2018-12-24

Finsko, ve stručnosti zima začíná

Uplynul opět nějaký čas a mám potřebu zrekonstruovat dění ve Finsku pro nejvěrnější ze čtenářů. Jako vždy se potýkám s problémem, jak ze všech událostí vybrat zábavné zajímavosti, které nepotřebují příliš obsáhlé seznámení s náležitostmi děje a zároveň byly veřejně publikovatelné. Uvidíme, jak se mi to povedlo tentokrát.


Takže tu pokutu, co jsem dostal za stání (technicky parkování) s Iirisiným autem a vozíkem na gigantické asfaltové ploše před naší budovou jsem nakonec musel zaplatit. Moje odvolání bylo zamítnuto, že tam prý nikdo 10 minut okolo nebyl tečka. Další instance odvolání by byla s poplatkem 250 €. Protože se považuju za vtipného člověka, tak autům, které stojí na chodníku před naším domem teď, dávám za stěrače účtenky z obchodů, protože vypadají stejně jako lístek, který jsem tam našel já.

Čas letí (nutno zmiňovat?) a nutnost technické prohlídky na mém autě se blíží, zakroužil jsem prstem po mapě a vymyslel, jak ho dostanu domů. Po zkušenostech z cesty do Finska a problémy jsem se však rozhodl, že se musí nechat zkontrolovat palivové čerpadlo, které bylo po úvaze (a dodání štosku bankovek) vyměněno.


Na jedné sešlosti jsme se bavili o zkušenosti mnoha Čechů, že Finové netřídí plastový odpad. Mají popelnice na bio, kovy, dva druhy papíru a klasický mix, ale našincům to nedá a žlutý (tady jsou teda barvy jinak) kontejner jim ze zkušenosti chybí. (Věděli jste, že v rámci EU je ČR první v množství vytříděného plastového odpadu?). I zavedli jsme na toto téma řeč s domorodcem, který logicky argumentoval, že svážet plasty do ojedinělých zpracovatelských podniků v tak obrovském státě by nebylo ekonomické. Navíc, že recyklace plastů z domovního odpadu více méně technologicky neexistuje, a tak se používá jako garantované palivo pro spalování. To třeba v Ostravě děláme také, kdy vytřízené plasty končí v cementárně v Hranicích na Moravě. Tolik k plastové euforii a nepořádku v oceánech. Odpadu navíc není tak mnoho, protože nápojové obaly jsou zálohované a lidé je poctivě nosí zpět do obchodů do výkupních strojů. O tom, že to tak nemůže fungovat se zase u nás vede horlivá debata, jelikož všichni hned ví, proč něco nejde...


Trudomyslný podzim udeřil, a i týmový vedoucí v práci usoudil, že je třeba svolat teambuilding, který se uskutečnil v místních něcojako lázních. Program byl luxusní, ubytování v chatkách, sauna, vodní park (s nejdelším tobogánem na severu) a poté výborná 6 chodová večeře. Proč mám rád tyto akce je skutečnost, že v přítomnosti alkoholu se rozmluví i kolegové, ze kterých je jinak problém vypáčit slovo a něco se tak o nich dozvědět. Samozřejmě, že jsme diskutovali i nějaké pracovní věci, ale mám pocit, že to nikdo pořádně neřešil... Jo a dostal jsem ocenění za světoběžnictví, neboť jsem v uplynulém roce pracoval na nejvíce místech z našeho týmu, kde nakonec nějakou cenu získal každý. Tak je ten světoběžník v obci již třetí zimu...


Občas narazím na některé zajímavosti týkající se zdejšího místa. Například Finsko jako sociální stát je vnímán velmi pozitivně jeho občany a tak když neplatíte daně dostanete pejorativní přezdívku daňového obchazeče, zatímco u nás stejná operace nazývá daňovou optimalizací a je společensky uznávaná až oceňovaná mi přijde. Proto mě překvapilo, když jsem narazil na informaci, že v rámci příjmové rovnosti je Česká republika na první místě v Evropě. Jindy zase Tomáš Sedláček hezky popsal zdejší mentalitu víkendových chat v Česku a Finsku. Mimochodem to je přesně ten rozdíl na který v tomto článku ještě alespoň dvakrát narazíte...

V mezičase se odehrála spousta pěkných drobnějších akcí, jakože nás třeba přijeli navštívit kamarádi z Vaasy a pro které jsme tak mohli konečně uspořádat kolaudační párty našeho bytu. Abychom předešli rušení nočního klidu, vydali jsme se také do města do místního pajzlu Onnibar, který je legendární skladbou lidí v něm a karaoke hudbou. Považuji takový zážitek za nadmíru autentický, kazí jej jen skutečnost, že to není jediná hospoda v širokém okolí. Aby to nebylo pořád jenom o akcích, opravil jsem Iiris kolo, kterému stále padal neuvěřitelně vytahaný řetěz a přichytil odpadávajíc blatník za pomoci improvizovaných nástrojů. Tak schválně jak dlouho to vydří tentokrát...


V místní kultuře obrovským způsobem chybí české "pojďme na jedno", které dorovnává nedostatek socializačních aktivit. Například má florbalová skupina se s poslední minutou západu vysloveně rozprchne a zmizí, proto jsem byl rád, když se mi podařilo domluvit s komunikativnějším kamarádem Petrim, že vyrazíme do města o sobotním večeru provést diskusi o světě, a tak vůbec. Zjistil jsem, že ještě nevím o spoustě míst, kam jít na pivo a kam asi moc chodit nebudu, protože jsem během večera utratil jako za celý měsíc chození do hospody v Česku, ale konverzace byla hodnotná...

