2015-08-21

Notebook Prestigio 8050Q max RAM

Dostal se mi na stůl obstarožní notebook Prestigio 8050Q, který je ovšem s Windows 7 v docela slušně výkonný (na takové to domácí žvýkání - samozřejmě).


Největším problémem je malý prostor na HDD, pouze 80 GB a malá RAM (default 1,5 GB), což je dohromady vcelku smrtelná kombinace. Místo na disku se rychle zaplní a pak není místo na swapování operační paměti na disk. Počítač se tedy brutálně zpomalí a je třeba to řešit.


První pomoc je smazat data na disku. Co zabírá prostor zjistíte přes free ulitku TreeFileSize, pravděpodobně to bude složka System Volume Information, což jsou body obnovení a zálohy po aktualizacích. Tato složka se musí vyprazdňovat přes systém, protože je chráněná. Naštěstí je v systému magické tlačítko na smazání dat a zmenšení tohoto prostoru.


Po tomto kroku následovalo rozšíření paměti RAM, ale pozor, notebook maximálně zvládne 2 GB RAM! Nezkoumal jsem, zda-li je to chipsetem, ale při jakýchkoliv kombinací pamětí 2 + 2 + 1 + 0,5 GB se to nechytlo na více než 2 GB.

Takže maximálně dva "gigabajky"!



Ovladače: Tak se mi notebook vrátil s tím, že je třeba jej přeinstalovat. Původně do tohoto stroje nepatří Windows 7, nicméně byly v něm instalovány původním uživatelem, tak jsem do obnovy navíc s legálním licenčním číslem šel také.

Jako vždy trochu zarezonovaly ovladače, které pro Windows 7 obvykle nejsou nativní, nicméně nebyla ta komplikace, kterou by nevyřešilo trochu kvalifikovaného Googlování. Přináším proto balíček ovladačů ke stažení.

Nicméně z uživatelského hlediska je ten notebook dost pomalý a navíc dnešní prohlížeče spotřebovávají příšerným způsobem operační paměť RAM. Chrome dokáže ty 2 GB, co jsou k dispozici vycucnout 3 záložkami, takže to ne. Proto doporučuji Mozillu nebo její klony. 

Esej Internet věcí do soutěže s Cisco ČR

Při bloudění po zlých sociálních sítích jsem v kanálu NetAcad objevil zmínku o studentské soutěži o slohovou práci na téma Internet věcí. Hlavní cenou byly na českém trhu neprodejné chytré hodinky Basis Peak od Intelu a jako další ceny pro 5 nejlepších vstup na konferenci Cisco Connect 2015 v Praze v hodnotě asi 12 000 Kč. Tak se mé psavé já probralo a po pár prokrastinačních dnech jsem se chvíli před termínem odevzdání pustil do psaní slohové práce a vyprodukoval text níže. 


Je zajímavé číst si ho zpětně, protože se zdá být stále platným a jsem rád, že to není "úplná blbost". Však jej porota také ocenila a já se vydal na tuto velmi zajímavou dvoudenní konferenci v Hotelu Clarion, kde jsem se dozvěděl informace, které například využívám ve svém studijním projektu, takže ani od věci ta návštěva nebyla. Nyní už ale text samotný:


Již dnes existuje svět věcí, svět internetových věcí však posunuje možnosti do nových oblastí využití. Elektronika je dnes na každém rohu, ale má svůj vlastní systém komunikace se světem. Nic není jednotné, všude je plno historických pozůstatků a tak často rozmotávám kabely televize, tiskáren, videa a audia, USB, dedikovaná napájení, dráty sond a antén, telefonů neboť každá myslitelná technologie má svůj zavedený proprietární kabelážní a konektorový systém. Jednou ze síly internetu věcí je tuto změť odstranit a nahradit jedním médiem -­ ethernetem.



A nejenom kabelem, ale i bezdrátově! Přibude možnost být mobilní i se zařízeními, která dosud nebyla. Mikrospoje pro zabezpečené operace a WiFi pro přístup k jedné síti. Jak je ale dokážeme využít je na nás samotných a na to bude třeba zamyslet se. 

Spousta malých krabiček sbírající data a provádějící drobné operace lidstvu jistě zpříjemní život. Jak je ale využít dokonale? Nejen vyrobit a zapojit, ale především jak je vhodně využít bude otázkou internetu věcí. Již dnes mám k dispozici spousty dat a přibudou další! 



