2018-01-25

Zkušenost s hřeby na pneu pro jízdní kolo

Je to už nějaký čas, kdy jsem usoudil, že mi chybí zkušenost pneumatikami s hřeby a jejich vlastnostmi na sněhu. Z možností, na co je obout, jsem měl auto a jízdní kolo. Vzhledem k tomu, že na kole najezdím ve Finsku v průměrném pravidelném režimu více než autem, padla volba na přezutí mého kola.


Ne, začneme ještě více pragmaticky, pneu na auto s hřeby stojí 300 € za sadu, a i když by to bylo velmi užitečné, tak jsem si tuto legraci dopřát nechtěl (něco více o řízení auta). Jedna pneumatika s hřeby pro kolo začíná na částce 30 €, což je poněkud hodně, když celé vaše kolo stojí 80 €. Připomínám, že normální lepší pneumatika se dá koupit za 15 €.


Avšak protože místo mého bydliště je na kopci a překonání 4,7 km na praxi v centru je pro mě denní nutností, rozhodl jsem se tentokrát vyzkoušet na vlastní kůži pocity a napsat o tom článek, protože z diskusí na Facebooku nejen s domorodci, ale i expaty jsem měl rozporuplný dojem.


Narazíte totiž na názor, že kola s hřeby se jednoznačně vyplatí, jenže dát 60 € (1 500 Kč) za přezutí kola je hodně, a to je cena, když si to uděláte sami. Takže jsem na to šel "chytře" a přezul jsem jenom jednu pneumatiku, abych poznal rozdíl.

Klíčová otázka je, kterou osu – přední nebo zadní? Intuitivní většinová odpověď by byla kolo zadní, protože ta je přece poháněná, ale jde o odpověď špatnou. Pokud totiž máte klasické pánské kolo, kde jste nakloněni nad kolo přední, tak v případě smyku "zadku" máte prostor reagovat třeba položením nohou na zem, ale když ujede kolo přední, tak čas chybí na cokoliv. Navíc pád dopředu je podstatně horší z hlediska najít nějakou únikovou polohu a neletět přímo "na hubu". OKej s příchodem prvního sněhu v půlce října mám tedy přezuto a můžu sbírat statistická data. 


Hřeby téměř nepomáhají v čerstvém lehkém sněhu – když napadne 10 cm, tak kolo jede zhruba stejně jako bez něj, jen s větším odporem. Okrajově jsou hřeby užitečné i v případě, kdy se jede po rovnoměrně ujeté vrstvě sněhu a to proto, že se v takovém případě kolo nemá důvod smýkat, ledaže to výrazně klopíte, ale kdo by to dělal...


Kdy hřeby pomáhají je situace, když to klouže i chodcům. Tzn. uježděný sníh přes den povolí na slunci a po západu zmrzne. Případně je kluzko všeobecně – při mrznoucím dešti atp. Jak jsem si ale vyzkoušel, když to přepálíte na takovém povrchu, tak vás ani hřeby nezachrání a stejně to položíte. Co může být výhoda je skutečnost, že přetáčivý(?) smyk zadního kola vás o milisekundu dříve upozorní na problém a až pak jde k zemi i kolo přední. Tak jako tak, šel jsem shánět nové pedály a mám módní díru v jeansech.


Nastal ale moment, kdy jsem byl neskutečně rád za hřeby. Situace byla následující: na dlouhodobý uježděný sníh udeřily v pondělí mrazy kolem -20 °C, v úterý začalo sněžit, teplota vystoupala na -10 °C a připadlo 10 cm, no a ve středu byly 4 °C nad nulou a kompletně všechno začalo roztávat dramatickým tempem. V podstatě byla blbost jen na kole, ale já jsem osoba odolná + šetřivá za autobus, a tak jsem vyjel.


Něco tak šíleného si budu pamatovat dlouho. Přesně jsem cítil, jak celé jízdní kolo plave mezi vrstvou rozbředlého sněhu a zbytky dosud zmrzlého podkladu. Bylo tak přesně poznat, jak má zadní kolo neustále tendenci někam ujíždět, a to každých cca 10 metrů, zatímco předek jel až nebývale sebejistě. Těsně před místem určení jsem pak o trochu aktivněji zatočil a zadní kolo dostalo smyk, opět díky hřebům na předku jsem to rozpoznal včas a stihl zahájit seskok – drama skončilo bez zranění i škod.

