2019-08-13

Cesta do Finska přes Pobaltí a itinerář

Cestu napřímo jsem si již vyzkoušel. Ve stručnosti šlo o dálnici E67 Praha-Helsinki – to je fakt takto značené a známé jako „via Baltica“. Touto cestou lze jet napřímo a zejména v Lotyšsku jsou zde památky jako Hora křížů, zámek Rundale či hrad Sigulda. Nicméně tento příspěvek je o trase, která byla záměrně vedena jinudy. Je delší, pomalejší, ale jejím cílem byla poznávací dovolená a návazná WRC Rally Finland. Kritická u plánování je balance mezi návštěvami pamětihodností při zachování rozumné denní porce kilometrů určeným směrem a noclehy.


Výlet začal výjezdem z Ostravy v sobotu 10:00 dálnicí směrem na Warszawu, tady nešlo o nic jiného než se tam dostat relativně včas. Většina cestovatelů z Česka to zapíchne v místní IKEA na oběd. Já jsem zvolil zastávku na oběd v Mleczarnia Jerozolimska, nedaleko Muzea Varšavského povstání, kde se dá na ulici Siedmiogrodzka volně zaparkovat. Byli jsme tam v 15:30 a v 17:00 už jsme pokračovali dále. Mini tour po Varšavě je asi také možná, asi bych pak zaparkoval placeně na Plac Defilé a najedl bych se ve Wegetariański Bar Mleczny.


My pokračovali dále do oblasti Mazurských jezer v Polsku, což je známá dovolenková oblast s centrem v Giżycko. Jet tam vprostřed července znamená nutně narazit na hromady rekreujících se Poláků. Díky jízdě v odpoledních hodinách přes Jezioro Zegrzyńskie byly davy proudících z pláží naštěstí v opačném směru. Trasování dále vedlo na Pultusk, Przasnysz a Szczytno. Ve Szczytně jsme si dali hodinovou protahovací zastávku u zdejšího zámečku, mola na jezeře a zakoupili jsme si večeři v Kauflandu. Mezitím padla tma – ve 21 hodin cesta pokračovala dost rozbitou, ale zato klikatou cestou směrem na Kętrzyn, kde je zámek (v rekonstrukci). Prošli jsme se tedy alespoň po městě a dojeli poslední naplánovanou část. Cesta do Varšavy byla po dálnici za ní už šlo o cesty okresního formátu, nicméně pořád ještě ve slušném stavu.


Cílem sobotní etapy bylo Wolfsschanze, což je Hitlerův hlavní bunkr, u kterého je špatně informačně dohledatelný kemp i když je v areálu. Tam jsme přistáli ve 23:15. Závora byla zavřená, nicméně uvnitř seděl u karavanu chlapík, který nám přišel otevřít a odkázal nás na platbu ráno po otevření pokladny. 65 PLN za dvě vstupenky, parkování a přespání pro dva ve stanu je příjemná cena. Uvnitř ubytovávají také do budovy, kde je možné využít 1, slovy jednu, sprchu. Ráno jsme si prohlédli zbytky bunkrů a přečetli k nim cedule. Za prerekvizitu návštěvy bych uvedl film Valkýra.



V 11 hodin jsme se probili přijíždějícími automobily k odjezdové cestě a přesunuli k dalším vojenským pamětihodnostem oblasti – bunkry Mamerki. Čtením o nich na internetu jsem dostal pocit, že jde o nějaké výjimečně zachované objekty s expozicemi. Realita je taková, že jde o „samo-domo“ prohlídkové okruhy i výstavky s neexistujícím zázemím. Zatímco Vlčí doupě je po vyhození do vzduchu, Mamerki pro Wehrmacht zůstaly nedotčené a přesně v takovém stavu, jak je tam nechali před 75 lety bez další údržby. Pokud jste rozmazlení návštěvami pevností Československého opevnění, tak nebudete ohromeni. Poslední objekt je zdymadlo na Mazurském kanálu, kde naštve placené parkoviště nějakého soukromého iniciativce.



