Zobrazují se příspěvky se štítkemelektro. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemelektro. Zobrazit všechny příspěvky

2018-01-24

Hubsan X4 H501S poznámky k recenzím

Příjemnou shodou okolností se do rukou dostal dron Hubsan X4 H501S. Tato kvadrokoptéra je pěkná hračka a je radost si vyzkoušet s čím si teď "děti" hrají. Díky tomu, že jsem před začátkem používání nepročítal žádné recenze čekal mě čistý a autentický zážitek z unboxingu, zpracování a zejména z létání. Zpětně jsem si pročetl recenze a chci případnému zájemci přiblížit některá má odhalení, která se z prodejních "nadšených" článků nedozvíte.


Největší mé překvapení je poměr cena/zpracování. Aktuálně dron koupíte za cenu kolem 9 000 Kč, což je na můj vkus neuvěřitelně moc, protože stroj má v sobě přehršel dětských nemocí. Respektive si myslím, že se hračka docela brzy pokazí z důvodů popsaných níže, bude to chtít vysoké odpisy.


Dron je určen pouze pro let za suchého a bezvětrného počasí. Suchého proto, neboť má na spodní části chassis chladící otvory, takže když přistanete do trávy nebo sněhu, tak hrozí kontakt vody a PCB. Asi by bylo fajn používat startovací podložku (fotografové si vezmou odrazovou desku). Nicméně nikdy nevíte, kam dron dopadne či co se stane a chlazení na spodní straně je zkrátka nevhodná technická finesa. Zkušenost mi však ukazuje, že to zase přehnaně citlivé není...


Co s tím větrem? Z mého testování vyplynulo, že dron je citlivý na vítr úměrně k prostředí. Sám o sobě jakž-takž levituje nad požadovaným místem, ale když zafouká, tak to dá práci přírodu přetlačit. Tohle není nic nečekaného, ale souvisí to s dalším bodem.

Pády. Dron jako takový nemá ochranu vrtulí, což znamená, že jakmile vám ho vítr odfoukne ke stromu, vrtule se zasekne a dron spadne. Kromě toho pilotážní chyba je ještě obvyklejším důvodem poslání hračky k zemi. Z mých několika pádů to zatím vždycky odnesly vrtule, po desítce letů používám třetí sadu, jo jsem nešikovný, ale asi každému se poštěstí... Objednejte si proto rovnou náhradní vrtule z Číny a co doporučuji já jsou ochranné kryty. Dron létá stejně, ale při kontaktu se stromem se listy nezlomí. Jenom budu muset vymyslet, jak ochranný plast odebrat z výhledu kamery, protože to soudruzi nedomysleli... Nebýt toho, je to dobrá prevence zraněním, protože vrtule docela slušně sekají, když strkáte ruce, kam nemáte, nedej bože vletíte do lidí...


Nabíjení je další z mých spíše nepříjemných překvapení. Baterie má směrem k nabíječce takový ten debilní konektor, co se používá uvnitř notebooků na připojení reproduktorů. Z vlastní zkušenosti vím, že utrhnout jej není velký problém, takže čekám, kdy to zařve na baterce. Přepájení je náročné, naštěstí si lze objednat nový akumulátor... Nevím, proč nepoužili v Hubsanu bezdrátové nabíjení, při 12 V a 1 A příkonu by to nebyl problém.


Samotný dron nemá žádný vypínač, takže buď jej necháte ležet pod napětím a vybijete baterku nebo musíte otevřít dvířka a rozpojit další chatrný konektor. Průzkumem toho, jak konektor dodělat jsem ale došel k pochopení tohoto řešení, neboť zde není dost místa a běžný vypínač přiměřených rozměrů nezvládne přenést proudy tekoucí z akumulátoru do motorů, koukněte na průřez vodičů! Z uživatelského hlediska ale jasný nedostatek...


