z jistého Salmiakki důvodu).


Doufám, že jsem na nic ve svém malém průvodci nezapomněl a případným cestovatelům poskytnou hodnotné informace. Můžete se i zeptat v komentáři a pokud si vzpomenu, tak odpovím. Pokud vás zajímá můj pobyt více, tak odkazuji na rozcestník příspěvků.

2017-03-06

Šotoušův průvodce po Helsinkách

V tomto finském hlavním městě jsem strávil poměrně dost času na to, poskytnout prvonávštěvníkovi některé hodnotné informace. Nechci se pasovat do role průvodce, nicméně troufám si shrnout některé drobnosti pro rychlou orientaci.


V Helsinkách je možné spatřit metro, tramvaje a autobusy. Nově se rozjíždí systém elektrobusů, které se pomalu dostávají i do "turistického" centra. Sousední města Espoo i Vantaa (čti Espó i Vantá) již nějaké nabíjecí stanice pro pantografová vozidla mají. V centru jsem v březnu 2017 viděl teprve její stavbu. 


Vzhledem k rozloze města není potřeba během turistické návštěvy systém MHD využívat, protože všude se dá dojít pešky. "Oba dva" nejlevnější ho(s)tely Omena Hostel a Eurohostel jsou dobře umístěny pro šetření na lístcích. Poznámka: finové nemají označovače a tak platnost lístku běží od času zakoupení i když má většinou dostatečnou časovou rezervu.


Hlavním šotoušským místem je centrální vlakové nádraží (rautatieasema), kde se potkává metro, tramvaje a autobusy. Železnice je organizována jako terminující nádraží o cca 20 kolejích. Zprostřed vyrážejí vlaky do vzdálenějších destinací a z okrajů příměstské vlaky. Prozatím existuje pouze jeden státní dopravce VR - Valtion rautatiet. Již byla také dokončena změna barevného schématu z červené na zelenou.


Zajímavostí je okružní linka I a P, kdy ve stejný moment v 10 minutovém intervalu vyjíždějí z protilehlých krajních nástupišť vlaky na letiště po dvojkolejné smyčce proti sobě. Kromě pár minutového rozdílu v cestovní době nezáleží na volbě, po cestě není vidět nic moc zajímavého.


Z vozidel jsou k vidění jednotky Alstrom Pendolino, Stadler Flirt, motoráky Dm12 z Česka a pak vlaky tvořené lokomotivou Sr1 či Sr2, patrovými vozy s krtečkem, vloženými jedničkovými a jídelními vozy bez patra a řídícím vozem pro zamezení nutnosti přepřahání . Výsledná souprava mi však vizuálně dost vadí svou zubatostí. Bonbónkem jsou vlaky, které z Helsinek vyjíždějí v jedné soupravě, ale po cestě se rozpojují společně s větvením trati.




Městské autobusy jsou koncentrovány na přilehlém náměstíčku, kdy jím projíždí všechny linky. Toto je typický finský přestupní model fungující v každém městě. K vidění jsou většinou severské značky Volvo či Scania a občas lze zahlédnout i Mercedes-Benz či Solaris. Národním folklórem v autobusové dopravě jsou zastávky na znamení, kdo si při stání pod označníkem nezamává, ten nejede.


Dálkové autobusy vyrážejí z pešky asi 10 minut vzdáleného Kamppi, což je obchoďák v jehož suterénu je rozsáhlé ústřední autobusové nádraží. Kromě místních dopravců odtamtud vyjíždějí spoje firmy Onnibus, což je nejlevnější možnost, jak cestovat na hlavních trasách.