Taktéž se mi podařilo se domluvit na setkání s věrnou čtenářkou tohoto blogu Silvou, která je na Erasmu ve Vaase, a které jsem odpovídal na některé její otázky ohledně Finska, což je zavádějící, neboť studuje na prominentní švédské škole ve společnosti švédských Finů, kteří si žijí ve své speciální bublině a infikovali Silvu třeba tím, že se má naučit raději švédštinu než finštinu, což "my hrdí Finové" neuznáváme. O to milejší bylo, když za mnou přicestovala do Jyväskyly podařilo se nám projít místní zajímavost(i), zajít na bowling a setkat se se skupinou přátel, kteří si umí také dělat srandu ze Švédů.

Letos jsem měl opět po dvou letech možnost cestovat do Laplandu, což je nejsevernější oblast Evropy pomyslně začínající polárním kruhem (i když lidé z Helsinek tak nazývají všechno od 100 km z hlavního města). Měl jsem možnost zde cestovat jako skupinový vedoucí od ESN jako odměnu za mou předchozí práci na jiných studentských akcích (které teda hlavně řešila Iiris). Vlastností této role byla nutnost zkontrolovat, že jsou všichni ostatní v autobuse, komunikovat čurací přestávky a spousta drobných výzev. 


Po úvodním chaosu s odjezdem, protože lidé nevěděli, do kterého autobusu si sednout, se nám podařilo se ve 3 hodiny ráno vydat sever. Noc v autobuse proběhla jako noc v autobuse a kolem 13. hodiny jsme dorazili do Santovy vesničky v Rovaniemi, která je stále nechutně komerční. Po dvouhodinové pauze a zapomenutí našeho cestujícího ve druhém autobusu jsme se vydali za tmy ještě více na sever až k cílovému městu Inari. Po 12 hodinách a 1000 km na sedadle jsme dorazili do na ubytování v mládežnickém centru, které mi extrémně připomínalo česká rekreační zařízení (chatky, hlavní budova, jídelna se školními židlemi atd.) Hlavní doménou místa byl chybějící mobilní internet – první místo ve Finsku, kde datový přenos nefungoval a shodou okolností je tam takové zařízení "pro mladé", to musí být nějaká pomsta...


Jako nemilý problém se ukázal také historický nedostatek sněhu, protože ať můžete změnu klimatu popírat, jak chcete, sníh v Laplandu nebyl poprvé za 60 let, říkali. Respektive bílo bylo, ale ne tak, jak by mělo. V průběhu pobytu se navíc oteplilo, a tak to bylo místy docela brouzdaliště. Přišli jsme o běžkování a huskyové nás ve spřežení nesvezli. Včasným pohledem do předpovědi počasí při rezervaci aktivit jsem alespoň zachránil svou premiérovou jízdu na sněžném skútru. Lovení ryb dírou v ledu i návštěva sobí farmy se naštěstí podařila. 



Mezi nevšední zážitky patřil také výlet do Norska, které bylo odtamtud "jen" 3 hodiny jízdy a kde má pořádající agentura Timetravels sauny v Barentsově moři, které je součástí Arktidského oceánu. Zážitek bylo vidět, jak se s překročením státní hranice krajina téměř okamžitě dramaticky změnila a nekonečnou placku Finska vystřídaly norské hory a jezera jako v Alpách. Po sauně a prosincovém koupání v moři jsme se celí slaní vydali do městečka Bugøynes, kde na nás v bistru čekala večeře místní rybí polévky. Na tomto pokrmu byl nejzajímavější jeho zpropagováni majitelem bistra a bývalým ředitelem školy, což "vůbec" nešlo poznat. Ve 14 hodin místního času jsme pak za úplné tmy zahájili cestu zpátky. První vesnice za finskou hranicí bylo Näätämö, kde mají úžasný obchod, ve kterém lze zakoupit úplně vše od jídla po řemeny na sněžné skútry. Tentýž supermarket má také celou poloviny střechy pokrytou solárními panely, což mi přišlo velice zajímavé, neboť v oblasti je půl roku pořád tma a ani tu druhou nemůže být dle mého intenzita slunečního svitu dostatečná, přesto tam byly...



Cesta zpátky byla stejně únavná jako cesta tam, jen nám ji trochu ozvláštnilo sražení soba. Stádečko stálo na cestě a koukalo na ně se řítící světla. Odnesli to dva sobi a autobus, nicméně alespoň ten byl schopný pokračovat dále. Domů jsme dorazili se zpožděním asi v 6 hodin ráno, a mě do budíku a odchodu do práce zbývaly 2 hodiny. Celý den jsem byl velkolepě gumový!


On byl celý týden rozhozený, přijeli jsme v úterý ráno a ve čtvrtek byl státní svátek, Finský den nezávislosti. Vydali jsme se do Tampere abychom v televizi sledovali klasickou recepci v prezidentském paláci, kde si významní hosté potřepávají pravicí s prezidentem po 2 hodiny v přímém přenosu. Naštěstí se nám podařilo zachytit také ohňostroj ze střechy obchodního domu. Cestou zpátky jsem pak nemohl vynechat erzetu WRC Ouhninpohja, kterou jsem večer natočil na zrychlený záběr, takže z toho nejde nic poznat...


