Při plánování letní dovolené jsme s přítelkyní vybrali v cestovní agentuře BlueStyle zájezd do Maroka na 15 dní. Po zkušenostech z Tuniska a Egypta mi nepřijde pohodlné organizovat do této částí světa zájezdy na vlastní pěst, a tak nastalo porovnávaní nabídek hotelů v zájezdu za pomocí internetových recenzí, které však nebývají dobré a hlavně autentické, proto do internetu vypouštím tuto svou zkušenost doplněnou o popis destinace v Agadiru.
Finální rozhodnutí padlo na hotel Argana s polopenzí. V internetovém katalogu nabízel běžný standard, z nevýhod pak větší vzdálenost od moře (katalogových 500 m), která je však pocitově mnohem delší (a podle Google map je to 1 km), nicméně nejsem důchodce, abych si ten kopeček nevyšlápnul.
Pláž je v Agadiru veřejná a hotel má rezervovánu svou ohrádku s lehátky, což je méně obvyklé, naštěstí je tento prostor dostatečně vzdálený od míst, kde polehávají domorodci a tak tato skutečnost nijak nekomplikuje relaxaci u oceánu. Pláž sama o sobě je hodně dlouhá (nebo široká?) a do vody je to od lehátek další procházka. Mořské dno s příjemným písčitým dnem pak sestupuje velmi pozvolně - plavat se dá až poměrně daleko od břehu. Není to nevýhoda, je to vlastnost, se kterou je dobré počítat.
Místním specifikem jsou časté mlžné opary, kdy je sice teplo, ale zataženo. V Česku bych to nazval předzvěstí deště, tady samozřejmě neprší, ale kazí to představu o stálém slunci na obzoru. Typické je, že dopoledne (v červenci / srpnu) je zataženo až do nějakých 12 hodin dopoledne, poté svítí slunce a večer kolem 17. opět padne opar, což společně s větříkem způsobí, že se pocitová teplota sníží. Opět vlasnost, ne vada.
Zpět k hotelu: Vybavení hotelu je starší, ale bez dalších výhrad. Minibar na pokoji za příplatek (ledničku) jsem zprovoznil připojením do zásuvky. Denně uklizeno, personál milý, i když angličtina mu příliš nevyhovovala. Vaří zde dobře, ale typicky pořád do kolečka totéž a vymyslet variaci identické snídaně bylo náročné, a to jsme měli polopenzi! Tradičním nešvarem byly 4x předražené nápoje (u večeře) v kombinaci se zákazem donášení nápojů zvenku, nicméně to by nebyl problém, se kterým by si český člověk neporadil, a tak jsem “pašoval” vodu ze přilehlé samoobsluhy a na večeři si nic nedával, až mi čišníci přezdívali velbloud. Animační program v podstatě neexistoval, ale to mi spíše vyhovovalo. Tím by asi končily nevýhody.
Z místopisných specifik bych také rád jmenoval fakt, že je zde vysoká vlhkost vzduchu, takže mokré oblečení nechce příliš schnout a příště bych si vzal dvoje plavky. Na hotelu je k dipozici vybavená, i když trochu rozbitá posilovna, kterou jsem navštěvoval, aby mi nespadla kondice na letní závody Ocelového muže, které pořádám, dalé také pingpong či billiard za euro. Docela fajn bylo posedět v hotelové čajovně a dát si vodní dýmku, kdy číšníci sami měnily uhlíky za nové, což je servis, který bych uvítal i v česku
.
Kam vyrazit do okolí?
Až vás ležení na pláži a u bazénu otráví, což se mi stává velmi brzo, nastane čas zkoumání okolí hotelu či města. Velmi mě tyto vlastní výpravy baví, neboť při nich lze nasát atmosféru a zážitky. Pěší cíle: pevnost Kashbah nad městem, promenáda na pobřeží, rybí trh, ptačí údolí, tržiště.
Linkou MHD 32 je dostupné Taghazout s údajně nejlepší pláží pro surfing. Zde jedna vtipná historka, neboť delegát doporučil ke stejnému účelu i vzdálenější městečko Tamri, a když jsme do něj po hodině jízdy autobusem 33 dojeli, zjistili jsme, že leží ve vnitrozemí. Vystoupit se mělo na některé z pláží po cestě, ale lépe jet do Taghazout. To je tak, když nechám přípravu výletu na Míši, stačilo se podívat do mapy...