Tramvajové linky jsou prakticky vedeny. Vozový park je monotónní, vesměs jde o znízkopodlažněné tramvaje místního výrobce Valmet. Poté postarší plně nízkopodlažní Bombardiery a našince zaujmou nejnovější vozy firmy Transtech, které jsou lokálně vyrobené, nicméně prakticky lze říct, že jde o vozy Škoda. Tyto "Škodovky" jsou dobře maskovány a jejich podobnost s Bombardiery je vysoká. Na první pohled je prozradí moderněji řešené informační transparenty. Na druhý pohled lze zahlédnout i okřídlené logo. (odkaz: zajímavé šotomísto)



Specialitou je okružní linka pivní tramvaje Koff. Je to jediný sólo červený vysokopodlažní vůz, který postává vedle hlavního nádraží na kusé koleji, odkud vyráží. Jízda je dost drahá záležitost, navíc pivo Koff je to snad nejhorší, které lze ve Finsku sehnat, osobně ho přirovnávám k Ostravaru, který stál načepovaný týden na slunci, ale nechci nikoho ovlivňovat svými názory... 


V provozu lze svátečně zahlédnout kloubový vůz Düwag GT 6, který slouží pro objednané jízdy. Odehrává se v něm také klip finské zpěvačky Chisu. (odkazy: přehled vozidel a historické jízdy)


Proslýchá se, že se bude stavět nová má být trasa tramvaje / S-Bahnu, nicméně v tento moment jsem o stavu projektu nezjistil více, než to, že je stále na papíře.

Metro je krásně jednoduché, protože má tvar dvouzubé vidličky a síť se dá projet na jeden lístek. Co překvapí je fakt, že v podzemí se nacházejí jen 4 stanice a zbytek je povrchový. Stále odkládanou stavbou je plánované prodloužení nerozvětvené části. 



Klasické historické památky města se dají zvládnout i za jeden den. Kam vyrazit, pokud máte času více? Volba číslo 1 je tramvajové muzeum Ratikkamuseo u tramvajové vozidlo Tölö (čti: tele), je zdarma a uvnitř jsou historické vozy a panely v angličtině o historii dopravy. 


Jednu stanici (Aviapolis) od zmíněné okružní linky na letiště Vantaa se nachází letecké muzeum Ilmailumuseo. Je placené a lze se v něm seznámit s finským letectvím. Z historických důvodů se muzeum zbytečně nezabývá počátky a v podstatě prvními exponáty je válečná technika z WW2 a mladší. (Kontrolní otázka: proč mají letadla modrý hákový kříž?). Muzeum ve Vantě shledávám méně propracovaným než podobné muzeum v Jyväskyle. 



Posledním dopraváckým muzeem o kterém vím, je finské muzeum železnice Rautatiemuseo v 45 minut vzdálené Hyvinkää. Dostat se tam lze příměstským vlakem VR, což je jednosměrně otázka asi 10€ a proto jsem tam zatím nebyl. Kdo máte informace, prosím referujte v komentáři. 


V samotných Helsinkách je systém bikesharing za denní poplatek 5€. Vyzkoušel jsem jej a je dobře použitelné i když stojanů není mnoho. Finové obecně jezdí všude na kole, takže i helsinská infrastruktura odpovídá. V kombinaci s až přehnaně slušnými řidiči aut, je cyklistika vhodný způsob, jak se někam dostat. 



Při zmínce o používání železnice se hodí uvést, že státní dopravce VR, neuznává pro studentskou slevu průkaz ISIC a je třeba mít speciální kartičku potvrzenou finskou univerzitou nebo si koupit lístek za plnou cenu. Nicméně pokud kupujete lístek s dostatečným předstihem, pak zlevněná cena i pro dospělého odpovídá studentské. Pokud vás netlačí čas, je ekonomičtější cestovat autobusem Onnibus, kde není žádná sleva potřeba, jelikož o ceně rozhoduje včasnost nákupu. Tyto autobusy jsou obecně sardinkobusy. 


Vzdálenosti ve Finsku se počítají jednotkami hodin, cokoliv do 4 hodin cesty považují domorodci za "blízko". Pokud chcete poznat zemi více, doporučuji z Helsinek přejet do Tampere, které je jen 2 hodiny daleko.