Důvodem je fakt, že uježděný sníh roztává rozdílně a vytváří tak ohlazené ostrůvky mezi kalužemi, což extrémně klouže. Předchozí zmíněná situace je pak nebezpečná v tom, že roztopeným sněhem se projet dá, ale jakmile opět zmrzne, jde o nebezpečný povrch se spoustou vyjetých stop, který jeho uživatele s radostí katapultuje kamkoliv v náhodném směru zmrazků. 


Na tomto místě se hodí faktografická poznámka. Pánské kolo je svým rámem o poznání méně vhodné pro zimní jezdění než kolo unisexové, které má středovou trubku dole, protože se z něj při podobných pádech výrazně lépe vysedá, kromě toho se na nich obvykle jezdí mnohem více vzpřímeně a váha je více na zadním kole. V podstatě paralela motorkářského choperu versus silničního nakedu.

Souhrnně nepřekvapivá informace: hřeby nepomáhají ve sněhu, to se ví. Jsou dobré na ledě. Jenže, už jste někdy jeli po hokejovém hřišti? Ne? Přesně! V momentě, kdy to začíná klouzat chodcům je kolo ještě slušně použitelné, ale ve chvíli, kdy je třeba velmi obezřetná chůze je i jízda na kole značně riskantní. To snad dává smysl...


Verdikt: v Česku jsou takové pneumatiky zbytečné – sníh se u nás poslední zimy nedrží dlouho, hned jej rozsolí a jeho odhrnutím do míst, kudy se pohybují cyklisté, dojde k situaci, že pro jízdu nezbývá prostor a jen magor jezdí za kluzka po cestě s auty. Tím myslím situaci denního dojíždění, na blbnutí v horách je to zase příliš drahá sranda.

Co ve Finsku? Těžko říct, moje hodnocení je spíše v neprospěch této investice, pakliže je neplánujete používat několik zim. Více se vyplatí zakoupit trošku lepší pneumatiky klasické, které mají hluboký dezén (viz níže). Čím dražší kolo máte, čím častěji jej používáte a čím rychleji jezdíte, tím spíše oceníte zimní kola. Jízdní styl totiž udělá mnohem větší rozdíl. Po nějakém množství zkušeností a pádů už pak rozpoznáte, že pro jednou je možné nechat kolo doma než to zbytečně riskovat.


Ještě jsem nakousl pneumatiky klasické. U dovezeného bratrova exkola Superior jsme už několik let uvažovali o přezutí, protože se z horských pneu staly v podstatě MTB slicky. Po obvodu špunty, nicméně běhoun hladký na plátno. Jezdil jsem na tom za sněhu a největší problém byl asi v udržení trakce + taková guma strašlivě prská vodu. 


Když jsem píchnul, tak jsem rovnou toto pneu vyměnil na Continental Traffic s univerzálním vzorkem a vlastnosti i na sněhu se podstatě zlepšily. Proto bych podobný přístup doporučil i někomu dalšímu. Hlavně z důvodu, že se pak není třeba o nic starat v průběhu roku, kdy hřeby na asfaltu zbytečně rachotí.



Přehled použitých pneumatik: 
  • přední s hroty: Biltema 27956 26x1,90 "dubbdäck" (křivé téměř jako Rubena) za 30 €
  • zadní klasická: Continental Traffic 26x1,90 za 15 €
Jak jsou na tom pneumatiky po roce ježdění? Hřeby se zajezdily do gumy, takže už neklapou a podle všeho taky nepomáhají na smyk, nicméně jde asi o anomálii, protože mám k dispozici druhé kole, které má hřeby také a ty klapají jako o závod pořád. Suma sumárum, "levné" pneu s hřeby je k ničemu.

Pokud jde o výrobky s hřeby, tak abych to vzal tuto zimu pořádně, koupil jsem si ještě protiskluzové návleky na boty za 10 € a používám je na běžeckých tretrách při běhání venku. Význam hrotů je daleko větší, než u kolegů osazených na pneumatice kola, tento vynález se vyplatí mít.


Abych to vzal ještě kompletně. Téměř všechna osobní auta ve Finsku používají v zimě kola s hřeby, ale běžně není problém jezdit jen s normálními zimními pneumatikami. Problém nastane v momentě, kdy to klouže fakt hodně a tím, že se vaše auto chová jinak než všechna ostatní, pak je třeba být dvakrát obezřetný, a hlavně nikde nezastavovat, protože takové dávání přednosti do kopce je na do tvrda (a hladka) uježděném sněhu docela "peklíčko", zejména když se někdo "nasáčkuje" příliš těsně za vás.