Kam vyrazit na výlety?
Při příjezdu jsme s přítelkyní byli trošku nemile překvapeni, že z nabídky výletů na stránkách cestovky zbyl jenom pahýl těch nejnavštěvovanějších. Vyrazili jsme tedy s průvodcem do Marakeše, pak s druhým delegátem do Immouzeru a nakonec sami do Essaouiry. Výlety s cestovkou jsou vždy dražší, nadruhou stranu si na nic poslechtete výklad průvodce, který blíže dává souvislosti dané země.
Marakéš je město vzdálené od Agadiru 250 km a na místě je k vidění kromě nějakých méně poutavých pamětihodností, zejména čilý ruch středověkého města. Pokud zavítáte do bludiště mediny, tedy původního města / tržiště uvidíte, jak tam špinaví bezzubí Maročané vyrábí na koleně boty z pneumatik, letují kovové výrobky nebo vyřezávají ze dřeva všelijaké nesmysly. Jinak je to opravdu výborné bludiště a dá se tam snadno ztratit. Průvodce měl zmapované krkolomné cestičky zákoutími, kam bych sám dobrovolně nevstoupil a kde byly k vidění právě zmíněná řemesla. Na hlavních boulevardech je to především tržiště, kam místní vyrážejí za nákupy jako my do supermarketu.
Klíčovým bodem programu je pak návštěva centrálního náměstí, kde se můžete nechat oškubat o peníze od nabízečů čehokoliv: fotky se špinavou opicí, krotitelů hadů, prodavačů plodů opuncií (kaktusuvá meruňka) či malovaček tetování hennou. Co stojí za to, jsou čerstvé džusy z pomerančů a dalšího ovoce za cenu 4 MAD (10 Kč) za 2 dcl sklenici (levněji se nikde (na světě) nedají sehnat). Ať se jdou stánky s fresh džusy v obchodních centrech vycpat! Nám se poštěstilo navštívit toto náměstí během Ramadánu, kdy se po setmění objeví stánky s jídlem, aby se mohli muslimové najíst po celodenním půstu a kdy je možné si dát taky některý z místních pokrmů.
Dalším výletem na který jsme vyrazili byla půldenní cesta za vodopádem v Immouzeru, tady šlo hlavně o nádherrnou cestu klikatými silničkami v pohoří Atlas, kdy jsem celou cestu minibusem litoval, že to nejedu na motorce. Fakt nádherná silnice údolími i úbočími, v jejímž cíli je malinkatá přírodní oáza s vodopádem a domorodcem, který se živí skákáním ze skály do malé tůňky.
Poslední výlet do města Essaouira jsme se rozhodli si udělat už na vlastní pěst, neboť jsme našli přímé autobusové spojení, koupili si lístek a vyrazili. Město se nachází na výběžku do Antlantického oceánu, takže v něm dost silně a pořád fouká vítr. Ze zajímavostí jsme navštívili přístav, citadelu, medinu a zlatým hřebem měly být městské hradby, na kterých si Daenerys ze seriálu Games of Thrones pořídila své Neposkvrněné, jenže byly zavřené kvůli rekonstrukci. Medina samotná je výrazně přehlednější než v Marakéši, avšak také v ní probíhá čilý obchodní ruch. Nám se zde podařilo nakoupit za výrazně lepší ceny, než v Agadiru a za písečné bouře jsme ověnčeni taškami vyrazili podél pláže zpět k autobusu do hotelu.
Zájezd jako takový probíhal bez komplikací a byli jsme s ním spokojeni. Pokud se rozhodujete o cestě do této destinace, tak vezměte na vědomí především v úvodu zmíněné specifické vlastnosti. Jestli chcete jen vědět, jak jsem se měl, tak už to víte. Na článek navazuje také oblíbený rozbor tamější dopravy a nějaká motivace, proč do Afriky vůbec cestovat (bude doplněno po zveřejnění).