Klasického režimu doma jsem si nedopřával dlouho, ve čtvrtek jsem se prvním vlakem vydal na konferenci DevOps 2018 v Helsinkách. Spíš než obsah konference, který byl zajímavý z profesního hlediska, popíšu způsob, jak jsem se na ni dostal. Stále dokončuji svou bakalářskou práci pro finskou školu, a tak otevírám různé stránky na kterých na mě vyskočila reklama, abych si za 600 € zakoupil vstupenky. I obratně jsem napsal organizátorům, že zpracovávám práci na toto téma a jestli nemají nějaký lepší tarif. Nabídli mi, že mohu dělat dobrovolníka, pomáhat s organizací a mít tedy vstup zdarma. Vedoucí v práci, když jsem se ho dotazoval na absenci, prohlásil, že to je pracovní cesta a že když jsem ušetřil na vstupném, tak mi firma zaplatí hotel. Výborně! Na afterparty se mi ještě podařilo protáhnout kamarádku, která se teď zdržuje v Helsinkách a celý program završilo posezení v hotelové sauně v 16. patře s výhledem na město. V tomtéž podlaží je také bazén, který má prosklený balkón, ze kterého je možné si prohlížet město a chodce o 16. pater níže – zajímavý zážitek!



Jakmile konference skončila odhlásil jsem se v hotelu Clarion Helsinki a přemístil se příměstským vlakem do hotelu Clarion Vantaa, kde byla na tento večer naplánovaná podniková vánoční párty a kde jsme měli jako "pracovníci z Laplandu" zarezervováno přespání, přičemž místní museli domů. Více než o programu a dobrém jídle byla akce podněcujícím prostředím k pokusu rozmluvit a udělat si kamarády s dalšími lidmi z kanceláře, což se myslím podařilo. Ráno mě pak překvapil kolegův kamarád spící u nás v pokoji na zemi, protože on je veselá kopa a ve 3 ráno by se domů stejně nedostal. Ten moment kdy vystrčil hlavu zpoza hrany postele byl po ránu nečekaný. Před snídaní jsme si stihli dát ještě hotelovou saunu, která byla bez výhledu a vydatnou snídani, abychom se včichni leč odděleně v jednom vlaku dostali zpátky do Jyväskyly. Tím byl můj výlet za poznáváním předražených hotelů ukončen.



Semestr skončil a nastala opět rozlučková sezóna a odjezdy lidí, co tady byli jenom na jeden semestr. Já letos zvolil netradiční cestu domů, neboť už jsem unavený z cesty přes letiště Praha a letenka přes Krakow nebyla za zajímavé peníze. Já proto zvolil, že vyzkouším novou trasu přes Berlín, kam byla shodou okolností letenka za 30 €. V Berlíně jsem měl dvě a půl hodiny na procházku po centru, dal jsem si tradiční německé jídlo kebab a už jsem naskakoval na rychlík do Prahy. Protože jsem o cestě věděl dostatečně v předstihu, zakoupil jsem si lákavou jízdenku do první třídy a hravě tak smazal rozdíl v ceně letenky. 



V Praze na mě čekal kamarád z Budapeště, který byl v Praze na vánoční prohlídce. Ukázal jsem mu dobré místo na jídlo a zašli jsme si i do Výtopny na Václaváku. Naše spoje odjížděly 12 minut po sobě o půlnoci a tak jsem strávil začátek noci ve vlaku ve vykoupeném expressu Ostrava v coupé, kde se nedalo hnout. Nějak jsem to přečkal do Ostravy. Co chci říct, že už takové pokusy dělat moc nebudu a zřejně ani nebudu muset neboť od března létá nová nízkonákladová linka Turku - Krakow.


Takže máme Vánoce, zdravím z Ostravy. Můj návrat bude zajímavý, ale o tom v dalším příspěvku.

2018-11-23

Nastavení spouštění Jenkins úlohy na webhook z Gitu

Hrál jsem si s nastavováním automatického spouštění úlohy v Jenkins po commitu do GitHubu. Čistě teoreticky jde o triviální věc, kterou popisuje spousta videí, nicméně v praxi jsem narazil na několik problémů, které si tady odložím, abych to příště nemusel řešit. Třeba to pomůže i někomu dalšímu.

Na začátek hezké video, které popisuje úlohu bez nastavení tajného hesla:

Nejprve je třeba připravit Jenkins, předpokládám, že už vám joby a integrace s GitHubem funguje, jen pro informaci je třeba mít nainstalovaný plugin GitHubu.

Dále musí být dostupná adresa JENKINS_URL/github-webhook/ z veřejného internetu (nebo filtru podle GitHub IP adres), případně přenastavena na jinou v JENKINS_URL/configure sekce GitHub/Advanced (to druhé advanced) a políčko "Override Hook URL/Specify another hook URL for GitHub configuration" 

Manage webhooks zůstane nezaškrtnuto (sekce A.3) pro manuální instalaci webhooku na GitHubu.

Protože nechceme, aby každý, kdo se dostane k odkazu webhooku, spouštěl úlohu, je třeba nastavit heslo neboli "shared secret", respektive jej vytvořit v JENKINS_URL/credentials/add/secret text/system/ a pak nalinkovat "Shared secret". Nicméně je taky fajn to nejdříve vyzkoušet, že to funguje a secret přidat později (nezapomněout na to!).

Poté je třeba registrovat job, který se na webhook spustí. Zpátky na seznam úloh, rozklinout ho a možnost configure, pak checkbox GitHub project a do Project url vložit https://github.com/<user>/<repository>/ toto musí být uděláno manuálně.
Níže pak ještě zaškrtnout "GitHub hook trigger for GITScm polling", nebo to přidat do pipeline definice úlohy jako triggers{githubPush()}.

Poslední částí je nastavit URL webook na GitHubu, link: https://github.com/<user>/<repository>/settings/hooks/new, kde se vloží Payload URL: JENKINS_URL/github-webhook/ včetně lomítka na konci, content type jako application/json a secret je ten námi zvolený a uložený string.