Byla neděle 14:30 a bylo potřeba se pohnout dále. Přejeli jsme do města Gołdap, kde jsme si dali pozdní oběd v Restauracja Pasjonata stranou hlavní cesty a dokoupili zásoby v supermarketu. Cesta pokračovala v 17:00 směrem k Trójstyk granic Wisztyniec, kde se potkávají hranice Polska, Litvy a Ruska (kaliningradské enklávy) a kde je možné ilegálně překročit hranici Ruské federace. Zde jsme byli do 18:15 odkud jsme se rozjeli směrem na hranici s Litvou, kde došlo ke změně časového pásma, takže bylo najednou o hodinu více. Začalo být nutné řešit, kde přespíme. Zdá se, že v turistické oblasti poblíž hradu Trakai má monopol na ubytování jediný kemp. Nakonec jsem na booking.com zajistil přespání ve „Vaidotų Malūnas“ nedaleko Vilniusu. 



Po cestě od hranic Litvy je nad cestou A16 u obce Birštonas docela velkolepá rozhledna. Jestli budete mít časový náskok, tak si tam skočte. Další naše zastávka byl hrad Trakai, který se zdá být hromadnou turistickou atrakcí, ačkoliv je to v podstatě novostavba. Nedávno ho navštívilo pár mých kamarádů a všichni celkem svorně tvrdili, že je více bavila projížďka na vypůjčené lodičce po jezeře než návštěva interiérů. Tím pádem nevadilo, že jsme nestihli prohlídku. Do města jsme vjeli pár minut po 22. hodině, přičemž před touto hodinou se tam platí poměrně vysoké parkovné. Následujících 45 minut jsme strávili na ostrově s hradem a procházkou po promenádě. V různých příručkách jsou unešení i z městečka samotného, ale „když to srovnám s tím výletem na Kokořín, tak zas nic tak extrovního nevidím“. 

Na ubytování jsme dorazili hodinu po check-inu, protože při komunikaci s recepcí, jsem se dozvěděl, kde najdu klíče a že je paní domácí na dovolené u moře. Komunikace byla v litevsko-polsko-ruštině. Docela zajímavý moment byl, když jsme uprostřed tmy otevírali vrata k nějakému domu bez suverénní jistoty, že jde o správné místo. Nicméně spaní bylo po noci ve stanu s komáry mimořádně pohodlné.


V pondělí byla na programu prohlídka Vilniusu a přesun „někam“ dále. Plán byl splněn! Den byl zahájen půlhodinovým přejezdem z ubytování do Vilniusu a prohlídka s Free Walking Tour v 10 hodin. Ta se trochu protáhla, a tak nás přepadnul hlad, který byl zažehnán ve stravovacím koutku nějakého obchodního domu, který, jak se později ukázalo, byl toho dne poprvé otevřen. Ve 14:30 jsme se vydali na cestu dále. Krátká zastávka byla u geografického středu Evropy (jednoho z mnoha), ta by se dala příště přeskočit. Rozjeli jsme se tedy na sever po docela zajímavých cestách. Stav byl takový provozně dost rozbitý, občas hodně úzký a zejména mezi Vilniusem a další zastávkou přes samé kopečky-vlnky.



Další odpočinek při pondělním podvečeru se odehrál v muzeu úzkorozchodné dráhy ve městě Anykščiai, kam jsme dorazili 45 minut před zavírací hodinou. Železnice se zde rozjela v roce 1899 a v současnosti je v provozu 12 km tratě, které o víkendu projíždějí soupravy tažené dieselovou lokomotivou. Prohlídka byla vedená v poloangličtině, po neúspěšném pokusu nás provést v ruštině. Nicméně bylo to milé a hezky opečovávané místo. Nejednou byl večer (18 hodin) a následovala otázka co provést dále. Bylo potřeba se posunout severněji, a tak jsme prostě jeli.