Dokáži si představit kombinaci domovních snímačů a chytrých doplňků, které dokáží člověka, který si předsevzal například hubnutí, aby své plány dodržel. Co třeba simulované vypnutí výtahu, automatická regulace obsahu ledničky nebo třeba skrývání rozptylujícího obsahu na nejrůznějších zařízeních by člověka samotného podporovala v dodržování svých cílů. Je to snad i trochu násilné, ale jako celek by to mohlo fungovat. 

Napadají mne také spousty nevýhod, ať již politických, bezpečnostních nebo fyzikálních. Internet jako takový přitahuje hrozby a v internetu věcí jim bude každé zařízení čelit samo. Obávám se, že vzpoura strojů pak bude mnohem více reálná a dřív či později k ní opravdu dojde a s tím je také třeba počítat už v návrhu. Osobně bych uvítal spíše intranet věcí i když to tak hezky nezní.



Bojím se také silné vazby na výrobce. Přál bych si, aby svět věcí, který nás bude silně ovlivňovat a možná i řídit byl transparentní. Pokud možno v rukách komunity nebo alespoň pod možným dohledem, pak se dokážeme vyhnout velkým kauzám, které by mohly podlomit takové vnímání pokroku. Každá technologie a každý nový přístup k řešení má totiž dvě strany mince a při rozvíjení jedné je třeba nezapomenout na jištění té druhé. Prosím, nezapomínejme na to! 



Sám si internet věcí představuji, jako spoustu drobných hardwarových krabiček, které dohromady v jedné síti komunikují a do specializovaného softwaru předávají výsledky, které se dále dokáží shromažďovat v “Centrálním mozku lidstva”, který tyto údaje dokáže vyhodnotit a říct nám i něco o nás. Jako celek by se tak mohly ušetřit zejména přírodní zdroje. Nenapadá mě ale něco, co by již dnes nemohlo existovat a tak bude zajímavé sledovat, nakolik mě vývoj překvapí. Dozajisté bude mnohé jinak! 

Kam dále?

2015-08-19

Motivace magisterského studia informatiky na VŠB

Poté, co jsem se pustil do recenze bakalářského studia na VŠB, mi ještě v zajímavých materiálech zůstal dopis vedoucího Katedry elektrotechniky a informatiky - doc. Dr. Ing. Eduarda Sojky, který v záležitostech novinky zaváděné do výuky napsal spolužákovi tento text. Dovolil jsem si jej lehce upravit, aby byl pro čtenáře trochu plynuleji čitelný, nicméně všechny stěžejní myšlenky zůstaly uchovány a rozhodně stojí za to se s nimi seznámit.


cílem magisterského studia (na rozdíl od studia bakalářského) je, aby se posluchači naučili samostatně řešit náročnější (někdy i teoretické) a dosud alespoň lokálně zatím neřešené problémy. Podle toho jsou námi vybrána i témata projektů. Takovým přístupem se také vyznačují všechny dobré university. Cílem magisterského studia (projektu a diplomové práce) není tedy pilovat právě dnes na trhu běžné technologie a postupy, které mají spíše jen rutinní povahu (to jste měli dělat ve studiu bakalářském).


Trvalost znalostí: Uvažte, jak dlouhou platnost mohou mít věci, které dnes oceňujete. Pokud bych v době svých studií aplikoval váš přístup, požadoval bych větší rozsah výuky a prací v oblasti děrování štítků, jazyka Fortran a Algol atd. Oceňuji své vyučující, že mi tehdy vnutili ony znalosti z oblasti třeba matematiky a teoretické informatiky. To je komplex znalostí, který nepodléhá zkáze, který tak snadno sám nedoženete a který současně pomáhá vyřešit problémy (alespoň některé).


Že máte jasno, co budete dělat: To myslím, že si fandíte. Současná doba asi více než dříve bude vyžadovat pružnost z vaší strany. Možná, že to, co dnes myslíte, že budete dělat, přestane během vašeho aktivního věku (nebo i podstatně dříve) existovat.