Poté je výhodné udělat testovací ping a počkat na zelenou fajku, nicméně vlastní run jobu začně až po prvním commitu. Zejména na začátku nespěchtejte, občas to chce čas na reakci.


2018-11-19

Namespace Microsoft.SqlServer (are you missing an assembly reference?)

Chvíli jsem bojoval s chybovou hlášku u SW buildu na novém serveru, která se při sestavování stejného řešení na starším serveru neprojevovala, což bylo zjevně podezřelé. 


Její znění:
error CS0234: The type or namespace name 'Management' does not exist in the 
namespace 'Microsoft.SqlServer' (are you missing an assembly reference?) 
[...Installer.csproj]
Nepomohlo ruční doinstalování přes Nuget, ani doinstalování Microsoft SQL Server Feature Packu, ale bylo potřeba přidat celý SQL Server 2017 Developer edition, který zjevně deplnil některou závislost do systému Windows Server.

Ještě zkusím i odinstalování...
 

2018-11-10

Finské obchody, supermarkety a nákupní zvyky

V dalším obecném článku o Zemi tisíců kaluží bych rád revidoval znalosti ohledně nakupování, zejména proto, že jsem narazil na starší články, které jsou již dnes neaktuální – rozpoznávací znamením je skutečnost, že mluví o zavřených obchodech o nedělích, což už dnes není pravda.


Maloobchodní trh ve Finsku má nám poněkud neznámé prvky, které se hodí za to vypíchnout. Zejména skutečnost, že naprostá většina zboží se prodá v supermarketech a případně specializovaných hypermarketech, malých či specializovaných obchůdků je málo. Nejvíce je to vidět na drobných potravinách, například prodejnu pekárny či sýrárnu budete hledat opravdu těžko. Je to dáno hustotou obyvatel, mzdami zaměstnanců a třeba u těch pekáren taky tím, že Finové pečivo moc nejí.

Ve všech zmíněných obchodech a v podstatě všude v zemi zaplatíte kartou a není potřeba mít vůbec hotovost, snad jen kvůli kolečka do vozíku. Do specialit také patří zmínit, že téměř všechny lahve a plechovky jsou zálohované a vrací se v obchodě do strojů. Proto nikde neuvidíte se povalovat PET lahve a když už, tak je někdo fofrem "uklidí".

Kam na průběžný nákup či svačinu? Do supermarketu! V centru města se obvykle nachází nějaký K-market, S-market, Siwa či Sale, které odpovídají různě velkým našim Albertům, Hruškám či Billám. Pokud budete po supermarketech pátrat, určitě bude nějaký v podzemním patře obchodních domů Stockmann či Sokos.

Ještě menší prodejnou jsou R-kioski u kterých naleznete ekvivalent v Žabkách. Hádám, že do R-kiosu zavítáte asi málokdy, jejich největší síla je v rychlosti nákupu a speciálních službách, neboť umí doplnit kredit na lítačce do MHD a podobné vychytávky jako terminály Sazky (včetně různých loterií, poštovních známek atp.). Bonus, o kterém erasmáci moc neví, že v nich lze zakoupit na studentskou slevu nejlevnější kávu do velkého kelímku (1,5 €).

Když máte okamžitý hlad a zrovna koukáte, co byste kde zakousli, tak díky absenci pekáren a otravnosti chození do supermarketu je variantou skočit do nějakého řetězce fast foodu. Skutečně je základní cheesburger v McDonald nejlevnějším jídlem, kterým se dá rychle sehnat, protože stojí 1 €, což je stejná cena jako u nás za obloženou housku. Tento trend odpozoroval i BurgerKing, který už má také Chicken/Cheese/Hamburger za jedno éčko.


Stranou tak stojí Hesburger, neboť jako domácí značka rychlého občerstvení si drží prestiž a jejich sýrová bulka je za 2,60 €. Já tam osobně chodím, když chci z nějakého důvodu sedět déle a utratit více, protože to zkrátka není jako všude jinde i když vlastně je. Všechny tyto řetězce mají v noci jinou (dražší) nabídku než ve dne! Nechtěl jsem se do toho motat, ale jestli hledáte normální teplé jídlo, koukněte se, zda je okolo nějaká univerzitní restaurace, protože ty bývají zdaleka nejlevnější a můžete do nich i když nejste studenti.


Jak je to s týdenním nákupem? Obvykle se někde za městem nachází nákupní zóna. Překvapivě často to není gigantické nákupní středisko českého typu (tedy vlastně zastřešené město s butiky), nicméně taky tam pořídíte všechno. Mnou oblíbená kombinace jsou řetězce Prisma a Lidl, protože oba patří mezi ty nejlevnější s dostatečně širokým sortimentem. Překvapivě není Lidl tím automaticky nejlevnějším, ale v některých produktech se přetahují právě s Prismou, a tak vám doporučuji zavítat do obou. Záleží pak na vás, mě přijde nudné kupovat si za stejné peníze stejné výrobky, které znám z domů (rozdíl v kvalitě jsem nezaznamenal).

Dále můžete narazit na K-Citymarket, který je obyčejně nejdražší z jmenovaných nebo obstojné Minimani, které mi pro změnu připomíná Globus tím, že má oranžový styl prodejen. Zásadně se pak nechodí do dnes nejlevnější řetězce Kärkkäinen, protože jeho majitel otevřeně popírá holokaust.


