Výlet na Alandské ostrovy

Konečně vše naloženo, vyjíždíme. Jako s každým výletem se plán nevymyslel za odpoledne, kdy průzkum a plánování zabralo pár předešlých večerů. Je až s podivem, že koncept hlavní části zájezdu vydržel neskutečných 15 minut od výjezdu, kdy byl posádkou plán zavrhnut jako příliš cyklistický a pár dalších praktických záležitostech - jsem dopsal. Jak jsme tedy naložili s týdnem volna?

Původně jsem měl v plánu vyrazit na Lofoty v Norsku, jenže tranzitní Švédsko zůstalo zakázanou zónou a jak se později ukázalo, na Lofoty vyrazili také všichni Norové. Dokonce tak moc, že cesty horskými průsmyky vypadaly podle obrázků jako páteční odpoledne na D1. Nakonec jsem zvolil jako cíl cesty mnou neprozkoumanou oblast Alandských ostrovů, která je ale destinací číslo jedna pro Švédy a Finy jako ty Lofoty pro Nory. Zachránilo to načasování, neboť v týdnu před mou dovolenou se do novin dostaly obrázky finských kolon na trajekty a zájem asi částečně opadl.

Alandy jsou soustava ostrovů ležící v Baltském moři mezi Finskem a Švédskem. Mají zajímavou historii, během které nabyly statut autonomní oblasti náležící Finsku, něco jako nedokonalé Slovensko. Alanďanům se to moc nelíbí, a proto si vesele mluví švédsky. Finové jsou pak na místě zmatení, protože jsou doma, ale vlastně nejsou. Oblast má spoustu zákonných výjimek a privilegií i na úrovni EU.

Unikátní je i způsob, jak se na ostrovy dostat. Společnost provozující trajekty mezi finskou pevninou a hlavní částí si účtuje tranzitní poplatek plus 100 %, pokud nestrávíte noc na některém z nácestných ostrovů. To nezní jako problém, než zjistíte, že se šťastlivci na jediném obyvatelném ostrově přestali snažit o dostupné a kvalitní ubytovací služby. Vyzráli jsme tedy na ně a na ostrovy jsme se tedy dostali pomocí velkého trajektu na lince z Turku do Stockholmu. Pokud se nakoupí loděnky v akci pro méně vytížené termíny, je to dokonce levné i s autem.

Břehu hlavního města autonomní oblasti Mariehamnu jsme dosáhli krátce po pondělním poledni a vydali se ubytovat do cenově přijatelného kempu nacházejícího se hned vedle velmi drahého kempu, který je uveden ve všech průvodcích. Na přivezených jízdních kolech jsme zahájili průzkum (jediného) města o 11 000 obyvatelích. Slunečné počasí, lehký vánek a teplota jen lehce vyšší než pohodlná, celkem hezké podmínky pro aktivní dovolenou.

Alandy jsou známé jako ráj cykloturismu, protože je zde nevelký silniční provoz a vzdálenosti mezi obydlenými oblastmi a atrakcemi jsou jen v desítkách kilometrů (ve Finsku jsou to stovky). Což je mimochodem důvod, proč mi byl plán přepracován, jelikož 50 km od trajektu v Hummelviku na východě ostrova do hlavního města na jihu (plus ještě něco po trase) se zdálo být moc. Cesty nejsou jenom nekonečně ploché a díky moři tu může dost foukat. Ráj cykloturismu ano, ale ne kavárenských povalečů na kole bez přehazovačky a bez vyježděných kilometrů.

Po noci strávené ve stanu jsme se vydali se autem k západnímu okraji ostrovů do dědiny Eckerö, podle které se jmenuje trajektová společnost. Počasí se zhoršilo. Nárazový vítr s varováním meteorologů hnaly jachtaře do přístavů a proti vedrům v minulých dnech začalo být docela zima. Prohlédli jsme si rybářskou osadu a během deště i Muzeum lovu a rybaření, protože se tam nedalo po staletí dělat nic moc jiného.

Tím byla nabídka aktivit na západě byla vyčerpána, a my se vydali do severní části ostrova s vesničkou Geta, kde je na zdejší „hoře“ rozhledna ze které je vidět moře, lesy a skály. Zajímavostí byl zdejší urbexový kemp, u kterého nešlo poznat, jestli je ještě v provozu nebo už v rozkladu, protože se v okolí nacházelo spousta opuštěných chatek, nedokončeného disk-golfového hřiště či opoužívaného minigolfu. Atmosféru podtrhovala dramaticky zbarvená obloha a již zmíněný vítr.