Během přesunu jsme projeli celé Lotyšsko na jeden zátah, teda kromě zastávky v supermarketu. Trasa vedla přes Rokiškis, Aknīste na Jēkabpils. I české ministerstvo zahraničí varuje před špatnými cestami v této baltské zemi, pokud nevedou na Rigu. I když jsme místy jeli po cestách lokálního charakteru, neřekl bych že šlo o nesjízdné vozovky. O tom, že se v Lotyšsku nedá nikam jet píšou zejména řidiči obytných dodávek, ale po mé zkušenosti, že i kruhový objezd projetý v rychlosti chůze je v obytňáku centrifuga bych ty pojízdné obýváky nepovažoval za žádný etalon kvality vozovek. Zkrátka řinčení talířků v šuplíku se nepočítá, když žádné nemáte.


Dalším významným bodem na trase bylo město Cēsis, kde je hrad. Tím jsme v noci jen projeli, navzdory doporučením z internetu, a pokračovali na východ směrem na Estonsko. Ještě v Lotyšsku jsme doplnili nádrž benzínu po špunty a na benzínce si vyčistili zuby. Půlnoc nás zastihla na hranicích u města Ape. Pro přespání jsme zvolili Pähni metsaonn, turistický přístřešek s ohništěm, kadibudkou a molem u jezera spravovaný státní lesní agenturou. Estonci si adaptovali finský přístup ke sdílení přírody, a tak najdete mnoho podobných tábořišť, která jsou zdarma a udržovaná v kondici. Stránka VisitEstonia.com je výborně vedena, najdete tam v angličtině každou lokální prkotinu. Kéž by mohli cizinci využít podobného portálu i v Česku. Ještě dodám, že ráno ve Vilniusu bylo okolo 33 °C, ale tohoto večera přišla nejstudenější noc léta, a tak jsme stan stavěli při 10 °C, ale zase nebyli komáři, jej!


Další ráno jsme posnídali a vydali se jako správní turisté zdolat blízkou nejvyšší horu Estonska. Od parkoviště zabralo pěší stoupání na Suur Munamägi v 318 metrech nad mořem dobré 4 minuty. Mezitím jsme se poprvé ocitli na nezpevněných šotolinových cestách.


Poprvé od začátku cesty jsme měli špatné počasí a místy skutečně intenzivně pršelo. Tak jsme přeskakovali jeden naplánovaný cíl za druhým jako například Vastseliina Episcopal Castle, Estonian Road Museum či Estonian Aviation Museum. Do města Tartu jsme dorazili chvíli před 12. hodinou. Déšť neustával, proto jsme se vypravili hledat oběd do obchoďáku Lounaskeskus. Překvapilo mě, že součástí nákupního střediska byl zimní stadion s kluzištěm – jen tak mezi butiky.


Později déšť ustál a my se vydali si prohlédnout centrum druhého největšího estonského města s univerzitou a zajímavou zříceninou katedrály. Ve 13:30 jsme seděli opět ve vozidle a pokračovali dále směrem na městečko Mustvee u jezera Peipus, protože proč ne, se zastávkou na 20 minut. V 16:15 přijíždíme do města Rakvere, kde je majestátný hrad na jednom z nemnoha místních kopců a socha býka, což je nějaká jazyková hříčka k příležitosti oslav 700 let od založení.



Chvíli před 18. hodinou parkujeme u výběžku Kasmu, který je součástí Estonského národního parku Lahemaa. Výhodou návštěv významných cílů v netradičních časech je znatelně chybějící nápor turistů. Prošli jsme se po 5 km okruhu s roztroušenými bludnými balvany a dozvěděli se o ledovci. Mám pocit, že některé informační cedule neumisťovala ani tak správa parku, ale spíš chytří komáři, a tak bylo potřeba se vzdělávat v tanečním rytmu. A ještě jedna pamětihodnost byla toho dne po cestě – Viru Raba – známé rašeliniště s rozhlednou v půlce vycházkové trasy. Ve 21:30 se přesunujeme za kamarádkou Lísou, která pobývá v letním rodinném sídle (protože to není jenom chata), kde máme domluvený nocleh opět pod střechou. Abychom k ní dorazili je nutné projet přes Kolga Manor, což je rozsáhlý opuštěný zámek a asi i slušná Urbex lokalita.