Na magisterské studium se nesmíte dívat jako na prodloužené studium bakalářské. V tomto studiu se máte naučit zvládnout i náročné (a třeba i teoretické) problémy za pomoci vašeho vlastního úsudku. Magisterským studiem typicky není výuka technik programování, konkrétních nástrojů a knihoven (od toho je studium bakalářské). Magisterským projektem by proto také neměl být projekt, kde se třeba něco +/- rutinního programuje pro nějakou firmu. Chce se zde více. Zamyslete se tedy prosím, nad tím, zda vzdělání magisterské vlastně vůbec potřebujete. Já věřím, že získat jej není v žádném případě špatné. Je to ne pro firmy, ale pro váš celý život. Jednoduše se učíte samostatně myslet. V jakém terénu to trénujete, nemusí být až tak moc rozhodující. Firmám často fakticky postačí ona úroveň bakalářská (ze setrvačnosti to ale ne vždy nahlas říkají).


K tématu semestrálních projektů: Projekty jsou předstupněm diplomové práce. S vlastními tématy posluchačů pro diplomové práce máme již delší dobu špatné zkušenosti. Často se stává, že práce v podstatě nemá povahu práce diplomové, ale spíš práce bakalářské. Naznačujete, že vaše vlastní téma by nemuselo pracovníky katedry zatížit: Během řešení projektu a diplomové práce se stále posluchači mají něco učit. Pokud jste schopen kolegy "nezatížit", pak něco není, jak má být. Buď není téma dost obtížné, pokud je už nyní sám dokážete vyřešit, a nebo již všechno umíte. Můžete také přeposlat kamarádům tento vysvětlující dopis (když už jsem mu věnoval ten čas).

Souhlasíte s tímto názorem vedoucího naší katedry? Můžete mi napsat do komentářů!

Update 2019: toto je dobré...

Mé další články spojené s Vysokou školou Báňskou - technickou univerzitou:

2015-08-16

Motivace pro bakalářské studium informatiky na VŠB

Tak je za mnou úspěšné ukončení tříletého studia na Vysoké škole Báňské v Ostravě a tak mi přijde nutné trochu zhodnotit uplynulá léta a pokusit se přiblížit zejména nováčkům před 1. ročníkem, co je čeká a jak se k tomu postavit. Na závěr hodnotím studium samotné, nejprve ale nezbytný příběh.



První a druhý semestr

Pokud do této školy právě nastupujete, tak vás asi nepotěší zjištění, že první ročník byl ten nejotravnější, nejzbytečnější a vůbec majoritou nejhůře vnímaný. Slouží především k tomu, aby se synchronizovali studenti z různých škol na přibližně stejnou znalostní úroveň. Já a skupina kolem mne, která přišla z odborné školy, strávila celý rok vyžíváním z informací, které už měla. Ostatní volně proplouvali a ve zkouškovém období se naučili potřebné znalosti takřka nazpaměť.



V úvodu studia se setkáte s profilovými předměty Algoritmy a Programování 1, kde se programuje v C++ a které bych doporučoval nepodceňovat. Přednáší je dva velmi svérázní docenti, na které budete dlouho vzpomínat. Nevyhnete se předmětům matematiky, které jsou bohužel docela odtržené od informatického kontextu. 



Protože volba specializace probíhá až ke konci druhého semestru, projdete si společným zlem v podobě předmětu Základy elektroniky (kdo to vůbec zařadil do našeho studijním plánu!?). Negativně je také vnímaný nízkoúrovňový předmět Logické obvody (dědictví minulosti).

Popsal jsem stěžejní náplň prvého ročníku. Studenti, co první selekci v podobě zkoušek nezvládnou a odpadnou pak často šíří o škole negativní zkušenost, že se nic nenaučili, že tam učí „egoisté“. Pokud máte nějakou svou profesní vizi, tak po úvodním ročníku jí nebudete o mnoho blíž. Ale nezoufejte, konec prváku je odraz od motivačního dna.



Třetí a čtvrtý semestr

Do druháku vstupujete se zvoleným oborem, ten ovlivňuje povinnou skladbu předmětů. Subjektivně rozpoznaným klíčem k rozhodování mezi informatikou, mobilními technologiemi, telekomunikacemi a aplikovanou matematikou je míra odporu k programování (v sestupné tendenci ve výčtu). Pro čtenáře zmiňuji, že jsem se rozhodl pro informatiku, neboť programování byla pro mne vždy oblast, do které když mě někdo nedokopal, tak jsem ji nedělal. Studium tohoto oboru byla v souladu s mými předpoklady vhodná volba a zpětně i vzhledem k trhu práce ji vnímám jako správnou.