Velké obchody jsou v současném Finsku otevřené téměř pořád, což dříve nebývalo a je o tom spousta zavádějících informací po českém internetu. Jediné faktické omezení je ukončení prodeje alkoholu v 21 hodin díky prohibici. Jakmile odbije 9. večerní, už to oficiálně pokladní přes kasu nedostane, i když se někdy stopka bere až od momentu, když uzavřou příslušnou nápojovou sekci: co máte v košíku si tedy můžete koupit. Obchod pak dále jede i do 23 hodin. Jako i u nás platí, že o pátečním odpoledni s večerem a sobotě vypukne nákupní horečka a je lepší se v tento čas obchodům vyhnout.


Fini jsou schopní kupovat v supermarketu i rybářské potřeby (protože je tam mají), nicméně existují i specializovanější obchody, ale není jich mnoho. Klasický je XXL-Sport, kde si kromě běžného vybavení můžete koupit i loveckou zbraň (a že jich tam mají). Našemu ElectroWorldu odpovídá místní Gigantti, avšak další velký obchod s elektrem tady asi není. 


Hobbymarkety a kutilské potřeby zastupuje mnou oblíbená Biltema, železářství je K-Rauta a náhradní díly pro auta, cyklo, lodě a obecně všechno možné je i v síti Motonet.

Všimli jste si faktu, že co Čech to majitel e-shopu? Finskou jedničkou je Verkkokauppa.com a to je tak asi všechno co z domácích hráčů znám, ještě Power.fi. Domorodci jinak nakupují na německém Amazonu a pak klasicky v Číně.

Co oblečení? V rámci těch větších obchodních center lze najít klasické butiky o kterých nic nevím, stačilo mi, že jsem se v nich snažil si koupit bundu. Tamtéž i samostatně v centru se nachází všechny klasické značky H&M, C&A, New Yorker a podobné. Nevím jestli potěší nebo naštve skutečnost, že tyto obchody mají cenovky jak v eurech, tak českých korunách, protože jde o globální zboží. Nezapomeňte, že místní s 3x větší kupní silou vnímají cenu proti nám jako třetinovou. Co chodí domorodkyně prohrabávat jsou rozšířené second handy "kirppis", kde jsou hadříky, ale i domácí vybavení za jednotky euro. Mají na to docela dobrou strategii, kdy si vy jako prodejce pronajmete místo na měsíc, umístěte do něj své věci a podle toho, jak jsou atraktivní nebo drahé si je lidé koupí a tím se zaplatí nájem, zbavíte se věcí a ještě vyděláte. Přijde mi to geniální a myslím, že by se to chytlo i u nás.

Ještě chodím kupovat benzín do auta: Domácím premiantem je síť Neste a podle toho vypadají ceny (mají ovšem skvělé zázemí jako vzduch do kol atp), mnohem lepší je zavítat ke stanici ABC. Překvapivě jsou nejlevnější stanice Shell, protože Fini začali Shell bojkotovat za ekologickou katastrofu v deltě Nigeru. Shell má dynamické ceny, stanice v centru města je drahá přes týden a u nákupního centra je naopak levná a o víkendu si to prohodí. Pokud máte jako já starší benzíňák, potěší vás skutečnost, že na severu je hojně rozšířený provoz vozidel na E85, jeho cena je obvykle 60 % z ceny Naturalu 95 a v motoru to hoří taky. Etanol nemají všude, je třeba trochu se koukat, ale stále je docela dobře dostupný, zatímco v Česku zmizel z prodeje. Standardem jsou 24/7 samoobslužné benzínové pumpy, kde se platí kartou (občas přijímají i bankovky), hustota čerpacích stanic mi přijde slušná.

Docela by se hodilo zmínit bonusovou S-kartu, což je koncept platební karty a řetězců obchodů, do které vstoupíte po zaplacení 100 € a poté čerpáte peníze za vstup zpátky v podobě cashbacku a nějaký slev. Je to rozšířené, ale já to nemám - v Prismě se občas zeptají, tak ať víte.

Tolik k mé sumarizaci finských nákupních zvyklostí. Snad to pomůže pro přehled nebo snad něco hledáte. Až si vzpomenu na další, tak článek rozšířím...


2018-11-01

Finsko, ve stručnosti podzim

Běžný život pokračuje, tak abych nezapomněl, co se děje a ostatním dal vědět, že jsem stále naživu.


Výhodně jsem na inzerci zakoupil robotický vysavač a mám z něj radost, což je známka stárnutí. Je to fajna kravina, která se dříve či později zamotá do kabelů, takže po návratu domů jde o překvapení, která nástraha jej dostala tentokrát.


Přestěhovala se nám kancelář do nově zrekonstruovaných prostor. Úspěšně se mi podařilo téměř nebýt v náhradním skleníku, kde na nás zbytek firmy zapomínal včetně zásobování, takže jsme tam neměli ani čaj. A protože naším stěhováním byla ukončena 3/4 roku trvající rekonstrukce, tak nemohla chybět "kolaudační" párty. Když jsme šli s 6 kolegy pro zásoby, tak jsem se tázal sám sebe, jak to mají naplánované, že pivo musí dojít ještě před začátkem, což se taky stalo. Nakonec byla vyslána posila do obchodu ještě dvakrát, naposledy 5 minut před ukončením prodeje alkoholu ve 21 hodin. Finové jsou divný národ, celý týden se v open-space ani v kuchyňce nikdo nebaví, všichni jsou zticha a aby měli nějaké socializační tendence, tak musí být opilí na šrot, což považuji za extrémně nesympatické, neboť pak na další den dělají, že se nic nestalo a zase se s nikým nebaví.