Ovladači dronu nemám, co zásadního vytknout z uživatelského hlediska, ale opět je to totálně otevřené řešení naprosto nevhodné do jiných než ideálních povětrnostních podmínek, neboť dírami v ochranném plastu je vidět PCB kontroleru. Nabíjení probíhá stejným konektorem jako v případě létací části a je taktéž potřeba otevřít poměrně tuhá dvířka, naštěstí se ovladač nabíjí výrazně méně často než dron.


Netroufám si hodnotit dron z jeho vlastností letových, protože nemám žádné srovnání a nikdo z přátel jinou kvadrakoptéru nemá. Můj nezkušený pocit je takový, že ovládaní chce cvik (ale to RC autíčka také), ale pak se dá létat poměrně přesně a pohodlně. Očekával jsem mnohem hezčí video v tom smyslu, že je obtížné mít stabilizovaný obraz. Dron se sám od sebe pořád někam lehce posunuje a každá korekce udělá viditelné kopnutí do záběru. Jde sice nastavit citlivost ovládání, ale pořád to není tak perfektní jako jsem zvyklý z ultimátních YT/FB videí.



Tolik můj základní pohled na hračku, časem se k článku vrátím a dodám některé další postřehy... Případně se můžete zeptat.


2017-01-01

Peugeot 306 oprava ventilátoru topení

Topení přestalo fungovat, když jsem byl v zahraničí a mého Pažouta 306 používal bratr. Problémem opravy bylo především, že vozidlu zbývá 5 měsíců technické prohlídky a s další se už nepočítá, čímž se závada stala totálkou... Nicméně pro další řešitele přikládám několik tipů, jak postupovat.



Problém: Nefungující ventilátor topení (v prosinci!).
Vstupní podmínky: Peugeot 306, modelový rok 1996, bez klimatizace(!).
Popis závady: postupně přestala spolehlivě pracovat regulace otáček ventilátoru, později se už nedělo nic při manipulaci s voličem rychlostí. 
Shrnutí: ventilátor se netočil a proto nefungoval rozvod tepla z výměníku do kabiny.



Diagnostika: Pojistka byla v pořádku. Dále jsem chtěl diagnostikovat samotný volič. Domníval jsem se, že je u něj špatný elektronický kontakt, nicméně tento volič je řešen mechanicky bovdenem a není na něm co diagnostikovat ani změřit. Rozebírat palubku je proto zbytečné.

Další krok byla analýza motoru (ventilátoru), ten se nachází u nohou spolujezdce za přihrádkou a zespodu se k němu dát při trošce tělocvičné zručnosti dostat, na 3 šrouby ho demontovat a na 2 fastony odpojit.




K součástce Valeo N31 848234B se toho moc nedá zjistit. Je to 12V DC motor s odběrem kolem 3A. Zde jsem se spálil při diagnostice, protože jsem to připojoval na zdroj, který dává dlouhodobě jenom 1A a nějakou dobu jsem myslel, že je chyba v motoru. 

Dále jsem změřil přívod k motoru, na vodičích visících zpod palubky jsem v při nule na ovladači změřil -3V a při změně na kterýkoliv vyšší stupeň 1 - 4 napětí 11,48V. Je to logické, výkon motoru je omezován proudově a ne napěťově. Nicméně po přípojení počítačového ventilátoru s odběrem 0,8A se nic nestalo, takže šlo předpokládat, že chyba je někde v té spleti drátů, které mizí někam pod palubní desku.



V dalším kroku jsem problém konzultoval s osobou, která má zkušenosti s opravami francouzské automobilové elektroniky a ta mi sdělila, že při výše uvedených symptomech jde nejspíše o vadné relé, které se v zeleném pouzdru nachází někde "pod volantem", ale že jej nemá k dispozici, protože ho spotřeboval při opravě Peugeotu 106. V 306 je spousta zelených relátek v pojistkové skříni, ale už jsem neměl náladu zjišťovat, které to je a jakým typem ho nahradit. Pokud to víte, napište to prosím detaily do komentáře.



Já jsem závadu vyřešil maximálně bastlířským způsobem přes autozapalovač, kdy jsem vyvedl vodiče od motoru ven a přes socialistický vypínač lampičky a vykuchanou spálenou nabíječku telefonu do zásuvky jsem to připojil na palubní elektrický okruh. 

