Jak se chovat při hymně a jak položit květinu k památníku

Letos jsem měl opět tu čest držet za organizaci Sokol čestnou stráž na pietním aktu při příležitosti 97. výročí naší republiky v Ostravě, což je dle mého názoru náš nejvýznamnější státní svátek.

Toto privilegium mi mimo jiné umožňuje mít při akci nejlepšího "fleka" ke stání, odkud je vše vidět a slyšet. Co mě tak trochu dožírá je fakt, že málokdo ze zúčastněných zná způsob, jak se při uctění památky chovat a proto přináším stručný návod.

Sokolové v Olomouci při výročí republiky. FOTO: Olomouc.eu

Předně státní hymna, která zaznívá vždy - ať se jedná o zpěv zúčastněných, pouštění z reproduktorů nebo živou hudbu. Povinností je nemluvit ani se nijak neprojevovat - jedná se v tu chvíli o čest a slušnost (včetně pobíhání s foťákem). Pokud sedím, tak vstát. Pokud stojím být v pozoru nebo alespoň v nějakém ne-ledabylém postoji. Rovněž muži sejmou pokrývku hlavy, pokud tato pokrývka není součástí uniformy nebo sokolského kroje.

Premiér Bohuslav Sobotka klade věnec v Ostravě

Součástí bývají také proslovy a konečně kladení květin a věnců. Na velkých státních akcích přinesou a uloží věnce vojáci. Host, jdoucí za svým věncem “pouze” srovná stuhy. Takto se to děje jen ve výjimečných případech (naposledy 70. výročí osvobození Ostravy) a proto je třeba si umět poradit sám.

Kytici pokládá jeden člověk, věnec 1 až 2 osoby, dle velikosti věnce. Čím větší je doprovod tím je to těžší provést položení a vzdání pocty synchronizovaně. Všichni ze skupiny společně přijdou a zastaví se v rozumné vzdálenosti pár kroků před památníkem. Osoba pokládající se dále rozejde a uloží kytici stonky směrem k památníku (květy k lidem), přičemž dle možností udržuje systém - doprostřed, vpravo, vlevo a další řada. Poté se vrátí zpátky do řady. Nejvýznamnější osoba provede tentýž manévr a srovná stuhy na kytici tak, aby šel přečíst nápis, rovněž se zařadí zpět a následuje vzdání pocty.

Den veteránů v Ostravě. FOTO: FB MS kraj

Pocta se vzdává v civilu sklopením hlavy, uniformovaní a krojovaní sokolové salutují. Ideální je, pokud všichni vzdají poctu naráz (může se pomoci domluveným tichým syknutím), počká se asi 3 vteřiny, poté se odchází. Odchod se provádí nějčastěji jako vpravo v bok (nepřehánět, pokud nejde o krojovaného/uniformovaného příslušníka) a odchod z místa před pomníkem. Zde záleží na místě konání, pokud se vracíme zpátky stejnou trasou, tak se již držíme při kraji vymezeného prostoru až k místu, kam se postavíme, aby středem mohly přistupovat další delegace.

Salutování představitele Sokolské župy Beskydské při hymně. FOTO: Moravskoslezský deník

Není to těžké, ale ideální je si to předem vyzkoušet v konkrétní skupině. Buď přímo na místě v nějaký jiný den nebo kdykoliv někde jinde - záleží však na také na velikosti a důležitosti akce - na malý vesnický pomníček, kde se obyvatelé přátelsky sejdou, aby uctili své předky není nácvik nutný, byť by mělo dojít k dodržení jistých, zde psaných, pravidel alespoň v omezené míře. Celý ceremoniál je o nácviku, jinak to poté vypadá všelijak a improvizace v tu chvíli není mnohdy dobrým pomocníkem, zvláště pokud jdete za armádu, místní policii, hasiče nebo Sokol u nichž je organizovanost jaksi předpokládána a chyby, hlavně ty primitivní, budí v tu chvíli výsměch okolí a znevážení celé organizace.

Dostáváme se k dalšímu bodu, a tím je právě vzhled. Pro všechny by mělo platit to samé. Jedná se o významnou událost, tudíž si obléknu to nejlepší co mohu, upravím se, oholím se, vyžehlím si sako, uniformu nebo kroj a vyleštím boty - mnohdy se tyto věci hází za hlavu, ale jsou nezbytné k udržení důstojnosti jak své, tak celé akce - na svatbu také nepůjdete ve zmačkaném obleku. Pokud se účastníte za určitou organizaci, mějte na paměti, že díky tomu, co máte právě na sobě, reprezentujete nejen sebe, ale hlavně svou organizaci.

Sokolové v Praze při výročí republiky. FOTO: Ladislav Toncar

Jak jsem na to přišel? Díky tomu, že nosím s hrdostí svůj sokolský kroj, znak naší organizace, jejíž členstvo má již 153 let vliv na historické události v této zemi. Absolvoval jsem nespočet vzpomínkových událostí a zejména díky snaze podobně orientovaných výcvik sokolů u Hradní stráže v pořadové přípravě. Dříve se to "učilo" na vojně, nicméně je potřeba mít k tomu trochu vztah.

Dále platí, že na připomínkových akcích vládne klid, pokora a tolerance (proto se to jmenuje pietní akt). Díky tomu se na nich mohou potkat i nepřátelské strany - třeba Poláci převlečení za Němce u památníku války o Těšínsko. Společným cílem povětšinou je, aby se připomínaná situace ideálně nikdy neopakovala.

Co je však nepřípustné, tak projevování osobních názorů - na připomínce konce 2. světové války v Ostravě se Česko - ruské společnosti zdálo, že se málo vyzdvihuje historický fakt osvobození Rudou armádou a tak po položení kytice vytáhli z pod kabátů obrázky Lenina se Stalinem, které předvedli publiku. Dále také honění si ega a politikaření v projevech politiků. Takové chování prostě na pietní místo nepatří...

U památníku 7 denní války o Těšínsko. FOTO: Kača Babuna Adamusová

Teď už máte nějaký základ informací, jak položení květin a věnců provést a jak se u toho chovat. Není to samozřejmě jediný možný výklad, ale jsem nerad, když vidím, že se to dělá nesprávně a přitom je to poměrně jednoduché. Za doplnění a korekci tohoto textu děkuji bratru Lukáši Křemenovi.

Můžete se dále ptát a sdílet názory v komentáři pod tímto textem.