Doprava v Tampere není v podstatě zajímavá, protože vše zajišťují autoelektrobusy, v minulosti trolejbusy (jeden je v muzeu Vapriikki) a v budoucnosti snad tramvaje českého původu. Vlaky mají pěkně frekventované nádraží pro nějakou tu fotku a pak jsou tam také 3 rozhledny, takže se je na den až dva jak zabavit. Obtížně dosažitelná jsou bohužel automobilová muzea jako například Rallimuseo.

Všechna ostatní finská města jsou pak už téměř nudná (zejména ze středoevropského pohledu) a stěží lze najít bohatý program na 2 dny. Dopravně pak vše stojí na autobusech. Finsko je z globálního pohledu méně šotoušsky zajímavé, nicméně lokálně je to zajímavá země se saunovací kulturou. 


Pokud do Finska zavítáte, doporučuji klasickou kombinaci Tallinn, Helsinki, Petrohrad (lodí bez víz). Kam dále?

2017-01-16

Interview about trainspotting in Finnish

It is not surprising that my quite weird activity about photographing vehicles makes my friends interested in why I am doing it. I was been subject for making interview with me about details of my hobby after several trips around Finland because I am usually the person who is slowing down group because of taking photos. So, if you are able to read fluently in finnish you can found details about it otherwise you have bad luck. OK, you can try it by Google Translator.



Trainspotting – veturimatkustamisen jalanjäljillä

Kysyy Iiris Nelimarkka

Ivo Kostecký, on vaihto-opiskelija Ostravasta, Tsekistä. Hän opiskelee Vaasan yliopistossa ja on innokas junaharrastelija. Hiljattain Vaasassa oli Haapaveden museoveturiyhdistys ry:n järjestämä tapahtuma, jossa oli mahdollisuus päästä höyryjunan kyytiin. Tämän junan perässä Kostecký pyöräili ympäri kaupunkia yrittäen saada täydellisen valokuvan liikkeessä olevasta kulkuvälineestä.



Kuinka kauan olet ollut kiinnostunut junista?
”Jo pienestä pojasta lähtien kykenin tunnistamaan erimerkkisiä autoja ja myöhemmin minua alkoi kiinnostaa suuremmat kulkuneuvot.” 




Joten kiinnostuksesi kohteena ei ole ainoastaan junat? 
”Kun olin pieni, minä ja isäni kävimme katsomassa junia, raitiovaunuja, johdinautoja, busseja, autoja ja moottoripyöriä. Niihin aikoihin olin kiinnostunut lähes kaikista moottorikulkuvälineistä. Nykyään julkiset kulkuvälineet ovat kuitenkin ehdottomasti suosikkejani.”




Mistä asioista harrastuneisuutesi voi havaita?
”Joka kerta, kun menen uuteen kaupunkiin tai maahan, jossain vaiheessa pidän taukoa nähtävyyksien kiertelystä ja keskityn ottamaan selvää, kuinka alueen paikallisliikenne toimii. Kiinnostavaa on, kuinka ajoneuvot toimivat ja mitä ajoneuvoja käytetään. Otan aina selvää paikallisista erikoisuuksista ja tietenkin otan paljon kuvia.




Vastikään olen liittynyt kotikaupungissani harrastelijakerhoon, joka huolehtii historiallisista kulkuneuvoista. Toimin oppaana museossa, huolehdin kyytien järjestämisestä sekä teen vapaaehtoistyötä ajoneuvojen korjaamisen parissa. Kerhomme ei koostu pelkästään fyysisistä aktiviteeteistä, vaan myös teoreettinen puoli löytyy. Järjestämme esimerkiksi luentoja. Kaikki tämä on hauskaa, kun on samanhenkisiä ja samoista asioista motivoituneita ystäviä.”




Entä valokuvaus?
“Valokuvaus on hyvin haasteellista. Tavalliset ihmiset ajattelevat, että se on ihan hullua, koska he eivät ymmärrä miksi otan kuvia junista tai busseista. Miksei esimerkiksi luonnosta? Kuitenkin pohjimmiltaan kyse on samankaltaisesta hulluudesta.”