Po cestě zpátky jsme ještě mimoděk objevili centrum veteránistů s hromadou zajímavých strojů na dvoře. Specialitou ostrovů je minimum obchodů. Před příjezdem na ubytování jsme tedy ulovili ještě párky, protože bylo potřeba vyzkoušet jednorázový gril koupený v akci. No ubytování: šlo o nejlevnější AirBnB na ostrovech v chatě, kterou jsme do hodnocení popsali jako strašidelnou, pokud máte příliš bujarou fantazii. Párky na grilu i ubytování bylo v pořádku, počasí se nakonec umoudřilo a ustal i vítr ohrožující možnost ostrovy opustit.

Na středu jsme měli vyhrazenou prohlídku toho hlavního. Pozůstatky bývalé (a jediné) ruské vojenské základy Bomarsund z 19. století a (jediný) hrad Kastelholm ze 14. století. Aby se dostalo té cykloturistice, tak jsme mezi památkami jeli na kole. Konečně bylo také trochu více turistů včetně jednoho auta z Anglie a dvou z Německa, jinak všechno Fini a Švédi. S klidem se dá také říci, že atrakce podél silnice číslo 2 jsou dostačující, takže netřeba ostrovy více křižovat, ale to jen tak pro příště.

Každý most a kanál s přívozem mezi pevninou tam má nějakou historii. Ta zajímavá na nás čekala, když jsme popojeli blíže k městu Godsby, kde původní „skluzavku“ k trajektu nahradili mostem a silničním tunelem ve skále nad kterým se tyčí kavárna s rozhlednou. Taková 5 patrová dřevěná, ve větru vrzající, rozhledna je zážitek. Na uklidnění nervů servírují v kavárně sladkou Alandskou palačinku. V diskusí u ní jsem zjistil, při pohledu do jízdních řádů, že nám právě ujela poslední loď, kterou bychom absolvovali zpáteční cestu po zemi přes soustavu ostrovů. Do příplatku za tranzit bez zastávky se mi moc nechtělo, když měl velký trajekt na další den opět akční ceny. Vyzráli jsme tedy nad Alanďany tak, že jsme jejich výmysly ignorovali. Rezervovali jsme si opět stejné (teď už nestrašidelné) AirBnB a užívali zbytku cyklistického výletu zpět k autu a slunečného dne na ostrově včetně malého bezplatného přívozu na trase.

Posledních pár hodin dalšího dne jsme použili na návštěvu zbývajících dochovaných vězí Boresundské pevnosti a vykoupení zásob švédské „Kofoly“ Trocadero v jediném místním nákupním centru. Cesta trajektem zpět byla odpočinková a adrenalin vystoupal až v momentě, kdy z palubního rozhlasu oznámili, že finští pohraničníci budou ověřovat právo vstupu do země podle koronavirových regulí. Česká republika byla v tom okamžiku na zakázané listině díky situaci v Moravskoslezském regionu, odkud pocházím. Začal jsem očekávat nějakou tu administrativní legraci a jak vysvětlím, že jsem Finsko nikdy neopustil, protože jsem do trajektu ze Stockholmu jen přistoupil. Nakonec jenom zkontrolovali doklady, protože Fin ve vozidle je asi dost silná propustka. Ještěže ten vir ví, na koho má sednout a na koho ne.

V tomto vyprávění jsem záměrně přeskočil část před a po Álandech. Vyberu jen to nejzajímavější. Ve městě Uusikaupunki obsadila recesistická skupina starou elektrárnu a zřídila v ní Muzeum firmy Bong, kde prezentují historii neexistující firmy skrze její vynálezy. Je to nádherná steampunková výstavka industriálních přístrojů, které vévodí Čezeta předělaná na létající skútr. Jestli vede Cimrmanova stopa někam po WW1, pak definitivně zde…

Druhou úsměvnou historku zařídil můj automobil Škoda, který ač není ochotný propojit palubní systém s mým telefonem, nějakým způsobem zjistil, že je tato jízda mou dovolenou. Ve městě Tampere jsou dvě křižovatky, na té první vpravo se jede zpět domů, na té druhé vlevo se jede do neprozkoumaných končin. Přesně 1 km po odbočení vlevo se na palubní desce rozsvítilo výstražných kontrolek jak na vánočním řetězu. Po konzultaci s manuálem jsem se rozhodl vyřešit jen varování o nedostatku paliva, a tak celý výlet mohl pokračovat 1400 km dále. Jízdní kola byla po celou dobu naložena takovým tím způsobem, ze kterého by policie v Česku zešílela, neboť kola na tažném zařízení částečně zakrývala registrační značku a světla. Tady to tak všichni vozí a nikomu to nepřijde divné...