Po volbě oboru máte možnost si zvolit odpovídající předměty. Ty, které nechcete, jsou povinné a mezi ostatními si můžete vybrat. Stěžejní jsou Programovací jazyky 1 a 2 neboli Java a C# - konečně se začíná psát účelně objektově v moderních prostředích! Poprvé se setkáte s Databázovými systémy 1 a 2, pro mnohé také velmi obávané předměty, nicméně hodnotím je kladně i přes jejich náročnost.



Významné pro další odborný rozvoj je Softwarové inženýrství, bohužel ho neučí správně zapálení lidé. Po druháku také konečně padne poslední matematika. Docela mě bavila Architektura počítačů, Operační systémy a Telekomunikační sítě, nicméně jsem byl v silné menšině. Užijete si také poněkud volnější dva předměty z oblasti sociálních věd a ukončíte povinnou angličtinu.

Druhák je při celkovém pohledu asi nejtěžší rok. Zejména pokud se rozhodnete nahrabat kredity na předmětech navíc, abyste měli volnější třeťák. I to byl důvod, proč jsem v tomto ročníku šel poprvé a naposled na třetí pokus zkoušky.



Ke konci školního roku musíte přijít s nápadem na svou bakalářskou práci a oslovit s ní vybrané pedagogy. Pokud na nic nepřijdete nebo vám téma jako mi nevyjde, můžete absolvovat bakalářskou praxi ve firmě. A aby to nebyla nuda, provádíte také volbu studijního plánu na další/poslední rok studia. Výběr je zde bohatý a v kombinaci s malým množstvím povinných předmětů si konečně můžete zvolit to, co vás opravdu zajímá a rozbít si iluze vlastní vinou.



Pátý a šestý semestr

Jak už jsem předeslal, závěrečný rok je ten nejlepší! Absolvujete vybrané předměty a přitom stále odkládáte práci na bakalářce. V povinném předmětu Vývoj informačních systémů také pochopíte, k čemu byly loňské předměty softwarové inženýrství a databázové systémy. Mezi nutné zlo pro mnoho studentů patří mnou oblíbené Počítačové sítě. Podle toho, jak jste zasprintovali ve druháku, máte ve třeťáku relativně volno a chodíte jen na nemnoho předmětů, které mě osobně navíc velmi bavily.



Po předposledním zkouškovém už jen intenzivně pracujete na své bakalářce, kterou odevzdáte v květnu současně s posledními zkouškami. Mezitím se nezapomeňte přihlásit na navazující studium. 

Pokud budete pokračovat na VŠB, čeká vás další volba studijního plánu. Nicméně tím prezenční návštěva alma mater končí a začíná příprava na státní závěrečnou zkoušku. Státnicové otázky jsou složeny zejména z obsahu úvodních dvou ročníků, a tak si horko těžko budete vzpomínat, o čem to tenkrát bylo. Když budete mít u komise v červnu štěstí, uzavřete dvoupísmenkovým prefixem jména své tříleté studium.



Srovnání s jinými školami

Je a zároveň mi není líto, že nemohu osobně srovnat studium tohoto oboru na jiné vysoké škole. Například o VUT Brno se říká, že je hodně teoretické, což si dokážu živě představit, jak by to vypadalo a neláká mě to. Pokud jde o bohatost příležitostí pro cokoliv, troufám si říct, že jich je na VŠB docela dost a stačí se jen pro nějakou rozhodnout.



Můžu zároveň díky zkušenosti kamarádů z jiných škol porovnat informatiku s jinými obory – největší výhodou je minimum znalostí, které je nutné se naučit nazpaměť. Většina požadavků kladená na studenta vychází ze zkušeností, které je možné získat vyzkoušením. Na počítači dneska spustíte nebo nasimulujete takřka cokoliv.



Zhodnocení
Bakalářské studium informatiky na VŠB je dle mého osobního názoru docela dobrý způsob rozvoje v tomto oboru. Jako každá škola má svá specifika, ale rozhodně bych neřekl, že je lehké ji absolvovat nebo že jsou zde tituly zadarmo, jak tvrdí zlí jazykové.



Troufám si tvrdit, že o něco menší náročnost než by se dala vyžadovat, mi umožnila soustředit se na vlastní prohlubování znalostí a získávání zkušeností ze specifičtějších oblastí, což jsem zatím využil při všech pohovorech o zaměstnání či stáž.