Naneštěstí tak mám pouze jednu rychlost, ale v autě alespoň není příšerná zima. Při připojování pozor, ve spotřebičích pro palubní systém je většinou také pojistka, ale 2,5A nebyla dostatečná. Než jsem si to uvědomil ztratil jsem hodinku zkoušením dalších variant. Po prozkoumání dostupných zásob a zjištění, že tyto trubičkové pojistky nejsou skladem, jsem to s velkou nelibostí přemostil drátovou propojkou. Tuto skutečnost uvádím jen proto, abyste měli názorný příklad, jaký je to bastl. (však je tam další pojistka)




Doplněno: ono to při tomto zapojení nefouká na maximální výkon, jak jsem se domníval, ale spíše na "2" až "3" původní regulace. Není mi moc jasné proč, ale tak hlavně, že se něco děje...

Topení nyní funguje, což bylo to hlavní. Těch pár vodičů navíc nikoho nezabije (alespoň doufám). Pokud se vám záležitost podařilo vyřešit elegantněji (což zase není taková výzva), napište ostatním postup do komentářů. Při řešení této záležitost děkuji za pomoc Martinu Uhlíkovi

Celé by se to dalo shrnutou do hashtagu #francouzskáElektronika  #:-(

2016-02-19

LED panel Sigma ASC 333 programování

Do rukou se mi dostal RGB LED panel výrobce Sigma s označením ASC 333. V Česku tyto "běžící texty" prodával snad výhradně potravinový řetězec Makro, ale i přes to se jich dá po různých provozovnách nemálo potkat. Nikdy nešlo o vyloženě levnou záležitost a nikdy to nebyl příliš účinný způsob propagace, ale to teď neřeším, protože se snažím pouze o přeprogramování obsahu.


Dostal se mi do rukou pouze samotný panel s krabicí, ale bez jakéhokoliv dalšího příslušenství - tedy bez napájecího a počítačového kabelu a bez dálkového ovladače. Níže popisuji, jak soustavu oživit.


Ke stažení:




Napájení

Je zajišťováno dle návodu trafem 9VAC 3A 40W "DA-068K". Mi to fungovalo i s 9V DC trafem, protože dle odborníka přes elektro je usměrňovací blok až uvnitř spotřebiče, problémem jsou proudy. 


Vzadu na štítku je označen příkon 45W, což je nějakých 5A a to už je fakt hodně. Navíc při mých pokusech se slabším zdrojem si panel bral bezproblému 2A (když neměl, tak se restartoval s pípnutím) a to jsem nevyužíval plně barevných režimů! Problém dostatečného napájení tedy vede k notebookovému trafu...


Připojení k PC

Nejprve je potřeba si vyrobit kabel MAS-0090500. Na jednom jeho konci je telefonní konektor RJ-11, na druhém sériový port DE-9F. Oba jsou to standardní konektory, které se vám doma pravděpodobně povalují, takže stačí se štípačkami otevřít nějakou svou skrýš... 


Na obrázku vidíte půlku kabelu z instalačního balíčku modemu od O2 a druhý konec je nějaký netradiční konzolový kabel k modemu s RS-232 a etheretem.


Zapojení pinů jsem provedl podle obrázku na německých stránkách a shledávám jej funkčním k propojení posloužila elektrická čokoláda.

Spojení s PC

Teď budu poněkud skákat v tom, jak jsem postupoval, ale ať má text logiku. Kam připojit část do panelu je jasné - je tam pouze jeden konektor. Kam ale s částí do PC? Musíte použít COM port fyzického počítače!!!


První věc, kterou jsem totiž provedl bylo, že jsem použil USB-COM převodník, jenže s ním to nefunguje. Přes kabel totiž probíhá flashování EEPROM paměti v panelu a ta potřebuje vyšší napětí a stabilnější proud k tomu, aby se přepsala a to z 5V USB nedostanete. Nejvýše se mi podařilo původní panel vymazat, ale zapsat do něj už ne.