Středa měla být závěrečným dnem putování. Ráno se tedy vydáváme do Tallinnu, kde v centru tankujeme opět do plna a umyjeme auto na samoobslužné myčce. Volnou chvíli bylo možné strávit pozorováním vkusu ruských karosářů, respektive majitele vozidla.


Ještě před vyplutí trajektu ve 13:30 nám zbyde asi hodina na prohlídku historického centra Tallinnu, kde se snažím vzpomenout na střípky komentáře z únorové Free Walking Tour. Tu jsem tehdy absolvoval s příjemným Estoncem, který byl taktéž jako výměnný student v Ostravě. Prohlídka města utekla, hamburgery u McDonalda zakoupeny a snězeny během čekání ve voze na nalodění. Já totiž trajektem bez obložené housky zřejmě jezdit neumím, nicméně nová loď jménem Megastar společnosti Silja Line má řetězec s fast foodem na palubě, což je novinka. Dvouhodinová plavba rychle utekla, ještě zbyl čas dokoupit pivo v akci v lodním obchodu a už jsme projížděli kolem celníků na finské pevnině.



Přískokem vpřed z přístavu a zaparkování na nehorázně drahém stání v centru Helsinek. Finské hlavní město je velké (bez trojměstí) jako Brno a jeho pamětihodnosti lze (také?) projít za hodinu, což se nám podařilo zejména proto, že v mé oblíbené studentské restauraci (více info) měli sanitární den. Naštěstí je na výpadovce IKEA, kde byla v 18 hodin možnost večeře – kromě klasického pultu také formou švédských stolů (jak jinak řekli byste si). Deset minut před 23. hodinou jsme dorazili při západu slunce do cíle v Jyväskyle.



Čtvrtek byl relaxačním dnem hlavně bez řízení. Po vydatném spánku jsme se vydali na recepci hotelu zakoupit vstupenky na Neste Rally Finland, zašli jsme si na univerzitu pro oběd a do servisní zóny rallye. Taktéž jsem konečně využil bonusu přivést hosta na svou permanentku do posilovny. Následovala večeře v restauraci se studentskou slevou a přesun na městskou rychlostní zkoušku Harju, kde bylo těžké sledovat závodníky světového formátu přes les estonských vlajek, čímž se vysvětlilo, proč byl levnější trajekt Eckeroline předchozího dne vyprodán. Celé město se ponořilo do nevídaného turisticko-sportovního šílenství. Většina veřejných parkovišť se proměnila díky obytným automobilům na kempy.



V neděli vyhlásili „nečekaného“ estonského závodníka a kandidáta na světového šampiona WRC vítězem. V kategorii WRC2 vyhrál finský jezdec Kalle Rovanperä, takže si domorodci užili i finskou hymnu, která je mimochodem stejná jako estonská. A protože Kalle jezdí ve Škodovce továrního týmu, hrála se i hymna česká. Tím rallye šílenství opadlo a fanoušci tentokrát neucpali všechny hospody, ale výpadové silnice. Cesta zpátky do Česka proběhla kombinací vlaku, letadla ČSA do Prahy se zpožděním a Regiojetem, čímž se kruh a výlet uzavřel.


Jak už to v mých příspěvcích bývá, doplním nějaké statistiky, které jsem si udělal pro vlastní potřebu. Ujetá vzdálenost 2300 km. V denních etapách přibližně 665 km, 365 km, 500 km, 340 km a 380 km. Spotřeba vozidla podle palubního počítače 7,8 l/100 km, což je za zhruba 270 EUR. Čím severněji, tím dráž. Nutný výdaj byl za trajekt a to 100 EUR. Další náklady pak klasicky stravování, vstupenky, ubytování atp. za 150 EUR pro dvě osoby bez zpáteční cesty. Ve výsledku tedy o pořádný kus levnější než dřívější cesta přes Švédsko (protože nešlo spát ve stanu), nicméně uražená vzdálenost takto přes Pobaltí byla dokonce větší.