Miksi valokuvaus on haasteellista?
”Kulkuneuvot kuten junat tai raitiovaunut ovat yleensä liikkeessä, joten teknisestä näkökulmasta hyvän valokuvan saaminen ei aina ole helppoa. Varsinkin huono valaistus vaikeuttaa prosessia. Nopeat päätökset ovat myös tärkeitä kuvan muodostamisen kannalta. Valokuva on kelvoton, jos siinä ei näy koko kulkuneuvoa, tai jos osa kulkuneuvosta on peitossa jonkin esteen takia. Kaupungissa tämä on ongelma. Vaikeinta on ottaa paljon erilaisia kuvia lyhyessä ajassa, kun mahdollisuuksia on rajattu määrä.”



 

Tarkoitatko tällä äskettäistä junajahtiasi Vaasassa?
”Tämä on erinomainen esimerkki. Aloitin prosessin jo edellisenä päivänä, kun kävin läpi aikatauluja ja tein päätöksiä koskien sitä, missä ottaa kuvia. Huomioon täytyy ottaa muun muassa auringonvalo ja monia muita tekijöitä. 


Suunnitelmanani oli mennä rautatieasemalle pyörällä ja odottaa siellä höyryjunan saapumista. Sillä aikaa, kun ihmiset poistuivat junasta ja astuivat sisään, minä vaihdoin sijaintini aiemmin päättämääni paikkaan ja valmistauduin ottamaan kuvia. Kuvien ottamisen jälkeen hyppäsin jälleen pyöräni kyytiin, sillä minun täytyi olla nopeampi tai vähintään yhtä nopea kuin juna. Sitten otin lisää kuvia toisessa kohdassa. Onnistuin olemaan nopea ja pyöräilemään Åbo Akademilta Vaskiluotoon höyryjunan tahdissa. Siellä oli vuorossa veturin vaihto, jonka jälkeen lähdin takaisin ottamaan kuvaa taas uudesta kohdasta. Lopuksi pyöräilin takaisin Vaasan rautatieasemalle ottamaan viimeisiä kuvia junasta. 



Retkeäni ei siis oikein voi kuvailla sanalla rauhallinen, vaan se oli ennemminkin urheilusuoritus. Tilanne on stressaava, sillä tarkoituksena on saada teknisesti täydellisiä kuvia nopealla tahdilla.”



Miksi käytät kulkuneuvonasi pyörää?
“Jotkut (laiskat) ihmiset pitävät autoa parempana vaihtoehtona, mutta pyörällä on mahdollista olla nopeampi erityisesti kaupunki-ympäristössä. Pyörällä on mahdollista pysähtyä missä vain sekä hyödyntää jokaista oikoreittiä, kun autolla ajaessa täytyy noudattaa liikennesääntöjä. Pyöräily oli kuitenkin minulle uusi kokemus junajahdissa, sillä junat ovat yleensä paljon nopeampia kuin itse voin olla. Täytyy ottaa huomioon myös Suomen vaarallinen talvisää. Jäiset tiet saavat adrenaliinin virtaamaan.”




Millä tavoin junat eroavat Suomen ja Tsekin välillä?
”Täällä Länsi-Suomessa junat ovat suurimmaksi osin kaukojunia. Helsingissä on joitakin paikallisjunia, mutta ei niin paljon kuin kotimaassani. Tsekissä on myös paljon enemmän vaihtelevuutta veturien ja vaunujen välillä. Matkustajilla ja myös rahdilla on useita eri vaihtoehtoja, joiden väliltä valita, eli vaihtoehtona ei ole pelkästään Valtion Rautatiet. 




Suomessa matkustamisen laatu on kuitenkin korkeampi kuin Tsekissä. Suomessa ei kovinkaan usein tapaa ihmisjoukkiota, joka kulkee ympäri junaa laulaen ja soittaen kitaraa levittäen samalla positiivista mielialaa. Ja kaikki tämä vain, koska he ovat juoneet muutaman oluen ennen junaan astumista.”