Přeprogramování

Další výzva byl software. Našel jsem na programové vybavení SignWork ASC226 / ASC333 na uložto.cz, ale to nešlo na Windows 7 nainstalovat, protože se zaseklo na první obrazovce s textem, kde nelze odkliknout OK, kterým instalace pokračuje:
Setup cannot install system files or update shared files if they are in use
Software je totiž určený pro 32 bitové OS Windows 95 až XP na čemkoliv novějším nefunguje! Nezapomeňte také na předchozí podmínku, že COM port musí být fyzický a začínáte hledat starý počítač. Těch mám ve svém okolí "naštěstí" dostatek a tak jsem vytáhl Dell Optiplex GX240 s Windows 2003 Server a pustil se do úpravy textů...



Pokud máte fyzický počítač se sériovým portem, ale běžíte na něm nějaké současné Windows, tak můžete ještě použít virtualizovaného OS a propojit s ním lokální COM port. Jak by se to udělalo nastiňují screenshoty z programu VMware Workstation:



Internet of things

Pokud budete o tomto panelu hledat nějaké další informace, pravděpodobně narazíte na článek Michala Altair Valáška (významné osobnosti českého internetu), který reverzním inženýrstvím prozkoumal komunikaci po kabelu a vyrobil DLL knihovnu pro automatizovanou komunikaci s panelem.


Dá se implementovat například v programu v jazyce C# po naimportování do projektu ve Visual Studiu. Uvažoval jsem, jak na panelu zobrazovat aktuální informace z internetu, ale drobným problémem je fakt, že informace do panelu tečou přes COM a EEPROM: přepis je sice snadný, ale i tak lze uvažovat o aktualizaci v řádu spíše minut. 


Navíc musíte používat +/- 12V na GND sériového portu a proto se obávám, že třeba přes Raspberry PI by to nešlo, neboť to jede maximálně na 5 voltech, ale rád se nechám opravit. 

Závěr

Na závěr hodnotím, že se panel podařilo v domácích podmínkách oživit a přepsat. Zdokumentoval jsem jakým způsobem toho můžete dosáhnout také a pak nastínil, jak by se teoreticky mohlo k panelu přistupovat současnými metodami. Jestli máte další zkušenosti, budu rád, pokud se podělíte v diskusi pod článkem.

2014-04-06

Systém jednotného času Pragotron v akci

Při dni otevřených dveří v Olomouckém dopravním podniku mě již při vstupu zaujaly řídící hodiny EH-41 systému Pragotron a tak jsem se vrhnul na hledání hodin tohoto systému po vozovně. Určitě jsem jich několik přehlédl a určitě se další nacházely v nepřístupných částech. Takže takto alespoň obrazem:







2013-10-26

Jednotný čas Pragotron - hlavní hodiny

Kamarád mi donesl hlavní hodiny systému jednotného času Pragotron, typ EH40. Jak to tak bývá, závada byla identifikována takto: "Nefunguje to. Oprav to, prosím."

Pro laiky uvedu, že systém jednotného času je systém, ve kterém jsou jedny hodiny hlavní, jež vysílají každou minutu krátký impuls k ostatním hodinám podružným. Impulz se vysílá po dvou drátech, v sudou minutu má jednu polaritu a v lichou minutu má opačnou polaritu. Napětí může být různé, podle toho, kde se daný systém nachází. Ve velkých závodech s rozsáhlými systémy a desítkami (nebo stovkami) podružných hodin se používá napětí 60V, v menších systémech pak 24V nebo 12V. Tyto konkrétní hodiny jsou vyrobené pro vysílání impulzů o napětí 24V.


Hodiny naštěstí pocházejí z doby, kdy se k výrobkům dodával návod k použití včetně kompletního schématu zapojení i s popisem jeho funkce. Díky tomu jsem nemusel složitě zjišťovat funkci každé součástky, ale mohl jsem se rovnou pustit do analýzy problému.