Do příspěvků mi můžete napsat své pocity či zkušenosti odjinud, rád si rozšířím své obzory. Studium samozřejmě pokračuje dále, ale o tom zase v jiném článku...

A pokud vás zajímá vysoké školství ještě trochu do šířky, pak doporučuji tento článek.


2015-08-15

Esej psychologie na téma učební styly

Tento text vznikl jako semestrální shrnutí předmětu Psychologie z běhu předmětů sociálních věd, které v druhém ročníku studia na VŠB absolvuje každý student. Účelem je přiblížit i netechnické a „měkké“ znalosti v jinak technicky orientovaném studijním plánu. Následující myšlenky nevyjadřují nikterak převratné nápady, je mi však líto nechat je pouze v šuplíku.

Učební styly


Každému z nás vyhovuje jiný způsob, jak se něco naučit. Nejprve bych se rád vyjádřil, co vlastně pojem učit se vymezuje. Každému jistě naskočí asociace se školou a vysedáváním v lavici. Dovolím si nejprve nesouhlasit s tímto pochopením. Učíme se přece stále, všemu! Naše poznávání přece probíhá stále a nejen ve vymezeném čase. Každé ráno objevuji a obměňuji způsoby, jak si uvařit svůj ranní šálek čaje. Každý den si zapamatuji nový spoj v jízdním řádu. A to vše dříve než dojdu do školy. Permanentní poznávání je neoddělitelnou součástí života člověka ve společnosti. Hlavou se mi honí pár vzpomínek na lidi, kterým se toto již podařilo oddělit, ale nerad bych se ubíral nesprávným směrem…

Problematiku stylu učení si tak automaticky stáhnu také na sebe, jelikož člověk člověku je si nejlepším příkladem. Často se setkávám s problémem, kdy je po mne vyžadován „učební styl“ jiný, než mi tak úplně vyhovuje. Plně souhlasím s metodou, kdy je nejlepší na probíranou látku přijít sám, ovšem chybí mi zažití nových vědomostí, praxe a komplexní použití. Nemohu se zbavit pocitu, že mnohdy převládá kvantita nad kvalitou. A nebudu skrývat, že se jedná především o školní záležitost.  Zvládnout 10 programovacích jazyků způsobem průletu z rychlíku? Nadrilovat se elektrotechnické technologie? Zvládnout elektrická měření a jejich neoddělitelné zpracovávání protokolů? Rozhodně nechci být monotematicky zaměřen, rozhodně nechci shazovat důležitost, nicméně je vše nezbytné? Proč neubrat jednu až dvě kapitoly za semestr a nevěnovat se podrobněji některé z náročnějších oblastí tak, aby se dostalo (všem) pocitu, že vlastně nejde o nic složitého? Nemám zájem nijak studentům (ani sobě) zlehčovat již tak místy nenáročné studium, zejména při srovnání se zahraničím, ale ne vždy se mi podaří zachytit tu podstatnou myšlenku hned na začátku. V opačném - extrémním - případě je snadné zapomenout příliš lehce nabyté znalosti. V každém případě chci vyjádřit, že by mi a mému stylu lépe sedělo zabývat se problémy o něco méně povrchně.

Tato práce (a rovněž jedna z hodin psychologie) mě taktéž přinutila se zamyslet nad způsobem jakým se učím já. Uvažoval jsem nad metodikou školní a svou vlastní, pokud jde zejména o témata mimoškolní. Ve škole je typicky předkládáno k naučení několik základních pojmů s nějakou základní definicí. Později se zcela logicky navazují na tyto stavební kameny další prvky. Pokud si dobře uvědomuji, tak většinou tyto naprosté základy vědomě ignoruji, protože je považuji a) za příliš elementární b) nedokážu rozlišit jejich význam bez dalšího kontextu c) myslím si, že je nebudu potřebovat d) nedávám pozor, protože to jsou přece základy. Dovolím si ihned spustit kritiku sám na sebe, protože takový přístup mně z čistě racionálního pohledu jen okrádá o čas. V momentě, kdy jsem dospěl k tomuto závěru, jsem si uvědomil, že pokud se učím něco mimo školu - u mne typicky nová technologie, nový postup v IT, ale vlastně úplně ve všem - pak postupuji většinou tak, že si najdu nějaký hodnověrný zdroj informací a začnu jej „konzumovat“. V momentě kdy narazím na termín, který neznám, pak jej vyhledám ve druhém okně prohlížeče. Když najdu odpověď, vracím se zpět k textu. (Ó kolik času by mi ušetřilo, kdyby rozšířená realita zobrazovala u všech pojmů vysvětlivky a výklady podobně, jako to dělá elektronická čtečka Kindle s anglickými výrazy.) Když porovnám oba zmíněné postupy, narážím na zjevný rozdíl mezi „přípravou před řešením problému“ a „řešení za běhu problému“. Omlouvám se za podivné pojmenovávání - je to profesionální deformace. Mé logické uvažování mi nedovolí říct ani o jednom způsobu, že je špatný, nicméně jak se ukazuje v reálném provozu, při učení u mne převládá právě druhá zmíněná metoda.