Tolik k mému hřebovému speciálu na základě mých zkušeností.

2018-01-24

Hubsan X4 H501S poznámky k recenzím

Příjemnou shodou okolností se do rukou dostal dron Hubsan X4 H501S. Tato kvadrokoptéra je pěkná hračka a je radost si vyzkoušet s čím si teď "děti" hrají. Díky tomu, že jsem před začátkem používání nepročítal žádné recenze čekal mě čistý a autentický zážitek z unboxingu, zpracování a zejména z létání. Zpětně jsem si pročetl recenze a chci případnému zájemci přiblížit některá má odhalení, která se z prodejních "nadšených" článků nedozvíte.



Největší mé překvapení je poměr cena/zpracování. Aktuálně dron koupíte za cenu kolem 9 000 Kč, což je na můj vkus neuvěřitelně moc, protože stroj má v sobě přehršel dětských nemocí. Respektive si myslím, že se hračka docela brzy pokazí z důvodů popsaných níže, bude to chtít vysoké odpisy.


Dron je určen pouze pro let za suchého a bezvětrného počasí. Suchého proto, neboť má na spodní části chassis chladící otvory, takže když přistanete do trávy nebo sněhu, tak hrozí kontakt vody a PCB. Asi by bylo fajn používat startovací podložku (fotografové si vezmou odrazovou desku). Nicméně nikdy nevíte, kam dron dopadne či co se stane a chlazení na spodní straně je zkrátka nevhodná technická finesa. Zkušenost mi však ukazuje, že dron není na vodu citlivý...


Co s tím větrem? Z mého testování vyplynulo, že dron je citlivý na vítr úměrně k prostředí. Sám o sobě jakž-takž levituje nad požadovaným místem, ale když zafouká, tak to dá práci přírodu přetlačit. Tohle není nic nečekaného, ale souvisí to s dalším bodem.

Pády. Dron jako takový nemá ochranu vrtulí, což znamená, že jakmile vám ho vítr odfoukne ke stromu, vrtule se zasekne a dron spadne. Kromě toho pilotážní chyba je ještě obvyklejším důvodem poslání hračky k zemi. Z mých několika pádů to zatím vždycky odnesly vrtule, po desítce letů používám třetí sadu, jo jsem nešikovný, ale asi každému se poštěstí... Objednejte si proto rovnou náhradní vrtule z Číny a co doporučuji já jsou ochranné kryty. Dron létá stejně, ale při kontaktu se stromem se listy nezlomí. Jenom budu muset vymyslet, jak ochranný plast odebrat z výhledu kamery, protože to soudruzi nedomysleli... (vyřešeno odřezáním, ale pozor ať jsou to ty správné, neboť moduly A-B jsou odlišné) Nebýt toho, je to dobrá prevence zraněním, protože vrtule docela slušně sekají, když strkáte ruce, kam nemáte, nedej bože vletíte do lidí...


Nabíjení je další z mých spíše nepříjemných překvapení. Baterie má směrem k nabíječce takový ten debilní konektor, co se používá uvnitř notebooků na připojení reproduktorů. Z vlastní zkušenosti vím, že utrhnout jej není velký problém, takže čekám, kdy to zařve na baterce. Přepájení je náročné, naštěstí si lze objednat nový akumulátor... Nevím, proč nepoužili v Hubsanu bezdrátové nabíjení, při 12 V a 1 A příkonu by to nebyl problém. Doplněno: Po roce občasného používání jsou konektory stále v pořádku a nejsou utrženy...


Samotný dron nemá žádný vypínač, takže buď jej necháte ležet pod napětím a vybijete baterku nebo musíte otevřít dvířka a rozpojit další chatrný konektor. Průzkumem toho, jak konektor dodělat jsem ale došel k pochopení tohoto řešení, neboť zde není dost místa a běžný vypínač přiměřených rozměrů nezvládne přenést proudy tekoucí z akumulátoru do motorů, koukněte na průřez vodičů! Z uživatelského hlediska ale jasný nedostatek...


Ovladači dronu nemám, co zásadního vytknout z uživatelského hlediska, ale opět je to totálně otevřené řešení naprosto nevhodné do jiných než ideálních povětrnostních podmínek, neboť dírami v ochranném plastu je vidět PCB kontroleru. Nabíjení probíhá stejným konektorem jako v případě létací části a je taktéž potřeba otevřít poměrně tuhá dvířka, naštěstí se ovladač nabíjí výrazně méně často než dron.