2019-07-10

Cestovní pojištění FIO ke kartě (zkušenost)

Mám za sebou řešení škodní události, která vznikla u cestovního pojištění, které bylo sjednané přes FIO banku jako doplněk k platební kartě. Možná toto možnost také zvažujete a hledáte recenze, doplním tedy svou zkušenost. Spoiler: je to slušná služba, ale v případě že vy máte problém, tak stále máte problém vy.


Předně si vzpomínám na kdysi, že mi bylo divné spojovat zdravotní pojištění a platební kartu. Proč!? Odpovědí je skutečnost, že tak usnadníte zadávaní svých nacionálií přes další instituci. Banka si vás jenom připíše do dlouhého seznamu lidí, kteří "sdílí" jednu pojistnou smlouvu, protože když pak k něčemu dojde, tak s bankou nic neřešíte. Všechna řešení jdou přes nějakou z asistenčních služeb, které se tím zabývají, ať to uzavřete u kohokoliv. Jediná zrada může být právě vazba na platební kartu, zejména když dojde k zablokování, krádeži nebo ji ztratíte. To jsem pravda neřešil, protože smlouvu mám na tu kartu, kterou nikam nenosím.

Ještě jednou tedy
FIO: Číslo smlouvy je 3225670413, kterou máme zřízenou s Českou pojišťovnou a pod tímto číslem smlouvy jsou vedeni všichni u nás pojištění klienti. Pokud potřebujete nahlásit pojistnou událost je potřeba řešit přímo s asistenční službou České pojišťovny.
Asistenční službu používá pojistka České pojišťovny přes Fio banku od Europ Assistance s.r.o.. Tuto kancelář kontaktujete v případě, že vznikl problém a ona by vám měla vyhledat lékaře, který vám pomůže, respektive jehož výlohy poté zaplatí. Pointa je, že vás nepošle do soukromého střediska, pokud je zde jiná možnost. Nicméně já svůj problém v zahraničí řešil po svém díky místní znalosti, bez doporučení asistenční služby a dostal jsem náklady proplaceny taktéž. Dáváte pozor? Vy ošetření na místě hotově nebo na fakturu musíte zaplatit ze svého a asistenční služba, pokud shledá, že jste na ošetření měli nárok, vám tyto náklady po slušném časovém odstupu uhradí. Teď nemyslím jenom pojistku od FIO, tak fungují všechna cestovní pojištění.

Jak se to pak řeší? Vyplníte "Oznámení pojistné události z pojištění léčebných výloh v zahraničí". Formulář je ve formátu PDF, ale je nutné jej vytisknout a ručně vyplnit. Společně s originály platebních dokladů a lékařskou zprávou odešlete dopis doporučeně poštou na adresu asistenční služby: Europ Assistance s.r.o., Na Pankráci 1658/121, 140 00 Praha 4. Celé cestovní zdravotní pojištění spočívá v tom, že zkompletujete tento dopis. V ceně je pak ten telefonát a zjištění, kde dojde k ošetření, abych nekřivdil.

Doplňuji, že lékařská zpráva nebyla nikterak komplikovaná a přijali i nějakých pár papírů ve finštině (bez překladu). Zkoumá to (zdá se) hlavně úřednice, doktor asi až v případě něčeho opravdu složitého. 

Jaká je moje zkušenost s postupem Europ Assistance? Předně všechno je jako z minulého století v papírové podobě. Odeslal jsem doporučený dopis, pak dlouho nic (v jednom případu ze dvou mi poslali SMS, že případ otevřeli) a ke konci 30 dnů, kdy musí zareagovat jsem dostal email s vyrozuměním - jednou kladný, jednou záporný.