Někdy v květnu tohoto roku jsem prohlásil, že se do Vaasy už nejedu. Takže jsme jeli s Iiris do Vaasy se potkat s našimi kamarády, kteří odtamtud ještě neutekli. Zvolil jsem cestu autem, protože zpátky jsme měli vést nějaké žďorby. Jak zoufalé město to je se ukázalo po "honičce" na 20 km dálnici před městem, kdy jsem se rozhodl odplatit otravovi se špatně seštelovanými světly tím, že jsem vyrovnal rychlost na maximální dovolenou v momentě, kdy mě začal v rychlém pruhu předjíždět. Abyste rozuměli, ve Finsku je jezdí podle předpisů, oni rychlostní limit neberou jako doporučený. Takže jsem zahlásil šach a celou dobu ho držel vedle sebe, což mi přišlo zábavné. Ve chvíli, kdy jsem odbočoval na sjezd prohlásila Iiris, že toho řidiče zná, že chodí zpívat karaoke. Taková je to dědina.


V sobotu jsem si stanovil jako hlavní cíl vyzkoušet Rekola známá z Ostravy i jiných měst, ale také nově ve Vaase, protože město a studentská unie oslovila tento (český) start-up. V rámci Finska jde o ideální volbu místa, neboť bez kola se Vaase nehnete (všude je to trochu dál) a zároveň je MHD mizerná (a drahá). A tak mám ve svém profilu další město, systém funguje stejně jako u nás.


Cesta zpátky pak probíhala standardně, a protože rád jezdím jinými cestami než obvykle, chtěl jsem navštívit město Virrat. Při té příležitosti jsem si nakreslil ohodnocený graf silnic mezi Jyväskylou a Vaasou, aby zjistil, že neexistuje výrazně výhodnější trasa, jsou tady v podstatě 3 plně vzdálenostně i časově ekvivalentní cesty. Obecně je řízení ve Finsku poněkud monotónní a náročné zejména když nemáte tempomat, nicméně občas to vypadá i romanticky, tak jsem pořídil krásné podzimní video. 


Na poslední zářiový víkend si město Jyväskylä připravila program v podobě "festivalu" světel, který se projevoval tak, že některé lokality byly netradičně nasvíceny a na vodu vypuštěny lodičky se svíčkou po vzoru Večera sokolských světel. Programově se navíc akce bila s Nocí vědců, všude po městě bylo plno lidí, MHD jezdila zdarma. "Bylo to sice hezké, ale že bych to musel vidět dvakrát?"



O tomtéž víkendu jsem navíc našel na Facebooku info, že z důvodu modelářské burzy je vstup do zdejšího leteckého muzea zdarma a tím byl určen sobotní program. V muzeu už jsem byl před dvěma roky, a tak jsem se dozvěděl, že se nic nezměnilo. Tentokrát jsem však ušetřil 5 € na vstupném, které jsem vzápětí vydal za palačinku, kterou prodávali zdejší skauti a ke kterým se připojila česká skautka se kterou se znám od vidění.


Několikrát jsem zmínil, že začíná být zima a mě dostihla skutečnost, že nemám žádnou pozdně podzimní bundu, protože se mi velbloudo-koženková na jaře rozpadla. Nezbývalo než vyrazit na nákupy, které byly neuvěřitelně otravné, protože jsem měl představu, co bych asi tak chtěl, což je vždy problém. Nyní již znám všechny obchody v okolí, přesto však lov dopadl dobře. V jednom luxusním butiku nabízeli bundy s cenovkou kolem 200 € a žádná nebyla hezká, naštěstí jsem při odchodu narazil do stojanu, kde měli zboží zlevněné o 75 % po focení katalogu. Takže po předchozím dvoudenním neúspěšném lovu na bundu mých představ se zrovna tam nacházel ideální model. Co tím chci říct, že už nechci obchody zase hodně dlouho vidět...


Už dlouho jsem nezmínil žádný alkohol. První říjnový čtvrtek vypukla Finy dlouho očekávaná studentská akce, na kterou se i sjížděli z okolních měst. Cílem bylo projít od 10 do 30 hospod a v každé si dát nějaký nápoj nebo jídlo. Za nasbírání dostatečného počtu známek byl pak uchazeč ohodnocen "akademickým" titulem, když byl ještě schopný dojít na místo, kde se to vyhodnocovalo. Já jsem se účastnil prvním rokem, a tak mi náležel pouze titul nejnižší, který nebylo těžké naplnit. Asi největším přínosem takové akce je zjištění, že se tu na každém rohu taktéž nachází nějaká hospoda či bar, které jsem byl schopný za celou dobu přehlédnout. V závěrečném místě programu jsem se pak už podruhé ocitl pod pódiem, když hraje Pete Parkkonen.


Začal se blížit termín mého krátkého návratu do ČR, a tak jsem chtěl navštívit místo, kam jsem se už dlouho chystal a tím je muzeum a hřbitov železniční techniky v Haapamäki. Místo, které v českém ekvivalentu kombinuje Lužnou u Rakovníka a Českou Třebovou. Velice elegantně se mi podařilo dorazit jeden týden po ukončení letošní sezóny, a tak se na místo musím vrátit v květnu dalšího roku. Naštěstí se dá si projít podél trati odstavené vozy i když nevím co je větším hřbitovem, protože z druhé strany plotu jsem viděl parní mašiny skutečně srostlé s okolní přírodou.



Říjen jsem ukončil dvoutýdenní návštěvou domova s mezizastávkou v Krakově při výletu s Kroužkem přátel MHD z Ostravy, protože připravený program byl, jak bývá zvykem, vyšperkovanými dopravními zajímavostmi i příjemnou společností. Navíc jsem zjistil, že spojení Helsinki-Krakow-Ostrava je při dobrém načasování rychlejší a snad i pohodlnější než Helsinki-Praha-Ostrava, jen tentokrát bylo potřeba nejít spát a jít na autobus, protože dostat se na ranní lety z letiště Vantaa je ze vzdálenějšího Finska nemožné.