Poslední objev byl proveden v jihozápadním Finsku v oblasti kolem vesničky Fiskars, odkud pro změnu pochází myšlenka oranžových nůžek, sekyr a rýčů. Většinu cest v této severské zemi je schopný odřídit i pes, když mu zapnete adaptivní tempomat a taktéž není až takovým vtipem, že motorky mají do hranata sjeté pneumatiky, ale v tomto regionu jsem narazil na silnice (111, 104), které se dají užít. Klikaté, nahoru a dolů a na asfaltu. Milé to překvapení!

Týden utekl jako voda, jak už to u volných dnů bývá. Do mapy přibylo pár dalších puntíků v oblastech, kde jsem ještě nebyl. Stále toho ale zbylo dost k prozkoumání, třeba až zájem o dovolené doma u místních zase opadne a některá místa se uvolní. Poznámka: už zase začíná být večer šero a v Lidlu začali prodávat obaly na zahradní nábytek. Zima se blíží…

Azure network peering when not authorized to access linked subscription

I got stacked for several hours on the case with network peering across different subscriptions with different tenants. Related documentation. This scenario is usually when you do network peering with customer's Azure tenant or between Azure tenants with different owners. My case was easy since it was between Azures both managed by me, but still, there was a weird error. Luckily it got resolved by the way which you want to try too.

Azure Portal WebUI error message
Error: The client has permission to perform action 'Microsoft.Network/virtualNetworks/peer/action' on scope '<rg>/providers/Microsoft.Network/virtualNetworks/<vnet>/virtualNetworkPeerings/<peeringName>', however the current tenant 'xxxxxxxx-xxxx-xxxx-xxxx-xxxxxxxxxxxx' is not authorized to access linked subscription 'yyyyyyyy-yyyy-yyyy-yyyy-yyyyyyyyyyyy'.

That sounds like you are missing some access rights. I tried despite I was subscription owner in IAM configuration to add a minimal needed role "Network Contributor".

az role assignment create --assignee name.surmame@company.com --role "Network Contributor" --scope /subscriptions/xxxxxxxx-xxxx-xxxx-xxxx-xxxxxxxxxxxx/resourceGroups/<rg>/providers/Microsoft.Network/virtualNetworks/<vnet>

and also the same right for the other side

az role assignment create --assignee name.surmame@company.com --role "Network Contributor" --scope /subscriptions/yyyyyyyy-yyyy-yyyy-yyyy-yyyyyyyyyyyy/resourceGroups/<rg>/providers/Microsoft.Network/virtualNetworks/<vnet>

It should be now working, but it wasn't. The portal's authorize button in peering configuration opened a window where is usually a login page, but it stayed forever on redirection. URL was https://rc.portal.azure.com/tokenauthorize#access_token=XXX. Using different web browser was not enough to resolve.

What next? Let's try to use Azure CLI via Cloud shell console.

az network vnet peering create --name vnetPeeringName --resource-group rgName --vnet-name vnetName --remote-vnet-id /subscriptions/xxxxxxxx-xxxx-xxxx-xxxx-xxxxxxxxxxxx/resourceGroups/<rg>/providers/Microsoft.Network/virtualNetworks/<vnet> --allow-vnet-access

But an error out of this was the opposite subscription not found. So what next? WebUI is not working, the Azure command line is not working in this scenario? What's left? Yes, it's Powershell!

1) + 7)
Connect-AzAccount
Set-AzContext -SubscriptionId xxxxxxxx-xxxx-xxxx-xxxx-xxxxxxxxxxxx -TenantId zzzzzzzz-zzzz-zzzz-zzzz-zzzzzzzzzzzz

2)
New-AzRoleAssignment -SignInName name.surmame@company.com -RoleDefinitionName "Network Contributor" -Scope /subscriptions/xxxxxxxx-xxxx-xxxx-xxxx-xxxxxxxxxxxx/resourceGroups/<rg>/providers/Microsoft.Network/virtualNetworks/<vnet>

8)
$vNetA=Get-AzVirtualNetwork -Name vnetName -ResourceGroupName rgName
Add-AzVirtualNetworkPeering -Name vnetPeeringName -VirtualNetwork $vNetA -RemoteVirtualNetworkId "/subscriptions/yyyyyyyy-yyyy-yyyy-yyyy-yyyyyyyyyyyy/resourceGroups/<rg2>/providers/Microsoft.Network/virtualNetworks/<vnet2>"

3) + 9)
Disconnect-AzAccount

4) + 10)
Connect-AzAccount
Set-AzContext -SubscriptionId yyyyyyyy-yyyy-yyyy-yyyy-yyyyyyyyyyyy -TenantId qqqqqqqq-qqqq-qqqq-qqqq-qqqqqqqqqqqq