Asi neobjevím Ameriku, když vyjádřím myšlenku, že k různým druhům činností - učení - vyžadujeme jiné okolnosti. Někomu vyhovuje hudba, někomu hluk zásadně vadí a takových kombinací jsou spousty. Pokud jde o mne, snažím se neúspěšně odbourat svůj stereotyp, že k řešení úkolů potřebuji klid a čistý stůl. Poslední dobou bývám zahlcený záležitostmi, které musím udělat. Ať už skutečně potřebných či prokrastinujících, jenže v takovém stavu se mi velmi obtížně hledá onen „prázdný stůl“. Cestu, kterou jsem zvolil ke zdolání svého stereotypu, jsem zvolil na základě několika time-manegementových technik, kdy si úkoly někam vypíšu, určím jejich prioritu a postupně je odškrtávám. Tento způsob se nazývá "mít vše hotovo" a je posledním hitem na poli efektivní práce. Nerad bych si zde jen stěžoval, nicméně ani takový postup nezaručí dobré výsledky instantně, protože, jak už jsem zmínil, úkolů je vždy více než volného času a tak vypsání všech činností, kterým bych se měl věnovat obvykle vede k ještě větší sklíčenosti nad tím neuvěřitelně dlouhým seznamem. Ale na vše existuje lék a tím je založení druhého seznamu s termíny odevzdávání jednotlivých prací. Priority se náhle vyjasní a to zásadně nepatřím k lidem, kteří úkoly řeší na poslední chvíli - obvykle horkou jehlou, protože se jim nepodařilo přehrát horkou bramboru na cizí píseček. Dosvědčí mi to tento text, který vzniká sice v noci (kdy je klid a prázdný stůl), ale do „deadline“ zbývá ještě celý týden!


Obávám se, že osvojení si technik na vyšší efektivitu a zodpovědnou práci je velkým osobním úsilím a také tréninkem sebekázně. Kdy určitě nikomu nevystačí si pouze přečíst těch pár chytrých knih, se kterými vidím v poslední době mnoho lidí.  Závěr by měl tradičně patřit shrnutí informací, nicméně v tomto případě nemohu tuto úlohu splnit já a proto nechávám čtenáři volný prostor k vlastnímu úsudku…

2015-08-01

Vlakem do Polska - bilet Podróżnika - SONE

Když jsem se od kamaráda a později také z Adamova webu dočetl o možnosti cestovat vlakem na víkendovou síťovou jízdenku pro polské železnice, sestavil jsem program a za účasti onoho kamaráda, který už cestu podstoupil, jsme vyrazili do severopolského města Gdaňsk.

Tak přesně tímto Pendolinem jsme na tento lístek nemohli jet.
Volba na toto místo padla poměrně jednoduše, neboť jde o dopravně rozumně dostupné místo u moře. Vzhledem k tomu, že jsem tam ještě nebyl, nebylo stejně nad čím váhat. Co mi přijde zajímavější je popsat onem výhodný bilet Podróżnika neboli česky Jízdenka cestovatele.


Tento lístek platí na neomezené cestování vlakem od pátečních 19:00 do 06:00 v pondělí, ovšem pouze ve vlacích kategorie TLK (Twoje Linie Kolejowe - denní i noční rychlíky bez rozšířených služeb) a IC (InterCity - denní vnitrostátní vlaky vyšší kategorie), ovšem neplatí na vlaky Express InterCity (denní vnitrostátní vlaky vyšší kategorie) a Express InterCity Premium (Pendolino). Což celé ve volném českém překladu znamená ČD osobáky a rychlíky. Za tuto jízdenku druhé třídy zaplatíte 74 zł (~480 Kč) nebo v první třídě 104 zł (~670 Kč).