Proč je můj zážitek hořkosladký je také kvůli přístupu nejen procesu. Můj problém potřeboval 3 návštěvy lékaře v období 4 měsíců (limit tohoto pojištění je max 180 dnů souvisle v zahraničí). Po první návštěvě jsem dokumenty odeslal a dostal je zaplaceno, nicméně pro zbývající dvě návštěvy mi byla úhrada zamítnuta, protože šlo o "pokračování léčby" nikoliv dořešení jednoho úkonu. Měl jsem počkat a poslat vše najednou, pak by to bylo v pořádku. Moje chyba, ale moje peníze. Nezapomínejte proto, že pojišťovny jsou tu především proto, aby vám nic nedaly (zejména ta Česká).

Jít do cestovního pojištění od Fio banky? Ano, není totiž jiné než jakákoliv jiná pojistka a narozdíl od samostatných pojistek je levné. Cestovní pojištění jako služba? Když nemáte na účtu záložní peníze, tak si v případě potřeby akutní péče moc nepomůžete. Tento produkt vám jenom přislíbí, že vám budou náklady o hodně později snad pojišťovnou poslány na účet zpátky.

Pokud hledáte pojistku, zkuste se ještě podívat na tuto stránku pojištění.cz

2019-07-07

Itinerář týdenního zájezdu do Finska

Moje letní dovolená v krátkých bodech pro případ, že bych potřeboval některou z jeho částí znovu využít. Popisky se můžou případně hodit pro další výletníky. Koncept je vystaven jako poznávací zájezd na vlastní pěst pro skupinku fanoušků dopravních prostředků, nicméně každý si přijde na své. Program bude takto fungovat jen v letní sezóně přibližně od začátku června do konce září, jindy je potřeba ověřit provozní dobu turistických cílů.




Den 1. Turku (neděle)


Přílet do Turku v 17 hodin, přesun elektro autobusem číslo 1 na autobusové nádraží v centru Turku (3 € hotově). Nákup večeře s sebou v McDonald‘s. Poté pěší přesun přes náměstí a dále podél řeky do přístavu. Svezení se malým trajektem a nákup snídaně v nedalekém K-Marketu je po cestě do terminálu. Do 19:45 check-in v samoobslužném kiosku a poté boarding na výletní loď Silja Line s cílem ve Stockholmu. Loď pluje přes noc, kdy je přespání v zařízených kajutách. Při rezervaci je výrazně levnější zvolit zpáteční cruise a ráno z lodi prostě vystoupit – není tam žádná kontrola. Během léta nezapadá slunce, proto je pěkné strávit čas na vnější palubě, ale je tam větrno.



Den 2. Stockholm

Vylodění je brzy ráno v 6:10. Vyplatí se si uložit zavazadla do schránek v přístavním terminálu za 9 € na den a chodit nalehko. Pěší přesun do stanice metra Gärdet a zakoupení celodenní jízdenky na MHD za 15 €. Program: jízda v prostředcích MHD až do 11. hodiny, kdy vyráží Free Walking Tour ve starém městě. Poté plavba městskými přívozy a pokračování v jízdě dalšími prostředky MHD, zejména pak úzkorozchodné dráhy. V závěru dne prohlídka nádraží, návštěva supermarketu a přesun zpět do terminálu kolem 20. hodiny. Procedura odplutí zpět se neliší od té z finské strany.



Den 3. Turku a Helsinki

Brzké ranní vystoupení z lodě v 7:10. Pěší přesun do hradu Turun linna, prohlídka nádvoří bez interiérů, nicméně otevírací doba je sprárovaná s příjezdem lodi. Další cíl Námořní muzeum, bohužel v ranní čas ještě zavřené, nicméně vnější exponáty jsou viditelné. Pochod směrem k Turun funicular – pozemní lanovce. Při naší návštěvě ještě mimo provoz.