2018-10-24

Jenkins stops pipeline from Powershell

When you realize inside some job that you want to terminate running job in Jenkins you need to find way, hot to pass message to proper level where is Jenkins actually able to terminate the job. I am using this way with calling authorized URL which is terminating the job.

Jenkinsfile pipline is calling powershell and passing there API token from credentials (manually inserted to Jenkins => Credentials)
script
{
    if(env.GIT_PREVIOUS_SUCCESSFUL_COMMIT !=  null)
    {
        withCredentials([string(credentialsId: 'JenkinsAPIcredentials', variable: 'apistring')])
        {
            echo 'checking number of changes and stopping job if nothing new happened'
            powershell 'powershell -File $env:WORKSPACE\\stop-script.ps1 -phrase "stop-job" -buildNumber $env:BUILD_NUMBER -gitprevious $env:GIT_PREVIOUS_SUCCESSFUL_COMMIT -gitcurrent $env:GIT_COMMIT -jenkinsUrl $env:JENKINS_URL -buildIDurl $env:BUILD_URL -apistring $env:apistring'
        }
    }
}
What is happening inside powershell script? There is needed to generate authorized POST call to Jenkins server, luckily is process few lines of code. Part of code is missing definition of parameters in Powershell.
if($phrase -eq "stop-job")
{       
    $commitsnumprevious = (git rev-list --count $gitprevious)
    $commitsnumactual = (git rev-list --count $gitcurrent)
    $difference =  $commitsnumactual-$commitsnumprevious

    if($difference -le 0)
    {
        $url = $buildIDurl+'stop'
        $Bytes = [System.Text.Encoding]::UTF8.GetBytes($apistring)
        $Base64bytes = [System.Convert]::ToBase64String($Bytes)
        $Headers = @{ "Authorization" = "Basic $Base64bytes"}
        $CrumbIssuer = "$jenkinsUrl/crumbIssuer/api/xml?xpath=concat(//crumbRequestField,`":`",//crumb)"
        $Crumb = Invoke-WebRequest -UseBasicParsing $CrumbIssuer -Headers $Headers
        $Regex = '^Jenkins-Crumb:([A-Z0-9]*)'
        $Matches = @([regex]::matches($Crumb, $Regex, 'IgnoreCase'))
        $RegCrumb = $Matches.Groups[1].Value
        $Headers.Add("Jenkins-Crumb", "$RegCrumb")

        try
        {
            $response = Invoke-WebRequest -Uri $url -Headers $Headers -Method POST
        }
        catch
        {           
            Write-Error "Stopping of job failed! " $_.Exception.Response.StatusCode.Value__
        }       
    }
}
I hope this few lines of code can make your day easier.
 

2018-10-16

Jenkins checkout git by commit id parameter

Discussion forums on Internet are providing answers for your question "how to check out specific git hash in Jenkins" quite easily for a manual procedure, but if you want to do it programmatically inside pipeline defined in Jenkins file or even by parameter problems raise.


It makes sense to check out specific git hash because it's unique inside repository and if you add git sha in job configuration GUI (Branch Specifier (blank for 'any')) then you really get the specific version in your workspace, so where is the problem?


Inside pipeline, block checkout you need to echo this commit from the variable by only one syntax even there are at least 3 other different ways usually works for printing the variable.

checkout([$class: 'GitSCM', branches: [[name: "ECHO GIT SHA HERE"]], userRemoteConfigs: [[credentialsId: 'string', url: 'string']]])

So the only one correct way is to use:
  • branches: [[name: "${params.BRANCH_NAME}"]],

because this are not working (but they are still printing value):
  • branches: [[name: env.BRANCH_NAME]], 
  • branches: [[name: ${env.BRANCH_NAME}]], 
  • branches: [[name: "${BRANCH_NAME}"]],


So to solve this I burned many hours. The syntax of Groovy is not enough mature yet, anyway I hope this can help you and if you need to do more magic with parameters as git values, I can recommend this plugin.

2018-09-25

Vaasa, Finsko - kam na výlety

Dovolím si vytvořit souhrnný článek kam se vydat na výlet v okolí Vaasy, respektive kam jsem se vydal na výlet já, protože dohledat některá místa mi dalo dost práce a tak se rád podělím výměnou za nějaký další tip, pokud máte.


Ve Vaase toho není moc co dělat, zejména z českého pohledu, a značně omezujícím faktorem jsou dopravní prostředky, které máte k dispozici. Přesto je tu několik pěkných míst, která stojí za to prozkoumat nebo jejich návštěvou alespoň zaplnit některý z volných víkendů.

Pešky

Po vystoupení z vlaku nebo autobusu v "cestovatelském centru" neboli sdružené zastávce vede přímá cesta na hlavní náměstí, odtud bych se dále vydal v kolem kostela a radnice na pobřeží Hovioikeudenpuisto, kde je zámek, galerie Kuntsi (občas zdarma) a mlýn předělaný na univerzitu Åbo Akademi, kde se dá najíst za studentské ceny. Podle mého názoru je tato oblast jednou z nejhezčích ve Vaase a hodí se tam posedět nebo udělat piknik. Má slova potvrzují i studentské akce, které se tam obvykle konají. Pokud se vám na tamějších kolejích do přístavu podaří uvidět vlak, stanete se svědky zázraku.