5)
New-AzRoleAssignment -SignInName name.surmame@company.com -RoleDefinitionName "Network Contributor" -Scope /subscriptions/yyyyyyyy-yyyy-yyyy-yyyy-yyyyyyyyyyyy/resourceGroups/<rg2>/providers/Microsoft.Network/virtualNetworks/<vnet2>

6)
Disconnect-AzAccount

11)
$vNetB=Get-AzVirtualNetwork -Name vnetName2 -ResourceGroupName rgName2
Add-AzVirtualNetworkPeering -Name vnetPeeringName2 -VirtualNetwork $vNetB -RemoteVirtualNetworkId "/subscriptions/xxxxxxxx-xxxx-xxxx-xxxx-xxxxxxxxxxxx/resourceGroups/<rg>/providers/Microsoft.Network/virtualNetworks/<vnet>"

12)
Disconnect-AzAccount

Network peering is enstablished after this procedure and thing which I don't understand is why it works only in PowerShell console and not in both other options. Well, at least it's working now.

EDUMA programme review at JYU

I decided to publish my thoughts about the study programme EDUMA on JYU, which is a code name of "Master's Degree Programme in Educational Sciences at the University of Jyväskylä (Jyväskylän yliopisto)". I originally thought the programme is lousy, but it's not that simple to put blame on one place only.

How to describe what is the content of EDUMA briefly? It is a study programme about researching the area of education. The students of the programme have different backgrounds and reasons to apply, but I have observed that the current students are usually the people who were in touch with teaching or have pedagogical backgrounds and they wish to improve their skills in the area further. I think these areas and topics are not properly covered within the programme.

Let me explain by unscrolling to a bit higher level. Whether you are a doorkeeper or anyone above in some kind of educational institution around the globe you have probably heard about "the great Finnish education system". The hype exists about that unrepeatable set of environmental conditions which makes education in Finnish schools good. 

So, you are a student of teaching and you see references to the Finnish education system everywhere and you decide to go study for your masters in Finland. The next question is: Where in the country of thousand lakes? Whether you ask anyone from Vantaa airport staff to a president, you are surely going to get the answer Jyväskyla, since the city is generally known as the Mecca of teachers. So you open the website of the only one "real" university of Jyväskylä, select educational faculty, click on studying in English, and apply for only one programme offered there, even without reading fliers and specifically without reading them in between the lines. That's my answer to why there are so many interesting people studying rather unspecific and untargeted programme.

My experience from the studies themselves in quite short, as I resigned from many courses when I felt that people who are teaching are not experienced experts in their topic. Not that they would not know, but they felt more like theoreticians to me. Not all of them, but quite many. I like theories but there is a reality to every theory. I heard so much from various people about how real universities (yliopisto) are better than the universities of applied sciences (ammattikorkeakoulu) where I did my previous Finnish degree, so I expected to experience a great upgrade. The EDUMA program did not provide me that feeling in the sense of the content or structure. However, the other parameters of the programme (and the great Finnish educational system) are good, e.g. you are not just another student number; there is a trust to you and a flat hierarchy which means equality with professors, etc. 

Well, the biggest observed issue of EDUMA alumni is the lack of qualification to work in Finland as an educator, which you probably hoped for. The programme does not contain anything that would support or prove your previous pedagogical skills, so you cannot officially be even a language teacher. Secondly, the area of suggested career paths contains roles such as "educational planner, administrator, consultant, coordinator, teacher educator or researcher" which are quite narrow, small, and probably protected for Finnish students.

Despite the official government strategy to keep graduate students in Finland (to return the investment and boost competitiveness), there are not too many opportunities to find a job in that area. It is never easy of course, but there are so many people planning to leave due to a lack of work prospects. You might do better at home by selling your expertise in great Finnish education. This is my theory supported by fragments of interviews with my dear classmates.

What to do with the EDUMA issue then? In my opinion: 

• If you are a representative of the University, please offer a programme with the better fit - check what kind of people applied in the past, review their background, modify the programme based on that.
• If you are an employer in the area of education, think if you can offer a working position that would fit the EDUMA graduates' qualifications, but also recognize their previous knowledge and skills.
• If you are a teacher of EDUMA, please give more concrete examples of what you mean by referenced theories. Don't present generally known stuff and point the interesting things into readings, but do it rather the other way around.
• If you are an applicant, read the EDUMA description page once again or check the program called DEICO
• If you are part of the student ambassador project, please don't make videos "how you like studying EDUMA" with people in their second week of studies. 
• If you are a current student, you can anonymously post under the article.

P. S. Sorry for the clickbait on the headline, this is not actually a review. It's like with university courses when you realize in the end that the course name was not so accurate, but it was attractive to select.