Závada se projevovala tak, že LED diody indikující polaritu a napětí na minutové lince různě poblikávaly a na výstupu se objevovalo poměrně velké napětí. Kvůli toho docházelo k otáčení hodinových strojků podružných hodin aniž by uplynula celá minuta. Po připojení na laboratorní zdroj s nastavenou hodnotou 24V vše fungovalo zcela spolehlivě a hodiny se zdály být funkční. Ovšem při připojení na vnitřní transformátor se závada opět projevila a měřením jsem zjistil, že napájecí napětí hodin je téměř 40V, přestože na štítku transformátoru je uvedeno sekundární napětí 27V. Tak vysoká hodnota je způsobena jednak usměrněním a vyhlazením (tím se napětí zvedne na 1,4 násobek) a navíc i tím, že transformátor je vyrobený pro hodnotu síťového napětí 220V a dnes máme v síti běžně 230V, většinou však trochu více. Tím pádem dojde ke zvýšení napětí na sekundárním vinutí. Výsledkem analýzy bylo - snížit napájecí napětí na 24V.

Snížení lze dosáhnout několika způsoby. Většina z nich je však velmi pracná. Jedná se buď o výměnu transformátoru za jiný (podmínka - stejné rozměry trafa), nebo o změnu počtu závitů na sekundárním vinutí (technicky nemožné u továrně vyrobených traf). Vybral jsem ten nejjednodušší - vložit do obvodu integrovaný stabilizátor napětí. Jak jsem to udělal, to je patrné z fotografií. Zakreslené schéma je jen orientační, z fotografií je vidět, že jsem použil více diod, kvůli úpravě hodnoty výstupního napětí ze stabilizátoru.


Zpočátku jsem měl obavy ze ztrát na stabilizátoru, díky nimž se bude zahřívat. Nakonec po krátkém vyzkoušení jsem zjistil, že se zahřívá jen mírně a díky umístění nahoře uvnitř hodin nezahřívá žádné součástky kolem. Bezproblémový dlouhodobý chod by tedy měl být zaručen.


Sobotní dopoledne strávené u EH40 ukázalo své plody a po několika peripetiích s akuvrtačkou se podařilo hodiny zkompletovat a spustit. Ukázalo se, že napájecí napětí udržované na hodnotě 24V pomáhá ke správné funkci hodin, navíc na výstupní minutové lince je také napětí 24V. Před vložením stabilizátoru bylo napětí na lince 32V, což zbytečně zvyšovalo spotřebu strojků podružných hodin a bylo zvýšené riziko spálení citlivých strojků. Nyní hodiny běží ve zkušebním režimu a napájí jedny podružné hodiny. V tomto provozu se ukáže, jestli je provedená úprava provozuschopná z dlouhodobého hlediska.



2013-03-16

Peugeot 306 CODE IN zmizelo

Tentokráte to nebude o počítačích, ale o autech. Když jsem vyjížděl po servisování mého Peugeotu na jednu počítačovou akci, tak jsem po zapnutí rádia zjisil, že musím zadat CODE IN. Tento kód je vyžadován vždy, když se odpojí baterka. A jak jsem se chtěl věnovat řízení a ne nastavování rádia, tak jsem samozřejmě zadal obligátní 1234, což bylo špatně. 


Rádio se zablokovalo a psalo pouze "----". Co s tím? Stačí, když podržíte delší chvilku (5s) tlačítko BND (band rozsah - střední vlny AM/MW, VKV (FM)) a zadání CODE IN se znovu aktivuje.

Jako kód bývá obvykle nastavena kombinace čtyř stejných čísel. V případě, že tento kód neznáte existují lidé, kteří to umí odblokovat. Popřípadě si na vrakáči kupte nové rádio se známým kódem. Náklady jsou přibližně stejné...

Zajímavé, že jsem na tuto metodu nepřišel sám, když jsem náhodně mačkal všechna možná tlačítka vědom si skutečnosti, že tam něco podobného asi bude...

2013-03-11

Triakový regulátor výkonu pro topnou spirálu

Tentokráte to bude ze zcela jiného soudku, než na který jste na tomto blogu zvyklí. Tématem článku totiž bude regulace výkonu topné spirály v horkovzdušném ventilátoru. Autorem článku je Martin Uhlík.


