2017-06-23

Jan Čapek - sokol a legionář

V tomto příspěvku bych rád shrnul pár životopisných dat o sokolu a legionáři Janu Čapkovi, který byl významnou osobností Moravskoslezského regionu a Těšínska. Jeho osoba je v současnosti poměrně dobře vymazána ze všeobecného povědomí i když tomu tak nebylo vždy. Kromě totalitního režimu tomu jistě přispívá i matoucí příjmení, které mnohdy evokuje spíše bratrskou dvojici Karla a Josefa než bratra sokola.


Jako vzdělavatel Sokolské župy Moravskoslezské a T. J. Sokol Moravská Ostrava 1 jsem se společně s historikem Tomášem Ruskem pustil do organizace pietního aktu u jeho hrobu v Orlové, který jsme v sobotu 17.6.2017 uskutečnili a ze kterého pochází fotografie a text níže. Pro úplnost dodávám, že kytice položili členové Sokolské stráže. Děkuji všem delegacím a návštěvníkům, které přišly uctít Čapkovu památku.



Nejprve reportáž orlovské televize:



Anotace


Proslov za spolek Sokol:

Sešli jsme se dnes proto, abychom si připomněli sokolského bratra a legionáře Jana Čapka v termínu, kdy by oslavil své 141. narozeniny a 99. výročí úmrtí. Dnešní den je nám vhodnou příležitostí, abychom vás seznámili s jeho významem pro rozvoj sokolské myšlenky na Těšínsku a jeho vedoucího postavení v zápase za naši nezávislost v první světové válce.



Jan Čapek se narodil 17. června 1876 v Michli u Prahy. Po absolvování měšťanské školy se vyučil tehdy populárnímu řemeslu – rukavičkářství. Později ale otřásla krize tímto oborem a Jan hledající ve svých 25 letech zaměstnání nalezl uplatnění jako úředník v dole Eleonora v nedaleké Orlové-Doubravě. Ještě před přestěhováním do místní části Kopaniny byl v Praze ovlivněn sokolskou ideou navštěvováním vinohradského Sokola. Tohoto ducha se mu podařilo přenést do Slezska, kde se stal součástí vznikající nejvýchodnější jednoty České obce Sokolské.



Ze svého působení v Praze už věděl, co Sokol je, co chce a kam směřuje a rozvíjel tak tělocvičnou činnost ve své nové jednotě v Doubravě. Je zde také možné vysledovat krystalizaci jeho životních hodnot v duchu Tyršových ideálů. Rovněž se mu za krátko podařilo splynout se slezským lidem a nebyl považován za přistěhovalce.

Ve styku se svým okolím, bratry a přáteli působil dojmem rozvážným a uzavřeným, takže se mu dostávalo všeobecné úcty a vážnosti. Byl také krajně skromný a nenáročný, mnoho toho nenamluvil, nekouřil a byl přísný abstinent. V pramenech se mu také dostává přízvisek správného, spravedlivého člověka, nesmlouvavého vlastence a rozeného vůdce.


V orlovské jednotě byl zvolen v roce 1904 náčelníkem a vnesl zde opravdové sokolské bratrství a družnost, ale také nesmlouvavou kázeň. Mnoho vzpomínek zmiňuje jeho až pedantský přístup ke správnosti nástupů a vzorné upravenosti při přehlídkách. Dva roky poté byl zvolen náčelníkem Sokolské župy Moravskoslezské a v této funkci vydržel až do svého odchodu na frontu v roce 1915. Za jeho působení župa významně rostla, jen počet členů vystoupal z 1800 na 4100. Pořádaly se župní slety a navštěvována byla i mezinárodní cvičební klání. Například toho v Ljublani se zúčastnil i sám Čapek jako závodník.

Jeho soused ve vzpomínkách vypráví, že s radostí sledoval jeho činnost i když se prý vídali jen zřídka, neboť bratr Čapek trávil mnoho času sokolskou činností v Ostravě a Orlové nebo zdlouhavým cestování mezi těmito městy. Účastnil se také různých schůzí a nácvičných sjezdů. Dá se tedy říct, že byl svou sokolskou činností velmi vytížen, ale nezapomínal na svou rodinu s manželkou a dvěma syny.


V roce 1915 byl odvelen na frontu, kde se dá říct, plně využil sokolských zkušeností a ducha pro formování dobrovolnického sboru o kterém si povíme později.

Za Sokol zbývá říct, že Jan Čapek padl 17.6.1917 v den svých narozenin a jeho pohřeb na rodné hroudě byl v pravdě regionální i národní manifestací. Účastnil se i starosta České obce sokolské br. Josef Scheiner [:Šajner:], který vyzvedl vzorné sokolské vlastnosti br. Čapka, jemuž vždy podle Tyršova hesla osobnost nebyla ničím a celek vším, jenž v sobě ztělesnil sokolskou ideu, která v něm vydala nejkrásnější květ a zaslouží si slávy a díků celého národa.



Z vděčnosti si dala později založená Sokolská župa Těšínská jméno Jana Čapka do štítu, také armáda uctila jeho památku tím, že po něm pojmenovala opavský pěší pluk 34 plukem Střelce Jana Čapka a v neposlední řadě Sokolská jednota Moravská Ostrava nazvala svou tehdy novou velkou sokolovnu „Čapkova“, ze které se ovšem vlivem historických událostí odkaz legionáře vytratil a lidé začali používat přenesený termín „na Čapkárně“ i pro sousední aquapark. Co by na to asi řekli naši předkové?


Ti, kdo dnes vstupují v řady sokolské, nemají mnohdy ani zdání, co znamenalo přihlásit se v Čapkově době do Sokola a nebojácně v něm pracovat, být stále hlídán nebo jen bez postihu nosit sokolský kroj. Buďme proto rádi za dnešní stav věcí a pracujme na jeho udržování a zlepšování. Nepodléhejme nacionalismu, ale buďme vlastenečtí. Nebo také dobovými slovy: Stůjme na stráži, nedopusťme, aby věc sokolská, která není pro strany, ale pro národ veškerý utrpěla újmy a dbejme, aby zůstala vždy spolehlivou oporou naší mravní a fyzické zdatnosti!


Čapek jako legionář

Proslov za ČSoL pronesl Tomáš Rusek spatra, proto nemám k dispozici písemný přepis. Jen podotýkám, že na sobě má uniformu italského legionáře. Pro studium této oblasti doporučuji oficiální materiály ČSoL nebo ve stručnosti část informačního letáčku.


Další zdroje

Pokud vás problematika zajímá více, doporučuji si  přečíst odbornou Tomášovu práci "Sokol a legionář Jan Čapek, druhý život „národního hrdiny"", která je psána moderním jazykem s rozsáhlým výzkumem na pozadí. Z dalším materiálů může posloužit nafocená kniha Čapkův památník ze sokolského archivu.


Pro kompletnost naše fotogaleriefotogalerie Kateřiny Adamusové z akce a jedna drobnost, která nás potěšila v restauraci Jindřiška.


P. S. můžu to opakovat stále a vždy se najde nějaký expert, který to dělá jinak...