Kam pak dále? Vydal bych se dále kolem pobřeží a elektrárny Vaasan sähkö s unikátním sloupem směrem do kampusu Vaasan yliopisto, který to vyhrál soutěž o nejhezčí finskou univerzitu. V budově knihovny Tritonia se dá pak volně posedět, dát si kávu v kavárně Oskar a připojit na Eduroam. Oblast mezi knihovnou a mořem je za pěkného počasí opět velmi krásná s obzvláště působivými západy slunce, pár kroků se dá také věnovat k pláži na Palosaaren salmi. Za rohem je pak Vaasan Merimuseo, námořní minimuzeum, kde jsem nikdy nebyl uvnitř.




Na kole

Jsem rád, že v září roku 2018 mohu říct, že si máte půjčit Rekolo a zajet kamkoliv stejně jako v Ostravě, neboť s tímto českým startupem město a studentská unie navázala spolupráci. Mimo utilitární přesun po městě se hodí navštívit Vanha Vaasa, původní centrum města než vyhořelo, kde je dominantou skelet kostela.


Z větších výletů se pak můžete vydat na pláž do Strömsö, kde je dům ve kterém se natáčí švédská kutilská show. Jedna cesta je 10 km, takže nic náročného.


Vydal jsem se na kole také do Meteoria Söderfjärden, místo dopadu meteoritu, kde je minimuzeum a venkovní prezentace. Kdyby se vám nechtělo až tam, koukněte na to alespoň ze satelitních map. Cestou zpátky nebo jako hlavní cíl vyšplhejte na Öjberget s rozhlednou na jediném kopci široko daleko. Po cestě je ještě uvidíte starý větrný mlýn, ať je i něco pro Instagram.

Autem

Zde je jednoznačným favoritem rozhledna Saltkaret ve švédské oblasti Björköby. Je odtud vidět Archipelago, soustava ostrovů která se poměrně rychle (8 mm za rok) stává pevninou díky svému zvedání po roztátí ledovce, čemuž se věnuje výstavka v rozhledně. Cestou přejedete přes Raippaluodon silta, nejdelší most ve Finsku na jehož začátku je piknikové posezení a na tom druhém restaurace.



"U té rozhledny Saltkaret je i přírodní stezka vedoucí okolo místa starého přístavu, který museli přestěhovat když se země moc zvedla a moře tam přestalo být dostatečně hluboké až bylo nakonec úplně přehrazeno. Na luontopolku navazuje i hiking stezka, která tě dovede k velké laavu s pěkným molem, kde okolo mezi ostrůvky kličkuje jeden člun za druhým. A opravdu doporučuji pozorování západu slunce z rozhledny. Ten byl kouzelný!" dodává Tomáš.


Tip, kde grilovat či snad přespat by mohl být turistický přístřešek (laavu), který nemá jméno, ale najdete ho na souřadnicích 63.1576481N, 21.3075178E je u impozantního vlnolamu v místech bývalé vojenské základny. "Doporučil bych si projít přírodní stezku (luontopolku) Sommarö, která na tom poloostrově (i přesně okolo té laavu) vede. Po trase lze vidět pozůstatky po vojenské základně (stanoviště děl, malé podzemní bunkry, jeden i přístupný) i nádhernou písečnou pláž ideální pro koupání."

Pro milovníky turistiky doporučuje Tomáš navštívit vzdálenější Västerö hiking trail, kde strávil asi 5 hodin jen na její polovině. Je tam krásné pobřeží (bylo nádherné jen tak posedět na těch balvanech a sledovat moře), nějaká ohniště a na jižním konci i chata, kde se dá přespat. Poslední slova Tomáše k turistice "Kdyžtak můžeš obdivovatele přírody nasměrovat na tuhle stránku, kde jsou popsány všechny přírodní a hiking trasy a je tam super Destination brochure i s mapkou."

Na delší výlet by měla být druhá dosud zachovaná úzkorozchodná železnice na Museorautatie Kovjoen asemalla.

Při cestě na jiho-východ jsem ještě viděl rozhlednu od lyžařského skokanského můstku Vörå rullskidbana, takže to tam můžete prozkoumat a dát mi vědět, případně poslat fotku.


Lodí

Jako se říká, že největší zábava v Helsinkách je plavba do Stockholmu, tak i ve Vaase se dá zabavit tím, že odtamaď odjedete trajektem Wasaline do Umeå ve Švédsku. Obvykle jsou trajekty nesmyslně drahé, nicméně ve středy je akce za 5€. V cíli taky nic není (kromě elektrobusů z Ostravy), ale i cesta je cíl někteří říkají, zejména s kamarády a lihovinami v příručáku.



Autobusem

Vydat se dá se společností Onnibus do jakéhokoliv jiného většího města. Doporučuji Tampere, Turku nebo Oulu i když to chvilku trvá vzhledem k poloze Vaasy stranou všeho dění. Do Jyväskyly jezdil dříve přímý spoj, ale od roku 2017 je to s přestupem (přípojem). Jednou v životě stojí za to taky Vaasa-Helsinki, protože 7 hodin v sardinkobuse se musí zažít...


Letadlem

Vaasa má letiště odkud toho překvapivě létá docela dost, zejména ve srovnání s jinými vnitrozemskými letišti ve Finsku. Koukněte... Ale na polská nízkonákladová letiště a spojení to prostě nedosáhne...

Tolik můj stručný přehled, co se dá ve Vaase dělat, neboť do toho města obvykle jezdí výměnní studenti z Česka i Slovenska, stejně jako kdysi já a zajímá je, co by se dalo dělat. Více o Finsku v mém seriálu.