  Chtěl jsem si horkovzdušným ventilátorem ohřívat nohy zmrzlé od studené podlahy. Jenže ventilátor, jež vlastním, má 2kW, což je slušný topný výkon a po chvíli mi sice bylo na nohy teplo, ale ve výšce hlavy bylo nesnesitelně horko. Napadlo mě proto snížit výkon spirály tak, aby z ventilátoru vycházel vzduch pouze teplý či vlažný a tím mohl ventilátor běžet déle a ohřívat nikoliv vzduch u stropu, ale jen vzduch na podlaze.


  Existuje spousta možností, jak snížení topného výkonu dosáhnout. Jednou možností je hlídat teplotu vzduchu na výstupu a podle toho spirálu vypínat nebo zapínat. Nevýhodou tohoto řešení je nutnost použití elektroniky na malé napětí a tudíž potřeba zdroje pro tuto elektroniku. Jenže já jsem potřeboval něco, co se vejde celé do ventilátoru a tudíž to musí fungovat pouze na síťové napětí. Navíc spirála má velmi malou tepelnou setrvačnost, takže by zapínání a vypínání probíhalo ve velice krátkých intervalech. Proto jsem se rozhodl přistoupit k použití triakového regulátoru, který jste určitě někdy viděli pro regulaci žárovkového osvětlení.


  Tento regulátor výkonu omezuje výkon tím, že zátěží protéká proud jen po určitou dobu periody střídavého proudu. Regulátor nepotřebuje napájení, obvykle jej stačí vřadit do série se zátěží. Je však třeba upozornit, že díky charakteru spínání mimo průchod nulou vytváří triak rušení, které může být slyšet zejména v nekvalitních zesilovačích nebo v rádiových příjmačích na rozsazích středních a dlouhých vln.

  Použité zapojení je zcela obvyklé, tzv. katalogové a je použito téměř ve všech konstrukcích tohoto typu na internetu. Je zde k dispozici trimr, kterým si nastavíme minimální hodnotu protékajícího proudu a tím zjemníme regulaci potenciometrem.


  Nejdůležitejším prvkem je samotný triak. Jelikož spirála má 2000W, podle známých vzorců jí teče proud 8,7A. Pokud chceme, aby triak nějakou dobu vydržel, je třeba ho předimenzovat. Navíc se zde pracuje s nebezpečným síťovým napětím a vně zařízení nesmí být jediná kovová část spojená s tímto napětím. Použil jsem proto triak BTA10/700B. Jeho maximální dovolený efektivní proud je 10A a křemíkový čip je izolován od pouzdra keramickou destičkou, která je testována na napětí 2,5kV. Můžeme si proto být jisti, že se na chladič síťové napětí nedostane. Jak je triak upevněn ke chladiči je patrno z obrázků níže. Chladič jsem upevnil úhelníčkem ke krytu ventilátoru. Je umístěn v proudu studeného vzduchu, takže je navíc ochlazován proudícím vzduchem. Je třeba dbát, aby průřez přívodních vodičů byl dostatečný, jelikož v obvodu procházejí velké proudy. Podobně jako v případě upevnění chladiče je třeba dbát na bezpečné oddělení síťě i u potenciometru a proto jsem použil potenciometr z plastu. Celkové rozmístění prvků v zadní stěně ventilátoru je patrné z obrázků.

  Před sestavením bylo provedeno několik zátěžových zkoušek a testoval jsem i jiné triaky. Největšího oteplení bylo dosažeho při nastavení 100% výkonu, kdy triakem protéká největší efektivní proud. I tak bylo oteplení nepatrné a při umístění chladiče v proudícím studeném vzduchu jej můžeme s klidem zanedbat.

2012-02-05

BUSE panel - ruční nastavení

Nedávno jsem získal pro studijní účely 2 vyřazené BUSE panely z tramvaje. Jeden čelní velký 112x19 bodů - zářivkový (03740-02/00) a druhý zadní malý 28x19 bodů LED (02077-02/02). Oba typu BS210.