Přeplutí řeky Aury trajektem. Vystoupání k větrnému mlýnu u letního divadla – posezení na lavičkách zavřené restaurace okolo 10:30. Pěší přesun parkem na Vartiovuori ke katedrále v Turku s její prohlídkou. Další pochod, tentokráte k univerzitě a oběd v menze „Opiskelija ravintola Monttu“ (o systému stravování). Pěší přesun zpět ke katedrále a dále kolem náměstí ke galerii přes Puolalanpuisto na vlakové nádraží s jeho prohlídkou. Zakoupení jízdenek a odjezd vlakem do Helsinek ve 13:25.

Alternativa od Tomáše: Jedna možnost, co dělat v Turku by byla udělat si výlet na to souostroví (archipelago) na jihu. Jezdí tam i autobusy z Turku a pak ty lodě mezi ostrovy, případně nějaké vyhlídkové lodě. http://www.outdoorsfinland.com/en/ - mapu si zaměř na okolí Turku a dej si filtr Pilgrim trails. Mělo by to ukázat 7 různých tras.

Příjezd do Helsinek po 15. hodině na hlavní nádraží. Večeře ve studentské restauraci „UniCafe Ylioppilasaukio“ a přesun na ubytování v Eurohostelu u přístavu. Odpočinek, pěší přesun na Senaatintori odkud odjíždění městské trajekty na ostrovy Suomenlinna. Odjezd v 18:15. Procházka po ostrově a posezení v královské bráně. Nákup snídaně ve zdejším supermarketu. Plavba zpět, zakoupení 24 hodinového jízdenky v automatu na MHD pro další den. Spánek po dlouhém dni plném chůze.



Den 4. Helsinki

Den ve znamení projížděk po tramvajové síti za využití 24hodinového lístku. Oběd v restauraci „Unicafe Ravintola Serpens“ a poté návštěva nedalekého tramvajového muzea, které má vstup zdarma. Dalším denním tipem je vyhlídka na střeše obchodního domu Verkokauppa.com na Jätkäsaari. Do programu je možné také zařadit projížďku pivní tramvají Koff odjíždějící z náměstí vedle hlavního nádraží v celou hodinu. Ze železničních zajímavostí je vlak IC273 ve 23:15 do Rovaniemi, kde jsou řazené patrové spací vagóny.

Alternativa od Tomáše: Je zde možnost se vydat třeba do přírody do Sipoonkorven NP na okraji Vantaa, kam jsem dojel busem. Na druhé straně u Espoo je pak Nuuksio NP, který je podle všeho také pěkný, i když může být trošku plný hlavně během víkendů.

Další zdroje o Helsinkách:



Den 5. výjezd z Helsinek

Ráno je možné využít zbytek 24hodinové jízdenky. Dopoledne byla zařazena prohlídka městské knihovny Oodi, poté oběd v „UniCafe Ylioppilasaukio“ a v 11:40 odjezd příměstským vlakem R do městečka Hyvinkää, kde je drážní muzeum „Suomen rautatiemuseo“, zdrželi jsme se tam 3 hodiny. Další zastávka v městě Häämenlinna, kde je jeden z mála finských hradů se kterým hned sousedí vojenské muzeum. V obou turistických cílech se dá strávit několik hodin, dorazili jsme v 16:30 po otevíracích hodinách. Zkrácením zejména ranního programu by se to dalo stihnout. Šotoušovská poznámka: před hradem je pohodlná lavička ze které je vidět z dálky koridorová trať, která se zrcadlí v jezeře. Odjezd z Häämenlinna vlakem s příjezdem do Tampere v 8 hodin. Přesun na ubytování, nákup potravin a posezení na balkóně.