Netroufám si hodnotit dron z jeho vlastností letových, protože nemám žádné srovnání a nikdo z přátel jinou kvadrakoptéru nemá. Můj nezkušený pocit je takový, že ovládaní chce cvik (ale to RC autíčka také), ale pak se dá létat poměrně přesně a pohodlně. Očekával jsem mnohem hezčí video v tom smyslu, že je obtížné mít stabilizovaný obraz. Dron se sám od sebe pořád někam lehce posunuje a každá korekce udělá viditelné kopnutí do záběru (používejte GPS mód, je to lepší). Jde sice nastavit citlivost ovládání, ale pořád to není tak perfektní jako jsem zvyklý z ultimátních YT/FB videí. Je třeba se jen lehce dotýkat ovladače a ne jít z extrému do extrému.



Tolik můj základní pohled na hračku, časem se k článku vrátím a dodám některé další postřehy... Případně se můžete zeptat.


Pokračování: Jednoto dne jsem šel létat s plně nenabitou baterií a nějak jsem přehlédl výstražné blikání a dron spadnul. Podle návodu se má vrátit na místo vzletu, nicméně prakticky dělá to, že vrtule se na chvíli zastaví a pak zase chytnou. Dopad byl dost tvrdý a odneslo to PCB kamerového modulu, takže po pádu se nepřenáší obraz na ovladač a nenahrává video, což je vada dosti podstatná a tak jsem se vydal dron rozmontovat a zkontrolovat, co se s tím dá dělat... Nic, než objednat novou. 



Řešením bylo přidáním fotografického šroubu 1/4" pro připevnění externí kamery. Tento šroub bylo možné přidat pod modul kamery do vyvrtaného otvoru a zajištěním tavným lepidlem, protože plastové tělo dronu je docela křehké. Překvapivě nebylo těžké nalézt těžiště v průsečíku os ramen s motory a po vyzkoušení je dron stabilní stejně jako před úpravou. Nezkoušel jsem výdrž po extrémním zatížení v letu, protože to nemá smysl. Doplňkovým problémem je přistávání, neboť zařízení pod dronem dělá letoun nestabilním.





2018-01-04

Fitness náramek Mi a párování s Huawei

Sestavení spojení mezi chytrým náramkem Xiaomi Mi Band 2 a jakýmkoliv telefonem s Androidem je tématem nesčetných diskusních fór na internetu, protože to více nefunguje než funguje. Mi se tento problém podařilo vyřešit a tak sumarizuji své zkušenosti pro další googlitele.

Výchozí podmínky:
Xiaomi Mi Band 2 ve verzi v1.0.1.67
Huawei P8 lite ve verzi Android 6.0 EMUI 4.0.3


Problémem je, že základní spárování lze provést pouze přes aplikaci Mi Fit, která ovšem zařízení mnohdy nenachází a jen píše, že není možné operaci dokončit. V tomto momentu začnete uvažovat, zda-li je náramek vadný nebo váš telefon pořádně nefunguje. 

Moje cesta ověření byla, že jsem si vypůjčil iPhone (iOS 11.1) a vyzkoušel spojení v aplikaci Mi Fit z AppStore a nepřekvapivě došlo k propojení po pár sekundách. Náramek je tedy v pořádku. Poté bylo potřeba jej odebrat z účtu a přihlásit se k účtu Xiaomi opět na Androidu.


Huawei přístroj se samozřejmě nepřipojoval i nadále. Stáhl jsem aplikaci Notify&Fitness for Mi Band od OneZeroBit z Google Play, která umožňuje také pasivní přidání na základě MAC adresy náramku. Tato cesta není moc užitečná, protože spojení na tvrdo náramek nespáruje, ale tato aplikace umožňuje, že připojování stále běží a není třeba jej obnovovat.

Zapnul jsem vyhledávání neoficiální aplikací poté i oficiální a šel spát. Ráno se nic nestalo, ale při pokračování oficiální aplikací se mě Mi Fit zeptal, zda-li chci opět přidat již rozpoznané zařízení (během spánku se totiž špatně mačká potvrzovací tlačítko). Došlo tedy k novému vyhledávání a po nějaké minutce náramek konečně zapípal, že je synchronizován.


Proč toto píšu je skutečnost, že jsem nepoužil žádné speciální metody, jen hromadu času a pokusů. Pokud vám to blbne taky, buďte prostě trpěliví, než si budete moc své wearables užít naplno.

Pozdější synchronizace většinou funguje, většinou. Zkrátka tento způsob implementace zdá se poněkud nešťastný...