Tento typ panelů funguje na principu magnetických terčíků, které se podle působení pole natočí buď černou nebo zelenou stranou na viditelnou stranu. V podstatě velký eInk, jako u ebooků. Narozdíl od něj má pak ještě podsvícení a to žářivkou vespod (takže je z dálky nečitelné) nebo LEDkou u každého bodu.


Nejtěší úkol je tento panel přepsat pakliže nemáme kompletní vybavení. To ve vozidle MHD  zahrnuje:
  • terminál Mypol a jednotka FPP-U nebo BS 100
  • označovač Mypol
  • reproduktor Tesla/Apex
  • reproduktor TVM
  • vnitřní velký panel BUSE
  • boční panel BUSE
  • zadní panel BUSE
  • Digitální hlásič Herman a bezdrátový modul
  • kabeláž a tlačítka

Hlouběji to popisuje schéma přímo od firmy BUSE:



Předmětem tohoho článku je však jednoduché přetočení terčíků bez nutnosti uvádět celé zařízení do chodu. Osobně jsem takovou operaci popsal jako 'offline' přepis. Nejprve je nutné mít volnou zadní stěnu panelu tz. vymontovat panel z krabice popř. odmotnovat napájecí elektroniku.

Nyní budeme jednotlivě otáčet terčíky. To lze dosáhnout tím, že přivedeme napětí na cívky v nožkách, které tímto změní polaritu magnetického pole. Změnu oproti stávajícímu stavu zajistíme přehozením polarity napětí.

K následujícímu kroku potřebujeme napájecí DC zdroj. Rozsah napětí začíná na 5V, pro spolehlivé otočení terčíku je vhodné napětí kolem 10V. (baterkou to nezkoušejte, je potřeba cca 0,5A)

Podle obrázků se dotkneme hroty výstupů z cívky. Že se změna povedla poznáme podle charakteristického zvuku. (je nutné provádět polarizaci tak, aby se terčíky mohly volně otočit).



Nejlépe jsou kontaky vidět na panelu bez LED diod:

V současné chvíli se snažím přijít na způsob, jak takovou změnu provádět rychleji, protože přepsat touto cestou 532 terčíků vyžaduje opravdu velkou trpělivost.

Z dosavadní zkušenosti doplňuji, že změnu lze provést bez zapojení panelu do celého systému a to pomocí termínálu SAVS. Při této příležitosti jsem zjistil, že databáze linek není uložena centrálně ve vozidle, nýbrž v každém panelu samostatně. Až budu mít další příležitost ke zkoumání, doplním, jaké signály se do BUSE panelu zasílají.

Pokud máte větší znalost funkce celého systému, doplňte mě v diskusi níže. Rád se poučím!





Doplněno:
"Je tam magnetický obvod, jehož součástí je nahoře sám terčík (obrazový bod), dvě svislé feritové tyčky s cívkami a dole je obvod uzavřen železným třmínkem. Ty dvě cívečky jsou zapojené v sérii a vyvedené na dvojici drátových vývodů (k zapájení do desky plošných spojů, která pak nese celou matici elementů). Podle toho, jestli do cíveček pustíte proud jedním či druhým směrem, zmagnetuje se terčík buď severem na žluté nebo severem na černé straně. Protože v tom černém korpusu pod terčíkem je vlepený malý permanentní magnet, jeho magnetické pole donutí terčík, otočně uložený ve dvou „ložiskách“ (ty černé packy, co trčí nahoru v protilehlých rozích), aby se natočil souhlasně s orientací magnetického pole toho permanentního magnetu. A je to právě ten permanentní magnet, co drží terčík otočený pořád stejně, i když je to celé bez napájení. Aby se terčík otočil, je potřeba pustit proudový impuls do cívek tak, aby se terčík přemagnetoval na opačnou polaritu. Pak si ho už zase magnetické pole permanentního magnetu příslušně otočí a drží si ho tak až do příští změny."