Den 6. Tampere

Nákup 48hodinové jízdenky na MHD s vyzvednutím plánu sítě. Začátek na rozhledně Pyynikin näkötorni, svezení se elektrobusem na Tammelantori. Odtud pochůzka s navštívením hotelu Torni Tampere, kde je v 25. podlaží Skybar, ze kterého je rozhled do města. Odtud opět pěší přesun do univerzitní kantýny „Juvenes Yliopiston Ravintola“. Po obědě jízda do čtvrti Hervanta a procházka po budoucí tramvajové trati. V závěru krátká prohlídka policejního muzea okolo 15:30. Dále opět v centru návštěva Moominmuseo, které má vstup zdarma poslední pátek v měsíci v budově Tampere-Talo. Taktéž je možné se projet kolem Pispalan Haulitorni – ikonické věže z roku 1908 na výrobu broků. Večeře vyzvednuta přes aplikaci ResQ. Večerní program ve znamení návštěvy místních hospod, naneštěstí westernový bar Rodeo v budově Finlayson už nemá happy hour s pivem za 1 euro, přesunuli jsme se tedy do nádražky Semafori. Barů je samozřejmě více, avšak ceny zbytečně vysoké.





V programu Tampere a Finska nebyla obecně žádná sauna, protože z ní členové zájezdu nebyli nadšení. Kdybyste tam chtěli skočit, doporučuji Rauhaniemen kansankylpylä nebo Rajaportin sauna. (Jak jít do sauny)

Den 7. Tampere za městem

Odpočinkový den, ranní procházka k Laukonsilta (možnost prohlédnout si second-hand Radiokirppis), kolem stadionu a supermarketu na zastávku autobusu 40B, který jede do centra Mobilia, kde je muzeum automobilů ve dvou halách, ale taky malá pláž ke koupání v jezeře, molo s posezením. Z rozhledny nad Mobilií není nic vidět. Pro případné turisty by bylo fajn dojít i k dalšímu muzeu Vehoniemen automuseo, kde už je z rozhledny něco vidět, ale jsou to 4 km cesty v jednom směru. Z autobusu zpět do města jsme vystoupili v Kangasale, kde je kamenný kostel z roku 1780. Poté jsme se přesunuli do čtvrti Vehmainen a lesoparku se zbytkem vily Kaukajärven kartano, kde jsme jen tak koukali na jezero. Odtud jízda autobusem číslo 17 zpět do centra a na ubytování – večere, posezení, balení.


Den 8. Jokioinen a Turku

Poslední den ve znamení přesunu do Turku, nicméně se zastávkou v Humpilla, kde zrovna byly jízdy parními úzkorozchodnými vlaky na „Jokioinen museorautatie“. Jízdní doby vláčků byly spárované na odjezdy a příjezdy vlaků VR, takže jsme se zdrželi přesně mezi vlaky do Turku v 10:00 a 13:00. Protože na této železnici jsou akce docela svátečně, je možné alternativně zařadit prohlídku lokomotivního depa "Veturimuseo Toijala", které je taktéž po cestě. V Turku pěší přesun od oblasti „Turun funicular“, který opět nejezdil. Posezení u přívozu na břehu řeky Aura a zdejší nástup do autobusu číslo 1 zpět na letiště.



Co se nevlezlo?

Z dopravních záležitostí jde o lokomotivní skanzen v Haapamäki, kolem kterého jezdí ze Seinajoki či Jyväskyly motoráčky Dm12 vyrobené v Česku. Další úzkorozchodná trať Nykarleby Jernväg s provozem je v Kovjoki, která je úplně mimo, pokud nepojedete třeba do Vaasy. Z Finských záležitostí chybí kompletně návštěva severního polárního kruhu / Santovy vesničky, kde budou v létě spousty komárů a v podstatě jen přírodně orientované cíle. Z Helsinek je možné vyrazit levným trajektem také do Tallinnu. Zajímavost je trajekt z Helsinek do Petrohradu v Rusku, kde při použití lodi není třeba vyřizovat vízum a vstup na 72 hodin je možný jen s pasem.

Týdenní pobyt tohoto typu je dostačující, pokud by byl delší tak se bude hůře hledat nějaký způsob vyžití. Největší finanční náročnost mají položky ubytování, vnitrostátní cestování, stravování i když nejde o až tak větší částky než za podobné služby jinde v západní Evropě.

Kdyby vás zajímalo Finsko více, doporučuji se přesunout na rozcestník článků o této severské zemi.