Určitě zajímavější je celý systém, jak to v Polskie Koleje Państwowe chodí. Předtě tento lístek si nemůžete zakoupit online a také jej nekoupíte v kdejaké drážní pokladně, neboť to musí být pokladna PKP InterCity, která je nejblíže v Krakově (údajně prý v Zebrzydowicích). Celou situaci zachrání to, že si ji lze koupit přímo u průvodčího a dokonce je možné platit kartou. Ovšem má to drobnou systémovou nevýhodu v tom, že polské místenky jsou zdarma a tedy vykoupené, takže i když máte jízdenku, tak si v přeplněném 13 vozovém vlaku nemusíte sednout a zjistíte to až na místě - ať už ve vlaku nebo na perónu.




Vyhlédli jsme si spoj TLK45250 WYDMY, který vyjíždí z Racibórze 20:43 a do cílového Gdańsk Główny přijíždí v 08:18. U průvodčího v Ratiboři jsme si ještě zakoupili lístek do první třídy, ovšem místenky byly volné pouze do města Bydgoszcz, takže jsme poslední 2 hodiny (z původně 12 hodinové jízdy) strávili v přeplněném vlaku na uličce vozu 1. třídy vedle lidí, kteří takto cestovali celou noc. 




Pro nás to naštěstí nebylo tak tragické, ovšem na zpáteční cestu jsme si rezervovali místenky ihned po příjezdu do cílové stanice. V opět vyprodaném vlaku se nám podařilo najít vždy po jednom místu v kupé ve stejném vagónu.





Velmi příjemně jsme si užili pobyt v městě Gdaňsk než nastala zpáteční cesta, která díky slabšímu termínu nebyla "tak moc" vyprodaná a díky tomu nikdo nemusel spát v uličce. Nejprve jsme seděli jako skupina samostatně (bo místenky), nad ránem jsme se sestěhovali do jednoho coupé a tak vše dobře dopadlo.


Interiér 1. třídy
Nějaké doporučení: pro takto dlouhou cestu jsme zvolili první třídu a bylo to dobře. Jednak jsou kupé prostornější (po 6 lidech), mají lepší polohovatelné sedačky a nepohybují se v nich nejrůznější lidské kreatury. Abyste si nemysleli, že jednička je něco extra, tak je to starý vagón bez klimatizace a bez zásuvek či jiných zhovadilostí na které nás rozmazlil RegioJet.


Nejdůležitější je vyhnout se vozům druhé třídy mezi které jsou důvtipně zařazeny pronajmuté vagóny Českých drah s proslulou koženkou a další kategorií odpovídající kousky z vlastních řad PKP. V tom fakt nechcete cestovat půl dne!

Jako asi největší problém vidím obtížnou rezervaci místenek. Proto doporučuji vydat se na místo týden předem (na kole je to 33 km) a u průvodčího na perónu si před odjezdem vlaku nechat zajistit místenky pro obě cesty předem. Protože systém je nastaven tak jak je, lze to provést i bez jízdenky. (??) 


Vzhledem k tomu, že jde o vlak nižší kategorie, je člověk ochoten něco přehlédnout, ale i tak si nemyslím, že mi ČD zase tak moc ukřivdily nebo snad moc ukřivdily a budu s nimi opět o něco raději cestovat, natož pak plně civilizovanými soukromými dopravci.

Pokud jde o nějaké plánování vaší cesty, doporučuji se inspirovat plánky sítě, použít plánovač a v neposlední řadě číst Adamův seriál o cestování po Polsku. 

barevné značení jsou Adamem procestované úseky
Taktéž budu rád, když mi napíšete své zkušenosti z cestování. Edit 05/2017: zjišťoval jsem a můj polský kamarád volal na infolinku, jak je to se studentskou slevou 51% z jízdného pro držitele ISIC karty. A odpověď zní, že se to týká pouze polských studentů, respektive potřebujete nejen ISIC, ale také polish resident card, což je problém.

Více o cestování a jízdenkách na vlak do Polska...

Než vyrazíte do zahraničí, tak si také nezapomeňte sjednat cestovní pojištění. Nikdy nevíte, co se může stát...